Stíhače tanků na ukořistěných vozidlech - Francie
Napsal: 26/12/2005, 19:21
Stíhače tanků na ukořistěných vozidlech - Francie
Německá armáda nepoužívala pro výrobu stíhačů tanků a samohybných děl jen podvozky tanků vlastní provenience. Díky ukořistění velkého množství obrněné techniky se v průběhu bojů objevují různé přestavby transportérů a tanků na stíhače tanků a samohybná děla. Velkou iniciativu při těchto přestavbách projevuje kapitán dělostřelectva Alfred Becker, který se posléze stane velitelem Baukommanda Becker, zabývajícího se konverzí ukořistěné techniky. Ta je používána na všech frontách, ale větší část je zařazena do stavu Schnelle Brigade West. Ta disponuje až 1800 vozidly různého určení, čímž vysoce překonává tabulkové počty reálné brigády.
Při konverzi francouzských obrněných vozidel na stíhače tanků použili Němci jak lehkých tanků (R-35, H-38, FCM), tak různých pásových vozidel (Renault UE, Lorraine 37L). Na těchto podvozcích přirozeně vznikaly i samohybná děla.
Budu se snažit popsat některé známě přestavby vyzbrojené protitankovými kanony
Renault 35 R – po konverzi „4,7cm (t) auf Panzerkampfwagen 35 R (f)“
Jak již vyplývá z označení vozidla, jedná se o přestavbu lehkého tanku Renault 35 R. Jednalo se o poměrně nevýkonný stroj s krátkým 37 mm kanonem, dvoučlennou osádkou a slabým motorem o výkony 82 HP. Ten tanku o hmotnosti 9,8 tuny dovoloval vyvinou maximální rychlost 20 km/h na silnici.
U berlínské firmy Alkett je v prosinci 1940 zadána objednávka na konverzi 200 ks těchto tanků na stíhače tanků. Je sejmuta věž a místo ní se objevuje otevřená nástavba o síle pancíře 25 (čelní stěna) a 20 mm (bočnice a zadní stěna).
Vozidlo je vyzbrojeno původně čs. protitankovým kanonem ráže 47 mm, v německé armádě zavedeného jako 4,7cm PaK 38 (t) s délkou hlavně L/43,4. Stranový odměr je 35° na každou stranu, výškový náměr -8° až +12°. Osádka byla tříčlenná.
Prototyp s německým kanonem „5cm PaK 38“ byl vyroben pouze v jednom exempláři.
Vznikla i velitelská verze, vyzbrojená místo protitankového kanonu kulometem MG 34 ráže 7,92 mm.
Celkem mezi květnem a říjnem 1941 vzniklo 174 kusů s kanonem a 26 velitelských vozidel.
technická data:
hmotnost – 10,9 t
délka – 4,3 m
šířka – 1,9 m
výška – 2,1 m
výkon motoru – 82 HP
dojezd silnice – 130 km
dojezd terén – 70 km
max. rychlost – 20 km/h
osádka – 3
FCM 36 - po konverzi „7,5cm Pak 40 Fahrgestell Panzerkampfwagen FCM (f)“
Původně lehký tank FCM 36 byl použit pro tuto konverzi. Jeho výkony nebyly nikterak oslnivé – hmotnost 12,8 tuny, dieselový motor o výkonu 91 HP, max. rychlost 23 km/h. Dvoučlenná osádka, výzbroj kanon ráže 37 mm a kulomet ráže 7,5 mm.
Vozidlo bylo zbaveno věže, místo ní je umístěna shora otevřená nástavba. Síla jejího pancéřování je 20 mm. Osádku tvoří 4 muži.
Vozidlo je vyzbrojeno německým protitankovým kanonem PaK 40 ráže 75 mm, jako sekundární výzbroj je asi montován na čelní stěnu kulomet MG 34 (42???) ráže 7,92 mm.
Výroba tohoto stíhače probíhá v roce 1943, je postaveno 48 vozidel.
technická data:
hmotnost – 12,8 t
délka – 6,35 m
šířka – 2,1 m
výška – 2,23 m
výkon motoru – 92 HP
dojezd silnice – 225 km
max. rychlost – 23 km/h
osádka – 4
Hotchkiss 38 H - po konverzi „7,5cm Pak 40 auf Fahrgestell Panzerkampfwagen 38 H (f)“
Další přestavba vznikla na podvozku lehkého tanku Hotchkiss 38 H (rovněž označení H 39). Původní tank měl hmotnost 12,1 tuny, motor o výkonu 120 HP, max. rychlost 36 km/h. Dvoučlenná osádka, výzbroj kanon ráže 37 mm a kulomet ráže 7,5 mm.
Konverze spočívala v odstranění věže a úpravě korby pro nástavbu svařenou s rovných plechů. Bočnice se na sebe napojovaly pod ostrým úhlem. Síla pancéřovaní byla 20 (čelo) a 10 mm (bočnice a zadní stěna). Na zadní stěně byly dvoudílné vstupní vrata. Střecha zůstala otevřená. Osádku tvořili 4 muži.
Vozidlo je vyzbrojeno německým protitankovým kanonem PaK 40 ráže 75 mm, jeho stranový odměr 30° na každou stranu.
V dílnách Baukommanda Becker vzniklo 60 vozidel, nasazeny byly na západní frontě
technická data:
hmotnost – 12,5 t
délka – 6,12 m
šířka – 1,85 m
výška – 2,14 m
výkon motoru – 120 HP
dojezd silnice – 150 km
max. rychlost – 36 km/h
osádka – 4
Zdroj:
I.Pejčoch - Obrněná technika 2
Německá armáda nepoužívala pro výrobu stíhačů tanků a samohybných děl jen podvozky tanků vlastní provenience. Díky ukořistění velkého množství obrněné techniky se v průběhu bojů objevují různé přestavby transportérů a tanků na stíhače tanků a samohybná děla. Velkou iniciativu při těchto přestavbách projevuje kapitán dělostřelectva Alfred Becker, který se posléze stane velitelem Baukommanda Becker, zabývajícího se konverzí ukořistěné techniky. Ta je používána na všech frontách, ale větší část je zařazena do stavu Schnelle Brigade West. Ta disponuje až 1800 vozidly různého určení, čímž vysoce překonává tabulkové počty reálné brigády.
Při konverzi francouzských obrněných vozidel na stíhače tanků použili Němci jak lehkých tanků (R-35, H-38, FCM), tak různých pásových vozidel (Renault UE, Lorraine 37L). Na těchto podvozcích přirozeně vznikaly i samohybná děla.
Budu se snažit popsat některé známě přestavby vyzbrojené protitankovými kanony
Renault 35 R – po konverzi „4,7cm (t) auf Panzerkampfwagen 35 R (f)“
Jak již vyplývá z označení vozidla, jedná se o přestavbu lehkého tanku Renault 35 R. Jednalo se o poměrně nevýkonný stroj s krátkým 37 mm kanonem, dvoučlennou osádkou a slabým motorem o výkony 82 HP. Ten tanku o hmotnosti 9,8 tuny dovoloval vyvinou maximální rychlost 20 km/h na silnici.
U berlínské firmy Alkett je v prosinci 1940 zadána objednávka na konverzi 200 ks těchto tanků na stíhače tanků. Je sejmuta věž a místo ní se objevuje otevřená nástavba o síle pancíře 25 (čelní stěna) a 20 mm (bočnice a zadní stěna).
Vozidlo je vyzbrojeno původně čs. protitankovým kanonem ráže 47 mm, v německé armádě zavedeného jako 4,7cm PaK 38 (t) s délkou hlavně L/43,4. Stranový odměr je 35° na každou stranu, výškový náměr -8° až +12°. Osádka byla tříčlenná.
Prototyp s německým kanonem „5cm PaK 38“ byl vyroben pouze v jednom exempláři.
Vznikla i velitelská verze, vyzbrojená místo protitankového kanonu kulometem MG 34 ráže 7,92 mm.
Celkem mezi květnem a říjnem 1941 vzniklo 174 kusů s kanonem a 26 velitelských vozidel.
technická data:
hmotnost – 10,9 t
délka – 4,3 m
šířka – 1,9 m
výška – 2,1 m
výkon motoru – 82 HP
dojezd silnice – 130 km
dojezd terén – 70 km
max. rychlost – 20 km/h
osádka – 3
FCM 36 - po konverzi „7,5cm Pak 40 Fahrgestell Panzerkampfwagen FCM (f)“
Původně lehký tank FCM 36 byl použit pro tuto konverzi. Jeho výkony nebyly nikterak oslnivé – hmotnost 12,8 tuny, dieselový motor o výkonu 91 HP, max. rychlost 23 km/h. Dvoučlenná osádka, výzbroj kanon ráže 37 mm a kulomet ráže 7,5 mm.
Vozidlo bylo zbaveno věže, místo ní je umístěna shora otevřená nástavba. Síla jejího pancéřování je 20 mm. Osádku tvoří 4 muži.
Vozidlo je vyzbrojeno německým protitankovým kanonem PaK 40 ráže 75 mm, jako sekundární výzbroj je asi montován na čelní stěnu kulomet MG 34 (42???) ráže 7,92 mm.
Výroba tohoto stíhače probíhá v roce 1943, je postaveno 48 vozidel.
technická data:
hmotnost – 12,8 t
délka – 6,35 m
šířka – 2,1 m
výška – 2,23 m
výkon motoru – 92 HP
dojezd silnice – 225 km
max. rychlost – 23 km/h
osádka – 4
Hotchkiss 38 H - po konverzi „7,5cm Pak 40 auf Fahrgestell Panzerkampfwagen 38 H (f)“
Další přestavba vznikla na podvozku lehkého tanku Hotchkiss 38 H (rovněž označení H 39). Původní tank měl hmotnost 12,1 tuny, motor o výkonu 120 HP, max. rychlost 36 km/h. Dvoučlenná osádka, výzbroj kanon ráže 37 mm a kulomet ráže 7,5 mm.
Konverze spočívala v odstranění věže a úpravě korby pro nástavbu svařenou s rovných plechů. Bočnice se na sebe napojovaly pod ostrým úhlem. Síla pancéřovaní byla 20 (čelo) a 10 mm (bočnice a zadní stěna). Na zadní stěně byly dvoudílné vstupní vrata. Střecha zůstala otevřená. Osádku tvořili 4 muži.
Vozidlo je vyzbrojeno německým protitankovým kanonem PaK 40 ráže 75 mm, jeho stranový odměr 30° na každou stranu.
V dílnách Baukommanda Becker vzniklo 60 vozidel, nasazeny byly na západní frontě
technická data:
hmotnost – 12,5 t
délka – 6,12 m
šířka – 1,85 m
výška – 2,14 m
výkon motoru – 120 HP
dojezd silnice – 150 km
max. rychlost – 36 km/h
osádka – 4
Zdroj:
I.Pejčoch - Obrněná technika 2
