PALBA.CZ

Bělehrad - hrad a opevnění


maďarsky: Nándorfehérvár, Belgrád; německy: Griechisch Weißenburg
44° 49′ N, 20° 28′ O

Bělehrad.. strategické místo nad soutokem Dunaje a Sávy, dějiště lítých bitev přinášejících radost vítězům a utrpení poraženým. Jen namátkou 441, 584, 602, 1068, 1124, 1182, 1232, 1319, 1440, 1456, 1521, 1688, 1690, 1693, 1717, 1739, 1789, 1806,1914, 1915, 1944, 1976..
V tomto článku se chci věnovat dějinám a středověké podobě hradu a opevnění. Detailní popis celého města nebude předmětem tohoto článku. ALE.. vzhledem k mnoha obléháním se s těmi nejznámějšími seznámíme v dalším samostatném textu.

Současný stav

Na starší thrácké a dácké osídlení navázali Keltové a jejich osada Singidun. Jméno převzali Římané jako Singidunum a v roce 29 našeho letopočtu se zde římská moc trvale uchytila a vznikl vojenský tábor IV. Legie Flavia s přístavem. To se později rozrostlo do jednoho z větších měst provincie Moeise. Po ztrátě provincie Dácie význam Bělehradu stoupl a Singidunum se stalo pohraniční pevností. Ta při dělení přešla pod správu Byzantské říše. Vojenská silnice vedla odtud přes Niš do Konstantinopole. Roku 441 zde ohněm a mečem zaúřadovali Hunové a páni se zde relativně často střídali – 470 Ostrogóti, 488 Gepidové, 504 Ostrogóti podruhé. Byzanc získala svou někdejší pevnost opět roku 510 a Justinián zde nechal v roce 535 postavit kamennou pevnost se stálou osádkou. V roce 584 město padlo za oběť Avarům, při balkánských taženích císaře Mauricia na konci 6. století opět sloužilo Byzanci, ale roku 602 jej znovu vyplenili Avaři. Význam města upadal a roku 630 dostali Slované svolení usídlit se v okolí města.

Půdorys s římským osídlením

Karel Veliký se sem prý dostal s výpravou proti Avarům, roku 827 Bělehrad obsadili Bulhaři a roku 896 sem zaútočili pohanští Maďaři. Byzanc znovuovládla město roku 971. Car Samuel ale opět získal pevnost na Dunaji roku 976, aby ji Basileos II. Bulharobijce opět připojil k Byzanci roku 1018. Bulhaři pod vedením Petera Deljana roku 1040 Bělehrad nakrátko obsadili. Roku 1068 v rámci uhersko-byzantských válek obsadil Bělehrad král Solomon (Šalamoun). Město pak přecházelo z ruky do ruky. 1072 Byzanc, 1096 uherský útok, 1124 uherský Štěpán II. Bělehrad zničil, 1154 císař Manuel obnovil pevnost. Další útok Uher roku 1182 vedl k pádu pevnosti, ale Byzanc ji o tři roky později tentokrát diplomaticky získala zpět. Když tudy měla procházet vojska 3. křížové výpravy, obyvatelé raději uprchli do Niše a křižáci mluví o Bělehradě jako o pobořeném, opuštěném městě.

Pád Byzance po 4. křížové výpravě vedl k obsazení města Bulhary. Uherské království jej ale dobylo již roku 1232. Uherský král Štěpán V. se roku 1269 rozhodl řešit místní konflikty diplomatickou cestou. Při sňatku své dcery se Štěpánem Dragutinem, synem srbského krále Štěpána Uroše I., předal Mačvu s Bělehradem jako věno svému zeti. Ten zde vybudoval nové hlavní město. Po jeho smrti roku 1316, požadoval král Karel Robert Bělehrad a Mačvu zpět, což Štěpán Uroš II. Milutin, bratr Štěpána Dragutina, odmítal. Uhři tedy použili sílu a roku 1319 město dobyli. V roce 1386 zde proběhlo vojenské střetnutí mezi Zikmundem a jeho odpůrci. Roku 1403 se Bělehrad stal předmětem protiturecké politiky krále Zikmunda. Spolu s Golubacem a Mačvou byl udělen v léno srbskému despotovi Štěpánovi Lazarevičovi. Dřívější osmanský vazal, spravoval vlastní víceméně nezávislé panství a Zikmund jej chtěl zařadit do protitureckého tábora jako svého spojence a první nárazníkovou linii proti tureckému útoku. Viz viewtopic.php?p=461299#p461299

Několikrát vyplněné, pobořené a opuštěné město se opět stalo hlavním městem srbského státu. A začal jeho prudký stavební i kulturní rozvoj. Město prý mělo 40-50 tisíc obyvatel… no, pražské souměstí mělo za Karla IV. asi 40 000… Celá aglomerace, kam se přesunuli Srbové z Turky ohrožených míst možná, hradbami obehnané město určitě ne.

Bělehrad roku 1430

Roku 1426 v Tatě Zikmund a Štěpán uzavřeli smlouvu o nástupnictví po zatím bezdětném Štěpánovi. Zikmund souhlasil s nástupem Štěpánova synovce Đurađa Brankoviće do čela despotátu i s uherskou ochranou Srbska, ovšem s tím, že Bělehrad, Mačva a Golubac připadnou po Štěpánově smrti opět Uhrám. Když následující rok Štěpán zemřel na infarkt, Zikmund se rychle vypravil pevnosti uvedené ve smlouvě ovládnout. Brankovičovi se do plnění podmínek moc nechtělo a Bělehrad Zikmund získal až po vojenském nátlaku. Byla sem dosazena uherská posádka, stěhovali se sem uherští měšťané a srbský živel byl upozaďován. Roku 1436 se hejtmanem hradu stal chorvatský šlechtic a vojenský velitel Franko Talovac (Tallóci).

Bělehrad roku 1521

V roce 1440 krátce po obsazení Smedereva Bělehrad neúspěšně obléhal sultán Murad II. Další neúspěšné obležení následovalo roku 1456. Sulejman Nádherný pak město roku 1521 dobyl a udělal z něj jednak důležitou pevnost a současně i obchodní centrum. Roku 1688 bylo město dobyto vojsky pod velením Maxmiliána Bavorského, ale o dva roky později se jej opět zmocnili Osmané. V roce 1717 byl dobyt habsburskými vojsky prince Evžena a až do roku 1739 zde vládli Rakušané. Bělehradským mírem Bělehrad přešel opět do tureckých rukou. Další rakouský nástup znamenal dobytí města Gideonem Laudonem roku 1789, ale mezinárodní situace neumožnila další držení Bělehradu a roku 1791 nad jeho hradbami opět zavlál turecký prapor. V průběhu prvního srbského povstání byl Bělehrad obsazen vzbouřenci roku 1806, o rok později padla i pevnost. Turci opět ovládli město roku 1813. Nicméně další srbské povstání a diplomatická aktivita nakonec vedly k tomu, že byla roku 1830 vyhlášena srbská autonomie a roku 1841 se Bělehrad stal oficiálně srbským hlavním městem. Dne 18.dubna 1867 turecká posádka opustila pevnost a její velitel Ali Riza předal knížeti Mihailovi klíče od jejích bran. Tím bych asi exkurz do historie Bělehradu ukončil. V současnosti je namístě pevnosti park, řada dětských hřišť, sportovišť (nevím proč prostor před bastiony tak vybízí k vybudování kurtů), srbské vojenské muzeum a volně přístupné exponáty

Pro mě asi nejzajímavější exponáty

Pod obložením parkánu jsou patrné základy římských hradeb

Díky práci jugoslávských archeologů víme, jak zhruba vypadalo a kde leželo římské opevnění. To zaujímalo návrší nad řekami a mělo rozměr středověkého Horního města a později novověké pevnosti a dnešního parku Kalemegdan. Z návrší nad soutokem, kde bylo castrum, vybíhaly ze svahu dolů k řece hradby. Před těmi cca 2 000 lety byla řeka výrazně blíže, k návrší. Celý tento komplex byl větší než pozdější středověký Bělehrad a to nemluvíme o dalším římském osídlení, které bylo jižně od opevnění. Justiniánova pravidelná obdélná pevnost z roku 535 vyrostla v severozápadní části římského opevnění a zaujala asi jeho třetinu. Předznamenala půdorys pozdějšího Horního města. Opevněná část u Dunaje z římských časů byla redukována jen na západní prostor.

Plán hradu z konce 12. století

Hrad či citadelu nechal patrně vybudovat po polovině 12. století císař Manuel v západní části byzantského opevnění nad srázem k Sávě. Od plochy na návrší byl oddělen příkopem. O jeho vnitřní zástavbě díky spoustě přestaveb nic nevíme, ovšem jeho protáhlý zhruba pětiúhlý půdorys využil i pozdější despotův hrad. Do citadely se vstupovalo přes příkop nad svahem k pozdějšímu Dolnímu městu. V čele hradu byla čtverhranná, patrně dovnitř otevřená věž, kterou obcházela cesta u hrany návrší. Do jádra příchozí vstupovali portálem právě pod věží. Hradba nad svahem obsahovala dvě polookrouhlé věže. Západní část měla v každém nároží jednu pookrouhlou věž. Další dvě takové věže byly v jižní hradbě nad příkopem. Všechny byly dovnitř otevřené. V blízkosti již zmíněné čtverhranné věže stála nad příkopem další, podle základů kulatá, věž zavázaná do hradby.

Půdorys z roku 1790 se zaznamenanými pozůstatky středověkého zdiva

Snad za Štěpána Dragutina v druhé polovině 13. století nebo později Uhry bylo pod hradem u Sávy vybudováno opevnění přístavu. Z jižní nárožní věže hradu vybíhala směrem na západ hradba po svahu k břehu Sávy. Ve svahu byla hradba zpevněna dvěma čtverhrannými věžemi. U Sávy stála další čtverhranná věž.Odrud hradba lemovala řeku smětem na sever odkud hradba vybíhala východně a napojovala se k jádru mezi nárožní a západní polookrouhlou věží. Tato hradba byla zpevněna jednou čtverhrannou věží. Vstup do přístavu či Západního města byl kulisovou branou mezi věží a jádrem.


Hrad utrpěl při mnoha bojích mezi Uhry a Byzancí a roku 1386, po bojích mezi Zikmundovými stoupenci a odpůrci je hrad uváděn jako zničený. Despota Štěpán Lazarevič se pustil do díla a využil co šlo z byzantských staveb. Změnil se vstup do hradu, když původní vstup nahradila nová čtverhranná, tentokrát, ale branská věž s padacím mostem. Původní kulatá věž se nyní přimykala k jejímu nároží. Hradba nad svahem byla přestavěna a zmizely obě polookrouhlé věže. Stejně tak byla přestavěna část jižní hradby obracející se k ploše před hradem. Místo prostřední polookrouhlé věže zde byly postaveny dvě čtverhranné věže. Dispozice byla zhruba ve své západní třetině předělena příčnou hradbou v jejímž středu stál čtverhranný donjon, téměř identický s donjonem v Resavě viewtopic.php?f=247&t=10819.

Rekonstrukce hradu
Dnešní pozůstatky jádra po výbuchu střelného prachu roku 1690


Dělící hradba se na severu nad svahem napojovala na novou menší čtverhrannou věž. Sem směřovala starší hradba z přístavu. Na jihu byla dělící hradba zavázána do západní ze dvou nových čtverhranných věží. Mezi ní a donjonem vedl portálem v hradbě průchod do západního nádvoří. Jeho obvodové zdi včetně tří byzantských věží zůstaly stát. Nádvoří bylo po obvodě zastavěno obytnými maximálně dvoupodlažními budovami.

Západní podhradí
Hradba západního podhradí

Horní město

Snad souběžně s přestavbou jádra byl nově opevněn i přístav. Na západě byla do hradby u řeky vestavěna čtverhranná věž. Stejně tak byla severní hradba zesílena čtverhrannou dovnitř otevřenou věží. Díky tomu, že během let Dunaj přinášel naplaveniny, vytvořila se zde menší zátoka. Stavitelé ale považovali za nutné ji opevnit, aby bylo chráněno kotviště lodí. Na jejím břehu vyrostla hradba s oboustranným ochozem. Když dospěla ke konci zátoky, pokračovala do řeky a zakončovala ji čtverhranná věž. Tyto stavby byly vybudovány na pilotech.

Nároží Horního města

Další fází bylo opevnění předhradí zhruba na místě Justiniánova opevnění. Severozápadní a jihozápadní hradby stály téměř na stejném místě a byzantské zdivo tvoří mnohde jejich základy. Severozápadní hradba pod kterou později vzniklo Dolní město obsahuje jedinou menší dovnitř otevřenou věž. V západní části u hradu byla brána s cestou vedenou po úbočí k přístavu. Severovýchodní a jihovýchodní hradby byly oproti byzantským posunuty lehce dovnitř a byly založeny na nových základech. V nárožích byly postaveny dovnitř otevřené protáhle půlkruhové věže. Uprostřed severovýchodní hradby stála další polookrouhlá věž. Brána byla umístěna v blízkosti severní nárožní věže. Zhruba uprostřed jihovýchodní strany stála další polookrouhlá věž a brána vedle ní. V další fázi získala jižní hradba další věže. Vedle brány byla postavena další polookrouhlá věž.

Brána

Mezi branským komplexem a jižním nárožím byla dovnitř otevřená čtverhranná věž. Od jižního vstupu na východ byl dlouhý úsek hradeb zpevněn dvěma polookrouhlými a jednou čtverhrannou věží. Všechny věže měly zhruba dvojnásobnou výšku oproti hradbě. Před nimi se patrně nacházel parkán a příkop.

Jediná zachovalá hradební věž (Dizdarova)

Před rokem 1427 bylo také opevněno podhradí, které začalo být nově nazýváno Dolním městem. Pod návrším zde byl postaven i metropolitní chrám Přesvaté Bohorodice. Na hradbu u zátoky se napojila poříční zeď, zpevněná dvěma čtverhrannými věžemi. Na svém severním konci patrně stála nějaká vě, ovšem situace díky pozdější přestavbě úplně zanikla. Zde byla menší zátoka a lodě mohly vplouvat přímo do města. Odtud vedla 330 m dlouhá hradba na jih, vystoupala do návrší a do Horního hradu se napojila u jediné věže v jeho severní hradbě. Tato hradba byla zpevněná čtyřmi dovnitř otevřenými věžemi. U nejjižnější z nich byla brána do města.

Hradby Dolního města Přístav

Vzhledem k tomu co víme o srbském fortifikačním stavitelství, tedy o prakticky 100% využívání čtverhranných věží, je použití půlkruhových staveb v nárožích i středech hradeb Horního města je přinejmenším s podivem. Další fáze která doplnila čtverhranné, ale i polookrouhlé věže. A když byly zde, proč nebyly použity v nově postavené východní hradbě Dolního města? Nebo třeba na prakticky souběžně stavěné Resavě? Snažím se pochopit nějaké souvislosti, návaznosti, ale tohle mi prostě uniká. Není to samozřejmě extra důležité, ale nějaký plán architekta bych celkem očekával.

Zkušenosti z obléhání roku 1440 přiměly Uhry provést vylepšení opevnění. Před oběma východními branami jak Horního tak Dolního města byly vybudovány barbakány, kde se cesta lomila. Procházela mezi dvěma polookrouhlými baštami, na které navazovala nižší branská věž.

Barbakán u despotovy brány

Obléhání z roku 1456 pak podnítilo další úpravy. Severní roh Dolního města nad Dunajem zaujala na místě starší věže nová osmiboká bateriová věž nazývaná Nebojša. Patrně v tuto dobu byly oba barbakány spojeny vysunutou hradbou v jejímž nejvíce exponovaném nároží stála další osmiboká bateriová věž, nyní zvaná Jakšić. Hradba mezi ní a Horním městem byla zesílena další čtverhrannou věží.

Nebojša – bateriová věž na břehu Dunaje

Východní strana s věží Jakšić

Zajímavá je otázka parkánu, který byl v blíže neurčené době přestavěn podle posledních fortifikačních znalostí. Jeho čelní strana nebyla kolmá, ale zaoblená, aby lépe čelila dělostřelbě. Současně parkán neobíhal hradební věže pravidelně, ale ať už byly jakéhokoli půdorysu obcházel je obloukem a umožňoval aktivní obranu zde umístěnými děly. Na východě byly takto vytvořeny další dvě nevýrazné parkánové bašty, za nimiž žádná věž nestála. Původní kolmá parkánová zeď zůstala jen na straně nad Dolním městem, mezi nárožím a dolnoměstskou hradbou. Před hradbou Horního města byl příkop 5 metrů hluboký, 14 m široký někde snad i naplněn vodou. Osobně si myslím, že tento progresivní prvek byl postaven také kolem roku 1460 a nepomáhal při odražení Turků roku 1456.

Rekonstrukce parkánu
Pohled na zachovalý parkán
Maketa Bělehradu v 15. století

Turecké stavební zásahy nebyly nijak zásadní, pokud nepočítáme přestavby kostelů na mešity a nějaký ten hamám. Před hradbami vyrostlo zemní opevnění. I díky dlouhé době míru pod Osmanskou nadvládou se výrazně rozrostlo osídlení jižně od pevnosti. Při obléhání roku 1690 zásah střelného prachu patrně uskladněného v citadele prakticky rozmetal starý hrad a zbyly z něj jen konstrukce zasypané při další stavební činnosti. Po zkušenostech z dobývání města Turci Bělehrad opevnili dle moderních zásad. Vznikla zde řada menších bastionů, ravelinů, kleští a dalších prvků barokní opevňovací architektury. Původní jižní hradba zůstala a byla obestavěna novou masivní hradbou s náspem, který umožňoval použití děl.

Barokní vstup do jádra
Barokní brána Karla VI. v Dolním městě

Plán pevnosti

Současný stav západního opevnění

V roce 1723 začaly pod rakouskou vojenskou správou práce na novém konceptu obrany pevnosti. Směrem na jih vznikly dva dnes tak typické bastiony s mohutným ravelinem uprostřed. Některé starší prvky byly ponechány, ale celková obranyschopnost vzrostla. Dolní město přestalo mít civilní využití, byla zde zbrojnice, kasárna a další provozní a ubytovací budovy. Část zůstala nezastavěná. Po předání Bělehradu Turkům roku 1739, měla být nová opevnění pobořena, což se ovšem realizovalo jen zčásti.

Dnes je Horní i Dolní město parkem s mnoha pozůstatky středověkého, ale zejména novověkého opevnění. Mj. osmiboká věž Nebojša, která bývala na břehu Sávy, je nyní 100 metrů od řeky.

Příště možná záživnější čtení o trojím turecké obléhání.

POUŽITÁ LITERATURA
Deroko, A.: Srdnevekovii gradovi u Srbiji, Crnoj Gory i Makedoniji. Prosveta 1950.
Popović, M.: Beogradska tvrdjava. Beograd 2006.
https://www.beogradskatvrdjava.co.rs
http://varak.hu
http://wikipedia.org

Hele, a nemohli půlkulaté věže postavit později na základech čtvercových ?!

ony většinou stály na čtverhranných základech, ale od počátku byly stavěny jako půlkulaté - aspoň podle archeologů a jejich shrnutí v 300 stránkové odborné publikaci Popović, M.: Beogradska tvrdjava. Beograd 2006. přelouskal jsem jen vybrané části s pomocí překladače, ale připisují je letům 1404-1427.

Jen nikde široko daleko není žádná analogie.

Četl jsi knihu od Marka Popoviće, kterou máš ve zdrojích.
A on tam ještě nic ohledně toho neuváděl? Ale píše o něco později, hledej.

Nečetl, jen vybrané kousky, nemám nástroj jak tu cyrilici a srbštinu jednoduše ve velkém přeložit a sám to nedám.

Teď jsem to ještě kontroloval s pomocí překladače a to opevnění (vyjma barbakánů a dvou osmibokých bateriových věží) bylo hotové do roku 1427, stavěné v různých fázích, ale přesto nikde kolem žádná analogie. Samé čtverhranné, případně víceboké věže.

Myslel jsem, že víš o problematice víc než já, proto s tebou nechci až tolik polemizovat, ale prostě to blbě prozkoumali.

ony většinou stály na čtverhranných základech, ale od počátku byly stavěny jako půlkulaté
- aspoň podle archeologů a jejich shrnutí v 300 stránkové odborné publikaci Popović, M.: Beogradska tvrdjava.

Jasně, ale u Bělehradu to bylo trošku jinak, a mají k tomu i novější archeologické poznatky.
Prostě to proti Saracénům upravili. Vybourali část hradeb kvůli věžím, aby byly otevřené dovnitř.
To je poznat na zdivu a dalších detailech, jen se musí chtít víš.