PALBA.CZ

Část 4.
Současně s vývojem jaderné pumy probíhaly i přípravy leteckých sil, které je měly dopravit nad cíl. V rámci projektu SILVER PLATED, jenž později vykrystalizoval do podstatě ambicióznějšího programu známějšího pod názvem SILVERPLATE, byly již v srpnu 1943 zahájeny první práce na vhodném leteckém nosiči. Po krátké myšlenkové ouvertuře v podobě britského Avro Lancasteru byl jako nejvhodnější letoun vybrán tehdy v porodních bolestech se rodící Boeing B-29 Superfortress.

S ohledem na předpokládanou hmotnost a atypické rozměry doposud neexistujících bomb, musel však být stroj do značné míry upraveny. S tím se začalo již v listopadu 1943, tedy dávno předtím, než bylo jasné že projekt Manhattan skončí úspěšně. Z počátku bylo objednáno 17 strojů běžné produkční varianty, jež záhy podstoupilo přestavbu na verzi Silverplate. Pomineme-li odstranění všech dálkově ovládaných věží a pancéřování, kdy jediná obrana letounu byla svěřena pouze zbraním v ocasním střelišti, největší penzum konstrukčních změn absolvovala pumovnice a závěsníky samotné jaderné bomby.

V září 1944 začala být organizována nová skupina č. 509, z důvodu utajení označovaná jako smíšená - Composite Group. Z počátku předurčená k testování a nalezení vhodné taktiky shozu jaderných bomb, načež později se tohoto úkolu měla sama zhostit. Jejím velitelem se stal plukovník Paul Tibbets. V únoru 1945 došlo k objednání dalších 28 kusů B-29 Silverplate, určených již k operačnímu nasazení a na rozdíl od první série sjíždějících přímo z výrobní linky. Kromě výše zmíněných úprav, tyto stroje obdržely nejnovější a podstatně spolehlivější variantu pohonných jednotek a vrtule s možností nastavení reverzního chodu listů.

Fat Man.

V červnu 1945 se 509. smíšená skupina přesunula na tichomořský ostrov Tininan, součásti souostroví Severní Mariany, a od poloviny července zahájila cvičné lety nad japonským územím. Po prvních seznamovacích letech došlo ve třetí dekádě téhož měsíce na první ostré bombardování, realizované konvenčními pumami Pumpkin. Narozdíl od svého vzoru, jaderné bomby Fat Man, obsahovala její cvičná kopie vysoce explozivní výbušninu Composition B, nicméně zběžným pohledem nebyla od "originálu" k rozeznání. Celkem bylo na vybrané cíle svrženo čtyřicet devět Pumpkinů, přičemž parametry jednotlivých misí věrně imitovaly plánovaný ostrý shoz. Mj. jednotlivé cíle byly vybírány nedaleko potenciálních míst předurčených pro atomový útok, kdy útoky byly realizovány v malých tříčlenných skupinkách, a to z důvodu, aby v již tak přetížené japonské protivzdušné obraně nevzbuzovali přespřílišnou pozornost. V  té době také byly na Mariany doručeny postupně po částech obě jaderné pumy.

Jadernou pumu na Tinian 26. července dopravil těžký křižník INDIANAPOLIS, čímž jeho účast na prvním bojovém nasazení této strašné zbraně končí, ale protože posádku o několik dní později postihla tragická událost. Věnujme této události alespoň několik odstavců. Po mezipřistání na Guamu vyplul INDIANAPOLIS pod velením námořního kapitána Charlese McVaye ráno 28. července z guamského přístavu Apra, přičemž jeho cílem byl Tacloban na filipínském ostrově Leyte kde jej očekávali o tři dny později. Do cílové destinace však nikdy nedorazil, neboť jej v noci z 29. na 30. července na Filipínském moři torpédovala ponorka I-58, které velel korvetní kapitán Močicura Hašimoto.

Většina posádky sice potápějící se křižník včas opustila, ale protože vlivem řetězce lidských pochybení ani poté co INDIANAPOLIS nedorazil do Taclobanu, nebylo vyhlášeno pátrání, většina trosečníků v následujících dnech podlehla utrpěným zraněním, žízni a vyčerpání, popřípadě se stala obětí žraloků. Teprve dopoledne 2. srpna při leteckém pátrání po nepřátelských ponorkách spatřil skupinku trosečníků poručík W. Gwinn, načež byla konečně zahájena záchranná operace. Jako první dorazil na místo katastrofy torpédoborec CECIL J. DOYLE a následně ještě další lodě, které zachránily přes 300 mužů, což znamená, že celkem zahynulo téměř 900 členů posádky INDIANAPOLISU.

Těžký křižník USS Indianapolis (CA-35).

Námořní kapitán McVay byl později na popud velitele Amerického námořnictva admirála E. Kinga postaven před vojenský soud. Jednalo o první případ v dějinách zdejší floty, kdy se velitel zodpovídal za ztrátu lodě potopené nepřátelským útokem, přičemž mezi předvolenými svědky nechyběl ani Hašimoto. Vojenský tribunál jej vskutku shledal vinným a odsoudil ke spíše symbolickému trestu odečtení stovky služebních bodů nutných k postupu na hodnostním žebříčku. Trest mu byl později defacto prominut a McVay nakonec v r. 1949 odešel do výslužby v hodnosti kontradmirála, ale o 19 let později spáchal sebevraždu. Oficiálně byl rehabilitován až v r. 2000. Ale nyní pojďme zpět k meritu věci.

Výběr místa, kde budou jaderné pumy nasazeny, probíhal od dubna 1945. Byla zvažována řada míst, nakonec byla vybrána města Hirošima, Kokura, Niigata a Nagasaki. Politické rozhodnutí o nasazení jaderných pum bylo učiněno po Postupimské konferenci v červenci 1945. Japonsku byly předloženy podmínky kapitulace, které Japonci odmítli. Dne 27.července 1945 vydalo velení armády USA rozkaz pro provedení jaderného útoku na dvě z výše uvedených měst.

Příprava a průběh obou jaderných úderů již byly mnohokrát popsány, takže jen stručně. Dne 6.8.1945 v 08:15 místního času byla puma Little Boy svržena nad japonským městem Hirošima. K odhozu došlo ve výšce 9600 metrů, exploze nastala ve výšce 580 metrů a uvolnila energii o ekvivalentu výbuchu 15 000 tun trinitroluenu. Dne 9.8.1945 v 11:02 místního času byla z výšky asi 10 km shozena jaderná puma Fat Man nad městem Nagasaki. Explodovala ve výšce přibližně 550 metrů a uvolnila energii ekvivalentní výbuchu 20 000 tun trinitroluenu.

Dne 15.8.1945 oznámil císař Hirohito v rozhlasovém projevu kapitulaci Japonska. Kapitulační listiny byly podepsány na palubě bitevní lodi Missouri dne 2.9.1945 a tím byla ukončená druhá světová válka.

Část 1. viewtopic.php?f=403&t=10850
Část 2. viewtopic.php?f=403&t=10857
Část 3. viewtopic.php?f=403&t=10865


Zdroje:
Kruh se uzavírá, Edwin P. Hoyt, vydalo Naše Vojsko 2022, ISBN 978-80-206-1425-4
Jaderné zbraně, Vladimír Hnatowicz, vydalo Naše Vojsko 2024, ISBN 978-80-206-2024-8
https://is.muni.cz/th/mjiyf/Cisar_BP.pdf
https://utf.mff.cuni.cz/~podolsky/Ejemc ... AEFDR.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Atomov%C3 ... kibomb.jpg
https://www.handelsblatt.com/technik/fo ... 14950.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Uran_%28prvek%29
http://www.unbekannter-bergbau.de/inhal ... chacht.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/Pumpkin_bomb
https://cs.wikipedia.org/wiki/Silverplate
https://itoldya420.getarchive.net/amp/m ... 298-fbf475
https://www.thisdayinaviation.com/tag/silverplate/
https://vintageairphotos.blogspot.com/2 ... inian.html

K tomu jsem kdysi četl knihu Gordon Thomas: Enola Gay, kde je více podrobností a příběh.
V antikvariátech dnes koupíte asi za 50 Kč.


- Vzhledem k očekávané explozi, výbuchu rázové vlny a radiaci z útoku vyžadovaly Silverplate B-29 kromě upravené pumovnice pro nesení zbraně také vyšší výkon. První Superfortress určený k úpravě byl B-29-5-BW-42-6259. Po obdržení letadla na Wright Field bylo okamžitě upraveno na nesení „Thin Man“ bomby na bázi plutonia.
Troška diskuse na viewtopic.php?p=410419#p410419

MIMO to, může být zajímavé do diskuse, ale ne do knihy, dlouhá pumovnice B-29 pro Thin Man, bomba na základě imploze pistolového typu - děla. Ale jako alternativu měli bombu Fat Man. V červenci 1944 však byla dohodnuta neproveditelnost pumy dělového typu využívající plutonium, o důvodech dále...
Výzkum v laboratoři Los Alamos byl přeorientován na problémy imploze bomby Fat Man.

O několik měsíců dříve bylo zjištěno, že plutonium-239 produkované hanfordskými reaktory má příliš vysokou úroveň neutronového záření na pozadí.
Pokud by takové plutonium bylo použito v konstrukci pistolového typu, řetězová reakce by začala ve zlomku sekundy předtím, než by byla kritická hmota plně sestavena, což by způsobilo předběžnou detonaci zbraně a její výbuch na kusy.
https://vulcantothesky.org/articles/bri ... art-three/


Mise Enola Gay, která svrhla Little Boy na Hirošimu, zahrnovala šest dalších letounů Silverplate, které buď nesly vědecké přístroje měřící účinky výbuchu,
sloužily jako platformy pro průzkum počasí, byly jim přiděleny fotografické odpovědnosti nebo stály jako záložní platformy.

Mise Bockscar shazující Fat Man na Nagasaki měla mít také šest Silverplatů, ale nepodařilo se jí setkat se s přiděleným fotografickým doprovodem.

Obě letadla, která svrhla atomové pumy jsou dodnes v muzeích, ale moc se tím pochopitelně nechlubí.

Ta pumovnice pro Thin Mana byla 10 metrů dlouhá, postrádala původní dělící příčku a měla jedny dvoukřídlé dveře. Zásah do konstrukce to byl tedy velký.

Máš recht, je to relativně zajímavé, protože novější internetové zdroje to často zmiňují.

Pumovnice B-29 je dělená, protože tam byla jakási výztuha i kvůli křídlům, takže když přepážku odstranili, tak trošku zhoršili integritu trupu bombardéru.
Když zjistili, že tudy cesta nakonec nepovede, tak B-29 vrátili do původní dvoupumové konfigurace, dali tam údajně zesílené britské závěsníky, protože alternativní bomba /design, který nakonec známe/ byla sice kratší, ale bachratější a těžší. Ten letoun měl nakonec havárii a byl sešrotován, ale posloužil dobře pro testování.

Ještě uvažovali, že by bombu Thin Man mohl nést britský bombardér Avro Lancaster, ten neměl dělenou pumovnici, přitom dostatečně dlouhou, ale musel by projít určitými úpravami, ale z toho taky sešlo. Jinak unesl i bombu Grand Slam, ovšem bez dveří pumovnice.
https://vulcantothesky.org/articles/bri ... part-five/

Nahoře vede u B-29 tzv. komunikační tunel pro posádku, ten tam nechali, je vidět v pumovnici Bockscaru.
/Jinak by část posádky a střelec v zadním střelišti byli izolováni od pilotní kabiny./
Spoustu vybavení, ale u verze Silverplate odstranili.

Vstup do bombardérů Enola Gay a Bockscar není veřejnosti umožněn kvůli vandalům.
Letoun je chráněn různými prostředky, aby se tomu zabránilo, včetně systému video analýzy.

Národní muzeum zveřejnilo záběry zevnitř bombardéru "Bockscar", který shodil bombu Fat Man na Nagasaki.


Video níže ukazuje interiér "neočesaného" bombardéru B-29.

dali tam údajně zesílené britské závěsníky

Údajně ne. Zpočátku tam byly závěsníky G a zámky F montované do Lancasterů B.I které uměly Tallboye. V druhé výrobní šarži měly závěsníky zdublované ovládání, mechanické a elektrické. Tenhle původní britský systém byl nahrazen americkým pneumatickým U-1 až na konci padesátých let.

Ještě pro zajímavost lze dodat, že obě atomovky byly neseny v přední pumovnici a v zadní byly přídavné nádrže.

Ačkoliv je to na wikině, jedná se o velmi dobře zpracovaný článek o projektu Silverplate a navazujícím Saddletree. Je tam spousta dalších podrobností, které se však z kapacitních důvodů v knize prostě neobjeví. Dle Michana už nyní je to hrana jak prase.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Silverplate

Jj, ty knihy by mohly být klidně tři

To jo, taky jsem s ním o tom mluvil, a budou se muset výrazně redukovat obrázky. Co jste dosud napsali, se tam prej vejde možná všechno, ale kniha bude o něco bachratější