Britská ofenzíva 1940 - 41 Č 1 , 2 a 3.

Afrikakorps, Tobruk, El Alamein....

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Britská ofenzíva 1940 - 41 Č 1 , 2 a 3.

Příspěvek od michan »

Britská ofenzíva 1940 – 41 Č 1, 2 a 3.

Část 1.

V Článku 2 Italská ofenzíva 1940, jsme si řekli, že italové pronikli 100 km do Egypta a tam vybudovali 7 táborů namířených směrem k očekávanému nepříteli.
Nyní si povězme jak vypadala situace u Britů a Imperiálních sil. Pro vrchního velitele britských vojsk na Středním východě 57 letého generála Wavella ( mnohými byl považován za nejvzdělanějšího a nejkultivovanějšího vojáka té doby ), nebyli italové v Egyptě jediný problém. Musel čelit ohrožení na moři Středozemním a Rudém, hrozbě vpádu italských vojsk z Italské východní Afriky do Sudánu a Keni a hypotetické možnosti německé invaze na Balkán či ruského vpádu do Iránu s možným ohrožením naftových polí v Iráku. Některé z těchto událostí skutečně první ofenzívu ovlivní, jak později uvidíme.
Britské jednotky se u Marsá Matrúh důkladně, dle zákopových tradic z I. světové války zakopaly. Vyhloubily dokonce chodby a komorové kryty v pískovcovém masivu pod horní vrstvou písku. Britové hráli o čas. Čekali posily a také tanky Matilda, určené k podpoře pěchoty. Tyto stroje vážící 30 tun, s čelním pancířem silným 78 mm, kanonem ráže 40 mm, neprorazilo žádné italské protitankové dělo a kanon 40mm byl schopen prorazit jakýkoliv italský tank.
Západní ( Libyjská ) poušť, bojiště první fáze války v Severní Africe se táhne podél pobřeží Egypta a Libye v délce přibližně 1000 km a šířce 250 km. Za pouští u pobřeží je náhorní plošina s proláklinami a s útesy vysokými 150 m, které bylo možno překonat jen v některých místech. Pohyb pásových a kolových vozidel je po planině je dobrý, ale těžší je se z náhorní plošiny dostat.
Protože další italská ofenzíva nepřicházela, britské a imperiální jednotky zatím posilovaly a seznamovaly se zvláštnosmi života v poušti.
Jak víme v Egyptě měli britské a imperiální jednotky přibližně 36 000 vojáků převážně soustředěných u Marsá Matrúh. Byla to 7.obrněná divize neúplná, dále indická nekompletní 4. pěší divize a 2. novozélandská divize. Jednotky vytvořily „ Západí pouštní síly „, kterým velel generálmajor Richard Nugent O ´Connor, povolaný tři dny po začátku italské ofenzívy se svým štábem z Palestiny. 7. obrněná divize si později vysloužila přezdívku „ pouštní krysy „. V Palestině bylo dalších 28 000 britských vojáků, mezi nimi i formující se Československý pěší prapor pod velením 47.letého podplukovníka Klapálka. I tyto jednotky se začali postupně přisouvat blíže k buducímu ohnisku bojů.
Na podzim 1940 dvě události ovlivnili průběh války ve Středomoří a na Středním východě. První z nich bylo zahájení italské agrese proti Řecku, druhou operace „ Judgement „ útok britských letounů na Tarent. Útok do Řecka byl klasickou ukázkou neschopnosti Mussoliniho Itálie vést samostatnou válku. V době kdy se v řeckých horách hroutil sen na vítězství, dopadla na Itálii druhá rána, byla jim vyřazena polovina bitevních lodí a na čas, do příchodu německého letectva si britské loďstvo zajistilo nadvládu ve Středomoří. Přes moře nyní mohly lépe proplouvat britské konvoje s posilami do Alexandrie.
Byl zde však ještě jeden aspekt, který musíme k pochopení říci. Britská vláda se již při okupaci Albánie v roce 1939 zavázala, že v případě napadení Řecka Itálií, pomůže Řecku dodáním zbraní a vysláním expedičního sboru. Winston Churchill pokládal za nutné, aby slovo jeho předchůdce ministerského předsedy dodržel. Řecký diktátor ,generál Ioannis Metaxas, však předpokládal, že Britové nemají dost sil, aby ho ochránily v případě zásahu Němců a chtěl se ubránit sám. Souhlasil jen s vysláním leteckých sil a zřízením britských základen na ostrovech Kréta a Lemnos. To oslabilo britské síly na Středním východě ( jen na Krétu odešla jedna pěší brigáda ), bylo to v době, kdy se britové konečně rozhodli zahájit ofenzivní akce.
Začátek ofenzívy v části 2.
Obrázek
Naposledy upravil(a) michan dne 2/1/2006, 19:28, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Britská ofenzíva 1940 -41 Č 2.

Část 2.

Britové svůj první úder směřovali proti sedmi táborům Italů tak, aby vyčerpali jejich ofenzivní možnosti, a aby mohli přisunout své jednotky do Sudánu k útoku na italské pozice. Plán nejprve počítal s čelním útokem, ale byl přepracován, aby využil nedostatků v italských obranných postaveních a aby byl veden do nekrytého týlu. Operace „ Compass „ byla zahájena britským přesunem 7.prosince 1940 večer. Západní pouštní síly generála O ´Connora měly přibližně 30 000 mužů ( vlastně pouhý armádní sbor ), zatímco Italové disponovali mezi libyjskou hranicí a Sídí al – Barrání, kam útok směřoval, 80 000 vojáků. Převaha v tancích však byla na straně britů, 275 lehkých a středních tanků, plus 57 pěchotních Matild proti 120 italským strojům. 7.prosince večer vyrazili britové na 120 km dlouhou cestu pouští do výchozích pozic. Příští noci prošly mezerou mezi opevněnými tábory Nibajva a Rabíja a ráno 9. prosince 1940 na ně zaútočily z týlu. Italští piloti hlásili sice pohyb v poušti, ale nebyli Grazianim vyslyšeni.
Britské jednotky dosáhly naprostého momentu překvapení při svém ranním útoku. Nejprve zaútočili na tábor Nibajva, velitel tábora generál Maletti,vyběhl ze stanu s kulometem v ruce, vzápětí padl zasažen s kulkou v prsou. Důstojníci se marně s bičíky v rukou pokoušeli organizovat obranu. Matyldy svými pásy ničily vše, včetně protitankových děl. V 10.40 bylo v Nibajvě po všem , zbylých 2 000 italských vojáků se vzdalo.
Tábor Túmar padl 9. prosince 1940 odpoledne, Álam Túmar příštího dne ráno. Zároveň pronikly lehké a střední tanky 7. obrněné divize na východ od Sídí al – Barrání a odřízly pobřežní silnici. Nejsevernější tábor Maktila se vzdal bez boje, když zdejší brigádní generál, postavil 500 italských vojáků do pozoru, po vyvěšení bílé vlajky a hlásil, britům, že všechny náboje vystřílel, přestože za ním byly netknuté zásoby dělostřeleckých nábojů. 10. prosince navečer vjely britské tanky do Sídí al – Barrání. Mezitím vyrazila druhá brigáda 7. obrněné divize, která byla dosud v záloze, na další obchvat pouští a večer 11. prosince odřízla prchajícím italským jednotkám u Bukbuku cestu na západ. Během 3 dní zajali britové 38 000 Italů a ukořistili téměř 400 děl za cenu 624 padlých raněných a nezvěstných ( počty italských padlých nejsou přesně známy ).
O´Connorovy jednotky postupoval dále na západ. Po těžkých bojích dobyly Sollúm a průsmyk Halfája, překročily hranice a zmocnily se italských pohraničních opevnění v Capuzzu a v Sídí Umar. Již 14. prosince odřízly tanky 7. obrněné divize pobřežní silnici, Italy nazývanou Via Balbia, západně od Bardíje a o dva dny později bylo město obklíčeno. První fáze operace „ Compass „ skončila po týdnu drtivým briským vítězstvím.
Zbytek italské 10. armády hledal útočiště v pobřežní pevnosti Bardíja. Italové se začínali vzpamatovávat a v tomto opevněném 30 km dlouhém perimetru hledali záchranu. Generál Annibal Bergonzoli, jemuž jeho ryšavý plnovous vynesl přezdívku „ Elektrický vous „, nebyl salonní generál, ale veterán ze španělské války. Prohlásil v Bardíji jsem a nikdo mě odsud nedostane. Nahrávalo mu, že 3 týdny britové neútočili. V souladu s plánem Compass, britové odvolali 4. indickou divizi a přesunuli jí do Sudánu. Tři týdny trvalo než na bojiště dorazila 6. australská divize, která jí nahradila.
Útok na Bardiji začal 3. ledna 1941 po celonočním bombardování RAF. Australští ženisté vyhodili do povětří protitankový příkop a minová pole a prostříhali drátěné překážky. Do čela útoku se postavilo 23 Matild. Obrana Bardíje, rozrušená v noci ostřelováním těžkých děl z bitevní lodě Warspite a 7 torpedoborci, střílejícími z bezprostřední blízkosti, se definitivně zhroutila poté, co se celý kus útesu nad přístavem i s děly a dělostřelci zřítil pod údery těžkých granátů do moře. Generál Bergonzoli utekl v přestrojení za obyčejného vojáka do Tobruku. 5. ledna 1941 zbytek posádky kapituloval. Do zajetí padlo 45 000 Italů, Britové ukořistili 462 děl a 129 tanků. Australané měli u Bardíje 456 padlých, zraněných a nezvěstných.
7. obrněná divize okamžitě vyrazila k Tobruku a 7. ledna 1941 se jí podařilo Tobruk odříznout. Než se jí podařilo zaútočit, zase to chvíli trvalo, protože Australané postupovali podél pobřeží.
Celková situace v Středomoří se však začala měnit, ačkoliv na frontě v severní Africe se to dosud neprojevilo.
O tom v Části 3.
Naposledy upravil(a) michan dne 3/7/2010, 06:55, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Britská ofenzíva 1940 – 41 Část 3.

Část 3.

Po britském útoku na Tarent byl Hitler upozorněn na to, že Britové získali iniciativu ve Středomoří. Hitler zde jednal rychle, počátkem ledna - prakticky do 10. ledna 1941 - přesunul X. letecký sbor - specializovaný na operace nad mořem na Sicilii. Velitelem X. leteckého sboru Luftwaffe byl generál letectva Hans –Ferdinand Geisler, 49 letý veterán, který již za I. světové války sloužíl u německého císařského námořnictva. Poškozením letadlové lodi Illustrious a potopením lehkého křižníku Southampton za pouhých 48 hodin Luftwaffe zvrátila poměr sil ve Středomoří, to vše mezi 6., 10. až 12. lednem 1941.
Útok na Tobruk začal 21. ledna 1941 nejsilnější dělostřeleckou přípravou, která do té doby na severoafrické frontě byla. Obránců bylo asi 25 000 a měli 208 děl střední a těžké ráže, nejtěžší byl Tobrucký Tom ráže 305 mm. Samotná zteč Tobruku proběhla dobře, v 9,00 bylo 21 z 22 pevnůstek obsazeno australany. Do boje byly zasazeny i ukořistěné italské tanky M 13 pomalované klokany z Bardíje. 22. ledna 1941 se posádka Tobruku vzdala. V Tobruku a okolí padlo do zajetí dalších 27 000 italských vojáků a Britové se i s protiletadlovým dělostřelectvem zmocnili 236 děl, 87 tanků a 2 000 dalších vozidel, včetně zásob benzinu. Jen zásoba potravin vystačila na dva měsíce pro 25 000 mužů. Uniknout se podařilo generálu Bergonzolimu a hrstce vojáků do Derny.
Po dobytí Tobruku pokračovala O ´Connorova vojska dále na západ. Již 24. ledna 1941 svedla 4. obrněná brigáda tankovou bitvu s Babiniho brigádou u Makílí. Italové 29. ledna 1941 vyklidili Dernu a zahájili ústup z Kyrenajky pobřežní silnicí Via Balbia.
Nyní provedla 7. obrněná divize svou 4. obrněnou brigádou obchvat ustupujících italských jednotek z Makílí přes špatně prostupnou krajinu oblastí al – Džabal al Achdar směrem na Beda Fomm. Italové průchod touto krajinou považovali za nevhodný pro větší jednotky. Jižně od Beda Fomm zablokovali britové Via Balbia, 5. a 6. února zde svedli s ustupujícími Italy boje. 7. února 1941 se nad Italy objevily bílé vlajky. Bylo po bitvě.
Poslední jednotky italské 10. armády byly zničeny a její velitel generál Kellera zabit. Do zajetí padlo dalších 25 000 vojáků ( mezi nimi celá řada generálů včetně Bergonzoliho, který unikl v Bardíji,Tobruku i Derně ).
8. února 1941 stála obrněná auta u al – Aghejly na hranicích Tripolska. Generál O ´Connor chtěl dobýt zbytek Libye a vyhnat Italy z Afriky, žádal o souhlas s tažením na Tripolis. Ten však nikdy nepřišel.
Generál Metaxas v Řecku zemřel 29. ledna 1941, jeho nástupce ve funkci předsedy vlády Alexandros Korzis, okamžitě zahájil rozhovory o vojenské pomoci. Prioritou se stalo vyslání expedičního sboru do Řecka. Afrika se pro Brity stala záležitostí druhého řádu.

Během 10 týdnů postoupili britští,indičtí a australští vojáci o 1000 km, porazili početně mnohem silnějšího nepřítele a zničili polovinu italských vojsk v severní Africe. Za cenu 500 mrtvých 1 373 raněných a 55 nezvěstných zajali 135 000 Italů včetně 22 generálů zničili či ukořistili 380 tanků a více než 1 300 děl. Protože porážka nebyla dokončena vyhnáním Italů z Afriky zůstalo toto vítězství jen první etapou bojů v severní Africe. Nový nepřítel již byl na obzoru. 9. února 1941 Německý vojenský atašé v Římě přinesl Mussolinimu zprávu, že Hitler se rozhodl vyslat do severní Afriky německé tankové jednotky, aby zabránily britskému postupu do Tripolska. O tři dny později byl generálporučík Rommel v Libyi.
O tom ve stati: Afrikakorps 1941 Tobruk.




Použité podklady – Boje v Severní Africe.


Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 – 1945 – Letecká válka 1939 – 1945 – Námořní válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Naposledy upravil(a) michan dne 10/9/2010, 07:29, celkem upraveno 3 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ralph Kerr
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 215
Registrován: 28/11/2005, 18:51
Bydliště: Lubník

Příspěvek od Ralph Kerr »

Pár fotek
Obrázek
Italské tanky před protiútokem - leden 1941
Obrázek
Průlet Gladiátorů RAF - 1940
Obrázek
Kolona zajatých Italů jde kolem Sidi Barrání na východ - prosinec 1940
Obrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

To je vždy vítáno, díky.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
watzke
vojín
vojín
Příspěvky: 10
Registrován: 28/11/2006, 21:17
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od watzke »

Ahoj,michane.Cituji:"8. února 1941 stála obrněná auta u al – Aghejly na hranicích Tripolska. Generál O ´Connor chtěl dobýt zbytek Libye a vyhnat Italy z Afriky, žádal o souhlas s tažením na Tripolis. Ten však nikdy nepřišel."
Proč ho nedostal(ten souhlas na dobytí celé LYBIE)???
Uživatelský avatar
watzke
vojín
vojín
Příspěvky: 10
Registrován: 28/11/2006, 21:17
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od watzke »

Sorry,LIBYE :D .
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Máš to hned pod tím.
Prioritou v té chvíli nebyla Afrika, ale Řecko:

Generál Metaxas v Řecku zemřel 29. ledna 1941, jeho nástupce ve funkci předsedy vlády Alexandros Korzis, okamžitě zahájil rozhovory o vojenské pomoci. Prioritou se stalo vyslání expedičního sboru do Řecka. Afrika se pro Brity stala záležitostí druhého řádu.

Už Víš - Britové neměli tolik jednotek a tak museli ofenzívu zastavit a některá vojska poslat do Řecka.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Boje v Severní Africe“