Nakajima C3N1
Napsal: 2/1/2006, 23:14
Nakajima C3N1
Dva prototypy palubního dálkového průzkumného letounu, byly vyvinuty továrnou Nakajima na základě specifikací 10-Shi. Těmito specifikacemi formulovalo velení japonského námořního letectva v roce 1935 své požadavky na palubní torpédový bombardér a na průzkumný letoun. Soutěže o bombardér se zúčastnily firmy Mitsubishi se svým typem B5M1 Mabel a Nakajima s vítězným B5N1 Kate. Dalo by se říci, že když byl vývoj průzkumného letounu zadán bez soutěže Nakajimě, že je jeho výroba zaručena, ale nebylo tomu tak, zastavení výroby způsobil právě o málo mladší sourozenec torpédový bombardér B5N1.
Po vypsání specifikací, továrna Nakajima sestavila dva na sobě nezávislé vývojové týmy první tým pod vedením Katsuji Nakamury začal pracovat na projektu s továrním označením „K“, což byl torpédový bombardér a druhý tým vedl Yasudo Fukuda a tento tým pracoval na projektu a stavbě prototypů průzkumného letounu označeného „S“. To že byly ustaveny dva konstrukční týmy, ale neznamenalo, že se jednalo o dva zcela odtržené projekty. Opak byl pravdou, vedení továrny dohlíželo na to, aby si oba týmy vyměňovaly poznatky a aby byly oba projekty sjednoceny po stránce aerodynamické a zejména po stránce technologické, což mělo výhodu jak při vývoji, tak při výrobě, kdy mohla být značná část dílů shodná. Například motor Nakajima Hikari 2, motorové lože a kryty motoru byly shodné pro oba typy. Průzkumný letoun měl být třímístný, s kabinou, která by posádce umožnila dobrý výhled, rozpětí bylo omezeno rozměry palubních výtahů na 14 metrů, samozřejmě křídla byla skládací (bombardér měl z důvodu větší nosnosti povoleno rozpětí 16 metrů). Zcela nepochopitelným požadavkem námořnictva byl pevný kapírovaný podvozek pro průzkumný letoun. Pochopitelný by byl, kdyby se jednalo např. o střemhlavý bombardér, kde odpor pevného podvozku pomohl zmírnit rychlost při střemhlavém letu, ale u průzkumného letadla, kdy rychlost měla být součástí obrany…
První prototyp vzlétl v říjnu roku 1936 a námořním letectvem byl přijat jako C3N1, brzy jej ve zkouškách doplnil druhý prototyp. Letoun nevykazoval velké závady a tak zkoušky poměrně hladce pokračovaly a po necelém roce byly prototypy přijaty jako „palubní průzkumný letoun typ 97“ Působištěm obou strojů bylo především čínské bojiště a již se zdálo, že výrobě nic nezabrání, až do okamžiku nasazení B5N1. Tyto bombardéry byly přijaty pro své výkony s velkým nadšením a právě pod dojmem velmi slušných výkonů bombardérů, bylo rozhodnuto nezahajovat sériovou výrobu C3N1. Teprve později se ukázalo, že námořnímu letectvu takový stroj schází a tak bylo objednáno nejdříve dvacet průzkumných Ki-15-I Babs, pro námořnictvo mírně upravených a označených C5M1 a později třicet vylepšených C5M2. Důvod byl prostý, palubní bombardér Nakajima B5N1 nebyl v ve zcela dostatečném počtu a jeho dolet byl menší než u průzkumných letadel. Oba prototypy sloužily v Číně až do konce roku 1940 s označením S-91 а 3-92, své úkoly zvládaly dobře. Spojenecký kód nebyl přidělen. Ještě jednu konstrukční zajímavost měl tento typ, v trupu a v křídlech byly utěsněné oddíly (vnitřní plováky), které měly umožnit letadlu, při nouzovém přistání, co možno nejdelší setrvání na hladině.
Zdroj:
Rene J. Francillon: Japanese Aircraft of the Pacific War
TTD Nakajima C3N1
Výrobce: Nakajima Hikoki Kabushiki Kaisha v Ottu
Výroba: 1936
Vyrobeno kusů: 2 prototypy
Osádka: 3
Motor: 1x Nakajima Hikari 2 se startovacím výkonem 840 koní
Vzletová hmotnost: 3000 kg
Rozpětí: 13,95 m
Délka: 10,00 m
Výška: 3,00 m
Nosná plocha: 30,00 m2
Max. rychlost: 386 km/hod
Dostup: 6670 m
Dolet: 2280 km
Výzbroj :
1x pevný kulomet typ 92 ráže 7,7 mm
1x pohyblivý kulomet typ 92 ráže 7,7 mm
Přebal kitu firmy AML
C3N1 AML
C3N1 foto.
Dva prototypy palubního dálkového průzkumného letounu, byly vyvinuty továrnou Nakajima na základě specifikací 10-Shi. Těmito specifikacemi formulovalo velení japonského námořního letectva v roce 1935 své požadavky na palubní torpédový bombardér a na průzkumný letoun. Soutěže o bombardér se zúčastnily firmy Mitsubishi se svým typem B5M1 Mabel a Nakajima s vítězným B5N1 Kate. Dalo by se říci, že když byl vývoj průzkumného letounu zadán bez soutěže Nakajimě, že je jeho výroba zaručena, ale nebylo tomu tak, zastavení výroby způsobil právě o málo mladší sourozenec torpédový bombardér B5N1.
Po vypsání specifikací, továrna Nakajima sestavila dva na sobě nezávislé vývojové týmy první tým pod vedením Katsuji Nakamury začal pracovat na projektu s továrním označením „K“, což byl torpédový bombardér a druhý tým vedl Yasudo Fukuda a tento tým pracoval na projektu a stavbě prototypů průzkumného letounu označeného „S“. To že byly ustaveny dva konstrukční týmy, ale neznamenalo, že se jednalo o dva zcela odtržené projekty. Opak byl pravdou, vedení továrny dohlíželo na to, aby si oba týmy vyměňovaly poznatky a aby byly oba projekty sjednoceny po stránce aerodynamické a zejména po stránce technologické, což mělo výhodu jak při vývoji, tak při výrobě, kdy mohla být značná část dílů shodná. Například motor Nakajima Hikari 2, motorové lože a kryty motoru byly shodné pro oba typy. Průzkumný letoun měl být třímístný, s kabinou, která by posádce umožnila dobrý výhled, rozpětí bylo omezeno rozměry palubních výtahů na 14 metrů, samozřejmě křídla byla skládací (bombardér měl z důvodu větší nosnosti povoleno rozpětí 16 metrů). Zcela nepochopitelným požadavkem námořnictva byl pevný kapírovaný podvozek pro průzkumný letoun. Pochopitelný by byl, kdyby se jednalo např. o střemhlavý bombardér, kde odpor pevného podvozku pomohl zmírnit rychlost při střemhlavém letu, ale u průzkumného letadla, kdy rychlost měla být součástí obrany…
První prototyp vzlétl v říjnu roku 1936 a námořním letectvem byl přijat jako C3N1, brzy jej ve zkouškách doplnil druhý prototyp. Letoun nevykazoval velké závady a tak zkoušky poměrně hladce pokračovaly a po necelém roce byly prototypy přijaty jako „palubní průzkumný letoun typ 97“ Působištěm obou strojů bylo především čínské bojiště a již se zdálo, že výrobě nic nezabrání, až do okamžiku nasazení B5N1. Tyto bombardéry byly přijaty pro své výkony s velkým nadšením a právě pod dojmem velmi slušných výkonů bombardérů, bylo rozhodnuto nezahajovat sériovou výrobu C3N1. Teprve později se ukázalo, že námořnímu letectvu takový stroj schází a tak bylo objednáno nejdříve dvacet průzkumných Ki-15-I Babs, pro námořnictvo mírně upravených a označených C5M1 a později třicet vylepšených C5M2. Důvod byl prostý, palubní bombardér Nakajima B5N1 nebyl v ve zcela dostatečném počtu a jeho dolet byl menší než u průzkumných letadel. Oba prototypy sloužily v Číně až do konce roku 1940 s označením S-91 а 3-92, své úkoly zvládaly dobře. Spojenecký kód nebyl přidělen. Ještě jednu konstrukční zajímavost měl tento typ, v trupu a v křídlech byly utěsněné oddíly (vnitřní plováky), které měly umožnit letadlu, při nouzovém přistání, co možno nejdelší setrvání na hladině.
Zdroj:
Rene J. Francillon: Japanese Aircraft of the Pacific War
TTD Nakajima C3N1
Výrobce: Nakajima Hikoki Kabushiki Kaisha v Ottu
Výroba: 1936
Vyrobeno kusů: 2 prototypy
Osádka: 3
Motor: 1x Nakajima Hikari 2 se startovacím výkonem 840 koní
Vzletová hmotnost: 3000 kg
Rozpětí: 13,95 m
Délka: 10,00 m
Výška: 3,00 m
Nosná plocha: 30,00 m2
Max. rychlost: 386 km/hod
Dostup: 6670 m
Dolet: 2280 km
Výzbroj :
1x pevný kulomet typ 92 ráže 7,7 mm
1x pohyblivý kulomet typ 92 ráže 7,7 mm
Přebal kitu firmy AML
C3N1 AML
C3N1 foto.
