Sovětsko-Čínský konflikt – Politické pozadí
Napsal: 11/1/2006, 18:53
Rozpory mezi Čínou a SSSR měli dlouhodobější charakter. Vyostřovat se začaly již za Chruščova, kdy Mao velmi nelibě nesl odsouzení Stalinova kultu osobnosti na 20.sjezdu KSSS , liknavý postup SSSR v případě demokratizačních procesů v Maďarsku a Polsku ,ústupky SSSR v době Kubánské krize a v neposlední řadě smlouvu mezi SSSR, USA a Británie o zákazu jaderných zkoušek(Čína odmítla podepsat).
Mao dokonce označil SSSR za nepřítele,protože zradil původní myšlenky marxismu-leninismu. Došel ve svých tvrzeních tak daleko,že myšlence komunismu se více blíží Čína než SSSR. Navíc si začal klást územní nároky.V únoru 1964 dokonce došlo na téma území k jednání,ale sešlo z nich,protože Chruščov byl odstaven a SSSR procházelo politickou krizí.
V druhé polovině se situace přiostřila díky tzv. „kulturní revoluci“ v Číně a kdy dokonce premiér Čou En-lai v jednom ze svých projevů doslova prohlásil: „…pohraniční válka se SSSR začne dříve než válka s USA.“
I staří ostřílení „čekisté“ z KGB byly šokováni zvěrstvy „kulturní revoluce“ a obávali se,že Maův režim degeneruje na agresivní asijskou tyranii. Byly zaznamenány metody nejkrutějšího mučení, které nesnesli srovnání ani s „Velkým terorem“ v Rusku.Syn bývalého presidenta Liu Šao-čchima byl vhozen pod vlak a dokonce disidentům odsouzeným na smrt byla před veřejnou popravou přeťata průdušnice a nahrazena ocelovou trubičkou – aby mohli dýchat , ale nemohli vykřikovat protistátní hesla. Sám Teng Siao-pching byl poslán na venkov na převýchovu „poctivou prací“.
Poslední „kapkou“ pak byl vpád Varšavské smlouvy do ČSSR a prosazování tzv. „Brežněvovy doktríny“ omezené suverenity v praxi. Čína z toho měla hrůzu. Zatímco v případě Maďarska na SSSR Mao tlačil a volal po „ráznějším“ postupu, invazi do ČSSR ostře odsoudil.
Čína začala vypovídat některé dvoustranné smlouvy se SSSR a vypovídat sovětské „specialisty“ ze svého území.
Vše následně vyvrcholilo několika ostrými pohraničními konflikty,které z vojenského hlediska skončily naprostým vítězstvím SSSR.
Situace byla nadále v patové situaci,až se naskytla při příležitosti pohřbu Ho Či Mina 11.9. 1969 šance k setkání Kosygina s Čou En-lajem. Zde byly dohodnuty termíny dalších schůzek a jednání začala 20. října 1969 v Pekingu.
Mezitím však Moskva pomocí „svých“ novinářů začala šířit dezinformační „narážky“ v tisku, že SSSR zkoumá možnost preventivního jaderného úderu na Čínu a to ještě před tím, než Čína vyrobí dostatečné množství raket,které by mohli ohrozit SSSR. Fámy v tisku byly šířeny i v Evropě a Severní Americe a to tak věrohodně,ze dokonce i někteří lidé z KGB ,kteří fámu sami šířily nevěděli,zda se jedná o fámu,nebo se touto myšlenkou GŠ RA skutečně zabývá.
Až později někteří z přeběhlíků KGB potvrdily,že šlo skutečně o fámu v rámci tzv. „aktivních opatření“.
Výsledek tohoto opatření měl za následek 2 reakce:
1) Když nebyla tato informace na jednání v Pekingu 20. října 1969 vyvrácena,Čína v obavě z realizace toho plánu zastavila veškeré vojenské pohraniční „aktivity“ a souhlasila s frází o „neměnnosti“ hranic SSSR-Čína.
2) Obava byla natolik silná,že vedla k tajným jednáním Číny a USA ,které vyvrcholili v r. 1972 návštěvou R.Nixona v Pekingu a vedla ke sblížení Číny a USA.
Toto sblížení dohánělo SSSR k zuřivosti a KGB si do své terminologie přiřadila pojem „základní nepřítel“ pro Čínu. USA označovali jako „hlavní nepřítel“.
Vztahy zůstaly stále napjaté,pouze došlo k zmírnění po úmrtí Maa a Čoua. Reformátor Teng Siao-pching vyvedl Čínu z hospodářské krize tím, že otevřel její ekonomiku Západu.
Větší krize pak ještě nastala na sklonku 70. let, kdy Čína zahájila útok na čínsko-vietnamském pomezí. SSSR pak reagoval stažením části svých vojsk z NDR na sovětsko-čínskou hranici.
Celkové zlepšení vztahů nastalo až příchodem M.Gorbačova.
Kosygin,Mao, Teng Siao-Pching
{{PotvrzeníOTRS|zdroj=[http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1143 Palba.cz]|otrs=2007052910010878}}
Mao dokonce označil SSSR za nepřítele,protože zradil původní myšlenky marxismu-leninismu. Došel ve svých tvrzeních tak daleko,že myšlence komunismu se více blíží Čína než SSSR. Navíc si začal klást územní nároky.V únoru 1964 dokonce došlo na téma území k jednání,ale sešlo z nich,protože Chruščov byl odstaven a SSSR procházelo politickou krizí.
V druhé polovině se situace přiostřila díky tzv. „kulturní revoluci“ v Číně a kdy dokonce premiér Čou En-lai v jednom ze svých projevů doslova prohlásil: „…pohraniční válka se SSSR začne dříve než válka s USA.“
I staří ostřílení „čekisté“ z KGB byly šokováni zvěrstvy „kulturní revoluce“ a obávali se,že Maův režim degeneruje na agresivní asijskou tyranii. Byly zaznamenány metody nejkrutějšího mučení, které nesnesli srovnání ani s „Velkým terorem“ v Rusku.Syn bývalého presidenta Liu Šao-čchima byl vhozen pod vlak a dokonce disidentům odsouzeným na smrt byla před veřejnou popravou přeťata průdušnice a nahrazena ocelovou trubičkou – aby mohli dýchat , ale nemohli vykřikovat protistátní hesla. Sám Teng Siao-pching byl poslán na venkov na převýchovu „poctivou prací“.
Poslední „kapkou“ pak byl vpád Varšavské smlouvy do ČSSR a prosazování tzv. „Brežněvovy doktríny“ omezené suverenity v praxi. Čína z toho měla hrůzu. Zatímco v případě Maďarska na SSSR Mao tlačil a volal po „ráznějším“ postupu, invazi do ČSSR ostře odsoudil.
Čína začala vypovídat některé dvoustranné smlouvy se SSSR a vypovídat sovětské „specialisty“ ze svého území.
Vše následně vyvrcholilo několika ostrými pohraničními konflikty,které z vojenského hlediska skončily naprostým vítězstvím SSSR.
Situace byla nadále v patové situaci,až se naskytla při příležitosti pohřbu Ho Či Mina 11.9. 1969 šance k setkání Kosygina s Čou En-lajem. Zde byly dohodnuty termíny dalších schůzek a jednání začala 20. října 1969 v Pekingu.
Mezitím však Moskva pomocí „svých“ novinářů začala šířit dezinformační „narážky“ v tisku, že SSSR zkoumá možnost preventivního jaderného úderu na Čínu a to ještě před tím, než Čína vyrobí dostatečné množství raket,které by mohli ohrozit SSSR. Fámy v tisku byly šířeny i v Evropě a Severní Americe a to tak věrohodně,ze dokonce i někteří lidé z KGB ,kteří fámu sami šířily nevěděli,zda se jedná o fámu,nebo se touto myšlenkou GŠ RA skutečně zabývá.
Až později někteří z přeběhlíků KGB potvrdily,že šlo skutečně o fámu v rámci tzv. „aktivních opatření“.
Výsledek tohoto opatření měl za následek 2 reakce:
1) Když nebyla tato informace na jednání v Pekingu 20. října 1969 vyvrácena,Čína v obavě z realizace toho plánu zastavila veškeré vojenské pohraniční „aktivity“ a souhlasila s frází o „neměnnosti“ hranic SSSR-Čína.
2) Obava byla natolik silná,že vedla k tajným jednáním Číny a USA ,které vyvrcholili v r. 1972 návštěvou R.Nixona v Pekingu a vedla ke sblížení Číny a USA.
Toto sblížení dohánělo SSSR k zuřivosti a KGB si do své terminologie přiřadila pojem „základní nepřítel“ pro Čínu. USA označovali jako „hlavní nepřítel“.
Vztahy zůstaly stále napjaté,pouze došlo k zmírnění po úmrtí Maa a Čoua. Reformátor Teng Siao-pching vyvedl Čínu z hospodářské krize tím, že otevřel její ekonomiku Západu.
Větší krize pak ještě nastala na sklonku 70. let, kdy Čína zahájila útok na čínsko-vietnamském pomezí. SSSR pak reagoval stažením části svých vojsk z NDR na sovětsko-čínskou hranici.
Celkové zlepšení vztahů nastalo až příchodem M.Gorbačova.
Kosygin,Mao, Teng Siao-Pching
{{PotvrzeníOTRS|zdroj=[http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1143 Palba.cz]|otrs=2007052910010878}}