Nerealizovaný projekt úpravy HMS Inflexible (1882)
Napsal: 16/8/2026, 18:39
John Fisher a nerealizovaný projekt úpravy HMS Inflexible
Rok 1882
Fisherův návrh na modifikaci z roku 1882
Jak je již mým zvykem, rád se zaměřuji i na různé nerealizované námořní projekty. Rád se dívám na to, jakým směrem vývoj šel, jak a jaké námořnictvo uvažovalo, kopírovalo, nebo se inspirovalo u jiných námořních velmocí. Na téma projektů tak na Palbě máme celou řadu příspěvků, tak doufám, že nebude vadit, když přidám další. I když v tomto případě se nejedná přímo o projekt nového plavidla, ale o modifikaci již existujícího. No a v případě britského námořnictva snad takový projekt nemůže pocházet od nikoho jiného, než pozdějšího Admirála Fischera, průkopníka projektů typů dreadnought a bitevních křižníků.
Rok 1882 zastihl Johna Arbuthnota Fishera ve věku jedenačtyřiceti let jako zkušeného kapitána Royal Navy. Za sebou měl již téměř třicet let služby a zkušenosti z dělostřelecké i torpédové služby, několika velitelských funkcí a především z velení jedné z nejmodernějších britských válečných lodí své doby, HMS Inflexible. Právě během tohoto velení vznikl návrh, který je předmětem tohoto článku – projekt modernizace Inflexible z roku 1882.
John Arbuthnot Fisher se narodil 25. ledna 1841 na Cejlonu. Do Royal Navy vstoupil již ve třinácti letech, když byl 12. června 1854 přijat na palubu HMS Victory. Jeho raná služba tak spadala ještě do období, kdy britské námořnictvo procházelo zásadním přechodem od plachetních lodí k parnímu pohonu a od hladkého vývrtu k modernímu dělostřelectvu a od dřevěných lodí po železné kolosy. V letech 1856–1860 sloužil jako midshipman na HMS Highflyer. Následovala služba na HMS Chesapeake, Coromandel a Furious, kde působil jako sub-lieutenant a příležitostně zastupující lieutenant. V letech 1861–1863 sloužil na HMS Excellent, tedy na významném britském dělostřeleckém cvičném plavidle v Portsmouthu. Roku 1863 se stal dělostřeleckým lieutenantem na HMS Warrior a v letech 1864–1869 působil znovu na Excellent jako instruktor dělostřelectva. Tato odborná orientace na dělostřelectvo se později stala jedním z charakteristických rysů jeho kariéry. Fisher nebyl důstojníkem, který by se zabýval pouze praktickou službou na moři. Již jako mladý důstojník se věnoval technickým otázkám výzbroje, jejího použití a výcviku posádek. Prostě byl to přemýšlivý muž, který se stále snažil něco vylepšovat.
Dne 2. srpna 1869 byl povýšen na komandéra. Působil opět na Excellent a v letech 1872–1874 se zde věnoval výcviku v oblasti torpéd a min. Právě během tohoto období se významně podílel na rozvoji torpédového výcviku a na zavádění nových torpédových technologií do Royal Navy. V roce 1874, ve věku třiatřiceti let, byl povýšen na kapitána. Po povýšení následovala řada velitelských a štábních funkcí. V roce 1876 působil v Admiralty Torpedo Committee. Poté velel HMS Pallas, sloužil jako flag captain na HMS Bellerophon a HMS Hercules a později znovu působil na HMS Pallas. V letech 1879–1881 byl flag captainem na HMS Northampton. V roce 1881 pak Fisher získal velení právě dokončované HMS Inflexible, stavěné od roku 1874. Loď byla uvedena do služby po dlouhých letech stavby až 5. července 1881 a jejím velitelem se stal Captain John Fisher, přestože dokončovací práce pokračovaly až do října téhož roku. Inflexible byla mimořádně silně pancéřovaná loď s hlavní výzbrojí čtyř 16palcových děl (406 mm) a patřila k největším a nejvýkonnějším válečným lodím své doby.
Právě osobní zkušenost s touto lodí je pro vznik projektu z roku 1882 zásadní. Fisher ji poznal nikoli jako konstruktér stojící mimo provoz, ale jako její velitel. Měl tedy možnost bezprostředně sledovat její plavební vlastnosti, pohonný systém, výzbroj, pancéřování i praktické nedostatky. Samotný Fisher později ve svých vzpomínkách označil Inflexible za mimořádnou loď a připomínal její nejsilnější stránky v podobě pancéřování a silné dělové výzbroje. V roce 1882 se navíc Inflexible dostala do skutečné bojové služby. Byla součástí britského Středomořského loďstva a 11. července 1882 se zúčastnila bombardování alexandrijských pevností během anglo-egyptské války. Fisher poté velel také části námořní brigády a podílel se na improvizovaném použití obrněného vlaku. Za svou službu v egyptském tažení byl následně vyznamenán jako Companion of the Order of the Bath.
Právě v tomto období tedy vznikla Fisherova „HMS Inflexible modifikace“ z roku 1882. Jak už asi všichni pochopili, nešlo o nový typ bitevní lodi ani o samostatný konstrukční program, ale o návrh, jak by bylo možné stávající Inflexible zásadně upravit. Základní myšlenkou bylo zachovat těžce pancéřovanou a silně vyzbrojenou konstrukci, ale změnit některé její klíčové vlastnosti, především rychlost. Podle dochovaného návrhu Fisher počítal s výkonem 8500 k, rychlostí 15,5 uzlu a dvouhřídelovým pohonem.
Originální stav HMS Inflexible
HMS Inflexible modification, 1882 – základní charakteristika návrhu
Fisherův návrh z roku 1882 počítal především s prodloužením trupu HMS Inflexible o 50 stop, tedy přibližně 15,2 metru. Nová část trupu měla být vložena mezi pancéřovanou citadelu a příď. Prodloužením lodi se měl zlepšit poměr její délky k šířce, což mělo příznivě ovlivnit její rychlostní vlastnosti. Podotýkám, že některé zdroje uvádějí „prodloužení přídě“, nikoliv, že by se jednalo o vložení 15metrové sekce mezi citadelu a příď.
Původně býval tento návrh vykládán jako snaha zvýšit maximální rychlost lodi o 2–3 uzly. Už v době svého dokončení patřila Inflexible mezi rychlíky své doby s maximální rychlostí 14,7 uzlů. Proč tedy ta změna? Podle novější interpretace dochovaného materiálu Fisher sledoval především zvýšení trvalé vysoké (nikoliv ekonomické) cestovní rychlosti. U původní lodi se pohybovala přibližně kolem 12–12,5 uzlu, zatímco po prodloužení měl být Inflexible schopen dlouhodobě udržovat přibližně 15–15,5 uzlu. Co se mi ale nepodařilo najít je to, co by bylo vlastně v té 15 m vložené sekci. Asi samozřejmostí je, že by se prodlouženým trupu zlepšily nautické vlastnosti. Co by ale bylo v této vložené části? Že by část pohonné jednotky? Ta by byla ale před pancéřovou citadelou. V dokončené verzi měl Inflexible výkon 6500 koňských sil při použití 12 kotlů (wiki uvádí 12 ale také i jen 8 kotlů). Přidáním 4 kotlů do nepancéřované sekce by se zřejmě docílilo uváděného výkonu 8500 k. Ale opět, tento údaj je bez záruky. Třeba se vám podaří dohled více.
Se zvětšenou délkou souvisela také možnost upravit a posílit lehkou výzbroj. Na prodloužené přídi vznikl prostor pro větší počet 102 mm děl, která měla doplnit stávající těžkou výzbroj lodi. Právě dodatečný prostor získaný před pancéřovanou citadelou umožnil jejich vhodnější rozmístění na příďové palubě. I zde je otázkou jak o této střední výzbroji hovoří různé zdroje. Podle wiki a dalších se používala výzbroj v podobě 20librovek (ráže 100 mm), ale podle zdrojů popisujících tuto modifikaci se mělo jednat o 102 mm děla. V každém případě je důležité, že Fisherův cíl byl zvýšit počet sekundárních děl.
Podstatou Fisherova návrhu tedy bylo prodloužení lodi o 50 stop, zlepšení jejích rychlostních vlastností a současné získání prostoru pro větší počet 102 mm děl. Hlavní výzbroj čtyř 406 mm děl ve dvou dvojitých věžích měla logicky zůstat zachována. V opačném případě by nějaký návrh na modifikaci hlavních děl neměl šanci na schválení kvůli nepřiměřeně vysokým nákladům.
Tímto jsem chtěl jen poukázat na fakt, že Fisher nebyl jen slepý důstojník Royal Navy, ale přemýšlivý člověk, který pořád hledal řešení jak vylepšit lodě a jít s dobou. Myšlenka zvýšení rychlosti ho provázela de facto celou kariéru, což bylo dobře patrné při tvorbě návrhů na první bitevní křižníky. Zvýšení rychlosti samozřejmě mohlo znamenat výhodu v boji v podobě filozofie, že nejlepším pancířem je rychlost. Zároveň byl ale Fisherem sledován cíl, aby tato silně vyzbrojená loď mohla rychle zasáhnout kdekoliv v koloniích, kdyby se rozsáhla Britská říše ocitla v úzkých. Správným směrem šel i jeho návrh ohledně zvýšení počtu středních děl a to s ohledem na rychle se vyvíjející plavidla nesoucí smrtonosná torpéda. Rychlopalná 102 mm děla byla tou správnou volbou proti těmto malým, ale rychlým a obratným plavidlům.
Fisher svůj návrh na prodloužení HMS Inflexible předložil svému nadřízenému. Dne 12. září 1882 z Port Saidu zaslal veliteli britské Středomořské eskadry admirálovi Siru Beauchampovi Seymourovi dopis, v němž navrhl umístit Inflexible do Portsmouthu, odstranit příďovou část, prodloužit trup o 50 stop a opatřit jej dvoustopým falešným kýlem. Fisher očekával, že takto upravená loď bude schopna udržovat přibližně 15,5 uzlu po dobu šesti hodin, oproti současným přibližně 12,5 uzlu. Jak už jsme si řekli, prodloužení mělo zároveň vytvořit prostor pro dodatečnou dělostřeleckou baterii. Návrh nebyl realizován. Z dostupných pramenů však není doloženo, že by o něm formálně rozhodla Board of Admiralty, ani není znám oficiální dokument uvádějící důvod jeho nerealizování. Předpokládám, že Admiralita prostě nechtěla vrátit do doku loď která byla v době dokončení světovou špičkou. Čas, který byl Inflexible zůstala v doku na přestavbě by mohl být neúměrně dlouhý a geopolitická situace si přitom neustále měnila. Mít nebo nemít loď ve službě tak asi hrálo svůj hlavní prim. Samozřejmě důležitou otázkou by byla i vlastní finanční stránky celé modifikace.
Na závěr dodávám, aby jste celý článek brali s rezervou. Jednalo se o pouhý návrh, i když předložený svému nadřízenému. Nicméně zdroje jsou o něm dosti skoupé a často si i dost odporují.
Zdroje:
www.secretprojects.co.uk
www.tapatalk.com
www.rmg.co.uk
www.wikipedia.org
www.gutenberg.org
www.usni.org
www.firstworldwar.com
www.warhistory.org
Rok 1882
Jak je již mým zvykem, rád se zaměřuji i na různé nerealizované námořní projekty. Rád se dívám na to, jakým směrem vývoj šel, jak a jaké námořnictvo uvažovalo, kopírovalo, nebo se inspirovalo u jiných námořních velmocí. Na téma projektů tak na Palbě máme celou řadu příspěvků, tak doufám, že nebude vadit, když přidám další. I když v tomto případě se nejedná přímo o projekt nového plavidla, ale o modifikaci již existujícího. No a v případě britského námořnictva snad takový projekt nemůže pocházet od nikoho jiného, než pozdějšího Admirála Fischera, průkopníka projektů typů dreadnought a bitevních křižníků.
Rok 1882 zastihl Johna Arbuthnota Fishera ve věku jedenačtyřiceti let jako zkušeného kapitána Royal Navy. Za sebou měl již téměř třicet let služby a zkušenosti z dělostřelecké i torpédové služby, několika velitelských funkcí a především z velení jedné z nejmodernějších britských válečných lodí své doby, HMS Inflexible. Právě během tohoto velení vznikl návrh, který je předmětem tohoto článku – projekt modernizace Inflexible z roku 1882.
John Arbuthnot Fisher se narodil 25. ledna 1841 na Cejlonu. Do Royal Navy vstoupil již ve třinácti letech, když byl 12. června 1854 přijat na palubu HMS Victory. Jeho raná služba tak spadala ještě do období, kdy britské námořnictvo procházelo zásadním přechodem od plachetních lodí k parnímu pohonu a od hladkého vývrtu k modernímu dělostřelectvu a od dřevěných lodí po železné kolosy. V letech 1856–1860 sloužil jako midshipman na HMS Highflyer. Následovala služba na HMS Chesapeake, Coromandel a Furious, kde působil jako sub-lieutenant a příležitostně zastupující lieutenant. V letech 1861–1863 sloužil na HMS Excellent, tedy na významném britském dělostřeleckém cvičném plavidle v Portsmouthu. Roku 1863 se stal dělostřeleckým lieutenantem na HMS Warrior a v letech 1864–1869 působil znovu na Excellent jako instruktor dělostřelectva. Tato odborná orientace na dělostřelectvo se později stala jedním z charakteristických rysů jeho kariéry. Fisher nebyl důstojníkem, který by se zabýval pouze praktickou službou na moři. Již jako mladý důstojník se věnoval technickým otázkám výzbroje, jejího použití a výcviku posádek. Prostě byl to přemýšlivý muž, který se stále snažil něco vylepšovat.
Dne 2. srpna 1869 byl povýšen na komandéra. Působil opět na Excellent a v letech 1872–1874 se zde věnoval výcviku v oblasti torpéd a min. Právě během tohoto období se významně podílel na rozvoji torpédového výcviku a na zavádění nových torpédových technologií do Royal Navy. V roce 1874, ve věku třiatřiceti let, byl povýšen na kapitána. Po povýšení následovala řada velitelských a štábních funkcí. V roce 1876 působil v Admiralty Torpedo Committee. Poté velel HMS Pallas, sloužil jako flag captain na HMS Bellerophon a HMS Hercules a později znovu působil na HMS Pallas. V letech 1879–1881 byl flag captainem na HMS Northampton. V roce 1881 pak Fisher získal velení právě dokončované HMS Inflexible, stavěné od roku 1874. Loď byla uvedena do služby po dlouhých letech stavby až 5. července 1881 a jejím velitelem se stal Captain John Fisher, přestože dokončovací práce pokračovaly až do října téhož roku. Inflexible byla mimořádně silně pancéřovaná loď s hlavní výzbrojí čtyř 16palcových děl (406 mm) a patřila k největším a nejvýkonnějším válečným lodím své doby.
Právě osobní zkušenost s touto lodí je pro vznik projektu z roku 1882 zásadní. Fisher ji poznal nikoli jako konstruktér stojící mimo provoz, ale jako její velitel. Měl tedy možnost bezprostředně sledovat její plavební vlastnosti, pohonný systém, výzbroj, pancéřování i praktické nedostatky. Samotný Fisher později ve svých vzpomínkách označil Inflexible za mimořádnou loď a připomínal její nejsilnější stránky v podobě pancéřování a silné dělové výzbroje. V roce 1882 se navíc Inflexible dostala do skutečné bojové služby. Byla součástí britského Středomořského loďstva a 11. července 1882 se zúčastnila bombardování alexandrijských pevností během anglo-egyptské války. Fisher poté velel také části námořní brigády a podílel se na improvizovaném použití obrněného vlaku. Za svou službu v egyptském tažení byl následně vyznamenán jako Companion of the Order of the Bath.
Právě v tomto období tedy vznikla Fisherova „HMS Inflexible modifikace“ z roku 1882. Jak už asi všichni pochopili, nešlo o nový typ bitevní lodi ani o samostatný konstrukční program, ale o návrh, jak by bylo možné stávající Inflexible zásadně upravit. Základní myšlenkou bylo zachovat těžce pancéřovanou a silně vyzbrojenou konstrukci, ale změnit některé její klíčové vlastnosti, především rychlost. Podle dochovaného návrhu Fisher počítal s výkonem 8500 k, rychlostí 15,5 uzlu a dvouhřídelovým pohonem.
HMS Inflexible modification, 1882 – základní charakteristika návrhu
Fisherův návrh z roku 1882 počítal především s prodloužením trupu HMS Inflexible o 50 stop, tedy přibližně 15,2 metru. Nová část trupu měla být vložena mezi pancéřovanou citadelu a příď. Prodloužením lodi se měl zlepšit poměr její délky k šířce, což mělo příznivě ovlivnit její rychlostní vlastnosti. Podotýkám, že některé zdroje uvádějí „prodloužení přídě“, nikoliv, že by se jednalo o vložení 15metrové sekce mezi citadelu a příď.
Původně býval tento návrh vykládán jako snaha zvýšit maximální rychlost lodi o 2–3 uzly. Už v době svého dokončení patřila Inflexible mezi rychlíky své doby s maximální rychlostí 14,7 uzlů. Proč tedy ta změna? Podle novější interpretace dochovaného materiálu Fisher sledoval především zvýšení trvalé vysoké (nikoliv ekonomické) cestovní rychlosti. U původní lodi se pohybovala přibližně kolem 12–12,5 uzlu, zatímco po prodloužení měl být Inflexible schopen dlouhodobě udržovat přibližně 15–15,5 uzlu. Co se mi ale nepodařilo najít je to, co by bylo vlastně v té 15 m vložené sekci. Asi samozřejmostí je, že by se prodlouženým trupu zlepšily nautické vlastnosti. Co by ale bylo v této vložené části? Že by část pohonné jednotky? Ta by byla ale před pancéřovou citadelou. V dokončené verzi měl Inflexible výkon 6500 koňských sil při použití 12 kotlů (wiki uvádí 12 ale také i jen 8 kotlů). Přidáním 4 kotlů do nepancéřované sekce by se zřejmě docílilo uváděného výkonu 8500 k. Ale opět, tento údaj je bez záruky. Třeba se vám podaří dohled více.
Se zvětšenou délkou souvisela také možnost upravit a posílit lehkou výzbroj. Na prodloužené přídi vznikl prostor pro větší počet 102 mm děl, která měla doplnit stávající těžkou výzbroj lodi. Právě dodatečný prostor získaný před pancéřovanou citadelou umožnil jejich vhodnější rozmístění na příďové palubě. I zde je otázkou jak o této střední výzbroji hovoří různé zdroje. Podle wiki a dalších se používala výzbroj v podobě 20librovek (ráže 100 mm), ale podle zdrojů popisujících tuto modifikaci se mělo jednat o 102 mm děla. V každém případě je důležité, že Fisherův cíl byl zvýšit počet sekundárních děl.
Podstatou Fisherova návrhu tedy bylo prodloužení lodi o 50 stop, zlepšení jejích rychlostních vlastností a současné získání prostoru pro větší počet 102 mm děl. Hlavní výzbroj čtyř 406 mm děl ve dvou dvojitých věžích měla logicky zůstat zachována. V opačném případě by nějaký návrh na modifikaci hlavních děl neměl šanci na schválení kvůli nepřiměřeně vysokým nákladům.
Tímto jsem chtěl jen poukázat na fakt, že Fisher nebyl jen slepý důstojník Royal Navy, ale přemýšlivý člověk, který pořád hledal řešení jak vylepšit lodě a jít s dobou. Myšlenka zvýšení rychlosti ho provázela de facto celou kariéru, což bylo dobře patrné při tvorbě návrhů na první bitevní křižníky. Zvýšení rychlosti samozřejmě mohlo znamenat výhodu v boji v podobě filozofie, že nejlepším pancířem je rychlost. Zároveň byl ale Fisherem sledován cíl, aby tato silně vyzbrojená loď mohla rychle zasáhnout kdekoliv v koloniích, kdyby se rozsáhla Britská říše ocitla v úzkých. Správným směrem šel i jeho návrh ohledně zvýšení počtu středních děl a to s ohledem na rychle se vyvíjející plavidla nesoucí smrtonosná torpéda. Rychlopalná 102 mm děla byla tou správnou volbou proti těmto malým, ale rychlým a obratným plavidlům.
Fisher svůj návrh na prodloužení HMS Inflexible předložil svému nadřízenému. Dne 12. září 1882 z Port Saidu zaslal veliteli britské Středomořské eskadry admirálovi Siru Beauchampovi Seymourovi dopis, v němž navrhl umístit Inflexible do Portsmouthu, odstranit příďovou část, prodloužit trup o 50 stop a opatřit jej dvoustopým falešným kýlem. Fisher očekával, že takto upravená loď bude schopna udržovat přibližně 15,5 uzlu po dobu šesti hodin, oproti současným přibližně 12,5 uzlu. Jak už jsme si řekli, prodloužení mělo zároveň vytvořit prostor pro dodatečnou dělostřeleckou baterii. Návrh nebyl realizován. Z dostupných pramenů však není doloženo, že by o něm formálně rozhodla Board of Admiralty, ani není znám oficiální dokument uvádějící důvod jeho nerealizování. Předpokládám, že Admiralita prostě nechtěla vrátit do doku loď která byla v době dokončení světovou špičkou. Čas, který byl Inflexible zůstala v doku na přestavbě by mohl být neúměrně dlouhý a geopolitická situace si přitom neustále měnila. Mít nebo nemít loď ve službě tak asi hrálo svůj hlavní prim. Samozřejmě důležitou otázkou by byla i vlastní finanční stránky celé modifikace.
Na závěr dodávám, aby jste celý článek brali s rezervou. Jednalo se o pouhý návrh, i když předložený svému nadřízenému. Nicméně zdroje jsou o něm dosti skoupé a často si i dost odporují.
Zdroje:
www.secretprojects.co.uk
www.tapatalk.com
www.rmg.co.uk
www.wikipedia.org
www.gutenberg.org
www.usni.org
www.firstworldwar.com
www.warhistory.org
