PALBA.CZ

https://medium.seznam.cz/clanek/tom-sco ... vet-310748
Kolem roku 1200 př. n. l. začínají dobové prameny mluvit o chaosu. Zápisy na hliněných tabulkách sebraných z různých koutů Středomoří mrazivě popisují blížící se zkázu. „Nepřátelské lodě jsou už tady, vypalují naše města a na našem území se dějí strašné věci,“ psal zoufale král Ugaritu svému spojenci na Kypru těsně předtím, než jeho město navždy zmizelo z mapy.
Nejvíce informací o těchto útočnících pochází z Egypta, jenž čelil rozsáhlým invazím za vlád faraonů Merenptaha a Ramesse III. Egyptští písaři a kronikáři hlavních chrámů začali tyto agresory souhrnně označovat jako „národy z moře“.

Moderní věda na základě egyptských zápisů identifikovala, že nešlo o jeden homogenní národ, ale o širokou kmenovou konfederaci. Egypťané jednotlivá etnika pojmenovali velmi konkrétně:
- Peleset: Kmen, z něhož se později v oblasti Levanty stali bibličtí Filištíni.
- Šerden: Elitní bojovníci, jejichž jméno a kultura vykazují silné lingvistické i archeologické vazby na Sardinii.
- Lukka a Denyen: Další kmeny, jejichž původ historici vystopovali do oblasti egejských ostrovů a západní Anatolie.

https://www.stoplusjednicka.cz/prazdne- ... ske-narody
O útočných národech se toho z dobových zdrojů dozvídáme žalostně málo. Jedny z mála kusých informací nám zanechali staří Egypťané, například na velkém reliéfu pohřebního chrámu panovníka Ramsese III. v Medinet Habu, zhruba z roku 1170 př. n. l.: „Žádná země jim nemohla odolat, naráz byly zničeny Hatti [Chetitská říše], Kode [kraj v Malé Asii], Karkemíš [oblast na Eufratu], Jeret [Kréta] a Jeres [Kypr]. Rozbili tábory v zemi Amoritů [egyptská provincie] a zpustošili zemi i lid, jako by jich nikdy nebylo. Jakmile přirazili, nachystali oheň… Vztáhli ruku až na sám kraj země, jejich srdce byla plna sebedůvěry a hovořili takto: Naše záměry se zdaří!“
Z nápisu je patrné, že Egypťané chovali vůči nájezdníkům respekt, nicméně se jim v roce 1175 př. n. l. nakonec podařilo jejich útoky definitivně odrazit v bitvě u delty Nilu. Poté, co kompletně zničili jejich flotilu, mořské národy náhle zmizely ze scény a zanechaly za sebou tajemství, jež přetrvává dodnes.

Badatelé nyní spekulují, že početnou a vyspělou armádu mohly tvořit některé z následujících národů, případně jejich konfederace: Etruskové, kteří později obsadili Itálii, Lýkové z jihozápadu Malé Asie, Dórové původem ze severozápadu Řecka a Makedonie, Frýgové z jihu Balkánského poloostrova, Thrákové s domovem v dnešním Bulharsku, Féničané z východního Středomoří, Pelištejci (též Filištínci) původem z Kréty a pozdější obyvatelé Sardinie a Sicílie.

Konec 20. století nicméně přece jen přinesl jistou možnost rozuzlení záhadného příběhu. Někteří vědci totiž začali zpochybňovat celý koncept „mořských národů“, který v roce 1855 zavedl francouzský egyptolog Emmanuel de Rougé. Vycházel přitom ze šesti různých egyptských písemných zdrojů, které záhadné nájezdníky zmiňují. Je však možné, že hieroglyfy přiřazené „lidem z moře“ jen chybně přeložil. Na lingvistickou nepřesnost poukázal například v roce 1985 francouzský egyptolog Claude Vandersleyen, jenž dokonce tvrdí, že by se od termínu „mořské národy“ mělo úplně upustit.
Staroegyptské výrazy, které vedly de Rougého k zavedení zmíněného pojmu, totiž podle Vandersleyena jednoznačně neukazují ani na „moře“, ani na „ostrovy uprostřed moře“ – podle něj mohly sloužit k označení i jiných druhů území, a nikoliv ostrovů. Ostatně některé egyptské zdroje hovoří o nájezdnících jako o „seveřanech“, což otevírá pole pro další spekulace o jejich skutečném původu.