PALBA.CZ

https://equichannel.cz/kone-ve-valce-soucasnost/
Nečekanou renesanci zažili koně ve válce v Afghánistánu. O tomto území je známo, že posledním úspěšným dobyvatelem byl Alexandr Veliký a tohoto úspěchu dosáhl samozřejmě koňmo. Uplynulo přes 2 300 let, aby Američané zjistili, že ve velmi nehostinných těžkých horských terénech bude třeba zase použít koně, aby pomohli Severní alianci porazit Talibán. Žádná technika nebyla schopná efektivně a také hlavně nenápadně překonat nepřístupné soutěsky v horách, aby mohli následně dobít klíčová místa důležitá pro kontrolu oblasti. Americké speciální jednotky tehdy vynuceně sáhly po koních a oslech. I přesto, že většina z nich s koňmi nikdy nepracovala, natož aby na nich jezdila, pochopitelně nejtrénovanější muži na planetě alespoň urychleně zvládli základy jízdy na koni. Pěkně celou anabázi popisuje kniha „Horse Soldiers: The Extraordinary Story of a Band of US Soldiers Who Rode to Victory in Afghanistan".
Byla to zvláštní operace v rámci Enduring Freedom, kdy se na jejím úspěchu spojili tamní afghánští warlordi (vždy samozřejmě sledující pouze své zájmy), operující agenti CIA, speciální jednotky, nejsofistikovanější moderní technika a… koně. V tamních podmínkách za využití nejmodernější techniky vojáci bojovali stejně, jako se bojovalo i tisíce let zpátky, tváří tvář a s koňmi. V češtině kniha vyšla jako „Bitva o pevnost Qala-e Džangi".

Ve speciálním výcvikovém centru United States Marine Corps Mountain Warfare Training Center, které existuje od roku 1951, vojáci učí zacházet s koňmi a mulami pro budoucí využití. Výcvik zahrnuje také šestnáctidenní jízdu, kdy absolvují celkem 110 mil.
Budoucí využití přímo v akci bude pochopitelně v izolovaných oblastech, kde bude třeba tiše přesouvat malé jednotky bez rozsáhlé logistiky, která by je prozradila nepříteli.

Když jsem četl knihu "601. na Tora Bora: Zrození moderních českých speciálních sil" tak mi doslova vyrazilo dech, kolik kg bagáže si někteří operátoři tahali na patroly. Jestli dobře lovím v paměti, bylo to něco kolem 60 kg. A to v terénu, kde i trénovaný člověk jen s čutorou v ruce by dostal záhul jak sviň. Nemalou část pak tvořila voda.

Vie sa, koľko bagáže ťahali kavaleristi a rangeri v 19tom storočí ?
Predpokladám, že každý mal po dva kone.

No, kolik tahali nevím, ale znám předpis R-U, který stanovil, že max. zátěž na koně či mulu, pro celodenní užití (8-10 hod dle roční doby), má být max. 1/5 hmotnosti koně či muly, a i tak max. 125 kg.
Platí to i pro jezdce s vybavením.
Kolik na osla či mezka netuším, ale mohlo to být podle mých zkušenosí 1,25 až 1,5 násobek této hmotnosti.
Takže předpokládám, že v R-U to bylo právě těchto 125 kg, na zvíře - ale s odpočtem hmotnosti samotného jezdce, vč. toho soumara.
Ostatní vybavení a potřeby vč. těch na oš. koní, krmiva, apod., se vozily na vozech za nimi.

Btw, na soumaru se taky jezdilo. Jezdilo se na obou, protože soumar bývá klidnější, často jde o valacha, a válečný kůň mívá výcvik který fakt není zaměřen na klidné nošení bez kopání, kousání, skákání přes překážky, a jiných brikulí
Takže se během přesunu jelo na soumarovi, a před nasazením se vše sundalo, prohodila se sedla, nasedlo se na toho válečníka a na něm se jelo do boje.
Ve středověku byli dokonce u šlechty v módě tři koně. Valach jako soumar, polo- nebo plnokrevník jako válečný, a polokrevník, speciálně mimochodník, jako dopravní kůň. Je to proto, že se na mimochodníku pohodlněji jezdí. Jsou ovšem vzácnější, je na to třeba nějaká drobná mutace plus výcvik.
Dnes se používají hlavně jako koně pro sulku, tam je to jednak předepsáno pravidly, a druhak pokud by kůň začal cválat, kopal by do sulky a jezdce na ní a kopanec od koně... au

Vie sa, koľko bagáže ťahali kavaleristi a rangeri v 19tom storočí ?

V době bitvy u Little Big Hornu přibližně 80 liber (nějakých 40 kilo; s. 15). V tom byla zahrnuta výbava jezdce: zbraně, náhradní oblečení, vybavení k přežití na prérii a čutora. K tomu mohli mít podle této knihy ještě 12librový pytel na oves a ještě jednu tornu.

Zbytek vezli na vozech nebo mulách (nosnost vozu vychází zaokrouhleně na 2.3 tuny; muly nesly přibližně 80 kilo; s. 25).

Edit: s tím, že to jsou severoamerické muly. Pokud se bavíme o akcích v Afghánu, tak tam byly k dispozici muly středoasijské. Michael Vickers (2023, kap. 7) vzpomíná, že když v osmdesátých letech zkoušeli povstalcům dodat muly z Tennessee, tak se velmi rychle ukázalo, že vydrží méně, unesou méně a potřebují více potravy. Proto začali nakupovat muly z Číny, jejichž nosnost se pohybovala na 250–335 librách (necelých 120–170 kilogramů).

No, kolik tahali nevím, ale znám předpis R-U, který stanovil, že max. zátěž na koně či mulu, pro celodenní užití (8-10 hod dle roční doby), má být max. 1/5 hmotnosti koně či muly, a i tak max. 125 kg.

Hodně zajímavá čísla, máš tušení, jestli je ten předpis někde online?

---
VICKERS, Michael G., 2023. By All Means Available. EPUB edition. ISBN 978-1-101-94771-5.