Bitva o Británii - 1. část
Napsal: 21/1/2006, 13:07
Bitva o Británii - 1. část
Abych mohl pořádně rozepsat dění a události bitvy o Británii měl bych začít ještě předtím než vůbec vypukla a napsat jak na tom zúčastněné strany tehdy byly.
Samotná bitva o Británii by se dala rozdělit na 3 fáze:
1. fáze = útoky na obchodní loďstvo, útoky na radary a první bombardování letišť (Den Orla), do srpna 1940
2. fáze = zesílené útoky na letiště a města, od srpna 1940 do září
3. fáze = od září 1940 – pomalé ukončování bojů za dne, značné zesílení nočních útoků na města v noci - BLITZ
Německo drtilo před začátkem tažení proti Velké Británii Francii která se neudržela a musela kapitulovat. Němci už měli v kapse obrovskou část Evropy, velké státy, především nově získanou Francii. Zbývalo tedy už dobít jen Anglii. Dobití Anglie mělo mnoho důvodů – Německo by mělo ve své moci celou Evropu což by mu umožňovalo ovládat celkově dění v této části světa, důvod další by byl ten že by to svým způsobem zastrašilo případné odpůrce. Prvořadým důvodem proč porazit Anglii však bylo to že z tohoto ostrova mohli podnikat protivníci Německa útoky proti jeho území, Hitler i jeho generálové si moc dobře uvědomovali jakou „moc“ bude mít Anglie pokud nebude pod německou nadvládou.
Německo
Proto tedy ihned po dobytí Francie začaly být připravovány plány na podniknutí útoku proti Anglii. První fází mělo být letecké bombardování tak aby nemohlo letectvo klást žádný odpor proti vyloďujícím se vojákům. Poražení letectva Anglie – RAF bylo prvořadé také proto že tato složka armády byla takřka jediná (ještě námořnictvo) která mohla pořádně ohrozit německé síly ještě na Francouzském území – proto bylo jeho zničení prvořadé.
Poté co němci obsadili celkové francouzské území začali budovat vojenské základny, především podpůrná letiště na severu. Francouzská letiště byla dobře vybavená a dala se dobře použít, avšak pro používání během zdlouhavého tažení proti Anglii jich v severní Francii bylo zkrátka málo, němci tedy museli vybudovat menší, polní letiště. Po zajištění materiálního a technického zázemí – tj. postavení letišť a rozmístění vojáků byla vypracována administrativa pro nadcházející období útoků na Anglii.
Francie byla podle Luftwafe rozdělena na takovéto části:
- Luftflotte 2. – základny se nacházely na sever od Seiny v Belgii a Holandsku a velel jí polní maršál Albert Kesserling
- Luftflotte 3. – základny které spadaly pod její velení ležely v západní Francii, jejím velitelem byl Hogo von Sperrle
- Luftflotte 5. – byla poněkud vzdálená, operovala z letišť v Dánsku a Norsku a velel jí generál Hans-Jürgen Stumpf
Celková síla Luftwaffe byla asi 1 300 bombardérů, přes 1 000 stíhaček a zhruba 300 střemhlavých bombardérů a další podpůrná letadla, mezi nimi i stíhací bombardéry.
Velká Británie
Britové měli jednu nezvratnou výhodu – radar tento systém byl zaváděn už od roku 1938, tehdy bylo pro stavbu těchto zařízení uvolněno na tehdejší poměry značné množství peněz, ale vrchní vojenští představitelé věděli že stanic bylo málo a pokrývaly jenom malé množství území, proto bylo se sílícím tlakem na Velkou Británii uvolněno další množství prostředků aby byly zbudovány další stanice, poté jich bylo postaveno dost aby mohly pokrývat podstatnou plochu Anglie.
Angličané si vypracovali systém včasné výstrahy – jeho princip byl založen především na radarech, ty předávaly své informace na velitelství jednotlivých sektorů, na těchto velitelstvích byla operační centra ve kterých početný personál na velkém stole s mapou pomocí malých obrázků neustále určoval polohu daného nepřítele podle informací z radaru. Operační důstojníci v těchto centrech, poté dávali rozkazy ke vzletu jednotlivých letek, operačních důstojníků bylo stejně jako bylo letišť – jeden důstojník pro každé letiště, tito důstojníci nejen že dávali rozkazy ke vzletu, ale také koordinovali jednotlivá letadla ve vzduchu a naváděli je na nepřítele.
V této době kdy velel RAF maršál letectva Sir Hugh C. T. Dowding bylo jeho letectvo značně vysilováno potřebami Expedičního vojska ve Francii. Politici neustále požadovali odesílání dalších letek do Francie a jemu to bylo značně proti srsti pže si plně uvědomoval co se stane pokud nebude mít jeho letectvo co největší možnou sílu proti Luftwaffe. Dowding požadoval plných 52 stíhacích letek, ty také dostal, je pravda že až později než žádal pže musel značné množství stíhaček odeslat do Francie. Jak už jsem psal, toto neustálé odesílání letadel mu vadilo a neustále se snažil aby počty letadel odeslaných do Francie byly co nejmenší, snažil se vybudovat pevnou obranu velké Británie a proto se snažil uchovat veškeré stíhačky které měl. To také zdůvodnil ve svém prohlášení Churchillovi a později i do médií :
„Jsem pevně přesvědčen, že nebude možné uskutečnit invazi do Velké Británie pokud budeme ovládat vzdušný prostor“
Proto poté kdy už byla Francie sražena na kolena nařídil aby se stíhačky ihned stáhly, i tak jich bylo ale velké množství ztraceno.
V době kdy probíhala operace Dynamo = evakuace vojáků z Dunkerque bylo RAF podrobeno prvnímu skutečnému boji proti němcům podnikanému z území Anglie, tehdy mohli pořádně ozkoušet systém včasné výstrahy. Lodě které evakuovaly vojáky byly hodně napadány německými letadly, střemhlavými bombardéry a stíhacími bombardéry. Proti nim startovali stíhačky RAF aby co nejvíce pomohly vojákům v lodích. Během několika dnů kdy probíhaly boje nad loděmi bylo ztraceno 180 letadel RAF a sestřeleno asi 200 letadel Luftwaffe, ale Britové konečně mohli říct že jejich systém je účinný. Tato událost byla brána jako úspěch vzhledem k tomu že na adresu systému včasné výstrahy bylo od veřejnosti adresováno mnoho „poznámek“ a to z toho důvodu že jednoho dne kvůli planému poplachu vystartovaly letky Spitfirů a Hurricanů, bohužel jakmile se potkaly tak mezi sebou začaly bojovat, výsledek byl takový že byly sestřeleny 3 Hurricany a jeden Spitfire poškozen.
Britské území bylo rozděleno na 4 části, každá tato část mělo své označení a vlastní systém. Každá část měla na starosti jedna skupina, takže samozřejmě že tyto skupiny byly 4 -
- 10. Skupina – ta měla hlavní štáb ve Wiltshire a velel jí vícemaršál letectva Sir Quintin Brand, pod její velení spadalo v červenci 1940 7 letek (asi 60 letadel), tato skupina měla na starosti západní cíp Anglie
- 11. Skupina měla hlavní štáb v Uxbridgi, velel jí maršál letectva Keith Rodney Park, ta velela 22 letkám což bylo zhruba 350 letadel, tato skupina bylo hodně podstatná – střežila totiž celý zbytek, jihovýchodní Anglii což je tedy i Londýn
- 12. skupina měla na starosti střed Angile, její hlavní štáb byl v Nottinghamshire a měla na starost 13 letek, velel jí maršál letectva Trafford Leigh-Mallory.
- 13. skupina měla štáb v Newcastlu a starala se o sever Anglie ka mspadala především důležitá základna námořnictva ve Scapa Flow, v jejím rámci bojovalo 22 letek. Velel jí vícemaršál letectva Richard Saul.
Britové mohli v červenci 1940 nasadit zhruba 860 letadel, 2/3 tvořily stíhačky Hawker Hurricane, zbývající třetinu tvořily především stíhačky Supermarine Spitfire Mk.I (výzbroj 8 kulometů), později byly pna popud letců vybaveny 2 kanony Oerlikon ráže 20 mm, takto vyzbrojené Spitfiry se nazývaly Mk.IB, Spitfiry které zůstávaly nadále vyzbrojeny pouze kulomety měli označení Mk.IA. V té zbývající třetině to však nebyly jenom stíhačky Spitfire,ale i malé množství letadel Bolton-Paul Defiant,nebo pár strojů Bristol Blenheim.
Radary
Spit Mk.IA.
Abych mohl pořádně rozepsat dění a události bitvy o Británii měl bych začít ještě předtím než vůbec vypukla a napsat jak na tom zúčastněné strany tehdy byly.
Samotná bitva o Británii by se dala rozdělit na 3 fáze:
1. fáze = útoky na obchodní loďstvo, útoky na radary a první bombardování letišť (Den Orla), do srpna 1940
2. fáze = zesílené útoky na letiště a města, od srpna 1940 do září
3. fáze = od září 1940 – pomalé ukončování bojů za dne, značné zesílení nočních útoků na města v noci - BLITZ
Německo drtilo před začátkem tažení proti Velké Británii Francii která se neudržela a musela kapitulovat. Němci už měli v kapse obrovskou část Evropy, velké státy, především nově získanou Francii. Zbývalo tedy už dobít jen Anglii. Dobití Anglie mělo mnoho důvodů – Německo by mělo ve své moci celou Evropu což by mu umožňovalo ovládat celkově dění v této části světa, důvod další by byl ten že by to svým způsobem zastrašilo případné odpůrce. Prvořadým důvodem proč porazit Anglii však bylo to že z tohoto ostrova mohli podnikat protivníci Německa útoky proti jeho území, Hitler i jeho generálové si moc dobře uvědomovali jakou „moc“ bude mít Anglie pokud nebude pod německou nadvládou.
Německo
Proto tedy ihned po dobytí Francie začaly být připravovány plány na podniknutí útoku proti Anglii. První fází mělo být letecké bombardování tak aby nemohlo letectvo klást žádný odpor proti vyloďujícím se vojákům. Poražení letectva Anglie – RAF bylo prvořadé také proto že tato složka armády byla takřka jediná (ještě námořnictvo) která mohla pořádně ohrozit německé síly ještě na Francouzském území – proto bylo jeho zničení prvořadé.
Poté co němci obsadili celkové francouzské území začali budovat vojenské základny, především podpůrná letiště na severu. Francouzská letiště byla dobře vybavená a dala se dobře použít, avšak pro používání během zdlouhavého tažení proti Anglii jich v severní Francii bylo zkrátka málo, němci tedy museli vybudovat menší, polní letiště. Po zajištění materiálního a technického zázemí – tj. postavení letišť a rozmístění vojáků byla vypracována administrativa pro nadcházející období útoků na Anglii.
Francie byla podle Luftwafe rozdělena na takovéto části:
- Luftflotte 2. – základny se nacházely na sever od Seiny v Belgii a Holandsku a velel jí polní maršál Albert Kesserling
- Luftflotte 3. – základny které spadaly pod její velení ležely v západní Francii, jejím velitelem byl Hogo von Sperrle
- Luftflotte 5. – byla poněkud vzdálená, operovala z letišť v Dánsku a Norsku a velel jí generál Hans-Jürgen Stumpf
Celková síla Luftwaffe byla asi 1 300 bombardérů, přes 1 000 stíhaček a zhruba 300 střemhlavých bombardérů a další podpůrná letadla, mezi nimi i stíhací bombardéry.
Velká Británie
Britové měli jednu nezvratnou výhodu – radar tento systém byl zaváděn už od roku 1938, tehdy bylo pro stavbu těchto zařízení uvolněno na tehdejší poměry značné množství peněz, ale vrchní vojenští představitelé věděli že stanic bylo málo a pokrývaly jenom malé množství území, proto bylo se sílícím tlakem na Velkou Británii uvolněno další množství prostředků aby byly zbudovány další stanice, poté jich bylo postaveno dost aby mohly pokrývat podstatnou plochu Anglie.
Angličané si vypracovali systém včasné výstrahy – jeho princip byl založen především na radarech, ty předávaly své informace na velitelství jednotlivých sektorů, na těchto velitelstvích byla operační centra ve kterých početný personál na velkém stole s mapou pomocí malých obrázků neustále určoval polohu daného nepřítele podle informací z radaru. Operační důstojníci v těchto centrech, poté dávali rozkazy ke vzletu jednotlivých letek, operačních důstojníků bylo stejně jako bylo letišť – jeden důstojník pro každé letiště, tito důstojníci nejen že dávali rozkazy ke vzletu, ale také koordinovali jednotlivá letadla ve vzduchu a naváděli je na nepřítele.
V této době kdy velel RAF maršál letectva Sir Hugh C. T. Dowding bylo jeho letectvo značně vysilováno potřebami Expedičního vojska ve Francii. Politici neustále požadovali odesílání dalších letek do Francie a jemu to bylo značně proti srsti pže si plně uvědomoval co se stane pokud nebude mít jeho letectvo co největší možnou sílu proti Luftwaffe. Dowding požadoval plných 52 stíhacích letek, ty také dostal, je pravda že až později než žádal pže musel značné množství stíhaček odeslat do Francie. Jak už jsem psal, toto neustálé odesílání letadel mu vadilo a neustále se snažil aby počty letadel odeslaných do Francie byly co nejmenší, snažil se vybudovat pevnou obranu velké Británie a proto se snažil uchovat veškeré stíhačky které měl. To také zdůvodnil ve svém prohlášení Churchillovi a později i do médií :
„Jsem pevně přesvědčen, že nebude možné uskutečnit invazi do Velké Británie pokud budeme ovládat vzdušný prostor“
Proto poté kdy už byla Francie sražena na kolena nařídil aby se stíhačky ihned stáhly, i tak jich bylo ale velké množství ztraceno.
V době kdy probíhala operace Dynamo = evakuace vojáků z Dunkerque bylo RAF podrobeno prvnímu skutečnému boji proti němcům podnikanému z území Anglie, tehdy mohli pořádně ozkoušet systém včasné výstrahy. Lodě které evakuovaly vojáky byly hodně napadány německými letadly, střemhlavými bombardéry a stíhacími bombardéry. Proti nim startovali stíhačky RAF aby co nejvíce pomohly vojákům v lodích. Během několika dnů kdy probíhaly boje nad loděmi bylo ztraceno 180 letadel RAF a sestřeleno asi 200 letadel Luftwaffe, ale Britové konečně mohli říct že jejich systém je účinný. Tato událost byla brána jako úspěch vzhledem k tomu že na adresu systému včasné výstrahy bylo od veřejnosti adresováno mnoho „poznámek“ a to z toho důvodu že jednoho dne kvůli planému poplachu vystartovaly letky Spitfirů a Hurricanů, bohužel jakmile se potkaly tak mezi sebou začaly bojovat, výsledek byl takový že byly sestřeleny 3 Hurricany a jeden Spitfire poškozen.
Britské území bylo rozděleno na 4 části, každá tato část mělo své označení a vlastní systém. Každá část měla na starosti jedna skupina, takže samozřejmě že tyto skupiny byly 4 -
- 10. Skupina – ta měla hlavní štáb ve Wiltshire a velel jí vícemaršál letectva Sir Quintin Brand, pod její velení spadalo v červenci 1940 7 letek (asi 60 letadel), tato skupina měla na starosti západní cíp Anglie
- 11. Skupina měla hlavní štáb v Uxbridgi, velel jí maršál letectva Keith Rodney Park, ta velela 22 letkám což bylo zhruba 350 letadel, tato skupina bylo hodně podstatná – střežila totiž celý zbytek, jihovýchodní Anglii což je tedy i Londýn
- 12. skupina měla na starosti střed Angile, její hlavní štáb byl v Nottinghamshire a měla na starost 13 letek, velel jí maršál letectva Trafford Leigh-Mallory.
- 13. skupina měla štáb v Newcastlu a starala se o sever Anglie ka mspadala především důležitá základna námořnictva ve Scapa Flow, v jejím rámci bojovalo 22 letek. Velel jí vícemaršál letectva Richard Saul.
Britové mohli v červenci 1940 nasadit zhruba 860 letadel, 2/3 tvořily stíhačky Hawker Hurricane, zbývající třetinu tvořily především stíhačky Supermarine Spitfire Mk.I (výzbroj 8 kulometů), později byly pna popud letců vybaveny 2 kanony Oerlikon ráže 20 mm, takto vyzbrojené Spitfiry se nazývaly Mk.IB, Spitfiry které zůstávaly nadále vyzbrojeny pouze kulomety měli označení Mk.IA. V té zbývající třetině to však nebyly jenom stíhačky Spitfire,ale i malé množství letadel Bolton-Paul Defiant,nebo pár strojů Bristol Blenheim.
Radary
Spit Mk.IA.
