PALBA.CZ

Střední východ 1940 – 41 Č 1,2 a 3.

Část 1.

Určitě je zde na místě si na začátku říci, o Iráckou a Iránskou naftu, projevovaly zájem všechny průmyslové státy světa nejen v 20. století, ale jak jsme i dnes svědky, tento zájem v různých podobách trvá v 21. století. My si zde popíšeme období války v Africe 1940 - 41.
I když byl Irák od roku 1932 formálně nezávislým státem, vliv Velké Británie v této zemi zajišťovala smlouva z roku 1930. Touto smlouvou získali Britové na 25 let letecké základny Habbáníja u Bagdádu a Šajba u Basry ( taky důvod proč jsou dnes v Basře, je to zřejmě staletá znalost ). Navíc se Irák zavázal v případě války povolit průjezd Britských vojsk přes irácké území a poskytnutí rozsáhlé materiální pomoci.
V Iráku vládl regent Abdulláh, předsedou vlády byl zprvu probritský Núrí as Saíd, od března 1940 však protibritský Rašíd Alí al-Kajlání, rozhodující rozhodčí v politických záležitostech však byla armáda. V armádě měl hlavní slovo tzv. „ Zlatý čtverec „, klika čtyř plukovníků.
Vůdčí osobností „ Zlatého čtverce „ byl plukovník Saláh ad-Dín as-Sabbágh, protibritský ultranacionalista. V jeho memoárech, uveřejněných po jeho smrti se našla tato věta: „ Neexistuje vražednější vlk pro Araby a smrtelnější nepřítel pro islám než Velká Británie. „
Nátlak „ Zlatého čtverce „ na vládu Núrího as-Saída přinesl své ovoce. Irácká vláda nevyhlasila válku Německu ( přerušila jen diplomatické styky ) a pokoušela se na Britech získat ústupky, zejména chtěla zřídit federativní arabský stát. Nová Kaljáního ( protibritská ) vláda v červnu 1940 dokonce odmítla přerušit s Itálii i diplomatické styky a naopak se pokoušela o jednání s Italy a o navázání kontaktů s Němci. Dokonce začala zpochybňovat britské právo průjezdu vojenských jednotek iráckým uzemím.
Britové již měly všeho dost a tak od 1. července 1940 zvažovaly okupaci Basry ( operace „ Trout „ ).
Jednání Iráckých nacionalistů s italským velvyslancem v Bagdádu Luigi Gabrielem a německým velvyslancem v Ankaře Franzem von Papenem , se účastnil i Velký muftí jeruzalémský Muhammad Amín al Husajní ( sliboval vyvolat v Palestině protibritské povstání ), nepřinesla žádné uspokojivé výsledky. Němci zde nechávali volnou ruku Italům, neměli zájem ( zatím ) na akcích na Středním východě. Italové by sice chtěli převzít vůdčí roli zde, ale porážky v Severní a Východní Africe znamenaly úpadek prestiže a pro nacionalisty nebyla Itálie zárukou stability.
O jednáních Britové věděli od svých diplomatických a tajných služeb. Britská vláda podala v Bagdádu ostrou demarši a ultimátum regentovi. Rašíd Alí ( Al-Kajlání ) musí být odstraněn z vlády, neboť intrikuje s mocnostmi Osy a provádí politiku, jež je v rozporu s anglicko-iráckým spojenectvím. Britský požadavek diplomaticky podpořily i Spojené státy americké ( ejhle podívejme ). Musí být vytvořena vláda nová, která bude s Brity spolupracovat. Irácký předseda vlády ze začátku odolával a dokonce iráčtí nacionalisté žádaly od Italů zbraně.
31. ledna 1941 však musel rezignovat a regent pověřil ministra obrany generála Táhá al-Hašímího předsednictvím vlády. Byla vytvořena nová vláda, která jako prvé úkoly dostala, přerušit diplomatické styky s Itálii a zakročit proti „ Zlatému čtverci „ .
Výsledek byl jasný, došlo ke vzpouře armády. Ozbrojeným pučem 2. dubna 1941 byla vláda generála Táhá al-Hášimího svržena. Regent Abdulláh unikl zatčení v americkém diplomatickém automobilu na britskou leteckou základnu Habbáníja, odtud se přemístil do Basry. Pokusil se organizovat ozbrojený odpor z Basry proti vzbouřencům, ten však nevyšel a tak odletěl do Ammánu.
3. dubna 1941 se stal předsedou „ vlády národní obrany „ Rašíd Alí al-Kajlání.
Ač ke všemu přispěly, najednou se jak Britové tak představitelé Osy začli vzniklé situaci divit. Neměli totiž v daném okamžiku možnost účinného vojenského zásahu tak daleko na východě.
Britové byli přesvědčeni, že puč v Bagdádu je synchronizován s německým útokem v Severní Africe a na Balkáně a že je součástí širší německé strategie na Středním východě. Zejména se Britové obávali německého útoku přes Turecko. Pravda to však nebyla, dozvěděli se z prolomených kódů Eningmy, že Rommel měl především obranné úkoly v Africe.
Na dotaz Britského generálního štábu ze dne 4. dubna 1941, kolik vojáků může vrchní velitel britských vojsk na Středním východě generál Wavell postrádat pro Irák, odpovídal velice těžko. 7. dubna po zvážení těžké situace v Kyrenajce a Řecku odpověděl, jeden prapor z Palestiny pro ochranu britské letecké základny v Habbáníji. Doporučil politická jednání ( postoj nové vlády Iráku to však vylučoval ), neboť diplomatické styky nebyly přerušeny.
Pro vojenský zásah se náčelníci britského generálního štábu rozhodli využít vojska z Indie a obsadit Basru indickou brigádou, která se právě naloďovala v Karáčí pro přesun do Malajska

Střední východ 1940 – 41 Č 2.

Část 2.

O odvrácení britské akce proti Iráku se ještě pokusil její předseda vlády Rašíd Alí al-Kajlání, v Irackém parlamentu vyhlásil, že nová vláda dodrží své závazky z anglo-irácké smlouvy z roku 1930. Politickou pozici si pokusil vylepšit i novou volbou regenta.
Britové již ale na nic nedali a 19. dubna 1941se indická brigáda bez odporu vylodila v Basře. Zároveň bylo letecky z Karáčí na britskou základnu RAF v Šajbě dopraveno 400 vojáků. Kaljáního vláda byla ze začátku zaskočena, potom vznesla požadavek, že další britské jednotky nebudou do Iráku vpuštěny dřív, dokud neodejdou ty, co zde již jsou.
28. dubna odmítla dát souhlas s vyloděním dalších indických jednotek v Basře, irácké jednotky ( 2 pěší brigády s obrněnými auty a dělostřelectvem ) obklíčily zároveň leteckou základnu Habbáníja a od 30. dubna zahájily její ozbrojenou blokádu.
Se souhlasem Londýna začal Vicemaršál letectva H. G. Smart 2. května ráno s preventivním bombardováním iráckých vojsk. Začal ozbrojený konflikt.
Irácká strana požádala o zásah vojsk Osy, dostalo se jí jen příslibu dodávek zbraní. Klešťovou operaci proti britským državám na středním východě, kterou navrhoval Mussolini, Hitler zavrhl z důvodů velkých vzdáleností a postoji Turecka, ve skutečnosti z důvodů přípravy operace „ Barbarossa „. Hitler nakonec svolil na naléhání Rašída Alího, s vysláním luftwaffe a leteckým mostem se zbraněmi. Němci se zároveň obrátili na francouzskou vládu ve Vichy se žádostí o pomoc se zřízením leteckého mostu. Vichystická vláda v čele s admirálem Darlanem více než ochotně souhlasila. Od 8. května proudily francouzské zbraně, letecky i po moři do Sýrie pod kontrolu Italů a ti je předávali do Iráku. Dokonce se Francouzská vláda ve Vichy rozhodla prodat Iráku průzkumná, bombardovací a stíhací letadla, včetně pum.
Německá letadla měla umožněno přistávat na Francouzských leteckých základnách v Sýrii a doplňovat palivo. Němci Francouze požádali, aby to samé neposkytovali Italům. Ernst Woermann z německého ministerstva zahraničí doslova prohlásil: „ Domnívám se, že německé operace přes Sýrii by mohly být podstatně ohroženy současnou italskou akcí v této oblasti „ ( oh ta důvěra ke spojenci ).
10. května 1941 začala německá akce podpory Iráku a to příletem dvou bombardérů He 111, na palubě přiletěli němečtí diplomaté s novým velvyslancem Fritzem Grobbou na letiště v Mosulu. V dalším bombardéru He 111 12. května přiletěl styčný důstojník luftwaffe major Axel von Blomberg, syn bývalého říšského ministra války a vrchního velitele wehrmachtu polního maršála Wernera von Blomberga. Tento přílet proběhl v době bombardování letiště Brity. Major Blomberg byl těžce zraněn a následkům zranění podlehl. Novým velitelem luftwaffe v Iráku se stal plukovník Werner Jungk. Plukovník Jungk měl k disposici v Iráku, jednu Staffel bombardérů He 111 a jednu Staffel dvoumotorových stíhacích bombardérů Messerschmitt Bf 110, které přiletěly do Mosulu 15. května 1941.
Předávání zbraní, munice a dalšího vojenského materiálu ze Sýrie do Iráku organizoval od 9.května 1941 v Damašku zvláštní vyslanec německého ministerstva zahraničí Rudolf Rahn První náklad materiálu dorazil do Mosulu po železnici přes Turecko z Aleppa 13. května 1941.Vychistický vysoký komisař v Sýrii generál Henri Dentz, tuto dodávku zbraní a munice u tureckých úřadů ohlásil jako zbraně pro Francouze. Turci však nadále nebránili přepravě zbraní a válečného materiálu přes své území.
Turecko se dokonce jako prostředník pokusilo urovnat spor mezi Brity a Iráckou vládou, na základě následujících podmínek:
1.Zastavení iráckých vojenských operací a stažení iráckých vojsk.
2. Souhlas se zřízením britských vojenských základen v zemi pro ochranu vojsk v tranzitu do Zajordánska.
3. Uznání vlády Rašída Alího al-Kaljáního.
„ Vláda národní obrany „ chtěla podmínky přijmout, „ zlatý čtverec „ nikoliv. Plukovník as-Sabbágh tvrdil, že irácká armáda ( 40 000 mužů ve 4 divizích ) je schopna se bránit tři měsíce a do té doby jistě dorazí pomoc vojsk Osy.
Rozkol se snažil zažehnat velký muftí jeruzalemský, žijící tehdy v exilu v Bagdádu.
Turecký pokus o zprostředkování smíru nakonec ztroskotal, protože ani jedna ze dvou stran nechtěla ze svých požadavků ustoupit.

Střední východ 1940 – 41 Č 3.

Část 3.

Generál Wavell jako britské zájmy na Středním východě uznával tyto priority:
1. Vyhnout se většímu konfliktu s Araby.
2. Zabezpečit dodávky nafty z Abadánu.
3. Zabezpečit dodávky nafty z Iráku.
4. Zachovat letecké spojení s Indií.
Konflikt v Iráku se mu vůbec nelíbil vzhledem k nepříznivé vojenské situaci na dalších bojištích, věděl též, že při případné intervenci v Iráku mohou v Egyptě povstat ultranacionalisté vedení Anwarem as Sádátem ( poválečný president Egypta ), věděl i o možném povstání, které sliboval v Palestině velký muftí jeruzalemský. Na naléhání Churchilla a Dilla však začal formovat Habforce, jehož úkolem bylo vyprostit obklíčenou základnu v Habbániji a zprvu odmítal obsazení Bagdádu či severoiráckého Mosulu a Kirkúku.
12. května poslal Churchil Wavellovi depeši, kde zdůraznil, že obnovení pozemního spojení s Habbánijí a Bagdádem je prioritním úkolem. Týž den se Britové dozvěděli o příletu německých letadel a vše se začalo zrychlovat.
13. května 1941 ráno vyrazila Habforce od čerpací stanice H4 ropovodu Kirkúk-Hajfa v Zajordánsku k Eufratu. 18. května čelní jednotky Habforce dorazily k Habbániji, od níž se Iráčani před jejich příchodem stáhli, zároveň přerušila elitní Arabská legie železniční trať Bagdád-Mosul severně od iráckého hlavního města. Irácký odpor se začal postupně hroutit, zejména když se dozvěděli Iráčané, že byla zahájena operace „ Merkur „ vzdušný výsadek na Krétu. Nyní věděli, že německé priority jsou jinde a jim velká pomoc nepřijde.
Hitler sice ještě 23. května směrnicí hlavního stanu č.30 zřídil Sonderstab F pod velením generála letců Helmutha Felmyho, jemuž měly být podřízeny všechny vojenské jednotky vyslané do Iráku. Ve skutečnosti k hrstce německých letadel v Mosulu přibyla 27. května letka italských dvojplošníků Fiat CR 42 „ Falco „. Tyto síly již nemohly na situaci v Iráku nic změnit, poměr sil se stále více klonil ve prospěch Britů.
Postup britských sil od Habbáníje k Bagdádu byl doprovázen fámami o blížících se britských tancích ( Britové měli ve skutečnosti jen rotu obrněných aut ). Fáma způsobila v hlavním městě paniku. 29. května odletěl z Bagdádu do Kirkúku a odtud do Mosulu německý vyslanec Grobba. Předseda vlády Rašíd Alí al-Kajlání sice zprvu naléhal na zvýšení intenzity německých leteckých operací při obraně Bagdádu. 30. května 1941 však hlavní město opustil a doprovázen italským vyslancem Gabriellim a velkým muftím jeruzalémským uprchl do Iránu, zakrátko byl následován i členy „ zlatého čtverce „.
30. května 1941 vstoupila britská vojska do Bagdádu, již 31. května 1941 bylo uzavřeno příměří mezi britskými a iráckými vojsky.
1. června se luftwaffe i s personálem stáhl do Aleppa ( generál Felmy zůstal v Athénách ).
Celý konflikt skončil 4.června 1941 jmenováním nové Irácké vlády v čele s předsedou vlády Džamilem al- Midfájím. Tu jmenoval regent Abdulláh, který do Bagdádu přiletěl 1. června 1941.
Stín na celé britské tažení vrhl židovský pogrom v Bagdádu, kterému padlo 2. a 3. června 1941 za oběť přes 150 židovských obyvatel a množství židovského majetku.
A co se stalo s hlavními protagonisty puče? „ Zlatý čtverec „, tři zajali Britové v srpnu 1941, když britská vojska se sovětskou armádou okupovala Irán. Dva z nich byli vydáni iráckým úřadům v roce 1942, třetí v roce 1944. Čtvrtý Saláh ad-Dín as-Sabbágh zatčení unikl a utekl do Turecka, v roce 1945 však byl vydán Iráckým úřadům.
Všichni čtyři byli odsouzeni k smrti a popraveni.
Rašíd Alí al-Kajlání a velký muftí jeruzalemský odjeli z Iránu přes Turecko do Německa. Z Německa dál spřádali své politické intriky. Osudu „ Zlatého čtverce „ se jim po válce podařilo uniknout.





Použité podklady – Boje v Severní Africe.


Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 – 1945 – Letecká válka 1939 – 1945 – Námořní válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Paul Carell – Lišky Pouště.

Díky Michane, to je téma které není zrovna mediálně vděčné a proto se mu skoro nikdo nevěnuje.

Jo jo ono je tam dost rozporů i ze strany vítězných mocností, takže žádné velké chlubení. Studená válka to odsunula a byla snaha zapomenout. Fakta ale existují, cesta k ropě byla většinou válečná. Zde asi účel světil prostředky.

Během měsíce července 1941, probíhala již operace " Barbarossa ", došlo k dohodě mezi Sovětským svazem a Velkou Britanii o otevření koridoru do Sovětského svazu z jihu. Aby bylo zaručeno, že nedojde k místním nepokojům, vstoupila vojska SSSR na severu a vojska Velké Britanie z jihu do Iránu a bez jakýchkoliv vojenských akcí jej oba státy v srpnu 1941 obsadily. V obou částech vytvořily své samosprávy, ty tam vydržely po celou dobu války. Po skončení války obě země Irán opustily.

Persie (Irán) byla v té době snad svrchovanou zemí. Takže to bylo porušení mezinárodního práva. O tom se taky zrovna moc nemluví.

Tam patří i má minulá poznámka nikdo o tom nechce mluvit, obyvatelstvo i vláda prý sohlasili. Účel světil prostředky, našel jsem jen jednu poznámku v mnoha knihách, že vláda Iránu po diplomatickém jednání souhlasila ( jestli šlo o vyrovnání nikde není ).

Omlouvám se zde tímto za prohlášení, že do Iránu vstoupili bez boje a to do neutrálního státu. Našel jsem další prameny, které nasilný vstup do ( Persie) Iránu, neutrálního státu potvrzují a popisuji nalezenou skutečnost v titulu: Britsko - sovětská invaze do Iránu srpen 1941.
Ještě jednou se všem, které jsem uvedl v omyl Omlouvám!

Ještě byl pro přesnost doplnil členy Zlatého čtverce -

Již zmíněný plukovník Saláh ad-Dín as-Sabbágh byl velitelem 3. irácké divize. Dalším členem byl plukovník Kámal Šabib, který velel 1. irácké divizi, plukovník Fahmi Said byl velitelem samostatné mechanizované brigády a plukovník Mahmúd Salman byl velitelem iráckého vojenského letectva.

-Zdroj-

http://en.wikipedia.org/wiki/Golden_Square_(Iraq)