TAKTICKO-STRATEGICKÁ PŘÍRUČKA ČÁST1
Napsal: 6/2/2006, 21:54
TAKTICKO-STRATEGICKÁ PŘÍRUČKA ČÁST1
Pro úvod navrhuji objasnit pojem strategie a pojem taktika:
STRATEGIE JE:
Celková koncepce řízení válečných operací armád státu a spojenců.
Řízení surovinových a ekonomických zdrojů .
Podřízení obyvatelstva daného státu a ekonomického potenciálu válečnému stavu.
Vymezení problému vedení konkrétní války a podřízení se tomu.
Vymezení pojetí a způsobu vedení konkrétní války na konkrétním území.
Vybudovaní takové armády jež té koncepci odpovídá.
Rozmístění vojenských sil.
Zvolení metody vedení války.
Cíl vojenské operace.
TAKTIKA JE:
Způsob použití jednotek na určitém území proti určitému nepříteli.
Způsob manévrování se svěřenými armádami na určitém území.
Zvolení metody vedení bitvy.
Způsob jakým dosáhnou cíle vojenské operace.
K tomuto je ještě nutno poznamenat, že strategie je obvykle věcí neměnnou v průběhu ozbrojeného konfliktu, neboť změna části strategie, či celé strategické koncepce má častokrát katastrofální důsledky. Viz. Operace Barbarrosa (změněn cíl: nejprve Moskva, pak Leningrad a Stalingrad, důsledek – roztažení armád do šíře přes 3000 kilometrů a následný sovětský průlom u Moskvy a ústup o 300 km zpět se ztrátou přes milion vojáků)
V dnešní době existují v podstatě tři hlavní strategické koncepce: Západní (NATO,USA), Východní (Rusko, Čína) a partyzánská.
Partyzánskou koncepcí se zde nebudu zabývat, protože nepředstavuje standardní model vedení války.
STRATEGICKÁ KONCEPCE NATO:
VÝZBROJ:
Silné moderní letectvo schopné nést velké náklady zbraňových systémů.
Těžké tanky a dělostřelectvo.
Hi-Tech pěchota vybavená nejmodernějšími protileteckými a protitankovými systémy.
Inteligentní zbraňové systémy.
Inteligentní munice.
Letadlové lodě představující mohutnou palebnou sílu.
Jaderné ponorky.
OBECNÁ STRATEGIE VOJSK NATO:
Pří úderu na jiný stát postupují vojska takto:
Nejprve mohutným raketovým a leteckým bombardováním zničí protivzdušnou obranu protivníka, pak velitelská stanoviště na území celého státu a nakonec infrastrukturu. Poté nastoupí obrněné divize podporované vrtulníky (APACHE,COBRA) a prolomí vnější obranu protivníka. Následuje krátký oddech než dorazí pěší divize. Během této přestávky vystupňuje letectvo své údery proti pohyblivým i nepohyblivým cílům. V závěrečné fázi pak nastoupí znovu pozemní armáda do útoku a s pomocí speciálních jednotek, které po celou dobu konfliktu (často i před) narušují bojovou činnost protivníka a získávají informace, ukončí nepřátelský odpor.
VÝHODY:
Jedná se o supermoderní válečnou koncepci. Proti slabšímu soupeři je naprosto zdrcující a ztráty na vlastních vojácích jsou minimální (Irák – 2000 mrtvých), zatímco ty nepřátelské jdou do statisíců.
Další výhodou je poměrně vysoká rychlost, hlavně v úvodní fázi.
NEVÝHODY:
Za nevýhodu lze považovat dvě věci: Zaprvé je nutné učinit v jisté chvíli přestávku, aby byl doplněn materiál (kvůli odstřelování je vysoká spotřeba) a za druhé: při stejně silném soupeři je to strategie naprosto nepoužitelná a navíc díky tomu, čím se NATO vyzbrojilo, je to koncepce momentálně nenahraditelná.
STRATEGICKÁ KONCEPCE VÝCHODNÍ – RUSKÝ MODEL:
VÝZBROJ:
Masivní počty středních a těžkých tanků (T80,T92,T95).
Obrovské bitevní letectvo a vrtulníky: (SU31,SU29, HIND,HAVOC).
Vysoký počet pěších divizí.
Silné a destruktivní dělostřelectvo. (TOS21, houfnice ráže 175mm)
Poměrně primitivnější, ale nenáročnější bojové systémy.
Žádné námořnictvo – jen jaderné ponorky.
Nízko nákladové metody modernizace zbrojních systémů.
OBECNÁ STRATEGIE VOJSK RUSKÉ FEDERACE:
Nejprve následuje dělostřelecko-letecká příprava po celé délce fronty. Poté nastoupí tanky a motorizovaná pěchota do útoku. Dojde k rozvinutí vojsk na nepřátelském území za podpory bitevních vrtulníků a bitevního letectva. Útok je nepřetržitý dokud není splněno všech cílů operace a jeho cílem není zničit protivníku vojenskou sílu, cílem je projít skrz nepřátelskou obrannou linií a izolovat nepřátelskou obranu do určitý bodů. Tyto body jsou později odstřelovány a likvidovány zadními voji armády. Tanky a vrtulníky prvního úderného sledu se však nezastavují a jsou neustále zásobovány za každých okolností – často i letecky. Po dobytích strategických bodů na území nepřátelského státu dojde k zhroucení protivníkova odporu a kapitulaci.
VÝHODY:
Ač se nejedná o nijak novou strategii, protože takto se válčí již od druhé světové války (alespoň na sovětské straně), tak je to strategie velice kvalitní. Tím že nevyžaduje, žádné HITECH technologie a jejich údržbu, je možné velmi rychle připravit armády k úderu. V mnohem kratší době než u strategické koncepci Západního typu. Díky nepřetržitosti vedeného úderu nemá protivník možnost oddechu a konečně to není koncepce závislá na síle soupeře (pokud tedy není soupeř silnější), protože jednotlivé armády postupují současně a likvidují nepřátelské cíle postupně a ne najednou, jak v koncepci NATO.
NEVÝHODY:
Nevýhodou jsou vysoké ztráty na lidských životech i materiálu. Dále pak i náročné zásobování jednotek prvního sledu.
VIRTUÁLNÍ KONFLIKT:
1/
Představme si, že vojska NATO se rozhodnou přepadnout Ruskou Federaci: V první fázi se setkají s totálním krachem, protože ruská PV obrana je oproti jiným státům na vysoké úrovni. Ve chvíli kdy generálové NATO zjistí, že nejsou schopni vyřadit ruskou armáda totálním leteckým úderem, zjistí současně, že neexistuje náhradní plán. Pak přejdou v podstatě na východní koncepci, ale s armádou jež na to není připravena, což povede k sérii porážek a ruská armáda postupně převezme iniciativu a rozsáhlými údery a soustřednými útoky letectva na taktické cíle zničí jádro pozemní armády NATO. Jedinou nedotčenou složkou aliance, tak zůstane US. NAVY.
2/
Ruská vojska zahájí útok na státy NATO. Přes počáteční vysoké ztráty (na letectvu odhaduji 2 – 3x větší než u protivníka) převezmou iniciativu a vnutí jednotkám NATO obranný boj. Díky výzbroji NATO lze očekávat úporný boj, ačkoliv proti ruským nejnovějším tankům (O620, T95,T92) které trhají Abramse i Challengery, jako konzervy nebude jednoduché obrany. Po několika týdnech těžkých bojů dobudou vojska Ruské federace jen ne příliš velká území. Ovšem po zhroucení pozemní armády vojsk NATO, které přijde v období 7-10 týdne konfliktu, zahájí ruská armáda rychlý postup, při kterém budou zničeny i poslední zbytky armády NATO. Vojskům aliance tak po dvou až třech měsících bojů zbude námořní a taktické letectvo a námořnictvo.
POZN.
Virtuální konflikt nepočítá s nasazením zbraní hromadného ničení. Porovnávám pouze konvenční armády.
Na ruské straně nepočítám s jednotkami SPECNAZ, protože informace o nich dostupné jsou nedostatečného charakteru.
TYPY TAKTIK POUŽITÝCH V BITVÁCH:
A- Frontální:
1-frontální útok – např. Alexandr Veliký v bitvě u Gaugamel
2-drtivý útok – např. bitvy v 1.světové válce (tzv. materiálové bitvy)
B- Boční
1-Jednostranný, neboli kosý – např. Bedřich Veliký v bitvě u Leutenu
2-Dvojitý, neboli obchvatný – např. Hannibal v bitvě u Cann
C- Zadní – např. generál Lee u Chancellorsville
TYP A: ÚTOK FRONTÁLNÍ
Typ A se vyznačuje tím, že se jedná o útok po celé délce fronty, je v podstatě nejstarším typem útoku na obránce. Jeho síla spočívá ve faktu, že útočník udeří po celé délce fronty a obránce tak nemůže přesunovat své síly na určité místo, ale musí se bránit všude. Podmínkou úspěchu tohoto útoku je početnější, kvalitnější a disciplinovanější vojsko.
TYP B: ÚTOK BOČNÍ
Boční útok jednostranný patří mezi novodobější typy útoků. Velmi oblíbeným se stal u pruských generálů a králů (Bedřich Veliký, Fridrich II.). Jeho oblíbenost spočívá v tom, že je použitelný pro armádu slabší, než je protivníkova. Ze schématu vyplývá, že v první části bitvy (úvod), provede útočník útok na křídlo nepřítele (v tomto případě levé), protivník sem začne stahovat síly z ostatních částí frontu a v tu chvíli udeří útočník vší silou na opačném křídle (zde pravé). To vede k jeho pádu a následnému vpádu útočníka do týlu jádra armády. Podmínkou je zde především vysoká morálka útočících vojsk.
Boční útok používala s velkou oblibou německá vojska ve druhé světové válce. Jedná se o útok, kdy hlavní síla armády leží na křídlech, která vedou útok na protivníka. Ten je poté obklíčen a zničen. Podmínkou pro úspěch je zde rychlost. Němci to řešili nasazením rychlých divizí tanků a motorizované pěchoty.
Výše zmíněné typy útoků jsou tím nejběžnějším co kdy bylo v bitvách používáno. Krom toho u každého útoku je možnost provádění klamných manévrů. Např. u obchvatného útoku je výhodné udeřit zpočátku a jádro armády, aby protivník soustředil síly do středu vojska. Poté je obchvatný útok účinnější a rychlejší. Navíc v obklíčení skončí více nepřátelských sil. Posledním zmiňovaném útokem je útok zadní, který patří mezi méně obvyklé. V době druhé světové války v podstatě použit nebyl, protože od dob 1.sv. války se armády roztahovaly do celé délky fronty, aby se tak zamezilo nebezpečí vpádu do týlu. Momentálně se však tento typ znovu vrací. Američané jej s úspěchem použili v Iráku. V dnešní době se pomalu, ale jistě opouští koncepce velkých armád a front. Místo toho se obrana i útok soustřeďuje na strategická místa v zemi. Západní koncepce je už dokonce podřízena této variantě útoků (viz.výše), zatímco ta východní zůstává stále na základech válčení z doby 2.sv.války.
TYP C: ÚTOK ZADNÍ
U zadního útoku je základní podmínkou pro úspěch překvapení. Cílem je obejít protivníkovu armádu a vpadnout ji následně do zad.
Pro úvod navrhuji objasnit pojem strategie a pojem taktika:
STRATEGIE JE:
Celková koncepce řízení válečných operací armád státu a spojenců.
Řízení surovinových a ekonomických zdrojů .
Podřízení obyvatelstva daného státu a ekonomického potenciálu válečnému stavu.
Vymezení problému vedení konkrétní války a podřízení se tomu.
Vymezení pojetí a způsobu vedení konkrétní války na konkrétním území.
Vybudovaní takové armády jež té koncepci odpovídá.
Rozmístění vojenských sil.
Zvolení metody vedení války.
Cíl vojenské operace.
TAKTIKA JE:
Způsob použití jednotek na určitém území proti určitému nepříteli.
Způsob manévrování se svěřenými armádami na určitém území.
Zvolení metody vedení bitvy.
Způsob jakým dosáhnou cíle vojenské operace.
K tomuto je ještě nutno poznamenat, že strategie je obvykle věcí neměnnou v průběhu ozbrojeného konfliktu, neboť změna části strategie, či celé strategické koncepce má častokrát katastrofální důsledky. Viz. Operace Barbarrosa (změněn cíl: nejprve Moskva, pak Leningrad a Stalingrad, důsledek – roztažení armád do šíře přes 3000 kilometrů a následný sovětský průlom u Moskvy a ústup o 300 km zpět se ztrátou přes milion vojáků)
V dnešní době existují v podstatě tři hlavní strategické koncepce: Západní (NATO,USA), Východní (Rusko, Čína) a partyzánská.
Partyzánskou koncepcí se zde nebudu zabývat, protože nepředstavuje standardní model vedení války.
STRATEGICKÁ KONCEPCE NATO:
VÝZBROJ:
Silné moderní letectvo schopné nést velké náklady zbraňových systémů.
Těžké tanky a dělostřelectvo.
Hi-Tech pěchota vybavená nejmodernějšími protileteckými a protitankovými systémy.
Inteligentní zbraňové systémy.
Inteligentní munice.
Letadlové lodě představující mohutnou palebnou sílu.
Jaderné ponorky.
OBECNÁ STRATEGIE VOJSK NATO:
Pří úderu na jiný stát postupují vojska takto:
Nejprve mohutným raketovým a leteckým bombardováním zničí protivzdušnou obranu protivníka, pak velitelská stanoviště na území celého státu a nakonec infrastrukturu. Poté nastoupí obrněné divize podporované vrtulníky (APACHE,COBRA) a prolomí vnější obranu protivníka. Následuje krátký oddech než dorazí pěší divize. Během této přestávky vystupňuje letectvo své údery proti pohyblivým i nepohyblivým cílům. V závěrečné fázi pak nastoupí znovu pozemní armáda do útoku a s pomocí speciálních jednotek, které po celou dobu konfliktu (často i před) narušují bojovou činnost protivníka a získávají informace, ukončí nepřátelský odpor.
VÝHODY:
Jedná se o supermoderní válečnou koncepci. Proti slabšímu soupeři je naprosto zdrcující a ztráty na vlastních vojácích jsou minimální (Irák – 2000 mrtvých), zatímco ty nepřátelské jdou do statisíců.
Další výhodou je poměrně vysoká rychlost, hlavně v úvodní fázi.
NEVÝHODY:
Za nevýhodu lze považovat dvě věci: Zaprvé je nutné učinit v jisté chvíli přestávku, aby byl doplněn materiál (kvůli odstřelování je vysoká spotřeba) a za druhé: při stejně silném soupeři je to strategie naprosto nepoužitelná a navíc díky tomu, čím se NATO vyzbrojilo, je to koncepce momentálně nenahraditelná.
STRATEGICKÁ KONCEPCE VÝCHODNÍ – RUSKÝ MODEL:
VÝZBROJ:
Masivní počty středních a těžkých tanků (T80,T92,T95).
Obrovské bitevní letectvo a vrtulníky: (SU31,SU29, HIND,HAVOC).
Vysoký počet pěších divizí.
Silné a destruktivní dělostřelectvo. (TOS21, houfnice ráže 175mm)
Poměrně primitivnější, ale nenáročnější bojové systémy.
Žádné námořnictvo – jen jaderné ponorky.
Nízko nákladové metody modernizace zbrojních systémů.
OBECNÁ STRATEGIE VOJSK RUSKÉ FEDERACE:
Nejprve následuje dělostřelecko-letecká příprava po celé délce fronty. Poté nastoupí tanky a motorizovaná pěchota do útoku. Dojde k rozvinutí vojsk na nepřátelském území za podpory bitevních vrtulníků a bitevního letectva. Útok je nepřetržitý dokud není splněno všech cílů operace a jeho cílem není zničit protivníku vojenskou sílu, cílem je projít skrz nepřátelskou obrannou linií a izolovat nepřátelskou obranu do určitý bodů. Tyto body jsou později odstřelovány a likvidovány zadními voji armády. Tanky a vrtulníky prvního úderného sledu se však nezastavují a jsou neustále zásobovány za každých okolností – často i letecky. Po dobytích strategických bodů na území nepřátelského státu dojde k zhroucení protivníkova odporu a kapitulaci.
VÝHODY:
Ač se nejedná o nijak novou strategii, protože takto se válčí již od druhé světové války (alespoň na sovětské straně), tak je to strategie velice kvalitní. Tím že nevyžaduje, žádné HITECH technologie a jejich údržbu, je možné velmi rychle připravit armády k úderu. V mnohem kratší době než u strategické koncepci Západního typu. Díky nepřetržitosti vedeného úderu nemá protivník možnost oddechu a konečně to není koncepce závislá na síle soupeře (pokud tedy není soupeř silnější), protože jednotlivé armády postupují současně a likvidují nepřátelské cíle postupně a ne najednou, jak v koncepci NATO.
NEVÝHODY:
Nevýhodou jsou vysoké ztráty na lidských životech i materiálu. Dále pak i náročné zásobování jednotek prvního sledu.
VIRTUÁLNÍ KONFLIKT:
1/
Představme si, že vojska NATO se rozhodnou přepadnout Ruskou Federaci: V první fázi se setkají s totálním krachem, protože ruská PV obrana je oproti jiným státům na vysoké úrovni. Ve chvíli kdy generálové NATO zjistí, že nejsou schopni vyřadit ruskou armáda totálním leteckým úderem, zjistí současně, že neexistuje náhradní plán. Pak přejdou v podstatě na východní koncepci, ale s armádou jež na to není připravena, což povede k sérii porážek a ruská armáda postupně převezme iniciativu a rozsáhlými údery a soustřednými útoky letectva na taktické cíle zničí jádro pozemní armády NATO. Jedinou nedotčenou složkou aliance, tak zůstane US. NAVY.
2/
Ruská vojska zahájí útok na státy NATO. Přes počáteční vysoké ztráty (na letectvu odhaduji 2 – 3x větší než u protivníka) převezmou iniciativu a vnutí jednotkám NATO obranný boj. Díky výzbroji NATO lze očekávat úporný boj, ačkoliv proti ruským nejnovějším tankům (O620, T95,T92) které trhají Abramse i Challengery, jako konzervy nebude jednoduché obrany. Po několika týdnech těžkých bojů dobudou vojska Ruské federace jen ne příliš velká území. Ovšem po zhroucení pozemní armády vojsk NATO, které přijde v období 7-10 týdne konfliktu, zahájí ruská armáda rychlý postup, při kterém budou zničeny i poslední zbytky armády NATO. Vojskům aliance tak po dvou až třech měsících bojů zbude námořní a taktické letectvo a námořnictvo.
POZN.
Virtuální konflikt nepočítá s nasazením zbraní hromadného ničení. Porovnávám pouze konvenční armády.
Na ruské straně nepočítám s jednotkami SPECNAZ, protože informace o nich dostupné jsou nedostatečného charakteru.
TYPY TAKTIK POUŽITÝCH V BITVÁCH:
A- Frontální:
1-frontální útok – např. Alexandr Veliký v bitvě u Gaugamel
2-drtivý útok – např. bitvy v 1.světové válce (tzv. materiálové bitvy)
B- Boční
1-Jednostranný, neboli kosý – např. Bedřich Veliký v bitvě u Leutenu
2-Dvojitý, neboli obchvatný – např. Hannibal v bitvě u Cann
C- Zadní – např. generál Lee u Chancellorsville
TYP A: ÚTOK FRONTÁLNÍ
Typ A se vyznačuje tím, že se jedná o útok po celé délce fronty, je v podstatě nejstarším typem útoku na obránce. Jeho síla spočívá ve faktu, že útočník udeří po celé délce fronty a obránce tak nemůže přesunovat své síly na určité místo, ale musí se bránit všude. Podmínkou úspěchu tohoto útoku je početnější, kvalitnější a disciplinovanější vojsko.
TYP B: ÚTOK BOČNÍ
Boční útok jednostranný patří mezi novodobější typy útoků. Velmi oblíbeným se stal u pruských generálů a králů (Bedřich Veliký, Fridrich II.). Jeho oblíbenost spočívá v tom, že je použitelný pro armádu slabší, než je protivníkova. Ze schématu vyplývá, že v první části bitvy (úvod), provede útočník útok na křídlo nepřítele (v tomto případě levé), protivník sem začne stahovat síly z ostatních částí frontu a v tu chvíli udeří útočník vší silou na opačném křídle (zde pravé). To vede k jeho pádu a následnému vpádu útočníka do týlu jádra armády. Podmínkou je zde především vysoká morálka útočících vojsk.
Boční útok používala s velkou oblibou německá vojska ve druhé světové válce. Jedná se o útok, kdy hlavní síla armády leží na křídlech, která vedou útok na protivníka. Ten je poté obklíčen a zničen. Podmínkou pro úspěch je zde rychlost. Němci to řešili nasazením rychlých divizí tanků a motorizované pěchoty.
Výše zmíněné typy útoků jsou tím nejběžnějším co kdy bylo v bitvách používáno. Krom toho u každého útoku je možnost provádění klamných manévrů. Např. u obchvatného útoku je výhodné udeřit zpočátku a jádro armády, aby protivník soustředil síly do středu vojska. Poté je obchvatný útok účinnější a rychlejší. Navíc v obklíčení skončí více nepřátelských sil. Posledním zmiňovaném útokem je útok zadní, který patří mezi méně obvyklé. V době druhé světové války v podstatě použit nebyl, protože od dob 1.sv. války se armády roztahovaly do celé délky fronty, aby se tak zamezilo nebezpečí vpádu do týlu. Momentálně se však tento typ znovu vrací. Američané jej s úspěchem použili v Iráku. V dnešní době se pomalu, ale jistě opouští koncepce velkých armád a front. Místo toho se obrana i útok soustřeďuje na strategická místa v zemi. Západní koncepce je už dokonce podřízena této variantě útoků (viz.výše), zatímco ta východní zůstává stále na základech válčení z doby 2.sv.války.
TYP C: ÚTOK ZADNÍ
U zadního útoku je základní podmínkou pro úspěch překvapení. Cílem je obejít protivníkovu armádu a vpadnout ji následně do zad.
)
ale to je jenom názor můj a kolektivu autorů katedry válečných dějin a dějin vojenského umění na Vojenské akademii tankových vojsk SSSR pod vedením hlavního maršála tankových vojsk P. A. Rotmistrova