PALBA.CZ

Československá armáda byla v pohnutých dnech roku 1938 solidně vyzbrojena a schopna klást nepříteli tuhý odpor. Symbolem té doby se stala naše betonová hranice. Původně bylo rozhodnuto vybudovat jen těžká opevnění, ovšem z časových a finančních důvodů bylo rozhodnuto postavit též lehká opevnění, která budou prozatímně chránit hranice do doby než bude linie vyztužena objekty těžkého opevnění. V roce 1937 schválením tzv. Husárkova programu, bylo definitivně rozhodnuto, že těžká opevnění budou budována jen v nejdůležitějších a pro naši obranu v nejnebezpečnějších úsecích hranice. Po záboru Rakouska v březnu 1938 došlo k dalším změnám. Nyní byla potenciálně ohrožena i jižní hranice našeho státu, v tomto relativně rovinatém úseku měla být vybudována linie těžkých objektů. Nesouvislé těžké uzávěry měly postupně vyztužit obranu podél celé ohrožené hranice.

Koncepce budování stálého opevnění narážela na nesouhlas některých skupin čs. armády, které prosazovaly motorizaci a mechanizaci vojsk včetně výstavby silných tankových svazků. Názory této části československých vojenských teoretiků výstižně vyjádřil v červenci 1935 v Hlasu národní obrany štábní kapitán J. Tesařík: ,,Budoucí válka bude válkou pohybu, svědčí o tom všeobecné i tajné motorizování ... Nic nám nepomohou moderní, časem zvětralé pohraniční mrtvé pevnosti proti pohyblivým tvrzím z ocele, které si vynutí průchod přes nehybné pevnosti ...“

Vedení armády se nakonec rozhodlo pro obě varianty, tedy jak pro stavbu opevnění, tak i budování pohyblivých obrněných svazků. V září 1938 disponovala československá armáda 299 tanky typu LT vz. 35, po okupaci převzala německá armáda do výzbroje 244 těchto tanků pod názvem PzKpfw 35 (t), 52 kusů si ponechala ve výzbroji slovenská armáda. Z určitého pohledu mohlo jít o tříštění zdrojů, ovšem nesmíme zapomínat i na jiné aspekty jako je délka našich hranic s Německem, možnost využít hornatý terén v pohraničí, náročnost vybudování pohyblivé armády jak z hlediska surovin a kvalifikace lidí, či relativní snadnost stavby řopíků, oproti tankům.

V září 1938 měla naše armáda zhruba 7,5 tisíc lehkých a 2 tisíce těžkých kulometů, 600 protitankových a 80 protiletadlových kanónů, 400 osobních a 2 tisíce nákladních automobilů, 300 motocyklů, 100 milionů kusů munice do ručních zbraní, 500 tisíc kusů munice pro dělostřelectvo a 600 tisíc ručních granátů. Z letecké techniky šlo o více než 300 bojových letadel (146 stíhacích, 79 bombardovacích a 78 pozorovacích), 500 leteckých kulometů a téměř 3 tisíce leteckých pum.

Dále bylo stavebně dokončeno 265 těžkých objektů a 9 632 objektů lehkých. Na výstavbě opevnění se v létě roku 1938 podílelo okolo 30 tisíc osob a stavba sama o sobě představovala jeden z nejnáročnějších finančních programů. Opevnění bylo budováno nejenom u hranic, ale i ve vnitrozemí tzv. záchytné příčky a mělo tak zabránit nepříteli v hlubokém průlomu. Výstavbou a plánováním opevnění se zabývalo Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP), které vzniklo na jaře roku 1935. A například v roce 1938, v době své největší slávy, spotřebovalo téměř 80 % všech financí přidělených armádě.

Ve stejné době mohli Němci nasadit lehké tanky PzKpfw I (hmotnost 6 tun), který byl vyzbrojen jen dvěma kulomety. A dále PzKpfw II (hmotnost 9,5 tun) vyzbrojený 20 mm kanónem. Tyto tanky byly původně plánovány pouze pro cvičné účely, průzkum a jako přechodové typy, ovšem problémy s vývojem těžších tanků zapříčinily jejich zařazení do výzbroje.

V září 1938 mohli Němci do boje nasadit okolo 900 tanků PzKpfw II, zatímco my jen 300 tanků LT vz. 35, v tancích měli tedy Němci nejméně trojnásobnou přesilu. Dále mohli nasadit na 1000 tanků PzKpfw I, které sice nebyly rovnocenným soupeřem, ovšem bylo jich zas hodně.
My jsme mohli proti nepříteli nasadit 299 tanků LT vz. 35 (hmotnost 10,5 tun) s kanónem ráže 37 mm. Dále jsme mohli poslat do boje, po mobilizaci na 1,2 miliónu vojáků. Němci bez dodatečné mobilizace asi jen 600 tisíc vojáků. Tedy poměr vojáků dvojnásobný v náš prospěch.

Opevnění můžeme rozdělit na těžké objekty a lehké objekty. Mezi těžké objekty patří dělostřelecké tvrze a samostatné pěchotní sruby. Tvrz je soustava srubů pospojovaných tunely, podzemí tvoří zázemí tvrze - sklady munice, noclehárna, voda, filtrace, generátory a jiné. Co se týče bojeschopnosti tvrzí, tak do Mnichovské dohody byly pouze některé stavebně dokončeny, to znamená, že byla úspěšně dokončena betonáž srubů, včetně podzemí, avšak výzbroj a vnitřní vybavení nebylo většinou dodáno. Zejména nebyly dokončeny mechanismy dělostřeleckých otočných věží či dělostřeleckých kasematních houfnic.

Objekty samostatných pěchotních srubů měly být vybaveny kasematním poloautomatickým kanónem vz. 36 a kulomety. V září 1938 byly těmito kanóny plně vybaveny ostravský, kralický a bratislavský úsek. Opavský, rokytnický, náchodský a trutnovský byl vybaven více jak z poloviny. Jižní Morava a Staré Město se již zbraní nedočkaly. Celkem 222 kanónu bylo umístěno do 83 oboustranných a 56 jednostranných pěchotních srubů. Z těchto údajů plyne, že větší část vybudované těžké linie mohla plnit své úkoly.

Nejrozšířenějšími objekty československého opevnění byly lehké objekty. Nejdříve byly stavěny lehké objekty vzor 36, jednoduchá betonová kulometná hnízda pro čelní palbu. Později byly stavěny modernější objekty vzor 37, tzv. řopíky. Z nich se skládalo opevněné pásmo, které využívaly převážně boční palby, každý objekt kryl zpravidla svého souseda. Existovaly různé typy řopíků, které umožňovaly výstavbu a palbu v jakkoliv členitém terénu. Řopíky byly stavěny ve třech stupních odolnosti.

Problémem řopíků ovšem bylo, že při střelbě z kulometů vznikaly škodlivé zplodiny, některé objekty byly proto vybaveny ručními ventilátory, které udržovaly v řopíku přetlak. Bez použití ventilátoru bylo nutno použít v objektu protiplynové masky. V případě napadení měla lehkou linii našeho opevnění bránit též čs. armáda. Protitankovou obranu měly zajišťovat pěší pluky s kanóny ráže 37 mm vz. 34 a vz. 37.


LO vz. 36

LT vz. 38 před srubem těžkého opevnění NS-82

Ten počet 1,2 milionu vojáků po mobilizaci, to bylo včetně občanů Německé a Maďarské národnosti ?

K tomu relativně vysokému počtu mohu dodat, že někteří příslušníci německé či maďarské národnosti svévolně nenarukovali.

Dále existovala různá kvalita jednotek. Armáda byla rozdělena na jednotlivé skupiny.

Skupina A - byla tvořena nejmladšími ročníky záloh a vybavená dostatečným množstvím zbraní a vozidel.

Skupina B - většinou starší záložníci a horší výzbroj, vybavení, některé útvary měly sloužit k doplňování ztrát bojujících útvarů.

Skupina C - náhradníci a strážní jednotky, nedostatky ve výstroji a výzbroji.

Skupiny D - mobilizační plán s ní počítal, ovšem nebyla k dispozici potřebná výzbroj.

Zkušenosti z mobilizace v roce 1938 ukázaly, že výcvik záloh v mnoha případech zaostával za tempem reorganizace a modernizace armády. Problémy přitom vyvolávala nejen neznalost nových typů zbraní, popř. boje v opevnění, ale také nedostatky v řadovém výcviku a absence základních vojenských návyků.

Nejkvalitněji byli všeobecně připraveni nejmladší záložníci, kteří absolvovali základní vojenskou službu nedávno. S rostoucím věkem kvalita záloh klesala.

Z tohoto pohledu mohli mít sice Němci relativně méně vojáků, ovšem za to mladších, lépe vycvičených a vyzbrojených.


Mapa opevnění

Údaje o počtech letecké techniky jsou vyloženě špatně, jen Avií B-534 bylo přes 350ks.

Pravda čerpal jsem z jednoho zdroje, ale ono také záleží kolik letadel bylo vyrobeno a kolik bylo předáno v té dané době letectvu a bylo opravdu plně operačních ...

Avia B-534 byla vyrobena v 584 kusech(včetně verze Bk-534 a strojů přebíraných okupanty). Zničeno bylo 66 letounů.
K 28.9.1938 bylo u bojových útvarů 276 ze 424 letounů do té doby vyrobených a evidovaných. Zbytek byl buď jako záloha(ta měla být 100%), nebo sloužící k výcviku či rozložené.

No tak vidíš, že se podařilo počet redukovat ... není to sice furt původně udávané číslo, ale není to číslo ani původně tebou napsané, nicméně 276 kousků je solidní číslo, ovšem pokud bereme v úvahu zálohu tak je to stále dost. Jak hodnotíš kvality tohoto stroje?

Ta mapa je špatná - tlustá černá znamená TO, tenká LO a přerušovaná jen vyznačuje v mezerách místa kde není nic, tam kde jsou čárky je normálně LO. Pak se to shoduje víac meněj i s mojí mapou...až teda na opevnění u Bratislavy, protože ty byly (a stále jsou) na Dunaji.

Lord: asi jsi mě špatně pochopil. Avií mělo naše letectvo k mnichovu ve stavu 424. 276 letadel byl tabulkový počet strojů pro všechny operační letky. Zbytek letounů byl u výcviku, nebo jako záloha oněch 276 letounů na polních letištích.

B-534 byl jeden z nejlepších stíhacích dvouplošníků, i proti Bf-109D měl vcelku solidní šance. Byl výborně vyzbrojen i vystrojen, z jeho výhod bych asi vyzdvihnul hlavně fantastickou stoupavost.

Mikhassel.Dralno píše:Ta mapa je špatná - tlustá černá znamená TO, tenká LO a přerušovaná jen vyznačuje v mezerách místa kde není nic, tam kde jsou čárky je normálně LO. Pak se to shoduje víac meněj i s mojí mapou...až teda na opevnění u Bratislavy, protože ty byly (a stále jsou) na Dunaji.

Pokud budu opět zlý, kolego tak by to, co jste napsal pro změnu znamenalo, že na Podkarpatské Rusi, či v Jizerkách a Krkonoších není nic...

Pro Lorda: Krom toho, že jsou zcela mimo ty popisky, podle kterých jsou na pražské čáře v září 1938 těžké objekty, je mimo poněkud i ta mapa, Poněvadž třeba Blava je snad přeci jen trochu blíže hranicím.

Tlustá čára – v legendě je napsáno těžké opevnění, v závorce tvrze – myšleno včetně tvrzí, to není snad problém.

Přerušovaná čára – napsáno lehké opevnění. V mezerách místa kde není nic – to s tebou souhlasím, mělo by to být upřesněno.

Tenká čára – zde asi panuje největší spor, pokud to vztáhneme v roku 1938, pod mapkou je napsáno, že linie mohla být později vyztužena těžkými objekty, někde se tak i snad stalo.

Lord píše:Tlustá čára – v legendě je napsáno těžké opevnění, v závorce tvrze – myšleno včetně tvrzí, to není snad problém.

Přerušovaná čára – napsáno lehké opevnění. V mezerách místa kde není nic – to s tebou souhlasím, mělo by to být upřesněno.

Tenká čára – zde asi panuje největší spor, pokud to vztáhneme v roku 1938, pod mapkou je napsáno, že linie mohla být později vyztužena těžkými objekty, někde se tak i snad stalo.

Ne ne ne, zase špatně
Tlustá čára - TO, to ano, postavené nebo ve výstavbě, plus na severní hranici doplněné (doplňované) tvrzemi
Tenká čára - LO postavené, téměř dokončené - opět ano, že měla být místy doplněna uzávěry TO, ale z toho nebylo nic realizováno!
Přerušovaná - "v mezerách místa kde nic není" To máte opravdu "přesně" zakreslené! Přerušovaná čára prostě značí úseky zadané, v rané fázi výstavby, prostě nedokončené.

A jak poznačil Fuky, Blava je přece jenom blíže hranic, stejně tak Komárno (nebylo náhodou přímo na Dunaji, což je hraniční řeka? )

Kdo se trochu vyzná ví, že tvrze byly budovány na severu, tedy Náchodsko, Trutnovsko, Králíky – někdo byl na Dobrošově, nebo Boudě, či Haničce, tak snad ví. Stejně ví, že těžké opevnění bylo budováno ponejvíce na severní hranici, protože tento úsek pokládali naši stratégové za důležitý, z možného rizika obklíčení naší armády a zabránění možnosti ústupu na Slovensko.

Také ví, že jinde byly budovány lehké objekty, pokud někdo neviděl těžké objekty nebo tvrze tak s řopíky se určitě setkal. Podvědomí o tom jak tato linie lehkých objektů přesně vypadala má už málokdo.

Co se týče té mapky nejde samozřejmě o přesnou vojenskou mapu, ale je to schéma pro představu, existují přesnější mapy, ale ty jsou rozkouskované, možná i tak některé detaily mohly být přesnější, nicméně nic přesnějšího jsem nenašel. Pokud někdo má, nechť to sem dá.

Co se týče té čárkované čáry, tak nebyla dokončena např. plzeňská čára jejíž úkolem bylo chránit průmyslové město Plzeň a hlavně plzeňskou Škodovku, ta byla naší největší zbrojovkou. Linie byla navržena ve dvou, tří na některých místech dokonce až ve čtyřech sledech lehkých objektů. Některé úseky byly postaveny, vybaveny a schopné klást nepříteli tuhý odpor. Avšak nakonec se raději počítalo s evakuací závodů na Slovensko, továrna by mohla být ostřelována z těžkých děl, nebo bombardována.

Popisky by měly být tedy následující:

Přerušovaná čára – nedokončená linie lehkého opevnění (podle plánů)

Tenká čára – dokončená linie lehkého opevnění

Tlustá čára – těžké opevnění

Pro maniaky doporučuji následující odkaz
http://mapy.opevneni.cz/

Lord píše:
Popisky by měly být tedy následující:

Přerušovaná čára – nedokončená linie lehkého opevnění (podle plánů)

Tenká čára – dokončená linie lehkého opevnění

Tlustá čára – těžké opevnění

Pro maniaky doporučuji následující odkaz
http://mapy.opevneni.cz/

Výborně, tak jsme se dobrali výsledku 8) jen bych doplnil (snad už konečně naposled), že se jednalo o stav stavební dokončenosti. Vybavení a vyzbrojení objektů se mnohde nestihlo

když si pročítám tyto řádky nemohu se po podrobném studiu problematiky pohraničí zvláště pak alt reichu převážně hlučínska ubránit dojmu o přehnaném optimismu... v roce 1938 byly pevnosti nedostavěné , neuplné a jako nekomletní nepředstovaly realnou oporu šly obejít a o tom náckové dobře věděli měli tu skoro tři miliony soukmenovců ... viz archívy četnictva a voz , a také ota holub... jo a ti pachranti pokračovalii době hluboké totality.... sám jsem poznal dvougenerační příběh hajného ze štípek u šilhořovic...

Ano, mnozí z Vás mají pravdu, pevnosti a obranné pásy nebyly dokončeny a proto nemohly efektivně plnit svoji funkci a zadržet Hitlerovská vojska. V tom se asi všichni shodneme.

Ovšem úvahy o pevnostech by se měly ubírat spíše jinou cestou – bylo možné za předpokladu dokončenosti objektů Hitlera zastavit?

Na to už jsou názory různé … většina se shoduje v tom, že strategie našeho generálního štábu by byla v tomto případě účinná, ale že se rovněž opírala o pomoc západních mocností. Ty nejradikálnější názory dokonce hovoří, že již tehdy bylo možné tímto způsobem včas zastavit Hitlera. Proč se tak nestalo už by bylo na samostatnou kapitolu. Proč se dopustili mocnosti zrady? Mohli nám pomoci i v případě nedokončenosti opevnění v dané době? Nedopadli bychom spíše jako Polsko? Analýz a položených otázek by mohlo být hodně.

velice podnětný názor a plně se stím ztotožnuji ale dnes máme ty samé spojence a duch jejich národa a politiky se nezměnil ba je naopak mnohem horší... viz dění ve francii a neschopnost úřadu řečit obyčejné věci.... hoříci auta ... prosba na palbáky sos jak se vkládají fotky moc prosím poučte je mnoho pěkných ale tady to asi neumím děkuji...mch

Kdyby byly pevnosti dokončené, bylo by možné Hitlera zastavit?

Spíš zbrzdit. Jak určitě víte, plán čs.armády byl takový, že linie těžkého opevnění na Moravě a ve Slezsku musela být uhájena a linie lehkého opevnění v Čechách se měla po dobití spořádaně vyklidit. Armáda měla ustoupit do dalších linií opevnění - viz mapa v dřívějším příspěvku.
Tzn. že i naše velení počítalo s ústupem na území někam mezi Českomoravskou vrchovinu a Česko-Slovenské pomezí.
Odtud by se provedl protiútok, ale až po útoku francouzské armády na Německo.

Bez spojenců by naše armáda byla předem určena k porážce.
Svoji kůži by však neprodala lacino!


Pěchotní srub u Opavy

Pěchotní srub u Opavy

Bohužel dodnes západní historici interpretují druhou světovou válku jako důsledek tvrdých podmínek Versailleské smlouvy a národnostních třenic uvnitř „nově vzniklých státečků“. Zapomínají, že Němci si to zasloužili. A že válka byla ve skutečností způsobena krizí kapitalistického systému, který se dostal do hospodářských obtíží.

Sám Hitler v plánu „Grün“ uvádí: „Úkolem politického vedení je vyčkat na politicky a vojensky vhodný okamžik nebo jej vyvolat“.

Vojensky plán „Grün“ počítal s velkým využitím letectva, a podzemní armáda měla útočit v co nejvíce proudech. Cílem těchto úderů měl být průnik Němců na četných místech a ve strategicky výhodném směru do československých opevněných linií, anebo těchto opevnění dobýt z týlu. Ohledně dobytí opevnění se počítalo „s německou pátou kolonou“ v podobě sudetských Němců, s výsadkovými a sabotážními jednotkami. Úkolem hlavních sil Wehrmachtu pak mělo být zmařit český obranný plán, zabránit českým armádám v ústupu na Slovensko, přinutit je k bitvě, porazit a rychle obsadit Čechy a Moravu.

Německo mělo být na válku plně připraveno až v roce 1944. To že se Hitlerovi povedlo obsadit Západní Evropu již 4 roky předtím, lze přičíst politickým pletichám. Jinak řečeno, v roce 1938 v době Mnichovské dohody, nebyl Hitler připraven vést dvě vojenská tažení. Tedy proti Československu a Francii. Jeho výhodou bylo, což mu ovšem umožnily právě politické pletichy, že mohl koncentrovat veškerou svou sílu proti jednomu a poté dalšímu protivníkovi.

Celkové ukončení výstavby opevnění bylo plánováno až na rok 1946, kdy měly být dokončeny také vnitrozemské příčky z objektů lehkého opevnění, dělící území republiky na tři části schopné samostatné obrany (Čechy, Morava a Slovensko). Avšak první rozhodující etapa výstavby opevnění měla být ukončena v roce 1942. Jako rozhodující jsou tedy vnímány těžké objekty a tvrze, které měly zabránit odříznutí a obklíčení jádra armády. Tedy ze směru sever a jih.

Jakomi, píšeš to naprosto přesně jaký měl být plán. A v tom případě věřím, že by mělo cenu bojovat. Sváděly by se jistě těžké boje. Je jasné, že Hitler by na tom hodně vykrvácel a ke zpomalení jeho armád by došlo. Je však také jasné, že Německo mělo několikanásobnou převahu a bez pomoci zvenčí by jsme nakonec prohráli.

K této strategii jenom podotýkám … rádoby podobná byla použita v Kurské bitvě. Ruský „balkón“ byl vysunut do německých pozic. Území naší republiky bylo také vraženo jak klín do německého území. Sověti tento balkón opevnili. My jsme naše území též opevnili. Postavili mnoho překážek, které při postupu způsobovali Němcům ztráty na lidech a technice. Po jejich vyčerpání nakonec přešli Sověti sami do protiofenzívy.

Je jasné, že při tomto postupu musí být obrana členěna do hloubky. Ve směru Sever – Jih nebylo možné přílišné členění obrany do hloubky, zde bylo nutné, aby se Hitler o pevnosti na nějaký čas zastavil.
Ve směru Západ – Východ muselo být postaveno lehké opevnění, které by jeho postup zpomalovalo, naše armáda by přitom Němce vázala a v případě potřeby mohla ustupovat dále na Východ. Silnější pásmo pak bylo vytvořeno před hlavním městem … tzv. Pražská čára. Nebylo to špatně vymyšleno a mohlo to i fungovat, ale …

Je nutno podotknout, že Rusové vymysleli taktiku jak účinně zastavit německý Blitzkrieg, pro Němce bylo toto vedení boje rychlým způsobem jak vyhrát válku. Přitom tak dokázali zpomalit a oslabit gigantické uskupení vojsk, které se v tomto prostotu nalézalo. Nutno však napsat, že nedílnou součástí tohoto konceptu byla protiofenzíva.

Defenzíva spočívala ve vybudování bunkrů, palebných postů, pokladení velkých minových polí. Československé opevnění nepočítalo s tak velkou pokládkou minových polí, mohla se to jevit účinnější než protitankové překážky. Zřejmě to bylo rozděleno tak, že protitankové překážky měly být v pásmu těžkého opevnění. Minová pole v důležitých pásmech lehkého opevnění. Ovšem miny zas mají omezenou životnost, pokládka by musela být provedena nějaký čas předem. Bohužel v září 1938 se naskýtaly v pásmech mezery, linie tedy nebyla celistvá. Na těchto místech by se musela Němcům do cesty postavit naše armáda. Jednoduchý boj by to nebyl.

Vyšla solidní kniha Opevnění Jindřichohradecka z let 1936 - 1938. Recenze - odkaz na stránce vpravo na http://www.ropiky.net/
Je tam i adresa pro objednávku knihy.