Odstřelovači - Snipers: Taktiky 2. část
Napsal: 27/2/2006, 19:49
Jestli že byla první světová válka zrodem pořádného působení odstřelovačů ve válečných konfliktech pak WW2 byla už působištěm kde se odstřelovači dostávali do boje s dokonalými zbraněmi a ve větším měřítku.
Jak už jsem psal tak Německo vstupovalo stejně jako do WW2 s dobrými, vyškolenými střelci, ale německé vedení války – Blitzkrieg neumožňovalo jejich časté nasazení, byli nasazováni jen tehdy když se objevil zádrhel v případném nepřátelském odstřelovači (ale s těmi se setkali až při tažení v Německu) nebo když bylo potřeba vyřadit pravidelný cíl střelců všech stran – obsluhy smrtonosných zbraní.
Myslím že ani nemusím psát co a jak se dělo ve Stalingradu. Na tomto bojišti skutečně odstřelovači působili v takovém měřítku jaké dosud nebylo nikde jinde!! Rusové zprvu nasadili pár střelců, ale později když bylo vidět jak jsou schopní pověřili svého nejlepšího střelce – Vasilije Zajceva aby vycvičil odstřelovačskou jednotku která měla působit ve městě. Jejich úkol byl jasný, samozřejmě že střílet na němce, ale to za účelem takovým – demoralizovat německé vojáky, jejich morálku. Sám Vasilij Zajcev to vyjádřil přesně když prohlásil že „budeme působit na němce neustále, tak aby se necítili bezpeční ani kilometr za frontovou linií“ to také názorně ukazoval při svých akcích kdy se vydával útočit na vysoké důstojníky hluboko za liniemi – on sám to nazýval lovem.
Všichni střelci ve Stalingradu byli nuceni si vytvořit takové taktiky aby dokázali vylákat co nejvíce střelců němců ale nejen řadových vojáků, ale i odstřelovačů – v případě že na ně narazili. Němci se také snažili nasazovat co nejvíce a proto se brzy ze stalingradského bojiště stalo ještě jakési snajperské bojiště navíc.
Rusové používali různých taktik jak donutit své cíle aby se ukázali, známá byla tzv. plechovková taktika. Ta spočívala v tom že dvojice sniperů rozestavila podél frontové linie v délce kolem kilometru plechovky na provázcích, maximální počet měl být 5 plechovek. Poté se vždycky u místa s plechovkou zastavili – jeden z nich tahal za provázek, když němečtí vojáci uslyšeli něco podivného ukázali se a to druhému střelci stačilo na to aby vystřelil. Po výstřelu se přesunuli k dalšímu místu s plechovkami kde toto opakovali. Tato taktika byla nicméně nebezpečná, linie musela být krytá pozemními vojsky aby si němci na místě u plechovky na snipery nepočkali.
Zajímavé nápady měl i sám Zajcev co se týče protiodstřelovačských akcí. Snažil se mnohdy hrát na nervy nepřátelských střelců tak že udělali většinou to co by sniper nikdy neměl – podlehnout jim. Při jedné akci proti dvojici německých střelců zastřelil prvního a poté nad místo kde se skrýval vystrčil velkou ceduli s napsaným číslem 10 (jako plný počet bodů při zásahu do černého – německého střelce trefil do hlavy) druhý střelec kterého neviděl ani Zajcev ani jeho dvojka se rozčílil a čekal až se rus ukáže, Zajcev proto vystrčil nad okraj helmu na bajonetu a německý střelec vystřelil – tím prozradil svou polohu a byl následně zastřelen Zajcevovou dvojkou.
Zajcev sám vyvinul taktiku které se drží snipeři ještě dnes – po vypálení první střeli se do 60 vteřin přesunout pokud se nenaskytne další cíl.
Důležitým faktorem jak najít střelce byl výstřel proto se všichni snažili všemožně najít svého protivníka proto se vystrkování helmy, různé figuríny staly klasikou na obou stranách, dále už záleželo jen na sniperovi zda tomu uvěřil či ne. Avšak nebyli to jenom rusové kdo tady vymýšlel taktiky, ale i němci měli zajímavé nápady. Např. trik s prázdnými dělostřeleckými nábojnicemi, vyrazili z nich kroužek kolem úderníku, do něj zastrčili hlaveň a pak se skryli do většího chumlu s prázdnými nábojnicemi kde ta jejich nebyla vůbec nápadná. Dobré se staly i triky kdy byly k figurínám přidělány pušky a z těch se potom pomocí drátku střílelo.
Z těchto taktik potom vycházeli střelci na ostatních frontách po zbytek WW2.
Další z bojišť kde se výrazně změnily taktiky sniperů byl Vietnam. Tady už nešlo o to střílet na vojáky podle jejich důležitosti. Hlavní velmocí která tady používala střelce byla Amerika. Vojáci zde stříleli na každého vietnamského vojáka kterého našli, samozřejmě že to neberte doslova, stříleli tehdy když to uznali za vhodné, ale už to nebyla střelba kdy byl důstojník první na řadě. Horší to tu bylo v případě protiodstřelovačských taktik – džungle byla hustá takže se střelcům dařilo hodně dobře maskovat, Vietnamcům především proto byla při zjištění nepřátelského snipera povolána nejprve jednotka vlastních sniperů, pokud ti neuspěli, nebo snipera nenašli, bylo povoláno dělostřelectvo a letadla aby oblast kde se sniper nacházel srovnali se zemí.
Moderní taktiky už nejsou tak rázné jako za WW2 jednoznačně proti sobě nebojují v takové míře snipeři, to se obehrávalo naposledy v Bosně kdy proti sobě stáli výborní střelci na obou stranách, teď už šlo jen o to kdo měl lepší postavení a lepší střelecké schopnosti a lepší zbraň. Tady proti sobě mnohdy stály rozdílné druhy zbraní pušky Mosin 1891/30 se čtyřnásobným zaměřovačem PU, ne PP a třeba pušky Mauser osazené i laserovými zaměřovači pro správné nastavení dálky.
Pozn. Utkání V. Zajceva a německého střelce se skutečně stalo, ale celkově jinak než je ve filmu Nepřítel před branami.
Jak už jsem psal tak Německo vstupovalo stejně jako do WW2 s dobrými, vyškolenými střelci, ale německé vedení války – Blitzkrieg neumožňovalo jejich časté nasazení, byli nasazováni jen tehdy když se objevil zádrhel v případném nepřátelském odstřelovači (ale s těmi se setkali až při tažení v Německu) nebo když bylo potřeba vyřadit pravidelný cíl střelců všech stran – obsluhy smrtonosných zbraní.
Myslím že ani nemusím psát co a jak se dělo ve Stalingradu. Na tomto bojišti skutečně odstřelovači působili v takovém měřítku jaké dosud nebylo nikde jinde!! Rusové zprvu nasadili pár střelců, ale později když bylo vidět jak jsou schopní pověřili svého nejlepšího střelce – Vasilije Zajceva aby vycvičil odstřelovačskou jednotku která měla působit ve městě. Jejich úkol byl jasný, samozřejmě že střílet na němce, ale to za účelem takovým – demoralizovat německé vojáky, jejich morálku. Sám Vasilij Zajcev to vyjádřil přesně když prohlásil že „budeme působit na němce neustále, tak aby se necítili bezpeční ani kilometr za frontovou linií“ to také názorně ukazoval při svých akcích kdy se vydával útočit na vysoké důstojníky hluboko za liniemi – on sám to nazýval lovem.
Všichni střelci ve Stalingradu byli nuceni si vytvořit takové taktiky aby dokázali vylákat co nejvíce střelců němců ale nejen řadových vojáků, ale i odstřelovačů – v případě že na ně narazili. Němci se také snažili nasazovat co nejvíce a proto se brzy ze stalingradského bojiště stalo ještě jakési snajperské bojiště navíc.
Rusové používali různých taktik jak donutit své cíle aby se ukázali, známá byla tzv. plechovková taktika. Ta spočívala v tom že dvojice sniperů rozestavila podél frontové linie v délce kolem kilometru plechovky na provázcích, maximální počet měl být 5 plechovek. Poté se vždycky u místa s plechovkou zastavili – jeden z nich tahal za provázek, když němečtí vojáci uslyšeli něco podivného ukázali se a to druhému střelci stačilo na to aby vystřelil. Po výstřelu se přesunuli k dalšímu místu s plechovkami kde toto opakovali. Tato taktika byla nicméně nebezpečná, linie musela být krytá pozemními vojsky aby si němci na místě u plechovky na snipery nepočkali.
Zajímavé nápady měl i sám Zajcev co se týče protiodstřelovačských akcí. Snažil se mnohdy hrát na nervy nepřátelských střelců tak že udělali většinou to co by sniper nikdy neměl – podlehnout jim. Při jedné akci proti dvojici německých střelců zastřelil prvního a poté nad místo kde se skrýval vystrčil velkou ceduli s napsaným číslem 10 (jako plný počet bodů při zásahu do černého – německého střelce trefil do hlavy) druhý střelec kterého neviděl ani Zajcev ani jeho dvojka se rozčílil a čekal až se rus ukáže, Zajcev proto vystrčil nad okraj helmu na bajonetu a německý střelec vystřelil – tím prozradil svou polohu a byl následně zastřelen Zajcevovou dvojkou.
Zajcev sám vyvinul taktiku které se drží snipeři ještě dnes – po vypálení první střeli se do 60 vteřin přesunout pokud se nenaskytne další cíl.
Důležitým faktorem jak najít střelce byl výstřel proto se všichni snažili všemožně najít svého protivníka proto se vystrkování helmy, různé figuríny staly klasikou na obou stranách, dále už záleželo jen na sniperovi zda tomu uvěřil či ne. Avšak nebyli to jenom rusové kdo tady vymýšlel taktiky, ale i němci měli zajímavé nápady. Např. trik s prázdnými dělostřeleckými nábojnicemi, vyrazili z nich kroužek kolem úderníku, do něj zastrčili hlaveň a pak se skryli do většího chumlu s prázdnými nábojnicemi kde ta jejich nebyla vůbec nápadná. Dobré se staly i triky kdy byly k figurínám přidělány pušky a z těch se potom pomocí drátku střílelo.
Z těchto taktik potom vycházeli střelci na ostatních frontách po zbytek WW2.
Další z bojišť kde se výrazně změnily taktiky sniperů byl Vietnam. Tady už nešlo o to střílet na vojáky podle jejich důležitosti. Hlavní velmocí která tady používala střelce byla Amerika. Vojáci zde stříleli na každého vietnamského vojáka kterého našli, samozřejmě že to neberte doslova, stříleli tehdy když to uznali za vhodné, ale už to nebyla střelba kdy byl důstojník první na řadě. Horší to tu bylo v případě protiodstřelovačských taktik – džungle byla hustá takže se střelcům dařilo hodně dobře maskovat, Vietnamcům především proto byla při zjištění nepřátelského snipera povolána nejprve jednotka vlastních sniperů, pokud ti neuspěli, nebo snipera nenašli, bylo povoláno dělostřelectvo a letadla aby oblast kde se sniper nacházel srovnali se zemí.
Moderní taktiky už nejsou tak rázné jako za WW2 jednoznačně proti sobě nebojují v takové míře snipeři, to se obehrávalo naposledy v Bosně kdy proti sobě stáli výborní střelci na obou stranách, teď už šlo jen o to kdo měl lepší postavení a lepší střelecké schopnosti a lepší zbraň. Tady proti sobě mnohdy stály rozdílné druhy zbraní pušky Mosin 1891/30 se čtyřnásobným zaměřovačem PU, ne PP a třeba pušky Mauser osazené i laserovými zaměřovači pro správné nastavení dálky.
Pozn. Utkání V. Zajceva a německého střelce se skutečně stalo, ale celkově jinak než je ve filmu Nepřítel před branami.
mistru? Hmm, mistr by mel statistiku rozhodne lepsi, navyse na videach vidno ze mnohokrat bol rad ak trefil. Zvedavec a novinari jsou jak McGiver hodis im skrutku a oni ti postavi cely kombajn. Tak isto teraz si dokazu prikraslit clanok kvetnatymi kecama o mistru Yedi...
