Lockheed F-117 Nighthawk
Co sa tyka celneho RCS je na to najlepsie F 22 ma nejak 0,00002 az 0,00005m2, kym F 117 ma(la) 0,01. B 2 ma 0,0065m2. (U raptora sa informacie ohladom RCS roznia, kazdopadne cim novsie udaje tym nizsie cislo)U B 2 RCS moc nevypoveda u kvalite jeho stealth technologie, pretoze pracuje trochu inak. Spodne, bocne, vrchne RCS je vzdy vecsie ako celne, no podla mojho nazoru mu zhruba odpoveda. Zmienene hodnoty vsak platia len pre klasicke radiolokatory pracujuce na frekvencii 2Ghz+, velke prehladove radary vysielajuce frekvenciou 200 az 300 Mhz stroje stealth zachytia, no nie su schopne ho zamerat a naviest nan PL strelu. Emisie infracerveneho ziarenia. Najlepsie spraveny IR stealth ma B 2 horuce plyny, kt. vychadzaju z jeho motorov su ochladzovane okrem tradicneho miesania s okolitym vzduchom aj specialnou kyselinou. U F 22 je to skor komromis, lebo narodiel od vyssie zmienenych strojov nemoze mat motory ulozene tak hlboko v draku + ich vykon je velmi vysoky, z coho vyplyvaju vecsie teploty za vystupnou tryskou, ktore sa potom tazsie ochladzuju.
Hlavny dovod vyradenia F 117 bola jeho opotrebovanost (chcelo to bud GO, alebo vyradit), narocnost na udrzbu a technologicka zastaralost.
Nighthawk ma pre dnesne (teraz mam na mysli klasicke, teda aj strelecke) radiolokatory prilis vysoku RCS. Irbis u Su 27 xx ho z cela detekuje na 95 km, na ostatne strany to moze byt daleko viac. Podla mojho nazoru urobili amici dobre, pretoze F 22B sa na likvidaciu PVO hodi ovela viac, ma ovela nizsie RCS a schopnost supercruise spojenu s vysokym dostupom a lepsie obranne prostriedky( klamne ciele, manevrovacie schopnosti) v pripade zeby nan niekto nahodou odpalil PL strelu.
Hlavny dovod vyradenia F 117 bola jeho opotrebovanost (chcelo to bud GO, alebo vyradit), narocnost na udrzbu a technologicka zastaralost.
Nighthawk ma pre dnesne (teraz mam na mysli klasicke, teda aj strelecke) radiolokatory prilis vysoku RCS. Irbis u Su 27 xx ho z cela detekuje na 95 km, na ostatne strany to moze byt daleko viac. Podla mojho nazoru urobili amici dobre, pretoze F 22B sa na likvidaciu PVO hodi ovela viac, ma ovela nizsie RCS a schopnost supercruise spojenu s vysokym dostupom a lepsie obranne prostriedky( klamne ciele, manevrovacie schopnosti) v pripade zeby nan niekto nahodou odpalil PL strelu.
Už je to tu!!! Honba za tím kdo vytvoří víc nul za desetinou čárkou.
Nikdo nedá informaci o tom kolik je RCS jakéhokoli letadla. To je zcela holý nesmysl. 0,00002
, kyselina.......
Je zřejmé, že právě F-117 má ve všech spekterech pravděpodobně nejlepší vlastnosti, bohužel za jistou cenu. To se nedá nic dělat.
Nikdo nedá informaci o tom kolik je RCS jakéhokoli letadla. To je zcela holý nesmysl. 0,00002
, kyselina.......Je zřejmé, že právě F-117 má ve všech spekterech pravděpodobně nejlepší vlastnosti, bohužel za jistou cenu. To se nedá nic dělat.
http://www.strategypage.com/htmw/htairf...51125.aspx
Neviem ci je doveryhodny, no v rychlosti som nasiel len tento. Ale uznavam, su to len orientacne udaje, mam totiz len celny odraz pri neznamej frekvencii, co je ciastkovy udaj, ale ako pomer by to mohlo stacit.
Ja .... dovolim si nesuhlasit, F 117 podla mna nema tak kvalitnu stealth technologiu ako B 2, predsa len Nighthawk stoji 50 mil usd a B 2 2 miliardy usd, B 2 je novsia a zaroven pekne papa dolare na udrzbu. Nie som fanda F 117 ( a u Spirita uz vobec nie), osobne povazujem proti dobrej PVO nasadit F 22B. Je o vsak len moj skromny nazor nikomu ho nechcem nanutit.
Neviem ci je doveryhodny, no v rychlosti som nasiel len tento. Ale uznavam, su to len orientacne udaje, mam totiz len celny odraz pri neznamej frekvencii, co je ciastkovy udaj, ale ako pomer by to mohlo stacit.
Ja .... dovolim si nesuhlasit, F 117 podla mna nema tak kvalitnu stealth technologiu ako B 2, predsa len Nighthawk stoji 50 mil usd a B 2 2 miliardy usd, B 2 je novsia a zaroven pekne papa dolare na udrzbu. Nie som fanda F 117 ( a u Spirita uz vobec nie), osobne povazujem proti dobrej PVO nasadit F 22B. Je o vsak len moj skromny nazor nikomu ho nechcem nanutit.
Naposledy upravil(a) Altaj dne 23/4/2008, 22:46, celkem upraveno 1 x.
Altaji - ta kyselina AFAIK není k ochlazování (jak asi? Exotermní reakce...) ale k omezení kondenzačních čar - ze stejného důvodu se alespoň vstřikuje do výstup. trysek Raptoru.
Jinak F-117 má každopádně horší stealth charakteristiku - a hl. má tu nevýhodu, že pokud je anténa vysílače jinde než anténa přijímače, teoreticky se dá zachytit. Koneckonců i oficiální princip byl popisován tak, že osádka RL vidí "duchy" - takže ví, že tam něco je, ale nedokáže to zaměřit.
Jinak F-117 má každopádně horší stealth charakteristiku - a hl. má tu nevýhodu, že pokud je anténa vysílače jinde než anténa přijímače, teoreticky se dá zachytit. Koneckonců i oficiální princip byl popisován tak, že osádka RL vidí "duchy" - takže ví, že tam něco je, ale nedokáže to zaměřit.
To to je len pre zdatnejších ruštinárov, ale stojí to zato. Vedel som, že v Sojuze na tom pracovali už v 60. rokoch, ale takto podrobné a zaujímavé spracovanie ma značne prekvapilo - http://www.vesti.ru/videos?vid=241305&p ... =0&cid=300
Toto je také zajímavé, bohužel to nejlepší je i po odtajnění zcenzurováno.
Ale i tento dokument říká, že s Ramonou či Tamarou USA nepočítaly, či vůbec s pasivní detekcí tak dalekého dosahu.
Mnohem větší důraz kladou na radary a rozšířené způsoby detekce či kvalitnějšími fázovými anténami...
Pro neruštináře doporučuji tento odkaz...
Ale i tento dokument říká, že s Ramonou či Tamarou USA nepočítaly, či vůbec s pasivní detekcí tak dalekého dosahu.
Mnohem větší důraz kladou na radary a rozšířené způsoby detekce či kvalitnějšími fázovými anténami...
Pro neruštináře doporučuji tento odkaz...
Re: Lockheed F-117 Nighthawk
Ještě vylepšuji historii A-10 co do bojového nasazení a teď jsem dopsal podrobnější informace k sestřelu F-117 nad Srbskem a navazující záchranné misi. Vylepím to tedy i sem, protože zatímco v mé knize je to trošku offtopic, sem to nepochybně patří.
Sestřelení F-117 27. března 1999
V noci 27. března lilo jako z konve a počasí bylo neletové. NATO zrušilo noční nálety a CSAR hlídka dvojice Hogů byla převedena z vyčkávání ve vzduchu na hotovost na zemi. Ve svých hangárech zůstaly i rušičky EA-6B a lovci PVO, F-16CJ Wild Weasels.
Neletové počasí ale platilo prouze pro NATO -- nikoli pro ryze americké mise "stealth" bombardérů F-117 a B-2, které se osamoceně vydaly ke kritickým cílům (a, jak se později zjistilo, 8 Falconů v konfiguraci pro umlčování PVO). Srbští rozvědčící ovšem v průběhu těch pár dní bojů přišli na to, že Američané se až nezdravě spoléhají na technologii stealth a neobtěžují se měnit ani předpřipravené příletové a odletové trasy k cílům, ani itinerář náletů Nighthawků -- a k dovršení všeho zhusta vydávají rozkazy svým letounům na nešifrovaných kanálech, které Srbská SIGINT samozřejmě odposlouchávala a předávala integrovanému systému PVOS.
Když se tedy z Aviana v 19 hodin večer zvedl F-117 Nighthawk od 8. FS s volacím znakem Vega 31 a zamířil k Bělehradu, Srbové díky svým spotterům u letiště přesně věděli, kudy a kdy Nighthawk poletí a postavili mu do cesty baterii střel země-vzduch S-125.
Ohledně toho, jak přesně Srbové dokázali F-117 zaměřit se dodnes vedou spory. Zoltán Dani, velitel 3. baterie 250. raketové brigády, která "stealth" bombardér dokázala sestřelit, vysvětloval, že naladil přehledový RL P-18 na nejnižší možnou frekvenci, na které bylo možné F-117, jejíž "stealth" byl optimalizován pro jiná pásma, zachytit. P-18 ovšem dosahuje přesnosti v řádu desítek až stovek metrů a doba aktualizace činí 6 sekund, takže nemohl být použit k navádění střel. Zoltán tvrdí, že ve vzdálenosti 13km běžný střelecký RL jeho baterie dokázal zaměřit F-117, která měla po bombardování cílů v okolí Bělehradu stále ještě otevřená dvířka pumovnice.
Jiné výpovědi srbských důstojníků, které se objevily na internetu okolo roku 2006, prozměnu zmiňovaly, že některé baterie S-125 byly modernizovány za použití infračervených čidel francouzské výroby. Je přitom možné, že měla 250. r.b. ve výzbroji modernizovanou variantu S-125M1, který měl jako záložní způsob navedení manuální sledování televizním systémem Karat 2, určeným pro použití za denního světla. Pokud by ten byl nahrazen infračerveným čidlem, obsluha by i v noci snadno mohla zhruba zjistit prostor výskytu F-117 přehledovým P-18, nasměrovat správným směrem IČ náhradu Karatu-2 a pak Nighthawk sestřelit takřkajíc manuálně, přičemž pokud by operátor dokázal dostal raketu V-601 dostatečně blízko, "stealth" by již nehrál roli a přibližovací roznětka by zafungovala bez problémů.
Na každý pád víme, že když pilot Vegy-31, podplukovník Dane Zelko, okolo 20:30 odhodil své dvě laserem naváděné bomby, zničil vytyčené cíle a nechal autopilota, aby stroj vyvedl po předpřipravené trase, vzápětí zaregistroval, že jsou proti němu odpáleny dvě rakety. Jedna proletěla neškodně okolo a strojem pouze otřásla -- buď šlo o zmetek, nebo přibližovací roznětka nezískala dostatečnou odezvu na to, aby se odpálila --, ale bojová hlavice druhé rakety explodovala poblíž cvého cíle a aerodynamicky nestabilní Nighthawk se vymkl kontrole a poroučel se do vývrtky s přetížením 6G. Zelko se katapultoval a a nahlásil, že jde domů. Když létající Řídící středisko EC-130 potvrdilo, že se Vega-31 nesetkal se svým tankerem a nejedná se o srbský podfuk, rozběhla se záchranná akce.
Pro hotovost držící posádky A-10 to byl poněkud šok: vždyť snad byli všichni uzemněni! Major Phillip Haun dostal na kusu žlutého samolepícího papírku načmárané jméno pilota, s hotovostním pilotem, kpt. Cherreym během půl minuty domluvil strategii záchranné akce a poslal poručíka Gibsona na nedaleké velitelství 8. FS, aby toho o nešťastném pilotu F-117 zjistil co nejvíce. Gibson se vrátil s letovým plánem a kartou otázek a odpovědí ISOPREP, kterou záchranáři používají k prověření, zda skutečně zachraňují toho správného člověka, a skvadrony letounů F-16CJ, resp. CG, vybavených střelami HARM k umlčování PVO, resp. laserem naváděnými bombami, nabídly každá po 6 dobrovolnících a letounech.
Posádky A-10 měly celou záchranou misi koordinovat. Kvůli předchozím "neletovým" podmínkám major Haun nevěděl, kolik tankerů pro doplňování paliva za letu bude mít k dispozici, takže nechal všechny F-16 sedět na zemi: Falcony to do Srbska z Aviana zvládaly za hodinu, takže budou šetřit palivo a vzlétnou teprve až to bude potřeba. Zároveň koordinoval vzlet záchranných vrtulníků MH-53 a MH-60, které ze základny Tusla v Bosně a Hercigovině odstartovaly v okamžiku, kdy první dvojice A-10 doplnila palivo za letu.
Než ale major Haun stihl vzlétnout, dostal zlé zprávy. Kapitán Buster z hotovostní A-10 v mezičase přes rádio navázal kontakt s Vegou-31 a zjistil, že původní zaměření, podle kterých se sestřelený pilot nacházel ve Vojvodině nějakých 30km od Chorvatska, byly zcela mylné. Ve skutečnosti se Vega-31 nacházel nějakých 60km na jihovýchod, na západním předměstí Bělehradu. Přímo v srdci Srbska.
Během letu se vyskytl další problém. Během průletu mraky a vzniku námrazy přestalo majoru Haunovi přestalo fungovat UHF rádio -- hlavní komunikační systém a jediné spojení se sestřeleným pilotem. Praštit do rádia nepomáhalo -- major Haun se mohl jen modlit. Vzpomíná, že přesně to udělal: »Bože, potřebuji tvou pomoc jako nikdy předtím. Tam dole na zemi je chlap, který mne potřebuje, a já mu nemohu pomoci, když mi nebude fungovat rádio. Potřebuji, abys to rádio opravil, protože sám to udělat nemohu.«
Rádio vzápětí naběhlo -- jen aby se po pokusu promluvit zase odmlčelo. Začalo ale znova fungovat na odposlech: major Haun tedy mohl slyšet sestřeleného pilota i komunikaci ostatních, ale když chtěl vydávat rozkazy, musel je skrze krátkovlné FM rádio předat svému číslu dvě, Joe Bro, a ten je pak přetlumočil ostatním. Nebyl to ideál, ale dalo se tak fungovat.
Tím ale potíže nekončily. Předsunutá dvojice A-10 již našla a kontaktovala pilota, ale záchranné vrtulníky nebyly k nalezení. Na vině byl komunikační šum: někdo udal vrtulníkům čas vzletu v místním čase namísto běžně používaného UTC -- což činilo rozdíl dvou hodin. Posádka vrtulníků si tedy myslela, že má již hodinu a půl zpoždění, a okamžitě odstartovala a již hodinu a půl visela ve vzduchu poblíž chorvatských hranic. Pro přesun na aktualizovanou pozici Vegy-31 neměly vrtulníky dost paliva, takže všechny stroje musely odletět ke svým tankerům, čímž se operace protáhla nejméně o dalších 45 minut, zatímco okolo Vegy-31 jezdily hlídky a snažily se jej najít.
Major Haun vzlétal jako poslední a jako jediný měl dost paliva, takže se držel poblíž srbských hranic, aby mohl komunikovat s Vegou, a o samotě pochmurně uvažoval nad tím, že právě v těchto místech před pouhými dvěma dny koaliční F-15 sestřelila srbský MiG-29 -- a Haun se svým číslem tam teď poletují bez jakéhokoli krytí. A počasí se rychle zhoršovalo: dole se blížila nízká oblačnost. Let F-16CG byl zrušen, protože by pod mraky nic neviděly ani netrefily. A Warthogy pod mraky také nemohly, nehledě na to, že by jim námraza oslepila čidla Mavericků. V té chvíli se na obzoru objevily kondenzační stopy: dvojice F-16CG začala vysoko nad Bosnou hlídku CAP a letěla si ověřit, co je Haunův letoun zač. Pod F-16 se objevil záblesk. Haun i jeho číslo začali zběsile vyhazovat světlice, aby se vyhnuli řízené střele. Pak jim ale došlo, že onen záblesk byla jen světlice z pod F-16 -- ta doletěla na dohled, zjistila, že se jedná o spřátelenou F-16 a zase se vzdálila.
Adrenalinové chvíle ale neměly jen tak skončit. Vrtulníky jži byly zpět a všichni doplnili palivo, ale Vega měl již desetiminutové zpoždění a pořád se neozýval. Do toho SIGINT předal zprávu, že Srbové hlásí, že americckého pilota zajali. Buster z první A-10 zavolal Vegu. Nic. Znova zavolal. Nic. Ticho bylo nesnesitelné. Znova -- a pplk. Dane Zelko konečně naprosto klidným hlasem odpověděl. Buster využil kartu ISOPREP, aby ověřil jeho totožnost -- a opět se rozhostilo napjaté ticho. Dostali Zelka Srbové? Když se rádio opět ozvalo, odpověď byla správná. Všichni si mohli trochu oddechnout. »Všichni hráči, vykonat. Vykonat. Vykonat.« Haunova A-10 převzala velení, zapnula rušení a záchranná výprava překročila srbské hranice.
A opět zádrhel. Haun chtěl šifrovaně předat pplk. Daneovi číselný kód pro navázání spojení s vrtulníky, ale musel jej předat přes své číslo -- a šifrovací zařízení v tom okamžiku selhalo. Jak předat klíčovou informaci tak, aby ji Srbové neodposlechli a nenavedli záchranáře do pasti? Náznakem. »Když sloužím jako dohližitel, jak se tomu postu říká?« Haunovo číslo potvrdilo, že rozumí. Dohližitele mohou dělat pouze tři nejvýše postavení důstojníci jednotky. Kód pro vrtulníky byla číslice tři.
O pár minut a potíží se srbskými bateriemi PVO, popisovanými v kapitole 9.3, se vrtulníky konečně dostaly nad pozici Vegy. Jenže po seestřeleném pilotu nebylo ani vidu.
»Vego, Sandy 5-2. Potvrď, že vidíš helky.«
»Myslím, že ano.«
»Udej vektor, pokud můžeš.«
»Musí letět trochu doprava. Potvrď, že mají zapnuté světlo? Musíte letět na východ.«
Sestřelený pilot v tu dobu blikal stroboskopem, ale záchrana se nějak protahovala.
»Vego, vidíme dvě malá světla, ale žádný stroboskop.«
»To bylo nějaké auto. Myslel jsem, že jste to vy.« Pplk. Dane si spletl zvuk auta s vrčením vrtulníků. Ty okolo jeho předpokládané pozice kroužily jži pět minut, a ne a ne jej najít. Brzy začne zase docházet palivo, nehledě na nebezpečí od Srbů.
»počkejte, zde Vega 31, myslím, že můj stroboskop nefachá.«
Z A-10 kapitána Meegse, která tou dobou odlétala kvůli kritickému nedostatku paliva, se v ozval spásný návrh: ať Vega použije vystřelovací světlici, konstruovanou do džungle: ta vyletí desítky metrů vysoko. Zatímco se pplk. Dane přehraboval výbavou pro přežití, uviděl alternativu:
»A co normální světlice?«
»Mokasín 6-0, to zní dobře...«, nechal se slyšet záchranný vrtulník -- »...A vidíme Vegu 3-1.«
Vzápětí se koordinátorům v A-10 dostali posledního šoku té noci: ze záchranného vrtulníku se ozvalo »Uhas světlici, jsme Bingo, Bingo, Bingo.« "Bingo" je ovšem v letectvu i námořnictvu kódové slovo pro nedostatek paliva, při kterém se stroj musí okamžitě vrátit na základu. To tak ještě scházelo! Jenže mezi příslušníky zvláštních jednotek "Bingo" znamená, že kulometčík ve vrtulníku narazil při otáčení na limit. V té chvíli major Haun ztratil vrtulníky ze zřetele, protože jej opět začala postřelovat srbská baterie. Podvodné hlášení o odpalu protiradiační střely (viz kap. 9.3) ji ovšem znova donutilo vše vypnout, takže se A-10 mohly vrátit ke své práci.
»Mokasín, nahlaš stav?«
»Letíme pryč, jsme asi 20 mil od země klaďasů. Přeživší autentifikován, žádná zranění.«
A to byl konec první záchranné mise. Později, 1. či 2. května, budou A-10 koordinovat ještě záchranu pilota F-16CG, pplk. Davida Goldfeina, jemuž SAM pobliž Novi sadu poškodila motor, takže se musel katapultovat (mimochodem, na internetu existuje videozáznam z konce jeho letu -- viz zdroje na konci monografie.) Warthogy přestaly držet pohotovst CSAR 30. června 1999, ale již od 9. června, kdy Slobodan Miloševič přistoupil na stažení z Kosova, nesměly letouny NATO střílet.
Sestřelení F-117 27. března 1999
V noci 27. března lilo jako z konve a počasí bylo neletové. NATO zrušilo noční nálety a CSAR hlídka dvojice Hogů byla převedena z vyčkávání ve vzduchu na hotovost na zemi. Ve svých hangárech zůstaly i rušičky EA-6B a lovci PVO, F-16CJ Wild Weasels.
Neletové počasí ale platilo prouze pro NATO -- nikoli pro ryze americké mise "stealth" bombardérů F-117 a B-2, které se osamoceně vydaly ke kritickým cílům (a, jak se později zjistilo, 8 Falconů v konfiguraci pro umlčování PVO). Srbští rozvědčící ovšem v průběhu těch pár dní bojů přišli na to, že Američané se až nezdravě spoléhají na technologii stealth a neobtěžují se měnit ani předpřipravené příletové a odletové trasy k cílům, ani itinerář náletů Nighthawků -- a k dovršení všeho zhusta vydávají rozkazy svým letounům na nešifrovaných kanálech, které Srbská SIGINT samozřejmě odposlouchávala a předávala integrovanému systému PVOS.
Když se tedy z Aviana v 19 hodin večer zvedl F-117 Nighthawk od 8. FS s volacím znakem Vega 31 a zamířil k Bělehradu, Srbové díky svým spotterům u letiště přesně věděli, kudy a kdy Nighthawk poletí a postavili mu do cesty baterii střel země-vzduch S-125.
Ohledně toho, jak přesně Srbové dokázali F-117 zaměřit se dodnes vedou spory. Zoltán Dani, velitel 3. baterie 250. raketové brigády, která "stealth" bombardér dokázala sestřelit, vysvětloval, že naladil přehledový RL P-18 na nejnižší možnou frekvenci, na které bylo možné F-117, jejíž "stealth" byl optimalizován pro jiná pásma, zachytit. P-18 ovšem dosahuje přesnosti v řádu desítek až stovek metrů a doba aktualizace činí 6 sekund, takže nemohl být použit k navádění střel. Zoltán tvrdí, že ve vzdálenosti 13km běžný střelecký RL jeho baterie dokázal zaměřit F-117, která měla po bombardování cílů v okolí Bělehradu stále ještě otevřená dvířka pumovnice.
Jiné výpovědi srbských důstojníků, které se objevily na internetu okolo roku 2006, prozměnu zmiňovaly, že některé baterie S-125 byly modernizovány za použití infračervených čidel francouzské výroby. Je přitom možné, že měla 250. r.b. ve výzbroji modernizovanou variantu S-125M1, který měl jako záložní způsob navedení manuální sledování televizním systémem Karat 2, určeným pro použití za denního světla. Pokud by ten byl nahrazen infračerveným čidlem, obsluha by i v noci snadno mohla zhruba zjistit prostor výskytu F-117 přehledovým P-18, nasměrovat správným směrem IČ náhradu Karatu-2 a pak Nighthawk sestřelit takřkajíc manuálně, přičemž pokud by operátor dokázal dostal raketu V-601 dostatečně blízko, "stealth" by již nehrál roli a přibližovací roznětka by zafungovala bez problémů.
Na každý pád víme, že když pilot Vegy-31, podplukovník Dane Zelko, okolo 20:30 odhodil své dvě laserem naváděné bomby, zničil vytyčené cíle a nechal autopilota, aby stroj vyvedl po předpřipravené trase, vzápětí zaregistroval, že jsou proti němu odpáleny dvě rakety. Jedna proletěla neškodně okolo a strojem pouze otřásla -- buď šlo o zmetek, nebo přibližovací roznětka nezískala dostatečnou odezvu na to, aby se odpálila --, ale bojová hlavice druhé rakety explodovala poblíž cvého cíle a aerodynamicky nestabilní Nighthawk se vymkl kontrole a poroučel se do vývrtky s přetížením 6G. Zelko se katapultoval a a nahlásil, že jde domů. Když létající Řídící středisko EC-130 potvrdilo, že se Vega-31 nesetkal se svým tankerem a nejedná se o srbský podfuk, rozběhla se záchranná akce.
Pro hotovost držící posádky A-10 to byl poněkud šok: vždyť snad byli všichni uzemněni! Major Phillip Haun dostal na kusu žlutého samolepícího papírku načmárané jméno pilota, s hotovostním pilotem, kpt. Cherreym během půl minuty domluvil strategii záchranné akce a poslal poručíka Gibsona na nedaleké velitelství 8. FS, aby toho o nešťastném pilotu F-117 zjistil co nejvíce. Gibson se vrátil s letovým plánem a kartou otázek a odpovědí ISOPREP, kterou záchranáři používají k prověření, zda skutečně zachraňují toho správného člověka, a skvadrony letounů F-16CJ, resp. CG, vybavených střelami HARM k umlčování PVO, resp. laserem naváděnými bombami, nabídly každá po 6 dobrovolnících a letounech.
Posádky A-10 měly celou záchranou misi koordinovat. Kvůli předchozím "neletovým" podmínkám major Haun nevěděl, kolik tankerů pro doplňování paliva za letu bude mít k dispozici, takže nechal všechny F-16 sedět na zemi: Falcony to do Srbska z Aviana zvládaly za hodinu, takže budou šetřit palivo a vzlétnou teprve až to bude potřeba. Zároveň koordinoval vzlet záchranných vrtulníků MH-53 a MH-60, které ze základny Tusla v Bosně a Hercigovině odstartovaly v okamžiku, kdy první dvojice A-10 doplnila palivo za letu.
Než ale major Haun stihl vzlétnout, dostal zlé zprávy. Kapitán Buster z hotovostní A-10 v mezičase přes rádio navázal kontakt s Vegou-31 a zjistil, že původní zaměření, podle kterých se sestřelený pilot nacházel ve Vojvodině nějakých 30km od Chorvatska, byly zcela mylné. Ve skutečnosti se Vega-31 nacházel nějakých 60km na jihovýchod, na západním předměstí Bělehradu. Přímo v srdci Srbska.
Během letu se vyskytl další problém. Během průletu mraky a vzniku námrazy přestalo majoru Haunovi přestalo fungovat UHF rádio -- hlavní komunikační systém a jediné spojení se sestřeleným pilotem. Praštit do rádia nepomáhalo -- major Haun se mohl jen modlit. Vzpomíná, že přesně to udělal: »Bože, potřebuji tvou pomoc jako nikdy předtím. Tam dole na zemi je chlap, který mne potřebuje, a já mu nemohu pomoci, když mi nebude fungovat rádio. Potřebuji, abys to rádio opravil, protože sám to udělat nemohu.«
Rádio vzápětí naběhlo -- jen aby se po pokusu promluvit zase odmlčelo. Začalo ale znova fungovat na odposlech: major Haun tedy mohl slyšet sestřeleného pilota i komunikaci ostatních, ale když chtěl vydávat rozkazy, musel je skrze krátkovlné FM rádio předat svému číslu dvě, Joe Bro, a ten je pak přetlumočil ostatním. Nebyl to ideál, ale dalo se tak fungovat.
Tím ale potíže nekončily. Předsunutá dvojice A-10 již našla a kontaktovala pilota, ale záchranné vrtulníky nebyly k nalezení. Na vině byl komunikační šum: někdo udal vrtulníkům čas vzletu v místním čase namísto běžně používaného UTC -- což činilo rozdíl dvou hodin. Posádka vrtulníků si tedy myslela, že má již hodinu a půl zpoždění, a okamžitě odstartovala a již hodinu a půl visela ve vzduchu poblíž chorvatských hranic. Pro přesun na aktualizovanou pozici Vegy-31 neměly vrtulníky dost paliva, takže všechny stroje musely odletět ke svým tankerům, čímž se operace protáhla nejméně o dalších 45 minut, zatímco okolo Vegy-31 jezdily hlídky a snažily se jej najít.
Major Haun vzlétal jako poslední a jako jediný měl dost paliva, takže se držel poblíž srbských hranic, aby mohl komunikovat s Vegou, a o samotě pochmurně uvažoval nad tím, že právě v těchto místech před pouhými dvěma dny koaliční F-15 sestřelila srbský MiG-29 -- a Haun se svým číslem tam teď poletují bez jakéhokoli krytí. A počasí se rychle zhoršovalo: dole se blížila nízká oblačnost. Let F-16CG byl zrušen, protože by pod mraky nic neviděly ani netrefily. A Warthogy pod mraky také nemohly, nehledě na to, že by jim námraza oslepila čidla Mavericků. V té chvíli se na obzoru objevily kondenzační stopy: dvojice F-16CG začala vysoko nad Bosnou hlídku CAP a letěla si ověřit, co je Haunův letoun zač. Pod F-16 se objevil záblesk. Haun i jeho číslo začali zběsile vyhazovat světlice, aby se vyhnuli řízené střele. Pak jim ale došlo, že onen záblesk byla jen světlice z pod F-16 -- ta doletěla na dohled, zjistila, že se jedná o spřátelenou F-16 a zase se vzdálila.
Adrenalinové chvíle ale neměly jen tak skončit. Vrtulníky jži byly zpět a všichni doplnili palivo, ale Vega měl již desetiminutové zpoždění a pořád se neozýval. Do toho SIGINT předal zprávu, že Srbové hlásí, že americckého pilota zajali. Buster z první A-10 zavolal Vegu. Nic. Znova zavolal. Nic. Ticho bylo nesnesitelné. Znova -- a pplk. Dane Zelko konečně naprosto klidným hlasem odpověděl. Buster využil kartu ISOPREP, aby ověřil jeho totožnost -- a opět se rozhostilo napjaté ticho. Dostali Zelka Srbové? Když se rádio opět ozvalo, odpověď byla správná. Všichni si mohli trochu oddechnout. »Všichni hráči, vykonat. Vykonat. Vykonat.« Haunova A-10 převzala velení, zapnula rušení a záchranná výprava překročila srbské hranice.
A opět zádrhel. Haun chtěl šifrovaně předat pplk. Daneovi číselný kód pro navázání spojení s vrtulníky, ale musel jej předat přes své číslo -- a šifrovací zařízení v tom okamžiku selhalo. Jak předat klíčovou informaci tak, aby ji Srbové neodposlechli a nenavedli záchranáře do pasti? Náznakem. »Když sloužím jako dohližitel, jak se tomu postu říká?« Haunovo číslo potvrdilo, že rozumí. Dohližitele mohou dělat pouze tři nejvýše postavení důstojníci jednotky. Kód pro vrtulníky byla číslice tři.
O pár minut a potíží se srbskými bateriemi PVO, popisovanými v kapitole 9.3, se vrtulníky konečně dostaly nad pozici Vegy. Jenže po seestřeleném pilotu nebylo ani vidu.
»Vego, Sandy 5-2. Potvrď, že vidíš helky.«
»Myslím, že ano.«
»Udej vektor, pokud můžeš.«
»Musí letět trochu doprava. Potvrď, že mají zapnuté světlo? Musíte letět na východ.«
Sestřelený pilot v tu dobu blikal stroboskopem, ale záchrana se nějak protahovala.
»Vego, vidíme dvě malá světla, ale žádný stroboskop.«
»To bylo nějaké auto. Myslel jsem, že jste to vy.« Pplk. Dane si spletl zvuk auta s vrčením vrtulníků. Ty okolo jeho předpokládané pozice kroužily jži pět minut, a ne a ne jej najít. Brzy začne zase docházet palivo, nehledě na nebezpečí od Srbů.
»počkejte, zde Vega 31, myslím, že můj stroboskop nefachá.«
Z A-10 kapitána Meegse, která tou dobou odlétala kvůli kritickému nedostatku paliva, se v ozval spásný návrh: ať Vega použije vystřelovací světlici, konstruovanou do džungle: ta vyletí desítky metrů vysoko. Zatímco se pplk. Dane přehraboval výbavou pro přežití, uviděl alternativu:
»A co normální světlice?«
»Mokasín 6-0, to zní dobře...«, nechal se slyšet záchranný vrtulník -- »...A vidíme Vegu 3-1.«
Vzápětí se koordinátorům v A-10 dostali posledního šoku té noci: ze záchranného vrtulníku se ozvalo »Uhas světlici, jsme Bingo, Bingo, Bingo.« "Bingo" je ovšem v letectvu i námořnictvu kódové slovo pro nedostatek paliva, při kterém se stroj musí okamžitě vrátit na základu. To tak ještě scházelo! Jenže mezi příslušníky zvláštních jednotek "Bingo" znamená, že kulometčík ve vrtulníku narazil při otáčení na limit. V té chvíli major Haun ztratil vrtulníky ze zřetele, protože jej opět začala postřelovat srbská baterie. Podvodné hlášení o odpalu protiradiační střely (viz kap. 9.3) ji ovšem znova donutilo vše vypnout, takže se A-10 mohly vrátit ke své práci.
»Mokasín, nahlaš stav?«
»Letíme pryč, jsme asi 20 mil od země klaďasů. Přeživší autentifikován, žádná zranění.«
A to byl konec první záchranné mise. Později, 1. či 2. května, budou A-10 koordinovat ještě záchranu pilota F-16CG, pplk. Davida Goldfeina, jemuž SAM pobliž Novi sadu poškodila motor, takže se musel katapultovat (mimochodem, na internetu existuje videozáznam z konce jeho letu -- viz zdroje na konci monografie.) Warthogy přestaly držet pohotovst CSAR 30. června 1999, ale již od 9. června, kdy Slobodan Miloševič přistoupil na stažení z Kosova, nesměly letouny NATO střílet.
-
zenith0009
- štábní praporčík
- Příspěvky: 578
- Registrován: 6/9/2012, 22:33
Re: Lockheed F-117 Nighthawk
Pěkné počtení, dovolím si jen drobnou opravu, letecká základna (a město) v BiH se jmenuje Tuzla
http://en.wikipedia.org/wiki/Tuzla_Air_Base
http://en.wikipedia.org/wiki/Tuzla_Air_Base
-
kacermiroslav
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 5286
- Registrován: 25/3/2008, 14:07
- Kontaktovat uživatele:
Re: Lockheed F-117 Nighthawk
A jak to tedy nakonec dopadlo s tím sestřeleným letadlem? Si to už nějak nepamatuju, jestli se ho Srbové zmocnili a poslali k Rusům či tak nějak.
Re: Lockheed F-117 Nighthawk
Má se za to, že z něj hodně těžili Číňané a že Rusové z něj získali technologický základ jednak pro radar polhcující materiály, které pak aplikovali na PAK-FA, a jednak pro analýzu, jak postavit senzory, schopné stealth stroje lépe odhalit.
Re: Lockheed F-117 Nighthawk
To je samozrejme blbosť. Rusko už zhruba od polky 70. rokov vedelo ako sa má robiť nevidímka a aj vedeli ako sa majú robiť radary na ich odhalenie. F-117 im nemala okrem spojovacích zariadení čo viac dať. Maximálne si Rusi pozreli ako to Američania za tých xxmiliónov spravili a mohli si povedať, "mali to šťastie , že to nepoužili proti nám" . Už od určitej doby to Americké super STEALTH beriem viac ako PR.Má se za to, že z něj hodně těžili Číňané a že Rusové z něj získali technologický základ jednak pro radar polhcující materiály, které pak aplikovali na PAK-FA, a jednak pro analýzu, jak postavit senzory, schopné stealth stroje lépe odhalit.
Re: Lockheed F-117 Nighthawk
Věděli jak na to ? Ale nezavedli, nevyrobili a nepoužili. Tak to vypadá že spíš nevěděli a neuměli.
V Rusku vždy vědí všechno dřív.
upravil Skelet
V Rusku vždy vědí všechno dřív.
upravil Skelet
Naposledy upravil(a) reddog dne 3/6/2014, 08:13, celkem upraveno 2 x.
Re: Lockheed F-117 Nighthawk
Pre tú proruskú variantu svedčia niektoré faktory:reddog píše:Věděli jak na to ? Ale nezavedli, nevyrobili a nepoužili. Tak to vypadá že spíš nevěděli a neuměli.
V Rusku vždy vědí všechno dřív.
upravil Skelet
1.Tvary amerických stealth lietadiel boli počítané na základe zverejnenej ruskej(sovietskej) teórie z 50tych alebo 60tych rokov(neviem presne)
Nepoužli ju,pretože vtedajšie počítače ju nedokázali prepočítať a neprisudzovali jej takú dôležitosť,takže mohla byť zverejnená v tlači.
2.Úpravu na srbskom radare ktorý zustrelil F-117 urobil "obyčajný" dôstojník z palebného oddielu.Resp. je mu zásluha za ten zostrel prisudzovaná.
Takže špekulácie čí rusi boli schopní zostrojiť "nevidimku" alebo to považovali za neperspektívne vzhľadom na náklady na vývoj lietadla a jednoduchosť protiopatrení,to by bolo na dlhé dokazovanie.Aj u T-50 dali prednosť lepším manévrovacím schopnostiam pred RCS.Zase vznikne polemika,či by dokázali to RCS ešte znížiť alebo to slúži len ako výhovorka.
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté sily k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."
