PALBA.CZ

Po dobytí Livónska a Estónska ( Čudi ) v 1. tretine 13. storočia, zameral rád mečových rytierov ( v roku 1237 spojený s rádom nemeckých rytierov ) svoju pozornosť ďalej na východ do Novgorodskej zeme. Na jeseň roku 1240 vtrhli nemeckí rytieri na ruské územie, dobyli Izborsk, obľahli Smolensk, ktorý sa im podarilo získať vďaka zrade miestnych bojarov a zriadili v ňom svoju posádku. Následne vybudovali pevnosť Koporje, odkiaľ podnikali lôpeživé nájazdy do vnútra Novgorodskej zeme.
Bojarská oligarchia nebola schopná čeliť týmto útokom a tak bol do čela krajiny povolaný knieža Alexander Jaroslavič. Alexander si už predtým vydobil slávu zdrvujúcou porážkou Švédov na rieke Neve v r. 1240. Na pamiatku tejto udalosti mu ľud dal prívlastok Nevský.
Ihneď po svojom príchode do Novgorodu začal Alexander očisťovať krajinu od nepriateľa. Roku 1241 bleskovým útokom dobyl Koporje a do základu ho zničil. Keď si takto zabezpečil severozápadnú hranicu, podnikol va marci 1242 spolu so silným suzdalským oddielom výpravu k Pskovu, ktorý tak isto rýchlym útokom dobyl. Po oslobodení vlastnej krajiny Alexander nečakal na nepriateľa, ale preniesol vojnové akcie do Estónska obsadeného Nemcami.
Nemecký rytieri, ktorí v tej dobe dostali veľké posily, sa chystali na mohutný protiútok a znovudobytie stratených území. Zhromaždili takmer všetkých rádových rytierov a povolali aj miestne Čudské obyvateľstvo. Predsunutý ruský oddiel bol zničený krátko po vstupe na nepriateľské územie. Alexander sa preto stiahol a rozhodol sa zviesť rozhodujúcu bitku na zamrznutom Čudskom jazere. Ľad mal zťažiť pohyb ťažkej jazdy a zmenšiť tak silu jej úderu. Ale hlavne bol už začiatok apríla, ľad sa začínal pomaly topiť a bolo pravdepodobné, že neunesie tiaž rytierskeho vojska. Dopredu vyslal malý oddiel, ktorý mal predstieraným ústupom vylákať Nemcov na ľad. Svoje hlavné sily sústredil na prti ľahlom brehu.
Obľúbená taktika Nemcov bola zaútočiť na protivníka klinovou formáciou tvorenou pešiakmi obklopenými rytiermi. Po tom, čo čelo klinu rozbilo protivníkov stred, udreli rytieri na krídla a rozvíjali tak útok do strán. Alexander, ktorý poznal tento ich spôsob boja, vymyslel proti nemu účinnú taktiku. Svoje vojsko umiestnil na brehu jazera, pričom zámerne oslabil jeho stred a naopak na krídla umiestnil svojich najlepších mužov. Pre rozhodujúci úder určil vybranú časť svojej družiny, ktorú ukryl za neďalekú skalu na brehu jazera.
Keď Nemci narazili na predsunutý oddiel, zaútočili naň všetkými silami. Rusi utrpeli veľké straty a začali ustupovať lákajúc za sebou rytierov. Tí sa opojení úspechom vrhli na ruské pluky. Podľa očakávaní zaútočili na stred, ktorý nevydržal ich nápor a rozdelili tak ruské vojsko na dve časti. Keď však chceli rozvinúť útok do strán, narazili na tvrdý odpor. Ruské krídla prešli do protiútoku a zovreli Nemcov do klieští. V postupe vpred bránil nemeckej jazde strmý breh a tak začala pod ruským náporom ustupovať, čím tiesnila vlastnú pechotu. Ľad nedokázal uniesť takú masu rytierov namačkaných na malom priestore a začal sa lámať. Mnohí rytieri i pešiaci sa prepadli do vody a utopili sa. Úplnú porážku nemeckého vojska dovŕšil oddiel vyčkávajúci v úkryte, ktorý teraz vpadol Nemcom do tyla. Nemci aj Čudi sa snažili zachrániť útekom no Rusi ich prenasledovali po ľade do vzdialenosti asi 7 km. V boji padlo alebo sa utopilo asi 500 rytierov a 50 ich bolo zajatých. O stratách medzi pešími Čudmi sa nič určité nevie, no určite boli značné.
Po tomto víťazstve Rusov vypuklo povstanie v Livónsku a rád nemeckých rytierov bol nútený uzavrieť mier s Novgorodom, ktorým sa zastavila jeho expanzia do ruských krajín.

Zajímavé čtení ! Tuhle bitvu jsme probírali na vojenské škole cca v r.1975,i když ne tak podrobně.Zaznělo tam ale,že AN ten útok na střed skutečně očekával s tím,že středová sestava ustoupila úmyslně,čímž Němce dostala do tzv."pytle".Ostatní už znáte...
Pěkně je to popsané i ve filmu "Alexandr Něvský"od S.Ejzenštejna...
BTW: Kdo jste viděli "King Arthur" - odkudpak si půjčili scénu se zničením saské jednotky na zamrzlém jezeře :-)

By mě jen zajímalo, kde vlastně sakra Němci vzali ty posily. V roce 1241 proběhla bitva u Lehnice, ve které zařvalo veškeré východoněmecké a polské rytířstvo proti Mongolům. Rusko bylo po roce 1237 K.O. Chtěl bych vidět ty "armády".

Pokiaľ si dobre pamätám, Novgorod Tatármi spustošený nebol a Alexander prijal od chána jarlyk, ale to bolo až niekedy koncom štyridsiatych rokov.
Čo sa týka Rádu nemeckých rytierov, určité posily dostali z Dánska. Ale keďže išlo o pápežom vyhlásenú krížovú výpravu, dobrodruhov bažiacich po koristi sa našlo určite dosť.

Což se taky divím, že se na něj Mongolové nevrhli. Nevíš proč? Rozumný důvod tak nějak nebyl.
Hmmm, možná. Každopádně papež byl tehdy dost zaměstnán bojev ve SŘŘ proti Filipovi II.

Počas svojho prvého vpádu do Ruska tiahli aj na Novgorod, ale odradil ich lesný a močaristý terén (hlavne počas jarného odmäku) a preto sa obrátili na juh, na Ukrajinu a potom do Poľska a Uhorska.

Inak ešte k tomu pápežovy. Nemal si na mysli cisára Friedricha II. Francúzsky kráľ Filip II bol v tom čase už pod drnom, takže veľa problémov už pápežovy robiť nemohol. Okrem toho ich myslím nerobil ani za svojho života.

Soráč, nepřesnost a přepis. Samozřejmě Fridricha II. Ve Francii byl tehdy tuším Ludvík IX.

Opravdu zajímavé čtení.
Něco k prohlédnutí:
http://www.mb-net.cz/mb-pravek-novovek/JT04.htm

Kdyz si prisel s tim zajimavym ctenim- znate Osprey Publishing? Vydavaj vojensky historicky knihy. Je to od staroveku az do doby po WW2. Ja to teda nemam v knizkach, ale cely na DVD v pdf. J etoho strasne moc a je to velmi kvalitne zpracovany.

Atlantis píše:By mě jen zajímalo, kde vlastně sakra Němci vzali ty posily. V roce 1241 proběhla bitva u Lehnice, ve které zařvalo veškeré východoněmecké a polské rytířstvo proti Mongolům. Rusko bylo po roce 1237 K.O. Chtěl bych vidět ty "armády".

Ty armády opravdu nebyli ani na středověké poměry příliš velké. Ruská strana disponovala armádou o síle 4.000 až 5.000 mužů. Odhad německých sil se pohybuje od 500 do 1.000 mužů včetně dánských rytířů. Síla Livonského řádu a jeho spojenců byla spíše ve výstroji a těžké jízdě, než v počtu.



Livonský řád kolem roku 1260

Rozhodující moment bitvy na Čudském jezeře, která se odehrála 5. dubna 1242. Novgorodský kníže Alexandr Něvský tehdy poslal do boje svou lehkou jízdu, která napadla křídla křižácké armády, když překračovala zamrzlé jezero. Zde můžeme vidět, jak mongolští nebo turečtí jízdní lučištníci a kavalérie útočí na dánský kontingent na levém křídle křižáckých sil. Autorem obrazu je Angus McBride.

Moderní poznatky především běloruských historiků, oproštěné od ideologických nánosů 19. a 20. století potvrzují, že se jednalo o drobnou, tehdy zcela běžnou pohraniční potyčku mezi Řádem německých rytířů a pskovským/novgorodským oddílem s účastí přibližně 20 rytířů na každé straně. Jiné závěry především ruských historiků, vycházející z faktu obsazení Pskova Řádem, patrně doborovolného, aby bylo zabráněno útoku Novgorodu na knížectví, předpokládají, že se bitvy zúčastnilo na straně Řádu 200-400 osob celkem (většina Estonci), na straně Pskova /Novgorodu 400 až 1000 osob. Livlendische Reimchronik, německé kroniky té doby jsou nejspolehlivějším pramenem, se o "bitvě" či "jezeru" vůbec nezmiňuje. Obecně tradovaný popis bitvy a její okolnosti jsou uměle vytvořeným narativem pod vlivem velkoruského šovinismu a protievropských tendencí ve vnitřní ruské politice. Monumentalitu šarvátce pak dodal Ezenštejnův film. Mýtus bitvy souvisí s faktem, že Alexander Něvský odmítl Západ a podrobil se Mongolské hordě, která nakonec potvrzovala i jeho v roli knížete. Stal se jejím výběrčím daní a "dozorcem" ve vztahu k severním a východním ruským knížectvím, vazalům Hordy. Alexandr byl dokonce pravoslavnou církví v roce 1574 prohlášen za svatého.

https://www.facebook.com/photo.php?fbid ... 3647851409
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_N%C4%9Bvsk%C3%BD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_ ... eze%C5%99e

Alfik píše: ↑18/5/2024, 10:15

bheid píše: ↑17/5/2024, 19:56 Putinova návštěva Číny byla jeho první zahraniční cestou po inauguraci...

...A tak ruského prezidenta při jeho příjezdu do Harbinu přivítal pouze guvernér provincie Chej-lung-ťiang, Liang Chuej-lin. Vypadá to, jako by byl Putin statusově přirovnán k hlavě nějaké provincie a celé Rusko k vazalskému státu...

To je tradice. Začal ji už Alexandr Něvský
Jak by řekl klasik - Rusko si už tehdy vybralo, a samo, kam patří

Ruský vládce šel opět k chánovy na kobereček. Takže se za posledních 800 let vlastně nic moc nezměnilo.

https://twitter.com/lord_of_war_95/stat ... 7800823852

"Tatarský výběrčí daní přijel do ruského města"… dneska už jsou technologie dál, tak je ruští vládcové vozí přímo do Mongolska. Mongolové v podstatě založili moderní Rusko, tak Putin asi přijel zaplatit chánovi každoroční výpalné.

Mongolové vpadli do Kyjevské Rusi ve 13. století a zničili mnoho měst. Tažení předznamenala bitva na řece Kalce v roce 1223, která vyústila v mongolské vítězství nad silami několika ruských knížectví. Mongolové však ustoupili. Vpád na Rus v plném rozsahu následoval o něco později - v letech 1237 až 1240 pod vedením Bátúa a byla ukončena nástupnickým procesem po smrti chána Ögedeje. Většina ruských knížectví byla Mongoly podrobena a stala se součástí Zlaté Hordy.

Roku 1380 proběhla slavná bitva na Kulikově poli, v níž vojska ruských knížectví vedených moskevským knížetem Dmitrijem Ivanovičem (později zvaným Donský) porazila Zlatou hordu. Nutno však poznamenat, že jen o dva roky později dobyla Zlatá horda Moskvu a přinutila zmíněného Dmitrije Donského přijmout poddanství, které bylo oficiálně ukončeno až o 100 let později, roku 1480. I v tomto období však Moskva kolaborovala se Zlatou hordou, například Nižnij Novgorod byl získán v roce 1392 jako odměna od chána za poskytnutou vojenskou podporu proti jednomu z jeho rivalů. V podstatě se stali výběrčím daní, které byly následně posílány chánovi. Očividně jim cestou "něco" zůstalo za nehty, jelikož tento koncept vyústil i v nemalý rozmach Moskvy. Dnešní Putinova návštěva Mongolska tak není ničím neobvyklá nebo zvláštní - zkrátka jen další zaplacení tributu chánovi. Vzhledem k nedostatku peněz spíš zaplatí nerostnými surovinami, nebo kouskem území. Zkrátka historická klasika.

https://twitter.com/jurgen_nauditt/stat ... 2226787744
https://www.stoplusjednicka.cz/triumf-r ... oc-mongolu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_ ... 3%A9m_poli

Tatarský výběrčí daní přijel do ruského města

tihle jezdci asi mají Putinovi připomenout, kde je jeho místo a kde jsou jeho prachy

Hlavní Putinovou starostí je dosáhnout mongolského souhlasu s trasováním a výstavbou plynovodu Síla Sibiře II. Nejlépe tak, aby si to Mongolové postavili sami - Moskva na to nemá ani peníze, ani lidi.

Slovensko ešte donedávna celkom slušne zarabalo na tranzitných poplatkoch. Zarábalo by aj Mongolsko, čiže by si plynovod aj málo postaviť...

Akorát že celý ten projekt skončil kvůli Číně - která nemá zájem se tak vázat jen na Rusko. Pokud jde o tranzitní poplatky, tak je něco jiného rýžovat na výhodné přepravě do bohaté Evropy a něco jiného do Číny, která je dost držgrešle a cenu schválně sráží tak nízko, že se projekt ani nevyplatí - teda rusům. Tedy ani pro Mongoly by to nebylo nějak výhodné (minimální poplatky) a pro vlastní potřebu novou trubku nepotřebují - proč by to tedy měli chtít a ještě sponzorovat drahou stavbu.

ps. technicky vzato ani není potřeba, aby se šlo s trubkou přes Mongolsko, tak kdyby čína a rusko chtěli, tak to zvládnou sami (bez tranzitních poplatků Mongolsku), což ale očividně nechtějí. Tedy z toho nebude nic.

Rase píše: ↑4/9/2024, 14:27
ps. technicky vzato ani není potřeba, aby se šlo s trubkou přes Mongolsko, tak kdyby čína a rusko chtěli, tak to zvládnou sami (bez tranzitních poplatků Mongolsku), což ale očividně nechtějí. Tedy z toho nebude nic.

Přidávám důvody, proč se mělo jít přes Mongolsko - nedostatečná kapacita původního návrhu. A to ještě nevypadly dodávky do Evropy.

Strategická změna projektu plynovodu Rusko – Čína
26.05.2020 / 08:04 | Aktualizováno: 26.05.2020 / 08:42

V polovině května oznámila státní firma Gazprom, že změní trasu plánovaného plynovodu „Síla Sibiře 2“ tak, aby procházel přes území Mongolska. Jednak geografické podmínky nové trasy umožní položit potrubí většího průměru, plynovod tak může zásobovat energií značnou část Sibiře a také se do budoucna otvírá možnost celkem snadno propojit jej s prvním plynovodem „Síla Sibiře“.

Poté, co na podzim loňského roku navrhnul V. Putin vedení Gazpromu, aby zvážilo možnost změny projektu plynovodu „Síla Sibiře 2“ tak, aby vedla přes Mongolsko, 18. května tuto variantu nařídil. Stávající plynovod z ložisek Novyj Urengoj a Surgut vede do Novosibirska, odkud se otáčí směrem do centrálního Ruska a do Evropy, ale odbočka pokračuje na jih přes Barnaul do Gorno-Altajska. Původní varianta „Síly Sibiře 2“ měla odtud pokračovat pohořím Altaj přes krátkou společnou rusko-čínskou hranici mezi Kazachstánem a Mongolskem. U této varianty se kvůli složitým terénním podmínkám Altaje počítalo s potrubím o kapacitě 30 mld. m3 plynu za rok. Nová varianta trasy povede z Novosibirska na východ přes Krasnojarsk, Irkutsk a Zabajkalí do mongolského Ulánbátaru. Bude tudy položeno potrubí o kapacitě 50 mld. m3 plynu za rok.

https://zpravy.kurzy.cz/545866-strategi ... sko--cina/

Ani tak by to zdaleka nenahradilo vývoz do Evropy - cca 150 mld m3 v roce 2021 snížený na 42,9 mld. m3 v roce 2023

Už jsme to načnuli výše, tak doplním:

Soutěž s Moskvou. Kazachstán plánuje zvýšit vývoz zemního plynu do Číny, řekl agentuře Bloomberg šéf kazašského národního plynárenského operátora QazaqGaz. Uvedl, že firma jedná o zvýšení objemu vývozu do Číny, kde poptávka roste navzdory náznakům zpomalení hospodářského růstu. Dokonce zvažuje výstavbu druhého plynovodu do Číny, který by výměnu usnadnil. To by mohlo představovat výzvu pro Rusko, které zvýšilo vlastní dodávky plynu do Číny poté, co evropské vlády po invazi na Ukrajinu snížily jeho dovoz.

https://www.bloomberg.com/news/articles ... ckout=true
via Geopolitical Futures
Translated with DeepL.com (free version)

Biskup Hermann z Dorpatu (Tartu) během útěku po bitvě na Čudském jezeře 5. dubna 1242. Vidět zde může též řádového knechta s typickým křížem svatého Antonína ve tvaru T a litevského (nebo samogitského) lehkého jezdce, který je pronásleduje. Poznáme jej podle typické přilbice a koně samogitského plemene. Obrázek je z knihy Skandinávské křížové výpravy, kterou vydal Osprey.

Hermann von Buxhövden (1163–1248) byl prvním knížetem-biskupem (1224–1248) Dorpatského biskupství v rámci Livonské konfederace. Pokud jde o samotný titul (Fürstbischof, latinsky Princeps Episcopus), tak v podstatě se jednalo o biskupa, jemuž příslušela též hodnost knížete a v řadě případů též svrchovaná či téměř nezávislá vláda ve vlastním knížectví nebo jiném feudálním teritoriu. Hodnost se týkala naprostou většinou biskupů římskokatolických, jen ve vzácných, historicky podmíněných případech, patřili ke knížatům-biskupům též někteří biskupové luteránští, anglikánští a pravoslavní. V oblasti teritoria Řádu německých rytířů vzniklo v pozdním středověku postupně pět knížecích biskupství. Papežská bula z roku 1243 měla zajišťovat, že jedna třetina každé nově založené diecéze měla patřit k biskupským statkům. V praxi se to ale nepodařilo plně dodržet a navíc šlo opatření týkající se Prus, nikoli Livonska a Estonska, kde bývaly biskupské statky větší. V rámci řádového státu měli biskupové rozsáhlou autonomii na vlastních knížectvích, zejména v oblasti soudní a daňové. Všichni biskupové obdrželi svou knížecí hodnost od římsko-německých panovníků, příslušnost řádových území k říši je ovšem historicky sporná, i když knížata-biskupové z oblasti dnešního Lotyšska a Estonska prokazatelně zasedala na říšském sněmu. Knížecí biskupství Dorpatské existovalo v letech 1225–1558.

Zmíněný kníže-biskup Hermann pocházel z Bexhövedu (nyní část Loxstedtu) v saském vévodství. Byl bratrem biskupa Alberta z Rigy (1165-1229), který využil svého vlivu proti dánskému králi Valdemaru II. k umístění Řádu mečových bratří na území Estonska. Od 10. dubna 1220 do 21. července 1224 byl Hermann biskupem Lealu (Lihula), po kterém převzal biskupství Dorpatu. Zde založil stavbu katedrály a vedl křižáckou armádu v bitvě na Čudském jezeře 5. dubna 1242. Byť rusové tuto bitvu oslavují jako velké vítězství (pskovsko/novgorodského oddílu), šlo spíš o běžnou pohraniční potyčku. Moderní poznatky především běloruských historiků uvádějí, že se boje účastnilo přibližně 20 rytířů na každé straně. Dále pak na straně Řádu 200-400 osob celkem (většina Estonci), na straně Pskova /Novgorodu 400 až 1000 osob. Livonská rýmovaná kronika uvádí, že "Hermannovo vojsko se připojilo k řádovým silám, ale přivezl s sebou příliš málo lidí a i armáda jeho bratrance byla též příliš malá. Přesto se rozhodli na Rusy zaútočit. Jejich nepřítel měl mnoho lučištníků. Bitva začala odvážným útokem a řádové prapory brzy plály uprostřed lučištníků a byly slyšet, jak meče stínají helmy. Mnozí z obou stran padli mrtví. Pak ale byla křižácká armáda zcela obklíčena, protože Rusové měli tolik vojáků, že na každého rytíře bylo snadno šedesát mužů. řádoví bratři bojovali dost dobře, ale přesto byli nakonec pobiti. Někteří z Dorpatu utekli z bitvy. Dvacet řádových bratrů leželo mrtvých a šest jich bylo zajato. Bitva tedy skončila." Křižáci tedy zaútočili přes jezero a dosáhli nepřítele, ale byli zadrženi pěchotou novgorodské milice, což způsobilo zpomalení hybnosti útoku. Bitva byla nelítostná. Po více než dvou hodinách bojů zblízka nařídil novgorodský kníže Alexandr, aby do bitvy vstoupila levá a pravá křídla jeho armády (včetně jezdectva). Křižácké jednotky byly v té době vyčerpané z neustálého boje na kluzkém povrchu zamrzlého jezera. Křižáci začali ustupovat hlouběji na led a příchod čerstvé novgorodské kavalérie je přiměl ustoupit. Mezi přeživšími byl též biskup Hermann. Ten též založil hrad Raseborg na jižním pobřeží Finska a byl předkem rodu Buxhoeveden, pobaltského německého rodu, jehož členové v následujících staletích vstoupili do pruské, švédské a ruské služby. Potomci rody nyní žijí v Německu, Finsku a Rusku.

https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_on_the_Ice