Pěchotní zbraně – část 1 – opakovačky
Napsal: 30/4/2006, 00:01
Pěchotní zbraně – část 1 – opakovačky
Už je to nějaký čas co jsem psal o historickém vývoji pušky coby hlavní zbraně jednotlivce (ZDE). Někde na palbě je i článek o zbraních z doby první světové války. I když tato témata nejsou rozhodně nejčtenější, pokusím se nějakých „populárním“ způsobem přiblížit tuto problematiky širokým masám.
Na konci článku o historických zbraních jsem se zmínil o nastupující éře – opakovačkách. Ty budou obsahem tohoto článku, v dalších dílech se zmíním o samonabíjecích puškách, samopalech a nakonec o moderních útočných puškách.
Takže něco o opakovačkách.
Po zavedení jednotného náboje a spolehlivých pušek – zadovek vznikla potřeba zrychlení střelby. I když zadovky znamenaly zrychlení palby a umožnili změnu taktiky na bojišti, ani dokonalé závěry nových pušek neznamenaly výrazné zrychlení palby. To umožnilo až zavedení opakovaček s jednoduchým nabíjením zásobníku.
Zásobníky samozřejmě existovaly i před nástupem těchto opakovaček, jejich nabíjení však spočívalo většinou ve zdlouhavém nabíjení pevně vestavěného zásobníku po jednom náboji. To sice umožnilo rychlou střelbu, vznikala však dlouhá prodleva při nabíjení zbraně. Proto se na konci 19. století konstruktéři zaměřili na vylepšení zásobování pušek, tzn. na rychlé znovunabití pušky.
Takže moderní opakovací puška je sestrojena z následujících komponentů:
- hlaveň s drážkovaným vývrtem
- pouzdro závěru a v něm umístěný závěr
- zásobník pod pouzdrem závěru (obvyklá kapacita 5 nábojů)
- mířidla
- dřevěná pažba
Ale začneme od asi nejdůležitější součásti moderní pušky – závěrem. Ten umožňuje dopravení náboje do nábojové komory, uzamčení hlavně, výstřel a vyhození prázdné nábojnice. Většina pušek byla opatřena odsuvným závěrem který ovládal střelec jednou rukou za pomoci držadla závěru. Většinou se jednalo o pohyb vpřed, vzad a pootočení závěru o 90°. Tím se uzamykala a odemykala hlaveň. Tvar držadla se přizpůsoboval jeho umístění (střední část, vzadu)
Některé zbraně byly vybaveny přímotažným závěrem u něhož odpadlo pootočení závěru a voják jej obsluhoval pouze pohybem vpřed – vzad. Tento systém měl urychlit nabíjení a zrychlit tímto střelbu. V praxi se však tento závěr ukázal jako náchylnější na znečištění a nebyl tak spolehlivý jako otočný s odemykáním. V praxi se rozšířil u pušek Mannlicher jimiž byla vyzbrojena například armáda Rakouska – Uherska.
Od závěru se přesuneme k zásobníkům opakovaček. Jen první modely a pušky systému Krag měly plnění po jednom náboji (u Kragu se náboje nasypaly do zásobníku), většina pušek měla zásobníky nabíjené pomocí rámečku nebo nábojového pásku.
Nabíjení rámečkem vynalezl v roce 1886 Mannlicher. Náboje jsou vloženy do nábojové schránky spolu s rámečkem který po vystřílení všech nábojů vypadl směrem dolů (viz. obrázek). Nabíjení za pomoci nábojového pásku se objevuje v roce 1889 u systému Mauser. Při otevřeném závěru se pásek nasadil do výřezu na závěru a tlakem na horní náboj se náboje zasunuly do nábojové schránky. Pásek se odstranil a při zavření závěru došlo k zasunutí náboje do komory. Nabíjení za pomocí rámečku bylo sice rychlejší, ale střelec musel tahat mrtvou váhu rámečku. Ta při stovce nábojů mohla činit i 220 g navíc oproti páskům.
Středové nábojové schránky zprvu používaly horizontální umístění nábojů, brzy se však objevuje systém Mauser, tj, umístění nábojů dvojřadově. Ten je pro jednoduchou konstrukci považován za nejlepší.
U moderních pušek se používá několik typů mířidel. Jelikož pušky používaly velmi výkonné střelivo, mířidla umožňovala střelbu na značnou vzdálenost – až 2000 m. Ovšem mířená střelba na takovou vzdálenost je fikce, používala se pouze pro střelbu na skupinové cíle.
Používají se různé systémy, z počátku převládají rámečková hledí s několika zářezy. Později ze uplatňují stavitelná sektorová hledí, některé pušky používají dioptrická hledí. Ty však znemožňují zamíření ve zhoršených světelných podmínkách, například za šera. Mušky jsou většinou umístěny u ústí hlavně na výstupku. Některé typy používají chránítka mušky.
Pažby pušek jsou vyrobeny ze dřeva, pouze některé pokusné vzory měly pažby z umělé hmoty. Na krku pažby se někdy používá podoba pistolové rukojeti.
Nyní něco o nasazení a zkoušenostech při použití těchto pušek. Po první světové válce dochází k úpravám podle taktických požadavků. Jde hlavně o zkrácení hlavně a odlehčení zbraně. Také jsou zkonstruovány nové náboje které nemají už takový výkon jako náboje z konce 19. století. Ale ten je zaveden před druhou světovou válkou jen ve Francii, ostatní státy dále používají klasické velmi výkonné střelivo.
Ráže pušek se pohybovala od 6,5 mm do 8 mm, používaly se jak náboje s okrajem (označované písmenem R), tak bezokrajové nábojnice. Během let se měnil i tvar střely od válcové k zahrocené střele.
Na závěr něco o používaných zbraních a jejich výrobcích. Největšího rozmachu se asi dočkal systém Mauser 1898 používaný hojně po celém světě. I naše předválečná armáda byla vyzbrojena zbraní založenou na tomto systému. Jednalo se o 7,92 mm pušku vz. 24 a karabinu vz. 16/33. Ve své době byly tyto pušky označovaný jako jedny nejdokonalejších modelů Mauser 1898 a byly hojně vyváženy do celého světa.
Jinak něco o zbraních používaných v době první světové války jsem už něco na Palbě psal – viz. ZDE a ZDE
Pokračování někdy příště.......
........................................................................................
Použité zdroje:
A.V. Žuk – Pušky a samopaly
Popelínský - československé automatické zbraně a jejich tvůrci
když už Mauser, tak zbrojovácký - vz.24
Mannlicher 1895 i s nábojovým rámečkem
Už je to nějaký čas co jsem psal o historickém vývoji pušky coby hlavní zbraně jednotlivce (ZDE). Někde na palbě je i článek o zbraních z doby první světové války. I když tato témata nejsou rozhodně nejčtenější, pokusím se nějakých „populárním“ způsobem přiblížit tuto problematiky širokým masám.
Na konci článku o historických zbraních jsem se zmínil o nastupující éře – opakovačkách. Ty budou obsahem tohoto článku, v dalších dílech se zmíním o samonabíjecích puškách, samopalech a nakonec o moderních útočných puškách.
Takže něco o opakovačkách.
Po zavedení jednotného náboje a spolehlivých pušek – zadovek vznikla potřeba zrychlení střelby. I když zadovky znamenaly zrychlení palby a umožnili změnu taktiky na bojišti, ani dokonalé závěry nových pušek neznamenaly výrazné zrychlení palby. To umožnilo až zavedení opakovaček s jednoduchým nabíjením zásobníku.
Zásobníky samozřejmě existovaly i před nástupem těchto opakovaček, jejich nabíjení však spočívalo většinou ve zdlouhavém nabíjení pevně vestavěného zásobníku po jednom náboji. To sice umožnilo rychlou střelbu, vznikala však dlouhá prodleva při nabíjení zbraně. Proto se na konci 19. století konstruktéři zaměřili na vylepšení zásobování pušek, tzn. na rychlé znovunabití pušky.
Takže moderní opakovací puška je sestrojena z následujících komponentů:
- hlaveň s drážkovaným vývrtem
- pouzdro závěru a v něm umístěný závěr
- zásobník pod pouzdrem závěru (obvyklá kapacita 5 nábojů)
- mířidla
- dřevěná pažba
Ale začneme od asi nejdůležitější součásti moderní pušky – závěrem. Ten umožňuje dopravení náboje do nábojové komory, uzamčení hlavně, výstřel a vyhození prázdné nábojnice. Většina pušek byla opatřena odsuvným závěrem který ovládal střelec jednou rukou za pomoci držadla závěru. Většinou se jednalo o pohyb vpřed, vzad a pootočení závěru o 90°. Tím se uzamykala a odemykala hlaveň. Tvar držadla se přizpůsoboval jeho umístění (střední část, vzadu)
Některé zbraně byly vybaveny přímotažným závěrem u něhož odpadlo pootočení závěru a voják jej obsluhoval pouze pohybem vpřed – vzad. Tento systém měl urychlit nabíjení a zrychlit tímto střelbu. V praxi se však tento závěr ukázal jako náchylnější na znečištění a nebyl tak spolehlivý jako otočný s odemykáním. V praxi se rozšířil u pušek Mannlicher jimiž byla vyzbrojena například armáda Rakouska – Uherska.
Od závěru se přesuneme k zásobníkům opakovaček. Jen první modely a pušky systému Krag měly plnění po jednom náboji (u Kragu se náboje nasypaly do zásobníku), většina pušek měla zásobníky nabíjené pomocí rámečku nebo nábojového pásku.
Nabíjení rámečkem vynalezl v roce 1886 Mannlicher. Náboje jsou vloženy do nábojové schránky spolu s rámečkem který po vystřílení všech nábojů vypadl směrem dolů (viz. obrázek). Nabíjení za pomoci nábojového pásku se objevuje v roce 1889 u systému Mauser. Při otevřeném závěru se pásek nasadil do výřezu na závěru a tlakem na horní náboj se náboje zasunuly do nábojové schránky. Pásek se odstranil a při zavření závěru došlo k zasunutí náboje do komory. Nabíjení za pomocí rámečku bylo sice rychlejší, ale střelec musel tahat mrtvou váhu rámečku. Ta při stovce nábojů mohla činit i 220 g navíc oproti páskům.
Středové nábojové schránky zprvu používaly horizontální umístění nábojů, brzy se však objevuje systém Mauser, tj, umístění nábojů dvojřadově. Ten je pro jednoduchou konstrukci považován za nejlepší.
U moderních pušek se používá několik typů mířidel. Jelikož pušky používaly velmi výkonné střelivo, mířidla umožňovala střelbu na značnou vzdálenost – až 2000 m. Ovšem mířená střelba na takovou vzdálenost je fikce, používala se pouze pro střelbu na skupinové cíle.
Používají se různé systémy, z počátku převládají rámečková hledí s několika zářezy. Později ze uplatňují stavitelná sektorová hledí, některé pušky používají dioptrická hledí. Ty však znemožňují zamíření ve zhoršených světelných podmínkách, například za šera. Mušky jsou většinou umístěny u ústí hlavně na výstupku. Některé typy používají chránítka mušky.
Pažby pušek jsou vyrobeny ze dřeva, pouze některé pokusné vzory měly pažby z umělé hmoty. Na krku pažby se někdy používá podoba pistolové rukojeti.
Nyní něco o nasazení a zkoušenostech při použití těchto pušek. Po první světové válce dochází k úpravám podle taktických požadavků. Jde hlavně o zkrácení hlavně a odlehčení zbraně. Také jsou zkonstruovány nové náboje které nemají už takový výkon jako náboje z konce 19. století. Ale ten je zaveden před druhou světovou válkou jen ve Francii, ostatní státy dále používají klasické velmi výkonné střelivo.
Ráže pušek se pohybovala od 6,5 mm do 8 mm, používaly se jak náboje s okrajem (označované písmenem R), tak bezokrajové nábojnice. Během let se měnil i tvar střely od válcové k zahrocené střele.
Na závěr něco o používaných zbraních a jejich výrobcích. Největšího rozmachu se asi dočkal systém Mauser 1898 používaný hojně po celém světě. I naše předválečná armáda byla vyzbrojena zbraní založenou na tomto systému. Jednalo se o 7,92 mm pušku vz. 24 a karabinu vz. 16/33. Ve své době byly tyto pušky označovaný jako jedny nejdokonalejších modelů Mauser 1898 a byly hojně vyváženy do celého světa.
Jinak něco o zbraních používaných v době první světové války jsem už něco na Palbě psal – viz. ZDE a ZDE
Pokračování někdy příště.......
........................................................................................
Použité zdroje:
A.V. Žuk – Pušky a samopaly
Popelínský - československé automatické zbraně a jejich tvůrci
když už Mauser, tak zbrojovácký - vz.24 Mannlicher 1895 i s nábojovým rámečkem
Mauser 1898 - 7,92x57
7,62x54R
. Ale česká stránka to nabyla.
