Su-17

Letouny všech typů a použití.

Moderátor: Julesak

Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Su-17

Příspěvek od redboy »

Suchoj Su-17


Minule sem popsal původně stíhací, později stíhací bombardovací letoun Su-7, právě jeho pokračovatel je na řadě dnes. Je to přímý pokračovatel tohoto letadla. Letoun který vznikl z jednoho jeho prototypu S-2.2I označovaném Su-7IG a tím je stíhací bombardovací Su-17.

Su-7IG byl postaven na základě Su-7B. Důvodů proč došlo k této modifikaci bylo víc, jednak to byla snaha o zkrácení vzletu a přistání, jednak to byla snaha o delší dolet ekonomickou rychlostí a jednak větší nostnost výzbroje v podmínkách konvenčního boje, Je těžko říci, co je důvod hlavní, ale hodí se všechny. Změna geometrie křídel byla cesta ke splnění úkolů které před taktickým letectvem stály a začátkem 70tých let takových letounů vzniklo víc. Tato aerodynamická koncepce tvořila přirozený přechod mez křídly s vysokým úhlem šípovitosti a pozdějším adaptivním křídlem a v podstatě v té době to bylo jediné možné řešení. Konstrukce nebyla bez problémů. Vyřešit implementaci takto složitého systému nebylo jednoduché. Největší problém byl s úpravou pevné části křídla. Ta musela být pevná, byly na ní všechny křídelní závěsníky výzbroje i vlastní pohyblivá část a naproti tomu, musela umožňovat zasunutí pohyblivé části v případě nastavení maximální šípovitosti a tím pádem z části dutá. To byl v podstatě protimluv. Řešením se stal velký aerodynamický plůtek na přechodu pevné části v pohyblivou. Jednak plnil svou typickou prácí, regulaci proudění nad křídlem, jednak v něm byl umístěn závěsník výzbroje a jedna velmi účinně zpevňoval. K pohybu křídla sloužil hydromotor. Na něm byly šnekové převodovky, které umožňoval zastavení v kterékoli poloze křídla. Jen pohon křídla vážil 400kg a v důsledku změny konstrukce se výrazně snížil obsah křídlelních integrálních nádrží. Změna nastavení křídel vyla v rozsahu 30-63 stupňů, čili při nejvyšší šípovitosti pohyblivá část plynule navazovala na pevnou část křídla a aerodynamika byla podobná jako u původního Su-7. Křídlo mělo bohatou mechanizaci, na náběžné hraně pohyblivé části jsou výsuvné sloty, vztlakové štěrbinové klapky po celém rozpětí křídla. Vyvolalo to diskuse na téma, jestli vůbec dojde ke zlepšení parametrů. Na spoustu otázek odpověděl hned první let. K tomu došlo 2.srpna 1966 a za řízením seděl V.S. Iljušin jako hlavní zkušební pilot Suchojovy kanceláře. Velmi výrazně se zlepšila obratnost letadla, zkrátil se start i přistání a další zkoušky potvrdily i navýšení doletu v ekonomické rychlosti. Prostě to vypadalo, že co se stát mělo se taky stalo.První veřejná premiéra letounu proběhla v roce 1967 v Domoděvu. Zkoušky probíhaly velmi intenzivně, údajně nebylo výjimkou 5 zkušebních startů denně. Někdy v v roce 1968 proběhla přestavba a vzlétl prototyp S-3.2. Ten se stal předobrazem sériového stroje. Letadlo doznalo rozsáhlých změn. Změnila se silueta letadla, dostal rozměrný tunel za kabinou sahající až k směrovce, především z důvodů zvětšení trupových nádrží, byly změněny vedení vzduchu k motorům, letoun dostal nové sedadlo KS-4S. Sériová výroba byla zahájena pod sériovým označením Su-17 zahájena v roce 1970. Letoun měl v podstatě stejný rozsah nesené výzbroje jako Su-7BKL. V době příchodu prvních strojů k jednotkám už létal upravený prototyp S-3.2M. Hlavní jeho změnou byl zcela nový motor. AL-21F s maximálním tahem 110kN. Prototyp byl zalétnut v prosinci 1971 a ihned byl zaveden do sériové výroby pod označení Su-17M i když do výzbroje byl oficiálně přijat až v listopadu 1974. Letoun zároveň mohl nosit řízenou protizemní munici, byly to ŘS Ch-23, Ch-25, Ch-29, s radiovou, laserovou v kontejnerech nesených na vnějších závěsnících, byly to kontejnery Delta, s radiovou naváděcí soustavou, Prožektor-1 s laserovou. Těch bylo u této verze 9. Krom čtyř pod křídlem a dvou pod trupem jako u předchozí verze, přibyly dva do „tandemu“ za stávající pod trupem a pokud nebyly použity tak bylo možno umístnit pod trup jeden centrální. Ten souvisel s verzí, která byla vyráběna souběžně a to Su-17R. čili průzkumná verze, která právě na tomto centrálním závěsníku mohla nosit průzkumný kontejner. Tahle možnost výrazně zvýšila bojové vlastnosti letadla. Krom toho se výrazně zvedly výkony Dolet se zvedl proti Su-17 o 50% (proti Su-7B o 170%) , maximální rychlost v přízemním letu o 10%. Zmodernizováno bylo také navigační vybavení, nový radiodálkoměr, výškoměry…. Letoun byl také exportován pod označením Su-20 a Su-20R. Tyto letouny dostalo Polsko a Egypt. Souběžne s Su-17M přišly do výzbroje Sovětského letectva letadla verze Su-17M2. Proti „emku“ dostal laserový dálkoměr, doplerovský snímač rychlosti a snosu DISS-7. Na tomto typu bylo také experimentováno s motorem R-29 Tato změna měla umožnit unifikaci s letouny Mig-23 a 27. Letoun byl exportován pod označením Su-22 do mimo jiné Libye, Peru, Sýrie, Iráku. Na jeho základě byla postavena školní verze Su-17UM2 a exportní verze Su-22UM2. Dvoumístná verze si zachovávala v podstatě možnosti jednomístné verze, byl prodloužen trup a ve výzbroji byl pouze jeden kanon NR-30. Vyráběl se na export s oběma motory. Prototyp letounu nesl označení S-3.2M.

V roce 1976 vzlétl prototyp S-5.2. (Existoval i S-4.2, ale nevím o něm krom existence nic). V okamžiku zahájení sériové výroby. Zase následoval postup jako u Su-17M2. Jednalo o změnu která byla okamžitě zavedena do sériové výroby, tj. v roce 1976 pod označením Su-17M3 ale oficiálně byla přijata až v roce 1981, v roce kdy sériová výroba končila. Hlavní změnou byla instalace laserové stanice Klen-PS místo laserového dálkoměru, což umožnilo použití laserem naváděných ŘS bez toho, že by musel nosit kontejner. Zase došlo k modernizaci vybavení, nový systém blízké navigace, výstražný systém Výzbroj byla rozšířena o protiradiolokační ŘS Ch-27P a Ch-28 za použití kontejneru Metěl-A určené k umlčování PVO. Vyráběl se s možností obou motorů (R-29BS i Al-21F) Krom zmíněného přibyly pod křídlo dva závěsné body pro výzbroj o nosnosti do 250kg. Byly umístněny mezi dvěma součastnými a Su-17M3 byla první modifikace letadla vycházejícího z S-2 která mohla nosit ŘS vzduch- vzduch R-60 (takže teprve teď jde při přivření obou očí mluvit o „stíhacím“ letadle). Byly určeny k sebeobraně spolu s dvěma původními 30mm kanony v kořenech křídel. K jejich použití taky dostal nový zaměřovač APS-17. Množství nesené výzbroje se zvedlo na 4000kg na deseti závěsných bodech. Letoun dostal nové sedadlo K-36M. Vyráběla se také Su-17M3R, což byla varianta průzkumná s možností nosit průzkumný kontejner a verze Su-17M3P s aparaturou Vjuga-17 a výzbrojí rozšířenou o výkonné protiradiolokační rakety Ch-58 a letouny měli rozšířenou možnost nosit kontejnery REB a jejich úkolem bylo umlčování PVO. Vyráběna byla také dvoumístná verze, vycházející z Su-17M3 označení Su-17UM3, exportovaná pod označením Su-22UM3.
V březnu 1977 se začalo pracovat na variantě další, poslední jenž skončila v sérii. V roce 1979 byl zalétnut prototyp označený S-5.4 a doznal dost změn. Za kabinou se zvětšil tunel, došlo ke změně v nasávacích kanálech vzduchu a byla odstraněna regulace kuželu v nasávacím otvoru. To omezilo maximální rychlost na M=1,75, ale vzhledem k plnění úkolů v přízemních výškách bylo usouzeno, že původní požadavky na M>2 nejsou třeba. Zásadních změn doznala elektronika letounu. Základem byla digitální avionika, palubní počítač napojený na navigační a zbraňový systém. Systém Klen-PS dostal televizní kanál IT-23M, což umožnilo použít televizně naváděné ŘS bez přídavného kontejneru a nově televizně naváděné pumy KAB-500T. Letouny by schopen plně automatického letu po zadané trase s návratem na letiště, automatický odhoz zbraní. Střelecký a navigační komplex dosáhl výrazně vyšší efektivnosti. Dostal také standardní sedadlo K-36DM.
Státní zkoušky skončily v roce 1982 a letouny byl oficiálne přijat do výzbroje v lednu 1983 spolu s Su-17UM4 pod označením Su-17M4. Od roku 1981 ale běžela sériová výroba stroje a byly už u jednotek. Letoun měl vyšší bojovou hodnotu. Su-17M4 může nosit 150 standartních kombinací zbraňových závěsů. Výzbroj byla opravdu rozmanitá, od klasických pum do ráže 500kg, přes zápalné bomby, zápalné kontejnery, kontejnerové pumy, pumové kontejnery, ŘS Ch-28, Ch-27PM. Ch-25. Ch-29, řízené pumy KAB-500Kr, KAB-500T, neřízené střely všech typů až po kanonové kontejnery, především SPPU22 zavěšované i do zadní polosféry. Později dostal systém Uvod, což je systém který automaticky vychýlí letoun z nebezpečné zóny v případě zaměření. Byla vyráběna verze Su-17M4R opět s možností průzkumných kontejnerů tak jak jejich předchůdci. Kontejnery KKR-1 (T, 2…..) jsou krom fotoprůzkumu používají systémy televizní, IČ, radiotechnické, RL s bočním vyzařováním… Jejich použitím lze provádět komplexní průzkum ve dne i v noci za jakéhokoli počasí.
Sériová výroba trvala až do roku 1990 a celkem bylo vyrobeno v závodě v Komsomolsku nad Amurem 2820 letounů Su-17, včetně exportních Su-20 a Su-22. Nejvíce bylo vyrobeno strojů Su-22M4. Je to počtem vyrobených a do výzbroje VVS zařazených taktických letadel nejpočetnější stroj.V roce 1991 bylo ve výzbroji přes 1000 kusů strojů Su-17, převážně verze Su-17M4 a M3. Byly ve výzbroji 24 stíhacích bombardovacích pluků VVS, devíti průzkumných pluků VVS a čtyř pluků námořního letectva. Po rozpadu SSSR zůstal letouny ve výzbroji prakticky všech postsovětských států.

TTD letounu Su-7BKL

Rozpětí ….…………………………….…......…..10,025 – 13,680m
Nosná plocha……………………………......….34,85 – 38,49m2
Délka…………………………………….…..........19,020m
Prázdná hmotnost……………………….…...10680kg
Maximální vzletová hmotnost……………19600kg
Normální vzletová hmotnost………………16400kg
Maximální hmotnost výzbroje…………..4070kg
Max. rychlost (v H=0)………………………..1400km/h
Max rychlost……………………………..…......1860km/h
Dostup…………………………………….........…14000m
Max. dolet…………………………………….......2550km
Normální bojový dosah………………………675km
Délky vzletu …………………………......…...1500m
Dálka přistání………………………………......1100m

Letouny byl hojně exportován a verze Su-20 a Su-22 sloužily v letectvech Polska, NDR, Alžíru, Egypta, Sýrie, Íráku, Afghánistánu a Jemenské demokratické republiky, Peru, Libye a Československa. Zúčastnily se bojových akcí, Su-20 v Egyptě a Sýrii, a především bojů v Afganistanu, kde nesly tíhu bojů po celou dobu konfliktu ve verzích Su-17M3 a později Su-17M4. Známé je sestřelení dvou Libyjských Su-22 v srpnu 1981 na zálive Velká Syrta dvěmi F-14 z VF-41 v „sebeobraně“.

U nás sloužily letouny verzí Su-22M4 a Su-22UM3. První se na podzim roku 1984 dostal 3. letky 47. průzkumného leteckého pluku v Pardubicích a později v Hradci Králové, později 6. stíhací bombardovací pluk v Přerově a 22. v Náměšti nad Oslavou kde nahradil Su-7BKL. Na letounech probíhal i výcvik odhozu jaderných pum (pochopitelně cvičných). Manévr byl stejný jako u Su-7BKL. Na západě je to označováno jako „odhoz přes rameno“ a podobně probíhal i na letounech na „druhé straně“.
U Su-22 (7) ho lze popsat: letoun přelétl cíl, ve stanovené rychlosti a výšce pilot začal provádět přemet, když byl letoun v úhlu 110 stupňů, čili na zádech před vrcholem přemetu došlo k odhození pumy, následoval překrut do horizontály a kdo uteče vyhraje. Puma po odhození pokračovala ještě chvíli ve stoupání a po balistické křivce dopadla na cíl, tou dobou už byl útočící letoun z dosahu exploze. Celý manévr řídil systém automaticky včetně okamžiku odhozu. Ve výzbroji našeho letectva byl letoun první, který měl ve výzbroji také protizemní řízenou munici, vyspělou avioniku a systémy REB. Celkem jich bylo dodáno někde okolo 90ti kusů a tvořily základ našeho útočného letectva. Po rozdělení Československa u nás létalo ještě v roce 1998 28 Su-22 M-4 a 5 Su-22 UM-3K, zbytek byl v záloze. I když letouny měly životnost až do roku 2009 byly postupně vyřazeny a v roce 2002 definitivně skončily. S nimi u nás na dlouhou dobu skončila i protizemní řízená munice v takovém rozsahu.

Je to podobné letadlo jako byly na západě útočná Tornáda, Jaguary případně A-7. V kodu NATO měly stejné bojové jméno jako Su-7, Fitter (Mechanik?) a to:

S-22I "Fitter-B"
Su-17 "Fitter-C",
Su-17M "Fitter-D"
Su-17M-2 "Fitter-D"
Su-17UM-2 "Fitter-E"
Su-17M-3 "Fitter-H"
Su-17M-4 "Fitter-K"
Su-17UM-3 "Fitter-G"

Byly plánovány rozsáhlé modernizace, mimo jiné letoun s zcela novým křídlem, Letoun s motorem AL-31F (Su-27), ta mělo podle náhodného údaje nést označení Su-17M6???. Po rozpadu SSSR v Rusku bylo nabídnuto několik modernizací, ale armáda Ruska se zaměřila na letouny dvoumotorové a víceúčelové, takže jako potenciální nástupce jsou víceúčelové verze Migu-29.

Prototyp Su-7IG (S2.2-1)
Obrázek

Su-17M2
Obrázek

Spárka Su-17UM2
Obrázek

Su-17M3
Obrázek

Su-17UM3
Obrázek

Část výzbroje Su-17M4
Obrázek

Kabina Su-22M4 (Su-17M4)
Obrázek

Kontejnet REB, SPS 141 pod křídlem načí Su-22
Obrázek

Průzkumný kontejner KKR-1, také u nás
Obrázek

Náš Su-22M4, již historie
Obrázek

redboy
Naposledy upravil(a) redboy dne 14/7/2006, 18:17, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Dík za článek, pokud možno si ale nechej něco na pozdější dobu :D

Su-22 je asi jediný bitevník kterého jsem viděl za letu. Když ještě Moravan v Otrokovicích vyráběl letadla :cry: byl tu při nějakém výročí letecký den a Su-22 tu "zaletěl". I když tu létal slovenský MiG-29 tak pro mě to byl vrchol toho leteckého dne. MiG byl v té době provařený ze všech leteckých dnů....
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

sa58 píše:Dík za článek, pokud možno si ale nechej něco na pozdější dobu :D
Až mi dojde knihovna, budeme mít jiné starosti :P
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6829
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Dobrá práce, některé varianty a i všechna využití jsem neznal. Dobré řazení.
ObrázekObrázekObrázek
Janni
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 114
Registrován: 31/10/2005, 00:33
Bydliště: Brünn

Příspěvek od Janni »

Pěkný článek, díky.
Neodpustím si mírné hnidopištví a doplním:o)

Su-17(22)M4 se od předcházející verze liší zejména tím, že přibyl jeden pár závěsníků na křídlo, určených jen pro PLŘS R-60 pro obranu letounu. Do té doby nosily Su-17(22) rakety R-3S nebo K-13 na jiném páru, čímž se tyto závěsníky uvolnily pro jinou výzbroj nebo přídavné nádrže. Byly později instalovány i na starší stroje.
Neexistují zoufalé situace, existují pouze zoufalí lidé.
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Originál od výroby byly už na Su-17M3:
redboy píše:........Krom zmíněného přibyly pod křídlo dva závěsné body pro výzbroj o nosnosti do 250kg. Byly umístněny mezi dvěma součastnými a Su-17M3 byla první modifikace letadla vycházejícího z S-2 která mohla nosit ŘS vzduch- vzduch R-60 (takže teprve teď jde při přivření obou očí mluvit o „stíhacím“ letadle).........

Co se týče jiných typů raket, bylo o nich uvažováno v původní stíhací Su-7, od té doby (až do zmińovaných Su-17M3) nebyly používány a na sérových strojích nebyl zaměřovač, ktarý s nimi mohl spolupracovat. Zcela jistě měl zaměřovač ASP-17 až Su-17M3, čili použití PLŘS na předchozích verzích je pravděpodobně nesmysl.

Je ale pravda, že závěsníky mohly být zavedeny až v průvěhu výroby Su-17M3, ale rozhodně byly na této verzi první ze sériové výroby. Pozor, to se nemusí týkat exportních strojů. Tady se přít nebudu, jelikož ty se vyráběly déle a mohli být mezi M3 a M4 například zaměřovačem. Dost možná byly. Ale to nedokážu rozluštit beze zbytku. Jsou zmámy fotky s raketami R-3S(K-13) na vnitřních závěsnících Su-22M2, to sem viděl, ale o bojové efektivitě bych se odvážil pochybovat.



Odkaz na zdroj Przeglad konstrukcji lotniczych a články z pera předevší T.Szulcze. To a Lotnictwo wojskowe Rosji (Dílč1) sem použil jako zdroje.


Ještě bych doplnil, že případná změna v použití R-60 a dvou závěsníků by zdaleka nabyla hlavní. Ta hlavní byla v zásadně změněné distribuci vzduchu k motoru, zrušené regulaci vzduchu a tím změněny výkony a především zásadně upravené avionice, především bojově navigační systém PrNK54 s digitální avionikou a televizní kanál jako součást systému Klen.

Tady je jeden bokorys kterej zobrazuje verzi Su-22M3.
Obrázek

A tady je fotka Su-17M3
Obrázek
Naposledy upravil(a) redboy dne 28/4/2008, 11:41, celkem upraveno 3 x.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Ještě bych doplnil, že R-60 a především R-60M byly prioritně určeny k sebeobraně letounů, není to dáno jen malou hmotností, ale především tím, že mohou útočit na cíl z jakéhokoli směru, čili pilot je může odpálit při obraném manévru, kdy letoun otočí směrem k protivníkovi a to i z přední polosféry (R-60M). Použití raket na bázi R-13 (R-13M1 omezeně z boku) je možné jen ze zadní polosféry, čili pro tento typ boje jsou k ničemu. Pilot napadeného útočného letadla má zcela jiné starosti, než se snařit dostat "za ocas" útočícího letounu.
ObrázekObrázek
Janni
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 114
Registrován: 31/10/2005, 00:33
Bydliště: Brünn

Příspěvek od Janni »

Omlouvám se za vynechání slova vzhledově. Neměl jsem po ruce literaturu a spletl se v oněch závěsnících. Mea culpa....

Mám ale problém. Mrknul jsem do monografie Su-22 a koukám, že od verze M-4 neexistuje dvoumístná varianta UM-4(K). Překlep?

Vnitřně se M-4 liší pokročilou avionikou, jejíž základem je palubní počítač pro zbraňově navigační systémy. Může nést kontejner BA-58 a tudíž navádět PRLŘS Ch-58E proti RL protivníka. O systému DISS-7 jsi se už zmínil, o KLENU taktéž(ty ale byly jinak odskoušeny už u starších verzí). Věděl jsem, že se něčím vzhledově od M-3 liší. Je to vstupem vzduchu v kořeni SOP.
Neexistují zoufalé situace, existují pouze zoufalí lidé.
Uživatelský avatar
wildesau
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 420
Registrován: 5/3/2006, 09:05
Bydliště: Otrokovice

Příspěvek od wildesau »

Na tom leteckém dni Otrokovicích byl docela mazec když tam předvedli letmé přistání se Su-25,ale je fakt,že při nízkém průletu Su-22 nám malý málem vypadl z kočáru jaký to byl rachot.
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Janni píše:Omlouvám se za vynechání slova vzhledově. Neměl jsem po ruce literaturu a spletl se v oněch závěsnících. Mea culpa....

Mám ale problém. Mrknul jsem do monografie Su-22 a koukám, že od verze M-4 neexistuje dvoumístná varianta UM-4(K). Překlep?

Vnitřně se M-4 liší pokročilou avionikou, jejíž základem je palubní počítač pro zbraňově navigační systémy. Může nést kontejner BA-58 a tudíž navádět PRLŘS Ch-58E proti RL protivníka. O systému DISS-7 jsi se už zmínil, o KLENU taktéž(ty ale byly jinak odskoušeny už u starších verzí). Věděl jsem, že se něčím vzhledově od M-3 liší. Je to vstupem vzduchu v kořeni SOP.
Za co omlouvat??? :)

Nenašel sem nikde nic o Su-22UM4, kam se vyvážela jen verze Su-22M4, je jako spárka použita Su-22UM3. Podle literatury existovala verze Su-17UM4 a byla do výzbroje přijata tím samým dekretem jako jednomístná, ale fotku sem neviděl, je dost možné, že její výroba byla sporadická, přece jen v době zavedení Su-17M4, mohl být výcvik už z většiny pokryt předchozími verzemi.

Ten vstup vzduchu údajně souvisí s chlazením „vnitřního vybavení“, ale jinak o něm nic nevím (podobný, za stejným účelem je na SOP Su-24)

JJ, pravda, ve článku sem se o Ch-58 na Su-17M4 nezmínil, moje chyba. V tom kontejneru je ukryta aparatura Vjuga. Kontejner se zavěšuje pod trup, a nejde o kontejner na závěsníku, ale o takovou „bublinu“ přiléhající k trupu. Jak sem hledal fotky pro článek, tak sem jeden s ní našel, ale byla nic moc, tak sem ji nestáhl…..mrknu, ale obávám se……….
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Alchymista píše:U Su-22 sa údajne už pri 4G "trhali" (presnejšie uvolňovali - otvárali) zámky krídlových prídavných nádrží, pokiaľ boli tieto nádrže plné. Teda nič moc.

Já si nemyslím, že je to nic moc, Od letadla třídy Su-22 nikdo moc akrobacii nečeká. Su-22 má max provozní přetížení 7. Jak sem to čet, tak sem si spoměl na článek.. monografii F-16 v PKR (díl.5 č.PKR 16 1993) a prohrabal se k tomu. Je tam uvedeno zatížení závěsníků v závislosti na přetížení. Závěsníky jsou číslovány 1-9 1=koncový křídlový na pravé polovině křídla, 9= koncový na pravé a 5= centrální podtrupový.

Přetížení 5,5G
5=1000kg
4 a 6=2041kg
3 a 7=1587kg
2 a 8=318kg
1 a 9=193

Přetížení 9G
5=544kg
4 a 6 1134kg
3 a 7=907kg
2 a 8=204kg
1 a 9=193kg

Při plných nádržích (3100kg) je schopen utočit 9G
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Číslovanie závesníkov u Su-22 z pohľadu pilota, z ľava:
krídlové 3-9-5 - trupové - 6-10-4 (závesníky 9 a 10 sú len pre R-60 a nedajú sa odhodiť)
Trupové: centrálny - 0 - pre kontajnery Vjuga
ľavá strana: 1 (predný) a 7 (zadný) za sebou, alebo 1s (má predný uzol v mieste zadného uzlu 1 a zadný uzol je v mieste predného uzlu 7, slúži prednostne pre prídavné nádrže) alebo 1r - je vysunutý viac na bok trupu a slúži pre veľké protizemné rakety a kanónové kontajnery
pravá strana: 2 (predný) a 8 (zadný) za sebou, alebo 2s alebo 2r
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Pozor, já mluvil o F-16, jen pro porovnání.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

aha... nevadí, číslovanie Su-22 je beztak trochu divné, takže sa to sem hodí.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Jo, hodí, já to pochopil, až sem to viděl namalované, je to složitý jak atomová ponorka. Mimochodem nemáš fotku Vjugy, já to tu sliboval a už sem to nenašel.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Fotky nemám - ale najmenej dve fotky Vjugy na lietadle sú v zošite 4+ Su-22 a je tam aj modelársky výkres. Fotky sú pomerne vzácne, s Vjugou sa príliš nelietalo, funkčná je prakticky len v spolupráci s PRL raketami a fotogenická tiež príliš nie je.
mckiller
Příspěvky: 1
Registrován: 29/12/2007, 14:53

su-22

Příspěvek od mckiller »

Su-22 to bývaly stroje. A po letech se tu ukázaly ty z Polska... :)
Naposledy upravil(a) mckiller dne 21/5/2013, 13:30, celkem upraveno 1 x.
Pop
poručík
poručík
Příspěvky: 777
Registrován: 1/2/2009, 22:56
Bydliště: ČR

Příspěvek od Pop »

V době, kdy konečně t. zv. "cementové hlavy" ( tak příslušníci stíhacího letectva nazývali stíhací bombarďáky) plně ovládly velení vzdušných sil, bylo rozhodnuto o vyřazení Migu-23 z výzbroje letectva AČR, se tito noví "odborníci" rozhodli, že stíhačkou bude Su-22M4.
Vše nakonec dopadlo jinak a do doby zařazení moderního víceúčelového typu se stal opět hlavní stíhačkou osvědčený Mig.21MF. Ale, jak je vidět, cementové hlavy se v problematice stíhání vzdušných cílů příliš neorientovaliy. Už jen chybějící lokátor by přesunul možnosti pilotů do doby první poloviny 50. let minulého století. K tomu ještě nižší číslo "M" a malý max. dostup oproti "jedenadvacítce". Výrobek OKB MiG byl a stále je obratnější.

Su-22 byl všechno jiné, jen ne stíhací letoun. Navíc, piloti těchto solidních strojů by potřebovali získat návyky stíhačů a částečně se oprostit od zvyků sbol.
Pop
poručík
poručík
Příspěvky: 777
Registrován: 1/2/2009, 22:56
Bydliště: ČR

Příspěvek od Pop »

Su-22 byl v polovině 80. let 20. stol. určitě velmi moderní stroj, který umožnil útvarům sbol rozšířit podstatně své operační možnosti. I proti Migu-23BN to byl pokrok.
Chci se zastavit u dvoumístné verze Su-22UM3. U nás provozované letouny měly regulovaný vstup vzduchu a max. rychlost dosahovala M=2,2. Samozřejmě bez podvěsů a ve výšce okolo 12 000 m.

Pokud jsou mé informace správné, potom naše letouny byly dodány se sadou šesti přídavných nádrží - 4x850 l a 2x1180 l. Nádrže o objemu 850 l se zavěšovaly pod trup nebo pod křídla ( samozřejmě vždy v páru), popř. všechny čtyři. Přídavné nádrže objemu 1 180 l se podvěšovaly pouze pod křídla. V tom případě se již pod trup přídavné nádrže nepodvěšovaly.
Su-22M4 létaly standardně s dvojicí nádrží pod křídly - 2x850 l.
Pokud měl letoun navěšen průzkumný kontejner ( např. KKR-1), potom se z letounu nesvěšoval a výcvikové lety se prováděly s ním, i když jeho použití nebylo účelem letu.
Pop
poručík
poručík
Příspěvky: 777
Registrován: 1/2/2009, 22:56
Bydliště: ČR

Příspěvek od Pop »

Letouny Su-22M4, které zařadilo letectvo ČSLA do výzbroje v polovině 80. let minulého století, se od předchozí letecké techniky ze SSSR lišily tím, že představovaly stroje pro nevzdělanou, rychle vyškolenou sílu. Odnímatelné nebo otevíratelné kryty výrobce opatřil barevnými terčíky. Ty svou barvou určovaly technickému personálu, při kterém druhu přípravy se ten který kryt otevírá ke kontrole.
Na těchto strojích pomocný personál ILS nemusel umět číst. Stačilo, když nebyl barvoslepý a ovládal práci se šroubovákem.

Je to lehce nadnesené. S největší pravděpodobností šlo o určitou unifikaci, protože se mohlo stát, že letoun dodaný zákazníkovi neměl popisky v požadovaném jazyce ( ne každý umí přečíst nápis v azbuce nebo arabštině). Ovšem lze také připustit úplnou negramotnost a technik mechanikům rozkáže : "Provádíme ZELENOU kontrolu". Mravenci se rozprchnou po letounu a otevřou všechny kryty se zeleným terčíkem. Tím splnily svůj úkol.
Odpovědět

Zpět na „Letadla“