PALBA.CZ

Bestie v Čechách
Zuřila válka, československý národ úpěl pod útlakem Třetí říše. 27. září 1941 oznámila Česká tisková kancelář, že říšský protektor, svobodný pán Konstantin von Neurath považoval za nutné navrhnout Hitlerovi, aby mu udělil delší zdravotní dovolenou. Vůdce nemohl za těchto okolností nevyhovět žádosti říšského protektora a pověřil SS obergruppenfúhrera Reinharda Heydricha po dobu nemoci říšského protektora von Neuratha výkonem funkce říšského protektora v Čechách a na Moravě.
Začátek hrůzovlády
Na Hradě zavlály standarty SS, Heydrich se ujal řízení protektorátu a hned zde vyhlásil, na den „patrona české země“sv. Václava, stanné právo. Podepsal mnoho rozsudků smrti, u popravčí zdi stáli generálové, důstojníci,redaktoři, krejčí, zedníci….Čeští lidé. Zde nalézáme jednu z odpovědí na otázku, proč Heydrich do protektorátu přijel. Hitler tu potřeboval rázného a bezohledného nacistu. Heydrich jako šéf říšského bezpečnostního úřadu se již dříve osvědčil v různých okupovaných územích jako bezohledný vrah, jdoucí nemilosrdně za svěřeným úkolem.
Několik dní po svém zvolení svolal do Černínského paláce nacistické pohlaváry a v důvěrném projevu jim sdělil svůj záměr: „Východní prostory, jež jsou zčásti osídleny Slovany, zasahující hluboko do Ruska až k Uralu, musí být naší surovinovou základnou, jejich obyvatelé se stanou našimi otroky. Tento prostor se musí stát německým a Čech tady nemá co pohledávat. Jedinci dobré rasy budou poněmčeni, zbytek bude postaven ke zdi. Takovou perspektivu měl mít český národ. Už 11.října 1941 oznámil Heydrich do Berlína, že se „ujal práce“.
Ve své zprávě ze 16. listopadu 1941 informuje Reinhard Heydrich Martina Bormanna o nezbytnosti reformy Protektorátu a postupné likvidace české autonomie. Již v prosinci 1941 se protektorátní vláda stala pouhým výkonným nástrojem v rukou říšského protektora. Heydrich prohlásil: "... český kabinet, který by rokoval, zda splní mé instrukce nebo ne, nestrpím. Českým ministrům přísluší pouze rokovat o tom, jak je provéstHeydrich se také rozhodl zbavit český lid národního povědomí. Do Protektorátu proudily německé knihy a filmy. Státní zaměstnanci se museli učit německy. Na základních a středních školách byla zavedena povinná výuka němčiny.

Příprava na atentát
Nekomunistické odbojové organizace byly Heydrichovým terorem z valné části rozbity, jen některé rozvíjely i dále svou činnost. Mezi jinými především skupina Morávkova. Měla vysílačku a spolupracovala s mužem, který používal krycích jmen Franta, René, dr. Holm či Eva. Byl jím významný nacistický důstojník Paul Thúmmel., pracující ve službách české špionáže z Londýna. Poskytoval ji cenné zprávy. Mezitím se po dlouhém jednání ustavil jednak Národně revoluční výbor Československa(NRVČ), jednak byla vyhlášena společná odbojová platforma, podepsaná ÚV KSČ Ústředním vedením čs. národního odboje v zemi.

V srpnu 1941 žádal Morávek a jeho skupina naše londýnské vedení, aby poslalo do Čech parašutisty, kteří by pomáhali domácímu odboji a případně by provedli i některé diverzní činy. V Londýně už před několika měsíci počítali s tím, že do protektorátu shodí parašutisty, kteří by tu vykonávali speciální úkoly. Bylo sestaveno několik seznamů adeptů na vyslání do protektorátu
Výcvik probíhal ve Skotsku, byl tvrdý a vyčerpávající. Byly cvičeny seskoky, střelba, sebeobrana atd. Na podzim 1941 bylo v Londýně rozhodnuto, že bude na Reinharda Heydricha spáchán atentát. Měl být proveden 28.10.1941. Tedy o půl roku dříve, než k atentátu skutečně došlo. Atentát měli provést dva muži-rotmistr Gabčík a rotný Svoboda. Ten se však při výcviku později zranil a tato nečekaná dohoda nedovolila provést původní záměr. Později Gabčík trénuje znovu , nyní spolu s novým parašutistou Kubišem.

Skupina Antropoid přistála poblíž Nehvizd u Prahy a s pomocí místních lidí se jim brzy podařilo dostat se do hlavního města. Zde vyhledávají předem určené lidi, u kterých existuje jistota, že jsou vlastenci a jsou ochotni pomoci. Kubiš s Gabčíkem jsou nuceni neustále měnit místo pobytu, ale stále se setkávají s lidmi ochotnými jim pomoci i za cenu ohrožení vlastního života. Připravují se na provedení atentátu, datum je stanoveno na 27.5.1942. Kubiš s Gabčíkem spoléhají na pomoc dalších parašutistů, shozených do protektorátu během jara 1942.
Bez podrobné znalosti Heydrichova denního programu nebylo možno stanovit místo a čas provedení atentátu. Výsadkáři denně pozorovali na různých místech cestu mezi Heydrichovým sídlem v Panenských Břežanech a Pražským hradem. Uvnitř Pražského hradu nebyla příliš přísná bezpečnostní opatření. Nacisté zaměstnávali český personál a nevěnovali mu příliš velkou pozornost. Gabčík a Kubiš kontakty s českým personálem získali potřebné informace o denním programu zastupujícího říšského protektora.
Brzy pochopili, že Heydricha nelze zavraždit ani na Pražském hradě ani v jeho sídle v Panenských Břežanech. Ukázalo se, že Heydrich je nejvíce zranitelný při svých cestách, neboť na rozdíl od Konstantina von Neuratha cestoval bez ozbrojeného doprovodu. Výsadkáři postupně zvažovali řadu možností. Nakonec se rozhodli ukrýt v lesíku jižně od Panenských Břežan. Problémem celého plánu byl rovný a dlouhý úsek silnice, na němž bylo nutné nějak Heydrichův mercedes zastavil nebo zpomalit. Získali ocelový drát, který chtěli natáhnout přes silnici. Ještě vážnějším problémem byl následný útěk. Okolí Panenských Břežan neposkytovalo vhodný úkryt. Plán byl zamítnut.
Náhradním místem pro atentát se tak stala křižovatka v Kobylisech s ostrou zatáčkou ve svahu, která vedla směrem dolů k mostu v Tróji. Podle předpokladu zde vůz bude muset zpomalit, což umožní střelbu na cíl. Další výhodou této lokace byl fakt, že se nacházel daleko od veškerých policejních posádek, od kasáren, či stanic Gestapa.
26. května 1942 Reinhard Heydrich zahájil v Praze hudební festival sestavený z komorní tvorby jeho otce. O den později měl Heydrich odletět do Berlína na schůzku s Vůdcem. V následujících týdnech měl Heydrich odjet do Francie a Belgie kvůli rozšíření "konečného řešení židovské otázky" na západní Evropu.
K setkání Heydricha s Vůdcem ale už nikdy nedošlo.
DEN D
Toho rána vyšli Kubiš s Gabčíkem poměrně brzy. Z Dejvic jeli tramvají až na Žižkov, odtud dále na kolech.Každý veze jednu brašnu, v jedné jsou bomby, v druhé skládací automat Sten. Jednu stanici před zatáčkou v Kobylisech seskakují z kol. Čeká tu Josef Valčík(Silver A).Josef Opálka je připraven nahoře u zatáčky. Před devátou znovu nasedají na kola a dojíždějí do zatáčky. Je tu křižovatka, cesta, která vede do Panenských Břežan z mírného kopce, se štěpí:vpravo míří silnice dolů k Vltavě, kudy jezdí Heydrich, vlevo vede do Libně. Heydrich přijede shora a tady na té křižovatce zabočí vpravo. Zatáčka je ostrá. Šofér, který se blíží k zatáčce, do ní nevidí, protože kolem plotu roste křoví. Tady se Konečně Gabčík s Kubišem zastavují. Jeden z nich se opře o sloupek, druhý si nedbale stoupne na okraj zatáčky tak, aby viděl na auta, která sem přijíždějí. A mlčí. Jsou od sebe pár kroků. Gabčík si přehodí baloňák přes ruku, pod kterým skrývá automat, jehož části měl do té doby v aktovce. Kubiš drží aktovku, v ní jsou bomby. Čekají na příjezd Heydrichova vozu. Jen mají obavy, aby vůz neměl doprovod. Snad budou mít štěstí. Valčík má dát ostatním znamení pomocí odrazu slunce v zrcátku. Deset hodin dvacet minut. Kubiš se dívá směrem k Valčíkovi a najednou… Ano, Valčík se odlepil od zdi a v ruce mu zablýsklo zrcátko. Kubiš se obrací na Gabčíka a Opálku a vyhrkne:“Jede“. Gabčík se usměje, trochu křečovitě pohlédne na plášť, všechno je v pořádku. Kubiš napíná zrak a pak si uvědomuje, že vůz nemá doprovod, jede sám.Konečně jede. Od mostu z druhé strany hrkotá tramvaj. Je to smůla, stanice je hned naproti, takže tu bude spousta lidí. Teď už nelze uvažovat. Opálka přebíhá na opačnou stranu silnice, Kubiš je opřen o sloup, je deset hodin třicet minut, blíží se velký mercedes a v něm vedle šoféra Heydrich. Heydrich s nehybným obličejem a rybíma očima. V tu chvíli skočil do dráhy Gabčík.
Odhodil svůj kabát a následně se pokusil střílet na vůz, jeho samopal Sten však selhal. Heydrich nařídil řidiči vozu, aby zastavil a začal po atentátníkovi střílet ze své pistole. Tato chyba ho nejspíše stála život. Automobil zastavil přímo před Kubišem,který na auto hodil granát .Neodhadl ale přesně vzdálenost a tak minul cíl. Granát ale explodoval poblíž automobilu u jeho zadní pneumatiky. Střepiny z výbuchu zasáhli Kubiše do obličeje. Oba dva Němci vyskočili z poničeného vozu s pistolí v ruce. Řidič Klein se vydal za krví oslepených Kubišem, po kterém začal střílet. Kubiš se po chvíli vzpamatoval a střelbou do vzduchu si proklestil cestu vyděšeným davem přihlížejících. Nasedl na kolo a ujel na záchytné místo.
Mezitím se vydal Heydrich pronásledovat Gabčíka, strhla se krátká přestřelka s pistolemi, po chvilce se však Heydrich hroutí na zem a potácí se směrem zpět k autu, kde padá na jeho kapotu. Klein přestává pronásledovat Kubiše a vrací se ke zraněnému nadřízenému a pronásleduje chvíli Gabčíka. Heydrich mezitím bojuje s rozsáhlým vnitřním zraněním, jelikož má díky následkům exploze zlomené žebro, části zlomeniny se mu dostávají do sleziny.
Gabčík utekl do kopce, kde se chtěl schovat v jednom obchodě, bohužel pro něho majitel řeznictví byl stoupencem nacistů a tak vyběhl ven a přivolal Kleina. Gabčík nemajíce jiný únik, vyrazil proti Kleinovi, kterého postřelil do nohy. Než se mohl řezník vydat Gabčíka dále pronásledovat, ten mezitím zmizel v postraních uličkách.
Jedna žena z přihlížejících poznala ve zraněném říšského protektora a začala pro něho shánět odvoz do nemocnice. Po chvilce zmatků byla získána dodávka převážející leštidlo a Heydrich se dostává okolo 11 hodiny do nemocnici Na Bulovce. Zraněného Heydricha přijal lékař Vladimír Šnajdr, který se ujal prvního ošetření. Německý profesor Dick později provedl podrobné vyšetření. Výsledek roentgenových snímků ukázali rozsah těžkého zranění. Heydrich měl po atentátu zlomené žebro, protrženou bránici a poškozenou slezinu. Heydrich požadoval příjez specialisty z Berlína, ale po přesvědčování souhlasil s operací na místě po příjezdu specialisty Hollbauma. Zpráva o atentátu se začala postupně šířit. Okolo 12. hodiny jí obdrželo gestapo následoval Karel Hermman Frank, Hitler.

Heydrich upadl 3. čevna do komatu a 4. června v 4:30 zemřel na otravu krve v nemocnici Bulovka.

Důsledky
V prvních dnech po atentátu bylo Němci vzato mnoho nevinných lidí jako rukojmí. Na parašutisty byla vypsána odměna milión říšských marek. 27. května vstoupil v platnost zákaz nočního vycházení. První české rodiny byly popraveny 31. května a do 4 dnů bylo popraveno již 157 lidí.
Tento čin měl pro český národ nedozírné následky. Nacistický teror ještě zesílil a trpělo tak mnoho nevinných lidí. V reakci na atentát nacisté zavraždili přes patnáct tisíc Čechů, mj. vypálili obce Lidice a Ležáky. Zároveň atentát vzbudil ve světě takový ohlas, že na jeho základě byla Brity odvolána Mnichovská dohoda a byla přislíbena poválečná obnova Československa v jeho „předmnichovských“ hranicích.
Okupanti svůj teror částečně zmírnili po dopadení atentátníků dne 18. června 1942 v kryptě chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Při této akci zahynuli jak oba atentátníci, tak pět dalších výsadkářů.

Co dodat ? Snad jen to, že výsadkáře zradil jejich vlastní druh. Karel Čurda alias Karl Jerhot. Po válce byl odsouzen a popraven, doufám že se dostal do pekla


Jozef Gabčík a Jan Kubiš


Heydrichův Mercedes


No comment

(článek je na pár výjimek citací zdroje http://www.tajemstvi.mysteria.cz/heydrich.htm )*T*

ještě fotky


Jeden z nejnebezpečnějších a nejkrutějších mužů 3. říše


Karel Čurda

Doufám že to není odněkud okopírované... Některé věty lze najít i jinde....

Tady jsme na kopírování poněkud hákliví

Několik fotek z pohřbu v Berlíně v červnu 42

podivejte se na www.reinhardheydrich.org.

Na strance www.reinhardheydrich.org. najdete vice informaci, i fotek z pohrbu, a vse okolo R.H., pokud mate problem s nemeckym jazykem, mohu pomoci. Zdravi Inger

Atentát na Heydricha...?

TEN BYL PROVEDEN 27.5.1942 V 10.30, 4.6. ZEMREL. dnes 18.6. je to 65 let, co zemreli v kostele v Resslove ulici ti parasutiste. Blize jsem o tom psala v clanku o parasutistech a jejich vypatrani, k nimz prispel Curda, ktery je udal, a po valce dostal zaslouzeny trest smrti. Popravili ho spolu s K.H.Frankem.

Ten Čurda to musela bejt ale pořádná svině. Měli ho před popravou mučit.

cURDA dostal miliony, a jeste risske obcenstvi. Zmenil si jmeno na Karl Jerhot, ozenil se s nacistkou. Byla to "svine". Delal to jen pro penize, pak udaval dale, a stal se jednim z nejlepe placenych konfidentu Gestapa. Po valce ho popravili, ale nemucili, dostel provaz spolecne s K.H.Frankem.

Ona je otazka, proc Curdu vubec na tu akci poslali, protoze na nej byly stiznosti uz z Anglie, u kolegu nebyl oblibenej a instruktori napsali, ze je nespolehlivej a nedokaze se vyrovnat s natlakem. Proc takovyho cloveka poslou na tak dulezitou akci?

Neni to z moji hlavy, dozvedel jsem se to v knizce o atentatu na Heydricha a bylo to zmineny i na vystave Anthropoid ve Vojenskym muzeu v Praze....

Curda mel i problemy s alkoholem, navic nekdo slysel, jak Curda rikal ze obdivuje Hitlera. Byly na neho skutecne stiznosti, ze nema pevny charakter. Nemeli ho posilat. Kdyby Curda ty muze: Kubise, Gabcika a Opalku neudal, tak ani Gestapo nevypatra atentatniky. Vzdyt o nich nemeli zadne zaznamy a oni byli na uzemi Protektoratu neznami. To potvrdil ve svych pametech i velitel vysetrovaci komise H.Pannwitz.

I druhy parasutista Gerik udaval, ale on neumel poradne cesky, proto mu odbojari neverili, nenasel nikoho, kdo mu pomuze a poskytne ubytovani,- tak se nastval a zacal udavat. I Gerik byl po valce popraven. Ale to uz je zase jiny pripad. Curda z udavani mel prospech a snad i radost. Curda byl take 18.6. ve 4 rano pri zatahu Gestapa v kostele v Resslove ul., a identifikoval zemrele parasutisty. Pak podepsal novou smlouvu a udaval dal prislusniky odboje. Napr. Antimony a dalsi.

Ralph Kerr píše:Několik fotek z funusu v Berlíně v červnu 42

Ta první fotografie určitě není z berlínského pohřbu 9. června 1942. Na té druhé jsou zleva doprava Kurt Daluege ( s čepicí v ruce ), šéf SA Viktor Lutze, šéf Německé pracovní fronty Robert Ley, Klaus/Heider Heydrich, Himmler, Hitler, armádní poddůstojník a Heydrichův bratr Heinz Heydrich, v bílé uniformě Göring. Na třetím obrázku zleva doprava K. H. Frank, Sepp Dietrich, Heinz Heydrich a německý ministr vnitra Wilhelm Frick.
Harry.

Pro doplneni informace. Heinz Siegfried Heydrich zemrel za valky take. On pomahal v Rusku Zidum, byl pristizen a donucen spachat sebevrazdu.
Mel 2 moznosti: Byt popraven, neb se zastrelit sam. On se zastrelil sam.

Syn Klaus byl v roce 1943 prejet autobusem v Panenskych Brezanech.
Heider se dozil veku 73 let, a zemrel v tomto roce. Dcera, Silke se narodila az v cervenci 1942, po smrti Reinharda Heydricha.

Marte Heydrichová se narodila 23. července 1942, Silke Heydrichová se narodila 9. dubna 1939. Heinz Heydrich musel za hospodářské krize přerušit studia a šel pracovat jako příležitostný dělník. Na začátku války působil, jako válečný fotograf, později byl velitelem tanku na východní fontě.
Harry.

Marte ma syna, ktery se rovnez jmenuje Reinhard, zije na ostrove Fehmarn u danskych hranic. Na Fehmarnu mela Lina Heydrich maly pension, ktery tak dala postavit po valce. Pak se podruhe vdala za Fina Mauno Manninena, v roce 1965 a v roce 1969 on zemrel, a Lina se vratila na Fehmarn, kde v roce 1975 zemrela, tak tam je take pohrbena.

Ona je otazka, proc Curdu vubec na tu akci poslali, protoze na nej byly stiznosti uz z Anglie, u kolegu nebyl oblibenej a instruktori napsali, ze je nespolehlivej a nedokaze se vyrovnat s natlakem. Proc takovyho cloveka poslou na tak dulezitou akci?

Atentát byl proveden pod záštitou SOE, Special Operations Executive ( Výbor pro zvláštní operace ) a ta příliš nebrala ohled na schopnosti společenské a politické komunikace svých jednotlivých členů. Čurdu do Čech poslali protože byl prý velmi zdatný sportovec a tohle bohužel SOE stačilo.
Harry.

Coz byla chyba, nebot se vedelo o Curdove problemu s alkoholem, a take ze obdivoval Hitlera, a projevil se jako neprilis pevny charakter. Vzdyt nebyt Curdova udani, tak Gestapo ani nevypatra atentatniky. Kubis a Gabcik jim byli neznami, jen o Opalkovi vedeli neco malo.

Kubišův dům skrýval tajemství. Našly se dopisy i jeho vysvědčení
26. dubna 2013 13:29, aktualizováno 17:44

PRAHA - Při rekonstrukci rodného domu Jana Kubiše, jednoho ze strůjců atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, se našly jeho dopisy, části vojenského stejnokroje i fotografie jeho přátel. Předměty se našly pod schody na půdu. Domek v Dolních Vilémovicích se opravuje z peněz vybraných ve veřejné sbírce.

Zdroj: http://www.lidovky.cz/rekonstrukce-domu ... _domov_spa

Na internetu se vyrojilo několik zajímavých článků, fotografií, odkazů, takže doplním.
Fotogalerie: Unikátní fotografie z vyšetřování atentátu na Heydricha



Snímky ukazují chrámovou galerii odkud trojice parašutistů spustila palbu na přepadové komando 15 mužů vedených komisařem Pantwitzem. Na agresory parašutisté v kostele hodili také několik bomb. Na empoře se při bitvě s nacisty pohybovali hlavně Kubiš s Bublíkem. Ke krytí před nepřátelskou palbou používali průchody v opěrných obloucích.



V kryptě kostela se ukrývali parašutisté Jozef Gabčík, Jaroslav Švarc, Jan Hrubý a Josef Valčík. Někteří historikové spekulují o tom, že o jejich existenci nemuselo mít komando SSmanů zprvu ani ponětí. Nacisté se rozhodli, že se obránce krypty pokusí vytopit proudy vody z hasičských hadic. Obráncům krypty se dlouho dařilo hadice s vodou hbitě vystrkovat z okna pomocí dlouhého žebříku. Nicméně díky „ nadstandardní snaživosti a iniciativě“ velitele družstva českých hasičů (ten byl později po válce souzen za kolaboraci s nepřítelem) jim byl tento žebřík odebrán. Poté začaly kryptu každou minutu zaplavovat hektolitry vody.

Část více než 10 let badatelské činnosti historika a archiváře Vojtěcha Šusteka obsahuje jedinečné materiály týkající se ojedinělé události české historie. Z knihy Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území protektorátu Čechy a Morava.

Atentát proběhl jinak, Heydrich jel rychleji a kličkoval mezi tramvajemi.
Historici získali nové indicie o tom, že se útok na Reinharda Heydricha odehrál jinak, než se dosud myslelo. Řidič říšského protektora se vyhýbal hned třem tramvajím. Navíc po útoku zazmatkoval. I díky tomu se atentát zdařil.
Zdroj: zpravy.idnes.cz

Tak začal protektorát - komentuje Karel Čáslavský, a vedle HEYDRICH - 1. díl: Noc nad Protektorátem





Náš národ je asi nepoučitelný - „dobře“ se psalo Nu noviny se umí vždy přizpůsobit. A takhle to mohlo vypadat, kdyby Němci vyhráli válku...

Ostatně píše se i dnes Heydrich přijel udělat „pořádek“. Vůbec totalitní režimy a lid má asi rád „pořádek“. Nutno podoknout odboj a hrdinství Aloise Eliáše, který se po obsazení českých zemí zapojil do podzemní vojenské organizace Obrana národa a stal se členem její rady starších. Činnost Eliášovy protektorátní vlády, jakkoliv měla formálně zaručenu jistou samostatnost, byla značně omezena, neboť veškerá její činnost podléhala souhlasu říšského protektora. Z tohoto pohledu se nejednalo o vládu suverénní, ale podřízenou. Kromě této oficiální činnosti vyvíjel Eliáš činnost ilegální.

Nejdříve proces s předsedou protektorátní vlády Aloisem Eliášem. V zemi panoval výjimečný stav. Plakáty na nárožích denně oznamovaly rozsudky smrti stanných soudů. Strůjcem represí byl Reinhard Heydrich, který 27. září 1941 přišel do Prahy, aby splnil Hitlerův příkaz udělat v protektorátu pořádek. S postupem času ve vývoji války přestaly hrát významnější roli zahraničně-politické ohledy (respektované při zřízení protektorátu). Chování obyvatelstva chtěli manipulovat směrem k úplnému odpolitizování veřejného života. Záměrem bylo rozdělit českou společnost do sociálních skupin, ty vzájemně izolovat a plně zapojit do válečně důležité výroby. Postupně je přitom podle rasových hledisek zčásti likvidovat a zčásti germanizovat.
frohlich.eu

A jak to Heydrich myslel upřímně s českým člověkem?

Heydrich píše:Závisí tedy na způsobu, jak jsme schopni s lidmi zacházet, vést je a spojit s námi. Musíme zde však rozlišovat velké skupiny, jednu skupinu tvoří prostory s germánskými lidmi, to je s lidmi, kteří jsou naší krve, a proto jsou vlastně našeho charakteru. To jsou ti, kteří špatným politickým vedením a vlivem židovstva jsou nějak pokřiveni, kteří teprve pomalu musí být dovedeni k základním prvkům současného myšlení. Jak to vidím, jsou to tyto prostory: Norsko, Holandsko, Flandry, později i Dánsko a Švédsko. Jsou to ty prostory, jež jsou osídleny Germány a které nějakým způsobem, a musíme si zde udělat jasno, zda v konfederaci, jako župa či nějak jinak, budou patřit k nám. Je jasné, že musíme nalézt vůči těmto lidem docela jiný způsob jednání než vůči národům jiné rasy, slovanským či podobným národům.

Druhou skupinou jsou východní prostory, jež jsou zčásti osídleny Slovany, to jsou prostory, kde je třeba vědět, že dobrota bude chápána jen jako slabost, to jsou prostory, kde sám Slovan vůbec nechce, aby se s ním zacházelo jako s člověkem rovnoprávným, a je zvyklý, že pán si s ním nezadává. To jsou teda prostory, které máme nyní na východě vést a udržet. Jsou to prostory, v nichž musí jednou vládnout německá horní vrstva, po dalším vojenském vývoji budou sahat až hluboko do Ruska, až daleko k Uralu; tyto prostory musí být naší surovinovou základnou, jejich obyvatelé se stanou pracovníky pro velké, i kulturní, úkoly, a mám-li to říci docela drasticky, musí nám sloužit jako otroci.
... Jsou to prostory, jež musí být jednou celé osídleny Němci. Pak stále dál na východ, k Baltu, jenž jednou bude muset být osídlen jen Němci, přičemž musíme uvážit, které pokrevní části Lotyšů, Estonců a Litevců jsou schopny regermanizace či germanizace. Rasově nejlepší živly jsou Estonci, na nichž jsou patrny švédské vlivy, pak přicházejí Lotyši a nejhorší jsou Litevci.

Chtěl bych se ještě dotknout jedné věci, doufám, že to nebude pro vás nic nového, ale přece jen bych to chtěl načrtnout. Musí vám být jasné, že v německých dějinách byly Čechy a Morava srdcem říše, srdcem, jež bylo v příznivých dobách vždy pevností němectví, že v dobách kolonizace byly stráží proti východu, že koneckonců - jak to dokumentuje i vývoj na kulturním poli - bývaly v dobrých dobách vždy pevností, a jak to řekl Bismarck, "citadelou Evropy". To je odůvodněno i tím, že první říšská univerzita před Krakovem a před Vídní byla založena zde v Praze. Když se na to nyní podíváte pozorněji, bude vám bezesporu naprosto jasné, jakou osudovou dynamiku má tento prostor pro Německo a německé dějiny. V létech německých dějin, jež chceme nyní trochu probrat, přicházely rány dýkou ohrožující říši většinou z tohoto prostoru.
... A teď k současné situaci. Řekl jsem, že dnes rozhodně vývoj spěje k nové ráně dýkou. V posledních týdnech prožíváme vývoj, charakterizovaný sabotážemi, teroristickými skupinami, ničením úrody, zpomalováním práce, což zcela jasně organizuje velká odbojová organizace. Tento vývoj, i když nevede k aktivnímu povstání, přece jen zcela systematicky připravuje všechno, co má být připraveno pro okamžik, až přijde čas uvrhnout toto území ke škodě říše do nebezpečného neklidu. I kdyby to bylo jen to, že nepřítel vede a chce české obyvatelstvo vést ke vzpouře, chce, abychom utrpěli citelnou ztrátu, že jde o pracovní výkon ve zbrojním průmyslu a citelný neklid, což nakonec může být vzorem pro ostatní obsazená území.
... Potřebuji v tomto prostoru klid, aby dělník, aby český dělník zde nasadil pro německé válečné úsilí plně svou pracovní sílu a abychom nezdržovali při zdejším obrovském válečném průmyslu přísun a další rozvoj zbrojního průmyslu. K tomu patří i to, že se přirozeně musí dát českým dělníkům tolik žrádla, mám-li to tak zřetelně říci, aby mohli splnit svou práci. Ale i to, abychom dávali pozor, aby Čech nevyužil podle svého zvyku tohoto nouzového stavu říše, aby si nevydobyl pro sebe soukromé a vlastní české výhody.

A nyní, pánové, několik myšlenek o konečném řešení, musí sebou přinést toto:
Tento prostor musí být jednou definitivně osídlen Němci. Tento prostor je srdcem říše a nemůže trpět, to ukazuje německý vývoj v historii, aby z tohoto prostoru přicházely znovu a znovu rány dýkou proti říši ... pokusíme se tedy podle staré metody poněmčit českou verbež, ... začíná to věcmi, s nimi můžeme už dnes maskovaně začít. Abychom získali přehled o tom, kdo z lidí v tomto prostoru je schopen poněmčení, musím provést soupis v rasově národnostním smyslu. To tedy znamená, že musím získat nejrůznějšími metodami, nejrůznějšími oklikami příležitost, abych jednou ohodnotil veškeré obyvatelstvo z hlediska rasového a národnostního. Ať už pomocí rentgenu, prohlídkami ve škole, nebo tím, že rasově přezkoušíme mládež při zdánlivém uložení pracovní služby. Musím mít celkový obraz národa a pak mohu říci, tak a tak vypadá obyvatelstvo. Jsou to takovíto lidé: jedni jsou dobré rasy a dobře smýšlející, to je pak jednoduché, ty můžeme poněmčit. Potom máme ostatní, co stojí na opačném pólu: jsou to lidé špatné rasy a špatně smýšlející. Ty musíme dostat ven. Na východě je hodně místa. Uprostřed zůstává střední vrstva, kterou musím přesně vyzkoušet. V této vrstvě jsou dobře smýšlející lidé špatné rasy a špatně smýšlející lidé dobré rasy. U těch dobře smýšlejících špatné rasy se to asi musí udělat tak, že je nasadíme do práce někde v říši jinde a budeme se starat o to, aby už neměli děti, protože je nechceme v tomto prostoru dále rozvíjet. Ale nesmíme je odradit. To vše je řečeno jen teoreticky. Pak zůstávají špatně smýšlející lidé dobré rasy. Ti jsou nejnebezpečnější, poněvadž je to rasově dobrá vůdcovská vrstva.
Musíme uvážit, co s nimi uděláme. U jedné části špatně smýšlejících lidí dobré rasy nezbude nic jiného, než se pokusit usídli je v říši, v čistě německém prostředí, poněmčit je a převychovat jejich smýšlení nebo, když to nepůjde, postavit je nakonec ke zdi; poněvadž vystěhovat je nemohu, neboť by tam na východě vytvořili vedoucí vrstvu, která by se postavila proti nám...

Sídlo říšského protektora, Černínský palác, Praha, 2. října 1941

Zdroj: Václav Král: Chtěli nás vyhubit, Praha 1961
Celé na http://klempera.tripod.com/heydrich.htm

Zajímavé je, že ani tzv. Pobaltské státy by nedopadly nejlépe, zřejmě hůře než za Stalina...