PALBA.CZ

Bitva u Kurska II. Č 1-4.


Díl II.

Část 1.

Když byl 1. července 1943 polní maršál Manstein velitel skupiny armád Jih připraven odletět do Bukurešti, aby předal maršálu Antoneskovi vyznamenání, „Krymský štít ve zlatě u příležitosti výročí dobytí Sevastopolu“ – byl mu náhle předán radiogram. „Poletíte do „Vlčího doupěte“ na poradu k Hitlerovi! Bukurešť bude vyrozuměna, že přiletíte o něco později z důvodu špatného počasí“!
Kdo četl operační rozkaz číslo 6, k operaci Citadela, asi již chápe, že jde o klamný manévr. V tomto rozkaze pod bodem 2a a 7, je vyjmenováno, jaká se mají provádět utajení a klamné manévry.
V Bukurešti všichni očekávali příjezd Mansteina, tedy i špioni východu i západu a toto mělo vzbudit dojem, že útok ještě nebude.
Manstein tedy odletěl do Rastenburgu, kde se setkal s dalšími aktéry operace „Citadela“.
Kdo tam byl?
Velitel skupiny armád Střed polní maršál von Kluge a velitel 9. armády generálplukovník Model. Mansteinův velitel 4. TA generálplukovník Hoth. Velitel 24. ts generál tankových vojsk Kempf. Velitel 24. ts generál Nehring. Velitel 6. letecké armády generálplukovník Greim a 4. leteckou armádu zastupoval generál Dessloch.
Hned v první větě této porady Hitler prozradil tajemství: „Rozhodl jsem se stanovit termín útoku „Citadely“ na 5. červenec 1943.“
Tedy již za 4 dny.
Někteří byly zklamáni, že tak pozdě. Někteří se tvářily vážně.
Nikdo se nebál, neboť přípravy provedeny byly. Útok se cvičil několik měsíců. Na plastických stolech, při válečných hrách, byl prozkoumáván terén v kurském oblouku.
Jednotky s ostrou municí, cvičily likvidaci bunkrů, odstraňování drátěných zátarasů, odminování a boj proti tankovým léčkám. Ještě nikdy se při žádné bitvě tak důkladně necvičilo.
Znepokojení u Mansteina, Klugeho a Modela, vyvolávalo zpoždění útoku, a nesouhlasili s přílišným a brzkým plýtváním rezerv.
Hitler však upozornil na nebezpečnou ruskou ofenzivní sílu, na to, že vítězstvím se odstraní kurský oblouk a vzniknou zálohy. Vše se musí podařit. Máme silné zbraně.
Plán byl jednoduchý, klešťová operace z prostoru Bělgorodu a jižně od Orla a koncentrovanými útoky obklíčit a zničit nepřátelské síly a u Kurska se spojit.
Polní maršál von Kluge bude se svou 9. armádou, které velí generálplukovník Model, severním ramenem. Ta má za úkol zaútočit třemi ts z prostoru jižně od Orla, s těžištěm útoku na jihovýchod, na Kursk. K spojení dojde na výšinách východně u Kurska se silami skupiny armád Jih.
Z jihu zaútočí vojska polního maršála von Mansteina 4. TA pod velením generálplukovníka Hotha. Zaútočí dvěma ts severně od Charkova na Kursk, prorazí se svou armádou 700 tanků obranná postavení sovětského Voroněžského frontu, především postavení 6. gardové armády a po spojení s 9. armádou rozbije obklíčené sovětské síly.
Bok 4. TA bude chránit armádní operační skupina Kempf. Její úkol je – ofenzivním bojem zničit levé křídlo sovětského Voroněžského frontu.
Generálplukovník Hoth musí ještě před začátkem útoku mezi 3. a 4. červencem 1943 obsadit dominující výšiny před svým postavením, aby měl pozorovatelny pro vedení palby dělostřelectvem.
Vše je připraveno. Vojska dostala k dispozici mohutné síly. Posuďme.
9. armáda na severu má na pásmo útoku, které činí 50 km 13 divizí.
Skupina armád Jih má připraveno na 80 km šířky 15 divizí a to ještě potom 9. července přisune i divizi šestnáctou.
Je to největší koncentrace vojenských sil na východní frontě. I příprava vojsk nemá do té doby obdoby.
U Mansteinovy jižní skupiny je připraveno přes 1 000 tanků a 400 SHD.
Klugeho severní skupina je skoro stejně silná, tím říkáme, že bylo připraveno přibližně 3 000 tanků a SHD.
Letiště, která byla okolo Charkova na jihu a Orla na severu disponovala 1 800 letadly. Ti měly vybojovat nadvládu ve vzduchu a působit jako „deštník“ pro vojska a tanky.
K posouzení jsou čísla k 22. červnu 1941, začátku operace „Barbarossa“. Tehdy pro polní tažení 3 580 tanků a 1 830 letadel.
Pro Hitlera útok rozhodujícího významu, získání iniciativy pro jaro a léto. Svět musí být ohromen.
A ještě Hitler zdůraznil bod 2a a 7 z operačního rozkazu číslo 6 pro kurskou bitvu. Z toho důvodu Manstein odletěl do Bukurešti a předal Antoneskovi zlatý Krymský štít. Zatímco si novináři, diplomaté a agenti ještě v Bukurešti tuto událost probírali, Manstein odjel na své velitelské stanoviště


20map27

Bitva u Kurska II. Č 2.


Díl II.

Část 2.

Velitel 1. sovětské tankové armády generálporučík M. J. Katukov měl své velitelství mezi Obojanem a Prochorovkou. Byl to zkušený tankový velitel, který prokázal své kvality v těžkých bitvách roku 1942 u Demjanska. Jeho velitelství bylo pečlivě maskováno. Maskováno bylo i tím, že v jeho okolí u nízkých domků se pásly krávy. Mírový život. To mělo sloužit kamerám německých průzkumných letadel, které prováděly průzkum mezi Obojanem a Prochorovkou.
2. července 1943, tedy 24 hodin po poradě u Hitlera přijíždí ke Katukovovi na velitelství Vatutin s Chruščovem.
V této souvislosti historici (východu i západu) uvádějí, že v polovině června 1943 školil Chruščov velitele Voroněžského frontu, jak mají školit nově povolané vojáky ročníku 1925, kteří se mají účastnit bitvy u Kurska, těmito slovy:
„Musíte se těmito mladými lidmi vážně zabývat. Žádná vyčichlá, primitivní a všeobecná agitace. Musí znát děla nových ráží, magnetické nálože a podstatu fašistického nepřítele. Neučte je heslům. Každý z nich si musí vtisknout do paměti zranitelná místa německého tanku Tiger tak pevně, jako my dříve otčenáš.“ Tento řečnický obrat Chruščova se potom stal okřídleným rčením instruktorů. Tento soudruh a takové věty, zaujal i historiky.
Chruščov již 2. července 1943 24 hodin po poradě Hitlera oznámí Katukovovi toto: „Fašisté zaútočí mezi 3. až 5. červencem 1943. To není jen domněnka, nýbrž jistý fakt. Víme to!“
Potom dodá: „Modelova 9. armáda napadne ze severu náš centrální front. Voroněžský front zasáhne hlavní úder dvou německých armád. Těžiště leží ve středu a na levém křídle. 6. gardová armáda bude muset vydržet hlavní úder.“
Centrální a Voroněžský front se již týdny připravoval na základní rysy německého útočného plánu, cvičil a posiloval svá postavení. A nyní ty základní rysy a čas přesně znal.
Hitlerovo velké tajemství, tedy již tajemstvím nebylo. Základní předpoklad bitvy, pro Hitlera rozhodující bitvy, byl prozrazen.
Sovětské úřední dokumenty, oficielní historie války a memoárová literatura vojáků potvrzuje, že se tak skutečně stalo.
Zrádce musel sedět v Hitlerově okolí, jmenoval se „Werther“. Po skončení popisu bitvy u Kurska si o jeho práci pohovoříme.

Prvním úkolem generálplukovníka Hotha na jihu bylo odstranit vážný problém. Z pozic výchozího postavení 4. TA nebylo vidět do ruské obrany.
Sověti začátkem června 1943 stáhli svoje vojska o 8 až 10 km dál od německé HBL (hlavní bojové linie) na výšiny. Němci tak byli slepí a neviděli nepřátelská obranná postavení, ani klamné, ani skutečné opěrné body. Letecký průzkum vše neodhalil. Bylo tedy nutné krátce před hlavním úderem, vybojovat tyto pozice. Měly totiž sloužit k pozorování a jako dělostřelecká postavení pro prvé chvíle hlavního úderu.
3. července 1943 se k výchozím pozicím přisunula mechanizovaná divize „Grozdeutschland“ („GD“).
2. ženijní rota divize „GD“ poslala svůj odminovací oddíl, který měl 10 mužů večer do terénu, aby odminoval nástupní prostor. Tento prostor byl z předchozích bojů plný železa, takže vyhledávací přístroje byly nanic. Ženisté museli každou minu nacházet drátem, ručně ji vyhrabat a zneškodnit. V noci z 3. na 4. července 1943 takto 10 mužů vyhrabalo před výšinami u Butova 2 700 min. 2 700 během 5 hodin v naprosté tmě. Jedna mina na muže a minutu. Žádná exploze. Obdivuhodný výkon. Nákresy s průchody v minových polích jsou předány na velitelství.
Sověti mají 4. července pohotovost stejně jako 3. července. Celá obranná linie Sovětů je připravena již 2 dny k boji. Všechny zbraně jsou nabité a připravené. Dosud však slyší jen hluk motorů každou noc.
4. července 1943 dojde k dalšímu posílení sovětských pozic u Butova u 6. gardové armády. Jsou přisunuty další dva dělostřelecké pluky. Sestavu pěchoty posílí ještě další tanková brigáda. Do 12 hodin 4. července žádný útok. Ve 13 hodin 25 minut se u Sovětů vydává oběd. Žádný útok. Sověti začínají věřit, že tento den již útok nepřijde. Velitelé pluků se ptají zda mají zachovat plnou bojovou pohotovost? Nebo ji můžou trochu uvolnit? Po 48 hodinách se projevuje únava.
Odpověď zní: „Neuvolňovat! Plná bojová pohotovost! Plná pozornost!“

Mapa jižní části bitvy u Kurska dne 4. července 1943.




PzTiger I.

Bitva u Kurska II. Č 3.

Díl II.

Část 3.

Ve 14 hodin 50 minut 4. července 1943 přelétnou nad německými zákopy Stuky. Vysoko nad nimi letí krycí a doprovodné stíhací letouny. Naproti, na svazích u Gercovky a Butova je brzy vidět účinky jejich bombardování. Pět vln Stuk zde shodí v úseku širokém 3 km a hlubokém 500 metrů 2 500 pum. Je to v místech oněch výšin, které musí jižní útočná skupina dobýt před 5. červencem 1943, aby zde mohlo být umístěno divizní a armádní dělostřelectvo se svými pozorovateli.
Po leteckém bombardování začíná dělostřelecká palba do nejpřednějších sovětských zajišťovacích linií, kde sedí i sovětští dělostřelečtí pozorovatelé.
Ještě v průběhu dělostřelecké přípravy zazní pro jednotlivé čety, roty i prapory mezi Fastovem a Bělgorodem: „Vpřed!“
Na celém úseku vybíhají na tento rozkaz, do nekrytého terénu vojáci, aby dobyli výšiny u Gercovky a Butova.
Pod ochranou palbou těžkých zbraní nastupují do vytvořených průchodů v minových polích. Za nimi postupují samohybná děla a protitankovci, společně s ženisty, kteří odstraňují všechny překážky, které se vyskytnou.
Přestože sovětská 6. gardová armáda byla v plné pohotovosti, útok ji zaskočil, především to mohutné bombardování. Jsou ochromeni a Němcům se první fáze daří.
Za prvními útočnými sledy Němců postupují průzkumná obrněná vozidla a spojovací vozidla dělostřelectva, která mají co nejdříve obsadit nové pozorovatelny na hřebenech výšin.
Po určité době se však i ruští dělostřelečtí pozorovatelé vzpamatují a hlásí prvky palby.
Ozve se ruské dělostřelectvo a jeho palba je ničivá. V zápětí přilétá i ruské letectvo a jeho stíhačky palubními zbraněmi zasahují Němce na úbočích kopců.
3. prapor mechanizovaného pluku „GD“ měl před Butovem štěstí. Ruský velitel praporu v domnění, že již je to hlavní útok začal bránit hlavní obranné postavení, tam však útok zatím nesměřoval. Proto Němci rychle obsadili hřeben západně od vesnice Butov. Zajišťovací jednotky Sovětů byly donuceny ustoupit a Němci pozorovatelny dobyli. To samé se podaří na výšinách východně od vesnice Butov jednotkám 11. td. I jednotky tankového sboru SS na pravém křídle dobyjí na Rusech z 52. gardové divize výšiny u obcí Jachontov a Streleckoje.
Avšak před Gercovkou na levém křídle se moc nedaří. Zde útočí 3. prapor pluku lehkých střelců divize „GD“ a 1. prapor 394. mechanizovaného pluku 3. td proti ruské 71. gardové střelecké divizi. Sověti se velmi rychle vzpamatovali, dříve než jejich sousedé a spustí smrtonosnou palbu do řad Němců. Třetina 15. roty leží mrtvá, nebo raněná na pláni a ostatní roty jsou přibité k zemi. Dopředu to jde strašně pomalu, jen po metrech a zvedá se čím dál míň mužů. Postupně jsou zabiti velitelé rot i čet, velení přebírají zástupci.
Postup je pomalý a teprve večer se lehcí střelci z divize „GD“ a granátníci 3. td, kteří zbyli dostanou na výšiny.
Hřeben jihovýchodně od Gercovky a i samotnou vesnici se podaří dobýt až teprve v noci.
Začíná závod s časem. Nejprve se přesunuje divizní dělostřelectvo po sledech a zaujímá palebná postavení. Spojaři všech útvarů pobíhají a budují telefonní spojení mezi bateriemi, oddíly, pozorovatelnami a velitelskými stanovišti. Do tohoto chaosu se přesouvá i armádní dělostřelectvo, které je nejdůležitější pro zdar celé operace „Citadela“. I tyto jednotky musí zaujmout svá palebná postavení. K nim samozřejmě musí být přivedeno i telefonní spojení. Toto vše probíhá od jedné hodiny v noci až do doby stanovené k začátku dělostřelecké přípravy. Ještě čtvrt hodiny před začátkem dělostřelecké přípravy nebylo vše v pořádku. Začátek operace „Citadela“ byl ohrožen.
Pět minut před začátkem operace v prostoru divize „GD“- centru jižní skupiny, kde je i armádní dělostřelectvo - je konečně spojení navázáno.
Nyní nastává hlášení jednotlivých oddílů: K palbě připraven. K palbě připraven. K palbě připraven.
Minutu před začátkem palebného úderu podplukovník Albrecht hlásí do telefonu všem. Odpočítávám!
230 000 vojáků jižní skupiny čeká na dělostřeleckou přípravu, signál k zahájení operace „Citadela“.


39thPzReg Kursk 43

Bitva u Kurska II. Č 4.

Díl II.

Část 4.

A jak to vypadalo před 5. červencem 1943 u Modelovy 9. armády o 200 km severněji u severní skupiny?
Generálplukovník Model soustředil na užším prostoru než jižní skupina tři tankové a jeden armádní sbor. Bylo to více, nežli 200 000 mužů v 15 divizích, z toho šest td a jedna mechanizovaná divize.




Z map, které jsou k dispozici si můžeme jednotlivé sbory, ale i divize vyjmenovat. Budeme to potřebovat, protože Díl III bude popisovat i boje u jednotlivých divizí. Sbory i divize vlevo a vpravo odečítáme z pohledu 9. armády do kotle u Kurska.
Nejprve tedy sbory. Na pravém křídle 46. ts, vedle 47. ts, vedle 41. ts a na levém křídle u Maloarchangelska 23. sbor. Stejným způsobem z pravého křídla 258. pd, vedle 7. pd, vedle 31. pd, vedle 20. td, vedle 6. pd, vedle 1/3 18. td, vedle 292. pd, vedle 86. pd, vedle 78. pd, vedle 216. pd a na levém křídle 383. pd. Za nimi v prostředku 2. td, 9. td, 2/3 18. td, ještě více za nimi 4. td a v záloze 12. td.
Svazky útočných divizí se do připravených výchozích pozic přesouvaly až v noci z 3. na 4. a ze 4. na 5. července 1943.
Proti Modelově 9. armádě a jeho útočným svazkům stojí armádní generál Rokossovskij se svým Centrálním frontem. Stejně jako u Voroněžského frontu u Vatutina je i Rokossovskij 2. července 1943 informován o německém termínu útoku a je mu řečeno, že hlavní úder má očekávat na pravém křídle svého frontu, tedy u 13. a 70. armády.
Průzkumným vojskům Rokossovského se podaří při pozorování minových polí zajistit důležitou informaci.
4. července 1943 ve 22 hodin jižně od Tagina zjistí Rusové, že němečtí ženisté vytváří průchody v minových polích. Průzkumákům se podaří jednoho z německých ženistů zajmout. Sovětské historické prameny říkají, že se jedná o svobodníka Bruno Fermella, který patřil k 6. ženijnímu praporu 6. pd. Německé prameny trochu polemizují s tím, že to nemusel být 6. ženijní prapor kam Fermella patřil, ale že se mohlo jednat o 47. ženijní prapor, který byl pro Kurskou bitvu přidělen k 6. pd.
Fermello při výslechu poskytl Sovětům dokonalé informace. Byly tak dokonalé, že jim i Rokossovskij uvěřil.
Řekl jim, že německé útočné svazky vyrazí do útoku po krátké dělostřelecké přípravě 5. července 1943. Německá armáda zaútočí přesně ve 3 hodiny 30 minut proti sovětským pozicím.
Rokossovskij po konzultaci se Stavkou vymyslel protipřípravu. Tedy, že zahájí dělostřeleckou přípravu proti shromaždištím německých vojáků před útokem. Jak vymysleli, tak udělali.
V 1 hodinu 10 minut 5. července, spustí sovětské dělostřelectvo těžkou palbu.
Těžké minomety, „Stalinovy varhany“, dalekonosné dělostřelectvo i děla blízké podpory pálí na soustředěná německá vojska, jejich týlové linie a nástupní cesty.
Ztráty na německé straně byly dosti veliké. Ruská dělostřelecká palba trvala více nežli jednu hodinu.
Štáb 9. armády měl v tu chvíli jen obavy, že Rusové Němce předejdou a udeří svým útokem na jednotky ve výchozích pozicích. Mnoho historiků polemizuje s tím, že kdyby rusové spustili dělostřeleckou přípravu o hodinu později, že by to bylo mnohem účinnější, že by již němci byli v nástupních prostorech. Co se stalo to se stalo i tak to bylo husté.
Ruské rojnice a tanky se však po skončení dělostřelecké palby neobjevují. Německé štáby si to nedovedou vysvětlit a oddechnou si úlevou. Začínají se odstraňovat následky. Jsou odváženi ranění a mrtví. Vojska jsou přeskupována.
A tak mohou zahájit operaci Citadela přesně podle plánu.
5. července 1943 ve 3 hodiny 30 minut ráno německá děla spustí svou dělostřeleckou přípravu.
Takovou koncentraci dělostřelecké palby ještě východní fronta nezažila.
V Díle III. budeme pokračovat zde u Modelovy 9. armády od 5. do 12. července 1943.

Východní fronta použitá literatura:


Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Velká vlastenecká válka.
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.

A foto:


maršál Rokossovskij.


gen. Vatutin.

Přídavek


Obnovování tratě z Kurska na východ


Za bojů u Kurska.Pozorovatelna 22. gardového střeleckého sboru, zleva N. S. Chruščov, velitel 6. gardové armády generál I. M. Čisťakov (s dalekohledem) a velitel sboru generál N. B. Ibjanskij - červenec 1943


Slušně zamaskovaná sovětská dělostřelecká baterie před bitvou u Kurska - červenec 1943

michan píše: ... Vojska dostala k dispozici mohutné síly ... Je to největší koncentrace vojenských sil na východní frontě. I příprava vojsk nemá do té doby obdoby. U Mansteinovy jižní skupiny je připraveno přes 1 000 tanků a 400 SHD. Klugeho severní skupina je skoro stejně silná, tím říkáme, že bylo připraveno přibližně 3 000 tanků a SHD.

Letiště, která byla okolo Charkova na jihu a Orla na severu disponovala 1 800 letadly. Ti měly vybojovat nadvládu ve vzduchu a působit jako „deštník“ pro vojska a tanky.

K posouzení jsou čísla k 22. červnu 1941, začátku operace „Barbarossa“. Tehdy pro polní tažení 3 580 tanků a 1 830 letadel.

michane zajímavé statictické údaje a stejně to nepomohlo ... toto jen svědčí jaké Německo mělo ještě rezervy ... a nebýt toho, že Hitler zpočátku Barbarossu považoval za krátké tažení, a kdyby jako alternativu už tehdy plánoval rozložení do dvou tažení, ovšem s plány jejich zajištění ... tedy po materiální stránce ... to znamená už někdy 25. června 1941 rozjet totální válku a mobilizaci všech zdrojů, mohla se situace vyvíjet jinak.

Je to tak, je mnoho signálů historiků, mělo se asi začít dřív. Chraň nás Pánbůh, aby se tak stalo. Sověti sami píší, že kdyby se asi začlo o dva měsíce dříve, že by výsledek byl nejistý.

Lorde tvá slova - děkuji za ně - použiji na začátku Díl III. Ty jsi zde totiž o těchto událostech a o tomto mluvil nejzasvěceněji. To není pochlebování. Jsou to fakta.

V noci z 3. na 4. července 1943 takto 10 mužů vyhrabalo před výšinami u Butova 2 700 min. 2 700 během 5 hodin v naprosté tmě. Jedna mina na muže a minutu. Žádná exploze. Obdivuhodný výkon. Nákresy s průchody v minových polích jsou předány na velitelství.

O tomto silno pochybujem to sa neda ani cez deň a bez úrazu vyberať mini takou rýchlosťou a razanciou by dokazali iba nemecky ženisti cvičeny priamo samotným ministrom propagandy Dr. Gobbelsom.

Tobě se nezdá?

Seznámil si se s tím co historická literatura vůbec píše o německých ženistech?

Zde například u Kurska – oněch 10 ženistů, stejně jako u Rževa byly ženisté – v tomto případě specialisté na miny od Rommela z Afriky, které se podařilo Německu zachránit a byli právě nasazeni u Kurska – porovnej si své vědomosti – je to od mnoha autorů historiografie – né od jednoho – podívej se ještě jednou na konce článků – doplnil jsem zdroje odkud jsem čerpal.

Píši o těchto ženistech zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1151
a také zde u Rževa:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1085

Jinak opět – je to tvoje věc čemu se ti chce věřit a čemu né…

Michan tentoraz ma adnar pravdu. To, o čom píšeš je buď preklep alebo zlý preklad, čo mu sa ja prikláňam. Je rozdiel identifikácia minových polí a je rozdiel ich likvidácia. Identifikácia je možná, likvidácia toť výkon pre supermana. Už iba vybratie rozbušky dá zabrať. Skús si stopnúť vykrutenie vrchnáka z fľaše. Už len to, že píšeš, že boli odovzdané náčrty priechodov v minových poliach je nezmysel. Na čo, keď sú miný preč? Stačí mi odovzdanie náčrtu odminovaného priestoru.

Jestli tu dobře rozumím tak se jednalo o 10 průchodů a ti samí co odminovávali určitě nekreslili a jednalo se o celou noc neustále osvětlovanou světlicemi..
Nebudu se hádat - tento výkon je popisován ve více než jedné literatuře...
Proč na tom kdo bazíruje nechápu.
Chápat to našimi zkušenostmi, našimi možnostmi je prostě zavádějící.
"Nouze naučila Dalibora housti"
Já u tohoto končím - kdo chce věřte - kdo nechce a tak nevěřte...

Já si vždycky říkám - já tam nebyl - tys tam nebyl - tak o co se hádáme?

Jo ještě takový dodatek, kdo zná více bitvu u Kurska tak ví, že v noci na ně vidět nebylo, neboť tam byly vysoké porosty ( červenec ve vegetačním období a miny se pokládali v dubnu, květnu..), což je sice těžší na odhalování, ale míň jsou druhou stranou vidět.
Dále je třeba vědět, že přípravu nemusel vůbec dělat jen samotný ženista, že mohl a určitě měl pomocníky a já nevím co všechno ještě.

Proto - já tam nebyl - tys tam nebyl - a situaci jsme neviděli...

Bazíruje na tom preto, že je to vyložený nezmysel. To, že tento výkon prevzali aj iný spisovatelia bez overenia zdroja je bežné. Asi nevideli orginálny dokument. To, že by sa celú noc osvetľovali svetlicami je ďalší nezmysel.Aj počet priechodou nesedí, rozhodne nie 10, 9 alebo 12. Kreslí zásadne veliteľ odminovacej skupiny. Práveže naše skusenosti vychádzajú zo skúsenosti predchadzajúcich generácii. Skús najsť orginálny zdroj. Určite tam to bude napísané inak.

Prosím Tě nech si to nesmysl a dočti co jsem dopsal - ty světlice tam byly - to popisuje každá literatura.
Jen ty si nebereš do hlavy všechny okolnosti a proto je pro takové jako jsi ty - " hodně chytré" aspoň naznačuji - vysoké porosty - krytí a pomocníci....
Uvědom si co vlastně ty nabízíš - nic a jen pochybnosti - to snad umí i kluk z .... kolikáté třídy?

A právě toto co já píši, je od původního zdroje - z divizních a sborových hlášení....
S tímto dovysvětlením já osobně končím s minami zde.
Bavte se dál kdo to ví lepší ( kdo...) kdo je větší kolík...

Ale pochybnosti nejsou nikdy od věci. Nutí nás pokládat otázky, zkoumat a přicházet s odpověďmi. Na tom, že se kluci ptají, není nic špatného. Je to podobné, když se ptáme, je opravdu možné, aby Nashorn zničil na 4 kilometry IS-2?