Obrněné automobily BA-3, BA-6, BA-10
Napsal: 28/5/2006, 01:01
Obrněné automobily BA-3, BA-6, BA-10
O sovětských obrněných automobilech jsem na Palbě zatím nenašel ani čárku, tak s to budu snažit v tomto článku trochu napravit. Sověti vyvinuli poměrně hodně prototypů obrněných automobilů a některé z nich se dostaly do sériové výroby. Já se zaměřím na řadu BA využívající třínápravového podvozku FORD Timken, později vyměněného na GAZ-AAA.
Podle plánu měla každá mechanizovaná brigáda disponovat dostatečným počtem obrněných automobilů. Došlo tak na úpravy běžných dvou a třínápravových podvozků (nejčastěji licenční FORD A a AA), které sice nezaručovaly ideální pohyb v terénu, ale na nezpevněných cestách dokázaly vyvinout slušnou rychlost. Navíc se ušetřil čas i zdroje nutné k vývoji speciálního podvozku. Dvounápravové obrněnce si nechám někdy na příště, dneska se podíváme na třínápravové typy.
BA-3
Na podvozku licenčně vyráběného Fordu Timken vzniklo od druhé poloviny 20. let několik obrněných automobilů. Typy BA-27M, Dyrenko D-13, BAI byly sice vyráběny v menších sériích, Rudá armáda však požadovala zahájení sériové produkce obrněných automobilů ve větším měřítku. V roce 1934 vzniká návrh na nový stroj v Ižorském závodě (Leningrad) v týmu pod vedením A.D. Kuzmina. Je postaven na podvozku licenčního nákladního automobilu Ford Timken (GAZ-AAA) a oproti předchůdcům se liší jednou zásadní věcí – v zadní části vozidla je umístěna plně otočná věž z tanku T-26 i s kanonem ráže 45 mm.
Vozidlo je poháněno benzínovým motorem GAZ-AA o výkonu 40HP, který poháněl zadní nápravy. Stroj byl schopen dosáhnou na silnici rychlosti až 40 km/h, v terénu to bylo samozřejmě už horší. Proto je vozidlo vybavováno pro jízdo v obtížném terénu pomocnými gumovými pásy, které se nasazují na zadní pár kol. Pancéřovaní vozidla má sílu 8 mm.
Výzbroj je na svou dobu impozantní – kanon ráže 40 mm s palebným průměrem 40 granátů, spřažený kulomet DT ráže 7,62 mm a další kulomet DT umístěný ve střelišti vedle řidiče. Palebný průměr pro kulomety byl 3276 nábojů. Vozidlo není vybaveno žádnou radiostanicí.
Osádku tvoří 4 muži. V korbě sedí řidič a kulometčík, ve věži má stanoviště velitel/střelec z kanonu a nabíječ. Do vozidla se dalo nastoupit bočními dveřmi, popřípadě dveřmi na zadní stěně korby.
Sériová výroba probíhala v letech 1934-35 a bylo vyrobeno 168 kusů BA-3.
BA-6 (BA-6M)
V roce 1935 se objevuje následovník BA-3 který se od svého předchůdce mnoho neliší. Největší změnou je využití svařování při výrobě vozidla. Jsou vypuštěny zadní dveře a pomocné pásy se zavěšují na zadní stěnu vozu. Je zvětšen rozchod kol a vozidlo dostává nové kola odolnější proti průstřelu. Pancéřování zůstává na stejné úrovni, věž má slabší pancéřování než sériová věž tanku T-26. Inovuje se pohonná jednotka, jde o motor GAZ-M1 o výkonu 40 HP. Převodovka má 4 stupně pro jízdu vpřed a jeden pro jízdu vzad.
Je zvětšen palebný průměr kanonu ráže 45 mm na 49 granátů, palebný průměr pro kulomety DT je snížen na 2079 nábojů. Posádka a její umístění se nemění.
V roce 1936 se objevuje modernizovaná verze BA-6M. Je zde využita nová konická věž jako u modernějších verzí tanku T-26, rovněž se mění výkon motoru GAZ-M1 na 50 HP. Pancéřovaní je zvětšeno na 10 mm, vozidlo má již naistalovanou radiostanici 71-TK-1.
Celkem je v Ižorském závodě vyrobeno od roku 1935 do roku 1938 386 kusů tohoto stroje (obě verze).
BA-10
Poslední vozidlo této série postavené na podvozku GAZ-AAA vzniklo inovací verze BA-6M. Opět jsou vylepšeny některé důležité komponenty, vozidlo například dostává hydraulické tlumiče. Je vylepšeno chlazení motory a vylepšeno větrání bojového prostoru. Podvozek má zkrácený rám. Motor zůstává GAZ-M1 o výkonu 50 HP,
Osádka zůstává nezměněna, místo starší veze kanonu (1934) je montována nová verze 1938 s dokonalejším zaměřovačem. Jinak se oproti verzi BA-6M nic zásadního nemění. Je vyráběna i modernizovaná verze, která se vyráběla v roce 1939.
V letech 1938/1939 je vyrobeno celkem 1393 kusů tohoto vozidla.
Něco k bojovému nasazení. Stroje BA se objevují v konfliktech u Chalchyn Golu, v Španělské občanské válce, obsazení Polska i Zimní válce s Finskem. Samozřejmostí je nasazení v počátečních bojích s Německem, které některé ukořistěné stroje používalo mimo frontu. Určitý počet strojů BA ukořistila finská armáda a použila je proti bývalým majitelům. BA-6 byl exportován do Afganistanu a Turecka, několik strojů získala i Čína.
technická data BA-3/BA-6/BA-10:
hmotnost – 6 /5,12 / 5,12 t
délka – 4,77 /4,90 /4,65 m
šířka – 2,11 /2,07 /2,07 m
výška – 2,35 /2,36 /2,19 m
výkon motoru – 40 /40 /50 HP
max. rychlost silnice – 43 /43 /53 km/h
dojezd silnice – 250 /200 /300 km
osádka – 4 /4 /4
----------------------------------------------------------------
Použité zdroje:
Pejčor / Spurný – Obrněná technika 4
http://rkkaww2.armchairgeneral.com/index.htm
http://www.battlefield.ru/index.php
http://armor.kiev.ua/index.php
bokorys BA-3
ukořistěný BA-3
BA-3
O sovětských obrněných automobilech jsem na Palbě zatím nenašel ani čárku, tak s to budu snažit v tomto článku trochu napravit. Sověti vyvinuli poměrně hodně prototypů obrněných automobilů a některé z nich se dostaly do sériové výroby. Já se zaměřím na řadu BA využívající třínápravového podvozku FORD Timken, později vyměněného na GAZ-AAA.
Podle plánu měla každá mechanizovaná brigáda disponovat dostatečným počtem obrněných automobilů. Došlo tak na úpravy běžných dvou a třínápravových podvozků (nejčastěji licenční FORD A a AA), které sice nezaručovaly ideální pohyb v terénu, ale na nezpevněných cestách dokázaly vyvinout slušnou rychlost. Navíc se ušetřil čas i zdroje nutné k vývoji speciálního podvozku. Dvounápravové obrněnce si nechám někdy na příště, dneska se podíváme na třínápravové typy.
BA-3
Na podvozku licenčně vyráběného Fordu Timken vzniklo od druhé poloviny 20. let několik obrněných automobilů. Typy BA-27M, Dyrenko D-13, BAI byly sice vyráběny v menších sériích, Rudá armáda však požadovala zahájení sériové produkce obrněných automobilů ve větším měřítku. V roce 1934 vzniká návrh na nový stroj v Ižorském závodě (Leningrad) v týmu pod vedením A.D. Kuzmina. Je postaven na podvozku licenčního nákladního automobilu Ford Timken (GAZ-AAA) a oproti předchůdcům se liší jednou zásadní věcí – v zadní části vozidla je umístěna plně otočná věž z tanku T-26 i s kanonem ráže 45 mm.
Vozidlo je poháněno benzínovým motorem GAZ-AA o výkonu 40HP, který poháněl zadní nápravy. Stroj byl schopen dosáhnou na silnici rychlosti až 40 km/h, v terénu to bylo samozřejmě už horší. Proto je vozidlo vybavováno pro jízdo v obtížném terénu pomocnými gumovými pásy, které se nasazují na zadní pár kol. Pancéřovaní vozidla má sílu 8 mm.
Výzbroj je na svou dobu impozantní – kanon ráže 40 mm s palebným průměrem 40 granátů, spřažený kulomet DT ráže 7,62 mm a další kulomet DT umístěný ve střelišti vedle řidiče. Palebný průměr pro kulomety byl 3276 nábojů. Vozidlo není vybaveno žádnou radiostanicí.
Osádku tvoří 4 muži. V korbě sedí řidič a kulometčík, ve věži má stanoviště velitel/střelec z kanonu a nabíječ. Do vozidla se dalo nastoupit bočními dveřmi, popřípadě dveřmi na zadní stěně korby.
Sériová výroba probíhala v letech 1934-35 a bylo vyrobeno 168 kusů BA-3.
BA-6 (BA-6M)
V roce 1935 se objevuje následovník BA-3 který se od svého předchůdce mnoho neliší. Největší změnou je využití svařování při výrobě vozidla. Jsou vypuštěny zadní dveře a pomocné pásy se zavěšují na zadní stěnu vozu. Je zvětšen rozchod kol a vozidlo dostává nové kola odolnější proti průstřelu. Pancéřování zůstává na stejné úrovni, věž má slabší pancéřování než sériová věž tanku T-26. Inovuje se pohonná jednotka, jde o motor GAZ-M1 o výkonu 40 HP. Převodovka má 4 stupně pro jízdu vpřed a jeden pro jízdu vzad.
Je zvětšen palebný průměr kanonu ráže 45 mm na 49 granátů, palebný průměr pro kulomety DT je snížen na 2079 nábojů. Posádka a její umístění se nemění.
V roce 1936 se objevuje modernizovaná verze BA-6M. Je zde využita nová konická věž jako u modernějších verzí tanku T-26, rovněž se mění výkon motoru GAZ-M1 na 50 HP. Pancéřovaní je zvětšeno na 10 mm, vozidlo má již naistalovanou radiostanici 71-TK-1.
Celkem je v Ižorském závodě vyrobeno od roku 1935 do roku 1938 386 kusů tohoto stroje (obě verze).
BA-10
Poslední vozidlo této série postavené na podvozku GAZ-AAA vzniklo inovací verze BA-6M. Opět jsou vylepšeny některé důležité komponenty, vozidlo například dostává hydraulické tlumiče. Je vylepšeno chlazení motory a vylepšeno větrání bojového prostoru. Podvozek má zkrácený rám. Motor zůstává GAZ-M1 o výkonu 50 HP,
Osádka zůstává nezměněna, místo starší veze kanonu (1934) je montována nová verze 1938 s dokonalejším zaměřovačem. Jinak se oproti verzi BA-6M nic zásadního nemění. Je vyráběna i modernizovaná verze, která se vyráběla v roce 1939.
V letech 1938/1939 je vyrobeno celkem 1393 kusů tohoto vozidla.
Něco k bojovému nasazení. Stroje BA se objevují v konfliktech u Chalchyn Golu, v Španělské občanské válce, obsazení Polska i Zimní válce s Finskem. Samozřejmostí je nasazení v počátečních bojích s Německem, které některé ukořistěné stroje používalo mimo frontu. Určitý počet strojů BA ukořistila finská armáda a použila je proti bývalým majitelům. BA-6 byl exportován do Afganistanu a Turecka, několik strojů získala i Čína.
technická data BA-3/BA-6/BA-10:
hmotnost – 6 /5,12 / 5,12 t
délka – 4,77 /4,90 /4,65 m
šířka – 2,11 /2,07 /2,07 m
výška – 2,35 /2,36 /2,19 m
výkon motoru – 40 /40 /50 HP
max. rychlost silnice – 43 /43 /53 km/h
dojezd silnice – 250 /200 /300 km
osádka – 4 /4 /4
----------------------------------------------------------------
Použité zdroje:
Pejčor / Spurný – Obrněná technika 4
http://rkkaww2.armchairgeneral.com/index.htm
http://www.battlefield.ru/index.php
http://armor.kiev.ua/index.php
bokorys BA-3
ukořistěný BA-3
BA-3
