McDonnell Douglas F-15 Eagle
Napsal: 29/6/2006, 16:47
F-15 Eagle, další ze stíhaček které se vepsaly tučným písmem do seznamů letectva USA, nejen do USAF, ale i do letectva dalších států. Už jen pohled na jména některých hlavních stíhaček USAF něco dokazuje
F-18 Hornet = „sršeň“
F-16 Fighting Falcon = „bojový sokol“
F-15 Eagle = „orel“
Hlavně mi nezačněte třískat o hlavu F-14, F-4 a jiné…
Eagle je stíhačka, která slouží v letectvu USAF už kolem 25-ti let a stále si svými schopnostmi zajišťuje místo v tomto letectvu, i když by mnozí piloti F-15 asi opomenuli „není to dobrý.“ To proto, že F-15 začínají pomalinku upadat, na jejich místo se derou novo generační letouny jako jsou F-14D, F-18E Super Hornet a potom také plánované F-22 a mnoho dalších, čímž se stává to, že F-15 pomalu končí.
Hlavními verzemi F-15 jsou verze A, C a E. Začnu těmi prvními, verze A a C jsou především letouny které mají být schopny vybojovat velice rychle vzdušnou převahu, je u nich i možnost proti-pozemního boje, ale ta je u těchto verzí až hodně+ zadní možností. Ona stejně stíhačka Eagle je koncipována jako letoun pro čisté vybojování vzdušné převahy. Pro tento úkol slouží tomuto stroji především střely AIM-9 Sidewinder a AIM-7 Sparrow a v neposlední řadě také rotační kanon ráže 20 mm, jaký jiný než M61A1 Vulcan samozřejmě. Verze C byly zkoušeny i se střelami AIM-120 AMRAAM, které také ihned po zkouškách začaly být na F-15 používány.
A jak to vše s F-15 začalo?
Především byl na začátku plán, nebo respektive požadavek USAF na novou stíhačku pro vybojování vzdušné převahy v cílovém prostoru. Samozřejmě že v té době to bylo stále jedno a to samé – boj se sovětskými stíhačkami. Jako obvykle konstruktéři tento požadavek dokonale naplnili a ještě i vylepšili tím, že letounu dodali nějaké dodatečné vlastnosti, především to jsou dva motory Pratt & Whitney F100-PW-200, které jsou schopny dosáhnou s přídavným spalováním tahu až 106,01 kN. Tím letounu mohou udat až dvounásobnou rychlost zvuku, to je výhodná vlastnost pro stíhačku, když má vybojovat vzdušnou převahu v daném prostoru.
Ihned po nákupu začaly být F-15 houfně zaváděny do výzbroje USAF. Jejich hlavní chvíle však přišla až v roce 1991. Tehdy byly stíhačky F-15 vyslány do oblasti jako první vojenské letouny USA, ihned po šokující zprávě, že Irák obsadil Kuvajt. Nebyly však jediné, stíhačky F-15 mělo v té době ve výzbroji také Královské vojenské letectvo Saudské Arábie (dále už jen RSAF). Stíhačky F-15 dosáhly také během války v Perském zálivu jednoho z největších počtu sestřelů – 32 letadel. A to pouze zbraněmi Sidewinder a Sparrow (nemám žádné informace o tom, zda bylo nějaké irácké letadlo sestřeleno hlavňovou zbraní). F-15 RSAF sestřelili dva nepřátelské stroje a to Mirage F1, oba tyto stroje sestřelil kap. Al-Shamrami. Nejúspěšnější letkou používající F-15 v Iráku se stala 58. taktická letka USAF.
Nejnovější verze – F-15E je už dost o něčem jiném, než byly předchůdci. Verze E je mnohdy nazývána Strike Eagle, jedná se totiž o verzi která je určena stejným, ne-li větším procentem na útoky proti pozemním cílům. Když byla F-15 zaváděna do výzbroje, bylo navrhnuto její použití jako bitevníku, to bylo ovšem zamítnuto s tím, že tato jednání budou obnovena až po nějaké době užívání F-15 – v roce 1982. Po zalétání zkušebního stroje TF-15A bylo odsouhlaseno nakoupení zhruba 200 těchto strojů. Ty po zavedení nahradily letouny F-111 u osmi letek.
Tato stíhací-bombardovací verze se hodně ukázala i v Perském zálivu, kde sice nebyla moc nasazována, ale když už nasazena byla, velmi se proslavila, hodně známé jsou nasazení proti mobilním stanovištím raket SCUD. Výhodou, myslím že obrovskou výhodou tohoto stroje je to, že se může velice efektivně bránit sám proti vzdušným cílům.
Tato verze je upravena tak, aby mohla nosit proti-pozemní zbraně, to je pochopitelné, slouží k tomu především různé laserové zaměřovače jako je třeba pouzdro LANTRIN, které v sobě skrývá systém FLIR a laserový zaměřovač. Letoun je na rozdíl od stíhacích a cvičných verzí dvoumístný. Samozřejmostí je displej HUD, výmetnice klamných cílů, rušičky, navigační systémy (AAQ-13) a další, alternativní ozařovače cílů (AAQ-14). Letoun je především vybaven duálním radarem APG-70, který může pracovat jak v režimu vzduch/vzduch, tak vzduch/země. Dalším doplňkem jsou palivové nádrže CFT, ty jsou speciální, mají malý odpor vzduchu a navíc jsou na jejich úchytech další závěsníky pro umístění výzbroje. F-15E je vybaven silnějšími motory F-100-PW-229, ty mají maximální tah 129,5 kN. Letoun je schopen nést široké spektrum proti-pozemní výzbroje od neřízených pum a raket, tak přes ty řízené, jak pumy naváděné laserem GBU-28, kazetové pumy a bloky jako např. GBU-87,nebo SUU-30H. Dále pak řízené střely jako je protiradarová střela AGM-88 HARM, nebo protitanková AGM-65 Maverick. Údajně lze použít i protilodní střely.
Letoun F-15 už byl vyvezen do mnoha zemí, jako je třeba Saudská Arábie, Izrael, nebo Japonsko.
Technické údaje: McDonnell Douglas F-16C Eagle
Motory: 2x F-100-PW-220
Max. rychlost: 2 655 km/h
Dolet: 5 750 km
Dostup: 18 300m
Rozměry:
Rozpětí: 13,05 m
Délka: 19,43 m
Výška: 5,63 m
F-18 Hornet = „sršeň“
F-16 Fighting Falcon = „bojový sokol“
F-15 Eagle = „orel“
Hlavně mi nezačněte třískat o hlavu F-14, F-4 a jiné…
Eagle je stíhačka, která slouží v letectvu USAF už kolem 25-ti let a stále si svými schopnostmi zajišťuje místo v tomto letectvu, i když by mnozí piloti F-15 asi opomenuli „není to dobrý.“ To proto, že F-15 začínají pomalinku upadat, na jejich místo se derou novo generační letouny jako jsou F-14D, F-18E Super Hornet a potom také plánované F-22 a mnoho dalších, čímž se stává to, že F-15 pomalu končí.
Hlavními verzemi F-15 jsou verze A, C a E. Začnu těmi prvními, verze A a C jsou především letouny které mají být schopny vybojovat velice rychle vzdušnou převahu, je u nich i možnost proti-pozemního boje, ale ta je u těchto verzí až hodně+ zadní možností. Ona stejně stíhačka Eagle je koncipována jako letoun pro čisté vybojování vzdušné převahy. Pro tento úkol slouží tomuto stroji především střely AIM-9 Sidewinder a AIM-7 Sparrow a v neposlední řadě také rotační kanon ráže 20 mm, jaký jiný než M61A1 Vulcan samozřejmě. Verze C byly zkoušeny i se střelami AIM-120 AMRAAM, které také ihned po zkouškách začaly být na F-15 používány.
A jak to vše s F-15 začalo?
Především byl na začátku plán, nebo respektive požadavek USAF na novou stíhačku pro vybojování vzdušné převahy v cílovém prostoru. Samozřejmě že v té době to bylo stále jedno a to samé – boj se sovětskými stíhačkami. Jako obvykle konstruktéři tento požadavek dokonale naplnili a ještě i vylepšili tím, že letounu dodali nějaké dodatečné vlastnosti, především to jsou dva motory Pratt & Whitney F100-PW-200, které jsou schopny dosáhnou s přídavným spalováním tahu až 106,01 kN. Tím letounu mohou udat až dvounásobnou rychlost zvuku, to je výhodná vlastnost pro stíhačku, když má vybojovat vzdušnou převahu v daném prostoru.
Ihned po nákupu začaly být F-15 houfně zaváděny do výzbroje USAF. Jejich hlavní chvíle však přišla až v roce 1991. Tehdy byly stíhačky F-15 vyslány do oblasti jako první vojenské letouny USA, ihned po šokující zprávě, že Irák obsadil Kuvajt. Nebyly však jediné, stíhačky F-15 mělo v té době ve výzbroji také Královské vojenské letectvo Saudské Arábie (dále už jen RSAF). Stíhačky F-15 dosáhly také během války v Perském zálivu jednoho z největších počtu sestřelů – 32 letadel. A to pouze zbraněmi Sidewinder a Sparrow (nemám žádné informace o tom, zda bylo nějaké irácké letadlo sestřeleno hlavňovou zbraní). F-15 RSAF sestřelili dva nepřátelské stroje a to Mirage F1, oba tyto stroje sestřelil kap. Al-Shamrami. Nejúspěšnější letkou používající F-15 v Iráku se stala 58. taktická letka USAF.
Nejnovější verze – F-15E je už dost o něčem jiném, než byly předchůdci. Verze E je mnohdy nazývána Strike Eagle, jedná se totiž o verzi která je určena stejným, ne-li větším procentem na útoky proti pozemním cílům. Když byla F-15 zaváděna do výzbroje, bylo navrhnuto její použití jako bitevníku, to bylo ovšem zamítnuto s tím, že tato jednání budou obnovena až po nějaké době užívání F-15 – v roce 1982. Po zalétání zkušebního stroje TF-15A bylo odsouhlaseno nakoupení zhruba 200 těchto strojů. Ty po zavedení nahradily letouny F-111 u osmi letek.
Tato stíhací-bombardovací verze se hodně ukázala i v Perském zálivu, kde sice nebyla moc nasazována, ale když už nasazena byla, velmi se proslavila, hodně známé jsou nasazení proti mobilním stanovištím raket SCUD. Výhodou, myslím že obrovskou výhodou tohoto stroje je to, že se může velice efektivně bránit sám proti vzdušným cílům.
Tato verze je upravena tak, aby mohla nosit proti-pozemní zbraně, to je pochopitelné, slouží k tomu především různé laserové zaměřovače jako je třeba pouzdro LANTRIN, které v sobě skrývá systém FLIR a laserový zaměřovač. Letoun je na rozdíl od stíhacích a cvičných verzí dvoumístný. Samozřejmostí je displej HUD, výmetnice klamných cílů, rušičky, navigační systémy (AAQ-13) a další, alternativní ozařovače cílů (AAQ-14). Letoun je především vybaven duálním radarem APG-70, který může pracovat jak v režimu vzduch/vzduch, tak vzduch/země. Dalším doplňkem jsou palivové nádrže CFT, ty jsou speciální, mají malý odpor vzduchu a navíc jsou na jejich úchytech další závěsníky pro umístění výzbroje. F-15E je vybaven silnějšími motory F-100-PW-229, ty mají maximální tah 129,5 kN. Letoun je schopen nést široké spektrum proti-pozemní výzbroje od neřízených pum a raket, tak přes ty řízené, jak pumy naváděné laserem GBU-28, kazetové pumy a bloky jako např. GBU-87,nebo SUU-30H. Dále pak řízené střely jako je protiradarová střela AGM-88 HARM, nebo protitanková AGM-65 Maverick. Údajně lze použít i protilodní střely.
Letoun F-15 už byl vyvezen do mnoha zemí, jako je třeba Saudská Arábie, Izrael, nebo Japonsko.
Technické údaje: McDonnell Douglas F-16C Eagle
Motory: 2x F-100-PW-220
Max. rychlost: 2 655 km/h
Dolet: 5 750 km
Dostup: 18 300m
Rozměry:
Rozpětí: 13,05 m
Délka: 19,43 m
Výška: 5,63 m
jen mám takový dotaz, nevím jakým věkem je to mládí bráno u tebe? tím myslím tvůj věk...