PALBA.CZ

Dněpr 1944 Nikopol Č 1-3.

Část 1.

V popisu bitvy o obranné postavení „Wotan“ jsme si řekli, že německá 6. armáda byla v bitvách v říjnu a listopadu 1943 Sověty roztržena na dvě části. Jižní část se za bojů dostala za Dněpr v jeho ústí u Chersonu. Severní část byla Sověty tlačena na sever do postavení jižně od Nikopolu. Tyto bitvy probíhaly do konce ledna 1944. Dále jsme říkali, že tím u Nikopolu vznikl „balkón“ – předmostí, které chtěl později Hitler využít (po doplnění vojáky a technikou) k ofenzívě a otevření severního přístupu ke Krymu.
Již tam ale bylo řečeno, že Sověti si iniciativu v útoku vzít nenechají.
V prudkých obranných bojích jižně od řeky Dněpr a jižně od Nikopolu se vyznamenala 24. td, která protiútoky obrněných skupin otupila útoky Sovětů. Ty při bojích proti 24. td ztratili do konce ledna 1944 290 tanků T 34, 130 protitankových kanonů, 60 děl všech ráží, 31 minometů a 25 letadel. 24. td zajala 800 Sovětů. Její ztráty činily 500 vojáků. Mezi nimi byl i skvělý důstojník, nositel Dubové ratolesti, rytmistr Georg Michael.
Takže 24. td se podařilo zde stabilizovat situaci, jižní část balkonu tak byla zabezpečena.

Hitler věděl, již od října 1943, že zde u Nikopolu musí především vybudovat obranu a proto sem povolal k velení 40. ts osvědčeného a spolehlivého generála horských vojsk Ferdinanda Schörnera.
Generál horských vojsk Ferdinand Schörner se svým štábem se stal velitelem 40. ts v říjnu 1943.
My co jsme Schörnera sledovali ve všech popisech víme, že v roce 1942 velel 6. horské divizi u Murmanska, potom se stal velitelem 19. horského sboru na frontě u polárního moře.
Když půjdeme trochu do historie zjistíme, že mladý poručík Schörner dobyl za ww1 s bavorským pěším osobním plukem (Leibregiment) německého horského sboru společně s Rommelem a jeho würtenbergským horským praporem, dominující horskou pevnost Monte Kolowrat a obsadil kótu 1114 daleko za prolomenou frontou na Isonzu. Za tuto bitvu dostal 24. října 1917 nejvyšší vyznamenání za statečnost v císařské armádě, Pour le merité. Rommel tehdy se svými myslivci podporoval čelní útok Bavorů, dobyl horský masiv Monte Matajur, který leží 50 km severovýchodně a 27. října 1917 za to také dostal Pour le merité.
Jak víme z těchto mladých poručíků v době ww1 se ve ww2 stali skvělý vojskový velitelé vysokých hodností.

Hitler nechal dokonce 25. listopadu 1943 ustavit skupinu Schörner, a ta dostala za úkol bránit celý Nikopolský „balkón“. Velitelem této skupiny byl samozřejmě generál horských vojsk Ferdinand Schörner se svým štábem.
Schörner začal rychle a prozíravě organizovat obranu v předmostí u Nikopolu. Nebyla to jednoduchá práce. Věděl, že proti němu stojí mnohem silnější soupeř. Ale to není vše. Obranné postavení bylo dlouhé 120 km a nemělo žádnou hloubku. 10 až 15 km za frontou byla řeka Dněpr, která zde byla široká 600 a místy 1 200 metrů. Před řekou ležela Plavna – rozlehlá bažinatá nížina plná partyzánů.
Němci sem nadirigovali vrchního šikovatele Willi Lilienthala s kalmyckým majorem Abušinovem. Major Abušinov s sebou přivezl 5 jezdeckých švadron – 1 200 dobrovolníků – Kalmyků z jurtových vesnic Kalmycké stepi. Všichni byli úhlavními nepřáteli Rusů a sovětského zřízení a od léta 1942 bojovali na německé straně. Odešly z prostorů kolem Elisty se ženami a dětmi spolu se 16. mech. divizí na západ. V celé německé armádě nebylo lepších vyzvědačů a lovců partyzánů.
Právě tito Kalmyci udrželi během všech bojů na uzdě partyzány z Plavny.
Během organizování obrany skupinou Schörner dostal její velitel pod velení 40. ts ještě 29. a 4. sbor. Dohromady to tedy představovalo 9 pěších divizí a 1 tankovou divizi. Tou tankovou divizí byla 24. td, která tvořila jedinou pohotovostní zálohu. Později byl ke skupině Schörner připojen i 17. sbor generála Kreysinga.
Schörner byl znám jako tvrdý, nekompromisní, nebojácný a neohrožený velitel, který vyžadoval železnou disciplínu. Měl velké taktické nadání. Ve štábu OKH ho však znaly jako nepohodlného – to z toho důvodu, že ho měl Hitler v oblibě. Náčelníkem štábu u skupiny Schörner byl tehdy plukovník i. G. von Kahlden, který se ideálně k Schörnerovi hodil svým klidem.


general Vasilij Čujkov

Dněpr 1944 Nikopol Č 2.

Část 2.

Průběžně jak jsme popisovali bitvy na Dněpru, říkali jsme důležitost města niklu Nikopol. Říkali jsme i o rozkazu Hitlera: „Držet Nikopol za každou cenu“.
Ve zpravodajských pramenech té doby se objevovalo město Nikopol každý den. V Německu znal začátkem roku 1944 Nikopol každý občan, který četl noviny a poslouchal rádio.
V prvním lednovém týdnu roku 1944 začínalo každé hlášení Wehrmachtu slovy: „V předmostí Nikopol…“.
V únoru 1944 se již znění hlášení mění a na ukázku vybírám některé dny.
Den 4. února: „V prostoru Nikopol došlo včera…“
Den 5. února: „V bojovém prostoru Nikopol Sověti posílili…“
Den 6. února: „V prostoru Nikopol stojí naše divize nadále…“
Den 7. února: „V prostoru Nikopol zahájil nepřítel značnými silami…“
Den 9. února: „Naplněná příkladným bojovým duchem, odrazila naše vojska v těžkých obranných bojích u Nikopolu…“
Den 10. února: „Na východní frontě ztroskotaly i včera západně od Nikopolu…“
Den 11. února: „Vojska východní fronty včera opět odrazila početné silné útoky Sovětů v prostoru západně od Nikopolu a jižně od Krivého Rogu.“
Náhle z hlášení Wehrmachtu jméno Nikopol na 7 dní zmizí. Osud Nikopolu zahalí mlčení. Co se zamlčovalo?
Tak o tom si nyní řekneme.
Dne 31. ledna a 1. února 1944 zahajuje sovětská 8. gardová armáda generála Čujkova (bývalá 62. armáda od Stalingradu) z 3. Ukrajinského frontu generála Malinovského ofenzívu proti severní části „balkónu“ Nikopol. Tento úder ze severu je veden proti týlu předmostí. Je tak prudký, že generál Schörner okamžitě rozezná, že by ten úder mohl být smrtelný pro celý „balkón“. Nečeká ani na rozhodnutí vůdce a již 2. února 1944 zahajuje operaci „Dámská volenka“ to je krycí název pro vyklízení veškerých postavení na východní straně Dněpru.
Z jižní fronty začne okamžitě stahovat 24. td po dvou značně ohrožených mostech Nikopolu a v obci Lepeticha a další své divize, ty pak vrhá proti útočícímu sovětskému 4. gardovému mech. sboru a dalším svazkům 8. gardové armády.
Schörnerovi se tak v poslední minutě ještě jednou podaří zabránit Sovětům v okamžitém průlomu k Dněpru. Dokonce vybojuje a udrží koridor mezi řekou a městem Apostolovo.
Proti Hitlerovu plánu a jeho pokusům se vměšovat ihned prosadí svůj plán úniku z pasti přes tuto poslední škvíru. Schörner nemá čas na věčné Hitlerovo váhání.
Okamžitě stáhne 3. horskou divizi z předmostí a zasadí jí ke krytí boku západně od Gruševky. Následuje 17. pd, která převezme úsek až po Marinskoje.
8. února 1944 pak pod velením 4. sboru nastoupí k útoku na Apostolovo bojové skupiny Zimmer a Lorch s částmi 17. a 3. divize. Cílem útoku je železnice s nádražím Tok – Apostolovo. Další skupina Mieth prorazí, ale granátníci i horští myslivci mají velice těžkou situaci. Tu těžkou situaci v hloubce sovětského průlomu způsobuje bahno. Granátníci 17. pd si musí omotat holinky celtovinou, aby je neztratili v bahně, které sahá až po kolena. Bahno bylo tak houževnaté, že ani 10 koní nepohnulo s jedním lehkým protitankovým kanonem.
Za nevýslovné námahy se tak podaří posílit jednotky, které kryjí hrdlo lahve. Dále je z východu stažen i 17. sbor, který se zachytí západně od Apostolova a zastaví zde Čujkovovu sovětskou 8. gardovou armádu.
Od 10. února se podaří čelním odřadům 24. td zastavit cestu Rusům, kteří pronikli za dopravní uzel Apostolovo a dokonce jsou zahnáni zpět do města. Tím je vytvořen předpoklad k udržení úzkého koridoru. Malým bojovým skupinám pluků 3. horské, 97. lehké pěší, 17. pd a 258. pd generála Bleiera se daří odvracet sovětské útoky do maličkého hrdla lahve.
Vítěz od Stalingradu generálporučík Čujkov se svou 8. gardovou armádou několik dní zuřivě buší do německé obrany. Marně.
Mezitím se Schörnerovy divize odpoutávají od Dněpru do obrany je ještě vřazena ze 4. sboru 125. pd. Ostatní svazky přechází přes most u Gruševky a přes potok Basavluk u Periveského.
Pár dní dotírají Sověti marně. Německá obrana drží.
U Gruševky přechází německé jednotky po jediném mostě. V případě, že by zde vznikla panika, ústup by byl vážně narušen. Generál Schörner si je toho vědom a tak stojí s polními četníky 8. února 1944 u vjezdu na most. Nechá občas vystřelit z lehkého flaku nad hlavy tlačících se jednotek. Je to brutální, ale účinné napomenutí k pořádku.


Generál Schörner


Nikopol - jižní balkon - skupina Schörner


Fronta Dněpr 1943/1944

Dněpr 1944 Nikopol Č 3.

Část 3.

Západní pilíř úzké škvíry brání 97. lehká pěší divize a čelní jednotky 24. td u obce Bolšaja Kostromka. Bojuje se zde i sečnou a bodnou zbraní. Na druhé straně škvíry bojuje 3. horská divize a 17. pd. Ty přes obtížný bažinatý terén drží pozice mezi obcemi Marinskoje a Verchnaja Michajlovka. Sem jim přijde na pomoc od severu 9. td generála Jolasseho.
Jak vypadala situace v hnízdech odporu např. u obce Marinskoje u vojáků 138. horského pluku si nyní popíšeme.
Obrana u obce Marinskoje se skládá z hnízd odporu, které tvoří kulometčík a další je o 20 až 50 metrů dále. Je mráz a mlha. Je vidět sotva na 20 až 50 metrů, tedy někde kulometčík kulometčíka nevidí. Sověti již od rána podnikají útoky.
Svobodník Bergman ze 138. horského pluku drží jeden opěrný bod. Sověti od rána 13. února 1944 útočí v mlze na jejich postavení. Musí zde prorazit. Bergman mění pás do kulometu za pásem. Do této sloty začne padat sníh. Viditelnost se sníží na 10 až 15 metrů. Bergman dostane zásah a je zraněn. Druhý střelec převezme zbraň. Neslyší kulomet z levé strany, začne tam pálit. Bergman se tam chce odplazit, je znovu zasažen a zůstane mrtvý ležet. Po chvíli je zabit i druhý střelec. Dva další vojáci, kteří to popisovali se stáhnou k dalšímu střílejícímu kulometu.
V jiném místě např. 24 letý poručík Holzinger se 2 SHD u obce Verchnaja Michajlovka zničí 9 tanků T 34 a zmaří tak útok sovětské tankové brigády.
13. února 1944 pak již začínají Němci v mlze podle azimutu ustupovat. Při ústupu dorazí do obce Bolšaja Kostromka. Večer je mráz okolo 30 stupňů pod nulou. Ustupující Němci zde narazí na sovětskou bojovou skupinu, která se ve vánici a v mrazu prolomila přes hnízda odporů 24. td. Vojákům zamrzají závěry pušek, bojuje se bodáky a granáty. A to jen do prvních domků. Potom přestanou obě strany bojovat.
U 2. praporu 144. pluku horských myslivců dokonce sněhová bouře a 30 stupňů mrazu vyjedná kuriózní příměří. Potkají se zde u stohu slámy Sověti a Němci. Navzájem se vidí a obě strany křičí: „Nix vojna!“
Rusové se schovají do stohu slámy na východní straně a Němci na západní straně stohu. 5 metrů slámy dělí válku od míru. Obě dvě strany takto přečkají v ledové vichřici a mrazu klidnou noc.
Ráno se obě skupiny mlčky rozejdou. Každý si jde po svých. Potom, když dojdou ke svým udělají čelem vzad a jdou opět do války.

15. a 16. února 1943 to mají německé jednotky za sebou. Podařilo se jim dostat se z pasti u Nikopolu.
V hlášeních Wehrmachtu v Německu se objevuje opět něco o Nikopolu až 18. února 1944.
To již jenom popíšeme: „Za těžkých bojů u Nikopolu,“ ale to co následuje potom je zamlženo vojenským jazykem denních zpráv a jen kulantně je v závěru řečeno, málokdo to pochopí, že předmostí bylo ztraceno.
My naštěstí máme možnost nahlédnout do válečného deníku 6. armády Dr. Martina Francka. Je všeobecně znám jako pečlivý zapisovatel i u historiků.
A ten říká: „Šestnáct divizí armády ztratilo většinu svých vozidel, větší část materiálu týlových jednotek, zvláště pekařských a řeznických rot a polních kuchyní; také mnoho těžkých zbraní muselo být zanecháno v původních postaveních, protože je nebylo možné dopravit zpět. Naproti tomu byla zachráněná živá síly divizí.“
O preciznosti Schörnerova ústupu vypovídá fakt, že nenechal nikde ani jediného raněného. Více než 1 500 raněných německých vojáků bylo pod ochranou kozácké švadrony 40. ts odvezeno na jednospřežných vozech a zachráněno.
Štábní důstojník major Kandutsch ve svém deníku shrnuje své myšlenky o Nikopolu takto: „Kotel praskl. Schörner se s námi rozloučil. Bez něho a jeho náčelníka štábu bychom nyní všichni pochodovali na Sibiř. To mu nikdo z Nikopolských nezapomene.“
Nám je jasně patrné, že sovětská 8. gardová armáda vyhnala Němce z předmostí Nikopol a dostala se na západní břeh Dněpru.
No a jestliže v obranném postavení „Wotan“ a v bojích o Melitopol a za ústupu za Dněpr u jeho ústí utrpěli Němci vysoké lidské ztráty, tak tady je jasné, že přišli o těžkou techniku a spoustu vojenského materiálu.
A bude hůř!
V dalším popisu si řekneme o bitvě okolo Kirovogradu, který byl předzvěstí velkých katastrof jižního křídla německé armády na západním břehu Dněpru.

Nějaká fota:


24. td PHM


Kulomet MG - 42.


Kulomet MG -34.

Přídavek...

Nikita S. Chruščov sleduje s velitelem 1. ukrajinského frontu, generálem N.F. Vatutinem letecký boj - Ukrajina 1944


Velitel 2. ukrajinského frontu, maršál I.S.Koněv sleduje výklad generála M.V.Zacharova, náčelníka štábu frontu


Generál V.I.Čujkov dává pokyny svým podřízeným důstojníkům - 1944

Něco k partyzánům...


Příprava na přepad městečka - 1943


Partyzáni čtou list Bolševik - 1943


Partyzán zapaluje doutnák nálože pod kolejí - 1943

Jo, vždy to vyšperkuješ skvěle, ď.

Boj o Nikopol v sovětském podání - 1963


ukázka

No vidíš jak jsou i Sověti opatrní říct, že to byla těžká porážka - ale s porážkou u Melitopolu a jižním Dněpru to bylo strašné a porážka to byla. Ještě bude jeden povedený německý manévr u Kirovogradu. No, ale potom půjdou kotle a Němci se povezou. Sám vidíš, že závěry v popisu Tebou dodaném průběžně říkám.
Zde je ještě patrné, že Sovětům vázla koordinace pohybu útočících jednotek, zásobování a když se přidala příroda nebylo to ještě ono.
Ovšem, brzy se vše změní.

Mě zaujali ti partyzáni. To byl opravdu problém? Sem žil v představě, ze partyzáni se živili hluboko v týlu (napadání komunikací a spojů), ale na Německé jednotky ve frontové oblasti si netroufli......

Máš to dobře ve své představě. Netroufli, neměli takové zbraně a ani způsob partyzánského boje to nepředpokládal. Zde se jen fronta dostala do míst, kde byli skupiny partyzánů a tak to museli Němci řešit a zde uspokojivě pomocí Kalmyků.
Ten problém partyzánů na území SSSR je velice široký a já se jej pokusím osvětlit až budu popisovat Přípravy a Úvod k operaci "Bagration".
Takže zatím - hodnocení západních historiků - Určité nepříjemnosti partyzáni způsobovali - dokonce si vytvářeli - zvláště v Bělorusku partyzánské kraje a "republiky", ale celkový vliv na vývoj fronty neměli. Němci měli speciální jednotky pro boj s partyzány a čas od času i stáhli jednotky z fronty. Dále používali, jako zde, místní občany SSSR ( a to s velikým úspěchem - znalost mentality, terénu a pod.), kteří nenáviděli Stalina a komunistické zřízení.
Sovětský, částečně pochopitelný, pohled historiků je příliš stále zahleděn do patriotismu země. Všeobecně zveličují význam partyzánů.
Německá armáda v Rusku byl kolos, který fungoval, její státní vojenská správa fungovala precizně i když se samozřejmě dopouštěla chyb ( z důvodů rasistických zákonů málo zapojovala místní, ale zapojovala je). Máme- li dát kolika procenty se partyzáni podíleli na porážce Německa v SSSR - je to můj odhad z dostupných pramenů - 1-2% a to možná přeháním. Ale procento k procentu.
Více osvětlím v Operaci Bagration.

Z této části se mi i zdálo, že se trochu němci vzpamatovali. Ale jak píšeš na konci bylo to jen zdání. Musím si, ale znovu pročíst starší části. Jestli jsem dobře pochopil, tak výše uvedená bitva probíhala na východní straně Dněpru. Já měl za to, že už jsme na západní části.

A ještě k Ralphovi, vypadá, že také o tomto tématu hodně ví. Spolupracujete nějak spolu? Nebo jen tady dodává foto.

Ano prohlédni si předešlé příspěvky, především pak mapu a na ní hlavně řeku Dněpr. Tato velmi dlouhá řeka ( 2283 km - my popisujeme 700 -800 km v jeho dolní části až k ústí do Černého moře) dělá mnoho oblouků a tak je třeba se orientovat podle popisovaných měst a také datumů popisovaných bitev. Dněpr byl na mnoha místech jak popisuji překonán už 23 - 24. září 1943 a na mnoha místech jako u Nikopolu až v únoru 1944. Popis děláme od Středu Dněpru na jih a nyní po Nikopolu se vracíme z jihu na Střed Dněpru, to vše dle datumů bitev a souvislostí. Bez přečtení všech kapitol ti uniknou souvislosti.
Co se týče Němců již se vlastně - když si přečteš vše o Kursku - nikdy nevzpamatovali. Měli jen dílčí úspěchy při protiútocích a právě ty se pokouším ukázat. Ty boje nebyly jednostrané, ale pomalu se k nim schylovalo. No a hádej kdo vyhrával? Ale tak jednoduché to ve svém vítězství Sověti neměli. Chci ukázat pohledy i z německé strany, protože bible Sovětů - " Velká vlastenecká válka " - to maluje moc na červeno a bílo - to jejich až na malé problémy jsme...... Kdyby nám lépe fungovalo zásobování tak bychom.... atd.
Nespolupracuji s nikým jinak než vidíš sám. On sem Ralph Kerr dává co sám zná ( a zná hodně) a výňatky z bible Sovětů - " Velká vlastenecká válka". Nikdy jsem jí z již popsaných důvodů nebral za jediné a věrohodné svědectví ( Ralph Kerr říká něco podobného) o ww2 na východě ( zvláště s jejím patosem) .
Ono Němci o nic lepší - Kdyby Hitler ..... , Kdybychom měli ještě dvě divize tak bychom ...
No a já z pomocí nezávislosti nestraných historiků a svým prostudováním mnoha literatur, hledám kompromis, a z něj jak to asi bylo doopravdy.

michan píše:.......... No a hádej kdo vyhrával? .........

))))))

No, ono, ať píše co píse, každej autor je jaksi zdrojem svého názoru. Nelze zcela a bez žádné vyjímky něco napsat a mít naprostou jistotu, že je to nestrané. Memoáry to nejsou z principu, jelikož ty popisují pohled autorův. Také pohledy leckterého historika nejsou nestrané a některé se tím ani příliš netají. Ten kdo vychází ze studia materiálů, vychází z názoru toho kdo je napsal...... Tady na michanově pohledu je úžasné ( a v naších krajích je to nejen vzácné, ale především záslužné), to, že hledá a popisuje pohled ze stran obou, což je jediný funkční způsob, jak se jednostranosti vyhnout. Takhle nějak má vypadat pohled historiků a nejen na tohle období.

Redboy děkuji.
Musím říci, že to co jsi napsal je skutečně můj zámysl zde na Palbě.
Je však takovou ironií, že toto zde říkám skoro každou kapitolu, kde jsem čerpal poznatky - říkám mám nejméně 500 historických a memoárových knih obou stran - mám divizní zápisky něm. armády - 30 let sbírám poznatky o ww2 - mám již od mládí zápisky co kde o ww2 vyšlo, bylo řečeno mám desítky map, náčrtů bitev.
Přijde nový člen, přečte si jednu dvě kapitoly, kde zrovna není vysvětlení a píšeme vše znovu.
Zde je popsáno mnou již u ww2 východ 1941 - 1943 a píšeme 1944, Je zde popsána Afrika 1940 - 1943, Je zde popsána Korea.
U všech jsem vysvětloval, že je to má kobyla od mládí. Přijde nový a opět se zeptá, aniž by si to přečet. Budu prostě trpělivě vysvětlovat - je to mé Hoby a chci popsat to co víte z jedné strany i z té druhé strany.
Nikdy se nespokojuji s tím, co o tom napsala jedna strana.

Pokusné vložení obrázku z Galerie - díky Pege

Sovětští dělostřelci v akci.

Máš zač. Já ti také děkuji,že si mi posloužil jako "pokusný králík" na tvorbu návodu pro vládání a linkování fotek z Galerie.

V pokusné verzi už jsme 2. Galerii pro fota z fora nahodili,brzy jí naintegrujem do Palby a jednoduchý+ srozumitelný návod se bude méně zkušeným uživatelům hodit.

k tem partyzanum.rekl bych že jejich nejvetší uspech ci jak to nazvat.byl spíš psychologický.vytvařel pocit nejistoty za frontou a nutil vojáky k neustalý ostražitosti.a to hodne vyčerpávalo psychicky

Nechci a nechtěl jsem zlehčovat partyzánské hnutí na území SSSR. Chci říci toto: Po prostudování všech historických pramenů konstatuji - Partyzáni v SSSR problém byli po celé ww2 - Německá armáda si však v každém čase s partyzány poradila tak, že to nikdy neohrozilo boje na frontě.
Celou problematiku partyzánského hnutí v SSSR osvětlím v popisu operace " Bagration".