9K32 Strela-2, 9K34 Strela-3

PL systémy, rakety, PL kanony....

Moderátor: Julesak

Odpovědět
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 13:02

9K32 Strela-2, 9K34 Strela-3

Příspěvek od redboy »

9K32 Strela-2
9K34 Strela-3

Obrázek


Tentokrát se budeme věnovat dvěma systémům součastně. Jde o protiletadlové systémy té nejlehčí kategorie, přenosné PLŘS odpalované přímo z ramene střelce. Dva jsou proto, že 9K34 je v podstatě rozsáhlejší modernizace 9K31 a přímo z ní vychází. Systém také souvisí s vývojem podobného systému ve Spojených státech. Tím byl systém FIM-43 Redeye a zadání vzniklo v přímém důsledku tohoto vývoje. O zadání jsem tu už mluvil, bylo to v díle věnovaném systému 9K31 Strela 1. Bylo to totiž to samé zadání a to, že systém 9K31 poté skončil jak jsme si řekli v článku o něm, souviselo i se systémem, o kterém si budeme povídat dnes, 9K31 Strela-2.

Zadání k vývoji takového komplexu padlo 25.srpna 1960. Termín byl dosáhnout střeleckých zkoušek v 3.Q 1962. Výkony měly umožnit postřelování cílů o rychlosti 200-250m/s, tj podzvukových na výškách od 50-100m do 1000-1500m na vzdálenost 2km. Hmotnost ŘS měla být 10-15kg.

Vývojem bylo pověřeno CKB Ministerstva pro vojenskou techniku které vedl Boris Ivanovič Šavyrin, opět známý dělostřelecký konstruktér.

Boris Ivanovič Šavyrin
Шавырин Борис Иванович

Obrázek

Já sem se o tom již někde zmiňoval, jde o Chruščevovu dobu, dělostřelecké konstrukční kanceláře jsou likvidovány, letecké přeorganizovávány. Vše co má ruce a nohy vyvíjí rakety a mezitím se likvidují tisíce letadel, celé pluky zcela nových letadel jdou do šrotu, tisíce děl a minometů končí v hutích. Toto zanedbání dělostřeleckého vývoje zmizí až dlouho po tom co je N.S.Chruščov odejít. Opravdu dlouho a ještě v koncem sedmdesátých let není nasycení, především samohybným dělostřelectvem v divizích RA srovnatelné s těžkými divizemi USA. To sem ale nepatří.

Tak nic, zpět k Borisi Šavyrinovy, pod jeho vedením byly vytvořeny v letech 1936/38 minomety, 82mm (praporní minomet), 107mm, 120mm (tzv plukovní minomet), ve válečném období pak minomety ráže 160 a 240mm. Jeho CKB, patřící Ministerstvu pro vojenskou techniku bylo výsledkem přeorganizace (rozuměj likvidace) právě dělostřeleckých konstrukčních kanceláří a místo s ním sdílelo více významných konstruktérů. Jejich osud byl společný. Později to bylo CKB-4, ještě později CKBGA (GA znamená „glatkostvolnoj artilerii“ hladkohlavńové dělostřelectvo) a v jeho náplni byl vývoj PTŘS, například 2K15 Šmel, což bylo v době o které hovoříme, ale třeba Maljutka, a další. Vznikl tam monstrózní 420mm jaderný minomet 2B2 Oka, operačně taktické rakety OTR-21 Točka, taktické OTR-23 Oka, i moderní systém Iskander.ale i systém aktivní ochrany tanků Arena. Bylo toho dost. Po smrti Šavyrina, v roce 1965 se hlavním konstruktérem CKB stává Sergej Pavlovič Nepobedimyj (to jméno je legenda) a v roce 1966 se z KB stává Konstrukční kancelář strojírenství, KB Mašinostrojenija MOP.

Vývoj této koncepčně nové zbraně, si vyžádal zcela nový vývoj všech komponentů. Bylo zvoleno co nejlehčí odpalovací zařízení v podobě kontejneru s ŘS odpalovanou z ramene zaměřenou pomocí mechanických mířidel. Bylo to koncepčně podobné jak sedmihlavňový přenosný 30mm systém Kolos, který se poté nadělal.
Na rozdíl od systému 9K31 Strela 1 byl zvolen princip navádění v podobě IČ pasivního naváděcího systému. Bylo to ovšem rizikové, jelikož do té doby byl podobný systém použit jen u větších ŘS. Navíc nebyla možná střelba na cíle s malým tepelným obrazem na pozadí. To v praxi znamenalo, že lze postřelovat cíle pouze na odletu, ze zadní polosféry, ovšem s tím, že není rozhodující jaké jsou světelné podmínky. Velmi omezené bylo postřelování cílů nepoháněných proudovým motorem, kde teplota pohonu není tak vysoká, případně o malém výkonu, typicky vrtulníků.
Naváděcí hlavičku vyvíjelo Leningradské OKB-357. Později toto OKB bylo členem Leningradského opticko-mechanického sdružení LOMO. Vývoje čidla se také zúčastnil Národní optický ústav (GOI) pod vedením R.A. Gorjačkina.

V sovětském svazu byla technologie IČ pasivní soustavy používána na leteckých protiletadlových raketách K-13 a K-8MT. K-13 byla věrná kopie ukořistěné AIM-9 a naváděcí soustava K-8 z ní vycházela. Tady bylo nutno začít znovu, jelikož hmotnostní požadavky neumožňovaly použít tuto technologii. Problémem byla především stabilizace rakety, protože systém který sme si popisovaly u systému Strela1 nemohl být použit. A to nejen z důvodu hmotnosti, ale také z důvodu průměru ŘS a OZ. Podobně jako u amerického vývoje, tak i sověti použily gyroskop jako součást naváděcí soustavy o malém průměru uvnitř těla rakety. Problémy byly řešitelné a výsledkem byla naváděcí hlavička o hmotnosti 1,2kg. Dalším problémem byl pohon rakety. Vzhledem k tomu, že bylo potřeba dostatečný výkon k zrychlení ŘS a střelec musel střelbu pokud možno přežít, musel být motor rozdělen na dva stupně, respektive dva impulzy. První pohonná část motoru vyhoří ještě v době pohybu rakety v raketnici OZ, poté následuje krátká doba pasivního letu a k zážehu hlavního motoru dojde až v dostatečné vzdálenosti od střelce, který je tak ochráněn od horkých plynů motoru. Zní to jednoduše, ale zas tak jednoduché to nebylo. Další problémem byl vlastní letový motor. Doba jeho hoření musela být co nejdelší, ideálně po celou dobu letu rakety k cíly. Jednak musela mít raketa dobré manévrovací schopnosti, jednak neměla zrovna ideální aerodynamické vlastnosti a to nejen z důvodů řídících ploch, ale i tvaru přídě, který musel být podřízen potřebám naváděcí soustavy. Doba hoření byla požadována v řádu 10-15sekund a tomu musel být podřízen tvar a povrch jádra motoru. Nikde sem to na plnou pusu nenašel řečeno, ale je na nejvýš pravděpodobné, že se tady projevily problémy s motory na TPH, které známe z vývoje jiných Sovětských raket. Raketa se k cíly přibližuje ze zadní polosféry, nikoli jak je u ostatních raket cílem na vstřícném kurzu. A to je další důvod k problému. Potkávací rychlosti nemusí být velké, takže jak kontaktní, tak přibližovací radiozapalovač musel být schopny zareagovat v pravý okamžik. To i z ohledem na velmi malou hmotnost bojové části.

Jak jsme si řekli, termín testů byl třetí kvartál 1962, jenže kde sou ty věci. V tomto termínu proběhly sice střelecké zkoušky raket po balistické a naprogramované trase, ale bez naváděcí soustavy. Ta v té době byla na stendu a probíhaly její samostatné zkoušky. V roce 1963 byl ukončen vývoj rakety a zkoušky jejích aerodynamických vlastností byly považovány za dokončené. Naváděcí soustava byla také na dobré cestě, ale vývoj nebyl zdaleka ve fázi letových zkoušek. Termín byl posunut na konec roku 1965. Jedno pozitivum ale bylo. Už v tomto stádiu bylo jasné, že vývoj povede ke zdárnému konci, a tak došlo k rozdělení projektů Strela 1 a Strela 2, jak sme si popsali v minulém dílu, a Strela 2 dostala svoje budoucí místo v systému vojskové PVO. Jenže ani v roce 1965 nebylo vše hotovo ke státním zkouškám. V roce 1965 proběhlo 70 zkušebních startů, a do května 1966 dalších 55. Výsledky ale nebyly zdaleka dokonalé. Z 55ti odpalů jich bylo 33 neúspěšných, především z důvodu chyby naváděcí soustavy. Práce pokračovaly dál ještě v roce 1967, ovšem do jeho konce byly státní zkoušky úspěšně splněny a v lednu roku 1968 byl systém 9K32 Strela2 přijat do výzbroje armády. Sériová výroba systému probíhala v Kavrolském závodě V.A.Děktjareva.
Může se zdát, že vývoj trval neúnosně dlouho, ale na jiných již popsaných systémech je patrno, že politické požadavky a termíny byly mírně řečeno šibeniční a zcela neodpovídaly realitě. Jednalo se koncepčně zcela novou věc a i vývoj FIM-43 ve Spojených státech nebyl rozhodně kratší a to lze s jistotou předpokládat, že probíhal za technicky příznivějších podmínek. Byla to hold nová hračka.

9K32 Strela 2
Obrázek

Systém 9K32 Strela2 se skládal ze tří hlavních komponent. Z vlastní ŘS 9M32, z odpalovacího a transportního kontejneru 9P54 a z odpalovacího zařízení 9P53.
Raketa 9M32 má hmotnost 9,15kg délku 1443mm a průměr těla 72mm. Je řízena dvěma kachními plochami a stabilizována čtyřmi výklopnými stabilizátory v zadní části. Za samonaváděcí hlavičkou se nacházel blok řízení letu s autopilotem a výkonovými prvky řízení. Za ní pak bojová nálož, ta byla tříštivá se směrovaným účinkem a za ní pak dvouimpulzní raketový motor na TPH. Jeho první impulz udělí raketě rychlost do 30m/s a doba jeho hoření nepřesáhne 0,1s. K zapálení druhého jádra dojde se zpožděním asi 0,3s v dostatečné vzdálenosti od střelce a udělí raketě rychlost 430-450m/s. Za letu se raketa otáčí rychlostí cca 15ot/s kolem podélné osy, což je zajištěno náklonem záďových stabilizátorů. Pokud nedojde z zásahu cíle a iniciaci buď kontaktního, nebo bezkontaktního zapalovače, dojde po uplynutí 10-14s k autodestrukci ŘS.
Přepravní a odpalovací kontejner 9P54 je vyroben ze sklolaminátu. Je konstruován na čtyři odpálení ŘS, ale její znovunabytí probíhá ve výrobním případě servisním závodě. Před střelbou se k němu připevní odpalovací zařízení 9P53, na němž jsou mechanická mířidla, signalizační žárovka a bzučák signalizace zachycení cíle. K OZ se připojuje baterie 9B17 která krom napájení rakety především pohání gyroskop naváděcí hlavičky rakety. Ten se roztáčí v době předstartovní přípravy pomocí zařízení v OZ. Baterie slouží k jednomu startu, a pokud po zachycení cíle nedojde k odpalu, buď z důvodu vyjití cíle z palebné obálky, nebo třeba jeho identifikace jako vlastní, musí být vyměněna.

Vlastní činnost systému probíhá tak, že střelec připojí baterii, dojde k roztočení setrvačníku naváděcí soustavy a střelec zamíří pomocí mechanických mířidel na cíl. Pokud hlavička cíl zachytí, což se projeví optickým a zvukovým signálem, střelec stiskne spoušť, čímž odpojí pohon setrvačníku a po domáčknutí spouště na doraz dojde k výstřelu. Tím činnost střelce končí, zbytek proběhne automaticky.

Organizačně systém spadal do praporu pozemních vojsk v jehož struktuře byla protiletadlová raketová četa PVO. Ta se skládala ze tří družstev vždy ze tří střelců z nichž měl každý dvě ŘS. Pomocí vysílačky byly jednotlivým družstvům přidělovány směry a cíle. Pokud z nějakého důvodu nebylo spojení s nadřízeným stupněm, mohl každý střelec provádět bojovou činnost sám. Tato organizace ale nebyla pevná. Systém Strela2 přišel prakticky do všech složek armády. Byly jimi vybaveny na různých úrovních jednotky širokého spektra. Obvykle jako přepravní prostředek sloužilo vozidlo GAZ-69, ale střelci byly součástí výsadku BVP, BMD….

Systém měl několik vad. Krom zmiňované neschopnosti zachytit cíle na jiném kurzu než na odletu to byla malá účinnost bojové části a nemožnost identifikovat příslušnost cíle jinak než vizuálně. Už 2.září1968 bylo rozhodnuto o modernizaci systému. Od října 1969 do února 1970 probíhaly státní zkoušky a systém byl přijat do výzbroje v roce 1970. Dostal modernizační označení 9K32M Strela 2M. Hmotnost rakety se zvýšila na 9,6kg a délka byla 1438mm. Zjednodušilo a zrychlilo se zaměření cíle a jeho sledování. Zvýšil se dosah systému jak v dálce, tak ve výšce tak v rychlosti. Citlivost hlavičky umožnila postřelování cílů na vstřícném kurzu s rychlostí do 150m/s. Zvýšila se také odolnost proti přírodním zdrojům tepla. (Typicky slunce, ale i rozehřátý terén…).
Nová rakety 9M32M dostala nový kontejner 9P54M a nové OZ 9P58, které doznalo více změn, včetně jiného připojení na kontejner. Nebylo možno použít původní raketu.

9K32M Strela 2M
Obrázek

8.ledna 1974 byl přijat do výzbroje oficiálně nový komplex 9K34 Strela 3. Jeho státní zkoušky proběhly od listopadu 1972 do května 1973. Systém dostal nové označení, což je na jedné straně logické, jednalo se o hlubokou modernizaci, na straně druhé vycházel z původní Strely 2M. Co se změnilo? Naváděcí soustava byla zcela nová. IČ čidlo bylo chlazeno tekutým dusíkem, což umožnilo postřelování cílů z jakéhokoli směru do rychlosti 260m/s na vstřícném kurzu a 310m/s na odletovém. Tento princip známe ze všech leteckých PLŘS s IČ pasivním samonavedením, kdy je zásoba chladiva v závěsníku ŘS.Bylo možno postřelovat cíle s turbovrtulovým pohonem a to i za nepříznivých povětrnostních podmínkách, pochopitelně pokud byla vizuální viditelnost cíle. Zvýšily se dosahy systému a bylo možno použít automatický odpal ŘS v případě postřelování letounu na příletovém kurzu, což usnadnilo použití. Zvýšila, teda respoktivě objevila se odolnost proti klamným cílům, kterou předchozí systémy neřešily. Jinak byl komplex velmi podobný 9K32M. Hlavička byla vyvinuta v KB Kyjevského závodu Arzenál MOP pod vedením I.K.Polosina.

9K34 Strela 3, bez baterky, fakt lepší fotku nemám
Obrázek

9K34 Strela 3, bohužel střelec má ruku na baterii,
a není dobře vidět její tvar se zásobníkem chladiva

Obrázek

Nová ŘS 9M36 měla hmotnost 10,2kg při délce 1427mm. Nový byl odpalovací kontejner 9P59 a OZ 9P58M které vycházelo z 9P58 systému Strela 2M. Nová byla baterie, která krom původní funkce plnila funkci zásobníku tekutého dusíku. Právě baterie umožňuje rozpoznání systému, což pokud není připojena není snadné. Zásoba dusíku odpovídala životnosti baterie a za jeho pomoci bylo čidlo naváděcí soustavy schlazeno na -200°C

Vývojové verze
Obrázek

Systény Strela 2/3 byly opravdu široce nasazeny ve všech vojscích Sovětského svazu. Od pozemních vojsk, přes výsadková vojska, pohraničníky, v námořnictvu, pobřežní ochraně až po vojska MV. Kopie 9K32 byla vyráběna také v Číně pod označením HN-5 (Hongying 5), v Pakistánu (Anza MKI) a v Egyptě (Ayn as Saqr). Na základě licence to bylo asi jen v Egyptě.

Egyptská verze 9K32 Ayn as Saqr
Obrázek

Pákistánská verze 9K32 Anza MKI
Obrázek



Export byl více než rozsáhlý, i když se týkal převážně systému 9K32 a 9K32M. Kratší by byl seznam států kam se nedostal, než opačně. Především na blízkém východě byl intenzivně používán bojově. 9K32 Strela 2 byl poprvé nasazen bojově v Egyptě. Počty sestřelených strojů dohledat nelze s a uvádí se až do 28ks, ovšem ………….vždyť víte.
Efektivnost systému se uvádí 0,1-0,2, to je 5-10 ŘS na sestřel. To se může zdát málo, ale s tím se tak nějak počítalo, cena ŘS byla zanedbatelná a byla vyráběna v obrovských sériích. Co bylo víc závažné, velmi často se stávalo, že cíl po zásahu odletěl v pohodě domů. To se stávalo a stává u všech přenosných PL střel, ale u systému 9K32 to bylo častěji, než bylo zdrávo. Shodují se na tom téměř všechny zdroje. Podobný problém jako u 9K31 byl problém s identifikací cíle a postřelování vlastních strojů bylo v podstatě běžné.
O exportu systému 9K34 se mě nepodařilo nic zjistit, ale je pravděpodobné, že i ten později proběhl.

V kodu NATO systémy nesly označení
9K32 Strela-2 SA-7 Grail
9K34 Strela-3 SA-14 Gremlin

Později od roku 1981 byl nahrazován systémem 9K310 Igla-1 jehož vývoj probíhal podle zadání z roku 1972, ale o něm později.



TTD:
Verze:…………………..……….…...........9K32/9K32M/9K34
Rok:……………………………….…............1968/1970/1974
Maximální výškový dosah:………….... 1,5/2,3/3km
Minimální výškový dosah:………………0,05/0,05/0,03km
Max dálkový dosah:…………………….... 3,4/4,2/4,1km
Min dálkový dosah:…………………......…0,8/0,8/0,5km
Maximální rychlost cílena příletu:………-/150/260m/s
Maximální rychlost cílena odletu:……220/260/310m/s
Rychlost ŘS:……………………………........430/430/400m/s
Hmotnost ŘS:……………………………......9,15/9,6/10,2kg
Hmotnost bojové části……………………1,17/1,17/2kg

Zákazníci na koupi 9K32M ??? Ne tentokrát jde o objev
raket ve skrýši teroristů v Keni. Výrobní čísla ukazují
originální výrobek Děkťjarevových závodů. Bohužel riziko
této kategorie systémů

Obrázek
Naposledy upravil(a) redboy dne 11/9/2006, 12:27, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6605
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Vím, že nám říkali - je to třetí generace, nebo provedení. Po vystřelení na odletu baterii vyjměte a zakopejte do země - trochu hlouběji. Cvičení tuším 1979 nebo IMZ 1980. Cítit na rameni byla. Ty brýle byli také nutné.
To kvůli tomu dusíku, to zakopání baterie?
Dobrá práce.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 13:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Ta poslední fotka je ukázka výzbroje "modrých přileb"? :D
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 13:02

Příspěvek od redboy »

michan píše:Vím, že nám říkali - je to třetí generace, nebo provedení. Po vystřelení na odletu baterii vyjměte a zakopejte do země - trochu hlouběji. Cvičení tuším 1979 nebo IMZ 1980. Cítit na rameni byla. Ty brýle byli také nutné.
To kvůli tomu dusíku, to zakopání baterie?
Dobrá práce.
To opravdu nevím, já například nemám fotku systému Strela 3 z naší armády. Ten dusík by neměl vadit, ale ta baterie nebyla prostá, byla to nějaká chemická baterie, která se aktivuje a pak dojde k reakci s vývinem tepla a pochopitelně napětí, je možné, že ty chemikálie nejsou nejzdratvější........... ale dohad
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 13:02

Příspěvek od redboy »

sa58 píše:Ta poslední fotka je ukázka výzbroje "modrých přileb"? :D
U obrázku bylo uvedeno, že to tak přečmárali teroristé z důvodu "maskování", ale kde to měli, že to maskovali modře ??:D
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 13:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

redboy píše:
michan píše:Vím, že nám říkali - je to třetí generace, nebo provedení. Po vystřelení na odletu baterii vyjměte a zakopejte do země - trochu hlouběji. Cvičení tuším 1979 nebo IMZ 1980. Cítit na rameni byla. Ty brýle byli také nutné.
To kvůli tomu dusíku, to zakopání baterie?
Dobrá práce.
To opravdu nevím, já například nemám fotku systému Strela 3 z naší armády. Ten dusík by neměl vadit, ale ta baterie nebyla prostá, byla to nějaká chemická baterie, která se aktivuje a pak dojde k reakci s vývinem tepla a pochopitelně napětí, je možné, že ty chemikálie nejsou nejzdratvější........... ale dohad

No v armádě šlo narazit na docela zajímavé věci, u nás to byl magnetofon s wolframovým (???) lankem. A baterie do polního telefonu se mám dojem aktivovala odšpuntováním krytky - reakce se vzduchem...
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 05:00

Příspěvek od Alchymista »

Batéria má tavený elektrolyt, po uvedení do činnosti sa vnútro zahreje na nejakých 300-400°C. Po minúte či dvoch má plášť batérie nejakých 100-150°C a poriadne hreje ešte tak pol hodinu - hodinu, kým sa dá bezpečne zobrať do ruky. Občas tiež po chvíli praskne... To je dôvod, prečo sa zakopáva.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Odpovědět

Zpět na „PVOS“