PALBA.CZ

Už od doby Petra prvního patřilo Rusko mezi námořní velmoce. Smůlou carského loďstva však byl fakt, že jeho jednotky byly rozděleny mezi několik samostatných uskupení. Tyto svazy se navzájem nemohly podporovat a tak se například stalo, že v Rusko-Japonské válce byla admirálem Togem poražena nejprve 1 tichomořská eskadra se základnou v Port Arturu a o více než půl roku později 2. eskadra narychlo poskládaná z jednotek Baltského loďstva. I když bylo ve válce zničeno nebo zajato mnoho ruských bitevních lodí, stále jich Rusům zbývalo relativně velké množství.

Jednou z těchto jednotek byl i známý pancéřový křižník Князь Потёмкин Таврический (pro ty co neovládají ruštinu – Kníže Potěmkin Tauridský). Jeho stavba byla přidělena loděnici v Nikolajevu. Ke slavnostnímu položení kýlu nového bitevního plavidla došlo 28.9.1898. Práce postupovaly poměrně rychle a plynule a o dva roky později v září 1900 došlo k jeho spuštění na vodu. V létě 1902 byl přemístěn do Sevastopolu konečnému dovybavení a osazení výzbroje. Došlo však k několika vážným haváriím v kotelnách a strojovnách a například dělové věže a další konstrukční celky bylo nutno kvůli nedodržení daných parametrů vyrobit znovu. To vše spolu s dalšími problémy při zkouškách protáhlo stavbu o téměř dva roky a tak námořnictvo převzalo loď až koncem roku 1904. Zprvu byla v rámci Černomořské flotily klasifikována jako pancéřový křižník. Tomuto zařazení však neodpovídala rychlost, zatímco pancíř a výzbroj byla na úrovni tehdejších bitevních lodí. Proto byl mezi ně po krátké době Potěmkin přeřazen. Pravděpodobný vzhled

Svými parametry to byla klasická bitevní loď z přelomu století. Délka trupu dosahovala 113.2, šířka 22.2 a ponor 8.4 metru. Maximální výtlak dosahoval hodnoty 12900 tun. Z dnešního pohledu byl zvláštností trupu (tehdy ovšem celkem běžně používanou) taran, dopředu vysunutá a konstrukčně zesílená podhladinová část předního vazu plavidla, umožňující poškození protivníka nárazem. Konstruktéři ji používali s oblibou, byla to reakce na bitvu u ostrova Lissa v Jaderském moři. Zde v roce 1866 porazila Rakousko-Uherská flotila silnější Italské loďstvo a dvě italské obrněné lodě potopili Rakušané právě nárazem.
V kotelnách Potěmkina bylo zabudováno 22 kotlů (z toho 14 spalovalo mazut – tehdy novinka). Ty dodávaly páru dvěma trojčinným parním strojům s celkovým výkonem 10600 HP. Dva lodní šrouby o průměru 4.2 metru dosahovaly maximálně 83 obrátek za minutu, což umožńovalo dosáhnout rychlosti až 16.7 uzlu (cca 31 km/h). Celková zásoba paliva byla 340 tun uhlí a 610 – 760 tun mazutu. Při udržování ekonomické desetiuzlové rychlosti to umožňovalo uplout 3600 mil (6600 km).

Také výzbroj nevybočovala z tehdy běžného standardu. Jako hlavní výzbroj byla použita čtyři děla 12"/40 (30.5 cm) vzor 1895 rozmístěná do dvou věží na přídi a na zádi. Ta byla schopna vypálit dva granáty za minutu podle typu na vzdálenost až 29 km. Doplňovalo je 16 kasematových děl 6"/45 (15.2 cm) vzor 1892, 14 děl 75 mm/50 vzor 1892, čtyři rychlopalná děla ráže 47 mm a pět 15'' torpédomětů. Děla ráže 75 mm byla později demontována.
Boční pancéřový pás dosahoval tloušťky 229 mm, kasematy 152 mm děl chránilo 127, paluby 76 a dělové věže hlavní ráže 254 mm pancíře. Hodnoty na tehdejší dobu spíše podprůměrné, přesto vzhledem k výkonům tehdejších děl postačující.

Pod dojmem drtivé porážky v Rusko-Japoské válce se námořníci Potěmkina brzy začali zabývat revolučními myšlenkami. Posádka bitevního plavidla byla označena jako nespolehlivá a proto před vyplutím na cvičení 12.6.1905 bylo 200 nejnebezpečnějších námořníků nahrazeno nováčky z učiliště. Ani to však nepomohlo a 14.6. došlo ke vzpouře. Vůdce povstání byl při přestřelce zabit a nejednotní námořníci se po jedenácti dnech vzdali rumunským úřadům v Konstanci. Loď byla vydána zpět Rusům. Ve stavu Černomořské flotily
Byla přejmenována na Pantělejmon a pod tímto názvem se zúčastnila WWI. Podnikala nájezdy na turecké pobřeží a zásobovací linie ale zůčastnila se i vlastních minových operací jako krycí jednotka. Dvakrát se ve stavu brigády bitevních lodí zúčastnila i bojů s tureckým bitevním křižníkem Jawus Sultan Selim (bývalý německý Goeben). Ve stavu Černomořské flotily

V květnu 1915 byla loď znovu přejmenována, respektive jí bylo vráceno původní jméno Kníže Potěmkin Tauridský a dlouhodobě byla zakotvena v Sevastopolu. Boje v oblasti Černého moře totiž utichly. V noci z 29. na 30.4.1918 při evakuaci sevastopolského přístavu se nepodařilo sehnat dostatek námořníků pro obsluhu a opuštěného plavidla se tak o tři dny později zmocnily německé jednotky. Němci loď spolu s dalšími plavidly koncem listopadu 1918 předali jednotkám Britského intervenčního sboru a nakonec ji získali Děnikinovci. Opět došlo k přejmenování, tentokrát na Борец за свободу – bojovník za svobodu. Když bolševické jednotky 6.4.1919 opět dobyly Sevastopol, ustupující bělogvardějci loď vyhodili do povětří. V průběhu let 1922-1923 bylo těžce poškozené plavidlo sešrotováno. Je však zajímavé, že k jeho vyškrtnutí ze stavu flotily došlo až 21.11.1925.

A co film Křižník Potěmkin od Sergeje Ejzenštejna? Jak dalece je spojen s touto lodí?

Viděls ten film?
Sergeje Eizenštejna uznávám, tohle je ale film poplatný době svého vzniku, roku 1925. Je to podobně ovlivněné, jako naše filmy z let 1950-1955.
V podstatě je ale ta vzpoura v mezích režisérových politických možností vylíčena poměrně přesně. Jenom dělá ze vzbouřených námořníků hrdiny a z carských vojáků a důstojníků zvířata. Ono to ale takhle černobílé nebylo.
Jinak ale skvěle zpracovaný scénář, geniální kamera, profesionální střih a kvalitní hudba. I když 80 let starý a němý film, je pořád vynikající i v dnešní době - toť můj názor.

Ale jestli myslíš fyzické spojení, tak v době natáčení byl už Potěmkin přetavený na traktory a pluhy.

Add film poplatný své době - to je snad každý, v dnešní době je to ještě profláknutější.

Já ho snad nikdy neviděl celý, každému se ale určitě vybaví scéna na schodech (kočárek).

Osud této lodi byl více než jen bouřlivý. Jen těsně unikla potopení u Cušimy, protože se její stavba neúměrně dlouho vlekla a tak mohla být do stavu zařazena až 20.května 1905. Tím pádem se nezůčastnila cesty kolem světa Baltské flotily a její následné zkáze u Cušimy. Roku 1905 byla na ní vzpoura a lod udplula do Rumusnka. Rumunské úřady ji pak vrátili zpět do Ruska. Již roku 1910 byla z části přestavěna. Dne 19.9.1911 byla u Konstance poškozena při ztroskotání. Během války se zůčastnila několika střetnutí na Černém moři s Turky. Dne 1.května 1918 byla ukořistěna Němci. Po válce byla předána 24.listopadu 1918 britsko-francouzským vojskům. Dne 24.dubna 1919 byla silně poškozena Brity a o pár dnů později byla ukořistěná ruskými bolševiky. Dne 24.6.1919 se lodi pro zmeni zmocnili Bílý a nakonec 15.11.1920 zase Rudí. Poškozena loď nebyla již opravena a byla roku 1923 vydána k sešrotování.

Na jednu loď docela dost zvratů:-)

Dopředu vysunutá a konstrukčně zesílená podhladinová část předního vazu se označuje jako kloun, taran je způsob jejího užití.

Použití klounu při taranování bylo na konci 19.století velice módní záležitosti. Pod dojmem rakouských úspěchů proti Itálii v bitvě u Lissy v roce 1866, kdy dvě silné Italské lodě byly potopeny právě taranováním, začala všechna námořnictva světa zavádět tento prvek na své lodě. Dá se říct, že kloun vydržel až do příchodu lodí typu Dreadnought v roce 1906 a ještě krátce poté.

Na konci 19.století dokonce existovali názory, že námořní bitvu vyhrají právě jen speciální lodě s klounem. Dva státy dokonce tyto lodě postavilo, ale byla to slepá ulička ve vývoji. Ostatně, snad již za krátkou dobu, budu mít o těchto lodích napsaný článek:-)

Sovětská propaganda - plakát oslavující vzpouru na křižníku Potěmkin v roce 1905

Půdorys a bokorys

Vnitřní uspořádání

Kasematy středních děl

řez dělovou věží ráže 305mm

řez bokem plavidla

boční pancéřování

Osud této lodi byl více než jen bouřlivý. Jen těsně unikla potopení u Cušimy, protože se její stavba neúměrně dlouho vlekla a tak mohla být do stavu zařazena až 20.května 1905.

Opravdu se tahle loď mohla zúčastnit bitvy u Cušimy? O tenhle konflikt se zajímám dlouhodobě a nikdy jsem nenarazil na názor, že do něj mohly zasáhnout i lodě Černomořské flotily. Proto jsem se domníval, že Turecko nedovolovalo cizím válečným lodím proplouvat Bosporem a Dardanelami. Ovšem pokud tu tahle možnost byla, potom by Rusové mohli během krátké doby posílit svoji Tichomořskou eskadru o pět bitevních lodí, což by mohlo zvrátit průbeh bojů. Nevíte o tom někdo něco bližšího?

Jasně, že Turci by Černomořskou flotilu skrz Bospor nikdy nepustili. Je to podle jakýchsi dohod a smluv, jejichž geneze se táhne až někam do bůhvíkam. Koneckonců - Turci ani za WW2 nepouštěli válečné lodě (pro ně) celkem sympatickým Němcům a Italům. Tak proč by měli vyhovět Rusům, který nikdy moc rádi neměli?

Protože vyslání černomořské flotily by předpokládalo žádat Osmanskou říši o průjezd Bosporem a Dardanelami, bylo v podstatě jasné, že na Dálný východ se musí plout z Baltu. A proč? Protože vztahy mezi Ruskem a Osmanskou říší byli od Krymské války na bodu mrazu. Proto tedy nepřipadalo v úvahu použít izolovanou Černomořskou flotilu.

Jinak pokud tě zajímá rusko-japonská válka, tak pár témat najdeš ZDE:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=284

Jaroslav Hrbek připravuje knihu o průběhu rusko-japonské války, už na ni netrpělivě čekám:-) tak si ji nezapomeň objednat až vyjde:-)

Já tušil, že se patrně jedná o omyl, takže ani Potěmkin nemohl opustit Černé moře. Mám ještě jeden dotaz. Bitvy u Cušimy se účastnil i křižník Almaz, který byl od roku 1911 součástí Černomořské eskadry. Jak se tam tedy mohl dostat? Vím, že menší plavidla jako ponorky a torpédoborce přepravovaly Rusové po železnici, ale pochybuji, že by tímhle způsobem mohli přepravit i křížník s výtlakem přes 3000 tun.
Na tu knihu Jaroslava Hrbka čekám již mnoho let a vzhledem k tomu, že měla vyjít už v roce 2005, tak už příliš nevěřím, že se jí ještě někdy dočkám. Proto jsem si zakoupil knihu Promarněné vítězství od Ivana Brože, která mě dost zklamala a knihy od Milana Jelínka - Válka začala v Port Arthuru a Válečné lodě soupeřů, jež mě naopak moc potěšily.

Almaz - křižník druhé třídy, byl postaven pro Baltské loďstvo v loděnici v Petrohradě, jako loď pro místokrále Alexeeva (ruská námořní ministr).

Kýl plavidla byl položen 12.dubna 1902, lod na vodu byla spuštěna 20.května 1903 a carsk ruské námořnictvo jej převzalo v prosinci 1903. Jednalo se o loď o výtlaku 3.285 t standard. V roce 1905 nesla výzbroj 3x120 mm, 10x75 mm a 2x47 mm. Její max. rychlost byla 19,5 uzlů.

Zúčastnila se rusko-japonské války i bitvy u Cušimi, kterou přežila. Po válce v roce 1907 byla překlasifikována na Aviso. V roce 1911 byla přesunuta k Černomořské flotile, kde byla v roce 1914 přestavěna na nosič hydroplánů. V roce 1920 se nacházela v Bizertě jakou součást carské Wrangleovi flotily.

Předpokládám, že zcela vyjímečně Turecko umožnilo ruským lodím proplouvat přes Dardanely a Bospor. V tomto případě se navíc jednalo o plavidlo, které v roce 1911 již nemělo nijak vysokou bojovou úroveň. Možná mu cestu přes Dardanely umožnil fakt, že se jednalo o Aviso, které mohlo být napříkald využíváno k přepravě diplomatické pošty. To je tedy můj názor.