Chengdu J-10: nejnovější čínský stíhač
Napsal: 1/9/2006, 17:12
Chengdu J-10: nejnovější čínský stíhač
Na Palbě je možné najít mnoho článků o významných letounech všech leteckých velmocí, ale trochu stranou zůstávají letouny čínské providence. Podívejme se proto podívat na jeden z nich a to velmi zajímavý letoun J-10(Jian-10)
Program
Zrod programu bychom mohli vystopovat už v počátcích 80. let, kdy Čína začala jevit zájem o modernizaci svého leteckého parku, především pak letounu J-7(licenčně vyráběný MiG-21). Požadavky byly na protivzdušný stíhač lehčí kategorie, ovšem posléze byly doplněný též možnost boje proti námořním a pozemním cílům. Oficiálně byl program odstartován roku 1986, ale vývoj pokračoval pomalu. Zásadní impuls programu ovšem dodalo zrušení projektu izraelského stíhače Lavi(Lev). Byl to neúspěšný pokus pokročilý stíhač odvozený z F-16. Neúspěch byl dán nejen finančními a časovými problémy, ale i neochotou USA podporovat program, který by se mohl stát vážným obchodním konkurentem F-16 a F-18. Ovšem Čína zakoupila pravděpodobně kompletní dokumentaci a možná i jeden z prototypů Lavi. O celém podílu Lavi na J-10 se stále vedou ostré debaty, protože Čína i Izrael popírají jakoukoli spojitost obou strojů především z politických důvodů. Většina odborníků je toho názoru, že J-10 není pouhou kopií izraelského stroje(poukazují na zjevné rozdíly), ale zkušenosti z jeho programu se do J-10 určitě promítly. Dalším problémem byly motory. Původně se počítalo s motory domácí výroby ,ale jeho vývoj provázely velké těžkosti dané také uvalením zbrojního embarga Západem. Proto byl zvolen jako náhradník ruský motor AL-31 FN, což si ovšem vyžádalo zpoždění prvního letu naplánovaného na rok 1996. První prototyp tedy oficiálně vzlétl až 23. září 1998, ale podle jiných zdrojů už se tak stalo v roce 1996, ale v roce 1997 se prototyp zřítil kvůli fatální chybě na řídím systému stroje. Faktem ovšem je, že v roce 1999 bylo šest prototypů J-10 čtyři na letové testy dva na pozemní zkoušky. V roce 2000 už mělo 9 prototypů J-10 nalétáno na 140 hodin. V roce 2002 byl zalétán první sériový prototyp a rozhodnuto o zahájení sériové výroby. Témže roce bylo rozhodnuto o zahájení sériové výroby a první letouny obdžela 44. letecká divize v Kunming v provincii Yunnan.
KONSTRUKCE
J-10 je jednomístný stroj s křídlem tvaru delta a v přední části stroje jsou umístěny canardy, které na pohled připomínají canardy MiGu-.39 . Je stavěn jako aerodynamicky nestabilní stroj, což mu dává výbornou obratnost. Pohon zajišťuje motor AL-31 FN s tahem 79.43 kN a se 122, 58 kN s přídavným spalováním. Vyvinut byl mezi roky 1992 a 1994 a a Čína v roce 2002 a 2004 zakoupila okolo 50 těchto motorů s předpokladem, že další stroje budou vybaveny domácími motory WS-10A. Ale kvůli neustálým problémům s tímto motorem byli Číňané nuceni dalších 100 motorů. Jedná se ovšem o zdokonalené AL-31 FN M1 (v mnoha zdrojích je uvedenno, že by měl mít vektor tahu, jenže jak jsem byl dole upozorněn redboyem jedná se téměr zcela jistě o chybu).Tato skutečnost se jistě projeví na schopnostech J-10.
KOKPIT A AVIONIKA
Na vysoké úrovni je též kokpit. J-10A je první čínský letouny s dvoudílným překrytem kabiny, což umožňuje pilotovi výrazně lepší výhled při blízkém manévrovém souboji. Všechny důležité údaje jsou soustředěny na široký HUD(head-up-display). V kokpitu se nacházejí tři LCD displeje dva černobíle a jeden barevný. Do výbavy též patří přilbový zaměřovač. Je možné že se jedná o kopii ukrajinského Arsenelu, ale je též možné, že jde o úplně nový přilbový zaměřovač vyvinutý Číňany. Stroj je Řízen je čtyřnásobným systém fly-by-wire, který je nazýván Iron Bird. Radar by měl být u prvních strojů čínské výroby a to KLJ-3. Podle dostupných zdrojů by se měl zakládat na starších americký radarech APG-66 a APG-68 a být schopen detekovat cíle ve vzdálenosti 100 až 130 km a působit na dva síle ve vzdálenosti 80-90 km. Čina ovšem plánuje vybavit pozdější kusy J-10 plošnými fázovými radary vlastní nebo zahraniční výroby. Z těch zahraničních se nabízí radar z velké rodiny Žuk a to přesně Žuk-10 PD pracující v pásmu X. Žuk-10PD je schopen zachytit cíle až e vzdálenosti 160 km a vést palbu na šest z nich. V úvahu též připadá izraelský radar Elta-EL/M-203, který byl vyvíjen právě pro letoun Lavi.
VÝZBROJ
Letoun je vybaven 23mm rychlopalným kanonem vlevo od přední podvozkové šachty. Může nést střely čínské výroby jako infračervený PL-8 krátkého dosahu, který je příbuzný izraelské raketě Python-3. Dále pak střely středního dosahu PL-11 s poloaktivním naváděním a PL-12 s aktivním naváděním s. Možné je též nést také ruské střely R-73 a R-77. K útokům na pozemní cíle se nabízí široká škála řízených i neřízených bomb. Na hladinové cíle jsou použitelné střely C-801 a C-802.
BUDOUCNOST
Vývoj J-10 stále pokračuje. V roce 2003 byla uvedena oficiálně dvoumístná verze J-10B, která je zatím ve fázi prototypu. Zatím je známa existence dvou prototypů. Kromě výcviku by se měla používat pro údery na pozemní cíle. Byly např. zveřejněny fotografie s externím optoelektronickým pouzdrem(pravděpodobně příbuzným amerického LANTRIN nebo izraelského Lithening) a naváděnými pumami. Uvažuje se o možnosti J-10B jako letounu pro radioelektronický boj. Letoun má velké šance na exportní úspěch, kde je nabízen pod názvem F-10. Pravděpodobně sice nebude dosahovat úrovně letounu jako Rafale či Eurofighter, ale jistě bude víc než schopným konkurentem Jas-39 příznivější cenou. Pákistán už si objednal 36 kusů a je zároveň největším odběratelem čínské techniky. Je velmi pravděpodobné, že se k němu možná přidají i další asijské a africké země. Zkušenost z projektu J-10 se mají projevit také při vývoji čínského stroje páté generace. Např. firma Chengdu hodlá z jeho konstrukce vyjít v případě letounu J-12, který má konkurovat Shenyang J-13 právě v soutěži o stíhač páté generace. Každopádně bude J-10 velkým přínosem pro PLAAF a umožní tak výrazné rozšíření jeho možností. Spolu s Su-30MKK bude tvořit páteř letectva čínské armády. Původně bylo objednáno 300 kusů, ale tento počet asi bude zredukován na 100 kusů právě ve prospěch Su-30MKK. Na příkladě J-10 a dalšího vojenského materiálu je zřetelně vidět posilování armády Čínské lidové republiky,především pak námořnictva a letectva. Tento trend vyvolává obavy u Tchaj-Wanu , jehož vojenská technika začíná zaostávat. Právě proto začíná Čínská republika jevit zájem o moderní a vysoce pokročilé zbraně v USA jako např F-16C Block 52 či výhledově F-35 Lightning II.
Rozpětí 8,75 m
Délka 14,57m
Prázdná hmotnost 9750kg
Vnitřní zásoba paliva 4500kg
Max. vzletová hmotnost 19 277 kg
Max. rychlost ve výšce M= 2.00
Max.rychlost u země M=1.2
Bojový rádius(min.) 550km
Operační dostup 18 000 m
Prameny a zajímavé odkazy:
http://www.sinodefence.com
http://www.globalsecurity.com
http://www.aeronautics.ru
http://www.palba.cz/forumfoto/albums/us ... 3-view.gif
Armádní technický magazín 5/2006






Na Palbě je možné najít mnoho článků o významných letounech všech leteckých velmocí, ale trochu stranou zůstávají letouny čínské providence. Podívejme se proto podívat na jeden z nich a to velmi zajímavý letoun J-10(Jian-10)
Program
Zrod programu bychom mohli vystopovat už v počátcích 80. let, kdy Čína začala jevit zájem o modernizaci svého leteckého parku, především pak letounu J-7(licenčně vyráběný MiG-21). Požadavky byly na protivzdušný stíhač lehčí kategorie, ovšem posléze byly doplněný též možnost boje proti námořním a pozemním cílům. Oficiálně byl program odstartován roku 1986, ale vývoj pokračoval pomalu. Zásadní impuls programu ovšem dodalo zrušení projektu izraelského stíhače Lavi(Lev). Byl to neúspěšný pokus pokročilý stíhač odvozený z F-16. Neúspěch byl dán nejen finančními a časovými problémy, ale i neochotou USA podporovat program, který by se mohl stát vážným obchodním konkurentem F-16 a F-18. Ovšem Čína zakoupila pravděpodobně kompletní dokumentaci a možná i jeden z prototypů Lavi. O celém podílu Lavi na J-10 se stále vedou ostré debaty, protože Čína i Izrael popírají jakoukoli spojitost obou strojů především z politických důvodů. Většina odborníků je toho názoru, že J-10 není pouhou kopií izraelského stroje(poukazují na zjevné rozdíly), ale zkušenosti z jeho programu se do J-10 určitě promítly. Dalším problémem byly motory. Původně se počítalo s motory domácí výroby ,ale jeho vývoj provázely velké těžkosti dané také uvalením zbrojního embarga Západem. Proto byl zvolen jako náhradník ruský motor AL-31 FN, což si ovšem vyžádalo zpoždění prvního letu naplánovaného na rok 1996. První prototyp tedy oficiálně vzlétl až 23. září 1998, ale podle jiných zdrojů už se tak stalo v roce 1996, ale v roce 1997 se prototyp zřítil kvůli fatální chybě na řídím systému stroje. Faktem ovšem je, že v roce 1999 bylo šest prototypů J-10 čtyři na letové testy dva na pozemní zkoušky. V roce 2000 už mělo 9 prototypů J-10 nalétáno na 140 hodin. V roce 2002 byl zalétán první sériový prototyp a rozhodnuto o zahájení sériové výroby. Témže roce bylo rozhodnuto o zahájení sériové výroby a první letouny obdžela 44. letecká divize v Kunming v provincii Yunnan.
KONSTRUKCE
J-10 je jednomístný stroj s křídlem tvaru delta a v přední části stroje jsou umístěny canardy, které na pohled připomínají canardy MiGu-.39 . Je stavěn jako aerodynamicky nestabilní stroj, což mu dává výbornou obratnost. Pohon zajišťuje motor AL-31 FN s tahem 79.43 kN a se 122, 58 kN s přídavným spalováním. Vyvinut byl mezi roky 1992 a 1994 a a Čína v roce 2002 a 2004 zakoupila okolo 50 těchto motorů s předpokladem, že další stroje budou vybaveny domácími motory WS-10A. Ale kvůli neustálým problémům s tímto motorem byli Číňané nuceni dalších 100 motorů. Jedná se ovšem o zdokonalené AL-31 FN M1 (v mnoha zdrojích je uvedenno, že by měl mít vektor tahu, jenže jak jsem byl dole upozorněn redboyem jedná se téměr zcela jistě o chybu).Tato skutečnost se jistě projeví na schopnostech J-10.
KOKPIT A AVIONIKA
Na vysoké úrovni je též kokpit. J-10A je první čínský letouny s dvoudílným překrytem kabiny, což umožňuje pilotovi výrazně lepší výhled při blízkém manévrovém souboji. Všechny důležité údaje jsou soustředěny na široký HUD(head-up-display). V kokpitu se nacházejí tři LCD displeje dva černobíle a jeden barevný. Do výbavy též patří přilbový zaměřovač. Je možné že se jedná o kopii ukrajinského Arsenelu, ale je též možné, že jde o úplně nový přilbový zaměřovač vyvinutý Číňany. Stroj je Řízen je čtyřnásobným systém fly-by-wire, který je nazýván Iron Bird. Radar by měl být u prvních strojů čínské výroby a to KLJ-3. Podle dostupných zdrojů by se měl zakládat na starších americký radarech APG-66 a APG-68 a být schopen detekovat cíle ve vzdálenosti 100 až 130 km a působit na dva síle ve vzdálenosti 80-90 km. Čina ovšem plánuje vybavit pozdější kusy J-10 plošnými fázovými radary vlastní nebo zahraniční výroby. Z těch zahraničních se nabízí radar z velké rodiny Žuk a to přesně Žuk-10 PD pracující v pásmu X. Žuk-10PD je schopen zachytit cíle až e vzdálenosti 160 km a vést palbu na šest z nich. V úvahu též připadá izraelský radar Elta-EL/M-203, který byl vyvíjen právě pro letoun Lavi.
VÝZBROJ
Letoun je vybaven 23mm rychlopalným kanonem vlevo od přední podvozkové šachty. Může nést střely čínské výroby jako infračervený PL-8 krátkého dosahu, který je příbuzný izraelské raketě Python-3. Dále pak střely středního dosahu PL-11 s poloaktivním naváděním a PL-12 s aktivním naváděním s. Možné je též nést také ruské střely R-73 a R-77. K útokům na pozemní cíle se nabízí široká škála řízených i neřízených bomb. Na hladinové cíle jsou použitelné střely C-801 a C-802.
BUDOUCNOST
Vývoj J-10 stále pokračuje. V roce 2003 byla uvedena oficiálně dvoumístná verze J-10B, která je zatím ve fázi prototypu. Zatím je známa existence dvou prototypů. Kromě výcviku by se měla používat pro údery na pozemní cíle. Byly např. zveřejněny fotografie s externím optoelektronickým pouzdrem(pravděpodobně příbuzným amerického LANTRIN nebo izraelského Lithening) a naváděnými pumami. Uvažuje se o možnosti J-10B jako letounu pro radioelektronický boj. Letoun má velké šance na exportní úspěch, kde je nabízen pod názvem F-10. Pravděpodobně sice nebude dosahovat úrovně letounu jako Rafale či Eurofighter, ale jistě bude víc než schopným konkurentem Jas-39 příznivější cenou. Pákistán už si objednal 36 kusů a je zároveň největším odběratelem čínské techniky. Je velmi pravděpodobné, že se k němu možná přidají i další asijské a africké země. Zkušenost z projektu J-10 se mají projevit také při vývoji čínského stroje páté generace. Např. firma Chengdu hodlá z jeho konstrukce vyjít v případě letounu J-12, který má konkurovat Shenyang J-13 právě v soutěži o stíhač páté generace. Každopádně bude J-10 velkým přínosem pro PLAAF a umožní tak výrazné rozšíření jeho možností. Spolu s Su-30MKK bude tvořit páteř letectva čínské armády. Původně bylo objednáno 300 kusů, ale tento počet asi bude zredukován na 100 kusů právě ve prospěch Su-30MKK. Na příkladě J-10 a dalšího vojenského materiálu je zřetelně vidět posilování armády Čínské lidové republiky,především pak námořnictva a letectva. Tento trend vyvolává obavy u Tchaj-Wanu , jehož vojenská technika začíná zaostávat. Právě proto začíná Čínská republika jevit zájem o moderní a vysoce pokročilé zbraně v USA jako např F-16C Block 52 či výhledově F-35 Lightning II.
Rozpětí 8,75 m
Délka 14,57m
Prázdná hmotnost 9750kg
Vnitřní zásoba paliva 4500kg
Max. vzletová hmotnost 19 277 kg
Max. rychlost ve výšce M= 2.00
Max.rychlost u země M=1.2
Bojový rádius(min.) 550km
Operační dostup 18 000 m
Prameny a zajímavé odkazy:
http://www.sinodefence.com
http://www.globalsecurity.com
http://www.aeronautics.ru
http://www.palba.cz/forumfoto/albums/us ... 3-view.gif
Armádní technický magazín 5/2006





