9K38 Igla

PL systémy, rakety, PL kanony....

Moderátor: Julesak

Odpovědět
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

9K38 Igla

Příspěvek od redboy »

9K38 Igla

Obrázek

Dnes tu máme další systém určený jako náhrada za systém starší generace. Jde o přenosný protiletadlový prostředek spadající na nejnižší stupeň koncepce Sovětské protivzdušné obrany pozemních vojsk. Vývoj a použití jeho předchůdce, systému 9K33 Strela 2 ukázalo jak klady, tak zápory. Systémy se dočkaly rozsáhlého rozšíření v jednotkách. Nejen v praporech pozemních vojsk, ale i v ostatních druzích vojsk na různých úrovních. Jeho příchodem se objevil prostředek protivzdušné obrany, který umožnil vést boj s proudovými letouny protivníka, na úrovni, kterou předchozí prostředky, převážně velkorážné kulomety, neumožňovaly. Vznikl prostředek, který umožňoval ohrožovat letouny protivníka v podstatě v kterémkoli okamžiku a už svou existencí a přítomností na bojišti snižovaly efektivitu protivníkova letectva.
Byly ale i zápory, respektive vlastnosti, které tento jinak významný úspěch kazily. Jednak to byla nízká efektivita, která si vynucovala značné množství těchto prostředků, jednak to byla nízká schopnost postřelovat cíle na střetném kurzu, jednak malá efektivnost bojové nálože. Vznikla ještě další věc. Objevení těchto systémů, v podstatě ihned způsobilo zavádění klamných IČ cílů, flér, do výbavy letounů a první generace IČ naváděcích systémů tento falešný cíl nedokázala odlišit.
V době o které budeme mluvit probíhal vývoj dvou prostředků této kategorie. Jednak to byl systém FIM-92 Stinger ve Spojených státech u firmy Raytheon zahájený někdy od roku 1967 a jednak Sovětského systému 9K34 Strela 3 také zhruba od roku 1967. 9K34 Strela 3 byl pokračovatelem původní verze, ale s novou naváděcí soustavou která řešila částečně útok na střetném kurzu, díky chlazenému čidlu, ovšem některé nevýhody předchůdce si nesl sebou. Vznikl požadavek na systém v podstatě nový, který si zachová kladné vlastnosti a pokud možno eliminuje ty záporné. Impuls k vývoji systému nového přišel výnosem ÚV KSSS a SM SSSR ze dne 12.února 1971. Jako zadání vznikly právě požadavky na nové vlastnosti.
Měla se zvednout odolnost na IČ klamné cíle. Měla se zvýšit efektivita a účinnost bojové části, především při přímém zásahu cíle. Zvýšit dosah na cíle letící na vstřícném kurzu z přední polosféry. Zajistit identifikaci vlastní-cizí a omezit tak postřelování vlastních cílů z důvodu špatné identifikace střelcem. Zajistit organizačně a technicky včasnou informaci o blížícím se cíli, ještě mimo vizuální viditelnost střelcem. Všechny důvody byly důležité, vlastní dosah systémů nebyl špatný a odpovídal požadavkům, ale stávalo se, že střelec od okamžiku objevení cíle, jeho identifikace a provedení předstartovní přípravy měl cíl nad hlavou.
Vývojem byla pověřena Konstrukční kancelář strojírenství, KB Mašinostrojenija (KBM) MOP (Viz. 9K33 Strela 2). Je to potomek CKB-4 a CKBGA. Když vzniklo v roce 1966 KBM, tak byl hlavním konstruktérem již Sergej Pavlovič Nepobedimyj, který po smrti Borise Ivanoviče Šavyrina tuto funkci převzal a vydržel v ní až do roku 1989, kdy odešel „do důchodu“. Ten odchod nebyl úplně ideální, jelikož byl značným odpůrcem změn. Jako svou jedinou porážku považuje (doslovný překlad ruského „nepobedimyj“ je „neporazitelný“) likvidaci jeho dítěte, systému Oka (OTR-23) v souvislosti s likvidací raket krátkého a středního doletu. Jen pro vysvětlenou, Oka neměla dolet 500km a tím pádem do smlouvy nespadala, jenže M.S.Gorbačov (podle některých údajů on sám) zařadil Oku do smlouvy. Její likvidace vyústila v otevřený odpor některých lidí a S.P.Nepobedimyj, který také značně bojoval o její záchranu, byl v roce 1989 jmenován hlavním konstruktérem náhrady systému Oka, totiž systému Iskander. V té době již nebyly prostředky na vývoj a Sovětský svaz se dostával do známé krize a konstruktér pod dojmem „vyhozených“ peněz za Oku a svých zdravotních problémů odchází. Jenže ne na dlouho, své 80té narozeniny opět slaví ve „svém“ KB, ovšem jako důchodce s tím, že pracuje v CNII automatiky a hydrauliky, je technickým ředitelem Vědecko technického střediska Reagent kde pracuje na optoelektronických systémech s umělou inteligencí a krom jiného je předsedou rady ředitelů Výzbrojní asociace Ruska. Ve svém věku 85let již v součastné době ale vítězí zdravotní potíže. Jeho nástupcem v KBM se stal Nikolaj Guščin.

Sergej Pavlovič Nepobedimyj
НЕПОБЕДИМЫЙ Сергей Павлович

Obrázek

Naváděcí soustavu, podobně jako u předchůdce vyvíjelo Leningradského opticko-mechanického sdružení LOMO, což je bývalé OKB-357. Tento ústav, který pod sebou sdružil několik výzkumných ústavů a konstrukčních kanceláří pracoval na optoelektronických systémech. Od fotoaparátů, kamer, různých průzkumných prostředků, laserových přístrojů, spektrometrů až po moderní termovizní a jiné optoelektronické přístroje.
Je to vlastně tentýž tým, který začínala vývoji systémů Strela 2. Ten byl doplněn o vývojový tým identifikátoru vlastní-cizí, což měl na starost vědeckovýzkumný institut měřících přístrojů MRP, jehož konstruktérem byl Ju.V.Moiseev a tým vývoje přenosného planžetu pod vedením V.G.Rozentala, který byl konstruktérem CKBA, což je Leningradská centrální konstrukční kancelář přístrojů (priborostojenija). Tam bylo vyvinuto spousty systémů pro naváděcí systémy letadel, ŘS,….

Vývoj systému šel pochopitelně s využitím znalostí předchozího vývoje, ale začalo se v podstatě znovu. Tak, aby systém nebyl omezen předchůdcem. Zkoušky systému měli začít v IV.Q 1973, což ale zase byl termín, který nebyl reálný. Vývoj si vyžádala hlavně zcela nová hlavička. Požadavky na ni, byly opravdu náročné. Vývoj podstatně rychleji běžel u nové ŘS, odpalovacího zařízení, a planžetu, než u naváděcí soustavy. 8.ledna 1974 byla přijata do výzbroje 9K34 Strela 3 s hlavičkou z KB Kyjevského závodu Arzenál MOP. Tím se dostal do výzbroje systém s možností postřelovat cíle ze přední polosféry a částečně tak řešil jeden z problémů. V té době již probíhaly zkoušky systému Igla, jenže právě s touto hlavičkou (jen má dedukce, zkoušky probíhaly, myslím si jen, že právě s touto hlavičkou, případně s nějakým polotovarem). Na systém se spěchalo a tak vzniklo rozhodnutí, vybavit nový systém Kyjevskou hlavičkou. K vývoji, tohoto systému pod označením 9K310 Igla 1 došlo na základě výnosu VPK (Vojensko průmyslové komise) 6.Května 1976. Společné a státní zkoušky systému započaly 15.ledna 1980 v Donguzském polygonu a státní komisi vedl Ju.I.Treťjakov. Zkoušky úspěšně skončily 9.července 1980 a na základě rozhodnutí státní komise vyšel 11.března 1981 výnos RM SSSR a ÚV KSSS o zařazení systému 9K310 Igla 1 do výzbroje armády Sovětského svazu.
Výroba byla zahájena záměnou výroby systému 9K34 Strela 3 v těchtýž výrobních závodech, čili probíhala v Kavrolském závodě V.A.Děktjareva a nově v Iževském elektromechnickém závodě NRP, kde se vyráběl planžet pro předání dat.

Sestava 9K310 Igla-1
Obrázek

Střelec s 9K310, všiměte si "trojnožky" s aerodinamickým kuželem.
Obrázek

9K310 Igla-1
Obrázek

Proti systému Strela 3 měl nový systém lepší výkony. Jednak se zvýšila pravděpodobnost zasažení cíle s rychlostí 310m/s zhruba 5x v případě střelby na střetném kurzu a cca 4x na cíl o rychlosti 260m/s ze zadní polosféry. Maximální rychlost cíle vyla 360 /320m/s a maximální výškový dosah 2500m. I když byl tento systém z nouze ctnost, byly výkony dobré.
Systém 9K310 Igla 1 se skládal z ŘS 9M313 která byla v odpalovacím kontejneru 9P322 ke kterému se připojovalo odpalovací zařízení 9P516 jehož součástí byl dotazovač vlastní–cizí 1L14 a přenosného elektronického planžetu 1L15-1. Autopilot rakety obsahoval program manévrů které ovládány přepínačem přední-zadní polosféra a z toho důvodu byla raketa vybavena miniaturními raketovými motory. Bojová část rakety byla vybavena účinnější trhavinou i konstrukcí a navíc systémem, který přenesl explozi bojové části na zapalovač, který přivedl k výbuchu zbývající palivo raketového motoru pohonu ŘS. Bezkontaktní zapalovač byl indukční a modernizován byl kontaktní zapalovač, reagující na menší impulz.
Z důvodu snížení aerodynamického odporu, byl na přední část ŘS, nad „bublinu“ naváděcí soustavy nainstalován aerodynamický kužel na trojnožce. Manévrovací možnosti rakety posílily dva destabilizátory, umístněné kolmo na řídící plochy a tak raketa získala jakoby čtyři řídící plochy. Záďové stabilizátory se skládaly mezi trup rakety a kontejner, čili zabíraly méně místa a raketa mohla být delší, při stejné délce kontejneru. Novinkou byl v odpalovacím zařízení umístněný dotazovač příslušnosti cíle. V rozmezí 20-30 stupňů přijímal informaci identifikačního systému letadla a s přesností minimálně 90% identifikoval příslušnost cíle, což de facto zabraňovalo postřelování vlastního letounu. Jedna vada ale byla, pokud se v rozsahu do 70 stupňů, případně v zadních lalocích antény přijímače vyskytoval vlastní letoun, mohlo se stát, že systém zablokoval start ŘS na letoun protivníka, z toho důvodu bylo možné tuto blokaci vypnout.
Další novinkou byl přenosný planžet střelce 1L15-1. jednalo se o podobné zařízení, jaké měly ve výbavě vozidla Strela 1M a 9K35 Strela 10. Pomocí vysílačky R-147P pak planžet přijímal informace o cílech z velitelského stanoviště PVO PV PU-12, PPRU-1…., případně z radiolokátorů P-19, Kupol…. a v okruhu 25km je zobrazoval na planžetu s přesností min 1000m v dálce a 5-25 stupňů v úhlu. Střelec tak měl přehled o max 4 cílech v okruhu 25km, o jejich státní příslušnosti a kurzu letu. Bez tohoto systému střelec zjistil cíl na vzdálenost 3-4km s pravděpodobností 40-50%, se systémem 1L15 pak cíl na vzdálenosti 4,7km s pravděpodobností nad 90%. Při složité vzdušné situaci nezjistil střelec 20 cílů z 50ti a se systémem 5 z 50ti. Byl to značný nárůst efektivity. Planžet měl rozměry 34,5x24x17cm a hmotnost 7kg. Napájen byl chemickými články.
Použití systému odpovídalo použití systému 9K34 Strela 3, podobná byla doba reakce, čili 5 sekund a podobný byl systém napájení. Baterie spolu se zásobníkem dusíku, jako chladiva zůstala stejná. Rozpoznávacím znakem systémů řady Igla je baterie uložená nikoli rovnoběžně s kontejnerem s ŘS, ale poněkud sklopená dopředu dolů.

Systém Igla 1 byl ale systémem dočasným a čekalo se na dokončení nové naváděcí soustavy. Ze zkušeností se systémem Igla 1 měly být vyřešena především odolnost proti rušení, dosah na střetném kurzu a nasazení v noci.
Systému vznikly ještě dvě exportní verze. 9K310E Igła-1E kde je identifikátor vlastní cizí nahrazen zařízení spolupracujícím i se systémy NATO a 9K310M Igla-1M kde je odpalovací zařízení nahrazeno novým, 9P519-1, kde identifikátor chybí zcela. Střely byly také lehce zjednodušeny, chybí například systém zajišťující explozi paliva při zásahu.
Systém Igla 1 byl exportován, i když ne v takovém rozsahu, jako předchůdce a krom Iráku si své objeti vybral i nad bývalou Jugoslávií. Licenční práva byly předány Bulharsku, Severní Koreji a asi i Polsku, tam ovšem výroba nenaběhla a systém byl výrazně modernizován (v podstatě na úroveň systému Igla a výroba naběhla až po roce 2000 pod názvem Grom.

9K38 Igla
Obrázek

Sestava 9K38 Igla, dárkové balení od výrobce.
Obrázek

9K38 Igla s ŘS 3M39
Obrázek

V podstatě v době schválení systému Igla 1 do výzbroje, započaly zkoušky systému, který měl být ve výzbroji původně. V průběhu roku 1982 proběhly na Donguzském polygonu státní zkoušky systému Igla. Zkoušky vedené předsedou státní komise I.F.Gresem vyvrcholily úspěšně a obligátní výnos o zařazení systému do výzbroje byl podepsán 23.září 1982. V podstatě tak po 12,5 letech po vyhlášení zadání došlo k ukončení prací. Systém označený 9K38 Igla tak splňoval zadání. Co bylo nové byla samonaváděcí hlavička, ta vyvíjená v KB Lomo. Měla zcela nová čidla, pracovala ve dvou pásmech. Jednal v rozsahu IČ vlnové délky, jednak v UV pásmu. Systém řízení byl doplněn logickou jednotkou, která porovnávala signály jednak cíle a jednak i klamných cílů. Ve výsledku pak dokázala klamné cíle zamaskovat a neztratit cíl. Dokázal nejen odlišit klasické klamné cíle, ale i aktivní mikrovlné rušící systémy. Na cíl, který je starším systémem Igla 1 prakticky nezachytitelný, tj cíl která odpájí salvu šesti klamných cílů s odstupem 0,3 sekundy s teplotou šestkrát převyšující cíl je na příletu zachycen s pravděpodobností minimálně 31% na odletu 24%. Výrazně se zvýšila citlivost naváděcí soustavy a systém řízení umožňoval přesměrovat zásah cíle ne do „horkých“ částí stroje, ale do geometrického středu cíle, výrazně se tak zvýšila efektivnost zásahu a účinnost v cíli. Na raketě se změnil aerodynamický prvek, kužel nahradil jehlovitý útvar, který vytváří rázovou vlnu a tím snižuje aerodynamický odpor. Odpalovací zařízení se nezměnilo, zůstalo původní 3P516, ŘS nese označení 3M39, přepravní a odpalovací kontejner pak 3P39. Došlo k modernizaci planžetu na verzi 1L110, který umožňuje převést vzdušnou situaci přímo na display umístněný na odpalovacím zařízení Má sice menší zobrazovanou oblast 12,5km, ale větší přesnost.
Vzniklo několik modernizovaných, respektive upravených verzí. Jednak to byla 9K38D (?)Igla D určená pro výsadková vojska. Kontejner i se střelou lze rozdělit na dvě poloviny pro snadnější manipulaci a možnost výsadku. Igla V pro výzbroj především vrtulníků, Igla N se sníženým dosahem a rychlostí, ale s vyšší hmotností bojové části 2,5kg a Igla M určená pro výzbroj námořnictva. Postupně byl systém modernizován a upravovány jeho možnosti.

Džigit
Obrázek

Byl vyvinut systém Džigit, jde o dvě odpalovací zařízení, umístněné na jednoduché konstrukci, kterou lze umístnit volně do terénu, případně na korbu lehkého vozidla. Systém váží 105kg, mezi ŘS je umístněno sedadlo střelce a před ním zaměřovač, případně systém nočního vidění, planžet. Je možná střelba salvou obou ŘS a tím výrazně zvýšit pravděpodobnost zasažení cíle, v podstatě blízkou 100%. Lze použít ŘS jak Igla-1, tak Igla, případně modernější. Na export jsou nabízeny ŘS které mají OZ závislé na tomto systému a neumožňují odpálení ŘS z ramene, čili se výrazně sníží riziko použití při teroristických útocích. Právě tento systém se stal středem konfliktu okolo jeho prodeje Sýrii spolu se střelami Igla S.

Systém byl opět exportován, jenže v době, kdy byl uvolněn na export, už docházelo ke změnám v postsovětském Rusku a tak států, který systém vlastní není mnoho. Zajímavá je informace o zkouškách systému ve Finsku, kde sice prokázal menší dolet než Francouzký Mistral, ale právě odolnost proti rušení byla výrazně vyšší. Zavedeny pak byly oba. Exportován byl do Brazílie ale i dalších států.

9K38 Igla spolu s komunikačními prostředky a zaměřovačem.
Ten výřez v pravo dole ale zobrazuje původní planžet 1L15

Obrázek

ŘS a OZ systému Igla-S
Obrázek

Nejnovější je ale systém Igla S jejichž státní zkoušky skončily v prosinci 2001 byla zahájena výroba a systém byl již zařazen do výzbroje armády Ruska. Maximální dálkový dosah se zvýšil na 6000m, při zachování hmotnosti ŘS se zvýšila hmotnost bojové části. Střela má označení 9M342 Zvýšil se rozsah snímaného spektra hlaviček a opět se výrazně zvýšila odolnost proti klamným cílům, podle možná trochu přehnaných informací, klasické klamné IČ cíle jsou prakticky zcela neúčinné. Nový je bezkontaktní zapalovač, pravděpodobně laserový, což je úplně poprvé na tak malé ŘS, který umožňuje zásah velmi malých cílů, jako jsou bezpilotní prostředky a ŘSPDL. Na kontejner ŘS jde připojit externí zdroj napájení i dusíku, takže kontejner lze použít pro jiné způsoby nasazení, jako jsou letecké, námořní… OZ. Vzhledem k zvýšené dálce střelby, lze připojit optický zaměřovač, případně spojený s přístrojem pro noční vidění 1PN72M. Součástí systému Igla S je i systém 9S520 v jehož součásti je i komunikační a datový kanál komunikace a planžet.

Systémem Igla se dostal do výzbroje velmi moderní systém, který postupně svými parametry i technickými možnostmi udržoval tuto kategorii na vysoké úrovni. Vysoká odolnost proti rušení, spolu s jednoduchostí obsluhy a napojení na centralizovaný systém velení a řízení z něj dělá protivníka, kterému je nutno přizpůsobit taktiku nasazení letectva v přífrontové oblasti.


Ve výzbroji naší armády systém Igla žádné verze pokud vím zaveden nebyl.

V kodu NATO systémy nesly označení
9K310 Igla-1 SA-16 Gimlet
9K38 Igla SA-18 Groose

TTD:
Verze:…………………..……….……...........Igla-1/Igla/Igla S
Rok:……………………………….…….............1980/1982/2001
Maximální výškový dosah:…………....... 2,5/2,5/3,5km
Minimální výškový dosah:…………….…0,01/0,01/0,01km
Max dálkový dosah:………………………... 5,2/5,2/6km
Min dálkový dosah:…………………..…......0,5/0,5/?km
Maximální rychlost cílena příletu:……..320/320/400m/s
Maximální rychlost cílena odletu:………360/360/320m/s
Rychlost ŘS:……………………………...........600/600/650?m/s
Hmotnost ŘS:……………………………........10,8/10,6/11,7kg
Hmotnost bojové části……………………...1,17/1,17/2,5kg

No a na závěr celá nrodina Sovětských a Ruských přenosných PLŘS.
Obrázek

A na závět tématu vystřižený kousek dokumentu věnovaný problematice, pro toho kdo umí rusky i nějaká informace, pro ostatní celkem pěkné záběry:

http://mu.baz.cz/download/strelaigla.avi

Děkuji za pozornost

redboy
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Díky- člověče u mne i překvápko. Věděl jsem, že se připravuje nová generace. Přesto, líbí se mi to rozeznávání vlastní cizí. Střelba do přední polosféry - dokonce do středu. Už to není jen na odletu jako u předchozí generace. Vedení více cílů - na planžet situace. Rozlišování klamných cílů. Člověče a to "S" to už je úplný prďák. Chlape tohle už byl na ruční zbraň ohromný pokrok!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Ono to kopíruje vývoj na druhé straně. FIM-92A/B Stinger v podstatě odpovídá Igle. FIM-92A je jednodušší varianta od roku 1981, FIM-92B pak od roku 1983. Čidlo chlazené freonem. Tam je pravda, že to Sověti předběhly spíš tím chlazením a možností útoku z přední polosféry u Strely-3 z roku 1974, to bylo hodně brzy. Od roku 1987 se vyrábí FIM-92C, od roku 1992 pak verze E, modernizovaná na F v roce 2001, od roku 2002 pak verze G, ale ta nevím jestli vešla do výzbroje..
Od roku 1996 probíhá vývoj nové verze RPM Block II s doletem až 8000m(?), ale původní plány nevyšly a něco tam zadrhlo, a pokud vím, tak zatím nedošly…..

Ten vývoj byl velmi podobný. Stinger má taky IFF, jelikož došly na ten samý problém, a zařízení TADDS což je GSQ-137 Target Alert Data Display Set je něco jako planžet u Igel. Kdesi sem kdysi čet, že něco takového mělo být i na původní Redeye, ale to je s pravděpodobností blízké jistotě blbost, ale možná se to zkoušelo. Prý to bylo mechanické a ukazovalo to jeden cíl. Podle mě, ale v armádě USA není tak brutální nasycení prostředky PVO a ty planžety na Igle se živí od nadřazených vrstev PVO. Každopádně CSQ-137 je součástí systému, je umístněna na HMMWV. Datalink s přenosem informací od radaru může přenášet desítky cílů. Je to nové a moderní zařízení.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Díky za to dovysvětlení Stinger - ten jsem sice znal trochu víc, ale všechny souvislosti a varianty ne. Vím, že američané mají možná trochu větší zapojení PVO a PVOS na digital. Spíše již dokonce hodně mají( nevím v jakém stádiu) rozpracování na celkové digitální bojiště. Tam se silně v posledních letech pracovalo na celkovém propojení bojiště jako takového přes centrální počítač. Do toho jsou zapracovány i jednotlivé systémy na bojišti, tedy i Stinger. Samozřejmě i satelity ve vesmíru.
Tady u Rusů se určitě děje něco podobného.
Myslím si, že detaily a globální pohled nezná z důvodů utajení ani odborná technická a vojenská literatura. Existují sice v odborné literatuře studie digitálního bojiště - tuším, že i Pege nebo někdo sem něco podobného dal. Je to celkem pochopitelné. Skládáme se střípků a z určitých představ, jak to asi vypadá .
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Dnes jsem zachytil zprávu, že Sergej Pavlovič Nepobedimyj slaví 85. narozeniny.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pegeucko
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 2793
Registrován: 14/7/2005, 10:40
Bydliště: jižní Čechy

Příspěvek od Pegeucko »

Taky jsem to zaznamenal - ARMS-TASS nezklamal:
http://www.arms-tass.su/?page=article&aid=30238&cid=25
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Vím vše, protože mlčím, abych slyšel..... motto STASI
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Tito lidé ať se na to díváme jak chceme byli borci, někteří ještě jsou. Chránili zadky kdysi i nám. Oni to viděli z leva (Čína ) i z prava -kapitalismus. Každopádně svoji zem. Konstrukční týmy, to je vždy poklad země. On je i jak píšeš hodně svůj. Takže gratulace.
ObrázekObrázekObrázek
redy
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 246
Registrován: 12/7/2011, 14:30

Re: 9K38 Igla

Příspěvek od redy »

Ruská armáda zřejmě zavede do výzbroje nový přenosný PLRK.

http://www.sdelanounas.ru/blogs/46995/
В российскую армию поступают новые виды вооружений: например, модернизированный зенитно-ракетный комплекс «Бук», переносной зенитно-ракетный комплекс «Верба»,
http://vpk.name/news/106264_v_kryimu_zh ... _tigr.html
Uživatelský avatar
Julesak
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 6387
Registrován: 7/8/2007, 18:26

Re: 9K38 Igla

Příspěvek od Julesak »

Zomrel autor tohoto a mnohých ďalších systémov (Maljutka, Strela, Štrum, Ataka, Chrizantema, Točka, Oka či Arena).
redboy píše:Sergej Pavlovič Nepobedimyj
НЕПОБЕДИМЫЙ Сергей Павлович

Obrázek
Obrázek

Nie je dôležité ako sa hlasovalo, ale ako sa to spočítalo.

Jediný režim ktorý uznávam je pitný.
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: 9K38 Igla

Příspěvek od Alchymista »

Česť jeho pamiatke.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
kenavf
7. Major
7. Major
Příspěvky: 5997
Registrován: 15/12/2010, 23:13

Re: 9K38 Igla

Příspěvek od kenavf »

Julesak píše:Zomrel autor tohoto a mnohých ďalších systémov (Maljutka, Strela, Štrum, Ataka, Chrizantema, Točka, Oka či Arena).
redboy píše:Sergej Pavlovič Nepobedimyj
НЕПОБЕДИМЫЙ Сергей Павлович
НЕПОБЕДИМЫЙ Сергей Павлович -Sergej Pavlovič Neporaziteľný -tomu sa povie "nomen omen" u konštruktéra zbraní.
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté sily k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."

ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Re: 9K38 Igla

Příspěvek od kopapaka »

ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: 9K38 Igla

Příspěvek od Alchymista »

Zásah tureckej AH-1 Cobra strelou IGLA - od 4:15
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Tomass
praporčík
praporčík
Příspěvky: 341
Registrován: 30/10/2014, 14:49
Bydliště: Plzeň

Re: 9K38 Igla

Příspěvek od Tomass »

I turecké varianty AH-1 by měly mít minmálně IČ rušič AN/ALQ-144. Tak bych soudil, že buď nezafungoval nebo byl "vyplý".
If you're going through hell, keep going. -- Winston Churchill
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Re: 9K38 Igla

Příspěvek od cover72 »

Tento typ rušičů funguje nejlépe pro střely, které přilétají poněkud zespoda: nelinearitu vyzařování (kterou čidlo PLŘS vnímá jako oslepující "záblesky") získávají odrazem záření rušiče od spodní strany listů nosného rotoru.

Navíc konkrétně ALQ-144 funguje proti Iglám jen v kombinaci s ochlazovači/směšovači výstupních plynů motorů (Black Hole na Apachi, ta unikátní kapotáž vzadu nad trupem OH-58D, atd.) což AH-1S nemá ani omylem - ta má žhavou rouru výfuku, která plyny nijak neochlazuje a navíc sama brutálně vyzařuje. Na videu je z toho pěkně vidět, jak se ta střela navedla ještě kus za motor, na ocasní nosník - tam, kde jsou plyny chrlené výfukem nejžhavější a nejkoncentrovanější.

Mimochodem, kdo to na tom videu střílel a kde?
Uživatelský avatar
CAT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1683
Registrován: 6/8/2009, 10:53

Re: 9K38 Igla

Příspěvek od CAT »

Cover: Podle všeho PKK na jihovýchodě Turecka...
Obrázek
"We can't restore our civilization with somebody else's babies."
"Settlemunt my arse, let's slot floppies"
Uživatelský avatar
Tomass
praporčík
praporčík
Příspěvky: 341
Registrován: 30/10/2014, 14:49
Bydliště: Plzeň

Re: 9K38 Igla

Příspěvek od Tomass »

Mělo by se v tomto případě jednat o AH-1W (tak alespoň praví internet). Každopádně ne na všech fotkách tureckých strojů je ALQ-144 vidět, ale co jsem tak lehce zkoumal tak třeba zde vidět je a je to turecká kobra.

Každopádně je to zajímavé střetnutí americké a sovětské techniky 80tých let.
If you're going through hell, keep going. -- Winston Churchill
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Re: 9K38 Igla

Příspěvek od cover72 »

AH-1W na tom není proti Igle o nic lépe, respektive: v USA na ně sice dodatečně namontovali pokročilé systémy potlačení IČ stopy (HIRRS z AH-1Z a v mezičase "IR Suppressor System Change Kit"), ale nemyslím si, že by to měly ty turecké. A opět: bez systému rozptýlení a ochlazení žhavých plynů od turbíny funguje ALQ-144 jen proti starším generacím IČ PLŘS, nikoli proti Igle.
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Re: 9K38 Igla

Příspěvek od Hektor »

Možno som to len prehliadol ale ako vyzerá organizácia nasadenia? Teda okrem samotného strelca a samozrejme kameramana, existuje aj nejaká oficiálna jednotka do ktorej sa strelci s Iglou/strelou zoskupujú?
Napríklad: Velitel, vodič, 3 x strelec 3 x pomocník + operátor rádia a to v jednom BTR?
Uživatelský avatar
Tomass
praporčík
praporčík
Příspěvky: 341
Registrován: 30/10/2014, 14:49
Bydliště: Plzeň

Re: 9K38 Igla

Příspěvek od Tomass »

Motorizovaný/mechanizovaný prapor měl k dispozici celkem 9 operátorů Strely/Igly a 9 odpalovačů - tzn. tři na rotu. Operátoři se pak mohou přepravovat buďto jednotlivě na volných místech BTR/BMP v jednotlivých četách nebo jako družstvo na volných místech ve stroji velitele roty.

Aspoň tak to mám zafixované. Západ měl už od dob FIM-43 zpravidla "velitele" a střelce a ti tvořili družstvo a měli jeden odpalovač. Myslím, že to tak je i u Stingerů, kdyžtak mě nekdo opravte.
If you're going through hell, keep going. -- Winston Churchill
Odpovědět

Zpět na „PVOS“