Osvobození Krymu 44 I. Č 1-4.

Klíčové bitvy i ty co byly mezi tím.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Osvobození Krymu 44 I. Č 1-4.

Příspěvek od michan »

Osvobození Krymu 44 I.

Obrázek



Osvobození Krymu 44 I. Č 1-4.

Díl I.

Část 1.

Osvobození Krymu na jaře 1944 Sovětskou armádou – tzv. „Bitva na Krymu“, byla třetí katastrofou německého jižního křídla od počátku roku 1944. My si zde v několika dílech řekneme, že tato pohroma na poloostrově Krym byla zbytečná, ale logická, neboť německé velení na čele s Adolfem Hitlerem již nechápalo realitu doby. A ani její válečné a materiálové zásoby již nestačily.
Samotná „Bitva na Krymu“ proběhla mezi 20. dubnem 1944 a 12. květnem 1944 a postihla německou 17. armádu.
Až tedy do dubna 1944 – skoro 2 roky ( od 3. července 1942 - po dobytí Sevastopolu) okupovala německá armáda Krym.
Samotná 17. armáda opustila asijskou pevninu, když vyklidila kubáňské předmostí, již v září 1943. Tato velká ústupová operace (Němci tuto operaci nazývali kódovaně: „ pohyb Krimhild“ ) se německé armádě a německému námořnictvu podařila bez velkých ztrát. „Pohyb Krimhild“- přepravu vojsk a materiálu na 26 000 kilometrů čtverečních velký poloostrov Krym v září 1944, nazvali Němci dle světlovlasé hrdinky Nibelungů - z germánské historie.
Přeprava 17. armády po moři – přes Krčskou úžinu – rozmístění vojsk, to byl skutečný úspěch.
Za 34 dní se podařilo na ženijních a námořních plavidlech přepravit na Krym 224 484 německých a rumunských vojáků, 28 486 dobrovolníků a jiných pracovních sil. Dále 72 899 koní, 21 230 vozidel, 27 741 koňských potahů a 1 815 děl.
Musíme si při tom uvědomit, že to bylo poblíž celého sovětského Černomořského loďstva, jehož i velké lodě kotvily v kavkazských přístavech Batumi a Poti.
Sověti se ani jednou nepokusili narušit „ pohyb Krimhild“ z moře. Měli totiž strach ze střemhlavých bombardérů německých eskader, které na „nepotopitelné letadlové lodi“ - poloostrově Krym - stály na letištích.

Krym svoji německou obranu měl. Náhle se sem během září 1943 přesouvá z kubáňského předmostí celá 17. armáda. Je to postupně 16 divizí s celou výzbrojí.
A co provedl Hitler?
V měsících září a říjnu 1943 měl ohroženo celé jižní křídlo na pevnině. K 6. armádě na řece Mius poslal část sil. Polnímu maršálovi von Manstein k řešení krizí mezi Melitopolem a Kyjevem poslal také část sil.
Je jasné, že kdyby Manstein měl těchto 16 divizí při řešení krizí za Dněprem, že by situace vypadala jinak.
Samozřejmě ponechání většího množství divizí na Krymu by zase znamenalo posílení obrany této „nepotopitelné letadlové lodi“ – poloostrova Krym.
Hitler neudělal z těchto variant ani jednu uceleně – nýbrž pokus o obojí.
Přesto existuje zápis z Hitlerových úvah, že si pohrával s myšlenkou v srpnu 1943 – vrhnout celou 17. armádu z kubáňského předmostí na Dněpr – do nového „Východního valu“.
Těch 16 divizí by určitě zabránilo všem skokům Sovětů přes Dněpr. Bohužel zůstalo jen u úvah.
Na Hitlerovu obhajobu je nutné ještě říct, jaké důvody ho vedly k obraně „pevnosti Krym“. Nejvyšší představitel Rumunska maršál Antonescu totiž trval na tom, že nesmí být obnažena bašta na východě Černého moře. Antonescu měl obavy o celé rumunské pobřeží. Stejně tak i bulharský král hlasoval o udržení Krymu. Hitler musel brát i ohledy na Turecko, důležitý neutrální stát na jižním pobřeží Černého moře.
Po vyklizení Kubáně se tak Krym stal ohniskem všech politických a vojenských ohledů vůči spojeneckým balkánským státům a neutrálnímu Turecku.
Rusy vojensky držela 17. armáda spolu s jednotkami německého válečného loďstva a letkami „Luftwaffe“ na Černém moři na distanc. Všechny tyto jednotky vlastně až do začátku dubna 1944 bránily tomu, aby si Sověti neudělali z Krymu základnu k útokům proti rumunským naftovým polím. Aby se Krym nestal sovětskou letadlovou lodí. Aby odtud nešla sovětská invaze proti nechráněnému rumunskému a bulharskému pobřeží. Tato mocenská pozice Němců nutila Turecko k opatrnosti. Turci nemohli navzdory západnímu tlaku zakázat německým a balkánským spojencům průjezd Dardanelami.
Německé vojsko na Krymu také zároveň znamenalo vážné ohrožení sovětského jižního křídla na pevnině.
Je tedy celkem pochopitelné, že důvod proč bránit Krym, byl!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Osvobození Krymu 44 I. Č 2.

Díl I.

Část 2.

Útok Tolbuchinova sovětského 4. Ukrajinského frontu po 24. říjnu 1943, kterým prolomil na pevnině obranu německé 6. armády, postavil Němce před novou situaci. Tolbuchin se hnal Nogajskou stepí k dolnímu Dněpru. V té době hrozilo, že pokud postoupí až za perekopskou šiji, bude německá 17. armáda odříznuta od pevniny a uzavřena na Krymu. Stalingrad!
Vrchní velitel německé 17. armády generálplukovník Erwin Jaenecke Stalingrad znal. Do poloviny ledna 1943 velel v obklíčeném Stalingradu 4. sboru. Viděl proto hrozící nebezpečí předem. Pro tento případ vytvořil plán úniku z Krymu po pevnině. Ten plán pojmenoval „ Studie Michael“. Obsahem plánu byl „včasný“ únik celé německé 17. armády přes perekopskou šiji a včasné zaujetí obrany na dolním Dněpr. V celém plánu bylo nejdůležitější slovo „včasný“. Včasný únik!
Únik německé 17. armády z Krymu byl plánován na 29. října 1943 byl pro něj vydán příslušný rozkaz. Ovšem 28. října ve 21 hodin Hitler únikovou operaci pro 17. armádu zakázal. Je skutečně otázkou, zda by se proti rozjetému Tolbuchinovu 4. Ukrajinskému frontu vůbec podařila?
Oni totiž sovětské tanky z 2. gardové armády 4. Ukrajinského frontu dorazily před Perekop – perekopskou šiji dne 30. října 1943.
Co by se stalo s německou 17. armádou, která by byla v pochodových proudech v době úniku proti sovětským tankům – tak to je skutečně další otázka?
Ona totiž německá 17. armáda měla k dispozici z protitankových zbraní jen dvě brigády SHD a několik baterií 88 mm flaku a byla z větší části odkázána na koňské potahy. No a zastihnout takovou armádu na pochodu – proti T 34 a letectvu - no potěš je Pán Bůh!
O politických a strategických důvodech Hitlerova : Stát a bránit!“ , jsme si řekli již v Část 1., tady je další důvod proč bránit Krym.
Ale to není vše.
Velkoadmirál Dönitz Hitlerovi sdělil, že vyklizení Krymu by mělo nedozírné následky pro vývoj námořní války na Černém moři. Dále mu řekl, že zásobování 17. armády na Krymu není problém.
Německé válečné námořnictvo garantuje 50 000 tun materiálu měsíčně. A samozřejmě si námořnictvo poradí i s evakuací. Máme takový lodní prostor, že za 4 dny odvezeme 20 000 mužů i se vším materiálem. Co to vlastně znamená?
To znamená, že celou německou 17. armádu s jejími 200 000 muži včetně koní a materiálu odvezeme do bezpečí za 40 dní, za špatného počasí do 80 dní.
No při tomto ujištění a všech ohledech, které musel Hitler brát mu nelze vyčítat, že rozkaz: „Stát a bránit!“, v říjnu 1943 vydal. A to i přesto, že bylo ztraceno pozemní spojení.
Běh událostí až do dubna 1944 Hitlerovi dával zapravdu.
Vojska generála Jaeneckeho – německé a rumunské divize odrazily od října 1943 do dubna 1944 všechny pokusy Rusů vynutit si přístup na Krym u Perekopu. Jenom u Kerče se Sovětům podařilo vytvořit malé předmostí na Sivaši. Nebyly to však rozhodující vlomy.
Zásobování 17. armády vším potřebným také fungovalo. Z přístavů Oděsa a Konstanca jezdily pravidelné zásobovací lodě do krymských přístavů Sevastopolu a Javpatorije. Lodní prostory byly dostatečné, aby bylo přivezeno vše potřebné.
Jedna letka velkoprostorových letadel, šestimotorových Gigantů, prováděla spěšné transporty – evakuaci raněných a důležitého personálu. Vše klapalo.
Rumunské torpédoborce a německé rychlé čluny si jezdily a transportovaly po Černém moři pod svými vlajkami, jako kdyby v sovětských přístavech na kavkazském pobřeží žádné sovětské válečné lodě nebyly. Jak jsme již částečně řekli, Sověty v přístavech držel strach z německých válečných lodí a letadel Stuk na Krymu.
Sovětský admirál Okťabrskij potvrzuje, že Stalin nechtěl ohrozit žádnou ze svých velkých válečných lodí a osobně si vyhradil souhlas s každou akcí v Černém moři.
Nadvládu německého námořnictva plně vytvářel 1. letecký sbor generála Deichmanna a svazy bitevních letounů. Na „nepotopitelné letadlové lodi“ na Krymu to bylo 120 – 160 Stuk, bitevních letounů a stíhaček štábu plukovníka Bauera z 1. leteckého sboru. Osud Krymu, zásobování 17. armády, tedy závisel na tomto letectvu. Byla to Luftwaffe, která tvořila střechu na ovládnutí ruského nebe. Později ještě uvidíme jak se tragickým způsobem tato pravda ukázala.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Osvobození Krymu 44 I. Č 3.

Díl I.

Část 3.

Generál Jaenecke velitel 17. armády měl k obraně Krymu k dispozici 13 divizí. Bylo to 6 německých pěších – z těch bylo na Krymu zprvu jen 1,5 divize. Dále 3 rumunské horské divize dvě rumunské jezdecké a 2 pěší divize. Jediná tanková divize, 13. td mu byla odebrána a poslána byla k 6. armádě. Tím neměl žádné tanky. Měl ovšem dvě vynikající brigády SHD – 191. brigádu SHD pod velením majora Alfreda a 279. brigádu SHD kapitána Hoppeho – horský pluk „Krim“ a oddíly vojskového protiletadlového dělostřelectva č. 275 a 279. Měl ještě jeden vynikající svazek který chránil Krymské nebe proti stále častějším náletům sovětského stíhacího a bombardovacího letectva. Byla to 9. protiletadlová divize generála Pickerta vybavená 88 mm protiletadlovými kanony. Ta úspěšně střežila perekopskou šiji.
Byla to úctyhodná síla, která úspěšně do pádu Nikopolu ohrožovala nejjižnější bok Sovětů.
Sověty to nutilo ke Krymu stahovat stále větší a větší jednotky před východy z Krymu na severu a Kerč na východě poloostrova.
Nakonec měli Sověti na severu poloostrova 2.GA a 51.A z 4. Ukrajinského frontu generála Tolbuchina. Ta byla podporována 8. leteckou armádou. A na východě na Kerči to byla „Samostatná pobřežní armáda“, podporovaná 4. leteckou armádou.
Byly to tedy 3 sovětské armády, včetně 1 tankového sboru, několik samostatných tankových brigád a celkem 30 střeleckých divizí. A dvě letecké armády. Taková ohromná síla stála okolo Krymu proti 6ti německým a 7mi rumunským divizím. Němci zde tedy vázaly ohromné sovětské síly.
Historie však zaznamenává perem operačního důstojníka štábu německé 17. armády kapitána Hanse Ruprecht Hensel podivné chování vyšších důstojníků na Krymu. Ten píše: „Mnozí velitelé se vyžívali v roli hostitelů. A k této náladě patřilo, že některé štáby nasazovaly ženisty na zkrášlování štábních prostorů a ne k budování postavení. Místo toho, aby byly všechny síly soustředěné na co nejrychlejší opravy a zesílení starých a zničených ruských pevnostních staveb, vznikala na Krymu ‚staroněmecká selská stavení‘.“
Píši to zde proto, neboť si myslím, že to byla i jedna z příčin rychlého pádu Krymu po sovětském útoku.
Tito důstojníci samozřejmě věděli, že masivní útok sovětské armády nezachytí a budou poraženi. Zřejmě si chtěli užít přítomnosti, neboť budoucnost si dovedl každý důstojník, velitel divize spočítat. Myšlenkou všech se stávalo – pryč z Krymu!
Stejně tak – pryč z Krymu – si říkal náčelník štábu 17. armády generálmajor Ritter von Xylander. Soustředil se na to, aby Hitler odvolal rozkaz k obraně Krymu. Když to nepomáhalo, vše soustředil na přípravu včasného, plánovitého zpětného transportu 17. armády přes moře.
Nejprve v listopadu 1943 vznikla studie „Ruderboot“. Potom studie „Gleitboot“ a nakonec byla začátkem dubna 1944 dokončena studie „Adler“ – Orel. Základem této studie bylo stažení všech německých a rumunských jednotek z frontových úseků na poloostrově do sevastopolského pevnostního prostoru. Čas 6 až 7 dní. A odtud evakuace loďstvem.
Sovětská vojska – jejich tankové svazy – budou během ústupu a pronásledování zachyceny za ve volném terénu vybudovanými zátarasy a protitankovými příkopy. Z těchto obranných postavení bylo nejdůležitější postavení „Gneisenau“. Bylo to půlkruhové postavení, které krylo silnice, které se zbíhají do Simferopolu. Samotný Sevastopol se potom měl bránit 3 týdny. Během této obrany se měly z přístavu Sevastopol a z jednotlivých mol dostávat německé a rumunské jednotky na lodě. Po celou dobu obrany měl probíhat zpětný transport armády přes moře.
A jaké bylo rozložení německé 17. armády na Krymu?
Daleko na východě v nejužším místě Kerčského poloostrova v tzv. Parpačském postavení stál 5. sbor generála Allmendingera se 73. a 98. pd, rumunská 6. jezdecká a 3. horská divize.
Na severu Krymu na perekopské šíji a za sivašskou hrází stál 49. horský sbor generála Konráda. Ten se skládal z 50. a 336. pd, z rumunské 10. a 19. pěší divize a z 9. divize jezdectva. Další dvě rumunské divize 1. horského sboru jistily pobřežní oblasti a byly průběžně nasazovány do boje proti partyzánům uvnitř poloostrova Krym. Německá 111. pd, která byla začátkem března 1944 přeložena na Krym tvořila zálohu 17. armády. Na severní a východní frontu byla zasazena vždy 1 brigáda SHD.
Fronta kterou sbory kryly byla 700 km dlouhá!
Naposledy upravil(a) michan dne 5/9/2006, 10:53, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Osvobození Krymu 44 I. Č 4.

Díl I.

Část 4.

Prakticky od poloviny března 1944, po pádu Nikopolu je jasné, že brzy přijde hromadný útok sovětské armády proti Krymu. Německá fronta skupiny armád A je na pevnině zatlačena za Dněstr. Do sevření se dostane jeden z přístavů, ze kterého je zásobována 17. armáda na Krymu Oděsa. Oděsa je sovětskými vojsky osvobozena dne 10. dubna 1944. Sověti se dostanou na jižním křídle ze stísněného prostoru mezi ohybem Dněpru a Perekopem, čímž získají operační volnost. Nyní je tedy jasnou strategickou logikou, že musí přijít úder proti Krymu.
Sovětský úder na severní krymskou frontu na Sivaši začíná útokem 8mi praporů proti opěrným bodům rumunské 10. pěší divize dne 7. dubna 1944.
Ovšem největší úder na severní frontě začíná prudkou dělostřeleckou přípravou a leteckými útoky 8. dubna 1944 v 9 hodin. To na perekopskou šíji zaútočí 4. Ukrajinský front armádního generála Tolbuchina dvěma armádami 2. GA a 51. A. Jeden sovětský tankový sbor útočí z téměř 500 tanky T 34 a IS 2 spolu s 18ti pěšími divizemi proti postavení tří divizí 49. horského sboru generála Konrada. Východní Braniboři z 50. pd se drží u „Tatarského valu“ a spolu s částmi 111. pd zlikvidují při protiútoku sovětské vlomy. Prvé útoky sovětských tanků jsou rozbity německými SHD a 88 mm flakem. Drží se také saská 336. pd na západní straně sivašské fronty. Ovšem plnou silou sovětského tankového útoku zasažená rumunská 10. divize útok nevydrží. Rumunské pluky jsou na předmostí na Sivaši po tvrdých bojích na mnoha místech rozbité.
Operační zpráva 17. armády, kterou zapsal kapitán Hensel již 10. dubna 1944 ráno konstatuje: „Severní frontu již nelze udržet. Patrně se ještě podaří 50. pd, i když s velkými ztrátami, ustoupit na linii A1. Přes mezery vzniklé u Rumunů postupují silné ruské tankové jednotky a ohrožují ostatní bojové skupiny v týlu. Horečně pracujeme na přípravách k obsazení ‚linie Gneisenau‘. Jako kurýr letím s plány pro Sevastopol k 5. sboru na kerčské frontě. ‚Tajná věc velení‘. Storch se v turbulencích nad pohořím Jaila povážlivě propadá. Přistáváme v Leninském. Hlásím se u plukovníka Bruhna, velitele dělostřelectva sboru, a předávám mu dokumenty. 5. sbor dostává pokyn, aby se během příští noci stáhl a ustoupil na Sevastopol.“
Tento dokument jasně ukazuje, že prudký útok Sovětů a proražení rumunské divize na severní frontě podle mapy na pravé straně perekopské šíje u Sivaše znamenal i ohrožení celé východní fronty u 5. sboru. Pokračováním útoku Sovětů by znamenalo uzavření cesty 5. sboru a prakticky jeho obklíčení.
A tak tedy již 10. dubna 1944 obdrží 73. a 86. pd i obě rumunské divize 5. sboru na východní frontě pokyn k provedení hesla „Adler“ – Orel. Začátek ústupu Němců a Rumunů je stanoven na 19 hodinu. Je totiž nevyšší čas. Postavení „linie Gneisenau“ zpět na západ je pro 5. sbor vzdáleno 250 km.
Bude to dramatický ústup německých a rumunských svazků. Důvodem je též, že německé a rumunské svazky se odpoutávají za okamžitého sovětského pronásledování. Za nimi se totiž žene celá „samostatná pobřežní armáda“, které velí nám dobře známý armádní generál Jeremenko. Ten do pronásledování zasadí jednu tankovou brigádu a 8. leteckou armádu a 12 střeleckých divizí. To vše se žene za ustupujícím německým 5. sborem.
To, že Jeremenko ví o tom, že Němci ustupují, to tentokrát nezískal přes špiony, ale z nedisciplinovanosti 5. sboru.
Jednotky Rumunů a pozemní jednotky německého letectva a námořnictva totiž nedodržovali rozkazy k utajení. Místo zákazu radiového vysílání a telefonování se děl pravý opak. Nesmyslně se telefonovalo a vysílalo. Rumuni a německé námořní dělostřelectvo vystřílelo munici, kterou nemohlo odvést. Zapalovaly se ubytovny a pozorovatelny a vyhazovaly se do vzduchu objekty na letišti Begerovo. Velení sboru a i pozemní vojska k této osudné nedisciplinovanosti přihlíželo se skřípěním zubů aniž na tom mohli něco změnit. Již nebyl čas.
Začal hrozný závod mezi motorizovanými Sověty a vojsky německého 5. sboru, který byl vybaven většinou jen koňskými potahy. I když byla ruská tanková a motorizovaná vojska rychlejší, přesto se německé 73. a 98. pd podaří do 12. dubna 1944 dosáhnout, i když ze značnými ztrátami postavení u Parapače. Dělostřelectvo a SHD z HBL ničí sovětské tanky a 5. sbor ustupuje.
Nyní hrozí Sověti od severu, neboť se již dostali k Simferopolu a mohli by se dostat do týlu 5. sboru. 5. sbor se tedy stočí k jihu, aby mohl pokračovat ve zpětném přesunu po pobřežní silnici přes Sudak a Jaltu na západ.
Další pokračování bude v Díl II.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

nedavno na kanálu discovery davali cyklus bojiste a krymu byli venovaný dva díly.bylo tam plno zaberu na opevnení a samotnou sevastopol pri zdržovacích bojí.zajímavý bylo že rusové postupovali stejne jako manstain v roce42
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Máš pravdu - Mansteinův plán byl totiž dobrý a nebylo co měnit. Přístupy a členitost terénu před Sevastopolem byla stejná. Co bylo špatné - jak dále budu popisovat - Němci skoro vůbec neopravili ohromná opevnění v Sevastopolu ( stejně tak jako na celém Krymu - jak píši zde v Část 3), která sověti budovali desítky let. Manstein se svými ohromnými kanony ráže 615mm a 800mm rozvalil betonové pevnosti a hmoždíře 355 zničily i 305mm lodní děla sovětů i jejich palebné bunkry. V popisu uvidíme, že vlastně za 2 roky mohli Němci několikapatrové betonové pevnosti používat, jen jako nemocnice. Obrana Sevastopolu Němci se pak musela spoléhat na polní opevnění - zákopy - maximálně betonové pohotovostní bunkry. Mnohem horší, jak dále uvidíme, byl německý nedostatek těžkého dělostřelectva ( o většinu těžkého dělostřelectva přišli při úprku z východní a severní fronty Krymu). Později byl rozhodující i nedostatek letectva - obranné střechy Krymu a Sevastopolu. Sověti totiž rozšvihali všechna letiště a nebylo odkud lítat. Všechno bude dáno do souvislostí v dalších dílech a jsou tam skutečně zajímavé a některé méně známé věci.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

ješte takový technický dotaz.bude i sever.tam preci po prolomení blokády byly težký boje u narvy.taky jak tak si to čtu tak armáda stred mela relativní klid do bagrationu.ješte jedna vec co mne fascinuje ohromný potencial rusu jak ohromný množství techniky dovedly nasadit na každé bojiste.a taky by mne zajímalo kde brali porád tolik lidí.vždyt v roce 41 a 42 byli na pokraji.a vlastne v kolika letech oficialne povolávali.jasne nekde sloužili i deti ,ale to asi nebylo pravidlo.pamatuju že sem v detství četl takovou knížku o detech valečných hrdinech.a vlastne v kolika oficialne sli nemci na frontu .nepočitameli poslední rok ci roky.mám dojem že 18
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Tak postupně.
V celkovém pojednání před "Bagration" bude i Leningrad.
Ve stejné době při kapitole "Maskirovka"(Maskování) - bude osvětleno to nejdůležitější co se při letním tažení sovětům povedlo mimo jiné - zblbnout Němce tak, že očekávali útok zase na jihu na Rumunsko - ovšem sověti je napadli tam, kde je nechávali relativně v klidu - u skupiny armád Střed.
Vše řádně osvětlím.
Sovětský lidský potenciál byl úžasný - z 200 mil lidí se samozřejmě vybírá lépe než u Němců 80 mil. lidí. I když Němci samozřejmě používali i vojáky jiných národů a zemí z celé Evropy.
Přesto i sověti jak zvláště u bojů u Dněpru ukazuji rekrutovali nemilosrdně na všech svých územích, která osvobodili.
U Dněpru ukazuji, že zde i na Mansteinův rozkaz ( byl za to souzen v Norimberském procesu), byli muži schopní vojenské služby bráni do Německa na práci, aby nemohli být použiti Rudou armádou.
Proces v Německu byl - Hitlerjugend v 6ti - oficielně 10ti letech a postupná příprava na vojenskou službu - 16 - 17 ( student dělník) pracovní služba s vojenskou přípravou - 18 povolávací rozkaz - Wehrmacht. Ovšem někteří dobrovolníci a falšovatelé roku narození - nedočkavci i 16 - 17 Wehrmacht.
Ty děti - to je trochu románové, spisovatelské a nadsázka - ovšem někde jsem se i historicky setkal s 16 - 17 letými vojáky. Není to pravidlo, není to běžná praxe, ale asi to i existovalo. Je to vidět na některých dobových záběrech u Berlína ( i Hitler tlapká 15 ti leté kluky s panzerfaustem) - to ale nebylo běžné. Zde u Berlína bylo všechno dobré, byl duben 1945. A zblblá mládež se hlásila dobrovolně. Jako pravidlo to neberme. Hitler na frontu okolo Berlína poslal i své stranické funkcionáře a i ty dobrovolné zblblé mladé kluky.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Já bych ty kluky neodsuzoval, když ti vymývají mozek od narození tak se není čemu divit. Media v rukou nacistů, navíc tehdejší možnosti byly omezené - rádio, film, noviny....
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Máš asi pravdu - na vině byl především režim. Tomu nepodlehli jen kluci, ale i inteligence a dospělí lidé. Klukům se to asi vyčítat nedá. Já myslel ty zblé kluky tak nějak jako spíš chudáci kluci, né že bych jim dával vinu. Oni tomu prostě věřili a protože ti mladí mají v té době potlačenější pud sebezáchovy tak se i chovali statečně. Na což mnozí samozřejmě i doplatili.
Byla tak zničena generace a mnozí Němci se z toho nevzpamatovali nikdy co žili. Oni prostě věřili, byli mladí.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tunac »

Velice dobře přerod člena Hitlerjugend ve vojáka je popsaný v knize od Dietra Nolla - Dobrodružství Wernera Holta.
Přechod od studenta, přes flak a předvojenskou přípravu do povolání do Wermachtu a dobrovolnou přihláškou na frontu. Je to sice psáno tendenčně - autor byl z NDR, ale moc dobře.
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

a v kolika letech museli nastoupit rusové.ty deti jsem prave myslel na ruské strane.nakolik je to fikce.je pravda že rusové meli v bojových jednotkách i ve stíhačkách ženský
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Je to stejné jako u Němců - sověti 18 let - mladší nedočkavci a ti co falšovali datum narození dříve. Někdy s benevolencí velitele mladší - většinou to byli děti, které ztratili celou rodinu, kterou jim Němci zabili. Dále byli u partyzánských skupin jako nositelé informací a poslíčci využíváni chlapci.
Ženy - dobrovolnice - nejvíce zdravotnictví - ošetřovatelky raněných v prvě linii. Též jeden bombardovací pluk nočních Po 2 - jenom z ženských. Vše dobrovolnice. Dále strážili muniční sklady v zázemí. U Stalingradu byl nasazen celý pluk protiletadlového dělostřelectva z žen. Zaznamenal jsem v nějaké literatuře , že na I 15 v roce 1941 byla sestřelena skutečně žena v hodnosti mladšij lejtěnant - podporučík. Ano v Rudé armádě sloužilo mnoho žen dobrovolnic, literatura hovoří o jejich velké statečnosti. Je a bylo mezi nimi mnoho Hrdinů Sovětského svazu. Zvláště ženy - v první linii - zdravotnice se odvažovali obvazovat raněné i tam kam muži jít nechtěli.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Nijak to nesouvisí s Krymem, ale s tím věkem ano. V zimě 1941 se do armády, v podstatě na černo i se svým starším bratrem přihlásil 14letý Voloďa, tehdy žák základky v Leningradě. Jeho otec sloužil u dělostřelectva a tam skončil i on. Jako dělostřelecký pozorovatel (návodčí), řidič..... Ve stavu 50. střeleckého sboru se zůčastnil bojů na Pulkovských výšinách a přežil celou blokádu Leningradu. K 300g chleba a 100g sucharů mu starší přidávali ze svého, jelikož na 14let to nebylo moc.
V prosinci 1944 již byl bývalý seržent Vladimír Michaljovič Michalkin mladšij lejtěnant. Váklu skončil ve stavu 42.armády v Praze. Pak přeskočíme a 25.července 1984 právě on hlásil náčelníku GŠ vchod do bojové pohotovosti jaderných raket na území ČSSR a NDR jelikož od roku 1983 je velitelem raketového vojska a dělostřelectva. Od roku 1989 nosil hodnost maršála dělostřelectva a byl posledním, kdo ji dostal.
ObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

to je story .to by bylo na užasný film:)
Odpovědět

Zpět na „Od Kurska po Bagration“