Vzpomínky F.P. na Brno 1939-1945
Napsal: 10/9/2006, 19:52
Obsazení Brna v březnu 1939
1939 – 1945 ………. Situace, napětí i smutek přechází z konce roku 1938 v plné síle do počátu r. 1939. Ale v tomto období se ještě rozšiřuje a prohlubuje, ale i zatínají se pěsti. Lidé se přizpůsobují, ale z mnohých se stávají i udavači a zrádci.
V brněnských ulicích, vyzdobených vlajkami s hákovými kříži a státními vlajkami a oknech plných hořících svíček prochází průvody němců v bílých punčochách, dirndlech, na hlavách zelené tralaláčky plné odznaků a vyzývavě provokují.
V útvarech a hnědých košilích prochází stále skupiny ordnerů z místa na místo. Žádný neví kam, kde začínají a kde končí, ani kdy skončí. Vždyť mnozí z nich si tím i vydělávají.
Do toho se vyzývavě míchají i čeští fašisté v černém oděvu a vysokých botách, zdraví německým způsobem, zdviženou rukou.
Konají se různé srazy, mládež neustále vytrubuje a bubnuje. Stále jedno a totéž. Je to trvalé a záměrné znervosňování lidí.
Čas od času nastává shlukování i srážky s policií, která je úplně bezmocná, nesmí zasáhnout. Musí snášet vedle urážek i rány od Němců.
Do toho se mísí vedle urážek, nadávky, křik a střetnutí pěstí, holemi i kamením. Vydrážděné obyvatelstvo se brání, ale i útočí. Jak chutná takové přátelské střetnutí jsem poznal na Náměstí, na ulici Zámečnické a ulici Masarykově. Na náměstí to bylo oko a kámen.
14. III. 1939: Do Brna přichází četnictvo a s nasazenými bodly obsazuje ulice vnitřního města a prostory před nádražím. Také místní policie je v pohotovosti. Asi 1 000 ordnerů je v pohotovosti proti policii na pokraji města od Modřic. Nasvědčuje to vážnost současné situace, neb se dnes rozhoduje o Slovenském státu. Na Slovensku došlo ke zřízení „samostatného“ fašistického státu, který byl vasalem Německa. Zakarpatskou Ukrajinu zabralo Hortyovské Maďarsko.
Odpoledne v 16. hodin odjíždí Hácha a Chvalkovský do Berlína, kde podepsali dohodu o vytvoření Protektorátu Čechy-Morava a jeho přičlenění k Německu. Bez souhlasu národa ruší se existence státu a naší vedoucí činitelé k tomu dávají souhlas.
O 3. hodiny později, v v 19. hodin přestoupili první oddíly nacistických vojsk Československé hranice. Nastává rozrušení nejvyššího stupně, sledování rozhlasu a očekávání……
15.III.1939: Kolem 4. hodiny v noci v rozhlase je čten rozkaz presidenta republiky: „Německé vojsko – pěchota i letectvo – zahájí obsazení území republiky 15.III.1939 o 6. hodině. Odpor nesmí být kladen, nejmenší incident bude mítti nedozírné následky a bude proti nám zakročeno vší brutalitou. Všichni velitelé podrobí se všem pokynům, jednotky budou odzbrojeny. Žádné naše letadlo nesmí opustit letiště. Žádné letadlo Německa nesmí být odstřelováno.“
Tentýž den byla okupována Praha a celé území Čech a Moravy.
Němci již brzo ráno se srocovali a čekali na výpadových ulicích /silnicích/ a s jásotem vítali německá vojska. Strhovali pouliční orientační tabule a nahrazovali je papírovými. Náměstí Svobody se mění na náměstí Hitlerovo. Ulice byly zaplaveny Němci. Čeští lidé šli rychle po své práci. Něktří obchodníci zavřely své krámy, ale museli je otevřít. Heilovalo se, mládež chodila v průvodu sem a tam, barbarské bubnování a pištce rozléhají se po ulicích. Čeští lidé musí před průvodem smekat, jinak jim civilista, který šel po chodníku vedle mládeže srazil klobouk, neudělal jim něco horšího. Brno bylo najednou naprosto německé.
V noci jezdily auta a zajišťovali ty, o kterých se ví, že se nesmířili se stavem věcí, zvláště komunisty a socialisty. Svoji špinavou úlohu zde hráli také čeští jidáši.
16.III.1939: Hitler na pražském Hradě vydal výnos o protektorátu. Je to výčet celé řady povinností bez práv, končící: až na další! Podle toho výnosu české země náleží k území Velkoněmecké říše a vstupují jako protektorát Čechy a Morava pod její ochranu.
V lidech brutální okupace vyvolala hněv a rozhořčení, trpkost, ale i skleslost. Každý toužil být sám se svými zoufalými myšlenkami. ¨
Hitler vítězným pohledem z pražského Hradu prohlédl si město a potom projížděl zeměmi, aby si prohlédl, jaká kořist se mu dostala do rukou.
17.III.1939: V dopoledních hodinách přijel Hitler zvláštním vlakem do Brna z celým svým doprovodem, ve kterém byli nejvyšší němečtí funkcionáři. Z nejznámějších to byli: velitel okupačních vojsk u nás gen. Brauchitsch, gen. Keitl, gen. List, jehož vojska obsazovala Moravu, Ribbentrop, Himmler, Deluege, který u nás od května 1942 prováděl nejzběsilejší teror, ale nechyběl tu nám tak známý Henlein. Po 11. hodině Hitler, v poloze diktátora, v pancéřovaném autě s celým svým doprovodem projíždí: Palackého třídou, Kolištěm, Lažanského náměstím, na Náměstí svobody, Zámečnickou ulicí k nové radnici, kde bylo oficiální. Odjezd byl: přes Náměstí svobody, ulicí Masarykovou k nádraží. Ulice, kudy průvod projížděl, byly ještě ověnčeny prapory s hákovými kříži i bez nich a zůstaly tak i na další den, bude-li se něco oslavovat. Jedině na Kolišti bylo liduprázdno a Hitler si na to posteskl.
Šel jsem do služby přes Zelné náměstí do ulice Poštovské. Narazil jsem na hustý špalír lidí, nemohl jsem přejít na druhou stranu ulice. Ulicí Masarykovou právě projíždí auto s Hitlerem a jeho průvod. Byl jsem neslušný, služební čepici na hlavě a nezdravil jsem. Možná, že úmyslně, možná, že jsem si to neuvědomil. Ale než jsem si to uvědomil, dostal jsem po hlavě takovou, až mě úřední čepice spadla na zem. Byla to nemilá chvíle, ale hned jsem se ztratil a nečekal jsem na projití.
V té době němci se stále scházeli. Měli stále nějaké porady a apely, stále někam chodili v uniformách neb bílých punčochách, s odznaky s hákovými kříži. Ale vždy s německou zpupností a politickou omezeností. Snad to půjde tak do nekonečna. …….
1939 – 1945 ………. Situace, napětí i smutek přechází z konce roku 1938 v plné síle do počátu r. 1939. Ale v tomto období se ještě rozšiřuje a prohlubuje, ale i zatínají se pěsti. Lidé se přizpůsobují, ale z mnohých se stávají i udavači a zrádci.
V brněnských ulicích, vyzdobených vlajkami s hákovými kříži a státními vlajkami a oknech plných hořících svíček prochází průvody němců v bílých punčochách, dirndlech, na hlavách zelené tralaláčky plné odznaků a vyzývavě provokují.
V útvarech a hnědých košilích prochází stále skupiny ordnerů z místa na místo. Žádný neví kam, kde začínají a kde končí, ani kdy skončí. Vždyť mnozí z nich si tím i vydělávají.
Do toho se vyzývavě míchají i čeští fašisté v černém oděvu a vysokých botách, zdraví německým způsobem, zdviženou rukou.
Konají se různé srazy, mládež neustále vytrubuje a bubnuje. Stále jedno a totéž. Je to trvalé a záměrné znervosňování lidí.
Čas od času nastává shlukování i srážky s policií, která je úplně bezmocná, nesmí zasáhnout. Musí snášet vedle urážek i rány od Němců.
Do toho se mísí vedle urážek, nadávky, křik a střetnutí pěstí, holemi i kamením. Vydrážděné obyvatelstvo se brání, ale i útočí. Jak chutná takové přátelské střetnutí jsem poznal na Náměstí, na ulici Zámečnické a ulici Masarykově. Na náměstí to bylo oko a kámen.
14. III. 1939: Do Brna přichází četnictvo a s nasazenými bodly obsazuje ulice vnitřního města a prostory před nádražím. Také místní policie je v pohotovosti. Asi 1 000 ordnerů je v pohotovosti proti policii na pokraji města od Modřic. Nasvědčuje to vážnost současné situace, neb se dnes rozhoduje o Slovenském státu. Na Slovensku došlo ke zřízení „samostatného“ fašistického státu, který byl vasalem Německa. Zakarpatskou Ukrajinu zabralo Hortyovské Maďarsko.
Odpoledne v 16. hodin odjíždí Hácha a Chvalkovský do Berlína, kde podepsali dohodu o vytvoření Protektorátu Čechy-Morava a jeho přičlenění k Německu. Bez souhlasu národa ruší se existence státu a naší vedoucí činitelé k tomu dávají souhlas.
O 3. hodiny později, v v 19. hodin přestoupili první oddíly nacistických vojsk Československé hranice. Nastává rozrušení nejvyššího stupně, sledování rozhlasu a očekávání……
15.III.1939: Kolem 4. hodiny v noci v rozhlase je čten rozkaz presidenta republiky: „Německé vojsko – pěchota i letectvo – zahájí obsazení území republiky 15.III.1939 o 6. hodině. Odpor nesmí být kladen, nejmenší incident bude mítti nedozírné následky a bude proti nám zakročeno vší brutalitou. Všichni velitelé podrobí se všem pokynům, jednotky budou odzbrojeny. Žádné naše letadlo nesmí opustit letiště. Žádné letadlo Německa nesmí být odstřelováno.“
Tentýž den byla okupována Praha a celé území Čech a Moravy.
Němci již brzo ráno se srocovali a čekali na výpadových ulicích /silnicích/ a s jásotem vítali německá vojska. Strhovali pouliční orientační tabule a nahrazovali je papírovými. Náměstí Svobody se mění na náměstí Hitlerovo. Ulice byly zaplaveny Němci. Čeští lidé šli rychle po své práci. Něktří obchodníci zavřely své krámy, ale museli je otevřít. Heilovalo se, mládež chodila v průvodu sem a tam, barbarské bubnování a pištce rozléhají se po ulicích. Čeští lidé musí před průvodem smekat, jinak jim civilista, který šel po chodníku vedle mládeže srazil klobouk, neudělal jim něco horšího. Brno bylo najednou naprosto německé.
V noci jezdily auta a zajišťovali ty, o kterých se ví, že se nesmířili se stavem věcí, zvláště komunisty a socialisty. Svoji špinavou úlohu zde hráli také čeští jidáši.
16.III.1939: Hitler na pražském Hradě vydal výnos o protektorátu. Je to výčet celé řady povinností bez práv, končící: až na další! Podle toho výnosu české země náleží k území Velkoněmecké říše a vstupují jako protektorát Čechy a Morava pod její ochranu.
V lidech brutální okupace vyvolala hněv a rozhořčení, trpkost, ale i skleslost. Každý toužil být sám se svými zoufalými myšlenkami. ¨
Hitler vítězným pohledem z pražského Hradu prohlédl si město a potom projížděl zeměmi, aby si prohlédl, jaká kořist se mu dostala do rukou.
17.III.1939: V dopoledních hodinách přijel Hitler zvláštním vlakem do Brna z celým svým doprovodem, ve kterém byli nejvyšší němečtí funkcionáři. Z nejznámějších to byli: velitel okupačních vojsk u nás gen. Brauchitsch, gen. Keitl, gen. List, jehož vojska obsazovala Moravu, Ribbentrop, Himmler, Deluege, který u nás od května 1942 prováděl nejzběsilejší teror, ale nechyběl tu nám tak známý Henlein. Po 11. hodině Hitler, v poloze diktátora, v pancéřovaném autě s celým svým doprovodem projíždí: Palackého třídou, Kolištěm, Lažanského náměstím, na Náměstí svobody, Zámečnickou ulicí k nové radnici, kde bylo oficiální. Odjezd byl: přes Náměstí svobody, ulicí Masarykovou k nádraží. Ulice, kudy průvod projížděl, byly ještě ověnčeny prapory s hákovými kříži i bez nich a zůstaly tak i na další den, bude-li se něco oslavovat. Jedině na Kolišti bylo liduprázdno a Hitler si na to posteskl.
Šel jsem do služby přes Zelné náměstí do ulice Poštovské. Narazil jsem na hustý špalír lidí, nemohl jsem přejít na druhou stranu ulice. Ulicí Masarykovou právě projíždí auto s Hitlerem a jeho průvod. Byl jsem neslušný, služební čepici na hlavě a nezdravil jsem. Možná, že úmyslně, možná, že jsem si to neuvědomil. Ale než jsem si to uvědomil, dostal jsem po hlavě takovou, až mě úřední čepice spadla na zem. Byla to nemilá chvíle, ale hned jsem se ztratil a nečekal jsem na projití.
V té době němci se stále scházeli. Měli stále nějaké porady a apely, stále někam chodili v uniformách neb bílých punčochách, s odznaky s hákovými kříži. Ale vždy s německou zpupností a politickou omezeností. Snad to půjde tak do nekonečna. …….