Osvobození Krymu 44 II. Č 1-4.

[michan]

Krym mapa 44





Osvobození Krymu 44 II. Č 1-4.

Díl II.

Část 1.

V Díl I., jsme si řekli, že německý 5. sbor ustupoval z východní fronty, z Kerčského poloostrova na Krymu.Historické zápisy německých divizí nám poskytují obraz o jejich osudu při ústupu.
Dne 13. dubna 1944 dosáhnou dvě bojové skupiny 98. pd vstupu do horského sedla v pohoří Jaila. Jedné z bojových skupin velí plukovník Faulhaber a druhé plukovník Schmidt. Před úsvitem dne se bojové skupiny v sedle připravují k obraně. Kolem nich projíždí kolony stahující se divize. Když kolem 9té hodiny ráno 13.dubna 1944 projíždí poslední jednotky 5. sboru, zaútočí na ně od směru Staryj Krym sovětské přední jednotky s tanky T 34. Boj s tanky zahajuje 1 protitankový kanon 198. protitankového oddílu, je tak dobře umístěn, že ho sověti nemohou zasáhnout. Dělostřelci střílí jako o manévrech a nakonec je před sedlem a v sedle 9 tanků T 34. Ty buď hoří, nebo nejsou schopny pohybu. Blokují cestu sovětům, ti je pod palbou nemohou odtáhnout. To je pro německé ustupující jednotky záchrana a získání času pro ústup.
Později chtěl generál Reinhardt, velitel 98. pd navrhnout velitele děla k vyznamenání. Nešlo to! Polní maršál Keitel, generála Reinhardta poučil – pro ustupující vojska vyznamenání nejsou.
Děla se však přes sedlo dostat nepodařilo ( ta pak velice chyběla 5. sboru v obraně Sevastopolu). Terénem je neutáhlo ani šestispřeží. Děla a vozidla byla vyhozena do povětří a koně zastřeleny.
Večer 13. dubna 1944 dosáhne 5. sbor Sudak a ráno 14. dubna Aluštu.
Cestu z hor na pobřežní silnici jistí malé bojové skupiny před útoky partyzánů. Jsou v obraně po celou dobu průjezdu pochodových kolon a potom se připojí k zadnímu voji, který tím posílí. V časných ranních hodinách 15. dubna 1944 dorazí 5. sbor do Jalty. Zadní voj sboru tvořila 98. pd. Její bývalý velitel generál Gareise v únoru 1944 onemocněl a od té doby velí 98. pd generál Reinhardt. Generál Reinhardt se svým radiovozem dorazí do Jalty ve 13 hodin. Hlásí se s celou divizí náčelníku štábu 5. sboru plukovníku i. G. Hepp. Říká mu, že dorazil bez komplikací, vysvětlí těžké dělostřelectvo. A dále říká, že jen doplní proviant a PHM a v 15 hodin bude připravena divize k dalšímu pochodu. Ovšem náčelník štábu říká, aby šel do kasina rumunské generality, že se bude do zítřka do rána odpočívat. V kasinu však generál Reinhardt hlásí generálu Allmendingerovi, veliteli 5. sboru: „Tady se přeci nemůžeme bránit. Jenom se rozhlédněte. Strmé stěny pohoří Jaila sahají až k okraji města. Úzká pláž. Naši muži k smrti unaveni. Usnou nám tady. A Rusové nás pobijí jako psy. Pojďte!“ Je přemlouván rumunskými generály i velitelem sboru, ale na závěr řekne: „Ne pane generále. Pane generále, pokud budeme napadeni, nemůžeme se zde bránit. Naši muži jsou vyčerpaní. Musíme je udržovat v pohybu. Když tady budeme odpočívat, usnou nám, a dříve, než zahájíme obranu bude po nás. Žádám tedy co nejposlušněji, abych mohl v 15 hodin pokračovat v přesunu.“
Jeden rumunský generál ještě namítá, že partyzáni útočí v noci. To generál Reinhardt odmítne a nakonec velitel 5. sboru generál Allmendinger souhlasí.
Kolony vyráží v 15 hodin. V čele jede plukovník Faulhaber se svou bojovou skupinou. Za nimi čtyřhlavňový flak. Pak jedou německé a rumunské štáby a spojovací oddíly, včetně týlových jednotek. Za nimi bojová skupina podplukovníka Göttiga, za ní opět týlové jednotky německé a rumunské armády. A nakonec bojová skupina majora Meze jako zadní bojová záštita. U této zadní bojové záštity je zařazeno poslední SHD 191. brigády samohybných děl.
Velitelé všech bojových skupin dostali rozkaz posadit muže na vozidla tak, aby mohli střílet na obě strany. Když bude kolona napadena, nesmí se v žádném případě zastavovat. Jestliže bude zasaženo vozidlo, musí se shodit se svahu a vojáky posadit na jiná vozidla. Přesun se přeruší ve 22 hodin a po přestávce až vyjde ve 2 hodiny ráno měsíc, bude se pokračovat dál.
Již při výjezdu z města je bojová skupina Faulhaber zasažena palbou z hor. Čtyřhlavňový flak a muži na vozidlech pálí do směru. Flak ukazuje cestu světelnou municí. Partyzány to zastavilo a až do Sevastopolu se neukázali.

[michan]

Osvobození Krymu 44 II. Č 2.

Díl II.

Část 2.

A tak poslední části německého 5. sbor dorazí do Sevastopolu dne 16. dubna 1944 mezi 10 a 11 hodinou dopolední. Z prvé části 5. sboru je už z přístavu na jižním pobřeží odvezeno 10 000 mužů. Flotila kapitán – poručíka Gieleho je odvezla do přístavu Balaklava. I ostatní vojáci 5. sboru, kteří do Sevastopolu dorazili doufali v brzkou evakuaci z Krymu. Ovšem velice se zmýlili! Všichni ostatní z 5. sboru totiž zaujali svůj obranný úsek v pevnosti Sevastopol. Začalo pro ně poslední dějství bitvy.
Nyní se podíváme jak se vyvíjela situace na severní frontě u 49. horského sboru generála Konrada. Prořídlé pluky sboru dosáhnou 12. a 13. dubna 1944 postavení Gneisenau. Podaří se jim to jen proto, že 191. brigáda SHD provede protiúder a tím získá pro 49. sbor trochu času.
Sovětské tankové svazky však pronikají mimo těchto útočných a obranných postavení Němců na jih. Přechodně uleví těžké situaci ještě Luftwaffe a bojové oddíly protiletadlového flaku generála Pickerta. Letadlům 27. bojové eskadry, jejíž zasazení řídí generál letectva Deichmann z předních opěrných bodů pěchoty, se podaří bombardováním za přízemního letu rozbít sovětské tankové svazky. Letectvo vyřadí z boje 50 tanků T 34 a IS 2. Moc to ale nepomůže. Již 13. dubna 1944 jsou Sověti v Simferopolu. Před 12ti hodinami tam ještě bylo velitelství 17. armády s generálem Jaenecke. Tak rychle se zde měnila situace, tak rychlá to byla bitva.
Hlavní síly 49. sboru generála Konrada dorazí do Sevastopolu 14. dubna 1944. Pozitivní je, že se 49. sboru podaří zachránit těžké dělostřelectvo. Sbor zaujme obranné pozice v severní části sevastopolské pevnostní oblasti. Do Sevastopolu dorazí i bojová skupina generálporučíka Sixta. Ta 13. dubna 1944 ubránila s jednotkami sestavenými z protiletadlového flaku, trénu a části 50. pd frontové letiště Sarabus.
Útočící sovětské tanky zadržoval u Bachčisaraje velitel pevnosti Sevastopol plukovník Betz se zatarasovacím svazkem, který byl vytvořen ze dvou praporů pěchoty, 6ti protiletadlových baterií a 6ti SHD. Jádro zatarasovacího svazku tvořil protiletadlový obrněný vlak, který svépomocí postavili vojáci řízeni generálem Pickertem. Tento vlak již v říjnu 1943 pomáhal stabilizovat situaci na severní frontě u Tatarského valu.
Nyní tento vlak, spolu se zatarasovacím oddílem, vybojoval 12 hodin potřebných k tomu, aby vojska zaujala pozice v pevnostních objektech.
Od 16. dubna 1944 zahajuje tedy 17. armáda obranný boj na území sevastopolské pevnosti. Sověti prudce útočí na severní a jižní frontu sevastopolského perimetru.
Plukovník Betz, velitel pevnosti Sevastopol, postupně opouští svá postavení u Bachčisaraje a stahuje se do sevastopolské pevnosti. Krytí a ústup mu zajišťují dělostřelecké baterie 336. a 111. pd z palebných postavení v pevnosti. Sovětský nápor je ohromný a je zázrakem, že se tato ústupová operace Němcům pod tlakem mnohem silnějšího protivníka podaří.
Zázrakem byl celý ústup německé armády ze severní a jižní fronty a je podivné, že Sověti nezareagovali svým mnohem silnějším loďstvem. Mohli nejméně odříznout cestu 5. sboru z východní fronty. Podivné i bylo, že sovětské letectvo nenapadlo německé ústupové cesty na nichž se tísnily německé a rumunské kolony.
Samozřejmě německé a rumunské divize i tak dorazily do pevnosti Sevastopol značně pošramocené. Rumunské jednotky nebyly daleko od rozpadu. Německé divize měly podobu zesílených pluků. Německé ztráty činily 13 131 mužů. Rumunské ztráty byly 17 652 mužů. A to jenom za dobu ústupu do Sevastopolu (od 8.4. do 16.4.).
Stav 17. armády se tak k 18. dubnu 1944 snížil a činil 124 233 mužů (z původních asi 200 000, i když část už jich byla odvezena).
V přístavu již od 12. dubna probíhala evakuace některých jednotek loděmi válečného námořnictva. Týlové služby, trén, východní legionáři, váleční zajatci a nebojující vojáci byli odváženi průběžně.
Do 20. dubna se takto podaří evakuovat 67 000 mužů tj. něco přes 7 000 denně. Vše mohlo být za 18 dní hotovo. Mohlo! Tím mohlo se dostáváme k rozhodujícímu bodu v dějinách krymské katastrofy.

[michan]

Sevastopol mapa





Osvobození Krymu 44 II. Č 3.

Díl II.

Část 3.

Pro německou 17. armádu, v rámci možností, vypadá okolo 12. dubna 1944 v Sevastopolu situace obstojně.
Eskadry německého 1. leteckého sboru mají startovací a přistávací dráhy v oblasti pevnosti Sevastopol dobře bráněné.Udržují sovětské letectvo na distanc. Sověti se svou 8. a 4. leteckou armádou jen pomalu začínají svým dálkovým letectvem útočit na letiště, přístavy a na hlavní prostor bojů. Též útoky sovětů na konvoje, které přepravují vojska jsou váhavé a mají nepatrný úspěch.
I sovětské Černomořské loďstvo neprovede za duben 1944 žádný větší úder. Je na nasazováno 5 až 8 ponorek. Německá protiponorková obrana se s tím umí vyrovnat. Sovětské rychlé útočné čluny, které útočí v noci, jsou zcela bez úspěchu. Hlavní síly loďstva sovětů zůstávají v úkrytu, ve svých přístavech.
Němci tak mohou velmi dobré zařízení sevastopolského přístavu plně využívat k přepravě vojsk a materiálu.
Obsazená obranná postavení sevastopolské pevnosti je tak možno bránit nejméně 2 až 3 týdny. Tak je vidět i to, že bude možno bránit to nejdůležitější v Sevastopolu – letiště.
Při chytrém vedení boje mohou být tedy odvezeny za 2 až 3 týdny i zadní voje německé 17. armády. To vše potvrzuje studie pro historiky, kterou zpracoval tehdy plukovník i G. baron von Weitershausen.
Do toho všeho však 12. dubna 1944 zasáhl vrchní velitel A. Hitler. Ten nařídil: „ Nic se nebude odvážet. Sevastopol bude trvale bráněn. Sevastopol se posílí o bojové prapory. Sevastopol se musí udržet!“
Marně se Jaenecke, Schörner ( po sesazení Kleista - od 31. března 1944 - velitel skupiny armád Jižní Ukrajina) a náčelník štábu OKH Zeitzler, snaží od tohoto záměru Hitlera odradit.
Hitler nechápe poměr sil u Sevastopolu. Sovětská převaha je ohromná. Jen těžko 3 týdny, mohou Němci odolávat.
Začíná dramatický zápas mezi Schörnerem a Hitlerem o záchranu 6 ti osvědčených německých divizí.
Schörner taktizuje. Dne 18. dubna 1944 v 10, 30 hodin telefonuje s Zeitzlerem: „ Rozkaz vůdce k bránění Sevastopolu bude samozřejmě provedený, ale chci poukázat na to, že každá zbraň, která přijde na Krym, a všechna tam dopravená munice budou chybět při rozhodujícím boji skupiny armád Jižní Ukrajina na Dněstru – boji, pro jehož vítězství musí být nasazeno všechno“. To byl ten správný tón. O tom svědčí i Zeitzlerova odpověď : „ Jsem téhož názoru, ale k tomu, abychom od vůdce získali rozhodnutí, že Sevastopol je možné vyklidit, bude třeba získat ještě přesnější podklady o 17. armádě“. Ještě týž den 18. dubna 1944 ve 22 hod 05 minut Schörner Zeitzlerovi telefonuje: „ že rozhodnutí ohledně Sevastopolu musí padnout do 20. dubna, poněvadž do té doby z něho budou odvezené všechny postradatelné týlové části. Dne 19. dubna večer bude ukončená evakuace doprovodných částí Wehrmachtu a až potom budou následovat Rumuni. Denní objem je 7 000 mužů. Letecká situace na Krymu je však stále nepříznivější. Sovětské dělostřelectvo vede palbu na celý prostor pevnosti kromě cípu země u Chersonesu. Rozhodnutí o osudu skupiny armád padne na pevnině u armádní skupiny Wöhler, ne v Sevastopolu.“ Dne 19.dubna 1944 v 21,30 znovu Schörner naléhá:“ Rozhodnutí o Krymu musí padnout nyní. Kapacita leteckého a námořního transportu již utrpěla určité ztráty. Válečné námořnictvo už musí při plavbě oběma směry bojovat, a také u letectva nebude snadné nahradit utrpěné ztráty. Vyklízení bude trvat nejméně 2 týdny. Proto je nutné jeho okamžité zahájení. A nezapomeňme, že pro boj není k dispozici pět divizí, ale ve skutečnosti 5 německých pluků. Rumuni již nemají žádnou bojovou cenu.“
Večer , přes všechno co Schörner telefonoval, při poradě, Hitler všechno odmítne. Ještě jednou zakáže evakuaci z Krymu.
Schörner se nevdává. Vymůže si osobní audienci u Hitlera. A tak 21. dubna 1944 letí generálplukovník Schörner na Berghof, chce si osobním pohovorem s Hitlerem vynutit zrušení rozkazu. Chce dokázat, že Sevastopol nejde trvale bránit a ubránit ho.

[michan]

Osvobození Krymu 44 II. Č 4.

Díl II.

Část 4.

Na poradě na Berghofu již tradičně Hitler vemlouvavě začne o Rumunské naftě. O ohrožení vztahu s Tureckem, o potřebě turecké chromové rudy po ztrátě Perekopu. A že vše záleží na udržení Sevastopolu. To vše je důležité pro jeho rozhodnutí bránit Sevastopol.
Potom učiní výhradu : „ Sevastopol není třeba udržet natrvalo, nýbrž 8 až 10 týdnů. Po odražení očekávané invaze na Západě, lze o několik týdnů později Sevastopol v tichosti a bez politického rizika vyklidit“.
Tady Schörner udělá chybu, přestože věděl, že zálohy nejsou řekne Hitlerovi : „ Můj vůdče, Sevastopol lze udržet jen tehdy, když dáte 17. armádě posily“.
Už ho Hitler měl : „ Dobrá pošlu posily“.
Schörner odjel se slibem. Z toho slibu se realizovalo jen 2 prapory s 1 300 muži. Dostal 15 protitankových kanonů, 10 moždířů a 4 polní houfnice. Ztratil zároveň možnost odvrátit Hitlera od jeho rozhodnutí bránit Sevastopol.
V době, když Manstein útočil v červenci 1942 na Sevastopol, bránilo pevnost 7 střeleckých divizí, 4 námořní brigády a jezdecká divize. Sovětská obrana seděla v několik desítek let budovaných betonových bunkrech V několikapatrových betonových kasematech byla ohromná pevnostní děla ráže 305 mm. Pevnost Sevastopol tehdy padla za 1 měsíc.
Nyní v dubnu 1944 pevnost bránilo 5 německých pluků. Těžké dělostřelectvo se skládalo jen z toho co zachránil při útěku 49. sbor. HBL byla sice připravena dobře, zadrátovaná a v hloubce obrany doplněná opěrnými body. Ty však byly jen na důležitých taktických místech. A druhé a třetí obrané pásmo neexistovalo. A jak jsme již řekli, staré sovětské bunkry nebyly opraveny. Bylo je možno používat jen jako lazarety a nemocnice a pohotovostní kryty.
Obranná postavení jihovýchodně v Sevastopolu byla ve špatném stavu. Střelecké okopy mělké. Již víme z předchozího, že zde neměl 5. sbor těžké dělostřelectvo. Dokonce chyběly lopaty a krumpáče. Ženisté je sháněli po celém Sevastopolu a museli pro ně vyrobit násady.
Na tuto „pevnost“ bylo připraveno zaútočit 29 sovětských divizí, 1 tankový sbor, 3 dělostřelecké divize a 6 samostatných brigád. Celkem to bylo 470 000 mužů. Sevastopol byl odstřelován 6 000 děly. Dobývalo jej i 600 tanků.
Když už se zdála okolo 27.dubna 1944 katastrofa neodvratitelná, poslal ještě generálplukovník Jaenecke dálnopis skupině armád Jižní Ukrajina. Byl určen pro Hitlera. Schörner jej Hitlerovi okamžitě poslal. Již totiž 24. dubna 1944 připomínal, kdy dostane 2 slíbené divize. Nyní požaduje 27. dubna aspoň jednu divizi. Zároveň žádá svobodu jednání.
To je jeho konec. Je povolán k hlášení a okamžitě je zbaven velení 17. armádě.
Velitelem 17. armády je jmenován generál pěchoty Allmendinger. Vystřídán je i velitel 49.horského sboru. Nástupcem generála Konrada se stane generál Hartmann, nositel Dubové ratolesti. Též invalidní – velmi statečný člověk – měl jen jednu paži a jednu nohu.
Mezi 27. dubnem a 4. květnem 1944 sověti každý den po těžké, nepřetržité palbě a leteckém bombardování ohmatávají německou obranu.
Dne 5. května v 9,30 začne sovětská ofenzíva. Zahájení provede 400 těžkých děl a 400 Kaťuší. Potom 5 sovětských střeleckých divizí zasáhne německou 336. pd.Vojska 5. sboru se drží12,24 a 36 hodin. Ještě 7. května 1944 se německá severní fronta drží.
Nyní zaútočí Pobřežní armáda generála Jeremenka proti jižní a východní frontě 5. sboru. Na každý km fronty střílí 200 děl. Děla buší do německých opěrných bodů a do postavení dělostřeleckých baterii. Letectvo rozbijí německou obranu. Potom přejdou do útoku Jeremenkovy brigády. Ty zaútočí proti slabým plukům 73., 111. a 98 pd. Prorazí obranu u 73. pd a v obranném pásmu 111. pd vytvoří hluboké vlomy. V 18 hodin dosáhnou německé ztráty 5 000 mužů. Boje zde probíhají na místech známých i z Krymské války 1855. V rokli ženistů, u anglického hřbitova, na Sapunských výšinách.
O pokračování bojů a zničení německých a rumunských vojsk si řekneme v Díl III.