Výškové létání 1. část - RAF
Napsal: 11/10/2006, 20:15
Nevím jak je kdo obeznámen s programem výškových letů, takže začnu jako vždy od začátku.
Už od začátku vojenského letectví je známo že čím víš, tím bezpečněji, tento fakt se snažili vojenští představitelé spolu s konstruktéry letadel „dát“ do letadel tak aby nejen ochránili posádku, ale také zajistili splnění úkolu.
Období první světové války popisovat nebudu, pže se ve výškovém létání za WW1 moc nevyznám (jestli nějaké bylo) a taky proto že za první světové války byly ve výhodě spíš protiletecké zbraně v dostupu, než samotná letadla.
Začnu tedy WW2. V meziválečném období se stal vývoj výškových letadel velice ožehavou záležitostí a to především v mimovojenské sféře, důvod proto byl především jeden velký – Mount Everest. V této době se dobývání vysokohorských vrcholů zrovna ve zdraví nedalo (to je samozřejmě známo) a tak se lidé všemožně snažili podívat se na nejvyšší místo na světě jinak. A jaká je lepší forma, než právě z letadla.
Ve válečné sféře šlo zprvu především o průzkum, jelikož výška zajišťovala jak bezpečí tak možnost nezjištění. Nutno dodat že se letadla s výškovým dostupem stavěla už ze známých typů, není takřka žádné letadlo z této doby které by bylo konstruováno výhradně pro lety ve velkých výškách, vždy to byly kombinované formy užití.
Předělat letoun z klasického na výškový bylo někdy lehké, někdy zase ne. Je nutno pohlédnout na několik aspektů co se výškového létání týká
- řidší vzduch
- velký mráz
- povětrnostní podmínky, mraky atd.
Takže, při stavbě výškového letadla byla základem přetlaková kabina, která umožňovala jednak bezpečné a lehké dýchání pilota pomocí lepšího typu kyslíkového přívodu. Dále to bylo pro pilota zárukou bezpečnosti jelikož velká výška (tlak) jak už je známo záporně působí na tělesné vlastnosti člověka při manévrech.
Kvůli řídkému vzduchu musela být letadla vybavena silným motorem a větší nosnou plochou křídel aby se lépe držela v letu. Dobrý příklad je první verze Fw-190 která ztrácela ve výškách ovladatelnost.
Mráz – je známo že už v klasickém letu se na nosných plochách křídel tvořila námraza která mohla způsobit až zamrznutí řídící soustavy pokud s ní nebylo dostatečně hýbáno aby nezamrzla. To byl a je jeden důvod a další je že pokud se na křídlech utvořil led tak letadlo pochopitelně ztěžklo. V RAF se toto snažili řešit speciální pastou kterou mazali na náběžné hrany křídel tak aby předešli jejím namrzání.
Letouny které byly upravené tak aby se mohly používat ve velkých výškách dostávaly v RAF před typové označení písmeno H – High Altitude – „výškový,“ dále se tato zkratka rozvíjelo na HF – High Altitude Fighter – výškový stíhač, nebo HB – High Altitude Bomber – výškový bombardér (tato zkratka je velice málo obvyklá).
Začnu stíhačkami. První, skutečně výškovou stíhačkou byla v RAF až verze HF Mk.VI letounu Supermarine Spitfire. Mohla by padnout otázka proč až Spitfire? Odpověď je jednoduchá, předchozí typy stíhaček jako byl Hurricane, nebo třeba Gloster Gladiator měli až moc „jemnou“ konstrukci na to aby se daly přestavět na výškové stíhačky. Neříkám že by to nešlo, samo že šlo, jenomže náklady na přestavbu jednoho takového stroje by byly tak obrovské že by si je armáda nemohla dopřát do takové míry aby jimi mohla vyzbrojit byť jen jedinou letku.
Se Spitem už to bylo jiné, jak jsem psal tak první verzí pro výškové stíhání byla HF Mk.VI . Tato verze měla zdelšená křídla – z 11, 23 metru na 12,24 metru. Byly vybaveny přetlakovou kabinou což je samozřejmé a novou verzí („výškovou“) motoru Rolls Royce Merlin- 47, ten už měl výkon 1 040 kW.Zakončen byl oproti předchozím verzím silnou čtyřlistou vrtulí, standart byl tehdy třílistá vrtule u Spitů. Výzbroj zůstala stejná jako u pětek, tedy 2x 20mm kanon a 4x 7,7 mm kulomet Browning. Tento stroj se dostal do zhruba 10 500 m až 10 700 metrů, ale na tehdejší poměry to bylo stále málo.
Proto přišla nová verze HF Mk. VII ta dostala motor Merlin 64 s dvoustupňovými kompresory, silnou směrovku která vypadala jako hrot a ještě silnější čtyřlistou vrtuli. Výzbroj zůstala stejná jako u šestky.
Dále pak přicházely stále dokonalejší verze a to HF Mk. VIII která dostal motor Merlin 70 s výkonem okolo 1 300 kW. Tato verze dostala zesílené, ale zkrácené ! křídlo a měla stále stejnou výzbroj.
Poslední takovou výrazně předělanou verzí Spitu byla verze HF Mk.IX – ty měly motor Merlin 70 a klasické „spitové“ křídlo, nemálo strojů však mělo také zkrácené křídlo.
Další verze už moc nepotřebovaly označení HF jelikož se ve větší míře začaly do letek zapojovat nové druhy letounů – proudové, které měly dobrý dostup a převyšovaly letouny vrtulové.
Zajímavá je i přestavba některých dalších typů strojů na výškové, třeba letoun Vickers Wellington byl zkoušen ve velkých výškách ve výrazné přestavbě, byla to verze Mk. V. Ta byla vybavena výškovými motory Merlin 60 a obrovskou přetlakovou kabinou která měla jen malinké okénko pro pilota. Dostup tohoto stroje byl něco kolem 11 000 metrů.
Zjistit další přestavby letounů je velice obtížné, jelikož se to zkoušelo s mnoha letouny a zjistit jen zmínky je dost těžké, pokusím se a snad i přes školní zátěž dodám v co nejbližší době další část článku.
Spitfire HF Mk.IX.
Už od začátku vojenského letectví je známo že čím víš, tím bezpečněji, tento fakt se snažili vojenští představitelé spolu s konstruktéry letadel „dát“ do letadel tak aby nejen ochránili posádku, ale také zajistili splnění úkolu.
Období první světové války popisovat nebudu, pže se ve výškovém létání za WW1 moc nevyznám (jestli nějaké bylo) a taky proto že za první světové války byly ve výhodě spíš protiletecké zbraně v dostupu, než samotná letadla.
Začnu tedy WW2. V meziválečném období se stal vývoj výškových letadel velice ožehavou záležitostí a to především v mimovojenské sféře, důvod proto byl především jeden velký – Mount Everest. V této době se dobývání vysokohorských vrcholů zrovna ve zdraví nedalo (to je samozřejmě známo) a tak se lidé všemožně snažili podívat se na nejvyšší místo na světě jinak. A jaká je lepší forma, než právě z letadla.
Ve válečné sféře šlo zprvu především o průzkum, jelikož výška zajišťovala jak bezpečí tak možnost nezjištění. Nutno dodat že se letadla s výškovým dostupem stavěla už ze známých typů, není takřka žádné letadlo z této doby které by bylo konstruováno výhradně pro lety ve velkých výškách, vždy to byly kombinované formy užití.
Předělat letoun z klasického na výškový bylo někdy lehké, někdy zase ne. Je nutno pohlédnout na několik aspektů co se výškového létání týká
- řidší vzduch
- velký mráz
- povětrnostní podmínky, mraky atd.
Takže, při stavbě výškového letadla byla základem přetlaková kabina, která umožňovala jednak bezpečné a lehké dýchání pilota pomocí lepšího typu kyslíkového přívodu. Dále to bylo pro pilota zárukou bezpečnosti jelikož velká výška (tlak) jak už je známo záporně působí na tělesné vlastnosti člověka při manévrech.
Kvůli řídkému vzduchu musela být letadla vybavena silným motorem a větší nosnou plochou křídel aby se lépe držela v letu. Dobrý příklad je první verze Fw-190 která ztrácela ve výškách ovladatelnost.
Mráz – je známo že už v klasickém letu se na nosných plochách křídel tvořila námraza která mohla způsobit až zamrznutí řídící soustavy pokud s ní nebylo dostatečně hýbáno aby nezamrzla. To byl a je jeden důvod a další je že pokud se na křídlech utvořil led tak letadlo pochopitelně ztěžklo. V RAF se toto snažili řešit speciální pastou kterou mazali na náběžné hrany křídel tak aby předešli jejím namrzání.
Letouny které byly upravené tak aby se mohly používat ve velkých výškách dostávaly v RAF před typové označení písmeno H – High Altitude – „výškový,“ dále se tato zkratka rozvíjelo na HF – High Altitude Fighter – výškový stíhač, nebo HB – High Altitude Bomber – výškový bombardér (tato zkratka je velice málo obvyklá).
Začnu stíhačkami. První, skutečně výškovou stíhačkou byla v RAF až verze HF Mk.VI letounu Supermarine Spitfire. Mohla by padnout otázka proč až Spitfire? Odpověď je jednoduchá, předchozí typy stíhaček jako byl Hurricane, nebo třeba Gloster Gladiator měli až moc „jemnou“ konstrukci na to aby se daly přestavět na výškové stíhačky. Neříkám že by to nešlo, samo že šlo, jenomže náklady na přestavbu jednoho takového stroje by byly tak obrovské že by si je armáda nemohla dopřát do takové míry aby jimi mohla vyzbrojit byť jen jedinou letku.
Se Spitem už to bylo jiné, jak jsem psal tak první verzí pro výškové stíhání byla HF Mk.VI . Tato verze měla zdelšená křídla – z 11, 23 metru na 12,24 metru. Byly vybaveny přetlakovou kabinou což je samozřejmé a novou verzí („výškovou“) motoru Rolls Royce Merlin- 47, ten už měl výkon 1 040 kW.Zakončen byl oproti předchozím verzím silnou čtyřlistou vrtulí, standart byl tehdy třílistá vrtule u Spitů. Výzbroj zůstala stejná jako u pětek, tedy 2x 20mm kanon a 4x 7,7 mm kulomet Browning. Tento stroj se dostal do zhruba 10 500 m až 10 700 metrů, ale na tehdejší poměry to bylo stále málo.
Proto přišla nová verze HF Mk. VII ta dostala motor Merlin 64 s dvoustupňovými kompresory, silnou směrovku která vypadala jako hrot a ještě silnější čtyřlistou vrtuli. Výzbroj zůstala stejná jako u šestky.
Dále pak přicházely stále dokonalejší verze a to HF Mk. VIII která dostal motor Merlin 70 s výkonem okolo 1 300 kW. Tato verze dostala zesílené, ale zkrácené ! křídlo a měla stále stejnou výzbroj.
Poslední takovou výrazně předělanou verzí Spitu byla verze HF Mk.IX – ty měly motor Merlin 70 a klasické „spitové“ křídlo, nemálo strojů však mělo také zkrácené křídlo.
Další verze už moc nepotřebovaly označení HF jelikož se ve větší míře začaly do letek zapojovat nové druhy letounů – proudové, které měly dobrý dostup a převyšovaly letouny vrtulové.
Zajímavá je i přestavba některých dalších typů strojů na výškové, třeba letoun Vickers Wellington byl zkoušen ve velkých výškách ve výrazné přestavbě, byla to verze Mk. V. Ta byla vybavena výškovými motory Merlin 60 a obrovskou přetlakovou kabinou která měla jen malinké okénko pro pilota. Dostup tohoto stroje byl něco kolem 11 000 metrů.
Zjistit další přestavby letounů je velice obtížné, jelikož se to zkoušelo s mnoha letouny a zjistit jen zmínky je dost těžké, pokusím se a snad i přes školní zátěž dodám v co nejbližší době další část článku.
Spitfire HF Mk.IX.
Buď jsem nepochopil fórek, nebo nesouhlasím. 8) 
