PALBA.CZ

Jak se vařilo v armádách...


Dneska to bude téma sice poněkud atypické, nicméně pro každého kdo sloužil v jakékoliv armádě asi to nejdůležitější. Nějakou potravu potřebuje každý a pobyt v armádě není vyjímkou. Možná jen ti co mají modrou knížku nebo jsou mladí a povinnou vojenskou službu už nezažijí nezamáčknou slzu nad skvělým jídlem které nám ČSLA či AČR připravovala.... Ale místo vzpomínek na ty skvělé šlichty se podívejme krátce do historie stravování v armádě.

Jistě jste již někde četli či slyšeli známý výrok Napoleona „Armáda pochoduje na svém žaludku“. Tento výrok přesně vystihuje problém zajištění základních potřeb i toho posledního vojáka. Ten aby mohl vykonávat svou funkci musí dostat najíst a napít, jinak je z armády jen tlupa loupežníků ve stejných uniformách. Problémem je ale uchování potravin při polním tažení. Když je armáda ubytována v posádkách, tento problém by neměl existovat. Problém je ale zásobování armády v poli. V dávných dobách neexistovaly konzervy, dehydrovaná strava a polní kuchyně. Proto armády používaly jen takové potraviny co se upravovali až v poli. Římané si například sebou nosili ruční mlýnky na obilí a přenosné pícky na chleba. Armády byly dost závislé na kořisti, o nějaké logistice jako je u dnešních armád asi nemůže být řeč. Vojáci si připravovali stravu ve skupinách ve kterých bylo vždy jen několik mužů. Hromadné stravování za pomoci mobilních polních kuchyní se objevuje na přelomu 19. a 20. století.

Jak se tedy uchovávala jídlo? Vojáci Alexandra Velikého používali kozí kůže a keramické nádoby.... Po dlouhou dobu se v armádě jedli suchary (prý je to nekvašený chleba) a solené maso. To je ale hrozná kombinace, jíst tuto kombinaci delší dobu asi znamenalo zemřít na kurděje.... Našel jsem několik příkladů „stravování“ u britské armády v době Krymské války (1853-1856).

V březnu 1855 byli vysláni na Krym vysocí komisaři k prozkoumání problémů výživy britské armády. jejich zpráva vyvolala v Anglii šok, neboť konstatovala … „mezi říjnem 1854 a dubnem 1855 činí počet úmrtí v armádě 35 % průměrného stavu a tato úmrtí lze připisovat přepracování, vystavení vlhku a chladu, NEVHODNÉ STRAVĚ a nestatečnému oblečení“... Vojáci často dostávali poloviční příděly a někdy dokonce vůbec nic. Když bylo vydáno čerstvé maso, nebylo na čem tepelně upravit (uvařit). Jako strava vylo vydáváno solené maso (slanina) a suchary, oboje s malou výživnou hodnotou. Vojáci trpěli při stálé stejné stravě průjmy a solené maso se ve velkém vyhazovalo. Britská armáda si na rozdíl od francouzských spojenců nepostavila pekárny a nezásobovala své vojáky čerstvým chlebem. Výživná hodnota námořníkova přídělu byla cca 940 gramů, vojáka na Krymu jen cca 776 gramů a to jen soleného masa a sucharů. I trestanec ve skotském vězení měl větší příděl, cca 830 gramů stravy včetně zeleniny, chleba, ryb a mléka. Britský voják proto přežíval na rumu a sucharech....
Komisariát chtěl vylepšit stravu vojákům, proto byla do Balaklavy vyslána loď s 150 tunami zeleniny. Kvůli chybě v administrativě však nikdo nechtěl náklad převzít, celý náklad hnil a byl posléze vyhozen přes palubu. Podobný problém byl i s cca 10 tunami citrusového džusu, který měl být vydáván jako prevence proti kurdějím. Skoro 2 měsíce byl tento náklad zadržován v přístavu.
Největší poprask však vzbudila kauza okolo kávy. Ta byla na příkaz generálního komisaře Fildera posílána na Krym nepražená aby se předešlo vlhnutí a plesnivění během cesty! Na místě samém však vojáci neměli žádné prostředky jak si kávu upražit a rozemlít. Vojáci používali solené maso jako palivo pro pražení kávy... Přitom ve skladech u Balaklavy leželo asi 2700 liber čaje který nikdo nevydal! Tolik k problému stravování v britské armádě...

To jsem trochu odběhl od tématu uchovávání potravin. Napoleon vypsal v roce 1795 odměnu 12000 franků každému kdo najde efektivní způsob uchování jídla pro vojsko. Ten nalezl Nicholas Apper který dokázal uzavřít jídlo do vzduchotěsného obalu a poté jej dostatečně prohrát. To vydrželo v moři 130 dní a odměnu mu předal samotný Napoleon.

V roce 1810 obdržel angličan Peter Durand od krále patent na výroby konzerv. První konzervárna byla založena v roce 1813 a již o rok později byli první konzervy dodány na vyzkoušení námořnictvu a armádě. Od té doby se do plechovek cpalo kde co, od másla až po nakládané bažanty (pamatujete na MASH?). Konzerva se stala nedílnou součástí stravování vojáků v poli, v dnešní době ji nahradili dehydrované potraviny.

Tady ukončím vyprávění o konzervovaných potravinách, příště zkusím něco napsat o polních kuchyních a dnešních polních dávkách. Kdo by ale zapomněl na výdej kádeček během sanitárních dnů, kombinaci vepřovka, hovězí, luncheonmeat asi nikdo nezapomene. Nebo „atomkaši“, děsnou umělou hrachovou kaši ke které byl přidán jako doplněk lehce opečený luncheonmeat...

---

Použité zdroje:
Gooffrey Regan – Guinnesova kniha válečných omylů
http://www.cszm.cz/

a nějaké obrázky

[align=center]staré konzervy, vlevo anglická, vpravo USA


[align=center]americké C rations


[align=center]a tady jsou pěkně vybalené


[align=center]a nezbytný otvírák i s obrázkem pro méně chápavé...

WTG! Supr napad, tohle tema 8)

Ja teda na vojne nastesti nebyl, ale v hlave mi utkvelo vypraveni myho spoluzaka, kterej byl v Liberci u chemiku. Byl uz v dobe, kdy to zacalo bejt co k cemu, takze si mohli kazdej den vybrat ze 3 druhu obedu, coz bylo fajn. Jako jedno jidlo byl pokazdy smazak s hranolkama, on je jeho velkej fanda, takze celou vojnu prej pomalu zral jenom sejra. Problem mel chvilku s tim, kdyz videl jak to funguje v kuchyni, kuchari zkouseli zda je olej dostatecne rozehratej flusnutim do panvicky, kdyz to praskalo, sli smazit... Chvilku prej mel problem cokoliv snist, ale casem to preslo, hlad je proste nejlepsi kuchar 8) Takze ono ikdyz se armada snazi vybudovat dobry podminky, vzdycky je to o lidech, kdyz jsou prasata, prichazi snaha ostatnich vnivec. Ostatne ono je lepsi ani nevedet, jak fungujou kuchyne v restauracich

vybornej nápad:)až budu mít digitalní foták.bohužel nedavno mi ho šlohli.tak pošlu fotky modelu ruský anemecký polní kuchyne.tak sem zvedavej co se v tech válkách baštilo,když bylo co

Velmi dobrý nápad.
Dostal mě ten otvírák i s návodem.
Bude to počteníčko. O těch žaloudečcích soldátů.

Dobrý nápad

Asi nejvěší zážitek v ČSLA bylo jíst konzervované brambory. Maso se vzalo do ruky, brambory hned vyhodily a šlo se pryč. Nebyly poživatelné.

Sakra nevíte proč nám říkali chemici,když jsem měl zařazení jako kuchař?

Bol som u bigošov v MI a posledné mesiace som radšej do kuchyne ani nechodil a žil prevažne na suchej strave. I tá sa postupom času zhoršila. Interesantné bolo, keď sme kvôli nejakej rekonštrukcii kuchyne fungovali len na neustálom kolotoči celodennej dávky potravín- bravčová, hovädzia konzerva a luncheonmeat. Resp. teplá strava pripravená z týchto konzerv, ktorých skladové rezervy pred skončením trvanlivosti boli v skladoch požehnane. Mať na obed riedky guláš ako polievku a hustý guláš ako hlavný chod bolo na bohskaranie. Nepoznám nenávidenejších vojakov, ako boli kuchári. Mal som tú "česť" vidieť ich pri práci. Ohadzovanie sa kusami mäsa, keď boli kuchári-mazáci sťatí ako hovädá, a z ktorého si mal na raňajky prejt bolo prisámveru labúžo. Čo z toho, že sa mäsko vyváľalo v prachu a blate ?
Lepšiu stravu sme videli, len keď dorazila nejaká generalita. Nebyť čorkov a kšeftovaní so žrádlom, tak asi hladujem.

To Brano:Sloužil jsem na rotě Pohraniční stráže.Možná to bylo tím,že jsme byli malá jednotka,ale musím říct,že se u nás nejedlo nejhůř.Horší to bylo v přijímači v Malackách..velký útvar=velký bo..el.Tebou spomínané likvidování bojových rezerv byla noční můra i pro nás kuchaře.Uvařit z KD teplé jídlo nešlo,snad s vyjímkou špaget a nebo studené pomazánky,jinak to byly vlákna masa s rýží(rizoto)apod.Bohužel si už nepamatuju přesnou denní dávku potravin na vojáka ani na psa.
Jinak to asi fungovalo ve velkých útvarech a jinak v malých jednotkách jako byla ta naše,cca 50 lidí.

wildesau píše:Sakra nevíte proč nám říkali chemici,když jsem měl zařazení jako kuchař?

Já jsem kuchařům říkal "alchymisti". Taky nevěděli, jaký bude konečný výsledek. :P

tata za komunistu jezdil meřit vodu často ve vojenskejch prostorech a mel kliku chodil jíst do dustojnickejch kantýn a řikal že si dost pochutnával.Nejlíp vařili u paragánu to bylo nekde ve východních čechách a taky prej to šlo v Bechyni u stíhaču

wildesau píše:Sakra nevíte proč nám říkali chemici, když jsem měl zařazení jako kuchař?

Tak už vím proč v Líních se kuchyni pro záklaďáky říkalo Norma CH

Další jídelna byla pro důstojníky a nejlepší byla letecká pro piloty.

wildesau píše:To Brano:Sloužil jsem na rotě Pohraniční stráže.Možná to bylo tím,že jsme byli malá jednotka,ale musím říct,že se u nás nejedlo nejhůř.Horší to bylo v přijímači v Malackách..velký útvar=velký bo..el.Tebou spomínané likvidování bojových rezerv byla noční můra i pro nás kuchaře.Uvařit z KD teplé jídlo nešlo,snad s vyjímkou špaget a nebo studené pomazánky,jinak to byly vlákna masa s rýží(rizoto)apod.Bohužel si už nepamatuju přesnou denní dávku potravin na vojáka ani na psa.
Jinak to asi fungovalo ve velkých útvarech a jinak v malých jednotkách jako byla ta naše,cca 50 lidí.

Hmmm...neviem, či to záležalo len na veľkosti útvaru, skôr na jeho elitárstve. Bigoša nikto nerozmaznával. Keď sa dostali nejakí moji rovesníci na cičisko na Lešti ako strážaci, tak z ich rozprávania o strave nám v žalúdkoch vyhrávali cigáni jedna radosť. V každom prípade bola denná dávka pre vojaka v permanentnom cvičení na taktičáku, či manuálne makajúceho pri takom napr. likvidovaní parku nedostatočná. Na druhej strane som kuchárom a zvlášť bažantom nezávidel. Vstávať tak skoro a zaľahávať tak neskoro by zložilo i koňa.
Raz som odchádzal zo "škrabky" o 3.00 hod a budíček bol za pár mizerných hodín. A to som akurát prišiel zo strelnice, kde som pri cvičení na "rambo" dráhe drisol do vodnej prekážky, kedy som hodinu sedel na korbe V3S pri teplote okolo 10°C a nepríjemnom vetre, o 16.00 mi začínala hotovosť spojky a čo čert nechcel, akurát ja som mal ešte i výjazd. S jedinými suchými kanadami, ktoré som zohnal o 2 čísla menšími som musel utekať s nejakou triviálnou správou k nejakému dôstojníkovi. Samozrejme zdrbaný "deväťákom" za neskorý nástup. Toho dôstojníka, pre kt. som mal správu som našiel ako si to v prítmí vchodu paneláka palčekovo rozdáva s priateľkou, či čo to bola. Podal hlásenie a takýto šoknutý, nevybúrený a vzrušený zároveň, premrznutý a s otlakmi na nohách som padol na bidlo, keď bol vyhlásený nástup na škrabku. No nezabiješ niekoho ? A prišiel mi do rany nejaký strieborný "pošťák" - kuchár, ktorý bol neskutočne arogantná sfiňa...Kua, to bola výmena názorov. Zvlášť, keď do toho prišlo mizerné, vyššie spomenuté KDčko s niekoľkodňovým chlebom na večeru, ktoré sme radšej používali na nácviky hodu ručným granátom cez kasárenský plot do Laborca. To bol deň...za všetky drobné. Kvôli Kdčku takmer do basy.

Story s kuchármi, ktorí chceli za každú mizernú knedľu navyše cigu ani nerozoberám. Nedal ani za teho ďasa a na druhý deň som videl v rade usporiadané celé knedle vyhodené na smetisku. No nezabiješ niekoho ? Plány na poriadnu deku pre jedného zvlášť kreténskeho chemika sme našťastie zavrhli pri zopár fľašiach čuča a malom jointe....hik.... Asi kvalita stravy závisela i od vzdelanostnej a inteligenčnej úrovne zloženia posádky. U nás to bolo na osobitnú. Od kotolníka po veliteľov.

Inak som osobne nevidel klasické KD na vyššej úrovni ani z rýchlika. Pritom z rozprávania od starších kolegov viem, že suchá strava mala kedysi tiež svoju úroveň. Jediné kvalitné konzervy som ako dieťa okúsil z civilných mobilizačných zásob, resp. zásob ZNB. Z nich bol taký fajnový guľáš, mňam...

Něco o polních kuchyních a kalorických dávkách pro vojáky a zajatce přihodím v dalším článku. A k tomu i něco o US stravě pro vojáky v poli - MRE

Skvělé téma - kdo by odolal nepřidat něco ze svých zážitků!
Mé jsou obdobné, jako u většiny palbáků, kteří byli na vojně. Do dneška nevyhledávám kolínka, segedín a podobné dobroty, i když ne že bych je nakonec nesnědl.
Jeden pozitivní zážitek mám - a to když jsme v pětasedmdesátém cvičili v Praze na spartakiádě. Tam si nikdo nemohl risknout, že se hromadně pos..me, tak jako se to občas stalo v kasárnách. Norma na den a vojáka se pro nás v době spartakiády zvýšila zhruba z 16,- Kčs na na 26,- Kčs. Z dnešního hlediska to jsou legrační sumy, ale procentuální narůst je zjevný a na kvalitě stravy to bylo opravdu znát. Navíc jsme dostávali pomeranče, banány a podobné pamlsky a po posledním cvičení na Strahově se dokonce fasoval rum.
A ještě ke kádéčku. Z lančmítu, vepřovky a hovězí konzervy jsme si jako mazáci teplé jídlo dělali a vůbec nebylo špatné. Kuchtil jsem ho potom ještě spoustu let poté pro své kamarády na vandrech nebo na vodě.

Ano,mě zas utkvěl v paměti smažený sýr.Během přijímače jsme asi dvakrát měli smažák s bramborem,poměrně luxus ve srovnání s těma ostatníma blafama.Mělo to ale malý háček,kuchaři je po usmažení skládali do velkých kastrolů do několika vstev nad sebou a aby se jim neslepily,prokládali je takovou zelenou igelitovou folií.Takže pak člověk dostal kus smaženého sýra s přilepenýma kusama roztavenýho zelenýho igelitu.Ale po odpreparování igelitu byl celkem dobrej.

To jste dělali chybu, v zeleném igelitu je přeci nejvíc vitamínu a stopových prvků.......

Nj, sejra byl pro armadu malo zelenej, tak to suplovali timhle zpusobem, na novacky v prijimaci je treba pusobit neustale a ze vsech stran
Taky ten sejra mohli nechat jeste par tydnu ulezet, aby chytil tu spravnou vojenskou patinu

Nechte si raději nějaké komentáře i k pokračování, doufám že se tu najde nějaký kuchař co vařil v polní kuchyni či v polní pekárně. Otec mi kdysi tvrdil, že hydroženisti dokázali udělat vodu lepší než je v běžné vodovodní síti.

hornet píše: Norma na den a vojáka se pro nás v době spartakiády zvýšila zhruba z 16,- Kčs na na 26,- Kčs.

To byla podle mě norma jen na oběd. Reluty jsme dostávali větší jak 40 Kčs. Za 16 Kčs se v té době dal sehnat dost dobrý oběd v hospodě. Smažák stál od 9 Kčs, podle třídy hospody.

Jinak hodně jídla rozkradli lampióni. Na 2 měsíce k nám přišli vařit záložky. První 3 dny jsme jedli studenou, odmítly vařit, až dostali potřebné, tak jsme měli i naprudko dělaná masa. Hlídali si sklad a lampióni chodili s prázdnýma kabelama dom. Vařili výtečně, skoro vždy jsme k obědu měli moučník, lednáčka a pod. Když odcházeli, měli jsme oprávněnou hrůzu, co budem jíst. A navíc jsme měli chleba v loutně na každý jídlo. Po jejich odchodu zase jen 2 krajíčky podané z kuchyně.

Hornet@
Ty jsi cvičil v 75 na Strahově, já chystal Strahov (autograderen) a stavěl stanové městečko.