Bagration 1944 I. Plánování Č 1-4.
Napsal: 16/10/2006, 12:35
Mapa - Východní fronta před operací Bagration.
Bagration 1944 I. Plánování Č 1-4.
Díl I.
Část 1.
Bagration – žádná operace ww2 nebyla tak rozsáhlá, tak grandiózní a neměla v tak krátkém čase takové následky pro jednu ze zúčastněných stran na tak velkém území.
Jedině vylodění v Normandii je ještě trochu možno svou zvláštností a významem přiřadit k mohutným operacím ve ww2. Zde je však třeba u Normandie popravdě říci, že vylodění se neúčastnilo tolik vojsk na tak velkém území. Ani následky vylodění v Normandii se neprojevily v tak krátkém čase na celém tažení.
My si zde v prvé fázi řekneme vše dostupné co vyplývá z historických pramenů o „Plánování operace Bagration“.
Duševním otcem operace Bagration byla Teheránská konference v listopadu 1943.
Zde Roosevelt a Churchill oznámili Stalinovi, že v roce 1944, někdy v polovině roku, uskuteční vylodění v Evropě, ve Francii. Bude to otevření II. fronty, které Sověti tolik očekávali. To mělo rozdrobit ozbrojené síly Německa a jeho satelitů.
Stalin v Teheránu, v listopadu 1943 slíbil, že vylodění podpoří „masivní ofenzívou Rudé armády“.
Takže tedy „masivní ofenzíva Rudé armády“ – to je ten duševní otec operace Bagration.
Stalin a Sověti ještě v listopadu 1943 ani nevěděli jak budou vypadat údery na začátku roku 1944, natož pak v létě 1944.
Vždyť sovětská armáda na konci roku 1943 ještě bojovala okolo Dněpru a výsledky bojů byly úplně nejisté.
V sovětských archívech se nedochoval žádný doklad, že by Stalin již v listopadu a na začátku prosince 1943 zadal úkol pracovat na nějakých úderech v roce 1944.
Teprve v druhé polovině prosince 1943 při poradě STAVKY je hovořeno o plánech na zimní tažení roku 1944 (leden, únor 1944) a jsou dělány výhledy a záměry na rok 1944. Nikoliv však Bagration.
Řekněme si co vyplývá z této porady a o čem ta porada je. Porady se v STAVCE účastní i Žukov a Vasilevskij.
Nejprve jsou řečeny výsledky Rudé armády do konce roku 1943.
Úspěchy jsou zaznamenány na západním a severozápadním směru. Sověti vyčistili Kalininskou oblast, osvobodili Smolenskou oblast a část východního Běloruska. Fronta vedla přes Ilmeňské jezero, Velikije Luky, Vitebsk a Mozyr.
Na jihozápadním a jižním směru vedla fronta od Polesí přes Žitomir, Fastov, Kivorograd (mimo), Zaporožije a Cherson. Krym byl ještě v rukou Němců.
Byly konstatovány síly Němců na sovětsko – německé frontě. Němci zde mají 5 000 000 mužů, 54 500 děl a minometů, 5 400 tanků a SHD a něco přes 3 000 letounů.
Převaha Sovětů je o 30% vojáci, o 70% dělostřelectvo a v letounech o 170%.
Pak historici konstatují, že se STAVKA rozhodla po hlubokém a všestranném rozboru zahájit v zimním tažení ofenzívu od Leningradu až po Krym včetně.
Hlavní útočné operace zimního tažení budou podniknuty na jihozápadním válčišti – nejprve bude osvobozena pravobřežní Ukrajina a Krym.
Bude osvobozen Leningrad z kleští blokády a Němci budou vyhnáni z leningradské oblasti.
Na severozápadním směru dosáhnou Sověti hranic Pobaltských republik. Západní směr dostal za úkol osvobodit co největší část Běloruska (zde je jen zárodek Bagrationu).
Při této poradě bylo ještě rozhodnuto, že hlavní prostředky a síly budou soustředěny v pásmu 1., 2., 3. a 4. Ukrajinského frontu. Aby byl rozdrcen nepřítel ve skupině armád Jih a Jih A. Ostatní fronty dostanou menší síly.
Je tedy patrné, že v prosinci 1943, lednu a únoru 1944 byl znám jen všeobecný zámysl na rok 1944 a Sověty především zajímaly ofenzívy v zimě 1944. O Bagrationu se v tuto dobu uvažovalo jen mlhavě, spíše jako v souvislosti s ofenzívou na celé frontě.
STAVKA na začátku roku 1944, když plánovala tažení pro rok 1944 ve své předběžné studii uvažovala o 4 alternativách.
První alternativa – Rudá armáda bude dál útočit Rumunskem směrem na Balkán. Bylo to lákavé z politického hlediska (vyřadit Bulharsko, Rumunsko, Řecko, Jugoslávii a náklonnost Turecka k Německu) a především z hospodářského hlediska – odříznout rumunskou naftu.
Zápory by byly, že by bylo ohroženo pravé křídlo a týl. Dalším rizikem bylo, že všech 6 sovětských tankových armád bylo v těžkých bojích s německými tankovými divizemi daleko na jihu. Tankové armády byly vysílené a oslabené. Nutně potřebovaly odpočinek, tanky a posádky.
Druhá alternativa – zahájit masivní útok na severní Ukrajině. Ten by směřoval přes Polsko k Baltskému moři. Strategicky skvělé – nejkratší cesta do centra Hitlerovy říše. Byla by to ohromná operace, ale vyžadovala by ohromné množství vojsk a bojové techniky. Na to teď Sověti v takovém množství neměli. Problém byl i, že na bocích úderu by zůstávalo velké množství nezničených německých jednotek. U této 2 alternativy je zajímavé, že právě této variantě Němci a Hitler nejvíce věřili. To si řekneme u německého hlediska.
Bagration 1944 I. Plánování Č 1-4.
Díl I.
Část 1.
Bagration – žádná operace ww2 nebyla tak rozsáhlá, tak grandiózní a neměla v tak krátkém čase takové následky pro jednu ze zúčastněných stran na tak velkém území.
Jedině vylodění v Normandii je ještě trochu možno svou zvláštností a významem přiřadit k mohutným operacím ve ww2. Zde je však třeba u Normandie popravdě říci, že vylodění se neúčastnilo tolik vojsk na tak velkém území. Ani následky vylodění v Normandii se neprojevily v tak krátkém čase na celém tažení.
My si zde v prvé fázi řekneme vše dostupné co vyplývá z historických pramenů o „Plánování operace Bagration“.
Duševním otcem operace Bagration byla Teheránská konference v listopadu 1943.
Zde Roosevelt a Churchill oznámili Stalinovi, že v roce 1944, někdy v polovině roku, uskuteční vylodění v Evropě, ve Francii. Bude to otevření II. fronty, které Sověti tolik očekávali. To mělo rozdrobit ozbrojené síly Německa a jeho satelitů.
Stalin v Teheránu, v listopadu 1943 slíbil, že vylodění podpoří „masivní ofenzívou Rudé armády“.
Takže tedy „masivní ofenzíva Rudé armády“ – to je ten duševní otec operace Bagration.
Stalin a Sověti ještě v listopadu 1943 ani nevěděli jak budou vypadat údery na začátku roku 1944, natož pak v létě 1944.
Vždyť sovětská armáda na konci roku 1943 ještě bojovala okolo Dněpru a výsledky bojů byly úplně nejisté.
V sovětských archívech se nedochoval žádný doklad, že by Stalin již v listopadu a na začátku prosince 1943 zadal úkol pracovat na nějakých úderech v roce 1944.
Teprve v druhé polovině prosince 1943 při poradě STAVKY je hovořeno o plánech na zimní tažení roku 1944 (leden, únor 1944) a jsou dělány výhledy a záměry na rok 1944. Nikoliv však Bagration.
Řekněme si co vyplývá z této porady a o čem ta porada je. Porady se v STAVCE účastní i Žukov a Vasilevskij.
Nejprve jsou řečeny výsledky Rudé armády do konce roku 1943.
Úspěchy jsou zaznamenány na západním a severozápadním směru. Sověti vyčistili Kalininskou oblast, osvobodili Smolenskou oblast a část východního Běloruska. Fronta vedla přes Ilmeňské jezero, Velikije Luky, Vitebsk a Mozyr.
Na jihozápadním a jižním směru vedla fronta od Polesí přes Žitomir, Fastov, Kivorograd (mimo), Zaporožije a Cherson. Krym byl ještě v rukou Němců.
Byly konstatovány síly Němců na sovětsko – německé frontě. Němci zde mají 5 000 000 mužů, 54 500 děl a minometů, 5 400 tanků a SHD a něco přes 3 000 letounů.
Převaha Sovětů je o 30% vojáci, o 70% dělostřelectvo a v letounech o 170%.
Pak historici konstatují, že se STAVKA rozhodla po hlubokém a všestranném rozboru zahájit v zimním tažení ofenzívu od Leningradu až po Krym včetně.
Hlavní útočné operace zimního tažení budou podniknuty na jihozápadním válčišti – nejprve bude osvobozena pravobřežní Ukrajina a Krym.
Bude osvobozen Leningrad z kleští blokády a Němci budou vyhnáni z leningradské oblasti.
Na severozápadním směru dosáhnou Sověti hranic Pobaltských republik. Západní směr dostal za úkol osvobodit co největší část Běloruska (zde je jen zárodek Bagrationu).
Při této poradě bylo ještě rozhodnuto, že hlavní prostředky a síly budou soustředěny v pásmu 1., 2., 3. a 4. Ukrajinského frontu. Aby byl rozdrcen nepřítel ve skupině armád Jih a Jih A. Ostatní fronty dostanou menší síly.
Je tedy patrné, že v prosinci 1943, lednu a únoru 1944 byl znám jen všeobecný zámysl na rok 1944 a Sověty především zajímaly ofenzívy v zimě 1944. O Bagrationu se v tuto dobu uvažovalo jen mlhavě, spíše jako v souvislosti s ofenzívou na celé frontě.
STAVKA na začátku roku 1944, když plánovala tažení pro rok 1944 ve své předběžné studii uvažovala o 4 alternativách.
První alternativa – Rudá armáda bude dál útočit Rumunskem směrem na Balkán. Bylo to lákavé z politického hlediska (vyřadit Bulharsko, Rumunsko, Řecko, Jugoslávii a náklonnost Turecka k Německu) a především z hospodářského hlediska – odříznout rumunskou naftu.
Zápory by byly, že by bylo ohroženo pravé křídlo a týl. Dalším rizikem bylo, že všech 6 sovětských tankových armád bylo v těžkých bojích s německými tankovými divizemi daleko na jihu. Tankové armády byly vysílené a oslabené. Nutně potřebovaly odpočinek, tanky a posádky.
Druhá alternativa – zahájit masivní útok na severní Ukrajině. Ten by směřoval přes Polsko k Baltskému moři. Strategicky skvělé – nejkratší cesta do centra Hitlerovy říše. Byla by to ohromná operace, ale vyžadovala by ohromné množství vojsk a bojové techniky. Na to teď Sověti v takovém množství neměli. Problém byl i, že na bocích úderu by zůstávalo velké množství nezničených německých jednotek. U této 2 alternativy je zajímavé, že právě této variantě Němci a Hitler nejvíce věřili. To si řekneme u německého hlediska.
. Dozvedel som sa dost novych veci a niektore ma celkom zaujali, napriklad som netusil ze Sovieti tak dbali v tejto operacii na zdravotnu starostivst, dokonca ma to celkom prekvapilo.
