Avia B-71

[Hans S.]

Lehké bombardovací letouny (Do 17/215) Luftwaffe spíše nahrazovala těžšími alternativami (He 111, Ju 88). Luftwaffe také neměla nějaký významný přebytek posádek ve srovnání s množstvím strojů, které byly k dispozici, aby byla nutnost zavádění nějakých podobných nouzových řešení. Přetvoření protektorátních továren v opravárenské závody, resp. konverze na licenční výrobu měla z dlouhodobého hlediska, domnívám se, vyšší přínos. A domnívaly se to i tehdejší hlavy pomazané.

[Hektor]

B71 bolo treba využiť na výcvik boja proti SB2 a rozdať spojencom, Bulharsko, Slovensko, Fínsko, nech sa starajú. Protektorátne fabriky ako opravne boli rozhodne dobrý ťah. Nemali sme vo výrobe nič čo by Nemcov prekonávalo (iba dorovnalo) takže opravy, náhradné diely a spotrebné cvičné a pomocné lietadlá. Fokker tiež nemal na starosť nič dôležitejšie. A Francúzom všetko čo zverili to pokazili.

[Skeptik]

Výroba B-71 po březnu 1939 v Avii pokračovala ... a to od července 1939 do dubna 1941. Celkem 111 kusů. Nicméně ne pro bojové, ale výcvikové jednotky.
Pro jejich zavedení u bojových jednotek nebyl důvod.
1) Jak píše Hans, nehodily se koncepčně.
2) Obdobných typů měla Luftwaffe dostatek.
3) Bylo jich málo a poháněly je "nekompatibilní" motory z řady HS 12Y, které Luftwaffe nepoužívala ... na rozdíl třeba od toho Bulharska, kam jich Němci v červnu 1939 prodali 24 ks.

[kacermiroslav]

Co se celkového počtu vyrobených kusů týče, tak je to podle většiny zdrojů skutečně 111 ks. Původně mělo být vyrobeno 101 ks bombardovacích a 60 ks pozorovacích. V roce 1938 byla ale zvýšená bojová rezerva na celkový počet 205 ks. Když do toho započteme 61 ks zakoupených strojů ze SSSR v letech 1937-1938, tak Němci "zdědili" celkem 171 letounů. Jeden kus zůstal na Slovensku. Takže i když se jednalo o letadla, která úplně koncepčně nezapadala do výzbroje Němců, tak přeci jenom je to již dostatečné množství k bojovému využití. A to ať ve službách Luftwaffe, nebo jejich spojenců. Přeci jenom B-71 byl například rychlejší, než tehdejší modely He-111 atd. Takže se trošinku divím, že je přeřadili raději k výcviku. Spíše bych tak viděl důvod v tom, že B-71 měl relativně stísnění vnitřní prostor pro osádku a tak možná z toho důvodu nebyl u Němců příliš oblíbený. V případě bojového poškození tak hrozilo, že se osádka včas z letounu nedostane.

[Zemakt]

Mno, již výše to zaznělo. De facto se jednalo o lehký bombardér, byť koncepčně podobný tehdejším středním. Jako již zmíněné létající tužky. Zkrátka, za tolik peněz málo parády. Nosnost zoufalá. Řekl bych, že jeden He-111 či Ju-88 měl zkrátka bojovou efiktivitu dvou B.71 či Do-17. A to zcela pomíjím zmíněnou"kompaktibilitu".

[Skeptik]

Malý B-71 s nosností 600 kg bomb, stejně jako o něco větší Do-17 s nosností 1.000 kg bomb spadaly jednoznačně do kategorie lehkých bombardérů. Jejich devízou měla být rychlost ... tj. měly uletět tehdejším dvouplošným stíhačkám. To se v případě SB osvědčilo ve Španělsku 1936/38 a v Číně 1937/38, ale s příchodem stíhacích jednoplošníků (Bf-109 resp. Ki-27) SBčka o tuto výhodu přišly. A staly se z nich zastarávající, slabě vyzbrojené bombardovací letouny. Stejnou cestou prošly i Do-17 či Blenheimy. Prostě tato kategorie letadel zastarala extrémně rychle. Používat je po roce 1939 dávalo smysl pouze tehdy, kdy jste je již měli ve výzbroji. Zavádět je nemělo, pro vyspělá letectva, smysl ... ostatně i jejich výroba v mateřských zemích skončila do roku 1940.

[kacermiroslav]

Skeptiku,
s tím samozřejmě souhlasím. Ani jsem snad nenapsal něco ve stylu, že by jejich výroba měla pokračovat. Spíše mě ale prostě překvapuje, že je Němci tak šmahem degradovali na vlečení cílů a do výcvikových rolí. A to přestože v roce 1940 se pořád jednalo o stroje s lehce podprůměrnou bojovou hodnotou. Mohli je využívat pro noční nálety, nebo i pro denní ale s doprovodem stíhaček. Jako příklad znovu uvedu He-111, který svými výkony nějak extra B-71 nepřevyšoval. V rychlosti byl dokonce pomalejší. A přesto jej Němci používali v Bitvě o Británii. A mít 1000 bombardérů, nebo jich mít o 100-200 ks více, podle mě také není k zahození. Proto hledám ty důvody, proč je nepoužili v první linii.

[Zemakt]

Ale však ti to tady pořád opakujeme do kola, ty důvody. Srovnání s He 111 je fakt mimo mísu, pardon. Obzvlášť pokud se používají jako strategické bombardéry. Není dolet, není nosnost, tak co s tím? Nic, škrnout. Nehledě pak na toto

Luftwaffe také neměla nějaký významný přebytek posádek ve srovnání s množstvím strojů, které byly k dispozici, aby byla nutnost zavádění nějakých podobných nouzových řešení

[kacermiroslav]

24 ks bylo prodáno do Bulharska, kde tvořili dvě letky 5. leteckého pluku v Plovdivu...

Někde jsem zaregistroval informaci, že bylo do Bulharska následně dodáno dalších 18 ks B-71. Zřejmě se ale jedná o neověřenou informaci, když jsem na ní narazil jen na Wiki. Anglická verze Wiki pak zmiňuje, že Bulhaři používali 32 strojů. No i když se Adolf snažil jim za levný peníz prodat hodně letadel z bývalé výzbroje čs.letectva, tak stejně ho Bulhaři v útoku na SSSR nepodpořili:-)

[Skeptik]

Ne 18, ale 8 ... v roce 1940.
Jinak Bulharské "Jeřáby" (název B-71 v Bulharsku) bojově létaly ještě koncem roku 1944 (tuším 20 letadel z těch 32) a poslední byly vyřazeny na konci roku 1945.
Jenže to bylo na "druhořadém" válčišti a pod silnou ochranou stíhaček.

[Skeptik]

Není dolet, není nosnost, tak co s tím?

Dolet by byl. Byl srovnatelný s He-111, cestovní rychlost byla dokonce mírně vyšší, ale obranná výzbroj a hlavně pumový náklad byly někde úplně jinde.
Ostatně He-111 byl 2x těžší.

[Hektor]

Nieje to len bombardér mohol plniť aj iné úlohy. Prieskum, dopravu pošty. Pokračovať vo výrobe ozaj nemalo zmysel ale keď bolo všetko nachystané tak bola skoda to znova zošrotovať. Výroba skončila v čase keď napríklad Fínsko už smerovalo k pripojeniu sa k Barbarosse, ich výroba Blenheimov bola nedostatočná a dodávky Do-17 ešte pre Nemcov neprijateľné. Ideálna doba na 2-3 letky B71 pre bombardovanie a prieskum a námorné hliadkovanie. Slovensko by tiež mohlo mat svoju letku aj keď by ju na fronte nepoužilo, mohol by to byť impulz pre Nemcov (aha ich letka bombardérov nám nepomáha lebo má “sovietsku” výzbroj, dajme im Do-17 nech niečo robia konečne). Potom tu je ako zákazník ešte Chorvátsko ktoré ma skúsenosti s HS-12 (IK-2, IK-3) a tiež tu je možnosť použiť ich ako motivačný dar neutrálom Španielsko s Turecko.

[Skeptik]

Hektor
Přiznám se, že moc nerozumím tvému příspěvku. Nejprve napíšeš, že pokračovat ve výrobě nemělo smysl. Pak doplníš, že když už to bylo připraveno, tak to smysl mělo. A nakonec jako, že se mělo ve výrobě pokračovat

Tak jen historické reálie:
V ČSR se mělo vyrobit 161 B-71 ... Letov (40 ks, výrobní čísla 62 až 101), Aero (50 ks výrobní čísla 102 až 151), Avia (71 ks výrobní 152 až 222). 101 ks měl být v bombardovací verzi B-71A a 60 ks v dálkové průzkumné verzi B-71B (pravděpodobně bez pumovnice a se spodním střelištem posunutým vpřed).

Výroba však nebyla do německé okupace zahájena. Výrobu zahájily až Protektorátní úřady a to v červnu 1939 (příprava samozřejmě probíhala i před tím). Celkově bylo vyrobeno 111 letounů ... 45 ks v Aeru (v.č. 107 až 151) a 66 ks v Avii (v.č. 152 až 217). Výroba v Letovu se vůbec nerozběhla.

První v Protektorátu zalétaný kus byl B-71A v.č. 152 byl zalétán 21. července 1939, druhý B-71.154 v listopadu 1939 a třetí B-71.154 až 19. dubna 1940. Pak už jela výroba poměrně plynule. Poslední byl zalétán B-71.217 a to 30.dubna 1941 !!!

Vyrábět B-71 v roce 1940, a později, v bombardovací verzi opravdu nedávalo smysl. A dálkových průzkumných letadel měla Luftwaffe dostatek. A výkonnějších.

[Hektor]

Veď píšem pokračovať vo výrobe, nie že nemalo zmysel ju začínať. Práve začať malo zmysel ak bolo všetko pripravené. To že výroba skončila pred Barbarossou som zase myslel tak že Nemecko malo pár spojencov ktorým by sa tieto stroje hodili a bolo treba im ich dodať.

[kacermiroslav]

Já jsem právě podobného názoru jako Hektor. Podle mě Němci zbytečně část ukořistěné techniky šetřili pro sebe ve skladech, či u podřadných složek, než tato technika beznadějně zastarala. Jako příklad bych uvedl předání tuším 111 ks tanků LT-38 Maďarům. K tomu ale myslím došlo až v roce 1943, kdy se tato technika hodila maximálně k protipartyzánské činnosti, nebo k přestavbě. Degradovat B-71 k vlečení cílů a výcviku, byla prostě podle mě škoda.

Jinak i v knize "Letadla zrazeného nebe" od Martina Čížka, je zmiňováno, že Bulharům bylo v září 1939 uvolněno k prodeji 24 ks B-71. Tato letadla u Bulharů sloužila u dvou letek 5.bombardovací skupiny až do roku 1944. Některé publikace prý uvádějí dodatečný prodej dalších 8 nebo 18 strojů pro výzbroj tří letek. Jako zdroj je uveden Václavík J. - Lehký bombardovací a zvědný letoun, J.Případ - Letectví a kosmonautika.

[Skeptik]

Degradovat B-71 k vlečení cílů a výcviku, byla prostě podle mě škoda.

OK, takže dle tebe ty vlečné cíle měly tahat Ju-88 a základní výcvik pilotů bombardérů měl probíhat na Do-17 ???
Protože výcvik je potřeba a je to základ budoucích úspěchů.

[Hektor]

Pekná "nadsázka" ale na tie úlohy mali svoje osvedčené, lacné, štandardizované Fw-58 a Ju W.34
Takže prečo nerozdať/nepredať nepotrebné neštandardné zariadenie?

[Hans S.]

Ony ty B-71/SB-2 pro základní výcvik asi příliš velký přínos neměly (na to byly moc "velké"), ale pro pokračovací už ano. Relativně výkonné dvoumotorové letadlo s vícečlennou posádkou a plnohodnotným bombardovacím zaměřovačem. Junkers W.34 byl jednomotorák, na něm se toho bombardovací pilot a už vůbec ne zbytek posádky. Ten spíš právě pro ten základní. Fw 58 byl mimochodem také exportovaný do Maďarska.

Obecně je celkem fajn používat Occamovu břitvu. Většina rozhodnutí je vedena nějakým rozumným motivem a na RLM neseděla banda úplných debilů. Nasazovat SB-2 na frontu ve chvíli, kdy Luftwaffe nemá dostatek posádek a přitom jsou k dispozici mnohem výkonnější stroje, prostě JE nesmysl. Ostatně i ty Do 17/215 v téhle době už pomalu ale jistě přecházely k výcvikovým jednotkám, Bitva o Británii pro ně představovala labutí píseň. V roce 1939, kdy došlo k rozhodnutí o pokračování výroby B-71, ale ještě nebylo zdaleka jasné, jak rychle se podaří Luftwaffe vyzbrojit modernějšími typy. Ju 88 byl určitou neznámou a teprve se "testoval", He 111 prodělával genezi na verzi H/P, Do 17 byl v roli jakési nepreferované zálohy - nosnost byla zoufalá. Nebylo tehdy jasné ani to, jak se bude dařit DB 601/Jumo 211. Rozhodnutí mohlo být i strategicko-ekonomické: Udržet výrobu něčeho, co půjde "nějak" použít, než se povede převést výrobu. Z mého pohledu je spíše zajímavé, že jich bylo vyrobeno tolik, než že nebyly bojově nasazené. Ale dost možná byly pro ten pokračovací výcvik/vlekání cílů stále dobré (než je vyštípaly Do 17/215).

[kacermiroslav]

Hansi,
děkuji za komplexní přehled. Bude to samozřejmě tak, jak píšeš. Je mi jasné, že tehdejší RLM se rozhodovalo tak jak rozhodlo i na základě daleko lepších informací, než které máme zpětně. Samozřejmě ani nezpochybňuji, že tam seděli profíci svého oboru. I když na druhou stranu oba víme, že často dělali chyby a často byla jejich rozhodnutí ovlivněná zákulisním bojem mezi výrobci.

Docela zajímavá je pak paralela v souvislosti s B-534. Na jaře roku 1939 probíhal přeškolovací kurz pro německé piloty právě na stroje B-534 a Bk-534. Během léta 1939 sloužilo kolem 30 Avii B-534 u I./JG 70 a stejný počet B-534 a Bk-534 u 3./JG 71 (později přeznačená na 6./JG 51). Speciálně se nacvičovaly noční lety. Původním záměrem bylo použít tyto stíhací stroje v boji proti Polsku a jeho spojencům na podzim 1939. K bojovému nasazení jak víme, nakonec nedošlo. Na počátku roku 1940 byly tyto stroje přeřazeny od bojových jednotek k druhořadým jednotkám.

Proto tady právě vedu tu teoretickou diskusi, proč k bojovým jednotkám Němci nezařadili modernější B-71, nebo proč je případně v nějakém počtu nepřeřadili/prodali ke spojencům. Až na výjimku v podobě Bulharska, kterému bylo v září 1939 uvolněno prvních 24 strojů, k dalšímu prodeji myslím nedošlo.

[Hans S.]

K experimentům s nočním stíháním se používaly dvouplošníky. Osobně se domnívám, že hlavním důvodem byla nízká přistávací rychlost, což je při operacích za omezených světelných podmínek vždycky fajn. Bojově ale v této roli, pokud vím, sloužily jen Ar 68. U B 534 vím jen o nějakých experimentech. Jestli skutečně nějaká bojová stíhací jednotka s nimi byla připravena operovat, resp. na ně byla regulérně přezbrojena, to netuším.