Bagration 1944 III. Partyzáni II. Č 1-4.

Nejen bitva samotná, ale i události které ji provázely.

Moderátoři: michan, Pátrač

Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Bagration 1944 III. Partyzáni II. Č 1-4.

Příspěvek od michan »

Mapa fronty před operací Bagration.

Obrázek



Bagration 1944 III. Partyzáni II. Č 1-4.


Díl III.

Část 1.

Tradice partyzánské války je zmiňována již hluboko v ruské historii. Nejznámější momenty této historii jsou obsaženy v díle Lva Nikolajeviče Tolstého – Vojna a mír. Mnozí si jistě vzpomeneme i na skvělý film Sergeje Bondarčuka stejného názvu – Vojna a mír. Již tam je patrné, jak jednotlivý ruští šlechtici sestavovali kozácké jednotky, s kterými útočili na týlové jednotky Napoleonovy armády. Zvláště pak při jeho ústupu z Ruska, na opozdilé a jednotlivé francouzské oddíly.
Potom již ve 20. století, v době občanské války, používali partyzánský boj obě bojující strany – Rudí i Bílí. V době této občanské války se partyzánský boj vyznačoval neobyčejnou krutostí. Územní zisky například Bílých narušovali úspěšně svými nájezdy do týlu Rudí.
Sovětští historici proto měli krásné slovní obraty, které stojí za odcitování:
„Nesobecký hrdinský zápas dělníků pod vedením komunistické strany v týlu interventů a Bílých gardistů se velmi významně podílel na vítězném výsledku občanské války.“
Sovětská vojenská věda si sice vypracovala v meziválečném období studii „Partyzánská válka“. Byl to soubor principů, myšlenek a doktríny vedení partyzánské války. Jenomže Stalinovy čistky v letech 1936 – 1939 znemožnily uvést tyto principy do ozbrojených sil.
Stalin totiž zastával a prosazoval názor, že Rudá armáda bude bojovat na území nepřítele a tudíž partyzánský způsob boje nemá žádný smysl. Dále se obával, že kdyby vyzbrojil jednotlivé národnosti, které mají nacionalistické tendence, že by škodil sám sobě. Oni by totiž mohli jednou bojovat s nepřítelem proti němu.
A tak teprve po napadení SSSR Německem, během prvních měsíců, začíná sovětské velení vypracovávat metodiku partyzánského boje. Jsou to instrukce jak škodit nepříteli, sabotáže na mostech, železničních tratích a způsoby ničení německých skladů se zásobami a válečným materiálem.
Jsou vytvořeny návody jak ustavit oblastní partyzánské organizace a v krajích, kterým hrozí, že budou zabrány Němci, se někteří funkcionáři a části obyvatelstva, které je na straně režimu připravuje na boj v ilegalitě.
V samotném ÚV KSSS vzniká samostatná sekce, která má za úkol koordinovat diverzní akce na okupovaném území SSSR. Tento koordinační výbor vytvoří malé odbory v každém frontu a každé armádě. Tam je vždy jeden odpovědný důstojník s malým štábem určen pro řízení partyzánské činnosti na okupovaném území.
Řekli jsme si, že vznik prvních partyzánských oddílů byl v létě a na podzim 1941 jen z rozbitých pravidelných útvarů Rudé armády. Většinou byli nedostatečně vystrojeni, měli malé zásoby potravin. Co ale postrádali nejvíc, to byly radiostanice k navázání spojení s pravidelnými oddíly bojujícími na frontě. Přesto tyto oddíly škodily Wehrmachtu již v počátcích operace „Barbarossa“. Tyto hladové oddíly vykolejovaly vlaky a z léček přepadaly německá vozidla na silnici.
Na tyto ranné oddíly polopartyzánů dopláceli i vesničané. Kradli jim totiž zásoby potravin, odháněli jim koně a kradli osivo, dopouštěli se násilí na ženách a nemilosrdně vraždili lidi, kteří projevili sympatie k Němcům. Vesničané se bránili nejprve pasivně tím, že vstupovali do Milic. Milice organizovala německá okupační správa, ta je i vyzbrojila ručními zbraněmi. Pasivní obrana (ohlašování příchodu polopartyzánů) se ukázala jako neúčinná. Proto Hiwies (tak se nazývaly Milice), vyrážely spolu s Wehrmachtem do velkých protipartizánských akcí. Někdy se Hiwies vydávaly na tyto akce samy. Pobíjely Rudoarmějce jako divokou zvěř, nebo byly samy pobiti.
Po odražení Němců od Moskvy a stabilizaci fronty se část lidí přidává na stranu partyzánů. To již někteří zaznamenali barbarské zacházení Němců se sovětskými válečnými zajatci a řádění SS Einsatzgruppen, které masově vraždily židovské obyvatelstvo a některé skupiny obyvatel.
Polní maršál Günther von Kluge, velitel skupiny armád Střed podává na velení Wehrmachtu v únoru 1942 toto hlášení: „Počet nepřátelských vojáků za naší frontou neustále roste a stejně hrozivě se rozrůstá i partyzánská aktivita v týlu našich armád. situace se v tomto ohledu začíná jevit natolik hrozivá, že mne to nutí se vší vážností upozornit na potenciální nebezpečí, které pro nás z takového stavu věcí plyne. Zatímco dříve se partyzáni omezovali na narušování komunikací a útoky na jednotlivá vozidla a malá zařízení, nebo budovy s nepočetnou posádkou, nyní, kdy už jsou dobře organizováni, řízeni odhodlanými sovětskými důstojníky a vybaveni velkým množstvím nejrozličnějších zbraní, urputně bojují o získání kontroly nad některými kraji. Oblasti, jichž se zmocnili, fungují jako jejich základny, ze kterých podnikají rozsáhlé bojové akce. V mnohých rozsáhlých teritoriích tak již přešla iniciativa do rukou nepřítele, zatímco pro německou administrativu, a tedy i ekonomické využití, jsou tyto oblasti nedostupné.“
I z tohoto líčení je patrné, že počátek roku 1942 je vlastně počátkem zformování partyzánských skupin na východní frontě. Tedy žádné všelidové vzedmutí mas.
Koordinace partyzánského hnutí od nejvyššího velení SSSR tedy začíná řádně až od jara a léta 1942.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Bagration 1944 III. Partyzáni II. Č 2.

Díl III.

Část 2.

Začátkem roku 1942 a v průběhu jeho jara přicházejí k partyzánským oddílům buď parašutistickým způsobem, nebo průnikem v německých liniích vyškolení velitelé oddílů. Již jsme si řekli, že se jednalo většinou o příslušníky NKVD a členy KSSS. Ti byli vyškoleni v organizaci partyzánských skupin a v jejich velení, ve zvláštních partyzánských školách. Přivedli s sebou radisty se spojařským výcvikem. A tak se z nahodilých band, někdy demoralizovaných, stávají centrálně řízené partyzánské jednotky. Jsou napojeny na armády a fronty. Jejich vnitřní organizace má již armádní strukturu. Jejich prvořadým úkolem se stane dodávání zpráv o pohybu a rozložení jednotek Wehrmachtu. A dále ničení železnic, skladů munice a zásob, přepadávání jednotlivých vozidel na cestách. Přepady týlových jednotek Wehrmachtu.
Je proveden i nábor v místech kde se německá fronta zhroutila. Tito lidé mezerami ve frontě přejdou do partyzánských oddílů, kam přivezou i zbraně, munici a potraviny. Začnou vznikat partyzánské pluky a brigády, pak i divize a dokonce v Kalininské oblasti vznikne armádní sbor. Postupně jsou Moskvou přesunuty kompetence nad partyzánským hnutím z KSSS a NKVD na pravidelnou armádu.
Vrchním velitelem pro partyzány je jmenován maršál Vorošilov a veškeré partyzánské jednotky na okupovaném území SSSR, jsou považovány za detašovaná vojska Rudé armády.
V rozsáhlých oblastech, těžko přístupných pro německá vojska začínají znovu platit sovětské zákony a vládne tam sovětský režim. Mezi „Velkou zemí“ a územím SSSR za frontou zase funguje pošta, hospodaří se v kolchozech. U každého většího partyzánského území jsou vybudována a zamaskována letiště, která mohou přijímat i velká dopravní letadla.
Německá vojska začínají na silnicích, železnicích, mostech a na svém týlu pociťovat sílu partyzánů. Musí tedy přijmout opatření, aby co nejvíc tuto hrozbu od partyzánů eliminovali. Opatření jsou dvě – pasivní a aktivní.
Nejprve vzniknou ta pasivní. U každé německé armády je vytvořen zvláštní štáb, který má jako povinnost shromažďovat informace o přítomnosti a pohybu partyzánů. Informace získává od vojenských úřadů v týlových oblastech, od ruských starostů a sítě agentů v oblastech ohrožených partyzány. Informace jsou předávány štábu příslušné armády.
Dochází ke slučování malých německých štábů na větší celky.
Již dříve jsme uvedli, že z místního obyvatelstva je sestavena Milice (Hiwies).
Na zvláště ohrožených silnicích se v noci zastavuje doprava a přes den jsou vymezeny hodiny, kdy mohou konvoje projíždět s ozbrojenými strážemi.
Železnice, mosty, tunely a vlaky dostanou zvláštní ochranu. Podél železničních tratí jsou vybudovány nejprve strážní věže se světlomety na dohled a doslech. Postupně jsou tyto strážní věže doplněny tak, že pod každou strážní věží jsou vybudována betonová minikasárna. Ta slouží jako noční úkryt pro strážní oddíly. Okolí je zaminováno a opatřeno sluchovou signalizací, drátěnými zátarasy a záseky. Uvnitř jsou vybudována obranná zákopová postavení. V lesnatém terénu okolo tratě Němci vykácí stromy po obou stranách do vzdálenosti zprvu 50 metrů, později 200 metrů.
Jedna velká a podařená operace partyzánů, kterou si popíšeme, donutí Němce přijmout zvláštní opatření na ochranu železničních mostů a tunelů. Ta operace probíhala takto: dlouhý zástup žen a dětí přicházel po pravém okraji mostu. Německá stráž se domnívala, že jsou to běženci. Nic nepodnikala. Když došlo čelo tohoto zástupu k mostu, z jeho konce se ozvala prudká překvapivá palba směrem k mostu. Partyzánské kulomety přibily německé stráže k zemi. Pod ochranou této palby a za zneužití žen a dětí v rozporu s mezinárodním právem se partyzánům podařilo umístit na most nálože a zničit most.
Proto Němci přijali zvláštní opatření se zesílenými strážními hlídkami, které chránily všechny mosty a tunely. Strážní jednotky jsou vyzbrojeny těžkými pěchotními zbraněmi. Okolo mostů a tunelů, je vytvořeno několik ochranných pásmem na dosti velkou vzdálenost.
Vlaky, které vjíždějí do nebezpečných pásem, mají před lokomotivou 2 nákladní vagony s pytli písku, které je chrání před minami. Každý vlak chrání strážní oddíl, který má nejméně 40 mužů.
Vlaky, které vozí vojáky na dovolenou, nebo z dovolené si střeží němečtí vojáci sami. Všichni vojáci Wehrmachtu, kteří jedou na dovolenou, nebo z dovolené, mají vždy ruční zbraně a stávají se obránci svých vlaků.
Na zvláště ohrožených tratích je někdy noční provoz zakázán. Provoz přes den vlastně dovoluje jen to, že se Sověti se svým letectvem na týlových trasách Němců moc neobjevují.
Během dne pak všechny vlaky na zvláště nebezpečných železnicích jezdily za sebou na dohled.
Na ochranu zvláště důležitých železničních tratí a silnic jsou vytvořeny, lehkými zbraněmi vyzbrojené zajišťovací divize – tzv. Sicherungsdivisionen.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Bagration 1944 III. Partyzáni II. Č 3.

Díl III.

Část 3.

A nyní ta aktivní opatření:
SSSR se svým rozlehlým územím dával ohromnou možnost partyzánským skupinám po úderu se stáhnout a přejít na jiná území.
Hlavní stan Wehrmachtu viděl řešení v tom, že bude provádět proti partyzánům široce založené operace. Při těchto ohromných operacích použije divize stažené z fronty, včetně tankových.
Největší uskupení sovětských partyzánů bylo v trojúhelníku měst – Nevel na severu – Orša na východě – Minsk na jihozápadě. Jedna z partyzánských oblastí v tomto trojúhelníku se dokonce honosila názvem „Ušakova partyzánská republika“.
Přes toto území vedlo několik důležitých železničních tratí, které sloužily k zásobování německé armády.
Koncem roku 1942 se německá 12. td pokusila oblast trojúhelníku Nevel – Orša – Minsk, od partyzánů vyčistit. Úspěch této akce byl jen částečný. Mnohem větší vyčišťovací operaci podnikli Němci v červnu 1943. Přestože bylo nasazeno mnoho jednotek, včetně těžké techniky, podařilo se rozbít jen malou část partyzánů. Mezi civilním obyvatelstvem však byly velké ztráty.
V druhé polovině roku 1943 a na začátku roku 1944 proběhly další 2 akce za účasti pravidelné armády, Milicí (Hiwies) a policejních jednotek. Oblast byla vyčištěna, ale vždy již za 14 dní až 21 dní se partyzáni co zbyli, vrátili a přivedli s sebou nové jednotky.
A znovu na silnicích vybuchovaly miny, z houštin štěkaly kulomety. Do povětří létaly lokomotivy a vagóny převážející vojáky a munici. Naopak, vynalézavost nových partyzánů se stále zvětšovala.
Vagóny s pískem před lokomotivou již nebyly 100% ochranou. Partyzáni dostali z „Velké země“ nově vyvinuté roznětky. Tyto nové roznětky přední vagóny s pískem jen stlačily a roznětky přiváděly nálože k výbuchu, až když na ně vjela lokomotiva, nebo dokonce až další vagóny za lokomotivou.
Němci zareagovali zvětšením týmů opravářů. Pásy okolo železnic vykáceli do vzdáleností od 400 do 1 000 metrů po obou stranách železnic.
Strážní jednotky nyní chránily i důležitá drážní zařízení, jako jsou vodní věže pro parní lokomotivy.
Na vagóny byly montovány kulometné otočné věže o 360 stupňů (otáčení kolem dokola).
Potom přišlo nejdůležitější opatření.
V partyzány zamořených oblastech začaly projíždět pravidelně obrněné vlaky. Obrněné vlaky doprovázely vždy každý větší transport. Tyto obrněné vlaky byly velmi dobře obsazeny vojskem. Osádky prověřovaly uložení kolejí a kontrolovaly železniční svršek.
Vojáci, kteří tvořili osádky obrněných vlaků byli pro tento boj speciálně cvičeni a přesně znali své úkoly, když došlo k napadení. S těmito osádkami jezdily i opravárenské čety, které okamžitě rozbitou trať opravily.
Tento nový systém na železnicích ve všech okupovaných územích se ukázal jako velice účinný. I když ještě došlo občas k narušení trati partyzány, byla trať rychle opravena a zásobování mohlo pokračovat.
Zavedení těchto opatření velmi potlačilo efekt partyzánů, stabilizovalo plynulost zásobování fronty.
Součástí těchto nových opatření bylo i zavedení eskort na hlavních silničních tazích. Dobře vyzbrojené eskorty spolu s ženisty doprovázely každou větší týlovou kolonu. Eskorty vepředu pátraly po partyzánech, ženisté odstraňovali miny. Když eskorty vyčistily prostor před zásobovacími kolonami, kolona pokračovala dál. Eskorty kolony zároveň chránily při případném náhlém napadení.
V německém týlu byl též velký problém, že partyzáni přestřihovali telefonní a telegrafní vedení. Když jej opraváři šli opravit, chodili ze začátku ve dvou nebo třech lidech.
Nová opatření znamenala, že s opraváři chodily větší jednotky vyzbrojené kulomety. I zde byl efekt partyzánů potlačen.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Bagration 1944 III. Partyzáni II Č 4.

Díl III.

Část 4.

Zajišťovací divize – tzv. Sicherungdivision, měly jako hlavní náplň své činnosti na okupovaných územích – boj s partyzány.
Ovšem jak jsme již řekli, území která Wehrmacht okupoval byla příliš veliká, aby tyto zajišťovací divize stačily na vše.
Pro ilustraci např. německé 707. zajišťovací divizi byla přidělena lesnatá oblast u Baranoviči a Minska. To je 40 000 čtverečních kilometrů, což je oblast větší než celé Rakousko! Jedna divize!
Divize měla hlídat důležité body v lesnatých oblastech, chránit úseky a vesnice, po kterých vedly vojenské zásobovací trasy. Ty byly neustále ohrožovány partyzánskými skupinami. Dalšími povinnostmi divize byl průzkum partyzánských táborů a cest k nim vedoucích. Denně divize vysílala bojové hlídky na partyzánské území. Hlídky měly zabránit soustřeďování partyzánů do velkých skupin a budování základen. Dále hlídky shromažďovaly zprávy a operovaly proti již zjištěným partyzánským táborům.
Výpověď o tom, jak taková protipartyzánská operace vypadala podaly sami němečtí generálové.
Jestliže se plánovala velká vyčišťovací operace proti odhaleným partyzánům muselo vše zůstat utajeno. A to i před našimi vlastními vojáky. V případě, že byl plán oznámen naším vojákům a důstojníkům dříve, partyzáni se to dozvěděli a my jsme našli místo prázdné. Toto se ze začátku stávalo opakovaně.
Vojáci se tedy o akci dozvěděli až když dorazili na místo. Nástup vojsk musel být proveden nejméně 1 den pochodu od partyzánského tábora. Časově musel být sladěn tak, aby obkličovací prstenec dorazil současně a ihned začal tábor likvidovat. Vojáci byli rozmístěny tak, že tvořili souvislou linii stráží, každý voják na doslech druhého – v noci na dohled.
Za touto linií byly další pohotovostní a stíhací jednotky. Ty měly vyrazit, kdyby někdo prošel kordonem. Stahování prstence se provádělo přes den, po etapách, a nikdy ne více než 3 až 5 km za den. Celé území se muselo dokonale pročesat.
Úseky se musely obsadit nejpozději 2 hodiny před soumrakem, aby vojáci věděli, jaký terén okolo sebe mají. Museli stále mezi sebou udržovat kontakt. Místa jako paseky, cesty, železniční tratě, byla dalšími místy, kam došel prstenec a kde utvořil znovu linii. Obzvlášť důležité bylo vykrývat hranice mezi úseky. Zde byli vojáci navíc, bylo to totiž nejzranitelnější místo. Při stahování prstence byl prováděn letecký průzkum a pozorování a letci shazovali zprávy o pohybu partyzánů.
Pokud partyzáni zůstali v táboře, následovalo těžké letecké bombardování, to umožnilo rychlou likvidaci. Úniky z prstence se partyzánům dařili většinou v noci. Stahováním prstence se uvolňovaly jednotky do záloh, těmi se posilovalo zajištění za liniemi. Nejlépe se akce dařily v zimě, ve sněhu byly vidět stopy.
Jako výzbroj se osvědčily samopaly. Minomety se moc neosvědčily, granáty totiž explodovaly ve stromech a tak to bylo jen demoralizující. Osvědčila se jednotlivá děla za první linií a kde byl vhodný terén, byly skvělé tanky. Byla nutná dostatečná zásoba signálních pistolí a nábojů.
Hlavně v noci docházelo k falešným poplachům a tak byl vydán rozkaz: „Zákaz používání lehkých zbraní, kromě útoků partyzánů!“ Nutný byl též zvláštní režim palby, když už stáli Němci v konečné linii na dohled. Často totiž stříleli němečtí vojáci po sobě.
Němečtí generálové také poskytli pro historiky hodnocení, že i nejsilnější partyzánské hnutí, to ruské, mělo jen malý vliv na operace na východní frontě. Zároveň ale zmiňují 2 oddíly partyzánů, které Němcům řádně zatopili.
Do oblasti zásobovacích tras u Kirovogradu se po březnu 1943 začaly stahovat partyzánské oddíly. Železniční tratě a silnice u Kirovogradu byly pro německé hospodářství důležité – do Německa se vozil mangan a nikl. Stejně tak důležité byly pro zásobování fronty.
Terén zde byl rovný a bez vegetace. Část terénu tvořila step. Mezi Znamenkou (obcí) a Cibelnosem (obcí) byly lesy a v létě pole ze slunečnicemi většími než člověk (ohromné lány).
Přepady zde začal chytrým způsobem provádět partyzánský oddíl – tzv. Trojka. Úderné skupiny byly organizovány do trojic (proto ten název Trojka). Oddíl si pečlivě střežil ústupové cesty. Po akci vždy zmizel v lesích u Znamenky. Trojky vyhazovaly do povětří železniční tratě, poškozovaly řídící věže, signalizační zařízení a terorizovaly železničáře. Po úderu Trojka vždy zmizela aniž měla ztráty. Partyzáni byli řízeni z Moskvy – dostávali odtud pravidelně zbraně, spojovací materiál, výbušniny, mapy a léky. Vše bylo shazováno na padácích. Ve výzbroji Trojky byly samopaly, dýky a pušky. Partyzáni nosili civilní šaty, někteří byli oblečeni v uniformách německé pozemní armády, nebo luftwaffe. Trojka zde řádila až do osvobození území Rudou armádou.
Další partyzánský oddíl po březnu 1943 působil 56 kilometrů západně od Kremenčugu. Bylo to zpočátku 200 až 300 lidí a praktikovali pohyblivý způsob boje. V zimě používali sáně a v období bahna zabavené koně. Přepadávali zemědělské podniky, lesní pily a ostatní závody. Zabíjeli vedoucí zemědělských podniků a německé správce sklizní. Osvobozovali válečné zajatce a přerušovali tratě u Sosnovice. Úkryt nacházeli partyzáni ve vesnicích sousedících s lesy. Koně a vozidla ukrývali před dělostřelbou ve stržích. Partyzánská průzkumná činnost byla velmi dobře organizovaná a tak Němci nemohli překvapivě zasáhnout. Povely si mezi sebou partyzáni předávali krátkovlnnými vysílačkami. Němci po nich pátrali bezvýsledně. Seznamy obyvatel na ukrajinských úřadech nebyly správné, což stěžovalo identifikaci.
Řešením situace byla potom kontrola jmen každého domu u vchodu domovních dveří.
Tento druhý oddíl se asi po 21 dnech stáhnul do jiných oblastí. Omezil se později jen na předávání zpráv.
Další bude v Bagration 1944 III. Partyzáni III.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

Opet vynikající počtení.To mi připomnelo pred lety jsem byl v nemocnici a v mistní knihovničce meli neuveřitelnou knížku od agenta kgb Wiliama Šalgoviče o kapitanu Janu Nálepkovi dle této knížky k partyzanum prešlo dost slovenských vojáku. Máš nejaké informace o Nálepkovi jak to skutečne bylo
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Díky.
S kpt. Nálepkou jsem na tom podobně jako Ty. Utekl z " Rychlé divize" k Rusům a padl při osvobozování města Ovruč ( hrdině).
Těch osudů partyzánů bylo hodně. KGB uvádí, že měla v SSSR 2 222 oddílů. To je stejně tolik příběhů, stejně tolik různých příběhů s různým stupněm glorifikace. Určitě však mnoho z nich bojovalo a bojovalo statečně v mezích svých možností. Mnoho je ale přehnáno těsně po válce, aby se ukázalo, co všechno musel ten kdo vyhrál proto udělat.
O Nálepkovi by mohli nyní něco říci naši slovenští kolegové. Pokud se po odtržení někdo pokusil mapovat partyzánské hnutí na Slovensku a zbavit ho mýtů.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

Matne si vzpomínám ,že o něm byl natočen i film.Ale už si ho vubec nepamatuju.No rozhodne by mohl nejaký Slovenský kolega vubec Slovenský štát armádu,hlinkovu gardu,partyzány rozebrat.Velmi doporučuju Beloruský film Jdi a dívej se velmi sugestivní ,tvrdý film o partyzanské valce v belorusku a řadení protipartyzánského komanda.Náhodou nenasazovali nemci proti partyzánum i vysadkáře?
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Ten film je skutečně hustý!
Jinak Němci partyzány považovali za méně hodnotné vojáky. Nesetkal jsem se s tím, že by používali parašutisty ( to neznamená, že to není možné), proti partyzánům. Spíš jsem se setkal s tím, že Němci proti partyzánům používali jednotky, které šly na frontu. Jednotky po výcviku a třeba po odpočinku ( jako na rozcvičení). No a samozřejmě popisované zajišťovací divize a Hiwies ( Milice z domácího obyvatelstva).
Ještě se v dalším díle setkáme i s nacionalistickými jednotkami, které bojovaly proti Rudé armádě.
Dále i s jednotkami Poláků a Ukrajinců, kteří útočily na Němci okupovaných územích proti sobě a Němci jim v tom nebránili ( Němci to zdůvodňovali nedostatkem sil).
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

A co přímo specialne vycvičené jednotky na boj proti bandám jak se nazývali takzv.jagdcommanda či brigada ze zlodeju ,pytlaku nechvalne proslulá Dirwelanger a koncepčne myslím tomu všemu velel Bach von Zelevski. Pozdeji také ty stíhací svazky spadaly pod skorcenyho.Ale mám v tom zmatek.Neco byli policejní jednotky ,který spadali pod ss neco pod wermacht neco byli samostatné svazky ss . Nedavno jsem si koupil knížku od našeho vojska uniformy třetí říše a co bylo druhuozbrojených složek krom armády a ss a jen tech složek policie
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Je jasné, že jak se zvětšovala vojska SS (1941-44) z pluků, divizí na sbory, že se některé pluky SS účastnily i vyčisťovacích akcí proti partyzánům. Máš pravdu v tom, že bylo mnoho policejních jednotek SS, i ty se podílely na vyčisťování. No přesně, které a kde to nemám.
Ono totiž na východní frontě, když se hroutila fronta, byly na frontu povolávány i zajišťovací divize, přestože byly původně určeny proti partyzánům a nebyly tak dobře vycvičeny a vyzbrojeny, jako ostatní jednotky Wehrmachtu a SS.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
hornet
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 261
Registrován: 16/6/2006, 10:57
Bydliště: Hradec Králové

Příspěvek od hornet »

Mám poznámku k tomotu údaji v článku:
Němečtí generálové také poskytli pro historiky hodnocení, že i nejsilnější partyzánské hnutí, to ruské, mělo jen malý vliv na operace na východní frontě.
Generálové měli jistě pro svá tvrzení opodstatnění, jenže nebyl to právě ten jeden prapor, jedna brigáda, atd, nenasazená na frontě, která potom chyběla na frontě při rozhodujících bitvách? V Michanových fascinujících líčeních bojů podobný výrok několikrát zazněl a předpokládám, že byl psán na základě skutečných pocitů, nebo spíše hodnocení účástníků.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Já bych to i odsouhlasil, i když si myslím, že tady se jednalo o desítky praporů a dokonce bych řekl desítky divizí. Všeobecně se říkalo, že chybí na východní frontě 1-3 armády, tedy spíše než 1 prapor, chybělo tak 400 000 - 500 000 plnohodnotných standartně vybavených vojáků Wehrmachtu. Je ale jasné, že stejně , nebo více, méně hodnotných divizí a vojáků hlídalo týl. Tedy ona chyběla celkově i ta výzbroj a lidé. No a postupně se bojovalo na moc bojištích ( Afrika a stále nebezpečí na Západní frontě).
Tedy to co říkáš, určitě ano, ale asi ještě jich chybělo víc.
Řekněme si ještě jeden zásadní fakt: Když bojuješ a okupuješ cizí území, musíš mít vždy jednotky, které území zajišťují, hlídají a spravují.
Rusko je ale extremně veliké a Německo své potřeby na jednotky nikdy nezhodnotilo správně.
Další důležitý fakt je ten, že Němci věřili, že Rusko porazí za několik měsíců a potom bude problém pryč. Nebyl! No a potom jen flikovali, flikovali a flikovali." Měli příliš krátký kabát na dlouhé tělo".
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
hornet
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 261
Registrován: 16/6/2006, 10:57
Bydliště: Hradec Králové

Příspěvek od hornet »

To je mi jasné, že se nejednalo o jednu jednotku, měl jsem na mysli, že třeba právě ta jedna jediná chyběla, aby převážila v konkrétní bitvě jazýček vítězství na stranu Němců.
Z tvého předchozího příspěvku je patrné, že tvrzení německých generálů nevystihovalo úplně přesně situaci.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Máš pravdu, z celého co říkáme jasně plyne, že byl vždy nedostatek záloh. To je však právě v kontextu toho, co říkám v předchozím příspěvku. Tak to hodnotí historici východu i západu.
Dále, že hodnocení generálů je jejich hodnocení, podle stupně, na kterém sloužili ( ti o kterých píši na úrovni armády). Ale i hodnocení samotné Ruské KGB říká, že nic podstatného partyzáni, tedy narušení chodu německé fronty, nezpůsobili.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

Myslím ,že daleko víc nemcum zatápel tito.Blokoval velkou čast sil a určitou dobu pořád hrozilo ,že se tam vylodí spojenci.Ten kratký kabát to vystižný přirovnaní.Ted jsem si pučil v knihovne knížku HRÁZ PROTI INVAZI o stavu nemecký armády před invazí na zapadní fronte a je to sestaveno z vypovedí generálu. A jeden z nich prohlásil,kdo chce uhlídat všechno,neuhlídá nic
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Je výstižné co říkáš. Myslím si, že jedni z nejlepších v Evropě skutečně byli partyzáni Jugoslávie pod vedením Tita. Dále partyzáni Francie v tom, že velice dobře předávali informace pro spojence do Anglie, ale i jejich akce sabotážní nebyly špatné.
Ovšem ještě jsme nedokončili sovětské partyzány v Bagrationu a v roce 1944. Uvidíme, že i sovětští partyzáni, jak nebyli efektivní do Bagrationu, tak v době Bagrationu efektivní v mnoha případech byli. Budeme o tom mluvit v Partyzáni III. A budeme o tom mluvit i v průběhu samotné operace Bagration.
Prosím, aby nikdo nezapomínal na jednu z nejdůležitějších rolí partyzánů - " Předávání zpráv o pohybu, rozmístění, počtu a druhu a číslu německých jednotek". Tato činnost byla pro frontové jednotky Rudé armády strašně důležitá. Odhalovali, která německá, nebo satelitní jednotka s jakou výzbrojí, v jakém množství se přesouvá do kterého směru.
Sověti se mohli připravit, připravit obranu. I to přispělo k skvěle připravené obraně u Kurska. Nebo na Dněpru, partyzáni odhalili místo kam mohla být přepravena 5. gardová tanková armáda a dobytí Kyjeva bylo mnohem snazší s menšími ztrátami. Těch příkladů je mnohem víc. V tomto je efektivita sovětského partyzánského hnutí, která se někdy opomíjí.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

Taky jsem četl ,že při bagrationu sehráli roli falešní nemci.Hlavne zavadeli oddíli,který se probíjeli z kotle rovnou rusum pod hlavne.Ješte k tem partyzanum celkove.Včera sem zadal do googlu partyzáni a český výjezd. A vyjelo spoustu stránek hlavne webovky ruzných vesnic a mesteček ,kde byl popis činnosti a udalostí spojených z partyzány té danné oblasti,zajímavé čtenní
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

JJ, je vidět, že znáš, umíš a sleduješ si. Skutečně u Bagrationu budu i popisovat jak v německých uniformách sovětští partyzáni, německy mluvící, zaváděli německé ustupující vojáky pod nůž Sovětů. Budou i další věci. Jak při Bagrationu i partyzáni v několika případech udrželi mosty a Němci neměli kudy ustoupit ( stáhnout se) a museli se vzdát.
Kdyby se Ti chtělo, tak hoď k Východní frontě nějaký výcuc z těch článků o rozumím - li dobře o českých partyzánech. Máš znalosti, dej to dohromady.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

pokusím se najít co nejvíc a nejak to souvisle dát dohromady a objevil jsem tam i zajímavej článek o operaci tetřev což byla nejvetší protipartyzanská akce u nás.v tom članku je prave zajimavý jak byli u nás organizovaný protipartyzanský jednotky a opatření,který na našem uzemí nemci podnikali
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

OK, pokus se něco o čsl. partyzánech připravit - určitě je to zajímavé.
Jinak jsem omylem napsal, že To patří do Východní fronty.
Nikoliv - patří to do - Státy a jejich armády 1918 - 1945 - Československo.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Bagration a souvislosti s největší bitvou ww2“