Tak tedy něco o začátcích letectví v samostatné republice. Již 28.10.1918 se v Praze začínají objevovat vojáci v rakouských uniformách s balónky na límcích. Jsou to příslušníci bývalého c. a k. letectva. V jejich čele stojí setník (kapitán) Jindřich Kostrba, letecké eso s osmi ověřenými sestřely. Dne 30.8.1918 zřídil spolu s dalšími důstojníky v tehdejších Josefských kasárnách (později kasárna Jiřího z Poděbrad) velitelství Leteckého sboru. To byla označení letectva právě vzniklého státu. Jednotka měla i se strážním oddílem bývalých námořníků 125 osob, chybělo však to nejdůležitější – letiště a letadla. Praha za císařství rozhodně nebyla nějakou Mekkou letectví. V Holešovicích existovala malá opravna letadel Al-Ma. která měla uskladněný materiál v prostorách starého výstaviště. Byly tam uskladněny různé typy letadel R-U letectva. Povedlo se opravit dva Brandenburgy B.I, další letadla tohoto typu „dodali“ přeletem z Rakouska čikovatel Rudolf Polanecký a setník Klement Adamec. První „letištěm“ byla vyhlášeno pole ve Strašnicích o rozměrech cca 200x50 metrů. Velitelství letiště „sídlilo“ v hostinci „Na Vinici“. Toto letiště jako základna Leteckého sboru fungovalo do prosince 1918.
Další letadla si musela mladá republika doslova zabavit ozbojeným přepadem letiště v Chebu. Právě v Chebu a v Plané u Mariánských lázní mělo základnu R-U letectvo. V Chebu sídlila výcviková rota Flek 16 a koncem války se zde formuje Flep (letecký park). Cheb však patřil pod správu „provincie Deutschböhmen“ která usilovala o připojení k Rakousku. 5.11 se vydávají do Chebu vyzvědači, zjistí že letiště je hlídáno maďarskými záložníky. Po jejich návratu je naplánována 9.11. akce na obsazení letiště a přelétnutí letuschopných letounů do Prahy. Ve výpravě bylo 11 pilotů pod velením setníka Adamce, několik mechaniků, jednotka českých námořníků a kulometná četa. Velitelem úderného oddílu byl setník Jaroslav Rošický. V Plzni je skupina doplněna četou 35. pěšího pluku a na nákladních automobilech vyráží do Chebu. Letiště je obsazeno bez výroznějšího odporu, na letišti jsou však jen dva letuschopné stroje – Brandenburg a Oeffag. 10.11. jsou zkoušeny stroje, které mají být určeny k přeletu. Při zkoušce havaruje na stroji Oeffag C.II šikovatel Antoš s četařem Franclem. Antoš zemře po převozu do nemocnice a stane se tak první obětí našeho letectva. Francl vyvázl s těžkým zraněním. Téhož dne přelétá první stroj do Strašnic, během dalších dvou dnů jich přelétne celkem 9. Dalších 33 i se 100 sudy oleje a 130 sudy benzínu a dalším materiálem je převezeno vlakem do Prahy.
V Plané byl zřízen letecký park kde se shromažďoval vyřazený letecký materiál. Jeho „kvalita“ byla velmi nízká, přesto i tento letecký materiál byl převezen do Praha a shromážděn na Starém výstavišti v Holešovicích. Z něj se stává posléze „Letecký arsenál“ Celkem spolu s přelétnutými stroji z fronty se podařilo sehnat 210 letounů a 97 motorů. Z nich bylo vybráno 48 letounů pro Letecký sbor, zbytek měl sloužit jako zásobárna náhradních dílů. Koncem roku tvořilo Letecký sbor již 544 příslušníků.
Prvním veřejným vystoupením letců v republice se konalo 22.12.1918. V ten den probíhá generální zkouška přeletu čestné eskadry na počest příjezdu prezidenta T.G. Masaryka. Eskadru tvořili čtyři Brandenburgy B.I a C.I. vedené stíhačkou Aviatik D.I, kterou pilotoval Jindřich Kostrba.
Použité zdroje:
J. Rajlich, J. Sehnal – Vzduch je naše moře
V. Němeček – Československá letadla - díl 1
*Pod nadpisem se kresba letounu Oeffag C.II