Kriegsmarine - stručný vývoj

Lodě Bismarck, Tirpitz a další, ponorky, ponorkové základny.

Moderátoři: Zemakt, jarl

Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Kriegsmarine - stručný vývoj

Příspěvek od Nelson »

V době kdy se vítězné mocnosti ještě stále nedokázaly dohodnout co s Wilémovskou Reichsmarine určili němečtí námořníci svým internovaným plavidlům jiný osud. Bylo jím samopotopení ve Scapa Flow, důstojný konec výkvětu ještě nedávno druhého nejmocnějšího loďstva na světě. Zbylé lodě si vítězové rozdělili mezi sebe a podpisem závěrečného dokumentu mírové smlouvy byla podle nich natrvalo odstraněna německá hrozba v Evropě.

Obrázek

Německé námořnictvo se nacházelo v žalostném stavu. Početní stav byl omezen počtem 1500 důstojníků a 13500 poddůstojníků a námořníků. Tady se však vítězné státy dopustily vážné chyby. Bylo totiž stanoveno, že námořníci (samozřejmě i ostatní vojáci) musí být dobrovolníci kteří se upíší na minimálně 12 let. Tak vzniklo dokonale vycvičené profesionální jádro budoucí Kriegsmarine, muži kteří se po obnovení všeobecné branné povinnosti změnili ve skvěle proškolené instruktory a poddůstojníky.
Co se týká lodí, mohlo mít Německo pouze 6 starých řadových lodí, pro tento účel byly vybrány Braunschweig, Elsass a Hessen (třída Braunschweig 1902-1903) a Hannover, Schleswig-Holstein a Schlesien (třída Deuschland 1905-1906). Šlo o zastaralá plavidla a ani průběžná modernizace příliš nedokázala zvýšit jejich v té době již minimální bojovou hodnotu.
Tyto jednotky doplňovalo 6 malých stejně zastaralých křižníků tříd Gazelle a Bremen a po 12 torpédoborcích a torpédovkách (také staré předválečné konstrukce).
Navíc náhrada těchto plavidel byla povolena pouze když bitevní lodě a křižníky dosáhnou stáří 20 let, v případě lehkých jednotek byla tato hranice stanovena na 15 let. To bylo hodně restriktivní opatření. V té době například Japonci předpokládali u svých bitevních plavidel službu v první linii maximálně osm let a po dalších osmi letech je označovali jako zastaralé. Navíc nová německá plavidla nesměla překročit výtlak 10000 tun u bitevní lodě, 6000 tun u křižníku a 800 a 200 tun pro torpédoborce a torpédovky.
Ponorky byly zakázány úplně, jak se toto nařízení dařilo Němcům obcházet jsem stručně popsal zde.

Vedle utajeného vývoje ponorek přistoupilo německé námořnictvo i k modernizaci svého loďstva. Umožnila jim to klauzule o povolených náhradách zastaralých plavidel. A tak byl v letech 1921–1925 postaven lehký křižník Emden a v průběhu dalších pěti let tři jednotky třídy K, Königsberg, Karlsruhe a Köln. Tato plavidla však trpěla přílišnou křehkostí konstrukce, kvůli dodržení limitu 6000 tun bylo například v rozsáhlé míře použito elektrické sváření a také pancéřování bylo spíše symbolické, boční pancíř jen 40-50 mm a paluba 20 mm. Výzbroj těchto lodí tvořilo 9 děl ráže 150 mm (Emden jen 8 ), dvě dvojúčelová děla 88 mm, několik rychlopalných protiletadlových děl a 12 torpédometů (Emden 4 ). Postupně byla protiletadlová výzbroj rozšiřována.
V téže době vzniklo také 12 torpédoborců tříd Raubvogel a Raubtier (někdy se tyto lodě řadí do společné třídy Möve). Malá plavidla s výtlakem kolem 930 tun byla vyzbrojena třemi 105 mm děly a šesti torpédomety ráže 500 mm (později 533 mm). Postupně byla doplňována lehké pl. kanóny a na některých jednotkách se v průběhu války objevila děla 127 mm.

V roce 1928 konečně došlo na první těžké plavidlo. Podle nařízení mohlo Německo vlastnit loď o výtlaku 10000 tun. Šéf válečného námořnictva, admirál Zenker nechal vypracovat několik studií s různou kombinací pancíře, rychlosti a výzbroje. Nakonec se mu sešly na stole tři návrhy. První předpokládal loď s výzbrojí 4x381 nebo 6x305 a s bočním pancířem o síle 250 mm. Rychlost tohoto plavidla však byla doslova bídná, maximálně 18 uzlů. Při omezení pancíře na 200 mm u druhého projektu bylo možno se stejnou kombinací výzbroje dosáhnout rychlosti 21 uzlů. Ani to však nebylo dostačující. Pozornost však vzbudil třetí návrh. Předpokládal výzbroj 6x280 a pancéřování trupu o síle do 100 mm avšak rychlost 26 uzlů. Toto plavidlo by bylo rychlejší než tehdejší bitevní lodě a zároveň silnější než jakýkoliv běžný křižník. Britové tento typ posměšně označili jako kapesní bitevní loď zatímco Němci jako panzerschiffe, později je překvalifikovali na těžký křižník. Jediný kdo pro něj představoval smrtelné nebezpečí byly britské bitevní křižníky a později i francouzské rychlé bitevní lodě.
Vznikly tři jednotky, navzájem se lišící systémem pancéřové ochrany. Deutschland, Admiral Scheer a Admiral Graf Spee měly boční pás zeslabený až na 80 mm a výzbroj 6x280 mm, 8x150 mm, 3x88 mm (později nahrazeny třemi dvohlavňovými komplety stejné ráže a konečně v roce 1939 je nahradila ráže 105 mm)) a 8 torpédometů 533 mm. I tak byl však překročen povolený výtlak a v průběhu války bylo dosaženo hodnoty až 15900 tun maximálně.
Poslední dvě lodě stavěné podle podmínek Versaileské mírové smlouvy byly lehké křižníky Leipzig a Nürnberg (1928 – 1935), řazené často do stejné třídy i přesto, že druhá loď byla o 4,2 metru delší.

V roce 1932 připravilo námořnictvo plán rozvoje německého námořnictva. Byl rozvržen na pět let a při jeho splnění měli Němci disponovat 6 bitevními a pancéřovými loděmi, letadlovou lodí, 6 křižníky, 36 torpédoborci, 16 ponorkami a několika desítkami lehkých plavidel. Zatím to byl pouze plán, ale již ten porušoval versaileskou smlouvu.
O rok později se dostal k moci Adolf Hitler a obnova námořnictva se rozběhla naplno. Admirál Raeder se přestal ohlížet na všechna omezení a s oficiálním pověřením vlády zahájil vyzbrojování.
V červnu 1935 byla s Brity podepsána smlouva týkající se mimo jiné i procentuálního poměru Kriegsmarine a Royal Navy a tento akt uvolnil Němcům ruce. Už se nemuseli ohlížet na ustanovení Wersaileské mírové smlouvy. Stavba pancéřových lodí byla ukončena a v roce 1935 byla zahájena stavba dvou jednotek třídy Scharnhorst. Tyto bitevní lodě již měly standartní výtlak přes 31500 tun, jejich výzbroj tvořilo 9 děl ráže 280 mm a dvanáct děl 150 mm. Původně plánovaná 380 mm děla nebyla včas dokončena a tak byla prozatím použita modifikovaná děla a věže třídy Deutschland. V roce 1936 byla zahájena stavba vrcholných německých konstrukcí, bitevních lodí Bismarck a Tirpitz vyzbrojených osmi děly ráže 380 mm dvanácti 150 mm kanóny, šestnácti 105 mm protiletadlovými děly a cca třiceti malorážními automaty. Obě byly dokončeny až po vypuknutí války. Všechny čtyři lodě představovaly ve své době technologickou špičku.
Od roku 1935 (od podpisu anglo-německé námořní smlouvy) probíhaly projektové práce na první dvojici letadlových lodí. Stavba první byla zahájena 28.12 1936 a o dva roky později 8.12.1938 ji pod jménem Graf Zeppelin spustili na vodu. Nikdy se ji však nepodařilo dokončit, dílem i kvůli neshodám mezi Kriegsmarine a Luftwaffe a druhá jednotka (Petr Strasser ??) nebyla ani spuštěna. Stavba dalších dvou lodí C a D nepřekročila stádium projektových příprav. Stejně dopadly i plány na konverzi parníků Europa, Gneisenau, Hansa a Potsdam a křižníků Seydlitz a De Grasse na letadlové lodě.
Byly vypracovány plány těžkých křižníků třídy Admiral Hipper (neoficiálně se na nich pracovalo už několik let). Vznikla velká plavidla překračující povolený výtlak 10000 tun o cca 50%, v průběhu války se například Prinz Eugen dostal až na 19000 tun. Vzhledem k velikosti však byla jejich výzbroj spíše podprůměrná, pouze osm děl ráže 203 mm doplněných dvanácti dvojúčelovými 105 mm děly a asi dvaceti malorážními kanóny.

Z menších plavidel je potřeba zmínit se ještě stručně o torpédoborcích. Dříve zmiňované třídy Raubvogel a Raubtier byly po několika letech služby zařazeny mezi torpédovky. Plnohodnotné torpédoborce začali Němci budovat až po roce 1934. První tři třídy (celkem 22 jednotek – Z1 až Z22 byly předány mezi lety 1935 – 38. Jejich plný výtlak se pohyboval kolem 2500 tun a výzbroj tvořilo pět 127 mm děl, osm 533 mm torpédometů a kolem 10 malorážních kanónů.
Další trochu větší plavidla používala jako hlavní ráži 150 mm děla, později se Němci vrátili opět k ráži 127 mm.

Mimo to Němci postavili nebo ukořistili velké množství malých eskortních plavidel, minolovek, minonosek a motorových torpédových člunů. Ponorkám se budu věnovat v samostatném článku.

V roce 1938 představil admirál Raeder dvě představy dalšího rozvoje loďstva.
Jedna, výrazně levnější, se opírala o ponorky, pomocné křižníky a obrněné lodě a předpokládala od počátku totální válku proti britským námořním komunikacím. Druhá se naopak vyvinula do známého plánu Z. Mělo vzniknout vyvážené loďstvo schopné postavit se Royal Navy. Hitler se nadchl pro druhou variantu a v lednu 1939 rozhodl, že má být realizována do šesti let. Zároveň vůdce Raedrovi slíbil, že před rokem 1945 není plánována válka s Velkou Británií.
Plán Z byl velmi ambiciózní, v roce 1945 – 46 měla mít Kriegsmarine 10 bitevních lodí vyzbrojených děly 380 – 406 mm (výhledově se počítalo i s bitevními loděmi o výtlaku 140000 tum vyzbrojených 20'' děly), 12 obrněných lodí po 20000 tunách (tyto později zrušeny a nahrazeny třemi bitevními křižníky s 380 mm děly) 6 letadlových lodí, 5 – 6 letadlových křižníků (lehké let. lodě s klasickými dělovými věžemi na přídi), 5 těžkých 16 lehkých a cca.20 tzv výzvědných křižníků, přibližně 160 torpédoborců a torpédovek, kolem 250 ponorek a kolem tří stovek malých plavidel.
Schválení tohoto plánu možná zachránilo Brity. Válka vypukla už v roce 1939 a automaticky jeho realizaci ukončila. Z jeho programu se podařilo dokončit jen několik desítek lehkých plavidel, všechna ostatní rozestavěná byla sešrotována. Pokud by v roce 1938 soustředili Němci všechny dostupné prostředky na rozvoj ponorkového loďstva, mohli mít krátce po vypuknutí války mnohem více než těch skutečných 57 podmořských člunů.

A jen bůh ví, jak by to vypadalo s britským námořním obchodem a se schopností Britů ustát neomezenou ponorkovou válku.

Použitá literatura:
Erich Raeder – Mein Leben
Karl Dönitz – Zehn jahre und zwanzig Tage
Ivan Hrbek , Jaroslav Hrbek – Salvy nad vlnami
I.Pejčoch, Z.Novák, T.hájek – Válečné lodě 4

Internet:
http://www.bismarck-class.dk/
http://www.german-navy.de/kriegsmarine/index.html
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Byl plán Z vůbec realizovatelný? Mělo Německo vůbec kapacitu na vybudování takové flotily?

Německo přece nemohlo dohnat náskok RN co do počtu hladinových plavidel, ty se na vedení asymetrické války vůbec nehodí. Kolik by se dalo postavit ponorek?
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

sa58 píše:Byl plán Z vůbec realizovatelný? Mělo Německo vůbec kapacitu na vybudování takové flotily?

Německo přece nemohlo dohnat náskok RN co do počtu hladinových plavidel, ty se na vedení asymetrické války vůbec nehodí. Kolik by se dalo postavit ponorek?
Kapacitně za cenu různých omezení snad ano, ten plán nebyl Hitlerovým z prstu vycucaným výmyslem. Tu studii pro Raedera zpracovali odborníci kteří se v tomhle oboru vyznali.
Jinou otázkou je ale materiální a hlavně finanční zabezpečení takového podniku. A v tomhle směru na to Germáni neměli. V době kdy se celé Německo soustředilo na budování ozbrojených sil jako celku od pozemních sil přes námořnictvo až po letectvo prostě nebylo ani dost materiálu, ani peněz nebo lidských zdrojů na splnění tak ambiciozního záměru. Například jako cena Sharnhorstu se nejčastěji udává 145 miliónů Říšských marek a Tirpitz měl být ještě o cca. 38 miliónů dražší.

A navíc, myslíž že by Britové na druhé straně Kanálu stáli s rukama v kapsách a čučeli jak v Německu spouštějí jednu loď za druhou??. Velká Británie byla i přes podepsanou a dodržovanou námořní paritu s USA stále nejsilnější ekonomikou světa. Její koloniální říše byla skoro tak velká jako všechny ostatní dohromady (trochu přeháním) a téměř třetina všech válečných loděnic světa se nacházela na britských ostrovech nebo pracovala pro Royal Navy. Britové prostě nemohli závody v námořním zbrojení s Němci (pokud by na ně přistoupili) prohát. Už před WWI byly Britové schopni za každý dokončený německý dreadnought postavit dva až tři vlastní.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

No právě, RN by určitě odpověděla odpovídajících způsobem a celá německá flotila by byla zase jen určitým procentem RN.

Otázkou je, proč se nevyrobilo před WW2 více ponorek když byla známa jejich síla při použití proti zásobování. Nebo si chtěl Áda velkýma loděma něco kompenzovat? :wink:
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
karaya1
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 488
Registrován: 1/1/2005, 12:57
Bydliště: Brno

Příspěvek od karaya1 »

Přidám jedny vynikající stránky:
http://www.schlachtschiff.com

Mimochodem, John Asmussen teď ve spolupráci s norským historikem, Kjetilem Åkra, vydal o Tirpitzi knihu - bohužel zřejmě jen v té jejich "hatmatilce".
____________________________
Problém nebyl ani tak kolik se dalo postavit ponorek, jako kde je schovat. Když Němci konečně dostavěli na přelomu 1942/43 dostatečný počet krytů, zjistili, že ztráty narostly natolik, že tyto nové kryty zely prázdnotou...
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

On už to Norad řekl, ten plán na vybudování Kriegsmarine. Takový plán se vždy staví ambiciozně, aby hnal všechny co nejdál. Realita, peníze a suroviny pak udělají první omezení, čas a taktika boje a priority( letectvo, obrněná technika a pozemní vojsko), pak z toho udělají to co je možné.
Zde je ta okřídlená věta pro vývojáře 1942 -" Co nelétá, nejezdí a nestřílí do 9ti měsíců, to nemá pro Německo význam"!!!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

sa58 píše:No právě, RN by určitě odpověděla odpovídajících způsobem a celá německá flotila by byla zase jen určitým procentem RN.

Otázkou je, proč se nevyrobilo před WW2 více ponorek když byla známa jejich síla při použití proti zásobování. Nebo si chtěl Áda velkýma loděma něco kompenzovat? :wink:
Německo stejně jako před WW1 nemuselo ani před WW2 za každou cenu dohánět Velkou Británii v počtu válečných. Rozdíl tu je, jaké síly si ostrovní říše mohla dovolit koncentrovat do Severního moře a kanálu La Manche. Takže taktika tu byla stejná jako před WW1. To jest, Velká Británie by velkou část svých námořních sil musela soustředit k ochraně Gibraltaru, Suezu a svých zámořských koloniíí plus lodě jako eskorta ke konvojům. A vzhledem k tomu, že před WW1 nebyla praktická žádná omezení na výstavbu, mohla Anglie disponovat několika stovkami válečných plavidel, což ve 30tých letech nebylo možné. Od nástupu Hitlera k moci a k otevřené konforntaci s Německem se dala počítat tak jedna dekáda na posílení Royal Navy, což by bylo pořád málo v porovnání s počty válečných plavidel Royal Navy před WW1. Velká Británie by tak měla i v roce 1945 stále nedostatek plavidel k zajištění chodu Britského obchodu, průmyslu a potravin na ostrovech. Německo naproti tomu mohlo své lodě z plánu "Z" soustředit na jednom místě. Ovšem výsledek by dopadl zcela určitě stejně jako za WW1. Takže si spíše kladu otázku, proč se Hitler, když dal přednost plánu "Z", pouštěl do stejných plánů, které zaváněli stejným výsledkem jako za WW1. Zcela jistě měl použít první návrh na budování ponorkového a pomocného (korzárského) loďstva, se kterým měl daleko větší šanci prolomit britskou blokádu a poškodit britskou námořní dopravu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
cayman
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 276
Registrován: 2/6/2005, 22:56
Bydliště: Bratislava

Příspěvek od cayman »

Ešte je otázka prečo nenasadili pohromade všetky bitevné lode čo mali k dispozícii?

Pri známej "nemohúcnosti" Royal Navy, ktorú predviedla pri potápaní Bismarcka, keď mala vcelku problémy s vypätím všetkých síl potopiť osamotenú bitevnú loď bez leteckej ochrany, by to bol zaujímavý krok. Tým nechcem glorifikovať Bismarck, podla môjho skromného názoru by v Pacifiku neprežil ani prvých 24 hodín (a v roku 1945 ešte menej). Skorej chcem poukázať na najvypuklejšie nedostatky RN:
-totálne podzbrojené lietadlové lode. Zopár Swordfishov, keď kapacita lodí bola 60 (Ark Royal) resp 36 lietadiel (Victorious, pričom na konci vojny z nej operovalo až 72 lietadiel).
-problematické bitevné lode. Hood nedostatočne pancierovaný, Renown Repulse škoda reči, tie boli skorej na lovenie krížnikov. Trieda KGV problém s hlavnou výzbrojou, nespolahlivé delá naviac biedneho kalibru 14". Prieraznosť britských diel bola doslova biedna.

Keby nemci sústredili lode čo boli k dispozícii: Bismarck, Scharnhorst, Gneisenau, Prinz Eugen, Admiral Hipper(?), Admiral Scheer(?) plus nejaké torpédoborce, prípadne keby nejakým spôsobom dostali zo Stredozemného mora ďalšie dve talianske bitevné lode Littorio a Vittorio Veneto ani nehovoriac, neviem ako by to s Royal Navy dopadlo.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Tak to se už dostáváme do roviny spekulací s těmi italskými plavidly. Pochybuju, že by Duce svá plavidla někomu svěřit.

Jako reálnější bych viděl zmocnění se francouzské námořní flotily kotvící v Toulonu ihned po pádu Francie. Němci s tímplánem přišli až v roce 1942 a to podle mě bylo už pozdě. Ve spolupráci s Italy by pak dokázali zastavit zásobování prodoucí skrz Středozemní moře na severoafrické bojiště a skrz Suez a Gibraltar na Britské ostrovy. Neobsazení Malty pak bylo naprosto klíčové pro vývoj situace na africkém válčišti. A věřím tomu, že mít v moci alespoň 50% z francouzkého námořnictva, tak by Italy donutili k aktivnějšímu vedení války ve Středomoří.
ObrázekObrázekObrázek
lkala
praporčík
praporčík
Příspěvky: 306
Registrován: 26/8/2008, 12:52
Bydliště: Brno

Příspěvek od lkala »

V literatuře je možno často se dočíst, že Němci naprosto zbytečně a s velkými ztrátami obsazovali Krétu, ale tisíckrát strategicky důležitější Maltu nechali být. Italové to po Němcích několikrát žádali, ale neúspěšně. A to přitom byla Malta několikrát na kolenou, zejména díky německému letectvu. Jinak ale pochybuji, že by Němci nebo Italové byli schopni dostat nějaké lodě přes Gibraltar.
Válku v Africe vyhrál ten, kdo měl lepší zásobování, což byli Britové.
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Příspěvek od Hektor »

Tak Francúzska flotila ich môže dobre mrzieť, ale pravda bude asi v tom že pre tie lode nemali posádky. Obsadenie Malty bolo viackrát na spadnutie ale po Barbarosse už nebola letecká (výsadková) kapacita.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

lkala píše:V literatuře je možno často se dočíst, že Němci naprosto zbytečně a s velkými ztrátami obsazovali Krétu, ale tisíckrát strategicky důležitější Maltu nechali být.
Tak to je hodně diskutabilní. Dle mého názoru je mnohem významnější (a to v každém směru) Kréta. To, že se její obsazování zrovna moc nepovedlo je nicméně fakt. Vojáci Kurta Studenta za to dost platili, stejně tak i letci. Malta je ale malý kousek země, který bez enormní podpory nevydrží (čehož byli schopni). Kdežto Kréta je schopna sama značnou podporu zajistit. Být obsazena Malta a ponechána Kréta, pak je to mnohem větší osina v zadku.
Italové to po Němcích několikrát žádali, ale neúspěšně. A to přitom byla Malta několikrát na kolenou, zejména díky německému letectvu. Jinak ale pochybuji, že by Němci nebo Italové byli schopni dostat nějaké lodě přes Gibraltar.
To je všechno o prioritách. Wehrmacht, Kriegsmarine ani Luftwaffe nebyly nafukovací. Když se válčí na Kanálu, v Atlantiku, v Rusku, v Africe a vlastně všude, tak se pak těžko hledají síly pro další válčení. Být Italové co k čemu, tak se svým námořnictvem středomoří ovládnou, nebo minimálně ten bobek kousek od Sicílie obsadí. Jenže protože bez podpory Reichu dokázali naprostý kulový, tak Malta skončila tak, jak skončila. Tedy nedobyta.
Válku v Africe vyhrál ten, kdo měl lepší zásobování, což byli Britové.


Válku v Africe vyhrál ten, kdo neměl nějakých XX% sil na východní frontě. Říše byla teoreticky schopna samotný Afrika Korps zásobovat dostatečně - a i kdyby ne, dostatečný přísun letectva by Brity vymazal (uvážíme-li, jak slabé výsledky podávalo RAF se svou ohromnou přesilou na Kanálu..). Jenže Říše neměla ani eskadry, ani pluky, ani lodě, které by mohla postrádat pro Afriku.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Hektor píše:Tak Francúzska flotila ich môže dobre mrzieť, ale pravda bude asi v tom že pre tie lode nemali posádky. Obsadenie Malty bolo viackrát na spadnutie ale po Barbarosse už nebola letecká (výsadková) kapacita.
Nejtragičtější ztráty chytli jednotky Fallschirmjägern na Krétě. Tu lze považovat za největší a zároveň poslední skutečně významnou výsadkovou operaci jednotek Wehrmachtu (resp. Luftwaffe). V Rusku, v rámci operace Barbarossa, již skutečně významný letecký výsadek snad použit nebyl ani jedinkrát. Z Ruska byli tito muži následně stahováni na Sicílii a do Itálie, kde měli značný vliv na zpomalení a následném zastavení postupu Spojenců. Poté byly jednotky přesunuty do Evropy, kde trochu paradoxně bojovaly s výsadkáři USA během vylodění v Normandii. Značně prořídlé a obtížně doplnitelné jednotky končily až v posledních dnech války, pokud se nepletu, tak všechny na západní frontě.

Osudy vojáka jednotky Fallschirmjägern jsou barvitě a velice čtivě popsány v knize Nebe a peklo (Himmel und Helle) od Martina Pöppela. Každopádně vřele doporučuji. Byli to mistři v rekvírování čehokoliv a párkrát jsem se u toho docela zasmál :)
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Příspěvek od Hektor »

Myslel som to tak že po Barbarosse boli použití ako pechota a dopravné lietadlá bolo potreba inde k zásobovaniu.

Nedá sa tá kniha niekde stiahnuť?
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

O ničem nevím, já to měl od kamaráda...
lkala
praporčík
praporčík
Příspěvky: 306
Registrován: 26/8/2008, 12:52
Bydliště: Brno

Příspěvek od lkala »

Nenapadá mě jediný důvod, z kterého by mohla být Kréta důležitější než Malta. Přípravy na operaci Herkules, což byl krycí název výsadku na Maltě byly vlastně dokončené. Dne 21.5. 1942 se v Hitlerově hlavním stanu probírali podrobnosti, byl přítomen i generál Student. K akci byl připraven XI. sbor a dvě italské výsadkové divize (Folgora a Superba), celkem 30 000 mužů mělo vyskočit padákem, dalších 70 000 mužů po moři. To bylo asi 5x více, než na Krétě. Hitler nakonec celou akci zastavil, neboť měl obavu ze schopnosti Italského loďstva odrazit britskou námořní protiofenzivu. Malta byla široko-daleko jedinou britskou základnou uprostřed Středozemního moře. Po pádu Tobruku to byla vlastně až Alexandrie.
Kréta byla dobrá pouze z jednoho důvodu, blokovala námořní trasu přes Suez (jiný mě nenapadá). To stejné ale plnila i Sicílie. Malta byla důležitá hlavně proto, že byla uprostřed italsko-německých zásobovacích tras a přítomnost lehkých britských lodí, které z ní vyrážely, přivedla toto zásobování několikrát ke kolapsu. Například v listopadu 1941 hlásil admirál Weichold z Říma, že ztráty v zásobovacích konvojích do Afriky dosáhly 77 procent. A to i přesto, že konvoje Maltu obeplouvaly širokým obloukem.
Původní plán v roce 1942 s obsazením Malty počítal. Bylo dohodnuto, že Rommel se zastaví na egyptské hranici a než bude další ofenziva pokračovat, budou nejprve zajištěny zásobovací trasy. To mělo být provedeno hlavně právě operací Herkules, ke které nakonec nedošlo.
Italové na dobytí Malty trvaly, ale nebylo ho sami schopni. Stav italského loďstva je jedna věc, ale hlavně jim chyběl topný olej. Duce dokonce Hitlera žádal o 40 000 tun, ale Němci nebyly ochotni jim ho dodat.

"uvážíme-li, jak slabé výsledky podávalo RAF se svou ohromnou přesilou na Kanálu.."
Ne na kanálu, ale nad severní Francií. RAF podávalo asi stejně špatné výsledky, jako v roce 1940 Luftwaffe nad jižní Anglií. Bylo to pro RAF špatné období.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Skoro to samé, co říkáš o Maltě můžeš říkat i o Krétě. I ta by se stala důležitou obrovskou základnou letadel i lodí. Její poloha je neméně zajímavá. Rozhodně ne tisíckrát méně, než Malta. Kréta je velká. Snáze tam ubytuješ větší množství lidí, je hospodářsky mnohem více soběstačná, nemusíš toho tolik dovážet. Je otázka, co by více brali Britové, jestli Krétu, nebo Maltu.
Italové na dobytí Malty trvaly, ale nebylo ho sami schopni.
Je smutné, když celé italské námořnictvo, letectvo a armáda není schopná dobýt pidiosouostroví velikosti Prahy vzdálené 100 km od Sicílie. Ovšem na druhou stranu jaká jiná armáda by toho neměla být schopna, když ne italská :)
Stav italského loďstva je jedna věc, ale hlavně jim chyběl topný olej. Duce dokonce Hitlera žádal o 40 000 tun, ale Němci nebyly ochotni jim ho dodat.
Jsou známé podrobnosti této neuskutečněné smlouvy? Protože jak jsi to napsal vše vyznívá značně tendenčně, jakoby úmysl Hitlera byl zabránit Italům v dalším válčení. Což jak jistě sám uznáš, je nesmysl. Nevybavím si jediný případ, kdy by podpora od Itálie byla alespoň srovnatelná s tou jdoucí na opačnou stranu. Pravda, koukám se na to především z leteckého pohledu.
Ne na kanálu, ale nad severní Francií. RAF podávalo asi stejně špatné výsledky, jako v roce 1940 Luftwaffe nad jižní Anglií. Bylo to pro RAF špatné období.
To není tak docela pravda. Zatímco v Bitvě o Británii utrpělo RAF velice tvrdé ztráty, přičemž nebojovalo proti kdovíjaké početní přesile (kolik to bylo? 3 : 1 maximálně?), v roce 1942 spadlo opravdu hodně Spitfirů, Blenheimů a jim podobných při vlastní mnohonásobné početní převaze. Dost se na tom podepsal fakt, že na Kanálu operovaly v podstatě pouze čistě stíhací jednotky, u nichž vrcholila taktická vyspělost a zkušenost + technická převaha v podobě nově zavedených konstrukcí (především Fw 190 a kanony MG 151/20). Pro RAF se z toho vyklubal dosti nelichotivý poměr vítězství a ztrát. V létě 1942, kdy vše vyvrcholilo ztrácelo RAF okolo 10 letounů na každý jeden německý (pokud si vzpomínám na jeden propočet, co jsem dělal už hodně let zpátky, ale bylo to rozhodně blízko tomuhle nezávidění hodnému číslu - pokud to s něčím nepletu). Problém tkvěl ve třech zásadních věcech:
1) Spitfire Mk.V byl obecně relativně slabý a silnější stíhací letouny, tedy ty, které zajišťují sestřely, buďto nebyly vůbec, nebo jen v malých počtech.
2) Letci RAF stále ještě takticky tápali, byť díky lidem, jakým byl třeba "Sailor" Malan, udělali od dob BoB značný pokrok. Skutečně účinná kooperace založená na velice pevných párech a taktice Udeř a uteč neměla být osvojena až do konce války.
3) Letci u Luftwaffe se drželi jednoduché základní teze "když necítíš převahu, neútoč". To je v kombinaci s výborným systémem pozemního navádění, vycvičeným zrakem veteránů a vysokými výkony letadel smrtící kombinací.

V Africe měla Británie nad Německem v leteckém směru další nevýhodu - méně kvalitní letouny schopné soustavných operací v prašném pouštním prostředí. V podstatě nejkvalitnějším letounem byl P40 nějaké verze B/C/E (pokud čte Farky, jistě doplní). Spitfiry a dosluhující Hurricany velice degradovaly s rozměrným pouštním filtrem Vokes, později nahrazeným mnohem výhodnějším Aboukirem. Filtry Bf 109 stály okolo 13 km/h. Vokesy sebraly údajně 30 MPH, tedy téměř 50 km/h. To znamenalo, že Spitfiry Mk.V s Vokesem v podstatě odpovídaly ofiltrovaným Bf 109 E-4/7 (a to jen ve výškách, u země na tom byly mnohem hůře) a Hurricane byl samozřejmě daleko vzadu. Nicméně právě příchod Spitfirů znamenal pro Bf 109 E labutí píseň, následně byly i z této v podstatě již své poslední destinace stahovány a rušeny (poslední dosluhovaly snad ještě někdy v roce 1943/44 u JG5 na severní frontě). Bf 109 F a G stály především v Africe výkonově zcela jinde, Fw 190 se tam dostal až později. U něj neznám ztrátu díky filtrům, předpokládám ji větší, nežli u Bf 109, tak okolo 20 - 30 km/h, což by znamenalo, že proti Spitfirům V s Vokesem by byly rychlejší už jen cca o 100 km/h :).

Přesun větších stíhacích a bitevních sil do Afriky by znamenal pro RAF téměř jistě velice rychlý přechod do defenzivy a ztrátu vzdušné nadvlády, osobně bych s tímto krokem očekával brzkou porážku jak ve vzduchu, tak na zemi. Jenže to je šíleně absurdní kdyby. Luftwaffe sice měla dostatek letounů i pilotů na zadupání RAF do horké saharské země, jenže ty se nacházely krapet dále na severovýchod...
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Hans S.
"Luftwaffe sice měla dostatek letounů i pilotů na zadupání RAF do horké saharské země, jenže ty se nacházely krapet dále na severovýchod..."

Pokud se nepletu, tak válka v Africe začala už v roce 1940, tedy nějaký rok před tažením do SSSR. Francie byla vyřazena, měla své námořní jednotky které mohli Němci ovládnout, Italové měli také své silné námořnictvo i když tou dobou silně poškozené britským náletem na Taranto...takže mi z toho vychází otázka, proč se Malty (nebo i Kréty) nerozhodli Němci s Italy zmocnit už v roce 1940, nebo počátkem 1941. Věřím že těch pár desítek tisíc výsadkařů by jejich plánování na akci Barbarossa nijak neovlivnilo. Mohli je tedy v danou dobu snadno postrádat.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

kacermiroslav píše:Francie byla vyřazena, měla své námořní jednotky které mohli Němci ovládnout
To se sice dost často říká, ale není to pravda. Francii námořnictvo zůstalo proto, že se admirál Darlan často nechal slyšet, že své lodě Němcům prostě nedá, a že je buď nechá potopit (pro Němce blbá varianta), anebo s nima uteče k Angličanům (pro Němce ještě horší varianta). Tak jim je holt Němci nechali, což pro ně v danou chvíli byla asi ta nejlepší možnost. Sice francouzský lodě nezískali, ale na druhou stranu dostali Francouzi za povinnost hlídat si svý kolonie před Angličanama sami. A německej voják plazící se Saharou - to nebyl v červnu 1940 Hitlerův záměr ani náhodou...
Co se týče Kréty a jejího obsazení - nenapadá vás něco při pohledu na mapu? Není to náhodou kousek od Libanonu, tehdy francouzskýho? A víte že v Libanonu tehdá končil ropovod z Iráku? A že v Iráku byla tehdá u moci proněmecká klika Rašída Alího? Chytrému napověz... :wink:
さようなら。
Uživatelský avatar
Cassius Chaerea
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1247
Registrován: 19/9/2007, 10:52

Příspěvek od Cassius Chaerea »

Když se podivám na Krétu a Libanon, tak vidím britský Kypr.
Odpovědět

Zpět na „Kriegsmarine“