Saab-29 - J 29 (SWE)
Napsal: 18/2/2007, 00:42
Saab-29 - J 29 (SWE)

V minulých dílech této mini série o švédských stíhacích letounech jsem se snažil přiblížit něco málo o vývoji švédské konstrukční školy. Ta začala doslova na nule a postupně se díky licencím i bezlicenční výrobě dokázala vypořádat s jejím hlavním posláním – vyzbrojením Flygvapnet.
Po ukončení WW2 bylo jasné, že stávající letouny nemohou výkonově stačit na novější stíhací letouny. V roce 1946 tak dochází k nákupu přebytečné techniky od spojenců. Je zakoupeno 90 kusů P-51D - švédské označení J 26, 70 kusů průzkumných Spitfire PR. 19 - S 31a 60 kusů Mosquit NF.19 - J 30. Již v roce 1946 bylo zakoupeno 80 ks de Havilland Vampire F.1 - J 28A, doplněných v roce 1948 o dalších 200 ks de Havilland Vampire FB.50 - J 28B. Lze také narazit na označení A 28.
Jak jsem napsal již dříve, otevřela se tak možnost vyrábět v licenci motory Goblin. Vlastní vývoj motorů byl zastaven, vývoj stíhacího letounu R.101 byl zastaven. Švédům se ale podařilo získat informace o německých projektech letounů se šípovým křídlem. Koncem roku 1945 byly zahájeny práce na novém projektu R.1001 využívající právě informace získané z německých projektů. Jako pohon měl sloužit licenční Goblin. Další vývoj byl směrován k použití výkonnějšího motoru de Havilland Ghost o tahu 21,5 kN. Měl však větší průměr než Goblin, proto měl trup poněkud bachratý tvar. Tvar křídla byl vyzkoušen na upraveném letounu SAAB 91A Safir, šlo o poloviční velikost skutečného křídla. Šípovitost křídla byla 25°, šlo o jeden z prvních projektů v Evropě používající šípové křídlo. To bylo vybaveno kvůli snížení přistávací rychlosti rozsáhlou mechanizací. Projekt R.1001 byl koncem roku 1946 představen Flygvapnet, velení rozhodlo o stavbě tří prototypů (později objednán ještě jeden), projekt obdržel i oficiální tovární označení - SAAB 29.
První vzlet byl naplánován na 1.9.1948, pilotem byl britský pilot W/C Robert Moore. Při letu došlo k poruše hydrauliky podvozku, ten nešel zatáhnout. Ale již čtvrtý prototyp z roku 1950 je považován za předsériový. První série začala přicházet k letectvu v květnu 1951, vojenské označení bylo J 29A. Této verze bylo v rozmezí let 1951-1953 vyrobeno 224 kusů. Piloti letoun podle jeho vzhledu překřtili na TUNNAN, což znamená švédsky sud.
Další verzí byl J 29B, v bitevní verzi A 29B. Tato verze měla odstranit nevýhodu předchozí verze, nízkou zásobu paliva. Verze A sice mohla nosit pod křídlem přídavné nádrže, potom ale nezbylo místo pro další vyzbroj. Verze B měla v křídlech umístěné integrální nádrže o velikosti 720 litrů. Označení J a A označovalo pouze umístění letounu u křídla, jinak šlo o identické letouny. První sériové kusy dostalo letectvo v květnu 1953, celkem bylo do roku 1955 vyrobeno 361 kusů této verze.
Potřeba výkonnějších letounů si vynutila úpravu J 29. Vznikla experimentální verze D, vybavená motorem s možností použití přídavného spalování. U verze E bylo upraveno křídlo, výsledkem byla verze J 29F. Ta nebyla vyráběna jako nová série, jednalo se o přestavby již vyrobených verzí B a E. První vzlet verze F se uskutečnil v březnu 1954. Je použit motor RM-2B o taku 22,2/27,4 kN. Celkem bylo do konce roku 1958 přestavěno 210 letounů. Tato verze později umožňovala používat řízené střely Rb.24, což je licenční AIM-9B Sidewinder. 30 kusů bylo prodáno v letech 1961-62 do Rakouska.
Mimo stíhací a bitevní verze byla vyráběna i průzkumná verze pod označením S 29C. Bylo vyrobeno (1954-1956) celkem 76 letounů.
technická data J 29A/B/F
délka – 10,23 m
rozpětí – 11 m
výška – 3,75 m
hmotnost prázdná – 4580/4640/4845 kg
hmotnost maximální – 7530/8170/8375 kg
výkon motoru – 22,2/22,2/27,4 kN
max. rychlost – 1035/1035/1060 km/h
dostup – 11700/13700/15500 m
zásoba paliva – 1430/2150/2150 l
osádka – 1
Výzbroj všech stíhacích a bitevních verzí tvořili kanony Bofors ráže 20 mm (4x20) umístěné na spodní straně přídě. Na závěsníky bylo možno umístit výzbroj o hmotnosti až 1000 kg. Běžnou vyzbroj tvořilo 12 protiletadlových neřízených raket ráže 75 mm.
J 29B se zúčastnil v rámci mise OSN bojů v Kongu. Zde bylo nasazeno od roku 1961 pět J 29B které se zde osvědčili. Výhodou byla jejich schopnost provozu z polních letišť a minimální udržba.
Použité zdroje:
Encyklopedie letadel světa
časopis ATM
http://www.canit.se/~griffon/aviation/text/29tunnan.htm
http://www.airwar.ru

V minulých dílech této mini série o švédských stíhacích letounech jsem se snažil přiblížit něco málo o vývoji švédské konstrukční školy. Ta začala doslova na nule a postupně se díky licencím i bezlicenční výrobě dokázala vypořádat s jejím hlavním posláním – vyzbrojením Flygvapnet.
Po ukončení WW2 bylo jasné, že stávající letouny nemohou výkonově stačit na novější stíhací letouny. V roce 1946 tak dochází k nákupu přebytečné techniky od spojenců. Je zakoupeno 90 kusů P-51D - švédské označení J 26, 70 kusů průzkumných Spitfire PR. 19 - S 31a 60 kusů Mosquit NF.19 - J 30. Již v roce 1946 bylo zakoupeno 80 ks de Havilland Vampire F.1 - J 28A, doplněných v roce 1948 o dalších 200 ks de Havilland Vampire FB.50 - J 28B. Lze také narazit na označení A 28.
Jak jsem napsal již dříve, otevřela se tak možnost vyrábět v licenci motory Goblin. Vlastní vývoj motorů byl zastaven, vývoj stíhacího letounu R.101 byl zastaven. Švédům se ale podařilo získat informace o německých projektech letounů se šípovým křídlem. Koncem roku 1945 byly zahájeny práce na novém projektu R.1001 využívající právě informace získané z německých projektů. Jako pohon měl sloužit licenční Goblin. Další vývoj byl směrován k použití výkonnějšího motoru de Havilland Ghost o tahu 21,5 kN. Měl však větší průměr než Goblin, proto měl trup poněkud bachratý tvar. Tvar křídla byl vyzkoušen na upraveném letounu SAAB 91A Safir, šlo o poloviční velikost skutečného křídla. Šípovitost křídla byla 25°, šlo o jeden z prvních projektů v Evropě používající šípové křídlo. To bylo vybaveno kvůli snížení přistávací rychlosti rozsáhlou mechanizací. Projekt R.1001 byl koncem roku 1946 představen Flygvapnet, velení rozhodlo o stavbě tří prototypů (později objednán ještě jeden), projekt obdržel i oficiální tovární označení - SAAB 29.
První vzlet byl naplánován na 1.9.1948, pilotem byl britský pilot W/C Robert Moore. Při letu došlo k poruše hydrauliky podvozku, ten nešel zatáhnout. Ale již čtvrtý prototyp z roku 1950 je považován za předsériový. První série začala přicházet k letectvu v květnu 1951, vojenské označení bylo J 29A. Této verze bylo v rozmezí let 1951-1953 vyrobeno 224 kusů. Piloti letoun podle jeho vzhledu překřtili na TUNNAN, což znamená švédsky sud.
Další verzí byl J 29B, v bitevní verzi A 29B. Tato verze měla odstranit nevýhodu předchozí verze, nízkou zásobu paliva. Verze A sice mohla nosit pod křídlem přídavné nádrže, potom ale nezbylo místo pro další vyzbroj. Verze B měla v křídlech umístěné integrální nádrže o velikosti 720 litrů. Označení J a A označovalo pouze umístění letounu u křídla, jinak šlo o identické letouny. První sériové kusy dostalo letectvo v květnu 1953, celkem bylo do roku 1955 vyrobeno 361 kusů této verze.
Potřeba výkonnějších letounů si vynutila úpravu J 29. Vznikla experimentální verze D, vybavená motorem s možností použití přídavného spalování. U verze E bylo upraveno křídlo, výsledkem byla verze J 29F. Ta nebyla vyráběna jako nová série, jednalo se o přestavby již vyrobených verzí B a E. První vzlet verze F se uskutečnil v březnu 1954. Je použit motor RM-2B o taku 22,2/27,4 kN. Celkem bylo do konce roku 1958 přestavěno 210 letounů. Tato verze později umožňovala používat řízené střely Rb.24, což je licenční AIM-9B Sidewinder. 30 kusů bylo prodáno v letech 1961-62 do Rakouska.
Mimo stíhací a bitevní verze byla vyráběna i průzkumná verze pod označením S 29C. Bylo vyrobeno (1954-1956) celkem 76 letounů.
technická data J 29A/B/F
délka – 10,23 m
rozpětí – 11 m
výška – 3,75 m
hmotnost prázdná – 4580/4640/4845 kg
hmotnost maximální – 7530/8170/8375 kg
výkon motoru – 22,2/22,2/27,4 kN
max. rychlost – 1035/1035/1060 km/h
dostup – 11700/13700/15500 m
zásoba paliva – 1430/2150/2150 l
osádka – 1
Výzbroj všech stíhacích a bitevních verzí tvořili kanony Bofors ráže 20 mm (4x20) umístěné na spodní straně přídě. Na závěsníky bylo možno umístit výzbroj o hmotnosti až 1000 kg. Běžnou vyzbroj tvořilo 12 protiletadlových neřízených raket ráže 75 mm.
J 29B se zúčastnil v rámci mise OSN bojů v Kongu. Zde bylo nasazeno od roku 1961 pět J 29B které se zde osvědčili. Výhodou byla jejich schopnost provozu z polních letišť a minimální udržba.
Použité zdroje:
Encyklopedie letadel světa
časopis ATM
http://www.canit.se/~griffon/aviation/text/29tunnan.htm
http://www.airwar.ru