Dassault Mirage III
Napsal: 8/4/2007, 10:45
Dassault Mirage III – legendární „přelud“
Mirage… po vyslovení tohoto slova se asi každému kdo se trochu zajímá o vojenskou techniku vybaví letadlo. Někdo si vybaví Mirage III nebo 5, někdo si vzpomene na Mirage F-1 nebo na Mirage 2000. Ti hloubavější si vybaví třeba bombardér Mirage IV, někteří zapátrají v paměti a vybaví si třeba pokusný Balzac nebo izraelské „Mirage“ Nesher… Ano, to všechno je velká rodina letounů s rodokmenem Mirage.
Historie letounů se značkou Mirage začíná na počátku 50. let minulého století. Probíhal konflikt v Koreji a letečtí konstruktéři vyhodnocovali dosavadní nasazení proudových letounů na korejském nebi. Konstruktérům firmy Dassault vyšel jako ideál lehký stíhací letoun s mírně nadzvukovou rychlostí, používající menší proudové motory a pro vzlet a boj měl používat doplňkový raketový motor. V roce 1954 vypsalo ministerstvo letectví soutěž na nový nadzvukový letoun, do soutěže se mimo firmy Dassault přihlásily i státní firmy Sud-Quest a Sud-Est.
Firma Dassault přihlásila do soutěže projekt MD.550, poprvé se zde objevuje dnes již legendární pojmenování Mirage. Jednalo se o stíhač s trojúhelníkovým křídlem bez VOP, poháněný dvěma motory M.D.30R Viper (licence Armstrong Siddeley Viper) s tahem po 9,61 kN. Proudové motory doplňoval raketový motor SEPR 66 s tahem 14,7 kN. Raketový motor spaloval směs furalinu a kyseliny dusičné. Prototyp MD.550 byl zalétán 25.6.1955. Letoun rozhodně nevynikal nějakou převratnou rychlostí, s proudovými motory dokázal létat jen rychlostí Mach 1,15, se zapojeným raketovým motorem to bylo jen Mach 1,3. Problematická byl i výzbroj, letoun mohl nést jen jednu řízenou střelu Matra R-510. Proto se plánovalo postavení nového prototypu Mirage II s dvěma motory Turbomeca Gabizo s tahem po 15 kN. Jeho stavba však byla odložena ve prospěch nového projektu, vyvíjeného na náklady firmy Dassault. Ten nesl dnes již světoznámé označení Mirage III.
Dassault ponechal u nového typu stejnou koncepci jako u předchozího prototypu, místo dvou motorů byl použit francouzský motor SNECMA Atar 101G1 s přídavným spalováním o tahu 39,2 kN. Trup byl oproti předchůdci prodloužen, byla zvětšena plocha křídel. Prototyp Mirage III-001 poprvé vzlétl 17.11.1956. Prototyp dosáhl ve střemhlavém letu rychlosti Mach 1,6, s raketovým motorem SEPR Mach 1,8. Konstrukční úpravy vstupních přívodů vzduch a jejich doplnění regulovanými polokužely a instalace výkonnější verze motoru umožnili v dubnu 1958 dosáhnout rychlostí Mach 1,65 ve vodorovném letu.
Díky těmto výkonům byla objednána první série deseti kusů letounu Mirage IIIA, poháněné motorem Atar 9 s přídavným spalováním (41,65-58,9 kN). Jako přídavný raketový motor byl použit typ SEPR 841 (844) s tahem 16,46 kN. Letoun měl opět větší plochu křídla, byl aerodynamicky zdokonalen a pilot měl k dispozici vystřelovací sedadlo Martin-Baker Mk.4. První letoun je zalétán v květnu 1958, v říjnu dosahuje jako první francouzský letoun rychlosti Mach 2 bez použití raketového motoru.
Pro výcvik objednává Armée de l'Air stroje označené jako Mirage IIIB. Prototyp tohoto dvoumístného letounu poprvé vzlétl v říjnu 1959. Oproti verzi A měl protažený trup bez kanónů, byl odstraněn střelecký radiolokátor a přídavný raketový motor. Bylo vyrobeno 63 kusů včetně prototypu, další verze B již odpovídali jiným základním verzím (Mirage IIIBE/ IIIBJ/BL/BZ/BS) Verze Mirage IIIB-2(RV) (10 ks) byla vybavena tankovacím zařízením, sloužila pro nácvik tankování bombardéru Mirage IV. Pozdější cvičné verze nesly označení Mirage IIID.
První bojovou sériově vyráběnou verzí byl Mirage IIIC. Tato verze byla poháněna motorem Atar 9B, jako přídavný raketový pohon je použit motor SEPR 844. Ten se však v praxi příliš nepoužíval. Místo něj se montovala dvojice revolverových kanónů DEFA 552 ráže 30 mm. Letoun byl vybaven radiolokátorem Thomson-CSF Cyrano I, výzbroj mohli tvořit řízené PLŘS Matra R-511 nebo R-530 (1 x pod trupem) a AIM-9 Sidewinder (2 x pod křídlem). Armée de l'Air objednala 95 letounů které používala jako součást PVOS.
Mirage IIIC byl velmi úspěšně exportován, Izrael objednal 72 kusů verze Mirage IIICJ. Tato verze nebyla již vybavena raketovým motorem a měla v základu kanónovou výzbroj. S velkým úspěchem skončilo jejich první bojové nasazení během Šestidenní války. Mirage IIICZ byla určena pro Jihoafrickou republiku, bylo dodáno 16 kusů upravených pro taktické útoky v malých výškách.
Po úspěšné stíhací verzi IIIC se na scéně objevuje víceúčelová verze s označením Mirage IIIE. První prototyp je zalétán v dubnu 1961. Pohání ji motor Atar 9C s tahem 60,7 kN, raketový motor SEPR 844 se již montuje pouze jako odhazovatelný a většinou se nepoužívá. Verze E je nasazována jako taktický letoun, systém Thomson-CSF Cyrano II je doplněn taktickým navigačním systémem TACAN. Letoun má pět závěsů pod trupem a křídly, lze používat pumy i řízené střely vzduch – země (AS). Výzbroj stíhací verze odpovídá verzi C, součástí jsou dva kanóny DEFA 552, každý s palebným průměrem 125 nábojů.
Tato verze je opět hojně exportována do mnoha zemí – verze IIIEA (Argentina), IIIEBR (Brazílie), IIIEZ (JAR), IIIEL (Libanon), IIIEP (Pákistán), IIIEE (Španělsko) a IIIEV (Venezuela). Mimo to jsou verze Mirage III vyráběné i licenčně. Austrálie v roce 1960 projevila zájem o 100 kusů Mirage III. Místo francouzského motoru měla mít australská verze licenčně vyráběný motor Rolls-Royce Avon 67 s tahem 44,5/71,2 kN. Nakonec je v Austrálii licenčně vyráběna verze s původními Atary, je vyrobeno 98 letounů Mirage IIIO + dva vzory z Francie. 53 letounů je ve verzi stíhací (OF), zbytek jsou taktické stroje (OA). Austrálie používá i cvičné stroje IIIOD.
Švýcarsko se rozhodlo objednat v roce 1962 sto kusů upravené verze E, označené jako Mirage IIIS. Letouny se měly stavět ve Švýcarsku. Nakonec se kvůli stoupající ceně letounu vyrobilo jen 36 kusů. Verze S používala místo systému Cyrano americký systém Hughes TARA 1S pro PLŘS HM-55S Falkon. Dalších 18 letounů je postaveno ve verzi IIIRS, jedná se o taktické průzkumné stroje.
Ještě něco málo o taktické průzkumné verzi. Je označena jako Mirage IIIR, v přídi je umístěno pět kamer. Tato verze je odvozena od verze IIIE, má však avioniku z verze IIIC. Verze s avionikou verze E a v přídi panoramatickou kameru je označena jako Mirage IIIRD.
Určitě by toho šlo o verzi Mirage III napsat víc, ale snad vám bude stačit tento základní přehled. Příště snad něco o verzi Mirage 5/50
technická data Mirage IIIE
délka – 15 m
rozpětí –8,22 m
výška – 4,5 m
hmotnost prázdná 7050 kg
hmotnost maximální – 13500 kg
max. rychlost – Mach 2,2
dostup – 17000 m
max. dolet – 2400 km
osádka – 1
Použité zdroje:
Encyklopedie letadel světa
Václav Němeček – Vojenská letadla 5
http://www.dassault-aviation.com
http://wikipedia.org
Mirage… po vyslovení tohoto slova se asi každému kdo se trochu zajímá o vojenskou techniku vybaví letadlo. Někdo si vybaví Mirage III nebo 5, někdo si vzpomene na Mirage F-1 nebo na Mirage 2000. Ti hloubavější si vybaví třeba bombardér Mirage IV, někteří zapátrají v paměti a vybaví si třeba pokusný Balzac nebo izraelské „Mirage“ Nesher… Ano, to všechno je velká rodina letounů s rodokmenem Mirage.
Historie letounů se značkou Mirage začíná na počátku 50. let minulého století. Probíhal konflikt v Koreji a letečtí konstruktéři vyhodnocovali dosavadní nasazení proudových letounů na korejském nebi. Konstruktérům firmy Dassault vyšel jako ideál lehký stíhací letoun s mírně nadzvukovou rychlostí, používající menší proudové motory a pro vzlet a boj měl používat doplňkový raketový motor. V roce 1954 vypsalo ministerstvo letectví soutěž na nový nadzvukový letoun, do soutěže se mimo firmy Dassault přihlásily i státní firmy Sud-Quest a Sud-Est.
Firma Dassault přihlásila do soutěže projekt MD.550, poprvé se zde objevuje dnes již legendární pojmenování Mirage. Jednalo se o stíhač s trojúhelníkovým křídlem bez VOP, poháněný dvěma motory M.D.30R Viper (licence Armstrong Siddeley Viper) s tahem po 9,61 kN. Proudové motory doplňoval raketový motor SEPR 66 s tahem 14,7 kN. Raketový motor spaloval směs furalinu a kyseliny dusičné. Prototyp MD.550 byl zalétán 25.6.1955. Letoun rozhodně nevynikal nějakou převratnou rychlostí, s proudovými motory dokázal létat jen rychlostí Mach 1,15, se zapojeným raketovým motorem to bylo jen Mach 1,3. Problematická byl i výzbroj, letoun mohl nést jen jednu řízenou střelu Matra R-510. Proto se plánovalo postavení nového prototypu Mirage II s dvěma motory Turbomeca Gabizo s tahem po 15 kN. Jeho stavba však byla odložena ve prospěch nového projektu, vyvíjeného na náklady firmy Dassault. Ten nesl dnes již světoznámé označení Mirage III.
Dassault ponechal u nového typu stejnou koncepci jako u předchozího prototypu, místo dvou motorů byl použit francouzský motor SNECMA Atar 101G1 s přídavným spalováním o tahu 39,2 kN. Trup byl oproti předchůdci prodloužen, byla zvětšena plocha křídel. Prototyp Mirage III-001 poprvé vzlétl 17.11.1956. Prototyp dosáhl ve střemhlavém letu rychlosti Mach 1,6, s raketovým motorem SEPR Mach 1,8. Konstrukční úpravy vstupních přívodů vzduch a jejich doplnění regulovanými polokužely a instalace výkonnější verze motoru umožnili v dubnu 1958 dosáhnout rychlostí Mach 1,65 ve vodorovném letu.
Díky těmto výkonům byla objednána první série deseti kusů letounu Mirage IIIA, poháněné motorem Atar 9 s přídavným spalováním (41,65-58,9 kN). Jako přídavný raketový motor byl použit typ SEPR 841 (844) s tahem 16,46 kN. Letoun měl opět větší plochu křídla, byl aerodynamicky zdokonalen a pilot měl k dispozici vystřelovací sedadlo Martin-Baker Mk.4. První letoun je zalétán v květnu 1958, v říjnu dosahuje jako první francouzský letoun rychlosti Mach 2 bez použití raketového motoru.
Pro výcvik objednává Armée de l'Air stroje označené jako Mirage IIIB. Prototyp tohoto dvoumístného letounu poprvé vzlétl v říjnu 1959. Oproti verzi A měl protažený trup bez kanónů, byl odstraněn střelecký radiolokátor a přídavný raketový motor. Bylo vyrobeno 63 kusů včetně prototypu, další verze B již odpovídali jiným základním verzím (Mirage IIIBE/ IIIBJ/BL/BZ/BS) Verze Mirage IIIB-2(RV) (10 ks) byla vybavena tankovacím zařízením, sloužila pro nácvik tankování bombardéru Mirage IV. Pozdější cvičné verze nesly označení Mirage IIID.
První bojovou sériově vyráběnou verzí byl Mirage IIIC. Tato verze byla poháněna motorem Atar 9B, jako přídavný raketový pohon je použit motor SEPR 844. Ten se však v praxi příliš nepoužíval. Místo něj se montovala dvojice revolverových kanónů DEFA 552 ráže 30 mm. Letoun byl vybaven radiolokátorem Thomson-CSF Cyrano I, výzbroj mohli tvořit řízené PLŘS Matra R-511 nebo R-530 (1 x pod trupem) a AIM-9 Sidewinder (2 x pod křídlem). Armée de l'Air objednala 95 letounů které používala jako součást PVOS.
Mirage IIIC byl velmi úspěšně exportován, Izrael objednal 72 kusů verze Mirage IIICJ. Tato verze nebyla již vybavena raketovým motorem a měla v základu kanónovou výzbroj. S velkým úspěchem skončilo jejich první bojové nasazení během Šestidenní války. Mirage IIICZ byla určena pro Jihoafrickou republiku, bylo dodáno 16 kusů upravených pro taktické útoky v malých výškách.
Po úspěšné stíhací verzi IIIC se na scéně objevuje víceúčelová verze s označením Mirage IIIE. První prototyp je zalétán v dubnu 1961. Pohání ji motor Atar 9C s tahem 60,7 kN, raketový motor SEPR 844 se již montuje pouze jako odhazovatelný a většinou se nepoužívá. Verze E je nasazována jako taktický letoun, systém Thomson-CSF Cyrano II je doplněn taktickým navigačním systémem TACAN. Letoun má pět závěsů pod trupem a křídly, lze používat pumy i řízené střely vzduch – země (AS). Výzbroj stíhací verze odpovídá verzi C, součástí jsou dva kanóny DEFA 552, každý s palebným průměrem 125 nábojů.
Tato verze je opět hojně exportována do mnoha zemí – verze IIIEA (Argentina), IIIEBR (Brazílie), IIIEZ (JAR), IIIEL (Libanon), IIIEP (Pákistán), IIIEE (Španělsko) a IIIEV (Venezuela). Mimo to jsou verze Mirage III vyráběné i licenčně. Austrálie v roce 1960 projevila zájem o 100 kusů Mirage III. Místo francouzského motoru měla mít australská verze licenčně vyráběný motor Rolls-Royce Avon 67 s tahem 44,5/71,2 kN. Nakonec je v Austrálii licenčně vyráběna verze s původními Atary, je vyrobeno 98 letounů Mirage IIIO + dva vzory z Francie. 53 letounů je ve verzi stíhací (OF), zbytek jsou taktické stroje (OA). Austrálie používá i cvičné stroje IIIOD.
Švýcarsko se rozhodlo objednat v roce 1962 sto kusů upravené verze E, označené jako Mirage IIIS. Letouny se měly stavět ve Švýcarsku. Nakonec se kvůli stoupající ceně letounu vyrobilo jen 36 kusů. Verze S používala místo systému Cyrano americký systém Hughes TARA 1S pro PLŘS HM-55S Falkon. Dalších 18 letounů je postaveno ve verzi IIIRS, jedná se o taktické průzkumné stroje.
Ještě něco málo o taktické průzkumné verzi. Je označena jako Mirage IIIR, v přídi je umístěno pět kamer. Tato verze je odvozena od verze IIIE, má však avioniku z verze IIIC. Verze s avionikou verze E a v přídi panoramatickou kameru je označena jako Mirage IIIRD.
Určitě by toho šlo o verzi Mirage III napsat víc, ale snad vám bude stačit tento základní přehled. Příště snad něco o verzi Mirage 5/50
technická data Mirage IIIE
délka – 15 m
rozpětí –8,22 m
výška – 4,5 m
hmotnost prázdná 7050 kg
hmotnost maximální – 13500 kg
max. rychlost – Mach 2,2
dostup – 17000 m
max. dolet – 2400 km
osádka – 1
Použité zdroje:
Encyklopedie letadel světa
Václav Němeček – Vojenská letadla 5
http://www.dassault-aviation.com
http://wikipedia.org
