Mikojan Gurjevič MiG-35
Napsal: 7/5/2007, 16:13
MiG-35 představen.
Mezi 7 a 11 únorem 2007 proběhla v indickém Bangalore výstava AERO INDIA 2007. V první řadě se jednalo o svátek vzdušných sil Indie. Indickému vojenskému letectvu totiž bude v říjnu tohoto roku 75 let. Za tu dobu prodělalo obrovský růst a navázalo na tradice původně britských vzdušných sil. Právě na této výstavě se rozhodlo RSK MiG představit letoun MiG-35. Nejedná se o zcela nový letoun, ale pro Indian Air Force na míru přestavěný stroj MiG-29M2 na základě požadavků tendru MMRCA (Medium Multi-Role Combat Aircraft), který Indie vypsala na dodávku 126 středních víceúčelových bojových letadel. Je to poprvé, co byl nový letoun nějaké ruské konstrukční kanceláře představen premiérově v zahraničí. Jedná se o rozvoj vývojové větve vedoucí od standardního Migu-29, přes projekt MiG-29M a MiG-29M2 Právě drak jednoho ze šesti postavených „emek“ posloužil jako základ pro představený stroj.
Jedná se o drak s číslem 154. Jde tedy o již notoricky známý MiG-29 s novou výškovkou, odstraněnými horními přisávacími kanály vzduchu k motorům a upravenou aerodynamikou náběžných hran centrovánu. Když k tomu přičteme to, že označení MiG-35 je označení výrobce, čili nikoli VVS Ruska a to, že se ve výzbroji domácích vzdušných sil asi nikdy neobjeví, tak by se dalo říci: nic nového. Není to ovšem až tak pravda.
RSK MiG letoun nabídl a v podstatě na míru vybavil právě pro indický tendr MMRCA (vyhlášený počátkem roku 2005), ne neprávem nazývaný „obchod století“, jde tu o ne méně jak o 7mld dolarů!! A to už opravdu stojí za nějakou tu práci. Indie se ale nechce stát jen pouhým importérem letadla. Podmínky jsou více než tvrdé. Prvních 18 strojů má být dodáno od zahraničního výrobce, ale další mají již být postaveny doma a postupně má celá výroba přejít do Hindustan Aeronautics Limited. A to včetně motoru, kompletního elektronického vybavení včetně radiolokátoru. Indie chce zkrátka a dobře postupně nové technologie ovládat a ne jen importovat. Indie požaduje víceúčelový nadzvukový letoun se vzletovou hmotností 14 – 24t, s systémem tankování za letu, radiolokátorem s aktivní anténou, s moderními systémy REB.
A právě tím má MiG-35 být. My si nebudeme všímat již tak známého letounu, ale právě jeho vybavení, které mu dalo nové typové označení.
Radar: Je základem každého moderního letounu. Pochází od Moskevského Fazotronu, tedy NIIR, tedy tradičního producenta leteckých RL, který je už v součastné době ve většinovém vlastnictví právě majitelů RKS Mig. Jde o radiolokátor Žuk-AE (Aktivnyj Exportnyj).
Jde o moderní RL s pevnou aktivní fázovanou anténou s elektronickým vychylováním paprsku.
Na představeném letounu byl radar s anténou o průměru 575mm s 680 aktivními prvky. Jde o 220 kg těžký radar pracující v pásmu X s dosahem na cíl velikosti stíhacího letounu 130km. Je schopný sledovat 30 cílů a na 6 z nich navádět ŘS. Jedná se o první variantu označenou FGA29. Tato varianta určená i jako modernizace pro letouny MiG-29 je předchůdcem konečné varianty pro sériové stroje označené Žuk-AE/FGA35. Tato, pro sériový stroj určená varianta by měla mít anténu o průměru 700mm a 1064 aktivních prvků. Dosah 200km a schopnost sledovat 60/6 cílů. Vývoj této sériové varianty ještě probíhá.
Optické lokátory: Jíž od let 70tých, od letounů MiG-23 a MiG-25PD jsou sovětské stíhací letouny vybavovány IČ čidly začleněnými do avioniky letounu podobně jako radiolokátor. V generaci další, to je MiG-29, se objevil systém spojený i s přilbovým zaměřovačem a doplněný o laserový dálkoměr. Nyní byl vytvořen systém nový. Pochází od Tomského NIIPP (Научно-исследовательский институт полупроводниковых приборов). Je to první práce tohoto institutu pro letectví, do té doby pracujícího na systémech kosmických projektů jako třeba systémy pro Glonass, ISS…. Nejedná se tedy o potomka OEPS-29 z Migu-29 a její autoři z dnešního UONZ (Уральский оптико-механический завод) z Jekatěrinburgu s ní nijak nesouvisí. Jde o zcela novou konstrukci, i když umístění před kabinou pilota zůstalo zachováno. Rozměry a hmotnost (78kg) umožňuji její montáž místo původní stanice, tedy modernizaci Migů-29.
Systém pod označením OLS-UEM (оптико-локационная станция) je modernizovanou verzi OLS-UE která je nabízena jako modernizace původních MiGů-29 a je montována i na Migy-33K pro Indii. Systém pracuje v rozsahu +/- 90° horizontálně a -15/+60° vertikálně. Součástí systému je termovizní a televizní kamera se společnou optikou a laserový dálkoměr/ozařovač. Ten pracuje ve dvou vlnových délkách (1,06 μm jako bezpečná a 1,57 μm jako bojová) na vzdálenost 200 – 15000m. Systém je schopen až na 45km (15km z přední polosféry) automaticky vyhledat a sledovat letoun a jeho obraz předat na obrazovku k identifikaci. V dnešní době, kdy zapnutý radar je jasným demaskujícím prostředkem je optický systém významnou taktickou výhodou.
OLS-UEM před kabinou pilota a OLS-K v kontejneru pod trupem.
Není to ale jediný podobný systém na letadle. Na stejném základě vznikla stanice OLS-K (Kontejnerová). Je umístněna v 1980mm dlouhém a 110kg těžkém kontejneru pod pravou motorovou gondolou. Je určen k vyhledávání, identifikaci a zaměření pozemních cílů. Podobně jako PL systém má termovizní, televizní kanál a laserový dálkoměr a ozařovač pro navádění protizemní munice. Součástí je i indikátor ozáření laserem. Pracuje v rozsahu celé spodní polosféry. Systém je schopen tank rozeznat a zaměřit na 20km.
Systém sebeobrany: Jde o integrovaný systém zahrnující zjištění a výstrahu v optickém, radiolokačním a laserovém spektru. Systém pracuje zcela automaticky, informuje pilota o úhroze a zajišťuje rušení systémy REB a klamnými cíly v RL i IČ spektru.
Systém výstrahy:
Není určen systém výstrahy před radiolokačními prostředky. Ve hře je standardní Ruský systém L150 Pastel anebo systém Tarang Mk 2, což je standardní systém letounů Indian Air Force. Bude záležet na zákazníkovi, kterému systému dá přednost. Systém má tři antény. Dvě v náběžné hraně křídla pokrývající přední polosféru a třetí na odtokové hraně levé SOP pokrývající polosféru zadní.
Systém optický, výstrahy před přiblížením PLŘS, SOAR (Станция Обнаружения Атакующих Ракет) pochází také z NIIPP. V její sestavě jsou dvě čidla. Jedno za kabinou pilota kryjící horní polosféru a jedno pod levou motorovou gondolou, hlídající spodní polosféru. Pracuje v IČ spektru je schopna sledovat přenosnou PLŘS na vzdálenost 10km, leteckou PLŘS na 30km a na 50km velkou pozemní ŘS. Systém poskytuje informaci o odpálení ŘS, její zaměření, zjištění směru a vzdálenosti letu. Pokud je ohrožen vlastní letoun pilot dostane hlasovou informaci o typu a směru ohrožení jako prvotní, případně informaci o ohrožení letounu letící s ním ve formaci.
Systém laserový, pocházející také NIIPP, SOLO (Станция Обнаружения Лазиерного Облучения) zajišťuje výstrahu před nasvícením laserovým dálkoměrem, případně ozařovačem. Pracuje v rozsahu 1,06 μm až 1,57 μm při ozáření ze vzdálenosti až 30km. Přesnost je 0,5°. Dvě čidla o hmotnosti 0,8kg jsou na koncích křídla a poskytující celokruhové pokrytí.
Čidlo systému SOAR pod gondolou motora a čidla SOLO na konci křídla
Systém ochrany:
Systém rušení je opět otázkou výběru zákazníka. Možnost je ruský systém SAP-518 kombinovaný jak palubních systémů v pásmech vysokých frekvencí s anténami v náběžné hraně centrovánu a v odtokové hraně pravé SOP. Poskytující podobně jako stanice výstrahy celokruhové pokrytí. V Bangaloře byla představena iniciativa RSK MiG a italské firmy Elettronica S.p.A. Z této spolupráce vznikl systém REB sebeobrany Migu-35. Podobně jako systém ruský obsahuje jak pevně instalovaný systém (pásma H-J) a kontejnerový (Pásma E-G). Nese označení ELT/568 a je možnou variantou výběru pro zákazníka.
Výmetnice klamných cílů na letounu představeném v Indii nebyly namontovány, ale základem mají být dvě raketnice s 2x16 klamnými cíly v IČ i RL oblasti o ráži 50mm. Jsou umístněny po boku zadní části motorových gondol a odpalované jsou směrem dolů.
Rozmístnění systému na povrchu letounu
Celý systém avioniky, jak ofenzivní tak defenzivní je postaven na sběrnici MIL-STD 1553B a umožňuje integraci jak nových tak stávajících systémů podle požadavků zákazníka, případně modernizace. Celým komplex v jak oblasti viditelné, infračervené, laserové tak radiolokační je velmi progresivní a představuje v součastné době asi nejkompletnější řešení ochrany bojového letounu této kategorie. V dnešní době, kdy je systémům REB a systémům snižujících pozorování cíle věnována značná pozornost je systém jistě důležitou součástí vzdušného boje.
Zdroje:
Nowa Technika Wojskowa
Internet
Mezi 7 a 11 únorem 2007 proběhla v indickém Bangalore výstava AERO INDIA 2007. V první řadě se jednalo o svátek vzdušných sil Indie. Indickému vojenskému letectvu totiž bude v říjnu tohoto roku 75 let. Za tu dobu prodělalo obrovský růst a navázalo na tradice původně britských vzdušných sil. Právě na této výstavě se rozhodlo RSK MiG představit letoun MiG-35. Nejedná se o zcela nový letoun, ale pro Indian Air Force na míru přestavěný stroj MiG-29M2 na základě požadavků tendru MMRCA (Medium Multi-Role Combat Aircraft), který Indie vypsala na dodávku 126 středních víceúčelových bojových letadel. Je to poprvé, co byl nový letoun nějaké ruské konstrukční kanceláře představen premiérově v zahraničí. Jedná se o rozvoj vývojové větve vedoucí od standardního Migu-29, přes projekt MiG-29M a MiG-29M2 Právě drak jednoho ze šesti postavených „emek“ posloužil jako základ pro představený stroj.
Jedná se o drak s číslem 154. Jde tedy o již notoricky známý MiG-29 s novou výškovkou, odstraněnými horními přisávacími kanály vzduchu k motorům a upravenou aerodynamikou náběžných hran centrovánu. Když k tomu přičteme to, že označení MiG-35 je označení výrobce, čili nikoli VVS Ruska a to, že se ve výzbroji domácích vzdušných sil asi nikdy neobjeví, tak by se dalo říci: nic nového. Není to ovšem až tak pravda.
RSK MiG letoun nabídl a v podstatě na míru vybavil právě pro indický tendr MMRCA (vyhlášený počátkem roku 2005), ne neprávem nazývaný „obchod století“, jde tu o ne méně jak o 7mld dolarů!! A to už opravdu stojí za nějakou tu práci. Indie se ale nechce stát jen pouhým importérem letadla. Podmínky jsou více než tvrdé. Prvních 18 strojů má být dodáno od zahraničního výrobce, ale další mají již být postaveny doma a postupně má celá výroba přejít do Hindustan Aeronautics Limited. A to včetně motoru, kompletního elektronického vybavení včetně radiolokátoru. Indie chce zkrátka a dobře postupně nové technologie ovládat a ne jen importovat. Indie požaduje víceúčelový nadzvukový letoun se vzletovou hmotností 14 – 24t, s systémem tankování za letu, radiolokátorem s aktivní anténou, s moderními systémy REB.
A právě tím má MiG-35 být. My si nebudeme všímat již tak známého letounu, ale právě jeho vybavení, které mu dalo nové typové označení.
Radar: Je základem každého moderního letounu. Pochází od Moskevského Fazotronu, tedy NIIR, tedy tradičního producenta leteckých RL, který je už v součastné době ve většinovém vlastnictví právě majitelů RKS Mig. Jde o radiolokátor Žuk-AE (Aktivnyj Exportnyj).
Jde o moderní RL s pevnou aktivní fázovanou anténou s elektronickým vychylováním paprsku.
Na představeném letounu byl radar s anténou o průměru 575mm s 680 aktivními prvky. Jde o 220 kg těžký radar pracující v pásmu X s dosahem na cíl velikosti stíhacího letounu 130km. Je schopný sledovat 30 cílů a na 6 z nich navádět ŘS. Jedná se o první variantu označenou FGA29. Tato varianta určená i jako modernizace pro letouny MiG-29 je předchůdcem konečné varianty pro sériové stroje označené Žuk-AE/FGA35. Tato, pro sériový stroj určená varianta by měla mít anténu o průměru 700mm a 1064 aktivních prvků. Dosah 200km a schopnost sledovat 60/6 cílů. Vývoj této sériové varianty ještě probíhá.
Optické lokátory: Jíž od let 70tých, od letounů MiG-23 a MiG-25PD jsou sovětské stíhací letouny vybavovány IČ čidly začleněnými do avioniky letounu podobně jako radiolokátor. V generaci další, to je MiG-29, se objevil systém spojený i s přilbovým zaměřovačem a doplněný o laserový dálkoměr. Nyní byl vytvořen systém nový. Pochází od Tomského NIIPP (Научно-исследовательский институт полупроводниковых приборов). Je to první práce tohoto institutu pro letectví, do té doby pracujícího na systémech kosmických projektů jako třeba systémy pro Glonass, ISS…. Nejedná se tedy o potomka OEPS-29 z Migu-29 a její autoři z dnešního UONZ (Уральский оптико-механический завод) z Jekatěrinburgu s ní nijak nesouvisí. Jde o zcela novou konstrukci, i když umístění před kabinou pilota zůstalo zachováno. Rozměry a hmotnost (78kg) umožňuji její montáž místo původní stanice, tedy modernizaci Migů-29.
Systém pod označením OLS-UEM (оптико-локационная станция) je modernizovanou verzi OLS-UE která je nabízena jako modernizace původních MiGů-29 a je montována i na Migy-33K pro Indii. Systém pracuje v rozsahu +/- 90° horizontálně a -15/+60° vertikálně. Součástí systému je termovizní a televizní kamera se společnou optikou a laserový dálkoměr/ozařovač. Ten pracuje ve dvou vlnových délkách (1,06 μm jako bezpečná a 1,57 μm jako bojová) na vzdálenost 200 – 15000m. Systém je schopen až na 45km (15km z přední polosféry) automaticky vyhledat a sledovat letoun a jeho obraz předat na obrazovku k identifikaci. V dnešní době, kdy zapnutý radar je jasným demaskujícím prostředkem je optický systém významnou taktickou výhodou.
OLS-UEM před kabinou pilota a OLS-K v kontejneru pod trupem.
Není to ale jediný podobný systém na letadle. Na stejném základě vznikla stanice OLS-K (Kontejnerová). Je umístněna v 1980mm dlouhém a 110kg těžkém kontejneru pod pravou motorovou gondolou. Je určen k vyhledávání, identifikaci a zaměření pozemních cílů. Podobně jako PL systém má termovizní, televizní kanál a laserový dálkoměr a ozařovač pro navádění protizemní munice. Součástí je i indikátor ozáření laserem. Pracuje v rozsahu celé spodní polosféry. Systém je schopen tank rozeznat a zaměřit na 20km.
Systém sebeobrany: Jde o integrovaný systém zahrnující zjištění a výstrahu v optickém, radiolokačním a laserovém spektru. Systém pracuje zcela automaticky, informuje pilota o úhroze a zajišťuje rušení systémy REB a klamnými cíly v RL i IČ spektru.
Systém výstrahy:
Není určen systém výstrahy před radiolokačními prostředky. Ve hře je standardní Ruský systém L150 Pastel anebo systém Tarang Mk 2, což je standardní systém letounů Indian Air Force. Bude záležet na zákazníkovi, kterému systému dá přednost. Systém má tři antény. Dvě v náběžné hraně křídla pokrývající přední polosféru a třetí na odtokové hraně levé SOP pokrývající polosféru zadní.
Systém optický, výstrahy před přiblížením PLŘS, SOAR (Станция Обнаружения Атакующих Ракет) pochází také z NIIPP. V její sestavě jsou dvě čidla. Jedno za kabinou pilota kryjící horní polosféru a jedno pod levou motorovou gondolou, hlídající spodní polosféru. Pracuje v IČ spektru je schopna sledovat přenosnou PLŘS na vzdálenost 10km, leteckou PLŘS na 30km a na 50km velkou pozemní ŘS. Systém poskytuje informaci o odpálení ŘS, její zaměření, zjištění směru a vzdálenosti letu. Pokud je ohrožen vlastní letoun pilot dostane hlasovou informaci o typu a směru ohrožení jako prvotní, případně informaci o ohrožení letounu letící s ním ve formaci.
Systém laserový, pocházející také NIIPP, SOLO (Станция Обнаружения Лазиерного Облучения) zajišťuje výstrahu před nasvícením laserovým dálkoměrem, případně ozařovačem. Pracuje v rozsahu 1,06 μm až 1,57 μm při ozáření ze vzdálenosti až 30km. Přesnost je 0,5°. Dvě čidla o hmotnosti 0,8kg jsou na koncích křídla a poskytující celokruhové pokrytí.
Čidlo systému SOAR pod gondolou motora a čidla SOLO na konci křídla
Systém ochrany:
Systém rušení je opět otázkou výběru zákazníka. Možnost je ruský systém SAP-518 kombinovaný jak palubních systémů v pásmech vysokých frekvencí s anténami v náběžné hraně centrovánu a v odtokové hraně pravé SOP. Poskytující podobně jako stanice výstrahy celokruhové pokrytí. V Bangaloře byla představena iniciativa RSK MiG a italské firmy Elettronica S.p.A. Z této spolupráce vznikl systém REB sebeobrany Migu-35. Podobně jako systém ruský obsahuje jak pevně instalovaný systém (pásma H-J) a kontejnerový (Pásma E-G). Nese označení ELT/568 a je možnou variantou výběru pro zákazníka.
Výmetnice klamných cílů na letounu představeném v Indii nebyly namontovány, ale základem mají být dvě raketnice s 2x16 klamnými cíly v IČ i RL oblasti o ráži 50mm. Jsou umístněny po boku zadní části motorových gondol a odpalované jsou směrem dolů.
Rozmístnění systému na povrchu letounu
Celý systém avioniky, jak ofenzivní tak defenzivní je postaven na sběrnici MIL-STD 1553B a umožňuje integraci jak nových tak stávajících systémů podle požadavků zákazníka, případně modernizace. Celým komplex v jak oblasti viditelné, infračervené, laserové tak radiolokační je velmi progresivní a představuje v součastné době asi nejkompletnější řešení ochrany bojového letounu této kategorie. V dnešní době, kdy je systémům REB a systémům snižujících pozorování cíle věnována značná pozornost je systém jistě důležitou součástí vzdušného boje.
Zdroje:
Nowa Technika Wojskowa
Internet
