O vzniku Gestapa na území Protektorátu
Napsal: 13/6/2007, 21:18
O vzniku gestapa na území Protektorátu
Od 15.3. do 15.4.1939 trvalo období vojenské správy, pak odešel z funkce velitel německé armády v Čechách a na Moravě generál von Brauchitsch. S ním skončila moc vrchního velitele armádní skupiny 3 generála Blaskowitze i šéfa civilní správy K. Henleina v Čechách. Nastalo období formovaní německé civilní správy v Protektorátu, v jejímž čele stál od 18.3.1939 protektor von Neurath. Jeho zástupcem jmenoval Hitler K. H. Franka, s funkcí státního tajemníka.
Říšský vůdce SS a policie H. Himmler usiloval o získání rozhodujícího vlivu i v českých zemích. Orientoval se při tom na osvědčeného spolupracovníka bezpečnostních složek K. H. Franka, kterého povýšil na SS-Gruppenführera, a na základě Himmlerova výnosu z 28.3.1939 byl Frank jmenován vyšším vedoucím SS a policie v Protektorátu. Tímto způsobem Frankova moc stoupla a Himmler si zajistil nezávislost bezpečnostních složek na německé správě v Protektorátu.
Na zrušení vojenské správy reagoval i šéf bezpečnostní policie a SD SS-Gruppenführer (později Obergruppenführer) R.Heydrich 5.5.1939 vydáním rozkazu o organizaci gestapa v Protektorátu. Novým velitelem SD a bezpečnostní policie byl jmenován vrchní vladní rada O.E.Rasch. Na počátku okupace nacisté nepostupovali podle předem připraveného plánu. Rasch se domníval, že v Praze bude zřízena řídící úřadovna Staatpolizieleitstelle a v Brně úřadovna Staatpolizeistelle. Situace se vyjasnila až v souvislosti s Himmlerovým výnosem. V českých zemích došlo na jeho základě ke zřízení dvou úřadoven gestapa a to Geheime Staatspolizeistelle Prag, s působností pro Čechy, a Geheime Staatspolizeistelle Brunn pro Moravu. Obě podléhaly berlínské centrále gestapa, která na základě návrhu velitele SD při říšském Protektorovi rozhodovala o zřizování venkovních služeben gestapa. Rasch byl oprávněn udělovat oběma úřadovnám gestapa v Praze a Brně příkazy, pokud nebyly v rozporu s nařízením z Berlína. Při jeho útvaru měl být zřízen spojovací štáb německé kriminální policie.
Současně Heydrich uložil, že výstavba služeben má odpovídat organizační výstavbě gestapa. Heydrich se v rozkaze nezabýval vztahem ke K.H.Frankovi, protože otázky podřízenosti byly dříve vyřešeny Himmlerem, ale za zmínku stojí, že Heydrich jako říšský Němec nemohl Frankovi zpočátku”přijít na chuť”.Viděl v něm stále ”sudeťáka”, který se dostal mezi elitu. A tak si Frank svou pozici v bezpečnostním aparátu musel prosadit. Byl na tom ovšem od počátku lépe než Henlein, který se opíral o Canarisův abwehr.
Ve štábu pražského velitele bezpečnostní policie se rozběhla příprava nové dislokace gestapa, a došlo k personálním změnám. Rasche, který se vrátil do říše, nahradil v létě 1939 generálporučík Dr. W.Stahlecker. Na místo jeho zástupce dosadil Hendrich svého oblíbence, bývalého automechanika SS-Obersturmbannfuhrera Horst Böhmeho. Současné s tím mu svěřil i tajné poslaní, aby Stahleckera, v němž Heydrich spatřoval svého protivníka, hlídal a aby na něho donášel. Tento systém uplatňoval Heydrich v cele své praxi. Nikdo z jeho podřízených si nemohl byt jist tím, že není pod kontrolou, a současně si Heydrichovo vedení tímto způsobem zjišťovalo o každém informace z několika zdrojů. Jako vedoucí úřadovny gestapa v Praze nastoupil v červnu 1939 SS-Sturmbannführer vládní rada dr. Hans Urlich Geschke. V době své působnosti ve funkci šéfa gestapa v Kielu se poznal dobře s Heydrichem, jehož manželka Lina tam měla dům po rodičích. Odtud se také Geschke znal dobře, ne přátelsky s vedoucím pražské SD H.Böhmem, neboť tem vedl dříve v Kielu služebnu SD. Vzájemnou nevraživost a neustálé konflikty mezi oběma vyřešil Heydrich později přeložením Geschkeho do Mnichova. Nyní se oba bývalí rivalové znovu setkali v Praze. Tento faktor přispěl k tomu, že mezi gestapem a SD se vytvořil vztah trvalého napětí.
Místo jednoduchého organizačního členěni operačních skupin bylo od léta 1939 zaváděno u úřadoven gestapa v Praze a v Brně složitější vnitrní uspořádání, které odpovídalo organizačnímu členěni obdobných úřadoven v říši. Veliteli a jeho zástupci podléhala úřadovna s přibližně touto strukturou:
1.odděleni - osobní záležitosti zaměstnanců, vnitrní správa.
2.odděleni - exekutiva.
Referáty:
II A - komunismus, marxismus, levicové hnutí.
II B - církve, sekty, Židé
II BM - české pravicové hnuti odporu
IIC - německá opozice
IID - vazba, předávání do koncentračních taborů
IIE - porušovaní pracovní morálky, hospodářské záležitosti
IIE,F,G,H,I,J,K,P,S - kartotéky, porušeni zákona Němci, tisk, mravní záležitosti, homosexuálové
3.oddělení - obranné zpravodajství
Nejdůležitější bylo odděleni II a III, tedy exekutiva a kontrarozvědka. Všechny hlavni pozice obsadil personál gestapa rekrutující se z říšských Němců.
Avšak od samého počátku se úřadovny gestapa potýkaly s problémem, což byl nedostatek personálu, ovládající český jazyk, a znalost české mentality. A tak gestapo využilo příslušníků německé menšiny, kvůli znalosti jazyka. Tito se však nestali policejními úředníky gestapa, neboť byli zařazeni jen jako kriminální zaměstnanci, tlumočnici, (Kriminal-Angestellter) - jednalo se o pomocné sily. Z tohoto důvodu také nepostupovali po funkčním žebříčku. Šéfové úřadoven gestapa povazovali jejich přijetí jen jako nouzové řešení. O přijímání a skoleni přijetí k bezpečnostní policii se většinou dělo přeřazením z jiné policejní složky, nebo z rad SS. Pokud se někdo sám přihlásil o službu v tajné policii musel být říšský statni příslušník, německý občan, člen NSDAP(v protektorátu SDP), musel prokázat arijsky původ, a splňovat věkovou hranici 18-35 let, a také zdravotní požadavky. Uchazeče doporučoval organ nacistické strany v míste jeho bydliště i příslušná služebna SD
V případě, že splňoval tyto předpoklady, byl přijat na zkoušku a praktikoval jako čekatel 9 měsíců. Z toho 5 u gestapa a po 2 měsících u kriminální policie a SD. Během teto doby se musel naučit psát na stroji a ovládat těsnopis. Pak ho cekal 3-měsíční kurs na kriminalistické odborné škole v Berlině-Charlottenburgu. Po absolvováni zkoušky se stal teprve nejnižším úředníkem gestapa, tedy kriminálním asistentem. Na tomto stupni setrvávali úřednici někdy až 3 roky. Návrh na povýšeni podávali vedoucí Úřadoven. Funkci kriminálního inspektora mohl úředník gestapa získat pouze v případě, že absolvoval odborný kurs na kriminalistické škole, a složil zkoušku II,stupně.
Pro úplnost uvádím ještě podmínky pro zařazení do středních řídících funkci, do nichž mohli přicházet uchazeči ze dvou okruhu. Buď středních kádrů bezpečnostní policie, nebo z jiných zaměstnaní. Tady se předpokládalo střední vzdělaní, psaní na stroji, těsnopis. Uchazeč z rad bezpečnostní policie musel mít odslouženy nejméně 2 roky, věk do 35 let, a musel absolvovat 3-měsíční praktické přezkoušení u úřadu tajné statni policie. Pokud uchazeč pocházel z nepolicejního zaměstnaní, musel mít střední nebo vysokoškolské vzděláni, přičemž se zvýhodňovali uchazeči se znalostmi cizích jazyku. Potom absolvovali nejprve 9-měsíční skoleni, pak 3-měsíční kurs a zkoušku I stupně. Jestliže splnili uchazeči stanovené podmínky, odcházeli do 10-měsíčního kursu v Berlině-Charlottenburgu, a po složeni ústních a písemných zkoušek získávali označeni kriminální komisar na zkoušku. A teprve po prokázaní ”schopnosti” v praxi trvající okolo 6 měsíců, se jim dostalo jmenování kriminálním komisařem.
Ač byl systém vzdělávání příslušníků gestapa velmi náročný, nesmíme zapomenout, že v radě případů dosazovali Himmler i Heydrich svoje oblíbence z rad SS do vyšších funkci. Z teto praxe vyplývala značná rivalita mezi vyššími úředníky gestapa, kteří v tomto povolaní působili již roky, s dosazenými kariéristy z rad SS, kteří neměli ani střední vzdělaní ani kriminalistickou praxi. Také je třeba dodat, že ve fašistickém státě byl pociťován nedostatek úředníků gestapa, takže později byl předpis o vzdělaní zatlačen do pozadí, a objevovalo se stale více výjimek. Jak jsem již napsala, snažili se šéfové úřadoven v Praze a v Brně řešit problém nedostatku kádrů přijímáním pomocných zaměstnanců za tlumočníky, písařky a pomocné sily. Pro ne nebyly podmínky tak přísné, protože se nejednalo v pravém smyslu o úředníky gestapa. Nemuseli podstupovat proces vzdělávání a zkoušek. Tito kriminální zaměstnanci byli však používáni k úzce vymezeným učelům.
Inger Keränen
Kuusamo-Finland
10.2.2007
Prameny:
Aronson - Heydrich und die Anfänge des SD und Gestapo 1931-35. Berlin 1961
Freimund.K. - Konec pražského gestapa. Praha 1972
Crankshaw.E. - Die Gestapo. Berlin 1964
Od 15.3. do 15.4.1939 trvalo období vojenské správy, pak odešel z funkce velitel německé armády v Čechách a na Moravě generál von Brauchitsch. S ním skončila moc vrchního velitele armádní skupiny 3 generála Blaskowitze i šéfa civilní správy K. Henleina v Čechách. Nastalo období formovaní německé civilní správy v Protektorátu, v jejímž čele stál od 18.3.1939 protektor von Neurath. Jeho zástupcem jmenoval Hitler K. H. Franka, s funkcí státního tajemníka.
Říšský vůdce SS a policie H. Himmler usiloval o získání rozhodujícího vlivu i v českých zemích. Orientoval se při tom na osvědčeného spolupracovníka bezpečnostních složek K. H. Franka, kterého povýšil na SS-Gruppenführera, a na základě Himmlerova výnosu z 28.3.1939 byl Frank jmenován vyšším vedoucím SS a policie v Protektorátu. Tímto způsobem Frankova moc stoupla a Himmler si zajistil nezávislost bezpečnostních složek na německé správě v Protektorátu.
Na zrušení vojenské správy reagoval i šéf bezpečnostní policie a SD SS-Gruppenführer (později Obergruppenführer) R.Heydrich 5.5.1939 vydáním rozkazu o organizaci gestapa v Protektorátu. Novým velitelem SD a bezpečnostní policie byl jmenován vrchní vladní rada O.E.Rasch. Na počátku okupace nacisté nepostupovali podle předem připraveného plánu. Rasch se domníval, že v Praze bude zřízena řídící úřadovna Staatpolizieleitstelle a v Brně úřadovna Staatpolizeistelle. Situace se vyjasnila až v souvislosti s Himmlerovým výnosem. V českých zemích došlo na jeho základě ke zřízení dvou úřadoven gestapa a to Geheime Staatspolizeistelle Prag, s působností pro Čechy, a Geheime Staatspolizeistelle Brunn pro Moravu. Obě podléhaly berlínské centrále gestapa, která na základě návrhu velitele SD při říšském Protektorovi rozhodovala o zřizování venkovních služeben gestapa. Rasch byl oprávněn udělovat oběma úřadovnám gestapa v Praze a Brně příkazy, pokud nebyly v rozporu s nařízením z Berlína. Při jeho útvaru měl být zřízen spojovací štáb německé kriminální policie.
Současně Heydrich uložil, že výstavba služeben má odpovídat organizační výstavbě gestapa. Heydrich se v rozkaze nezabýval vztahem ke K.H.Frankovi, protože otázky podřízenosti byly dříve vyřešeny Himmlerem, ale za zmínku stojí, že Heydrich jako říšský Němec nemohl Frankovi zpočátku”přijít na chuť”.Viděl v něm stále ”sudeťáka”, který se dostal mezi elitu. A tak si Frank svou pozici v bezpečnostním aparátu musel prosadit. Byl na tom ovšem od počátku lépe než Henlein, který se opíral o Canarisův abwehr.
Ve štábu pražského velitele bezpečnostní policie se rozběhla příprava nové dislokace gestapa, a došlo k personálním změnám. Rasche, který se vrátil do říše, nahradil v létě 1939 generálporučík Dr. W.Stahlecker. Na místo jeho zástupce dosadil Hendrich svého oblíbence, bývalého automechanika SS-Obersturmbannfuhrera Horst Böhmeho. Současné s tím mu svěřil i tajné poslaní, aby Stahleckera, v němž Heydrich spatřoval svého protivníka, hlídal a aby na něho donášel. Tento systém uplatňoval Heydrich v cele své praxi. Nikdo z jeho podřízených si nemohl byt jist tím, že není pod kontrolou, a současně si Heydrichovo vedení tímto způsobem zjišťovalo o každém informace z několika zdrojů. Jako vedoucí úřadovny gestapa v Praze nastoupil v červnu 1939 SS-Sturmbannführer vládní rada dr. Hans Urlich Geschke. V době své působnosti ve funkci šéfa gestapa v Kielu se poznal dobře s Heydrichem, jehož manželka Lina tam měla dům po rodičích. Odtud se také Geschke znal dobře, ne přátelsky s vedoucím pražské SD H.Böhmem, neboť tem vedl dříve v Kielu služebnu SD. Vzájemnou nevraživost a neustálé konflikty mezi oběma vyřešil Heydrich později přeložením Geschkeho do Mnichova. Nyní se oba bývalí rivalové znovu setkali v Praze. Tento faktor přispěl k tomu, že mezi gestapem a SD se vytvořil vztah trvalého napětí.
Místo jednoduchého organizačního členěni operačních skupin bylo od léta 1939 zaváděno u úřadoven gestapa v Praze a v Brně složitější vnitrní uspořádání, které odpovídalo organizačnímu členěni obdobných úřadoven v říši. Veliteli a jeho zástupci podléhala úřadovna s přibližně touto strukturou:
1.odděleni - osobní záležitosti zaměstnanců, vnitrní správa.
2.odděleni - exekutiva.
Referáty:
II A - komunismus, marxismus, levicové hnutí.
II B - církve, sekty, Židé
II BM - české pravicové hnuti odporu
IIC - německá opozice
IID - vazba, předávání do koncentračních taborů
IIE - porušovaní pracovní morálky, hospodářské záležitosti
IIE,F,G,H,I,J,K,P,S - kartotéky, porušeni zákona Němci, tisk, mravní záležitosti, homosexuálové
3.oddělení - obranné zpravodajství
Nejdůležitější bylo odděleni II a III, tedy exekutiva a kontrarozvědka. Všechny hlavni pozice obsadil personál gestapa rekrutující se z říšských Němců.
Avšak od samého počátku se úřadovny gestapa potýkaly s problémem, což byl nedostatek personálu, ovládající český jazyk, a znalost české mentality. A tak gestapo využilo příslušníků německé menšiny, kvůli znalosti jazyka. Tito se však nestali policejními úředníky gestapa, neboť byli zařazeni jen jako kriminální zaměstnanci, tlumočnici, (Kriminal-Angestellter) - jednalo se o pomocné sily. Z tohoto důvodu také nepostupovali po funkčním žebříčku. Šéfové úřadoven gestapa povazovali jejich přijetí jen jako nouzové řešení. O přijímání a skoleni přijetí k bezpečnostní policii se většinou dělo přeřazením z jiné policejní složky, nebo z rad SS. Pokud se někdo sám přihlásil o službu v tajné policii musel být říšský statni příslušník, německý občan, člen NSDAP(v protektorátu SDP), musel prokázat arijsky původ, a splňovat věkovou hranici 18-35 let, a také zdravotní požadavky. Uchazeče doporučoval organ nacistické strany v míste jeho bydliště i příslušná služebna SD
V případě, že splňoval tyto předpoklady, byl přijat na zkoušku a praktikoval jako čekatel 9 měsíců. Z toho 5 u gestapa a po 2 měsících u kriminální policie a SD. Během teto doby se musel naučit psát na stroji a ovládat těsnopis. Pak ho cekal 3-měsíční kurs na kriminalistické odborné škole v Berlině-Charlottenburgu. Po absolvováni zkoušky se stal teprve nejnižším úředníkem gestapa, tedy kriminálním asistentem. Na tomto stupni setrvávali úřednici někdy až 3 roky. Návrh na povýšeni podávali vedoucí Úřadoven. Funkci kriminálního inspektora mohl úředník gestapa získat pouze v případě, že absolvoval odborný kurs na kriminalistické škole, a složil zkoušku II,stupně.
Pro úplnost uvádím ještě podmínky pro zařazení do středních řídících funkci, do nichž mohli přicházet uchazeči ze dvou okruhu. Buď středních kádrů bezpečnostní policie, nebo z jiných zaměstnaní. Tady se předpokládalo střední vzdělaní, psaní na stroji, těsnopis. Uchazeč z rad bezpečnostní policie musel mít odslouženy nejméně 2 roky, věk do 35 let, a musel absolvovat 3-měsíční praktické přezkoušení u úřadu tajné statni policie. Pokud uchazeč pocházel z nepolicejního zaměstnaní, musel mít střední nebo vysokoškolské vzděláni, přičemž se zvýhodňovali uchazeči se znalostmi cizích jazyku. Potom absolvovali nejprve 9-měsíční skoleni, pak 3-měsíční kurs a zkoušku I stupně. Jestliže splnili uchazeči stanovené podmínky, odcházeli do 10-měsíčního kursu v Berlině-Charlottenburgu, a po složeni ústních a písemných zkoušek získávali označeni kriminální komisar na zkoušku. A teprve po prokázaní ”schopnosti” v praxi trvající okolo 6 měsíců, se jim dostalo jmenování kriminálním komisařem.
Ač byl systém vzdělávání příslušníků gestapa velmi náročný, nesmíme zapomenout, že v radě případů dosazovali Himmler i Heydrich svoje oblíbence z rad SS do vyšších funkci. Z teto praxe vyplývala značná rivalita mezi vyššími úředníky gestapa, kteří v tomto povolaní působili již roky, s dosazenými kariéristy z rad SS, kteří neměli ani střední vzdělaní ani kriminalistickou praxi. Také je třeba dodat, že ve fašistickém státě byl pociťován nedostatek úředníků gestapa, takže později byl předpis o vzdělaní zatlačen do pozadí, a objevovalo se stale více výjimek. Jak jsem již napsala, snažili se šéfové úřadoven v Praze a v Brně řešit problém nedostatku kádrů přijímáním pomocných zaměstnanců za tlumočníky, písařky a pomocné sily. Pro ne nebyly podmínky tak přísné, protože se nejednalo v pravém smyslu o úředníky gestapa. Nemuseli podstupovat proces vzdělávání a zkoušek. Tito kriminální zaměstnanci byli však používáni k úzce vymezeným učelům.
Inger Keränen
Kuusamo-Finland
10.2.2007
Prameny:
Aronson - Heydrich und die Anfänge des SD und Gestapo 1931-35. Berlin 1961
Freimund.K. - Konec pražského gestapa. Praha 1972
Crankshaw.E. - Die Gestapo. Berlin 1964