PALBA.CZ

Mapa operace Bagration.





Bagration 1944 X. Německá 9. A Č 1.

Díl X.

Část 1.

Ofenzíva sovětského1. Běloruského frontu generála Rokossovského (pod dohledem maršála Žukova) proti německé 9. A , začala s jednodenním zpožděním oproti ostatním frontům. Bylo to i z důvodů taktických, pro zmatení německých štábů. Tedy průzkum bojem začal 23. června 1944 a generální ofenzíva dne 24. června 1944.
Německá 9. A jejímž velitelem byl generál pěchoty generálporučík H. Jordan, se skládala z 35. as velitel generálporučík K. J. Freiherr von Lützow (6. pěší divize, 45. pěší divize, 134. pěší divize, 296. pěší divize a 383. pěší divize), 41. ts generál dělostřelectva generálporučík H. Weidling (35. pěší divize, 36. pěší divize a 129. pěší divize) a 55. as generál pěchoty generálporučík F. Herrlein (102. pěší divize a 193. pěší divize).
V celém útoku byly i některé chyby na sovětské a německé straně. U sovětské se však jejich chyby proměnily ve velké vítězství. U německé se však jejich chyby promění naopak v těžké ztráty. Po popisu těžké dělostřelecké přípravy si řekneme nejprve o sovětských chybách a jejich proměnu ve velké vítězství a potom si řekneme o německých chybách a o tom co z nich vyplynulo.
Průzkum bojem dne 23. června 1944 nepřinesl pro 3. a 48. sovětskou armádu žádné velké výsledky, jen jak později uvidíme přinutil Němce k první chybě.
Dělostřeleckou přípravu před generální ofenzívou začal 1. Běloruský front dne 24. června 1944 ve 4 hodiny ráno. Němci neprovedli žádné manévry, které jsme zaznamenali u 3. TA a 4. A, a tak mohutnost dělostřelecké přípravy a leteckých útoků plně zasáhla obranné linie německé 9. A.
Jeden obránce, který toto inferno přežil jen náhodou, je popsal pro historiky, a my si všimněme hrůznosti a morbidity těchto okamžiků, cituji:
„Granáty z ohromného množství hlavní všech kalibrů bily do našich pozic. Exploze rvaly ze země hlínu, kamení a prach a v gejzírech je vymršťovaly do výšky. Krajina kolem se změnila v měsíční, všude jen kráter vedle kráteru. V ohlušujícím infernu, v němž se vytí a kvičení střel, mnohonásobné detonace, děsivý praskot a dunění slilo v jediný zvuk a zcela znemožnilo rozeznat jednotlivé výbuchy, byly celé zákopy a střelecké okopy srovnány se zemí, bunkry rozdrceny a hluboko pohřbeny pod hromadami zeminy, zátarasy rozervány na kusy a rozmetány po okolí. Přímé zásahy roztrhaly a rozdrtily kulometná a minometná hnízda i s obsluhami, dělostřelecká postavení zahalil mrak dýmu a kouře a v jeho nejhořejší vrstvě se předtím, než dopadla na zem, kymácela a převracela děla, škubavě zmítali vojáci, zběsilou rychlostí točily urvané údy, bezhlavé trupy a části vojenské výstroje. Část munice, dělostřelci připravená k odpálení, explodovala na zemi, avšak většina granátů a hylzen, vymrštěná k nebi, vysoko ve vzduchu vybuchovala, či syčivě plála. Mezi krátery v jednu chvíli leželi mrtvý, krvácející a umírající muži, aby se v příští sekundě v oslnivém růžovém záblesku nenávratně vypařili. Ti, kdo dosud žili, se s hlavou skloněnou k zemi a se zavřenýma očima tiskli ke stěně rozdrcených, napůl zasypaných zákopů a okopů. Nad peklem explozí přelétávaly letouny s rudými hvězdami, shazovaly dolů hrozny pum a zanechávaly po sobě plameny a zkázu. V momentě, kdy hekatomby ohně a smrti kulminovaly, vyrazily na zteč ruské pěší divize.“

K pochopení toho co se v okolí Bobrujska – Hitlerem určeného čtvrtého Fester Platzu stalo si musíme říci, jak byly rozloženy německé sbory 9. A, a jednotlivé sovětské armády.
Na severu, na spojnici mezi německou 4. A a 9. A ležel německý 35. as, pod ním jižněji německý 41. ts a ještě jižněji pak 55. as. Ze sovětské strany proti německým sborům 9. A útočí 1. Běloruský front generála Rokossovského, který měl armády rozloženy takto: od severu proti německému 35. as je to sovětská 3. A, pod ní 48. A, pod ní 65. A, proti německému 41. ts spolu se sovětskou 28. A, které útočily i proti německému 55. as.
Místopisně je třeba říct, že německý 35. as a 41. ts měly za sebou západně město Bobrujsk (Fester Platz) vzdálen asi 60 km (35. as byl severovýchodně od Bobrujska a 41. ts jihovýchodně od Bobrujska).
Nejprve si řekneme jak vidí boj proti německé 9. A historická kniha východních historiků – „Velká vlastenecká válka Sovětského svazu 1941 – 1945 (Stručné dějiny)“ i s opravami přímých účastníků.
Dozvídáme se tam, že úder dne 24. června 1944, se podaří první den jen sovětské 28. a 65. armádě, tedy jižně pod Bobrujskem, proti německému 41. ts. Naopak ten den se úder nedaří severně nad Bobrujskem sovětské 3. a 48. A. Další popis událostí jak ho uvedla historická kniha „Velká vlastenecká válka Sovětského svazu 1941 – 1945“ je pak vyvracen takto, cituji:
„V knize ‚Velká vlastenecká válka Sovětského svazu 1941 – 1945‘, strana 347 – 348 ruského vydání uvádí špatně události, které se staly v prostoru Rogačeva (Rogačev ležel 10 km za německou frontou jihovýchodně od Bobrujska).“
Maršál Žukov přesně popisuje co se tehdy v prostoru Rogačeva stalo a co přineslo obrat ve vývoji situace před Bobrujskem, když zde přiznává i svoji chybu. Maršál Žukov říká a já cituji:
„Při přípravě operace nebyla dostatečně prozkoumána nepřátelská obrana na rogačevsko – bobrujském směru, takže síla jejího odporu byla podceněna. Následkem této chyby dostaly 3. a 48. armáda přidělen k průlomu širší úsek, ačkoliv neměly dostatek průlomových prostředků. Já jako představitel hlavního stanu jsem na to velení frontu včas neupozornil.
Musím uvést ještě jednu okolnost, která měla vliv na zpomalení naší činnosti v tomto prostoru. Když se připravovalo rozhodnutí o prolomení obrany, navrhl velitel 3. A generálporučík Gorbatov, aby Bacharovův ts udeřil z prostoru ležícího trochu víc na sever od původně stanoveného, a to ze zalesněného a bažinatého prostoru, kde podle jeho údajů měl nepřítel velmi slabou obranu. Tento návrh nebyl přijat a Gorbatovovi bylo uloženo, aby připravoval průlom na tom úseku, který mu určilo velení frontu, protože jinak by bylo nutné posunout na sever i hlavní úder 48. A.
Bitva začala, ale průlom nepřátelské obrany pokračoval pomalu. Když to Gorbatov viděl, požádal, aby směl realizovat svůj původní plán, podle něhož měl ts udeřit severněji. Podpořil jsem Gorbatův návrh. Operace se opravdu zdařila: nepřítel byl zahnán a Bacharovovi tankisté obešli křídlo bobrujského uskupení nepřítele a prudce vyrazili k Bobrujsku, čímž odřízli nepříteli jedinou ústupovou cestu přes Berezinu.
Po tomto zdařilém manévru sovětských vojsk začal nepřítel z čáry Žlobin – Rogačov ustupovat, ale bylo již pozdě. Jediný most u Bobrujska se 26. června octl v rukou Bacharovových tankistů. Panovův tankový sbor pronikl do prostoru severozápadně od Bobrujska a odřízl nepříteli, usazenému v tomto městě všechny ústupové cesty.
Tak vznikly 27. června v prostoru Bobrujska 2 kotle, ve kterých se ocitla německá vojska 35. as a 41. ts, celkem asi 40 000 mužů.“

Bagration 1944 X. Německá 9. A Č 2.

Díl X.

Část 2.

Konečná likvidace obou kotlů v prostoru Bobrujska byla svěřena sovětské 48. A generála P. L. Romaněnka a 105. střeleckému sboru z 65. A. Nejprve však na obklíčené jednotky německého 35. as a 41. ts z 9. A útočí 16. letecká armáda generála Rudenka a po zemi pak sovětská 48. A. Prostor obou kotlů je zahalen kouřem a vzniká v nich velké množství požárů. To hoří desítky aut a tanků, hoří PHM a mazadla. Podle těchto požárů se orientují sovětské bombardéry a shazují pumy různé váhy. Hynou stovky a tisíce německých vojáků. Kdo z nich se nevzdal – zahynul. Mezi zajatci je i velitel německého 35. as generálporučík K. J. Freiherr von Lützow.
Velení 1. Běloruského frontu společně s Žukovem rozhodne, aby se 3. a 65. armáda, 9. a 1. gardový tankový sbor v prostoru Bobrujska nezdržovaly, nýbrž, aby rychle útočily ve všeobecném směru na Osipoviči. Samotné město Osipoviči je dobyto dne 28. června 1944.
Město Bobrujsk – čtvrtý Fester Platz padne dne 29. června 1944 a ten samý den jsou zničeny obklíčené jednotky v obou kotlích.

Nyní si řekneme, jak tyto události prožívala německá 9. A (severní 35. as, uprostřed 41. ts a jižně 55. as).
Německá 9. A dostala ze zálohy skupiny armád Střed 20. td jako pomoc k řešení krizových situací v případě sovětského útoku. Německá 20. pd byla nejprve dislokována u 41. ts, tedy jihovýchodně pod Bobrujskem.
Německá 20. td vznikla v roce 1940 po pádu Francie. Za 4 roky bojů to byla velmi zkušená td, které velel generálporučík Mortimor von Kessel. Své umění 20. td prokázala v mnoha bitvách východní fronty, včetně Kurska. V době Bagrationu u ní nebyl 2. tankový prapor – probíhalo u něj přezbrojování na tanky typu Panzer V Panther. Měla tedy jen 1.tankový prapor, který měl 71 tanků Panzer IV s dlouhými hlavněmi. 20. td měla skupinu obrněnou a pěší. Každá z těchto skupin disponovala svým vlastním podpůrným dělostřelectvem včetně SHD.
Při průzkumu bojem se Sovětům, jak víme, nedařilo dne 23. června 1944 u jejich 3. A a 48. A. Jen malý průlom se podařil na styku mezi německou 4. A a 9. A. Druhý den 24. června 1944 se oběma armádám nedaří (sovětské 3. A a 48. A), ale u Němců to vyvolá dojem, že tady bude hlavní nápor Sovětů. Mezitím jižně od Bobrujska se naopak daří v těchto dnech sovětské 65. A a 28. A.
Generál Jordan, velitel německé 9. A vše špatně vyhodnotí – je přesvědčen, že jižní nápor od sovětské 65. A a 28. A vyřeší vlastními silami, tedy 41. ts a odešle na skupinu armád Střed návrh, aby se záloha skupiny armád Střed, tedy 20. td přesunula na sever k 35. as, kde zřejmě Rusové povedou hlavní úder. Skupina armád Střed na to přistoupí a přesune 20. td k podpoře 134. pd z 35. ts na severu na styku mezi 4. A a 9. A.
Kardinální chyba!
Když v poledne 24. června 1941 ničí německá 20. td u 134. pd sovětské tanky, které po dělostřelecké přípravě vyrazily do útoku a když chce 20. td provést protiútok proti pronikajícím sovětským tankům, nařídí odpoledne 9. A (generál Jordan), aby 20. td přerušila boj a přesunula se na jih od Bobrujska k 41. ts. Tady má zahájit protiútok, proti Sovětům, kteří pronikají nerušeně do týlu německých vojsk 41. ts.
Tento hrozný rozkaz, přerušení boje 20. td popisuje plukovník Fricke, zástupce velitele 59. pluku pancéřových granátníků – pěchotní složky obrněné skupiny 20. td. Líčí je těmito slovy, cituji:
„Pancéřoví granátníci vyrazili do útoku kryti palbou tanků. Sotva se začali probíjet mezi Rusy, byl útok odvolán… Měli jsme se okamžitě odpoutat od nepřítele a přesunout se na jih, abychom tam čelili vážnému nepřátelskému útoku.
Určitě si tu situaci umíte představit. Když jednotka dostane uprostřed boje rozkaz odpoutat se od nepřítele, je na ní, aby se vypořádala s velmi vážnými problémy. Uvolnit se ze sevření mohutných nepřátelských tankových sil je nepředstavitelně obtížná záležitost. Jednotky pod palbou se nemohou přesunovat běžným způsobem, a to ani v případě, že se vymaní z bezprostředního sevření nepřítele. Silnice, stezky, ale i pouhé tanky vyjeté koleje jsou ucpány týlovými vozidly a civilisty prchajícími před Rusy. Navíc na ně bez ustání útočí letadla, shazují pumy a ostřelují je z palubních zbraní. Objížďky vedly močály. Jinými slovy – přesun na jih bylo něco, co bych nerad zažil znovu.“
Ano, generálplukovník Kessel ponechá u 134. pd jednu rotu svých tanků a se zbytkem 20. td zahajuje přesun na jih. Útvar se přesunuje v noci v děsivých podmínkách.
Již 25. června v 6 hodin ráno se hlásí velitel 20. pd u 41. ts s předvojem své divize, s její pěchotní skupinou. Okamžitě dostane rozkaz, aby zaútočil na Sověty, kteří mezitím pronikají až do oblasti západně od Slobodky. Až dorazí obrněná, druhá skupina má z chodu přejít také do útoku. Útok má být veden proti sovětskému 1. gardovému tankovému sboru, který se stočil k severozápadu a hrozil odřezat Bobrujsk od západu. Německá 20. td v předešlém dni v útoku u 134. pd zničila Sovětům 60 tanků T – 34, ovšem zaplatila také krutou daň. Ztratila v boji 38 svých vlastních tanků. Nyní jí zbývá jen necelých 40 tanků (po opravách některých tanků). Sovětský 1. gardový tankový sbor převyšuje množství německých tanků několikanásobně a to má ještě k dispozici SHD.
Teprve nyní, tedy 25. června 1944 v poledne si generál Jordan, velitel 9. A se svým štábem uvědomí, že pokud 20. td nebude schopna zastavit sovětské tanky, bude Bobrujsk obklíčen a jednotky 35. as na východ od města se octnou v obklíčení.
Okamžitě generál Jordan informuje polního maršála Busche, velitele skupiny armád Střed. Žádá ho, aby směl svou 9. A stáhnout na západ. Maršál Busch mu odsekne, cituji:
„Přesně tohle jsem od vás čekal. Jenomže komunikační uzel Žlobin musí být udržen za každou cenu. Dnes večer vám k tomu nemohu nic víc říct, musím si nejdřív vyjasnit věci s OKH.“
V operačním deníku německé 9. A je zápis z 25. června 1944 a já cituji:
„Protože nám skupina armád neposkytla žádné posily, nebude 9. armáda schopna účinně vázat síly nepřátelského útoku do té doby, dokud 20. td povede útok v bažinách proti přinejmenším jednomu ruskému tankovému sboru. Útok, který nemá sebemenší vyhlídku na úspěch.“

Bagration 1944 X. Německá 9. A Č 3.

Díl X.

Část 3.

K celkovému obrazu konečného výsledku, který se u 9. A udál nám poslouží i další zápis z operačního deníku 9. A. Je z něho patrné, že generál Jordan, velitel 9. A ztratil veškeré iluze o řízení boje 9. A, tak jak ho předváděl velitel skupiny armád Střed polní maršál Busch. Generál Jordan si do operačního deníku 9. A zapsal a já cituji:
„Velení 9. armády je si katastrofálních následků všech těchto rozkazů plně vědomo. A jedině z toho důvodu, že velitel v poli je povinen plnit rozkazy svých nadřízených, musí se jimi řídit dokonce i tehdy, kdy je při jejich plnění nucen konat proti svému přesvědčení. Po tom, co své námitky a stanoviska, racionálně zdůvodněné, předal vyšším místům. Hořká pilulka, pokud člověk za rozkazy skupiny armád a za vysvětleními, podanými polním maršálem a náčelníkem jeho štábu, není schopen rozeznat sebemenší stopu po skutcích, jež by svědčily o komandantově cíleném úsilí udělat vše, co je v jeho silách, a místo toho vidí, jak poslušně plní rozkazy, jejichž smysl i samu podstatu nové události dávno překonaly a popřely.“
I z těchto šroubovaných slov generála Jordana je patrné, že v dobrý výsledek nevěřil. Jen ještě netušil co všechno jeho 9. A i jeho samotného čeká. V době kdy tato slova psal již Sověti obkličovali Bobrujsk, prodírali se směrem k Minsku a Slucku. Tehdy netušil co jeho 9. A ještě čeká.

Dne 26. června 1944 je už jasné, že 20. td jižně od Bobrujska nic nezmůže. A to ještě přijde další rozkaz, aby přerušila boj a přemístila se na jihozápad od města a tam zablokovala přístupy k němu. Kolikátý je to již přesun? Většinu času jak vidíme tráví 20. td přesuny a to v době kdy je nejvíc třeba, aby bojovala. To jsou ty největší chyby, kterých se dopouští jak generál Jordan, velitel 9. A, tak polní maršál Busch, velitel skupiny armád Střed.
My ale pokračujme!
Německá 20. td se zdržuje při přesunu, neboť Sověti zničili most přes Berezinu. Tanková divize se musí vydat oklikou k městu Titovka, kde stojí jediný neporušený silniční most přes Berezinu. Než se však stačí přesunout přes řeku (přesune se jen polovina tanků a vozového parku), dorazí ze severu ze směru od Mogileva sovětský 9. tankový sbor (jsou to ty tanky a některé nové, se kterými bojovala 20. td, když byla u 35. as u její 134. pd). Sověti svým 9. ts zaútočí na most a po krátkém boji se ho zmocní.
V tu samou dobu se pohne vpřed i levé křídlo 1. Běloruského frontu, jeho 1. gardový tankový sbor, který vyrazil ze severozápadu a zablokuje přístupy k Bobrujsku. Zároveň jezdecko – mechanizovaná skupina 1. gardového jezdeckého sboru spolu s 1. mechanizovaným sborem zamíří přímo k západu. Tato skupina má cíl – železniční a silniční uzel Baranoviči – pro Němce životně důležitý. Tudy totiž přijíždí posily Němcům pro otřesenou frontu.
Všechny tyto události mají dne 26. června 1944 vyústění v to, že si Hitler pozve tento den polního maršála Busche a generála Jordana do svého sídla v Obersalzbergu. Hitler chce vědět vše o horšící se situaci.
Polní maršál Busch tam jede s tím, že si myslí, že pohne s Hitlerem, aby ustoupil od úporného držení Fester Platzu a některých dalších míst.
Generála Jordana si Hitler pozval proto, aby vysvětlil jak řídil a řídí 20. td, aby vysvětlil její nepřesvědčivé nasazení a její neustálé přesuny. Hitler totiž tyto přesuny, pro nedostatek informací, klade za vinu veliteli 9. A generálu Jordanovi.
Při poradě jasně vyznívá, že ani generální štáb, ani skupina armád Střed, ani 9. A ještě ve dnech 26. a 27. června 1944 nemají jasno o čem sovětský útok vůbec je. Ještě vůbec netuší, že se osy obou sovětských útočných směrů mají spojit v prostoru Minska, tj. v hlubokém týlu německých vojsk. Němci ještě netuší, že Sověti soustředili takové ohromné množství vojsk( skvělá ruská „ Maskirovka). Ještě několik dní to bude všem složkám německé branné moci trvat než na to přijdou.
Hitler na této poradě povolí, aby se 9. A stáhla do pozic u Bobrujska. Ale to se děje již dávno, 9. A se už do těchto postavení dostávala v noci. Když u Hitlera probíhá porada, sovětský 9. tankový sbor již zablokoval během dopoledne všechny silnice a přechody přes Berezinu severně a jižně od Bobrujska a větší část 9. A (větší části 35. as a 41. ts) odřízl od německých vojsk na západním břehu řeky. Vzniknou tak ony 2 kotle, které jsme si popsali u hlediska Sovětů, kde jsme si popsali i jejich postupné ničení, včetně dobytí čtvrtého Fester Platzu Bobrujsk.
Ze všech těchto popisů je jasně patrné, že nejhorší roli určilo velení 9. A a skupina armád Střed pro 20. td. Třikrát až čtyřikrát ji v průběhu boje změnilo rozkaz a poslalo na jiné místo boje. To v situaci, kdy Rudá armáda měla totální převahu ve vzduchu. To v situaci, kdy terén ve kterém se 20. td pohybovala byly močály a neprostupná místa. Vždyť 20. td vlastně místo bojů od 23. června do 27. června byla stále na přesunu!
Chyby, chyby, chyby!
Většina historiků a tankových odborníků se shoduje na tom, že situaci by to sice plně nevyřešilo (pro naprostou sovětskou převahu na zemi i ve vzduchu), ale 20. td měla být rozdělena na 2 části. Ve dnech 23. a 24. června 1944 měla zůstat dislokována u 41. ts. Každá část se měla postavit čelně s bočními protiútoky sovětským tankovým sborům se severu a jihu. Sovětská převaha by stejně tyto tankové části 20. td tlačila před sebou. Ale Sověti by byli ve svých útocích zpomalováni. Řízení a zasazování 20. td bylo ze strany velitelů armády a skupiny armád Střed špatné.
Přišly tresty!
Hitler dne 27. června 1944 zbavuje velení 9. A generála Jordana za špatné řízení německé 20. td. Místo něho od 27. června 1944 přebírá velení 9. A generál tankových vojsk generálporučík von Vormann.
Druhý den, tedy 28. června 1944 zbavuje Hitler polního maršála Busche velení skupiny armád Střed. Jeho nástupcem se stane ve velení skupiny armád Střed polní maršál Walter Model.
I my polního maršála Modela známe jako Hitlerova „hasiče“. Model byl obranář!
Ve válečném deníku 9. A se objeví 29. června 1944 tento zápis, cituji:
„Zpráva o příjezdu polního maršála Modela je přijímána s uspokojením a nově vyburcovanou důvěrou.“
Bude však polní maršál Model i tady, jako obranář, proti rozjetému „ruskému medvědovi“ stačit?

Použitá literatura:
Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Paul Carell – Spálená země.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Velká vlastenecká válka.
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Mé poznámky a mapy.

Zmíněný výpadek byl způsoben mou chybou, za což se omlouvám.
Prosím všechny, aby situaci nadále nekomentovali a nevyvolávali tak "flame" diskuze.
Odpočinul jsem si .
Jedeme dál!