PALBA.CZ

Výrobky čínského leteckého průmyslu již dávno nejsou licenční či bezlicenční kopie nejrůznějších sovětských letadel, případně jejich místní odvozeniny. Dynamický rozvoj všech zúčastněných průmyslových odvětví umožnil čínským konstruktérům sestrojit pozoruhodné a výkonné letouny, byť i u nich je zřejmá přinejmenším inspirace zahraničním řešením různých technických problémů (přes oficiální popírání tohoto faktu). V Číně v poslední době vznikla řada zajímavých typů vlastní konstrukce. Jedním z nich je i stíhací-bombardovací letoun JH-7.
Před popisem samým ještě poznámka: Přesné informace o čínských vojenských letadlech se shání velmi obtížně, přístup čínské strany k jejich poskytování lze, mírně řečeno označit jako vlažný, pokud se přímo nejedná o dezinformace. Tento článek proto nemá a ani nemůže mít za cíl přinést naprosto dokonalý popis daného typu. Jedná se spíše o seznámení čtenářů Palby s méně známou konstrukcí a jako jeho autor připouštím, že jsem se mohl dopustit určitých nepřesností. Proto se v žádném případě nebráním opravám či upřesněním ze stran ostatních uživatelů tohoto portálu.

Historie JH-7 začíná v roce 1980, kdy představitelé čínských vzdušných sil vznesli požadavek na konstrukci nadzvukového stíhacího bombardéru, který by nahradil bombardovací Harbiny H-5 (čínské kopie sovětského Il-28) i útočné Q-5 Fantany (notně přepracované MiGy-19). Zadání požadovalo možnost účinných útoků klasickou i řízenou municí a především pro námořní letectvo – PLANAF i schopnost nést poměrně velké a těžké řízené protilodní střely a dále schopnost samostatné obrany ve vzdušném boji Stroj měl být dvoumístný, s posádkou pilot + operátor zbraňových systému a měl svými výkony, přístrojovým vybavením a schopnostmi nasazení v nejrůznějších podmínkách být obdobou západoevropského Tornada IDS či sovětského Su-24 Fencer.
Čínští konstruktéři navrhli vcelku rozměrný hornoplošník s kabinou pro dvoumístnou posádku v tandemovém uspořádání, dvojicí proudových motorů a výzbrojí nesenou na závěsnících pod křídlem a trupem. Projekt byl dokončen v roce 1984 a první ze šesti postavených prototypů vzlétl o čtyři roky později 14.prosince 1988. Byl poháněn dvojicí britských motorů Rolls-Royce Spey Mk.202 o tahu po 91,25 kN při přídavném spalování (stejné motory poháněly i britské verze Phantomů II – F-4K a F-4M). Vstupy motorů byly zkonstruovány patrně pevné, což letoun poněkud limitovalo při vyšších rychlostech (podobně jako Su-24), ale pro útoky zejména v malých výškách to zřejmě vyhovovalo.

Letouny dosahovaly maximální rychlosti M 1,69 (1 808 km/h) ve výšce 11 000 m, maximální (předávací) dolet byl 3 650 km. Operační dolet byl udáván 900 km, maximální dostup 15 500 m. Výzbroj o maximální váze 5000 kg byla nesena na sedmi závěsnících. Pro útoky na pozemní a námořní cíle ji měla tvořit kombinace klasických i řízených pum, neřízených a řízených raket. Ke zvýšení doletu sloužily odhoditelné přídavné nádrže. Pro vlastní obranu nesl letoun dvě samonaváděcí IR rakety typu PL-5 na lyžinách na koncích křídla. Na pravé spodní straně trupu měl namontovaný dvouhlavňový kanón ráže 23 mm konstrukčně vycházející ze sovětského GŠ-23L se zásobou 200 (některé prameny uvádějí 300) nábojů na zbraň. Posádka seděla na vystřelovacích sedačkách typu HTY-2C s parametry 0-0.

Vznikla malá série necelých 20 kusů (někde je uváděn počet 14 – 18 a stroje jsou označeny jako předsériové) a postupně, od roku 1990 byly tyto letouny zařazovány do jednotek námořního letectva. Původně originální motory RR byly postupně nahrazovány čínskými licenčními pohonnými jednotkami typu WoShang-9 (WS-9).
Stroj samotný byl označen Xian JH-7, pro případný export jako FBC-1 Flying Leopard.
Prototypy a předsériové stroje byly vybaveny vícefunkčním radarem 232H Eagle Eye schopným zachytit námořní cíle a následně na ně navádět protilodní řízené střely YJ-8 (exportní označení C-801K – písmeno „K“ zde znamená leteckou variantu střely) na vzdálenost 70 – 100 km.
Pozdější verze byly již vybaveny dopplerovským radiolokátorem typu JL-10A, který mimo navádění zbraní a řešení navigačních úloh byl schopen vést letoun v režimu kopírování terénu. Radiolokátor byl vyvinutý dle některých pramenů ve spolupráci s Izraelem, podle jiných s Ruskem. O schopnosti tohoto radaru zachytit vzdušné cíle jsem se nikde nedočetl, k dispozici je však snímek, na kterém JH-7 odpaluje raketu vzduch – vzduch, pravděpodobně typu PL-11 s poloaktivním radiolokačním navedením.
Užití takové zbraně vyžaduje radiolokátor schopný zachytit, „uzamknout“ a ozařovat vzdušný cíl po celou dobu letu rakety. Je však možné, že se jednalo o zkoušky nějaké modifikace, nikoliv sériově vyráběné varianty a nebo jde o „mlžení“ z čínské strany.
Stejně jako všechny ostatní tak i zbraňový systém procházel postupnými zkouškami a případným vylepšením. Jako hlavní protilodní zbraň byla mimo C-801K vyzkoušena a zavedena do výzbroje i C-802K, řízená střela s prodlouženým doletem z 40 km na 120 km, u níž byl letový raketový motor na TPH nahrazen motorem proudovým.

Všechny změny vedly v roce 2002 k vytvoření nové verze letounu označené JH-7A, v exportním provedení pak FBC-1M Flying Leopard II. Počet zbraňových závěsníků se zvýšil na jedenáct – šest pod oběma polovinami křídla, dva na koncích křídla, dva pod vstupy motorů a jeden centrální trupový. Zmizely aerodynamické plůtky na horní straně křídla, naopak místo jedné pomocné kýlové plochy se pod trupem objevily dvě. Větrný štítek kabiny již nebyl třídílný, nýbrž jednodílný.
Arzenál nesených zbraní se rozšířil mimo jiné i na ruské protiradiolokační rakety Ch-31P (označené jako YJ-91), televizí naváděné protizemní rakety YJ-88KD, průzkumný radiolokační kontejner AKR-8 ruského původu, zaměřovací kontejner Blue Sky (obdoba amerického navigačního a zaměřovacího systému LANTIRN), rakety vzduch-vzduch typu PL-8 a další. Podrobnější seznam zbraní je uveden v přehledu.
Značných změn však doznaly především vnitřní systémy letounu. Radiolokátor Jl-10 byl modernizován, nový byl digitální tříkanálový systém elektroimpulzního řízení, zlepšení se dočkaly rušící systémy, palubní desky byly osazeny LCD, vylepšeny byly komunikační i další systémy. Přehled palubních systémů je rovněž uveden dále.

Dle dostupných pramenů jsou letouny JH-7 a JH-7A rozmístěny u těchto jednotek:
(použity názvy v angličtině)

PLAAF
28th Air Division, základna Hangzhou, Zhenjiang
JH-7A 20 strojů

PLANAF
6th Air Division, základna Dachang, Shanghai
JH-7 40 strojů
JH-7A 14 strojů

Celkový počet vyrobených JH-7 a JH-7A odhaduji na méně než 100 kusů.

„Létající leopard“ patrně nedosahuje plně kvalit dnešních špičkových strojů v dané kategorii, tj. amerických F-15E Strike Eagle, F/A-18E/F Super Hornet a posledních útočných verzí ruského Su-27 Flanker. Přesto lze podle zveřejněných údajů předpokládat, že představuje účinný zbraňový systém schopný nebezpečných útoků především proti námořním hladinovým cílům. Navíc lze usoudit, že dochází k jeho další průběžné modernizaci, mimo jiné se plánuje montáž ruských motorů Ljulka AF-31F, které nesou i čínské Su-30MKK.
V kódu NATO nese tento letoun označení Flounder.


Dostupné technické údaje:

Rozměry
délka:………………21 m
rozpětí:…………….12,8 m
výška:…………..….6,22 m
plocha křídla:………52,3 m2

Váhy
startovací max.:……..27 500 kg
palivo max.:………….6 540 kg
výzbroj max.:………..5 000 kg

Výkony
rychlost max.:………...Mach 1,69 (ve výši 11 000 m)
operační rádius:……….900 – 1 650 km (různé údaje - pravděpodobně i dle charakteru letu)
předávací dolet:…….....3 650 km
dostup max.:……….....15 500 – 16 000 m

Výzbroj a vybavení:

Hlavňová výzbroj je uvedena v textu

Raketová výzbroj vzduch-vzduch
PL-5B/C/E…původně ruská K-13 (AA-2 Atoll), ještě původněji americký AIM-9 Sidewinder
PL-8…původně Python Mk.3 - Izrael
PL-9/C..modernizovaná PL-8
R-73…(AA-11 Archer), pouze JH-7A, moderní ruská raketa
Všechny uvedené typy mají IR naváděcí hlavice.

Raketová výzbroj vzduch-země
YJ-8K (C-801K) …protilodní střela, neseny 2 – 4 kusy
YJ-82K (C-802K)…jedná se pravděpodobně o primární zbraň zejména v jednotkách PLANAF proto si o ní řekneme něco více:
Délka: 6,4 m
Průměr trupu: 0,36 m
Rozpětí křídel: 1,22 m
Váha:…715 kg
Váha bojové hlavice: 165 kg
Pohon: proudový motor
Rychlost letu: 0,9 M
Dolet: 120 km
Navedení: inerciální, koncové radiolokační pomocí vlastního radaru
Profil letu: Přiblížení ve výšce 20-30 nad hladinou, samotný útok ve výšce 5-7 m.
Označení v kódu NATO: CSSC-8 Saccade.
Jak již bylo řečeno jedná se o leteckou variantu protilodní střely (bez raketového startovacího stupně a s pevnými, nikoliv sklopnými křídly), kterou Čína s úspěchem vyváží. Známé je její použití Hizballahem proti izraelské fregatě třídy Saar 5. Krátká zpráva na Palbě je zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=111 ... &start=100
Letoun JH-7(A) může nést 2-4 kusy na podkřídelních závěsnících.

KD-82 (C-802KD)…protizemní střela s prodlouženým doletem – pouze JH-7A
YJ-91 (ruská Ch-31)…vysokorychlostní protiradiolokační střela – pouze JH-7A
YJ-88KD…protizemní TV naváděná střela – pouze JH-7A

Neřízené rakety
ráže 57 mm
ráže 90 mm
ráže 130 mm

Bomby
50/250/500 kg klasické bomby v nejrůznějších kombinacích i na sdružených závěsnících
500 kg laserem naváděné bomby
kazetové bomby
kontejner se submunicí vzhledově notně připomínající německý systém MW-1 určený pro Tornado
Letoun může nést různé kombinace přídavných palivových nádrží o objemu 1 400 a 800 litrů.
Tankování za letu zřejmě není schopen. Existuje však nákres podvěsného tankovacího systému sestávajícího z nádrže s pevným ráhnem pod křídelním závěsníkem u tankovaného a podtrupové nádrže s navijákem, hadicí a kornoutem u tankujícího letounu. Do jaké míry byl tento nápad realizován lze jen odhadovat.
Některé zajímavé systémy elektronické výstroje
KF-1 tříkanálový systém FBW
8415 – typ palubního počítače
JL-10A pulzní dopplerovský radiolokátor
HK-13-03G – HUD
systém navádění protilodních střel
HG-563GB INS/GPS – navigační systém
Type 210 Doppler navigation systém
WL-7 radio kompas
MLS
ILS
varovný výškový systém
RKL-800A EW/ECM – radiolokační výstražný přijímač a rušič
Type 941-4G chaff/flare dispense – systém odpalování klamných cílů


Použité zkratky:
IR – Infra Red, infračervený, infračerveně naváděný
TPH – tuhé pohonné hmoty (raketového motoru)
PLAAF – People´s Liberation Army Air Force, Vzdušné síly lidové osvobozenecké armády
PLANAF – People´s Liberation Army Naval Air Force, Námořní vzdušné síly lidové osvobozenecké armády
AA – Air to Air, vzduch – vzduch (raketa)
FBW – Fly by Wire, elektroimpulzní řízení letounu – „řízení po drátě“
HUD – Head up Display, čelní průhledový display (ve výši očí)
MLS – Microwave Landing System, mikrovlnný přistávací systém
ILS – Instrument Landing Systém, systém pro přistání dle přístrojů

Další snímky najdete zde: http://www.palba.cz/forumfoto/thumbnail ... =21&page=8
Prameny:
Internet, především pak tyto stránky:
http://www.sinodefence.com
http://www.sci.fi/~fta/aviation.htm
http://www.fas.org/man/dod-101/sys/ac/row/jh-7.htm
http://www.answers.com/topic/c-802

Paráda, díky.
Jsem rád, že uvádíš dosahy RL.
Prosím Tě - ta C - 80 2K, řízená střela s prodlouženým doletem z 40km na 120km. Koncové navedení je ( při dosahu RL 100 km, nebo 120km) televizní, nebo RL, nebo samonaváděcí hlavice?

Dostupné prameny vcelku shodně uvádějí výraz "active radar", případně "active radar homing" což, jak předpokládám znamená aktivní navedení vlastním radarem v koncové fázi.

Jasan, to asi znamená, že mají i prodloužený dosah RL letounu, pro prodloužený dolet řízených střel - ď.

Proč mě to letadlo velmi vzdáleně připomíná Phantoma... Nebo že by to byla jen náhoda?

V 70. letech číňané už nemohli spoléhat na dodávky od bývalého velkého bratra, zato vraků Phantomů se kousek od hranic povalovalo vcelku dost. A někde jsem četl o výměnách zapadní technologie za zbraně.

Mi to pripomina spis Tornado az na to, ze nema menitelnou geometrii kridla.

N_Eser píše:Mi to pripomina spis Tornado az na to, ze nema menitelnou geometrii kridla.

Souhlas. Jedina shoda s Phantomem, ktera mne napada je prekryt kabiny

Když jsem uživatele Palby vyzýval k opravám případných nepřesností, netušil jsem že s nimi začnu sám.
Při novém bližším zkoumání snímku „Odpálení PL-11 z JH-7A“ jsem si všiml, že volný závěsník pod křídlem nemá namontovanou odpalovací lištu či adaptér pro příslušnou raketu. Ten je v tomto případě nutný jednak kvůli zavěšení samotnému, jednak u podobného typu AA rakety obsahuje buď katapultážní nebo pyrotechnické zařízení, které ji v okamžiku odpalu odhodí několik metrů pod letoun. Poměrně silný výšleh z raketového motoru tak nemůže poškodit vlastní nosič.
Nepředpokládám, že adaptér byl asymetricky namontován na některém závěsníku pod pravou polovinou křídla.


Snímek sám je tedy buď zdařilou montáží, což se dnes těžko rozeznává, nebo je zaznamenána dost dramatická situace, kdy JH-7A podlétává raketa odpálená z jiného letounu. V obou případech má patrně za cíl vyvolání klamného dojmu.
Správný název snímku by mohl tedy být „Neodpálení PL-11 z JH-7A “, nebo „Odpálení PL-11 z něčeho úplně jiného“, ale v článku to opravovat nebudu.

Dobrý postřeh Hornete.
Já ještě k tomu dojmu Sa. I pro mne, až nato, že je to hornokřídlý letoun, z jednoho pohledu na zemi, vyvolalo také asociaci Phantoma ( Phantom je dolnokřídlý).
Nebylo by nic divného na tom, že se v těchto dobách vzniku JH - 7, kopírovalo a tvořilo v Číně dle osvědčených vzorů východu a západu.
A jak správně Sa říká, kousek za hranicemi bylo na kopírování a zkoušky součástí dost ( Vietnam).
Řekněme si, že dnes ( jak na jiném místě poznamenává redboy) již má Čína skutečně vyspělé teamy konstruktérů vlastní výchovy.
Ale tehdy?

sa58 píše:Proč mě to letadlo velmi vzdáleně připomíná Phantoma... Nebo že by to byla jen náhoda?

V 70. letech číňané už nemohli spoléhat na dodávky od bývalého velkého bratra, zato vraků Phantomů se kousek od hranic povalovalo vcelku dost. A někde jsem četl o výměnách zapadní technologie za zbraně.

Mně to zase připomíná Anglicko-Francouzský Jaguar - je to taky hornoplošník, má to podobně řešený podvozek. Čumák a kabina jsou jiné - ty mi trochu připomínají F-14.

Hornet: nejsem si úplně jistý, zda měla Apside, od které je prý PL-11 vychází/jejíž je kopií už implementováno ono pyrotechnické uvolňování.
V časopise Take-off 7/1993 byl totiž článek o F-4 který říkal, že "k samotnému odhozu rakety bylo potřeba přes 100 elektro-mechanických funkcí", (bylo použito slovo "weapon relase") - tedy ne "ejection" nebo tak.

Navíc, pokud by bylo použito kopie LAU-115, což byl univerzální bomb/AAM rack, možná by vypouštěcí/odmršťovací mechanismus ani nebyl vidět - LAU-115 pracoval s plynem, měl 2 náplně a ty mohly být poblíž držáků - díky rozlišení té fotky by nebylo možné odlišit plynové odmršťovače od držáků [fotku LAU-115 z vhodného úhlu jsem nikdy neviděl]

Je také možné, že se na JH-7 jakožto na bitevníku používá uvolňování aerodynamickými silami spolu s opožděným zážehem, podobně jako u některých AGm raket - bitevníky neodpalují rakety na zádech, a u poloaktivně naváděné rakety dlouhého dosahu podle mě ani není pravděpodobné, že by vypouštěč manévroval tak, aby bylo zapotřebí odhozu silou.

Ještě edit: v čínské výzbroji se nevyznám ale doteď jsem si myslel, že jediný čínský letoun schopný nosit PL-11 je ta jejich kopie MiG-23

Abychom to vzali pěkně po pořádku:

Zda PL-11 jako kopie rakety Apside má přímo v sobě nějakou pyrotechnickou slož, která ji odhodí od nosiče nevím. Vždycky jsem se domníval, že zařízení pracující na jakémkoliv principu, které odhoz provádí je v adaptéru, nikoliv přímo v raketě.

Jsem přesvědčen, že případná kopie LAU-115 na uvedené fotografii, přes její menší rozlišení není. Samotný adaptér je dostatečně velký, než aby se dal přehlédnout.




Nikdy jsem se nesetkal s případem, že takto poměrně velká raketa by byla nesena přímo na závěsníku pod křídlem. Ostatně na snímku Tebou zmiňovaného „čínského MiGu-23“ tedy Jianu J-8II tato raketa na adaptéru nesena je - viz foto:


Souhlasím s Tebou, že je to jediným čínský stíhač, který je touto střelou vyzbrojený. Uváděná je verze buď J-8D nebo J-8H, v tom se prameny různí. Jen tak na okraj, mně tento letoun vzhledově připomíná spíše Su-15.

Pokud to shrnu, tak i nadále zastávám názor, že uvedená střela není odpálena z letounu na společném snímku, tak jak jsem již uvedl ve svém dodatku.

Ah, asi jsme si nerozuměli. Já měl na mysli samozřejmě závěsník - ale podle toho Take-off to vypadalo, že Aim-7E prostě od závěsníku odpadla - tedy že nebyla odmrštěna.

Připouštím možnost, že to bylo odpáleno z něčeho jiného, dokonce jako dost opravděpodobnou (J-8), ale zároveň se mi zdá, že na tom závěsníku je LAU-116 - nebo spíš něco trochu jiného. Z té fotky je to špatně vidět a dost možná to je jen má špatná interpretace, ale zdá se mi, že ten závěsník je jakoby zalomený - zvlášť v přední části je to vidět. Takže mě osobně připadá, že tam něco je.

Použil jsem na ten kus fotky edge detection filtr a ten tam také ukazuje (nezřetelnou) čáru, která vypadá jako oddělení závěsníku a adaptéru. Ikdyž možná se jedná jen o hrancii mezi boční a spodní hranou 3D objektu...

Ještě jedno upřesnění – čerstvě získaná informace.
V posledním, červnovém čísle časopisu Letectví a kosmonautika je článek věnovaný čínskému stíhači J-10. Z textu i fotografií vyplývá, že i tento moderní letoun může být vyzbrojen již zmiňovanými raketami PL-11 (tedy nejen J-8II).

Na Palbě je typu Chengdu J-10 věnovaný článek ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1633 a jeho autor, John Clark, v něm tento fakt také uvádí. I jedna z fotografií přiložených k článku informaci potvrzuje.

Čínské letectvo společně s francouzskou firmou SNECMA přezkoumává možnost nahrazení motorů WS-9 (licenční RR Spey) francouzskými motory M53 pohánějící Mirage 2000. Pokud vše dopadne zdárně bude se přestavba týkat 170 letounů.

Podľa mňa tá PL-11 môže byť odpálená z adaptéru pod pravou polovicou krídla...
Celé lietadlo mi pripadá ako kompilácia Jaguar-Tornado-Mirage CR