PALBA.CZ

REGGIANE Re.2000

V dubnu 1935 byla vypsána soutěž na jednoplošný stíhací letoun pro Reggia Aeronautica. Firma Reggiane (Officine Macchaniche Italiane Reggiane A.S.), která byla pobočkou firmy Caproni (Caproni Aeronautica Bargamasca), se rozhodla této soutěže zůčastnit až v roce 1937. Práce samotné začaly pod vedením konstruktérů Roberta Conghio a Antonia Alessia až v lednu 1938, ale již 24. 5. 1939 byl zalétán prototyp MM.408, označený Re.2000 Falco (sokol).

Prototyp MM.408

Na první pohled byla evidentní inspirace strojem Seversky P-35. O licenci na něj ostatně firma usilovala, ale nedostala ji. Letoun byl poháněn motorem Piaggio P.IX RC.40 o výkonu 724 kW. Výzbroj tvořila dvojice kulometů Breda SAFAT ráže 12,7 mm se 400 náboji na hlaveň v trupu před kabinou. Při zkouškách byly zjištěny velmi dobré výkony, stroj byl rychlý, výborně ovladatelný, se slušnou stoupavostí a vysokým doletem. Bohužel právě dolet se stal jeho achilovou patou, respektive způsob, jak byl získán. Palivo bylo totiž neseno v integrálních nechráněných nádržích a letoun byl proto odmítnut pro jejich očekávanou velkou zranitelnost v boji. Původně bylo sice objednáno dvanáct sériových strojů a byl zde i příslib objednávky dalších 188 kusů, ale pak došlo k definitivnímu rozhodnutí o nezavedení stroje. Nicméně firma dostala povolení o jeho výrobě pro export.

Re.2000

Prvním zákazníkem bylo Maďarsko, které v prosinci 1939 zakoupilo 70 letounů. Dodávky běžely od jara 1940, ale přesnější je napsat, že se vyloženě vlekly, neboť poslední letoun byl dodán teprve 29. 5. 1943! Nesly označení či spíše jméno Héja (sokol). V bojovém nasazení se poměrně osvědčily, Italy tolik obávaná palivová nádrž se kupodivu neukázala být příliš nebezpečná. Zakoupena byla také licence na další výrobu firmou MAVAG (Magyar Allami Vaggon Es Gepgyar). Licenční stroje se lišily motorem, na něj se licence nevztahovala, takže byl použit rovněž v licenci vyráběný Gnôme-Rhône 14 K o výkonu 798 kW, zde označený WM-14 B. Výzbroj strojů, označených Héja II, tvořila dvojice kulometů Danuvia Gebauer GKM ráže 12,7 mm s 300 náboji na hlaveň, umístěnými v bubnových zásobnících. Zavedeno bylo pancéřování sedačky pilota, v trupu byla umístěna 100 l chráněná nádrž a provedeny byly další drobné změny. Prototyp byl zalétán 18. 5. 1942 a sériová výroba běžela od června téhož roku. V průběhu výroby byla křídelní palivová nádrž přepracována na rovnoměrné využití neseného paliva. Místo jedné zde bylo nyní umístěno 22 malých nádrží o oběmu 20-25 l. Na tento standard byly přestavěny i již vyrobené stroje. Výroba skončila v říjnu 1944, vyrobeno bylo 192 letounů. Tehdy již byla jejich bojová hodnota velmi omezená, takže byly užívány, po nezdařeném pokusu o bojové nasazení, pro výcvik. Tři stroje byly zkoušeny jako střemhlavé bombardéry, když měly pod křídly umístěny aerodynamické brzdy a pod trupem a centroplánem trojici závěsníků, umožňující nesení buď dvou 250 kg pum nebo jedné 500 kg. K zavedení ale nedošlo.

Héja II

Dalším zákazníkem se měla stát...Velká Británie! Může to znát neuvěřitelně, ale v březnu 1940 byla skutečně podepsána zakázka na 300 letounů, a to dokonce s německým souhlasem! Británie si od nákupu italských strojů neslibovala ani tak posílení letectva, jako spíše neutralitu Itálie v konfliktu s Německem. Samozřejmě že po vstupu Itálie do války byla dodávka zrušena, ale kupodivu i pak se ještě chvíli uvažovalo o jejich dodání přes Portugalsko!

Realizována však byla dodávka do Švédska, které urgentně potřebovalo moderní stíhací letoun. 60 strojů, dodaných v období 1941-43, zde pod označením J-20 sloužilo relativně spolehlivě, až na stálé problémy s motory a vrtulemi, až do srpna 1945.

V roce 1940 začalo mít i italské letectvo opět zájem o Re.2000. Objevila se totiž potřeba stíhačů s velkým doletem a zde se přirozeně jako kandidát nabízel Re.2000. Do prosince 1940 bylo postaveno 5 strojů, které byly bojově nasazeny s dosti pozitivními výsledky. Mimo jiné se ukázalo, že zranitelnost nádrže není nijak vysoká. Proto došlo ke stavbě letounů druhé série, označených Re.2000 GA (Grande Autonomia čili velký dolet). Vzniklo jich do července 1941 dvanáct + několik dalších bylo přestavěno z první série. Stroje GA měly vestavěny další nádrže ve vnějších částech křídla, takže bylo neseno plných 1490 litrů paliva. Odstraněno bylo také prosklení v zadní části kabiny, změněno rádiovybavení a doplněn závěsník pod trup, schopný nést až 200 kg pumu. Zpočátku se s těmito stroji počítalo pro Etiopii, kam měly doletět (proto ten maximálně zvýšený dolet), ale z toho sešlo.

Re.2000 GA

Objevila se také úvaha o využití Re.2000 jako katapultovacích na bojových plavidlech. V případě potřeby měly ochránit lodě před útoky nepřátelských letounů a poté se, díky velkému doletu, dostat na některé letiště na pevnině. Postaveny byly dva prototypy (MM.471 a MM.485) a poté do dubna 1942 vzniklo osm strojů Re.2000 C (Catapultabile čili katapultovací). Od strojů druhé série se lišili především závěsy pro katapultáž a s tím souvisejícím zesílením trupu a také výkonnější radiostanicí. Po testech na bitevních lodích Vittorio Veneto a Roma však nakonec sloužili, po odstranění vybavení potřebného ke katapultáži, pouze z pozemních letišť.

Re.2000 C


REGGIANE Re.2001

Další vývoj šel podobnou cestou, jako u Macchi MC.200, tedy úpravou draku pro motor Alfa Romeo RA.1000 RC.41 Monsonie (monzun) o výkonu 856 kW, což byl licenčně vyráběný DB 601 A. Takto vznikl Re.2001 Falco II. Prototyp MM.409 byl zalétán v květnu 1940, vznikl ještě druhý MM.408. Vlastnosti a výkony byly dobré, nicméně oproti Macchi MC.202 přeci jen o trochu slabší a proto tento dostal prioritu. Jeho výhodou byla také zavedená velkosériová výroba drakově z velké části prakticky identického MC.200 jak u Macchi, tak u Ambrosini a Bredy. Reggiane počítala hlavně s exportem, ale k žádnémů kontraktu nakonec nedošlo. Přesto Re.2001 šel do výroby. Ta začala v červnu 1941 a do jejího zakončení v roce 1943 dala 250 strojů v několika provedení.

Prototyp MM.409

Základní stíhací provedení Re.2001 bylo vyrobeno v 47 kusech. Výzbroj tvořila dvojice kulometů Breda SAFAT ráže 12,7 mm v trupu (s 450 náboji pro pravý a 390 pro levý) a dvojice kulometů Breda SAFAT ráže 7,7 mm v křídle (s 350 náboji pro pravý a 290 pro levý). Jeho stíhací bombardovací varianta, Re.2001 CB (Caccia Bombardierre čili stíhací bombardovací), nosila na podtrupovém závěsníku pumy do hmotnosti 250 kg. Vyrobeno bylo 38 kusů.

Re.2001 CB

CB s 250 kg pumou

Re.2001 G (prototyp MM.9921) měl nosit 600 kg torpedo. Odlišností byla prodloužená ostruha a okénko v podlaze. Subvariantou byl Re.2001 GV (Galimberti Vaccari podle důstojníků, kteří přišli s tímto nápadem), určený pro nesení speciální protipancéřové pumy ráže 630 kg. Počítalo se s použitím proti lodím, zkoušky (od března 1942) přinesly dost pozitivní výsledky, ale vznikly jen tři stroje.

Pro noční stíhání vznikl Re.2001 CN (Caccia Notturno čili noční stíhací), který se lišil instalací kanonů MG 151/20 ráže 20 mm v gondolách pod křídlem (křídelní kulomety nebyly instalovány) a úpravami potřebnými pro noční nasazení, kupříkladu kryty výfuků zabraňující zábleskům. Vyrobeno mělo být 94 kusů, ale do nočních akcí se dostaly jen nemnohé, gondoly s kanony totiž velmi výrazně zhoršily letové vlastnosti a výkony. Většina z objednaných strojů byla dokončena ve standardním stíhacím provedení s ostatní na ně přestavěny.

Re.2001 CN

Pro nasazení na stavěných letadlových lodích Aquila a Sparviero byla vyvíjena verse Re.2001 OR (Organizzazione Roma...krycí jméno). Vyrobena byla v 12 kusech, k nasazení na letadlových lodích pochopitelně nedošlo.

Pro neustálý nedostatek motorů, které byly přednostně dodávány pro Macchi MC.202 (a ani pro něj jich nebyl dostatek), vznikl Re.2001 Delta (MM.9920), poháněný řadovým vzduchem chlazeným motorem Isotta-Fraschini Delta RC.16/48 o výkonu 616 kW. Prototyp MM.9920 byl zalétán 12. 10. 1942. Počítalo se s objednáním série 100 kusů, ale pro problémy s chlazením motoru a ostatně ani nijak zvláštní výkony z toho sešlo. Vznikl ještě Re.2001 bis, odpovídající standardu Re.2001, který však, díky aerodynamicky lépe řešeným chladičům, dosahoval vyšších výkonů, ale k jeho zavedení rovněž nedošlo.

Re.2001 Delta


REGGIANE Re.2002

V roce 1941 byl vypsán požadavek na bitevní stroj. Reggiane nabídlo stroj Re.2002 Ariete (beran), vycházející z Re.2000, vybavený motorem Piaggio P.IXI RC.45 Turbine 8 o výkonu 866 kW, upraveným pro získání nejvyššího výkonu blízko země, kde měl stroj operovat. Výzbroj odpovídala Re.2001 CB. Nosnost pum byla až 650 kg. Zkoušeno bylo i nesení torpeda, ale k praktickému použití nedošlo. Zlepšena byla pancéřová ochrana pilota a důležitých systémů. Výroba běžela od konce roku 1942 a do kapitulace dala cca 250 strojů. Uvažovalo se o obnovení výroby s motorem BMW 801, ale nevznikl ani prototyp.





Zkoušen byl Re.2002 bis, lišící se podvozkem, zasouvaným do křídla směrěm od trupu. Ten se později uplatnil u Re.2005. Zkoušena byla také verse Re 2002 S (Scorta čili eskortní) s přídavnou nádrží pod trupem.


REGGIANE Re.2003

V roce 1940 byl Reggiane zadán požadavek na dvoumístný průzkumný a pozorovací letoun, který by byl schopen plnit tyto funkce i bez nadvlády vlastního stíhacího letectva, na rozdíl od starších strojů této kategorie. Přestavbou Re.2000 MM.478 vznikl prototyp takového stroje, označený Re.2003. Trup za pilotním prostorem byl vybaven druhou kabinou pro pozorovatele (radiostanice, nádrž a další vybavení, původně zde umístěné, bylo přesunuto dopředu) s prosklením, umožňujícím i výhled směrem kupředu. Pro zlepšení výhledu byly také na boky trupu umístěna okénka. Počítalo se také s montáží svislé kamery, ale instalována nebyla. Výzbroj dvou kulometů zůstala zachována a počítalo se také s montáží dvou závěsníků pod křídlem pro pumy do hmotnosti 100 kg.

Prototyp MM.478

Prototyp byl zalétán 29. 7. 1941. Ukázal se být dosti povedený, výkony jen nepatrně zaostávající za stíhacím Re.2000, jen stabilita se poněkud zhoršila. Výzbrojním oddělením ministerstva letectví bylo proto doporučeno objednat 200 kusů s dodávkami od začátku roku 1942. Prototyp MM.12415, který měl představovat vzor pro sériovou výrobu, byl ale zalétán až 13. 10. 1942. Lišil se aerodynamicky lepším krytem motoru převzatým z Re.2002 a instalací dalších dvou kulometů Breda SAFAT ráže 12,7 mm s 600 náboji na hlaveň do křídla. Vzhledem k nepříznivé situaci italského průmyslu a potřebě především jiných typů k sériové výrobě nakonec nedošlo. O vyrobení menší série sice v roce 1944 uvažovali, po vyzkoušení tohoto prototypu, Němci, ale i z toho sešlo.




REGGIANE Re.2004

V červenci 1942 byly u Reggiane objednány dva prototypy a deset předsériových strojů, poháněných řadovým vzduchem chlazeným čtyřiadvacetiválcovým motorem (s válci do X) Issota Fraschini RC.45/60 Zeta. Ten dosahoval výkonu až 919 kW a očekávalo se jeho další zvyšováním. S tímto motorem Italové dost počítali, přeci jen závislost na německých DB nebyla nejpříjemnější. Letoun, označený Re.2004, vznikal na bázi Re.2001 a vlastně z velké části odpovídal Re.2005, avšak se starším typem podvozku a samozřejmě s jinou přídí vzhledem k montáži jiného motoru. Vzhledem ke zdržení vývoje motoru a k úspěchu Re.2005 nakonec nebyl dokončen ani první prototyp. Uvažovalo se také o použití vyvíjeného osmnáctiválcového motoru Reggiane RE 103 o předpokládaném výkonu 1276 kW, ale ten se ani nedostal do stádia schopného montáže na zkušební letoun.


REGGIANE Re.2005

I firma Reggiane, podobně jako FIAT a Macchi, pracovala na stroji poháněném motorem FIAT RA.1050 RC.58 I Tifone (tajfun) o výkonu 1084 kW, což byl licenčně vyráběný DB 605 A. Vývoj letounu, označeného Re.2005 Saggitario (lučištník) začal v roce 1941. Vycházelo se z draku Re.2001. Místo dvou podkřídelních chladičů kapaliny byl použite jeden podtrupový, zde byl zároveň umístěn i chladič oleje. V upraveném křídle s podvozkem, zkoušeným již na Re.2002 bis, byla umístěna dvojice kulometů Breda SAFAT ráže 12,7 mm. V trupu byl umístěn kanon MG 151/20, střílející dutým hřídelem motoru a disponující 200 náboji. Další dvojice kulometů Breda SAFAT ráže 12,7 mm s 350 náboji na hlaveň byla umístěna před kabinou. Později došlo k výměně křídelních kulometů za kanony MG 151/20 s 200 náboji na hlaveň.

Prototyp MM.494

Prototyp MM.494 byl zalétán 9. 5. 1942. Již při druhém, 10. 5., došlo k poškození stroje při přistání vlivem poruchy podvozku. Výkony byly velmi dobré, problémy však byly s podvozkem a také s vibracemi. Později přišel ještě druhý prototyp MM.495. S originálním motorem DB 605 A a vrtulí VDM dosahovaly údajně až 680 km/h v 7000 m, s Tifonem, který, vzhledem k horší kvalitě výroby, měl horší charakteristiky, a s vrtulí Piaggio P-6001, stále ještě výborných 630 km/h. Na MM.495 byla také zkoušena možnost nést asymetricky pumu do hmotnosti až 640 kg na závěsníku pod pravou částí cemtroplánu. Nosnost pum byla obdivuhodná, dalších až 320 kg bylo možno nést na závěsnících pod vnějšími částmi křídla. Alternativně bylo možno podvěsit přídavné nádrže, 240 l pod trupovým a dvě 100 l pod vnějšími závěsníky.

Dlouho nebylo jisté, zda dojde k zavedení do sériové výroby. Vzhledem k zavádění FIATu G.55 a Macchi MC.205 V se to nezdálo být účelné. 27. 10. 1942 je objednáno 16 předsériových strojů a teprve 8. 1. 1943 konečně přichází objednávka na 100 sériových strojů, která je již 25. 1. zvýšena na 600 a v dubnu dokonce na 750 kusů. To byly samozřejmě, vzhledem k situaci průmyslu, naprosto nereálné počty. Stále však panovaly pochybnosti o vhodnosti zavádět třetí stíhací stroj a proto bylo 5. 3. změněno jeho určení na stíhací bombardér. V tomto provedení měl být vyráběn od 24. sériového stroje. Jeho nosnost jej k tomu ostatně plně opravňovala. Pomalý náběh výroby a následná kapitulace však umožnila vyrobit jen 16 předsériových a 17 sériových letounů. Nasazovány byly jako čistě stíhací.

Re.2005 a král Vittorio Emanuel

Re.2005

Existovala řada projektů, ale nebylo z nich již nic realizováno. Například Re.2005 SF měl být vybaven pomocnou motokompresorovou jednotkou pro zvýšení výkonu, ale celý nápad byl rychle opuštěn. Uvažovalo se také o úpravě konstrukce Re.2005 na celodřevěnou či o úpravě stroje pro službu na letadlových lodích.

Kupodivu i v případě Re.2005 se uvažovalo o exportu, respektive o prodeji licence a vzorového letounu Švédsku. To, po poměrně dobrých zkušenostech s Re.2000 (J-20) a také v souvislosti s nákupem licence na motor DB 605 a pomalého vývoje vlastního stíhače s tímto motorem (SAB J-21) považovalo Re.2005 za vhodného kandidáta na nový stíhací stroj. Jednání byla vedena od jara 1943, ale vlekla se a byla ukončena kapitulací Itálie, takže ze všeho sešlo.


REGGIANE Re.2006

Vyvíjen byl ještě Re.2006, což byl Re.2005 s motorem DB 603 A o výkonu 1360 kW. 9. 5. 1943 byly objednány dva prototypy. Po kapitulaci vydali Němci souhlas s dalším vývojem, ten však již nebyl dokončen. Počítalo se s maximální rychlostí okolo 740 km/h.

Nedostavěný Re.2006



TECHNICKÉ ÚDAJE (Re.2000 GA / Héja II / Re.2001 CB / Re.2002 / Re.2003 / Re.2005)

ROZMĚRY
Rozpětí: 11 m
Délka: 7,99 m / 8,39 m / 7,99 m / 8,08 m / 7,99 m / 8,73 m
Výška: 3,15 m
Nosná plocha: 20,4 m2

HMOTNOST
Prázdná: 2130 kg / 2070 kg / 2070 kg / 2280 kg / 2500 kg / 2600 kg
Vzletová: 2850 kg / 2520 kg / 2900 kg / 3060 kg / 3270 kg / 3610 kg

VÝKONY
Max. rychlost: 530 km/h (v 6000 m) / 535 km/h (v 6000 m) / 565 km/h (v 5400 m) / 510 km/h (v 5000 m) / 475 km/h / 630 km/h v 7000 m
Dostup: 10600 m / 9200 m / 12000 m / 10500 m / 8800 m / 11500 m
Dolet: 1280 km / 680 km / 1040 km / 700 km / 720 km / 980 km

---

YAMATO píše: Práce samotné začaly pod vedením konstruktérů Roberta Conghio a Antonia Alessia až v lednu 1938, ale již 24. 5. 1939 byl zalétán prototyp MM.408, označený Re.2000 Falco (sokol).

Nevím, jestli bych v tomto případě použil slovo "již". Vývoj od výkresu k prototypu trvající rok a půl byl na tehdejší standardy velmi dlouhý. Btw: přesně o týden později vzlétl prototyp Fw 190 (vývoj zahájen počátkem léta 1938).

Bohužel právě dolet se stal jeho achilovou patou, respektive způsob, jak byl získán. Palivo bylo totiž neseno v integrálních nechráněných nádržích a letoun byl proto odmítnut pro jejich očekávanou velkou zranitelnost v boji.

Původně bylo sice objednáno dvanáct sériových strojů a byl zde i příslib objednávky dalších 188 kusů, ale pak došlo k definitivnímu rozhodnutí o nezavedení stroje. Nicméně firma dostala povolení o jeho výrobě pro export.

Tohle je nějaké divné. Nechráněné nádrže byl standard doby. MC.200 a G.50 snad také neměly samosvorné, nebo dokonce pancéřované nádrže, ne? Pokud šlo jen o velké rozměry nádrží, tak by nemusel být taková problém je zmenšit. Nenašels i nějaké další info o důvodech nepodání objednávky ze strany Regia Aeronautica? Minimálně to letadlo přišlo dost pozdě a nepřinášelo moc kladů oproti již zavedeným G.50 a především výkonnému MC.200.
U Re.2000 jsem četl i o "polointegrálních" nádržích, co si pod tím pořádně představit nevím..snad část nádrže v trupu, část v křídle. To by znamenalo vyšší zranitelnost, než u klasických čistě trupových nádrží...asi.

k těm nádržím:
nebylo to kvůli problémům s nima, ale bylo to především politický rozhodnutí, Caproni a Longhi byli antifašisti

Fatale, to jsem nevěděl, díky!

K té rychlosti či nerychlosti vývoje...IMHO na Italy mi to připadá ještě docela rychlé

Nádrž: určitě nebyl problém ji zmenšit, respektive rozdělit, viz. Héja II. A ano, ta nádrž procházela trupem. No a je fakt, že Re.2000 nebyl o moc lepší než MC.200 a G.50.

Docela přijatelně zní Fatalovo vysvětlení.

Longhi i navrhoval, že nádrže vymění bez větších problému za klasické (jako později u Re.2001 a Re.2002), ale měl prostě smůlu.
Jedním z dalších argumentů byla i údajná nižší strukturální slabost letounu, což se ale nikdy nepotvrdilo.

Nemala by Haja II mať lepšie výkony? Vzhľadom na výkonnejší motor a menší odpor vzduchu (aspoň tak mi to vychádza z priemeru P-IX a GR-14K).
Samozrejme tam bolo to pridané pancierovanie ale aj tak Maďari uvádzajú že Haja bola vo výške (xx) rýchlejšia ako Bf-109E.
Asi si to samy vyskúšali :-) alebo si len robili reklamu?
Nebolo by niečo aj o ich nasadení v ZSSR?

Nemala by Haja II mať lepšie výkony? Vzhľadom na výkonnejší motor a menší odpor vzduchu (aspoň tak mi to vychádza z priemeru P-IX a GR-14K).

To není úplně jednoduché a nelze to na základě nepřímých informací s jistotou tvrdit. I užší motor občas potřebuje lepší přístup vzduchu a tedy více prostoru kolem sebe - je tedy třeba porovnat samotnou kapotáž, její zpracování a ideálně samozřejmě otestovat oba druhy kapotáže se stejným motorem a vrtulí (což často nelze).
Motory mají různé výkony ve výškách. Rakový Wright R-1820 a Pratt & Whitney R-1830 měly v řadě verzí vzletový výkon 1200 hp, jenže PW byl vybaven vícestupňovými kompresory a s rostoucí výškou rostla jeho výkonostní převaha.
Abys mohl rozhodnout, které letadlo bylo, či nebylo rychlejší, je třeba mít kompletní rychlostní graf daného typu v závislosti na výšce. Nebo alespoň bodově pro několik výšek. Bf 109 E máme zmapovaný dobře a grafy klidně dodám, Italská letadla jsem nehledal.

Pro Italy je takových věcí bohužel málo. Viděl jsem např. srovnání MC.200 s Bf 109 E (asi Trop verse), kde byla Saetta u země o něco rychlejší a s přibývající výškou ji Emil dohnal a pak samozřejmě výrazně předehnal. K Re.2000 jsem bohužel toto nedohledal...natož pak k Héja II

To bude asi tým že Re-2000 sa pre Talianov moc nevyrábal.
Práve na tú Heju II som spoliehal viac :-)
Mohol by si tú tabuľku prosím dať k vláknu o MC.200?

Bohužel nemohl, páč je pryč...a zdroj taky. A ne jen toto. To zálohování

Jasné to poznám ako to tvoje porekadlo.
Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizí chyba PC

Něco málo k 2005.

Sice se zjišťovala možnost používat závěsník ale v zásadě se o převedení do role stíhací-bombardéru neuvažovalo. Letoun jako "CB" měl o 200 metrů větší rozběh a táhl doleva. Při jedné zkoušce bomba ze závěsníku neodpadla a pilot přistával "do plnejch". Navíc Re-2005 měl strukturální problém s napojením části VOP/SOP na zbytek trupu. Takže nemyslim že by myšlenka použít jej jako útočný letoun byla vzata vážně. To G-55 je jiná věc viz prototyp G55S.

Narozdíl od G-55 si ale 2005 slušně (v řadách 362 Sq) zabojovala (přes všechny dětské nemoci). Její palebná síla a rychlost umožňovala opakovaně útočit na těžké bombardéry, což jiná letadla (jako Mc 202 nebo ex-francouzské D520) neumožnovala.