AVIA LM-2
Napsal: 9/8/2007, 15:17
Nedávno jsem zde psal o legračním německém nápadu na bezmotorovou stíhačku. A nyní si popíšeme bezmotorový bombardér. Kupodivu se, na rozdíl od BV 40 (ZDE), nejednalo o úplně absurdní nápad. On to ovšem také nebyl nápad německý, ale italský...
Itálie za války moc a moc toužila vyřadit z činnosti britský Gibraltar, uzavírající "její" "Mare Nostrum" ze západu. Na rozdíl od Suezu zde nepřicházela do úvahy možnost pozemního útoku, jediná cesta byla vzduchem. Jenže vzdálenost této britské pevnosti byla příliš velká, než aby byl možný útok standardními bombardéry, jako byly SM.79 či Z.1007. Byl sice vyvíjen těžký bombardér Piaggio P.108 B, který to měl umožnit, ale ten ještě nebyl, takže byly zvažovány i jiné možnosti. Jednou z nich bylo právě použití bezmotorového kluzáku jako bombardéru.
Nápad nebyl zas tak nesmyslný, jak se může na první poslech zdát. Uvažovalo se o kluzácích, do blízkosti Gibraltaru vlečených za SM.79. Ve vzdálenosti 20-30 km a výšce cca 4000 m by se odpoutaly, tiše a tedy nepozorovaně se přiblížily k cíli, zde střemhlavě zaútočily a po odhození pum by díky vysoké rychlosti opět nabraly výšku, doklouzaly na území Španělska a zde by piloty vyzvedla ponorka.
Realizaci dostala na starost firma AVIA (Azionaria Vercellse Industrie Aeronautiche). Konstruktérem byl Inženýr Pieraldo Moratara. Ten vytvořil dosti velký letoun, označený LM-02. Konstrukce byla celodřevěná, jednoduchá, jen s nejnutnějším vybavením, však se mělo jednat o stroj na jedno použití. Křídlo bylo vybaveno aerodynamickými mřížovými brzdami pro střemhlavý nálet, které fungovaly automaticky při dosažení rychlosti 450 km/h. Pod centroplánem byly závěsy pro dvě 820 kg pumy. Podvozek byl dvojí podle určení. Pro výcvik byl určen pevný, doplněný ostruhou, lyžinou pod trupem a oblouky na koncích křídla. Bojové stroje měly mít odhazovatelný podvozek.
Prototyp byl zalétán pilotem Nellem Raimondem na podzim 1942 (vlečným strojem byl FIAT CR.42). Při zkouškách se ukázalo, že stroj má slušné letové vlastnosti a dobře snáší střemhlavé útoky. Teoreticky bylo vše připraveno pro jeho výrobu a nasazení. V té době však již byl k dispozici i zmíněný těžký bombardér P.108, který byl samozřejmě považován za lepší, než přeci jen poněkud extravagantní LM-02. Mimoto si začali Italové uvědomovat, že formace SM.79 s kluzáky v závěsu budou velmi zranitelné, hlavně vzhledem k zavádění radiolokátorů, s kterými dříve nepočítali. Ostatně celý systém byl poněkud překombinovaný.
Vznikl sice ještě druhý prototyp a další, určený pro lámací zkoušky, ale vše bylo začátkem roku 1943 ukončeno.
TECHNICKÉ ÚDAJE
ROZMĚRY
Rozpětí: 16 m
Délka: 10,75 m
Výška: 2,8 m
Nosná plocha: 35 m2
HMOTNOST
Prázdná: 1100 kg
Vzletová: 2840 kg
VÝKONY
Rychlost vlečení: 280 km/h
Mezní rychlost pro střemhlavý útok: 540 km/h
Itálie za války moc a moc toužila vyřadit z činnosti britský Gibraltar, uzavírající "její" "Mare Nostrum" ze západu. Na rozdíl od Suezu zde nepřicházela do úvahy možnost pozemního útoku, jediná cesta byla vzduchem. Jenže vzdálenost této britské pevnosti byla příliš velká, než aby byl možný útok standardními bombardéry, jako byly SM.79 či Z.1007. Byl sice vyvíjen těžký bombardér Piaggio P.108 B, který to měl umožnit, ale ten ještě nebyl, takže byly zvažovány i jiné možnosti. Jednou z nich bylo právě použití bezmotorového kluzáku jako bombardéru.
Nápad nebyl zas tak nesmyslný, jak se může na první poslech zdát. Uvažovalo se o kluzácích, do blízkosti Gibraltaru vlečených za SM.79. Ve vzdálenosti 20-30 km a výšce cca 4000 m by se odpoutaly, tiše a tedy nepozorovaně se přiblížily k cíli, zde střemhlavě zaútočily a po odhození pum by díky vysoké rychlosti opět nabraly výšku, doklouzaly na území Španělska a zde by piloty vyzvedla ponorka.
Realizaci dostala na starost firma AVIA (Azionaria Vercellse Industrie Aeronautiche). Konstruktérem byl Inženýr Pieraldo Moratara. Ten vytvořil dosti velký letoun, označený LM-02. Konstrukce byla celodřevěná, jednoduchá, jen s nejnutnějším vybavením, však se mělo jednat o stroj na jedno použití. Křídlo bylo vybaveno aerodynamickými mřížovými brzdami pro střemhlavý nálet, které fungovaly automaticky při dosažení rychlosti 450 km/h. Pod centroplánem byly závěsy pro dvě 820 kg pumy. Podvozek byl dvojí podle určení. Pro výcvik byl určen pevný, doplněný ostruhou, lyžinou pod trupem a oblouky na koncích křídla. Bojové stroje měly mít odhazovatelný podvozek.
Prototyp byl zalétán pilotem Nellem Raimondem na podzim 1942 (vlečným strojem byl FIAT CR.42). Při zkouškách se ukázalo, že stroj má slušné letové vlastnosti a dobře snáší střemhlavé útoky. Teoreticky bylo vše připraveno pro jeho výrobu a nasazení. V té době však již byl k dispozici i zmíněný těžký bombardér P.108, který byl samozřejmě považován za lepší, než přeci jen poněkud extravagantní LM-02. Mimoto si začali Italové uvědomovat, že formace SM.79 s kluzáky v závěsu budou velmi zranitelné, hlavně vzhledem k zavádění radiolokátorů, s kterými dříve nepočítali. Ostatně celý systém byl poněkud překombinovaný.
Vznikl sice ještě druhý prototyp a další, určený pro lámací zkoušky, ale vše bylo začátkem roku 1943 ukončeno.
TECHNICKÉ ÚDAJE
ROZMĚRY
Rozpětí: 16 m
Délka: 10,75 m
Výška: 2,8 m
Nosná plocha: 35 m2
HMOTNOST
Prázdná: 1100 kg
Vzletová: 2840 kg
VÝKONY
Rychlost vlečení: 280 km/h
Mezní rychlost pro střemhlavý útok: 540 km/h
...ale najít rychle místo na přistání a pak hurá na pláž a do ponorky...no nechtěl bych být pilot 
