PALBA.CZ

Sturmpanzerwagen A7V

Díky Yamatovi máme na Palbě už články o anglických tancích z doby WW1, já jsem přihodil něco o francouzských tancích a nějak nám zde chybí pohled na druhou stranu. Dneska je skoro každý „odborník“ na německou obrněnou techniku, ve dokumentech a filmech se nám to hemží Tigery a jinou havětí, nicméně o obrněné technice císařství se taho asi moc neví. Proto se dnes v krátkosti podívám na jediný „sériově“ vyráběný německý tank v období 1914-18. První nasazení britský tanků v roce 1916 přinutilo německé velení přehodnotit postoj k tankům. Německo bylo ve své době státem stojícím v čele vývoje a výroby vojenské techniky, vývoji obrněné techniky však armáda nepřikládala velký význam. Až po nasazení britských tanků u Fleurs byla vytvořena komise, která zodpovídala za vývoj a výrobu německých tanků. V čele komise stanul generál Fridrichs. Ta stanovila v listopadu 1916 základní požadavky na Geländepanzerwagen – terénní obrněný vůz. Pod vedením Josepha Vollmera vznikl Sturmpanzerwagen A7V, což v překladu znamená útočný obrněný vůz. Jako u francouzských tanků té doby vycházela konstrukce podvozku z amerického vozidla Holt. Vpředu bylo napínací kolo, pojezdová kolečka byla spojena po pěti na třech odpružených vozících, vzadu bylo hnací kolo. Pás byl nahoře veden přes šest nosných kladek. K pohonu byly použity dva čtyřválcové zážehové motory Daimler 165-204 o výkonu po 100 HP při 800-900 rpm. Ty poháněly třírychlostní mechanickou převodovku. Motory byly umístěny ve středu vozidla. Na podvozku byla umístěna rozměrná korba, do které se muselo vejít 18 (slovy osmnáct!) tankistů. Pancéřová korba na bocích byla pod mírným sklonem, na střeše byla namontována věžička pro velitele tanku a řidiče-mechanika. Pancéřování bylo na svou dobu velmi kvalitní, čelo korby mělo sílu 30 mm, bočnice a záď 15 mm, střecha 6 mm. Veškerá výzbroj byla zabudována ve stěnách korby, hlavní zbraní byl rychlopalný 57 mm kanón Maxim-Nordfeldt 1888 L/26,3 s kadencí až 25 ran za minutu. Podle všeho šlo o kořistný belgický kanón. Kanón byl zabudovaný v čele korby, na každé straně korby byly lafetovány dva kulomety MG 08/15 ráže 7,92 mm. Další dva kulomety byly lafetovány na zádi vozidla. Palebný průměr pro kanón byl 100 střel ráže 57 mm, pro kulomety se nakládalo 10-15 000 nábojů 7,92x57. Jak jsem již napsal, osádku tvořilo osmnáct můžu – velitel, řidič-mechanik, dva mechanici, střelec z kanónu, nabíječ kanónu a u každého kulomety byla dvoučlenná obsluha. (viz. obrázek). Bylo vyrobeno asi jen 21 tanků A7V, tanky byly označovány čísly 500 a výše. V literatuře se uvádí nasazení tanků A7V ještě během Polsko-Ruské války, otázkou je, zda jsou informace správné.

- 501 Gretchen: zničen spojenci v roce 1919
- 502: zničen Němci v listopadu 1918
- 503: zničen Němci v listopadu 1918
- 504 Schnuck: ztracen v Fremicourt 31.8.1918
- 505 Baden I: zničen spojenci v roce 1919
- 506 Mephisto: ztracen v Villers-Bretonneux 24.4.1918, renovovaný v Austrálii, nyní umístěn v Queensland Museum Brisbane.
- 507 Cyklop: zničen spojenci v roce 1919
- 525 Siegfried: zničen spojenci v roce 1919
- 526: zničen Němci 1.6.1918
- 527 Lotti: ztracen v Pompelle Fort 1.6.1918
- 528 Hagen: ztracen v Fremicourt 31.8.1918
- 529 Nixe 2: ztracen v Remis 31.5-1918, zničen roku 1942 v USA
- 540 Heiland: zničen spojenci v roce 1919
- 541: zničen spojenci v roce 1919
- 542 Elfriede: ztracen v Villers-Bretonneux 24.4.1918
- 543 Hagen, Adalbert, König Wilhelm: zničen spojenci v roce 1919
- 560 Alter Fritz: ztracen v Iwuy 11.11.1918
- 561 Nixe: zničen Němci 24.4.1918.
- 562 Herkules: zničen Němci po 31.8.1918.
- 563 Wotan: zničen spojenci v roce 1919, replika označená jako "Mephisto" je umístěna v Panzermuseum Munster, Německo.
- 564: zničen spojenci v roce 1919

technické data tanku A7V//41//43
délka – 7,35 m
šířka – 3,06 m
výška – 3,3 m
hmotnost – 30 t
výkon motoru – 2 x 100 HP
max. rychlost silnice – 12 km/h
dojezd terén – 35 km
dojezd silnice – 70 km
zásoba PHM – 2x250 litrů
osádka – 18

Zdroj:
Chris Chant - Tanky
Steven J. Zaloga – German Panzers 1914-18
http://armor.kiev.ua
http://wikipedia.org

řez A7V


525 Siegfried a 563 Wotan


506 Mephisto, nyní v Austrálii

Jenom 21 kusů??
Dost mizivý počet a navíc přišly dost pozdě. ono v posledním zhruba půlroce války už toho ani moc ovlivnit nedokázaly.

Jinak celý název těchhle monster byl Sturmpanzer-Kraftwagen (útočný obrněný motorový vůz).

Jak se tak dívám, tak hodně jich zničili sami Němci. Naskýtá se otázka proč tak? Byly ty tanky tak poruchové, že je museli nechat na místě a raděj je zničili nebo to bylo při ústupu kvůli nedostatku paliva nebo si je prostě spletli s anglickými či francouzskýmy tanky?

Zajímavé také je, že je spojenci ničili ve velkém až po válce.

Add zničení tanků - dobrý důvod u němců je konec války, u spojenců je to jen cesta kořistného materiálu do hutí.

Tak to je prozaický důvod. Já sem si myslel esi je nezkůšali na střelnicách jako cvičné terče.

Uznávám že to jsou dřevní začátky obrněné techniky, ale tomuhle se snad ani tank říkat nedá. Vždyť to vypadá jako opancéřovaná drezína.
Mimochodem, co jsem tak četl tak němečtí tankisti raději používali kořistní britské a francouzské stroje a to i v případě kdy měli k dispozici vlastní stroje.

Nezapomeň, že tank znamená nádrž. A tak to opravdu vypadá. Kromě Renaultu FT nebyl žádný stroj podobný dnešnímu tanku ani trochu.

Niekde sa použivali aj takzvané "chodiace záchodiky" veľmi zaujímavé obrnené vozíky na dvoch kolesách do ktorých sa zmestil jeden pešiak a ten vlastnou silou nôh hoc aj na kolenách šiel smerom "keď videl" na nepriateľské zákopy. Na nejakom dobovom filme je útok takýchto samochodiek ktoré skončili hneď pri prvých zákopoch dosť neslávne, už si nepamatam či mali vôbec kukátka na smer alebo zbrane

O tem sem taky neco slyšel. Další zajímavá alternativa je brnění pro pěšáka. Pokud vím, tak někteří rakouští a němečtí vojáci používaly ocelové pláty v oblasti hrudníku jako pancéřování. Jaký to mělo výsledek na obranu a pohyblivost člověka nevím. Ale proti bodáku to určitě platilo. Jak moc proti kulce a střepinám nevím. Asi tak jak helma.

Síce offtopic, ale rôzne variácie na rytiersku zbroj používali aj strelci z ťažkých guľometov.

Ocelovej hrudní pancíř používaly na začátku WW2 i některé sovětské jednotky, co jsem četl tak zkušenosti byly různé - chránil proti střepinám a kulkám z pistole ale špatně se s ním plazilo. Třeba na boje va měste to prý bylo dobré.

Osobní "brnění" za 1WW nebylo příliš oblíbené bylo hlučné ,značně snižovalo pohyblivost a ochrana nebyla ideální. Ochránilo to před střelou z pušky ze vzdálenosti 300metrů (možná méně možná ,více nejsem si nyní jist) a před některýmy šrapnely. _Např výčnělky na helmě používené Německou armádou sloužily k nasazení ochraného štítu před útokem (zteč,na bodáky) ale byl natolik nepraktický že nebyl takřka (úplně?) používán. Jinak k tématu A7V je úžanej obrněnej vagón ale konstrukčně dosti zaostával :-)

Např zákopové hlídky ale tuto osobní ochranu používaly hojně. Mám dojem že je ale vojáci "nefasovaly" ale byl to erár a nebo si je mohly samy kupovat z žoldu :-)

Sovětské jednotky používali pancíř po celou dobu války a v bojích ve městě se dosti osvědčili...S oblibou se pod ním nosil ještě vaták a co největší vrstva oblečení pro zesílení ochrany

Je to sice tak trochu OT, ale...
Ten pancíř je SN-42 ( předešlé verze: SN-38, SN-39, SN-40 A SN-40A ), tloušťka se uvádí 2 mm ( článek Střelecká reví, naměřeno skoro 3 mm ). Vážil 3,5 kg a dokázal zastavit náboj 9 mm L s olověným jádrem. Puškové náboje a 9 mm L s ocelovým jádrem, případně se střelou ze spékaných železných pilin až ze vzdálenosti 100 - 200 m...
Pokud jde o boje ve městě, tam se právě moc neosvědčil. Ve městě se totiž bylo kam schovat a většina vojáků ( pokud si ovšem mohli vybrat ) dávala přednost rychlejšímu pohybu.
Při bojích mimo město snižoval ztráty až o 70 %, takže mám za to, že se celkem osvědčil...





A k tomu vaťáku, nesila se pod tím vesta vyrobená vaťáku a jinak už oblečení podle teploty a rozhodně se to nesmělo přehnat...

Puškové náboje a 9 mm L s ocelovým jádrem, případně se střelou ze spékaných železných pilin až ze vzdálenosti 100 - 200 m...

rozumímli tomu dobře tak 7,92 mm Mauser na sto metrů to neprostřelil? Se mi nějak nezdá.

Mezi ruskou pěchotou za WWII bylo i dost rozšířené našívání kusů plechu cca. 5x5 - 10x10cm přímo na vaťáky. Prý na to s oblibou používali střepiny z bomb. Bylo to myslím vidět i v jednom z dílů Štrafbatu.

Zásah puškovým nábojem ráže 7,92 Mauser byl pro uživatele štítu bezpečný až ve vzdálenosti převyšující 300 m...Jinak k našívání kusů plechu si myslím, že se jedná pouze o fám a nebo dosti ojedinělí případ :-)