PALBA.CZ

Obrněný automobil Panhard AM 40P/EBR


Jen málo představitelů obrněné techniky se může pyšnit nasazením ve výzbroji armády ještě padesát let od zrození prvního prototypu. Samozřejmě nebude po padesáti letech vypadat stále stejně, jde však o zvolenou koncepci která ve své době asi předběhla zbytek světa. Dnes bude řeč o francouzském obrněném automobilu PANHARD ERB, respektive o jeho předchůdci , typu AM 40.

Francouzská armáda byla v době před rokem 1940 vyzbrojena moderním OA Panhard 178 (více ZDE), přesto konstruktéři firmy Panhard při návrhu nového OA (firemní označení Typ 201) přišli s absolutně revoluční koncepcí, která neměla ve své době na světe konkurenci. V čem spočívala ona originalita? Šlo zejména o podvozek, ten byl sice osminápravový, ale pouze přední a zadní náprava měla klasické terénní pneumatiky. Vnitřní kola byla celokovová, po jejich obvodu byly obvodové drážky. Při jízdě na silnici bylo možno tato vnitřní kola zvednout nad úroveň vozovky a stroj tak jel pouze po pneumatikách. Výhoda tohoto řešení je zřejmá, při jízdě na silnici výrazně poklesl valivý odpor a došlo k navýšení maximální rychlosti a dojezdu. Při jízdě v terénu bylo možno střední kola spustit, stroj získal v terénu lepší mobilitu než koncepce 4x4.

AM 40P

Osádku měli tvořit pouze dva muži, řidič a velitel/střelec. Pohon zajišťoval benzinový motor o objemu 3834 ccm a výkonu 85 HP. Převodovka dovolovala jízdu vpřed i vzad třemi rychlostmi, vozidlo bylo vybaveno i zadním prostorem pro řidiče. Motor a převodovka byly uloženy ve spodní části středu vozidla. Na svou dobu byl tento OA výtečně pancéřován, síla pancíře dosahovala až 60 mm. I věž byl na svou doby doslova revoluční, spodní část byla nasazena o oběžný kruh, horní část věže byla sklopná, což umožňovalo změnu elevace. V otázce výzbroje je v doslova „guláš“... Lze najít údaje o kanónu ráže 37 mm, případně kanónu 25 mm (dokonce 2x25)... Výzbroj doplňoval kulomet s francouzskou ráží 7,5 mm.

AM 40P

Při testech prototypu v letech 1939/1940 zavládlo mezi důstojníky armády nadšení, stroj překonával ve všech směrech ostatní OA té doby. Byla doporučena výroba 600 kusů, objednávka byla podepsána 1.5.1940. Vojenské označení tohoto vozidla bylo AM 40P. Nebyl vyroben ani jeden sériový stroj, prototyp byl před Němci uklizen do severní Afriky, technická dokumentace je před obsazením zničena. Historie tohoto pozoruhodného vozidla končí někde na Sahaře...

Technické data AM 40P
délka – 4,34 m
šířka – 2,00 m
výška – 1,80 m
hmotnost – 9 t
výkon motoru – 85 HP
max. rychlost – 80 km/h
osádka – 2


Po válce se konstruktéři Panhardu k této koncepci vozidla vrátili, použili samozřejmě zkušenosti při nasazení OA za války. Konstrukce nového vozidla byla upravena, nové označení vozidla je Engin Blindé de Reconnaissance, zkráceně EBR. Tovární označení bylo Type 212, poháněl ho nový motor, vzduchem chlazený plochý dvanáctiválec 12H 6000, dávající při 3700 ot/min výkon 200 HP. Motor byl umístěn opět ve středu vozidla, řidič mohl sedět opět na každé straně vozidla. Zásoba paliva byla 370 litrů, což postačovalo na dojezd 650-700 km.

EBR s věží F.L. 11 první varianta

Změna nastala i ve výzbroji, verze EBR 75 Model 1951 z roku měla dvoumístnou věž F.L. 11 s 75 mm kanónem SA 50 (SA 49?) L/48 s koaxiálním kulometem ráže 7,5 mm. Další dva kulomety byly umístěny pevně na vozidle. Pro kanón se nakládalo 56 nábojů ráže 75 mm, z toho ve věži byla zásoba 20 nábojů. Pro kulomety se nakládalo 2250 nábojů ráže 7,5x54. Síla pancéřování věže se pohybovala od 10 do 40 mm.

Model 1954, type 54-10 a type 55 již měl věž F.L 10 používanou na tancích AMX-13. Tato věž byla osazena 75 mm kanónem (SA 49?) L/61,5 s dvěma revolverovými zásobníku po 6 nábojích. Hmotnost vozidla stoupla na 15,3 tuny. Bylo vyrobeno 279 vozidel.

EBR s věží F.L. 10

Poslední variantou byl Model 66, došlo u ní ke změně ve výzbroji. Ve věži byl umístěn 90 mm kanón DEFA F2 90 mm L/44 se zásobou 43 nábojů ráže 90 mm. Bylo upraveno cca 650 vozidel.

EBR s kanónem 90 mm

Produkce vozidla začala v roce 1950, do roku 1960 bylo vyrobeno cca 1200 vozidel. Mimo Francii byl EBR vyvezen do Maroka, Tuniska a Portugalska.

Technické data EBR 75 FL10
délka – 6,15 m
šířka – 2,42 m
výška – 2,32 m
hmotnost – 13,5 t
výkon motoru – 200 HP
max. rychlost – 105 km/h
osádka – 4

---

Použité zdroje:
AFV Weapons profile 39
http://www.chars-francais.net
I. Pejčoch – Obrnění technika 7

Ještě pár obrázku k EBR..


motor EBR


schéma pohonu


princip chlazení motoru


věž verze 75 mm


EBR v terénu

Technický dotaz.
Řidič ze svého stanoviště ovládal volantem vždy jen jednu nápravu nebo obě současně? Je to totiž dost dlouhé a při jízdě na všech osmi kolech a při jedné řízené nápravě to musela být v zatáčkách dost líná svině. Navíc by asi při zatáčení dost trpěly závěsy kol.

Hmm zajímavý dotaz. Osobně bych to viděl jen na jednu nápravu. V roce 1950 asi moc aut s pohonem 4WS nejezdilo.

Myslím že v těch letech to už taková zvláštnost nebyla. V SSSR byl přibližně v té době vyvíjen osmikolový BTR - 60 a u něj už Ivani tenhle problém celkem úspěšně vyřešili (tipoval bych že nad tímhle přemýšleli už nějaký pátek dřív). První a druhá náprava se natáčely do zatáčky a každá navíc pod jiným úhlem, takže to šetřilo zavěšení kol a hlavně pneumatiky.
Navíc, jestli jste někdo tuhle ludru (BTR 60) řídil tak víte že to bylo na svou hmotnost a rozměry poměrně obratné OT.

EDIT: V dnešní době používají některé automobilky u vícenápravových podvozků i tři a více řízených náprav.

Tento podvozek je předválečný, navíc se nedají ty prostřední nápravy počítat jako klasické kola. Je zde řidič i pro druhý směr, nevím, jak by muselo vypadat řízení aby to šlo řídit ze dvou míst. Ale prolezu literaturu a se svou velmi chabou angličtinou zkusím něco najít.

Němci měli u varianty 8x8 řiditelné přední dvě nápravy, toto je přece jen o něčem jiném.

Musím se přiznat, že toto vozidlo uniklo mé pozornosti...k mé škodě! Ve své době naprosto unikátní stroj.

Kdepak Francouzi, taktiku měli sice na dvě věci, ale techniku zvládali velice dobře...a mít tak u tanků a další techniky alespoň dvoumístné věže, tak by se Němci se svými Pz III a IV mohli hódně červenat. Ovšem taktika by to stejně zabila...

norad píše:Technický dotaz.
Řidič ze svého stanoviště ovládal volantem vždy jen jednu nápravu nebo obě současně? Je to totiž dost dlouhé a při jízdě na všech osmi kolech a při jedné řízené nápravě to musela být v zatáčkách dost líná svině. Navíc by asi při zatáčení dost trpěly závěsy kol.

Když si zobrazíte velkou verzi té fotky, jak jsou dva v terénu, tak u prvního můžete vidět, že přední a zadní náprava mají kola natočena do rejdu. Na dva řidiče současně bych nevěřil, spíš na hydrauliku.

Sapiku, super konečně jsi napsal o mém oblíbeném vozítku! Co se týče prototypu vyrobeného již v roce 1940, tak ten byl menší a měl údajně jen jednoho řidiče. Některé nákladní auta mají také dvě řiditelné nápravy, a to buď přední dvě nebo první a poslední. Není to problém udělat pomocí hydrauliky. U vojenských strojů taky vidíme, že jsou dvě nápravy řiditelné … první a poslední, ale tyto vozidla mají také dvě místa pro řidiče.

EBR již měl dva řidiče současně. Každopádně musel řídit vždy asi jeden, těžko se domlouvali rádiem ve stylu: Franto teď zahnu doprava tak natoč taky kola do rejdu. Přitom při jízdě vpřed se zadní kola natáčejí o něco méně než přední.

Hydraulika už byla v tehdejší době běžná věc, dnes může řídit u osobních aut zadní nápravu počítač podle rychlosti auta to natočí. U tohoto to mohlo být uděláno jednoduše, jak píše Lněnička. I když z nákresů je vidět, že to bylo ovládané volantem pomocí hřebenového řízení? Je vidět, že z válce (nejspíš hydraulika) vystupují na každé straně masivní tyče (písty), které kola natáčely, minimálně to muselo mít posilovač.

http://svsm.org/gallery/PanhardEBR

Panhard prototyp



Panhard EBR

Pro zajímavost řešení unikátního podvozku 8x8 naší Tatry. Patentovaný rám s centrální nosnou trubkou na kterém jsou přidělány nápravy a vede jím kardan. První dvě nápravy jsou přitom řiditelné.

Takto stojí v museu Sinsheim