PALBA.CZ

Po delší době se vracím k dělostřeleckému tématu, toto téma je bohužel na Palbě poněkud přehlížené. Je mi jasné, že debata o průrazu pancíře nebo o ještě neexistujících letounech či tancích je rozhodně „in“, ale dělostřelectvo již poměrně dlouho tvoří nedílnou součást výzbroje armád snad celého světa. Jen v záběrech z válečných konfliktů dělostřelectvo zrovna často neuvidíte, přece jen prolétající stíhací bombardér nebo zaprášený pěšák je pro TV stanice přece jen lukrativnější záběr než nějaká houfnice.

Ale raději zanechám toho mlácení prázdné slámy a zkusím napsat něco málo o výzbroji naší prvorepublikové armády. Když mluvíme o dělostřeleckém materiálu z té doby, můžeme rovnou mluvit o Škodových závodech v Plzni. Tato zbrojovka zásobovala již armádu Rakouska-Uherska velmi dobrým dělostřeleckým materiálem, navíc uplatňovala velmi progresivní technologie. Pro přiblížení situace je třeba říct, že armáda R-U byla vyzbrojena například výrobky vídeňského Arsenalu, ten často používal coby hlavňovinu bronz... To se nevyplatilo po vypuknutí WW1, bronz byl nedostatkovou strategickou surovinou a tak se do čela konečně dostala Škodovka a její dělostřelecká ocel... Ale to jsem se odchýlil od tématu

Již při pohledu na profil pohraničí mocnářství na Dunaji bylo jasné, že R-U armáda bude disponovat silným horským dělostřelectvem. Karpaty, Alpy a Balkán přímo vyzývaly k použití horského dělostřelectva, na začátku WW1 však bylo horské dělostřelectvo mocnářství zastaralé. Kanóny vzor 75 a 99 ráže 7cm s bronzovou hlavní a absencí brzdovratného zařízení rozhodně neoslnily, modernější verze vzor 8 a 9 (Škoda) sice měly brzdovratné zařízení, ale byly zavedeny pouze v malém množství. Přitom Škodovy závody již koncem 19. století začaly s vývojem horských děl. V roce 1908-09 je v Rusku úspěšně testován 7,5cm horský kanón (1907) s vysokým výkonem, nakonec však byl do výzbroje zaveden konkurenční francouzský Schneider. Škodovka pokračovala ve vývoji tohoto kanónu, snahou bylo zvýšení výkonu horského kanónu na úroveň polních kanónů. Tato idea se stala realitou u 7,5cm horského kanónu z roku 1912. Tento kanón byl s úspěchem prodáván do Číny, Turecka, Kostariky, Uruguaye a Ekvádoru. Po zkouškách v roce 1913 a provedení některých úprav byl kanón zaveden do výzboje jako 7,5cm Gebirgsgeschüts M15. Od roku 1915 bylo za války vyrobeno v Plzni 1812 kanónů, v „uherské škodovce“ v Rábu vzniklo dalších 220 kusů této skvělé zbraně. Její výkon byl totiž stejný jako u těžšího polního kanónu vzor 5/8. V roce 1916 jej pro vybavení svých jednotek vybral i hlavní spojenec, Německo, do výzbroje jej zavedlo i Turecko a Bulharsko. Po ukončení bojů větší množství kanónů ukořistila italská armáda, tak jej používala v Etiopii i v době WW2. Z Itálie se část kanónů dostala do výzbroje vojsk generála Franca.



Československá armáda disponovala v roce 1920 58 kanóny, označenými jako 7,5cm horský kanón vzor 15. Nevyužívala jej pouze u pluků a jednotek horského dělostřelectva, v roce 1919 jimi byly vyzbrojeny obrněné vlaky č.4 a 8, v roce 1920 jsou tato děla lafetována na dělových člunech OMd 1 a 2 na Dunaji. V březnu 1939 disponuje čs. Armáda celkem 235 kusy tohoto kanónu, z toho na Slovensku zůstalo 112 kanónů. Ty využívala slovenská armáda během SNP, byl jim vyzbrojen i obrněný vlak „generál Štefánik“.



Trocha technických dat na závěr. Zde použiji přesnou citaci z jednoho ze zdrojů (viz. níže)
„7,5cm horský kanón vzor 15 byla zbraň systému Škoda s proměnlivým zákluzem hlavně, vodorovným klínovým závěrem, kapalinovou brzdou, zpruhovým vratníkem, nezávislým bubínkovým zaměřovačem s nezávislou záměnou a lafetovým a muničním štítem pro ochranu obsluhy.“



Kanón byl pro horskou dopravu rozložen na šest částí
- přední lafeta s nápravou
- zadní lafeta s koly
- kolébka
- vodící hlavňový plášť
- hlaveň
- lafetový štít

Pro kanón se používala dělená munice:
- ostrý časovací granát vzor 14/14a, 14/23, 35
- ostrý granátošrapnel vzor 15 a 15/23
- ostrý nárazový granát vzor 35
- ostrý šrapnel vzor 35

Tolik skvělém výrobku Škodovky.


technická data 7,5cm horského kanónu vzor 15:
ráže – 75 mm
hmotnost – 617 kg
délka hlavně – 1155 mm – L/15
náměr - -9° až +50°
odměr - 7°
hmotnost střely – 6,5 kg
dostřel – 7000 m (s granátem vz.35 až 7900 m)
úsťová rychlost střely – 350 m/s
rychlost střelby – 6 ran/min
Obsluha – 6 mužů

---

Použité zdroje:
Karlický, Vladimír – Československé dělostřelecké zbraně
Janoušek, Jiří - Československé dělostřelectvo 1918-1939
barevné foto - http://www.brigadyr.ic.cz/

pár dalších fotek...

Máš pravdu, moc lidí ti neodepíše.

POdle tych fotek ty děla do palebného postavení tahnů v celku. Nemáš tam náhodů napsané, že se daly rozebrat na šest částí?

Bylo nějaké další použití tohoto děla v rukách německých okupantů?

Sa, že je to to mé oblíbené horské dělo - chlouba Škodovky?
Ten náměr byl totiž skvělý ( -9°+50°).
Tady máš skutečně snímky jak to tahaj do pozic v celku, ale jinak rozloženo na 6 dílů, ho nosili na delší vzdálenosti soumaři. V příručkách československé armády z první republiky jsou i fota a návody, jak díly tahají vojáci. Bohužel už tu příručku nemám, že bych to naskenoval. Kde jsem na něj v literatuře narazil - všude chvála za relativně snadnou manipulaci a skvělé střelecké výkony. Vem si i dostřel v horách víc jak 7 až 8 km, víc nepotřebuješ.
Paráda, že jsi to sem dal, dík.
Jo a jestli mě paměť neklame, tak tohle horské dělo tahali němečtí ( rakouští) horští myslivci ( jejich soumaři) na Kavkaze ( Německé filmy, týdeníky kolon u Tuapse) a stejně tak u Murmanska.

Jednu takovou celkem blbů otázka. Mělo toto dělo v případě nouze (opravdu jen v případě nouze) nějakou schopnost ničit pancéřované cíle?

A jakým způsebem se vlastně zaměřovalo při takovém náměru?

Krásna zbraň...

hydrostar píše:Jednu takovou celkem blbů otázka. Mělo toto dělo v případě nouze (opravdu jen v případě nouze) nějakou schopnost ničit pancéřované cíle?

A jakým způsobem se vlastně zaměřovalo při takovém náměru?

No střelba na pancéřované cíle byla všeobecná slabost čs. polních děl, když se podíváš na používanou munici tak je to jasné. Šrapnelem zrovna tank nesejmeš... Při SNP bylo asi jediné polní dělo schopné střelby proti tankům 10,5cm hrubý kanón vzor 35.

Ono s počiatočnou rýchlosťou 350m/s by si na boj s tankami potreboval jedine kumulačku. Na druhej strane - neviem si dosť dobre predstaviť, ako by sa tank dostal do miest, kde mal tento kanón pôsobiť.
Ale je to 7,5cm kanón. Na tanky z doby, keď vznikol :-), i z doby dlho po vzniku - fakticky až do konca 30. rokov - stačil drvivej väčšine tankov zásah trhavým granátom v takejto ráži a z tanku bol perfektný vrak.
Problém boja s obrnenými cieľmi nie je v munícii a jej ničivej schopnosti, ale v malom odmere, čo znižuje možnosť streľby na pohyblivé ciele. Ale zasa - v horách sa tank bude pohybovať prevážne po cestách, takže si naň obsluha počká a môže strieľať zhora.

hydrostar píše:A jakým způsebem se vlastně zaměřovalo při takovém náměru?

Dělostřelecké zaměřovače známe závislé a nezávislé. U závislého zaměřovače se při míření hlaveň pohybuje současně se zaměřovačem. Typicky se jedná o zaměřovače pro přímou střelbu. U nezávislého zaměřovače nejprve dojde k zamíření zaměřovače a poté k tzv. "sesouhlasení" hlavně se zaměřovačem a tím k samotnému zamíření děla na cíl. Nezávislé zaměřovače se používají k zaměřování při nepřímé střelbě.

Příklad:
U 122mm houfnice vz.38/74 byl zaměřovač zcela nezávislý na hlavni. Při zamíření se postupovalo takto:
Na zaměřovači se nastavily vypočtené prvky pro střelbu, t.j. náměr a odměr:
1. Na náměrové stupnici zaměřovače se nastavila příslušná hodnota náměru a tím došlo ke sklopení dalekohledu od svislé osy zaměřovače. Na zaměřovači byly dvě libely (podobné jako na vodováze) a pomocí nich se poté vyrovnal příčný a podélný náklon pohybem celého zaměřovače do svislé osy. Došlo tak k vychýlení jazýčku (tedy spíše jazyku), který byl k zaměřovači připevněn. Na hlavni, resp. kolébce hlavně, byl připevněn podobný jazýček. Zvedáním, resp. sklápěním hlavně se oba jazýčky srovnaly a náměr byl nastaven.
2. Na odměrové stupnici dělového dalekohledu se nastavila příslušná hodnota odměru a tak došlo k pootočení dělového dalekohledu od vodorovné osy zaměřovače doleva nebo doprava. Vodorovným otáčením hlavně doprava, resp. doleva došlo k zamíření dalekohledu na záměrný bod.
3. Poté se musely opět zkontrolovat a vyrovnat obě libely na zaměřovači. Tím došlo k vychýlení dalekohledu a ten se musel vodorovným otáčením opět zamířit na záměrný bod. Tento krok se opakoval tak dlouho, až k žádným vodorovným ani svislým výchylkám nedošlo. U dobře připraveného děla tak 2-3krát.
вот это всё! заряд! огонь!

U modernějších typů děl (např. 122mm houfnice D30, 152mm ShKH vz.77 Dana, ale i 100mm protitankový kanón vz.53) byl tzv. polozávislý zaměřovač. Na rozdíl od předchozího postupu se libely vyrovnaly přímo zvedáním, resp. sklápěním hlavně. Jinak byl postup stejný.

Je psáno velmi stručně, ale snad srozumitelně.

Ještě chci připomenout, že nutno rozlišovat zaměřovač a dalekohled:
Zaměřovač je součástí děla a slouží k jeho zamíření na cíl. Nemusí být vybaven dalekohledem, ale stačí např. muška a hledí (podobně jako u ručních zbraní.
Dalekohled je součástí zaměřovače a slouží k pozorování cíle nebo záměrného bodu. U dělostřeleckých zbraní bývá odnímací a např. při přesunech a uskladnění je uložen v ochranném obalu na bezpečném místě.

Já věděl, že Martan coby bývalý dělostřelec nezklame. Jen jsem nějak na netu nenašel žádný obrázek bubínkového zaměřovače....

Já jsem nenašel žádný zaměřovač, jenom pár dalekohledů, které vydávají za zaměřovače

Takže co sem tak vyčtl, tak měl tento kanon nezávislý zaměřovač (doufám, že sem to pochopil dobře). A co si tak zkusím odhadnůt, tak nebyl asi vybavený i dalekohledem k zaměřovači (tedy záměrným dalekohledem).

Když je to kanon, měl by tedy být používaný na přímou střelbu. K tomu by mně ale podle tohoto vysvětlení spíš pasoval závislý zaměřovač. Nebo to nechápu dobře?

kanón (na fotkách z exterieru) zameriavač nemá (chýba na ňom zrejme viac vecí...),
kanón (na fotkách z interieru) má zameriavač a riadidlá s libelami vľavo od záveru. Je vidieť aj "držiak", do ktorého sa upevňoval zameriavací ďalekohľad - zrejme tento:

Aspoň si myslím, že je to delostrelecký periskopický ďalekohľad - alebo je to niečo iné???

to hydrostar: Zaměřovač byl vybaven dalekohledem podobným tomu, co sem dal Alchymista. Na jedné fotce je vidět lůžko pro jeho připevnění a na fotce s obsluhou je nad kolem vidět jeho hlava.
To, že se jmenuje kanón, neznamená, že je určen pro přímou střelbu. To by pak měl mít správně i dlouhou hlaveň a vysokou úsťovou rychlost střely, což nemá. Speciálně u děl z přelomu 19. a 20 století a navíc horských to neplatí.

to Alchymista: Přesně tak, na zeleném kanónu je na levé straně vidět držák (nosič, konzole) pro upevnění zaměřovače. Samotný zaměřovač chybí. Na "tvojí" fotce je skutečně panoramatický periskopický dělostřelecký dalekohled. A jestli se neplaetu, tak v levém dolním rohu je vidět část bubínku zaměřovače.

Ten obrázek jsem našel když jsem hledal něco o tomto kanónu a úplně jsem na to zapomněl

A to tu píšu že nemůžu nic najít.....

hydrostar píše:Jednu takovou celkem blbů otázka. Mělo toto dělo v případě nouze (opravdu jen v případě nouze) nějakou schopnost ničit pancéřované cíle?

A jakým způsebem se vlastně zaměřovalo při takovém náměru?

Ale používalo se jako protitánkové! a to už na západní frontě na koci prví světové dokud bylo slabé pancéřování tak to stačilo na mnoho obrněných strojů. Tady mám na to odkaz hned na začátku mého článku o niverzálních dělech

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4054