PALBA.CZ

Sovětský bojový tank, po rozpadu Sovětského svazu, ruský T-80 se vyrábí už více jak 30. let, a po následných vylepšeních a modernizacích má své místo mezi nejlepšími bojovými tanky. Jeho předchůdci, hlavně tank T-64 byl strojem který se dotáhl kvalitativní převahu tanků společenství NATO, kterou zapříčinil Nikita Chruščov prosazováním raketové politiky koncem 50. a začátkem 60. let. Zámysl nahradit tankové jednotky raketovými vojsky a dálkovým letectvem ochromily na určitou dobu vývoj sovětských tanků. Tato situace se později řešila neúměrnými finančními investicemi na konci 60. let. Tankové útvary vyzbrojené bojovými tanky T-80 měly zajistit kvalitativní převahu a k tomu lze přičíst ještě početní převahu vojsk Varšavské smlouvy. Kvalitativní přednost tanku T-80 zajišťovalo použití plynové turbíny, která při shodných parametrech oproti zážehovému nebo vznětovému motoru dávala mnohem vyšší výkon. Kde je vyšší výkon, tam se předpokládá vyšší rychlost a zrychlení, a lepší manévrování vozidlem. Také je mnohem jednodušší nastartovat tento motor za nižších teplot. Samozřejmě plynová turbína má i svoje nedostatky. Jedná se o vyšší spotřebu paliva a tím i kratší dojezd, také používání v tropických podmínkách se snižuje její účinnost. Použití plynové turbíny jako pohon těžších pancéřových vozidel není nijak nová, už v roce 1948 se tímto problémem zaobíral konstruktér A. Ch. Starostěnko, pracovník konstrukční kanceláře Kirovových závodů. Tento první sovětský
projekt tanku poháněný turbínou zkrachoval na nedokonalosti stávajících turbín. O několik let později, v roce 1955 ve stejném závodě byly zhotovila skupina techniků pod vedením G. A. Ogloblina dva prototypy turbín s výkonem 746 kW (1000 HP). Dva roky nato dal dohromady tým vedený známým konstruktérem těžkých tanků Ž. J. Kotinem dva prototypy vozidla označovaného jako Objekt 278. Tyto stroje založené na bázi tanků IS-7 a T-10, s použitím turbíny GTD-1 obnášely hmotnost 53,3 t a jejich výzbroj tvořil kanon M65 ráže 130 mm. Turbínový pohon byl schopen vozidlu dát rychlost až 57,3 km/h, ale zásoba paliva (1950 l) mu vystačila jen na 300 km. I když některé parametry těchto prototypů byly dobré, ve vývoji se už nepokračovalo.


< Vozidlo Objekt 167T
> Vozidlo Objekt 288


< Vozidlo Objekt 780
> Vozidlo Objekt 434
Shodně s vývojem tanku T-64 se v charkovské konstrukční kanceláři (po smrti inženýra Košina byl hlavním konstruktérem A. A. Morozov), pracovalo v roce 1963 také na variantě jmenované verze, ale poháněné turbínou GTD-3TL s výkonem 522 kW (700 HP). Tato verze byla označena jako T-64T a jeho zkoušky probíhaly až do roku 1965. Při jeho stavbě byl s ním ve stejném časovém sledu v závodech Uralvagonzavod v Nižném Tagilu vyroben tank Objekt 167T. Jednalo o upravený sériový tank T-62 s prodlouženou korbou a vybavený turbínou GTD-3T s výkonem 597 kW (800 HP). Skupině konstruktérů v Nižném Tagilu velel zkušený L. N. Karcev.
V roce 1966 byl sestrojen prototyp raketového tanku označený jako Objekt 288 do kterého byly umístěny dvě letecké turbíny GTD-350 o společném výkonu 515 kW. Bylo však prokázáno, že turbína vyvinutá v konstrukční kanceláří č. 3 v Kirovových závodech (LKZ) a VNII Transmaš má téměř shodné parametry s tímto zdvojeným pohonem. Tank z LKZ poháněný touto turbínou byl sestaven v roce 1969 jako Objekt 219 Sp1. Šlo v zásadě o upravený sériový tank T-64 s turbínou GTD-1000T o výkonu 746 kW (1000 HP). Testy prokázaly nutnost přepracování podvozku, protože zvýšenou hmotnost a dynamiku nebyl schopen unést. Další prototyp s jmenovitým označením Objekt 219 Sp2 tedy obdržel pohonná a napínací kola o větším průměru, přičemž byly větší i pojezdová kola. Pásy dostaly gumové vložky a počet podpůrných kladek se početně zvedl ze čtyř na pět. Podvozek byl dále zesílen použitím silnějších torzních tyčí a výkonnějšími hydraulickými tlumiči. Při těchto změnách se popracovalo konstrukčně také na věži tanku, podle standardu tanku T-64A. Ten byl vyzbrojen kanonem 2A46 ráže 125 mm s hladkým vývrtem a prototyp také převzal další vybavení, například nabíjecí automatiku i rozložení střeliva (T-64 měl kanon ráže 115 mm).


< Základní verze tanku T-80
> Vozidlo Objekt 287

Vývoj pokračoval pouze na Objektu 129 Sp2, v závodech LKZ v Leningradě byla vyrobena podle tohoto vozidla pokusná sérii s dalšími změnami a vylepšeními. Ty přinášely samozřejmě problémy a tak se vývoj protáhl o neuvěřitelných sedm let. Po sérii testů a zkoušek byl stroj nazván T-80 (Objekt 219, 2 specifikace) a mohl se začít vyrábět. K tomu došlo 6. července 1976 a v období let 1976 až 1979 sjela z výrobních linek leningradského podniku LKZ necelá stovka těchto tanků (jiný zdroj uvádí několik set) vybavených plynovou turbínou.
Vedení armád společenství NATO dlouho nevědělo co je pravda a co jen fáma, protože od svých zpravodajských služeb dostávalo protichůdné informace. Nový sovětský bojový stroj byl považován jak za vylepšenou variantu tanku T-72, nebo dokonce za modernizaci stroje T-64. Také byla dlouho odmítána možnost pohonu plynovou turbínou. I když z větší vzdálenosti si tyto tanky (T-80, T-72 a T-64) byly podobné, měl by se vzít fakt, že tank T-80 "přesahoval" svého předchůdce, tank T-64 skoro o metr (přesněji o 900 mm). Viditelným rozdílem mezi tanky T-80 a T-64 (T-72) byly tři řidičovy periskopy, kde starší typy tanku disponovaly jen jedním. Dalším rozdílem, už ne tak viditelným byla absence střelby z vnitřku věže protiletadlovým kulometem tanku T-80, přičemž osádka staršího stroje T-64 tuto možnost střelby měla. Novinkou, hlavně pro řidiče těchto strojů bylo "vyhřívané sedadlo", jednalo se o vyfukování teplého vzduchu kolem sedačky. Korba tanku T-80 se skládala z válcovaných desek, spojených svárem. Čelní desky korby a věže byly vyrobeny z vrstveného pancíře, kde se střídala ocel a keramika, přičemž čelní deska korby má sklon 68˚. Věž tanku je odlévaná s různou tloušťkou pancéřování. Osádka tanku, pokud se nachází uvnitř stroje, je ochráněna před účinky zbraní hromadného ničení. Pohonný systém o váze 1050 kg je monoblok turbíny s reduktorem a příslušenstvím, tříbodově uchycen ke korbě, a dvě postranní převodovky. Systém řízení pohonu je zabraňuje možnost ,,roztočení,, turbíny během změny rychlostního stupně nebo při prudkém zastavení vozidla. Turbína se dá použít i k zabrzdění vozidla. Výfukový systém je navržen tak, že tank není nijak hlučný, a vycházející plyny jsou chlazeny, což znesnadňuje jejich zjištění infračervenými detektory. Vnitřní palivové nádrže mají obsah 1140 litrů, přičemž některé z nich se využívají jako mokré zásobníky munice. Je výhoda, že turbína může používat jak palivo pro tryskové motory, naftu i nízkooktanový benzín. Jako hlavní zbraň tanku byl dán kanon 2A46-1 s hladkým vývrtem hlavně ráže 125 mm, s využitím automatického nabíjení, což vyřadilo z osádky jednoho člena. Automat se nachází ve věži, kde je v něm uloženo 28 nábojů, postavených svisle v tzv. kolotoči, další munice je v oddíle řízení (7 nábojů) a poslední tři pak v bojovém prostoru. Kanon má kadenci 7 - 9 výstřelů za minutu a je spřažen s kulometem PKT ráže 7,62 mm (1200 nábojů). Další kulomet, který je umístěn na věži, je protiletadlový kulomet NSVT Utěs ráže 12,7 mm (300 náb.) Střelec používá k zaměření cíle zaměřovač s dálkoměrem TPD-2-49 s dvourovinným stabilizátorem 2Je28M, s možností přesné střelby ve dne na vzdálenost 4000 m a přímé palby do 2100 m. V noci zajišťuje noktovizor přesnou palbu na vzdálenost 1300 - 1500 m. Tank má možnost po přípravě překonat vodní překážku s hloubkou do 5 m, pomůcka - vzduchová trubice (šnorchel) je převážena složená na zádi věže. Tank T-80 má vybavení k samostatnému vyprošťování, dá na něj připevnit také vlek k odstraňování min KMT-6.


< Detaily zádě korby tanku T-80. Válec za tankisty je součástí vybavení k překonání vodních překážek po dně.
> Záď tanku T-80, zřetelně je vidět místo, kam se maluje taktické číslo.

Charakteristické rysy tanku T-80 :
> standard moderních sovětských tanků : malá výška tanku, charakteristicky tvarované čelo korby, centrálně umístěná věž, motor v zadní části korby. Na vnějšku vozidla jsou často upevněny vnější palivové nádrže, vzadu samovyprošťovací kláda. Poklop řidiče je vybaven třemi periskopy, stanoviště řidiče v přední části korby, velitelovo vpravo, střelcovo vlevo ve věži, nabíječ nahrazen nabíjecím automatem.
> plně otočná okrouhlá věž (odměr 360˚), náměr od -5° do +14˚ , po levé straně bedničky s kulometnou municí, hlaveň kanonu vybavená termickým štítem a ejektorem. Na střeše věže protiletadlový kulomet, na bocích věže vrhače dýmových granátů a na pravé straně kanonu infrasvětlomet. Možnost palby střelami typu HE-FRAG (FS), HEAT-FS a APFSDS-T nebo PTŘS AT-8 SONGESTER.
> šest nosných kol po každé straně korby, napínací kolo vpředu, hnací vzadu, podpůrná kolečka zakrytá ochrannými zástěrami. Nosná kola větší než u T-64, nepatrné různé rozestupy mezi druhým, třetím, čtvrtým a pátým kolem.

Pokračování ve 2. části

Počínaje rokem 1978 se v sovětské armádě objevila nová varianta tanku T-80, šlo o verzi T-80B. Takto byl pojmenován Objekt 219R vyzbrojený novým kanonem 2A46M-1 a systémem řízení raketové výzbroje 9K112-1, schopným střelbě raketami 9M112 Kobra přes hlaveň kanonu. Systém řízení byl poloautomat naváděný opticky s účinnou střelbou do 4000 m (doložena přesnost 80%). Vozidlo mělo nový stabilizátor kanonu 2Je42 a zaměřovač 1G42 s laserovým dálkoměrem a nezávislým systémem stabilizace optické osy ve dvou rovinách. Systém řízení palby obsahoval také balistický počítač 1A33 a byl namontován identifikátor vlastních vozidel. Pro spojení s letectvem byla instalována radiostanice R-173, nahrazující původní R-123M. Na věž tank dostal vrhač dýmových granátů systému 902 Tuča.
Rokem 1980 počínaje, byla do tanku instalována turbína GTD-1000TF s výkonem 809 kW (1100 HP) a stroj dostal silnější pancéřování čela korby. Ten byl následně vrstvený, 80 mm oceli, 105 mm skleněného textolitu (STEF), 40 mm oceli se zvýšenou tvrdostí (u T-80 jen 20 mm), 60 mm oceli, 105 mm textolitu a 40 mm oceli. Pancíř čela věže pak obnášel tloušťkou 400 mm.
Technická data tanku T-80B :
> bojová hmotnost : 42,5 t
> posádka : 3 muži
> rozměry : délka s hlavní dopředu 9651 mm, délka korby 6982 mm, šířka 3384 mm (přes pásy), šířka celkem 3582 mm , výška (po střechu věže) 2219 mm, světlost 431 mm
> výzbroj : kanon 2A46M-1 ráže 125 mm s hladkým vývrtem (45 nábojů) kulomet NSVT ráže 12,7 mm (450 nábojů) kulomet PKT ráže 7,62 mm (1250 nábojů)
> pohon : třístupňová plynová turbína GTD-1000T o výkonu 795 kW (1000 HP)
> zásoba paliva : 1000 +400 l nafty
> měrný tlak : 0,86 kg / cm 2
> hmotný výkon : 25,8 HP/t
> rychlost : silnice max. 70 km/hod, suchá prašná cesta (průměr) 40 - 45 km/h, zpátečka 11km/h
> spotřeba na 100 km : terén 450 - 790 l, silnice 430 - 500 l
> dojezd : silnice 335 (hlavní nádrž) 410 km (s přídavnou nádrží)
> další vybavení : vrhače dýmových granátů 2x6


< Tank T-80B během testů na polygonu. Na vozidle jsou vidět držáky na uchycení reaktivního pancíře a síťová klec kolem korby a věže proti kumulativním střelám.
> Tanky verze T-80B

Leningradské závody (LKZ) v roce 1980 daly vzniknout Objektu 219V vyvinutém na základě T-80, vybaveném mnoha vylepšeními např. novým systémem řízení palby Irtyš s komplexem řízené palby Reflex, schopným laserové navádění raket. Tento stroj vznikal zároveň se strojem varianty T-80U.
Jako prototyp se dál nevyvíjel také Objekt 219E označený jako T-80B s komplexem Štora-1 (Roleta-1) a termovizním zaměřovačem pro noční střelbu. Vznikla také velitelská verze s názvem T-80BK (Objekt 660) s navýšenými spojovacími a navigačními prostředky.
Tankisté tomuto vozidlu přezdívali ,,Kobra", na druhé straně opony, Američané jej pro jeho velké přídavné palivové nádrže (sudy), upevněné vzadu na věži nazvali ,,Myšák Mickey".


< Tanky varianty T-80BV při přehlídce.
> Tanky T-80 při cvičení.

Následující modernizace tanku T-80 se uskutečnila v roce 1985, kdy byla dána do výzbroje sovětské armády další varianta s označením T-80BV (jinak Objekt 219RW). Tento tank se vyznačoval novým prvkem ochrany, a to, reaktivním pancéřováním Kontakt-1, což byly zvláštní bloky výbušnin. Ty pak při zásahu explodovaly, čímž neutralizovaly proud plynů kumulačních hlavic.
Do tohoto standardu pak byly upravovány starší verze tanku T-80B, převážně v průběhu generálních oprav. Jmenovaná úprava se ale podepsala na zvýšení hmotnosti, která stoupla z původních 42,5 t na stávajících 43,7 t, která měla za následek zvýšení spotřeby paliva. Samozřejmě byla postavena také velitelská verze, s označením T-80BVK.
Technická data tanku T-80BV :
> bojová hmotnost : 43,7 t
> posádka : 3 muži
> rozměry : délka s hlavní dopředu 9900 mm, délka korby 7400 mm, šířka 3580 mm, výška (bez PLK) 2460 mm, světlost 451 mm
> výzbroj : kanon 2A46M-1 ráže 125 mm s hladkým vývrtem (40 nábojů) kulomet NSVT ráže 12,7 mm (300 nábojů) kulomet PKT ráže 7,62 mm (2 000 nábojů)
> zaměřovací přístroje : laserový dálkoměr 1G42 , digitální systém řízení palby 1A33, noktovizní zaměřovač TPN 3-49, stabilizátor zbraní 2Je26M, komplex řízené výzbroje 9K112-1, elektrooptický přístroj řidiče TVNE-4-E
> pancíř : kompozitní (odpovídající 400 - 500 mm oceli) + reaktivní pancíř
> pohon : třístupňová plynová turbína GTD-1000TF o výkonu 809 kW (1085 HP), zásoba paliva 1000 +400 l nafty
> podvozek : 6 párů pojezdových kol, zavěšených na torzních tyčích, 4 páry podpůrných koleček
> maximální rychlost : 70 km/hod.
> dojezd : silnice 370 - 550 km
> další vybavení : zadýmovací granátomety 2x6 typ 902B Tuča ráže 81 mm


< Tank verze T-80BV
> Tank T-80U vybavený oproti dřívějším verzím modifikovaným mororem GTD-1250, systémem řízení palby 1A46, zbraňovým systémem 9M119 Reflex a reaktivním pancířem Kontakt-5.

Jak už bylo uvedeno, velení paktu NATO hledalo účinnou zbraň proti sovětským tankům. Řešením této situace se stal útočný vrtulník AH-64 Apache, dále přepadové letadlo A-10A Thunderbolt, oba stroje nesoucí řízené střely Maverick a Hellfire, které byly schopny prorazit pancíř o tloušťce do 1000 mm. Výzbroj pozemních jednotek pak obnášela nové verze protitankových raket TOW a HOT. Tato změna situace si vymínila reakci na straně sovětských tanků, které se již vyráběly. Ještě než vznikla nová vylepšená verze označená T-80 U (ulučšennyj) Objekt 219 AS, byly vyrobeny další prototypy. Na stávající korbu byla instalována nová větší věž použitá z modifikace tanku T-64 (Objekt 476) vyvinutá skupinou N. A. Šornina, která byla složena z ocelových přihrádek vyplněných polyuretanem. Vývojem Objektu 219A se zabývala konstrukční kancelář č. 2 umístěná v leningradském závodě (LKZ) počátkem 80. let. Sám prototyp byl postaven v roce 1982 s využitím mnoha technických novinek, např systémem řízení raketové výzbroje Reflex. Krátce nato sjela z výrobních pásů zaváděcí (testovací) série, s malými změnami mezi jednotlivými stroji. Jmenované variantě byl propůjčen název T-80A, a byly na ní provedeny testy s experimentálním dynamickým pancířem (1984) a možností použití buldozerové radlice. Do těchto vozidel byl také instalován hydraulicko-mechanický nabíjecí automat s 12-timístným zásobníkem střel. Tyto úpravy se odrazily na zvýšení hmotnosti vozidla Objekt 219A na 45,2 t, proto jako pohon byla určena turbína GTD-1000M s výkonem 894 kW (1200 HP). Další zkušební vozidlo bylo již uvedený Objekt 219V.


< Turbínou poháněný tank T-80 je rychlejší a obratnější než dřívější sovětské tanky, ale má vyšší spotřebu paliva.
> Tank T-80U. Na zadní části korby a věže jsou vidět přídavné palivové nádrže a součást šnorchlu.

Zpět k tanku T-80U (Objekt 219AS), o který se starala konstrukční skupina vedená N. Popovem. Provedené změny sice navýšily hmotnost stroje o 1,5 tuny, ale celkově zvedly jeho bojové možnosti, například komplex výzbroje Reflex s autokorekcí zvýšil přesnost a zároveň snížil čas prvního výstřelu. Uvedený systém umožňoval vypustit laserově naváděné rakety, nejen na pancéřované stroje, ale dal se použít proti nízko letícím cílům (vrtulníky). Tanky bylo možno zasahovat v klidové poloze od 100 do 5000 m s přesností 4 z 5 střel. Počet střel do kanonu 2A46M-1(D-81TM Rapira-3), bylo možno převážet jako u tanku T-80A, tedy 45 kusů, a to protitankových kumulativních 3BK14M a 3BK27, protitankových s wolframovým jádrem 3BM12 a 3BM42, protitankových s jádrem z ochuzeného uranu 3BM32 a tříštivých 2OF19 a 3OF26. Podkaliberní střela měla úsťovou rychlost 1715 m/s, dosah přímé střelby 2200 m a na uvedenou dálku pronikla všemi stávajícími tankovými pancíři. Z kanonu s hlavní opatřenou tepelnou ochranou je možné vypálit 6 -8 ran za minutu. Hlaveň kanonu u tanku T-80U lze vyměnit v polních opravnách bez nutnosti vyjmout kanon z vozidla. Moderní systém řízení palby 1A42 umožňuje veliteli a střelci vyhledávání a sledování cílů se současným vedením palby nezávisle na denním období, a to jak v klidu, tak při jízdě. Tomu napomáhá mimo jiné balistický počítač 1V517, dvourovinný stabilizátor a hydrokompas GPK-59. Denní optický zaměřovač 1G46 Irtyš s laserovým dálkoměrem pomáhá objevit a účinně zasáhnout slabě pancéřované cíle až na vzdálenost 5000 m. Zaměřovač je stabilizován ve dvou rovinách, nezávisle na kanonu. K noční střelbě se používá aktivně-pasivní zaměřovač Buran-PA. Balistický počítač provádí opravy vzdálenosti, srovnává rychlost cíle a tanku, průhyb a opotřebování vedení hlavně, teplotu vzduchu, atmosférický tlak a boční vítr. První výrobní série tanku dostaly ještě starší variantu vnějšího pancéřování Kontakt-1, ale pak již montován reaktivní pancíř Kontakt-5. Nový systém vestavěné dynamické ochrany VDZ (Vstrojennaja Dinamičeskaja Zaščita) zabírá asi polovinu povrchu tanku. Tato ochrana odpovídá ekvivalentu 1 100 mm oceli pro podkaliberní střely a 900 mm pro kumulativní hlavice. Svou odolností se tank T-80 řadí mezi stroje 4. generace, přičemž jeho první výrobní verze jsou hodnoceny o stupeň méně. Bylo plánováno, že stroje varianty T-80U budou poháněny plynovou turbínou GTD-1000 s výkonem 894 kW (1200 HP), ale její vývoj se protáhl a tak byla vybrána turbína GTD-1000F s výkonem 820 kW (1100 HP). Tank má možnost při zastávkách nebo obraně využívat novinku, kterou je pomocný motor GTA-18A o výkonu 22 kW (30HP), a tím šetřit palivo. Od roku 1992 jsou instalovány do tanků nové turbíny GTD-1250 s výkonem 932 kW (1250 HP), a byla také vyměněna stávající radiostanice za typ P-163-50U. Samozřejmostí je zařízení pro tvorbu kouře, a lepší ochranu zajišťuje tišší pohon, z výfuků vychází bezdýmné plyny, kvalitnější tepelná izolace střechy věže a výkonnější chlazení.
Výrobní 10-tikusá předsérie tanku T-80U byla vyrobena v roce 1983 v Charkově, přičemž 8 strojů bylo zadáno k armádním zkouškám. Problémy a nové testy byly ukončeny za dva roky (1985) a ihned se rozjela velkovýroba v Charkově a Omsku. Byly vyráběny další dvě varianty, exportní označená T-80UE a velitelská, nazvaná T-80UK s instalací s elektronického obranného systému TšU-1-7 Štorm (Bouře). Všechny stroje pak obdržely speciální nátěr, který znesnadňuje zjištění tanku T-80 optickými a infračervenými detektory.
Technická data tanku T-80U :
> zařazení do výzbroje : 1987
> osádka : 3 muži
> bojová hmotnost : 50,7 t
> rozměry : délka celkem 9600 mm, délka korby 7010 mm, výška 2200 mm, šířka 3600 mm, světlost 446 mm
> výzbroj : kanon s hladkým vývrtem hlavně 2A46M-1 ráže 125 mm (45 nábojů), spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm (1250 nábojů), protiletadlový kulomet NSV ráže 12,7 mm (500 nábojů)
> měrný tlak : 0,92 kg / cm 2
> pohon : plynová turbína GTD -1250 s výkonem 1250 HP
> dojezd : 335 km, s přídavnými nádržemi 600 km
> obsah nádrží : 1770 l
> max. rychlost : silnice 70 km/h, zpevněný povrch 60 - 65 km/h, terén 40 - 45 km/h
> brod : bez přípravy 1,20 m, s přípravou 1,80 m, pomocí šnorchlu 5,00 m
> překážky : příkop 2,85 m, svislá stěna 1,00 m
> stoupavost : 32˚
> náklon : 30˚
> radiovýbava : R-173, R-174
> ochrana : Kontakt-5 ERA 2. generace, systém ARENA, výmetnice dýmových granátů ráže 81 mm 4x2 (24 granátů), dýmový generátor
> poměr výkon / hmotnost : 27,17 hp / t


< Kolona tanků T-80 při cvičení na polygonu, na nejbližším stroji jsou vidět bloky reaktivního pancéřování.
> Tank T-80UK při testech na polygonu.

Pokračování ve 3. části

Závody ChKBM v Charkově se také připojily k leningradskému LKZ ve vylepšování tanku T-80. Verze vyvíjené v těchto podnicích měly být zaměřeny k možnostem jejich protivníků, nejnovějších tanků a protitankových systémů NATO. V roce 1976 byl sestrojen prototyp tanku Objekt 478 s hmotností asi 43 t. Charkovští konstruktéři upřednostňovali dieselový pohon před plynovou turbínou a proto bylo plánováno použít vznětový motor 6TDN s výkonem 745 kW (1000 HP) s možností zvýšení výkonu na 932 kW (1250 HP). Technici počítali s použitím věže z prototypu Objekt 476 (rok 1975) s instalovanou raketovou výzbrojí a novým zaměřovačem. Další verze tohoto projektu označená jako Objekt 478M na sebe nedala dlouho čekat, stroj měl pohánět vznětový motor 124Č s výkonem 1118 kW (1500 HP) a měl být osazen komplexem aktivní obrany Šaťor (Stan). Plánovaný motor měl dát prototypu rychlost mezi 75 - 80 km/hod. Další vylepšení měly obsahovat systém řízení palby Sistěma, zaměřovací dálkoměr Panorama, noktovizní zaměřovač Buran PA, zbraňový stabilizátor Siren-7 a radiostanice Abzac R/P. K protiletadlové obraně bylo navrženo dělo R-23 ráže 23 mm. Prototyp však zůstal jen na papíře, ale zkušenosti byly využity v polovině 80. let při vzniku verze T-80UD. Pro variantu poháněnou dieselovým agregátem mluvilo několik zásadních faktů. Především to byla cena, v roce 1986 stála turbína GTD-1000 asi 104 tisíce rublů, zatímco dieselový motor jen 9600 rublů, dále to byla náročná údržba a malá odolnost turbíny (křehkost). Ve prospěch dieselu to byla také spotřeba paliva, konstruktéři se nechtěli vzdát ani jednoho, tak bylo rozhodnuto postavit T-80-ku s dvěma typy pohonu.










Prototyp Objekt 478 v detailech

Tank T-80 se vznětovým pohonem měl zastánce už při jeho vývoji (polovina 70. let), v závodech LKZ byl postaven prototyp Objekt 219RD poháněný motorem A-53-2 a u jeho ,,konkurence" v Omsku zase Objekt 644 s motorem V-46-6, ale nejlépe byl hodnocen šestiválec 6TD sestrojený v Charkově, který měl výkon 745 kW (1000 HP) vyvíjený už od roku 1966. Motor přešel Objekty 476 a 478 a nakonec zakotvil v Objektu 178A Brejoza (Bříza), který měla na starost skupina konstruktérů vedená I. L. Protopopovem.
Tank instalací dieselu ztratil sice na dynamice, a to nejméně o 10 km/hod na rychlosti, ale zase získal na dojezdu, ten se zvýšil na 560 km. Dále došlo k výměně tramsmise a dostal dálkově řízený kulomet. Armádní testy začaly koncem 1985, ihned po výrobě pěti sériových vozidel. Tank s označením T-80UD (Ulučšennyj Dizelnyj) byl oficiálně zařazen do armády v roce 1987, přestože se velkovýroba rozběhla v průběhu předchozího roku.
Tank se dočkal modernizace už v roce 1988, týkala se zvýšení spolehlivosti pohonné jednotky a dostal dynamický pancíř Kontakt-5. Charkovský podnik vyrobil za tři roky (do 1991) kolem 500 tanků T-80UD, ze kterých pak 60 zůstalo na Ukrajině.
Později bylo zjištěno, že prvními tanky verze T-80 UD byla vyzbrojena 2. Tamanská gardová mechanizovaná divize a 4. Kantěmirská gardová mechanizovaná divize, to znamená nejelitnější tankové divize Sovětské armády.

Bojové tanky verze T-80UD poháněné dieselovým motorem.

Po rozpadu sovětského impéria se vývoj tanků T-80 ubíral dvěma rozdílnými směry, diktovaný ruským a ukrajinským týmem.
Ruská výroba se kompletně přesunula do Omska. Tanky dostaly nový pohon, turbínu GTD-1250 s výkonem 932 kW (1250 HP) navíc vybavenou systémem kontroly přehřátí. Obdržely také komplex raketové výzbroje 9M119M a byl na ně nanesen nátěr, který o úspěšně snižoval radarový obraz tanku. Termovizní přístroj sledování a zaměřování Agava-2, který ukazuje cíl na monitoru, byl z důvodů nevykrytých dodávek instalován jen do několika tanků. Zařízení omezilo počet vezené munice, u kanonu na 30 kusů, u kulometu pak na 750 kusů, tank byl označen jako T-80UM. Tank byl osazen velmi schopným obranným systémem TšU-2 Štora, který byl složen ze stanice opticko-elektronického zjišťování a rušení TšU-1 a systému vytváření aerosolové obrany SPZ. Tento komplex ruší navádění protitankových střel a vystřeluje před vozidlo klamné cíle. Aerosol pak má za úkol znemožnit osvit celého tanku laserovým paprskem. TšU-1 může být využit také jako infračervený zaměřovač. Velitelská varianta tohoto tanku nesoucí název T-80UK byla těmito kompletními systémy vybavena, dostala také navíc iniciátor předčasného výbuchu kontaktních a bezkontaktních rozbušek. Velitelské vozidlo samozřejmě veze zvýšené spojovací prostředky, dvě radiostanicemi (R-163-50U s kmitočtem 30-80 MHz a R-163-50K s kmitočtem 2-30 MHz) a navigační systém TNA-4-3. Ke zvýšení dosahu radiostanice dopomáhá skládaná anténa s výškou 5 m. Tyto tanky vlastní také malý spalovací motor AB-1-P28 s výkonem 1 kW (1,34 HP), k pohánění generátoru vyrábějícího v havarijních situacích nebo při delším stání elektrický proud pro akumulátory.
S výhledem na stále se zdokonalující protitankové systémy byl vyvinut a následně vyzkoušen na testovacím tanku verze T-80B nový obranný systém Arena. Tento systém bývá instalován na střeše věže, obsahuje 26 náloží a má sloužit k likvidaci protitankových řízených střel směřujících na vozidlo přímo a seshora. Verze tanku obdařená Arenou získala označení T-80UM-1 Bars (sněžný panter) a podnik v Omsku jej poprvé předvedl veřejnosti v roce 1997. S tímto strojem byl také ukázán další tank, s instalací shodně fungujícího obranného systému Drozd. Tento tank nese označení T-80UM-2.
V CNII Točmaš bylo popracováno na posílení obrany tanku T-80 proti letadlům (vrtulníkům). Jedná se o stanoviště s dálkově ovládaným kanonem 2A42 ráže 30 mm, shodným jako u BMP-3, BMD-3 a BTR-80, výměnou za protiletadlový kulomet. Odměr kanonu má 120˚ a náměr je od -5˚do +65˚. Zásoba střeliva obnáší 450 nábojů.


< Tank verze T-80UM
> Ukrajinský tank T-84

Ukrajinský zbrojní průmysl patřil mezi důležité složky průmyslu Sovětského svazu. Po rozpadu tohoto impéria získal samostatnost a Rusku narostla konkurence. Ve vývoji a výrobě obrněné techniky je nejznámější Charkovská konstrukční kancelář Alexandra A. Morozova (ChKBM).
Ukrajinská verze T-80 produkovaná charkovskými závody získala nové označení T-84 a je složena převážně z dílů ukrajinského výrobce (80%). Do novějších tanků byl montován dieselový agregát 6TD-2 s výkonem 894 kW (1200 HP). Pokračující verzí tanku T-80 je tank s novou svařovanou věží a označením KERN-2.120. Toto obrněné vozidlo se osazeno kanonem ráže 120 mm s nabíjecím automatem, shodným s francouzským tankem Leclerc a jako pasivní ochranu využívá dynamický pancíř Nůž.
Při výrobě tanků pro vlastní armádu byla uzavřena v roce 1995 zakázka pro Pakistán na prodej 320 tanků T-84. Objednávka byla vykryta v období 1997 až 1999, mezitím Pakistán (1998) nabídl Ukrajině spolupráci na vývoji nového pakistánsko-čínského tanku. Bylo zamýšleno zkombinovat korbu tanku T-84 a věž čínské konstrukce, o pohon se měl starat ukrajinský motor 6TD-2 nebo americký Perking V-12 se shodným výkonem.


< Tank T-84, vyráběný na Ukrajině, během zkoušek na výstavě výstroje a výzbroje v Abú Zabí v roce 1997.
> Tank T-84 při testech.

I když stroj T-80 není u konce s dalším vylepšováním, rýsuje se už další následovník. Na výstavě Omsk 97 byla ukázána jezdící maketa s názvem T-84 UM2 nebo také Čornyj orěl. V roce 1998 byl hotov prototyp s označením Objekt 640 s upravenou prodlouženou korbou T-80U s nově vyvinutým podvozkem, osazeným sedmi páry pojezdových kol. Prototyp měl nainstalovánu novou věž s horizontálním nabíjecím automatem v zadní části. Zkušební stroj byl vyzbrojen kanonem ráže 125 mm, i když prosákly informace s použitím kanonu ráže 150 mm. V případě, že by byl tank sériově vyráběn, bude pravděpodobně Čornyj orěl vozidlem nové generace.

Pokračování ve 4. části

Verze a varianty tanku T-80
> Objekt 219 Sp1: Šlo v zásadě o upravený sériový tank T-64 poháněný turbínou GTD-1000T o výkonu 746 kW (1000 HP). Zkoušky doložily nutnost úpravy podvozku, protože zvýšenou hmotnost a dynamiku nebyl schopen trvale unést.
> Objekt 219 Sp2 : Tento prototyp měl již kvalitnější podvozek, dostal hnací a napínací kola o větším průměru, přičemž byly větší i pojezdová kola. Pásy měly gumové vložky a počet podpůrných kladek se početně zvedl ze čtyř na pět. Podvozek byl dále zesílen použitím silnějších torzních tyčí a výkonnějšími hydraulickými tlumiči. Práce probíhaly současně s vylepšením věže. Prototyp také převzal mimo kanonu 2A46 i další vybavení, například nabíjecí automatiku i rozložení střeliva.
T-80 (Objekt 219) : první výrobní sériová verze s použitými díly tanku T-64A například hlavní zbraň, věž, systém řízení palby. Do výzbroje zavedena od roku 1976, produkce méně než 100 kusů. Jiný zdroj uvádí produkci několika set tanků v období let 1976 až 1978. Mobilita tanku je podobná verzi T-64A, ale díky novému pohonu, turbíně GTD-1000T je tank rychlejší. Od předchůdců se vozidlo odlišuje kvalitnějším pancéřováním s použitím nekovových materiálů. Tato výrobní verze měla na rozdíl od pozdějších variant čelní pancíř tvarovaný do „V” (jako T-72). Později mělo být část vozidel modifikováno na verzi T-80B. Stroj byl také nazýván T-80 (Objekt 219, 2 specifikace).
T-80B (Objekt 219R) : modernizace T-80, instalace systému řízení palby 1A33, systémem řízení raketové výzbroje 9K112-1, schopným střelbě raketami 9M112 Kobra přes hlaveň kanonu. Výroba od roku 1978, v průběhu sériové výroby (od roku 1980) byla do tanků montována turbína GTD-1000TF.
T-80BK (Objekt 630) : velitelská varianta T-80B s rozsáhlejší spojovací technikou, například další radiostanice R-130 a navigace. Od standardního tanku se odlišuje druhou prutovou anténou a teleckopickým stožárem. Výroba prováděna v OZTM (Omský závod dopravního strojírenství), bez možnosti použití střel 9M112.
T-80B1 : zjednodušená verze T-80B bez některých prvků systému řízení palby, bez možnosti použití střel 9M112.
T-80B1K : velitelská varianta T-80B1, s rozšířenou spojovací technikou.
T-80BV (Objekt 219RV) : verze T-80B, produkce zahájená roku 1985, vozidlo s nainstalovaným reaktivním pancířem. Před útoky shora reaktivní pancíř pokrývá také přední část střechy věže. Část tanků byla vybavena deskou zavěšenou pod čelní pancíř (tlumení víření prachu) a jednou řadou bloků reaktivního pancíře na boky korby. Pozdější výrobní varianty dostaly novou věž, podobnou verzi T-80U, ale s pancéřováním Kontakt-1.
T-80BVK : velitelská varianta T-80BV, s rozsáhlejším komunikačním a navigačním zařízením.
Objekt 219E : prototyp tanku T-80B se systémem Štora-1.
T-80A (Objekt 219A) : verze s věží tanku Objekt 476 se silnějším pancířem a výzbrojí rozšířenou o 9K119M Reflex, prototyp hotov v roce 1982, v roce 1984 testy reaktivního pancíře. Stroj byl pokusem vylepšit stávající tank T-80B, pohon zajišťovala turbína GTD-1000M o výkonu 895 kW (1200 HP). Nechyběly úchyty na těžký kulomet NSVT a další vylepšení, například nový systém řízení palby s modifikovaný stroj zaveden do výzbroje od roku 1985 jako T-80U. Vylepšení tanku se podepsalo na zvýšení hmotnosti o 2,8 tuny.
T-80AK : velitelská varianta verze tanku T-80A.
T-80AV : varianta tanku T-80A s instalovaným reaktivním pancířem Kontakt-1. Některé zdroje tuto verzi neuvádějí, je možné, že zůstalo pouze u prototypu.
T-80AKV : pravděpodobně existovala také velitelská varianta verze tanku T-80AK s možností instalace reaktivního pancíře.
T-80M1 : Základní verze tanku T-80 s obranným systémem Arena instalovaným na zadní části věže. Spodní část věže dostala silnější pancíř.
T-80U (Objekt 219AS) : produkce zahájena v roce 1985, vozidlo poháněno turbínou GTD-1000TF s výkonem 820 kW (od roku 1990 montována turbína GTD-1250D). Další výbava, systém řízení palby 1A45 „Irtyš” (laserový zaměřovač 1G46, balistický počítač, dvourovinný stabilizátor 2E42, TPN-4C, kombinovaný aktivně-pasivní zaměřovač Buran-PA. Vozidlo bylo vyzbrojeno kanonem verze 2A46M-1 v modernější věži, vrhači dýmových granátů 902B a novějším systémem 9K120 (náhrada za systém 9K112-2) schopný odpalovat střely 9M119 a 9M119M. Také tato verze má na bocích gumové ochranné zástěry.
T-80U (Mod. 2001) : aktualizovaná verze T-80U, vyzbrojená modernější verzí kanonu 2A46M-4, laserovým zaměřovačem, novějším stabilizátorem 2E42M a dalšími vylepšeními (klimatizace, systém atmosférických čidel).
T-80UK : velitelská varianta T-80U s navýšenou komunikační výbavou, radiostanicí R-163-50K a R-163-U, navigačním zařízením TNA-4-3, vlastním generátorem AB-1P28 a s obranným rušícím systémem TŠU-1 Štora. Tato výbava se podepsala na snížení vezené munice na 30 nábojů do kanonu (pravděpodobně i do kulometu ráže 12,7 mm). Tato velitelská verze byla nabídnuta na vývoz v roce 1990, od standardní varianty se odlišoval velkou „krabicí” na přední části věže a několika prutovými anténami.
T-80UD (Objekt 478B) „Beryoza” (Bříza) : tank verze T-80U, kde pohon místo turbíny zajišťoval motor 6TD s výkonem 750 kW (1006 HP). První výrobní verze dostaly reaktivní pancíř Kontakt-1, následné pak modernější Kontakt-5. Tank byl do výzbroje armády přijat v roce 1987, v kódu NATO označen jako SMT M1989.
T-80UDK : velitelská verze tanku T-80UD, byl postaven pouze prototyp.
T-80UM (Objekt 219AS-M) : verze tanku T-80U s reaktivním pancířem Kontakt-5, systémem řízení palby Agava M1 a systémem řízení raketové výzbroje 9K119M Relfex. Ve výbavě je radiostanice R-163-50U a termokamery. Do výzbroje armády přijat v roce 1992. Stroj byl dodáván buď se systémem Agava-2 nebo Buran-R.
T-80UE : verze tanku T-80UM s obranným rušícím systémem TŠU-1 Štora. Do výzbroje zavedena v roce 1995. V roce 1999 byla verze nabídnuta na export, vyvážen byl bez těžkého kulometu ráže 12,7 mm.
T-80U-M1 Bars : verze tanku T-80UM s novým systémem řízení palby 1A45, s obranným systémem Arena-E, modernější verzí kanonu 2A46M-4 a kombinovaným zaměřovačem střelce Buran-M. Do výzbroje přijata v roce 1997, mimo jiné vybavena radiostanicemi R-163-50U, R-163UP a klimatizací. Jiný zdroj uvádí, že stroj zůstal pouze ve stádiu prototypu.
T-80U-M2 : verze tanku T-80U mimo jinou výbavu s obranným systémem Drozd-2. Verze bylo zprvu označena jako T-80U (M). Uvedeno jako prototyp.
T-80AT : rozsáhlá modernizace verze T-80U (M), pohon GTD-1250G, kanon 2A46M-4, systém "Kaktus", svařovaná věž nové konstrukce, nové termokamery, soubor atmosférických čidel, satelitní navigace a další novinky.
T-80UA : zmodernizovaná verze tanku T-80U, v kódu NATO označen T-80U (Mod.2006). Stroj byl vyzbrojen kanonem 2A46M-4, s delší životností hlavně. Vozidlo je mimo jiné vybaveno novějším systémem řízení palby 1A45M (systém 1A42, termovize T01-PO2T, pozorovací systém PNK-4S, stabilizátoru 2E42-4, meteosenzory).
Samozřejmostí je reaktivní pancíř Relikt, systém aktivní ochrany Arena-E a dalších vylepšení ochrany. Pohon zajišťuje plynová turbína GTD-1250G s výkonem 918,75 kW (1250 HP).
Objekt 640 : prototyp tanku označovaný jako Black Eagle (Černý Orel -"Черный орел"). Vyvinut na základě konstrukce tanku T-80U, u které byla prodloužena korba. Pravděpodobně byly postaveny dva tanky, jeden na korbě standardního tanku T-80U (6 párů pojezdových kol) a druhý s delší korbou a sedmi páry pojezdových kol. vozidla dostala úplně novou věž, reaktivní pancíř, systém aktivní ochrany „Drozd”, systém „Kaktus" a další neuveřejněné moderní prvky. Věž je vytvořena tak, aby pojmula kanon do ráže 152 mm, pohon má pravděpodobně výkon 1500 HP.
Objekt 478BK : prototyp verze tanku T-80UD s prototypem svařované věže.
BREM-80U (Brem-80) : obrněné vyprošťovací vozidlo vyvinuté na konstrukci tanku T-80U, které dominovala velká nástavba místo věže. Na levé části korby je umístěn zvedák (jeřáb) s nosností 18 tun, dále s montáží navijáku s tahem 35-ti tun.
BTU-80 : ženijní vozidlo na základě tanku T-80.
MTU-80 : mostní tank na podvozku T-80.
PTS-4 : pravděpodobně prototyp vozidla na převoz materiálu a dílů s velkou úložnou plošinou místo věže.
Ladoga : obrněné vozidlo na konstrukci tanku T-80, stroj je ovládán dvoučlennou posádkou (velitel a řidič). Stroj měl kompletní ochranu proti zbraním hromadného ničení. Místo věže byla na korbě vytvořena pohodlná kabina pro čtyři osoby. Podvozek a pohon zůstal jak u standardního tanku. Vozidlo bylo určeno pro rychlou evakuaci členů sovětské vlády z Kremlu na nejbližší letiště.
Objekt 478BE : prototyp ukrajinské verze tanku T-80UD pro vývoz do Pákistánu (1996)
T-84 (Objekt 478DU2) : ukrajinská verze ruského tanku T-80UD postaven asi s 20% ruských dílů. Vozidlo má novější svařovanou věž se systémem Štora-1, dieselový motor 6TD-2 s výkonem 895 kW (1200 HP).
T-84M : verze T-84 určená pro vývoz, stroje prošly úpravou pro použití do pouště.
T-84 "Hold" : exportní verze T-84, upravené pro použití v horkých klimatických a hornatého terénu,
T-84U : modernizovaná verze tanku T-84, s novou věží, na bocích korby pancéřové desky, kryjící horní větev pásu. Další vylepšení uvádí termovizi, navigaci, laserový dálkoměr pro velitele, pomocný agregát a jiné.
T-84 KERN2-120 : Prototyp tanku Oplot.
T-84 Oplot : vylepšený tank T-84, s moderní věží západního stylu, ale vyzbrojenou kanonem ráže 125 mm. Munice je od posádky oddělena, podávána novějším nabíjecím zařízením.
T-84 Oplot-M : nejnovější varianta tanku T-84, vylepšená verze T-84 Oplot s instalací nejmodernějšího pancéřování a elektronických antisystémů, například panoramatický pozorovací komplex PNK-6.
T-84-120 Yatagan : upravený tank T-84 Oplot pro výběrové řízení pro tureckou armádu. Hlavní rozdíl je v ráži hlavní zbraně, upravené na standard NATO, což je 120 mm. Existuje pouze v jednom ukázkovém, spíše prototypovém exempláři. Odlišuje se novým systémem řízení palby, meteosenzory, klimatizací a dalšími vylepšeními.
BREM-84 : servisní a odtahové obrněné vozidlo na podvozku tanku T-84.
BMU-84 : mostní tank na konstrukci tanku T-84.
BTMP-84 : Těžké bojové vozidlo pěchoty vyvinuté na konstrukci tanku T-84 Oplot, s protaženou korbou, čímž v zadní části korby bylo možné vytvořit přepravní prostor pro pět vojáků pěchoty. Vozidlu byl přidán jeden pár pojezdových kol.


< Tank T-80UD. Dobře viditelné jsou panely reaktivního pancíře upevněné na zástěrách chránících boky korby.
> Tank T-80 s s obranným systémem Arena. Hmotnost systému je asi 1.1tuny, je dost vysoká a tím porušuje nízkou siluetu tanku, Má omezené množství likvidační munice, ničí pouze jednotlivé cíle s časovou prodlevou 0,2 až 0,4s.


< Velitelský tank T-80UK pózuje pro kamery.
> Skupina tanků varianty T-80U


< Tank T-80U se systémem 9M119 Reflex (NATO označení AT-11)
> Tank verze T-80UM-1

Pokračování ve 5. části

Velitelský tank T-80UK : velitelská varianta T-80U s navýšenou komunikační výbavou, radiostanicí R-163-50K a R-163-U, navigačním zařízením TNA-4-3, vlastním generátorem AB-1-P28 a s obranným rušícím systémem TŠU-1 Štora. Tato výbava se podepsala na snížení vezené munice na 30 nábojů do kanonu (pravděpodobně i do kulometu ráže 12,7 mm). Tato velitelská verze byla nabídnuta na vývoz v roce 1990, od standardní varianty se odlišoval velkou „krabicí” na přední části věže a několika prutovými anténami. Velitelský tank byl vyvinut k zajištění velení a řízení podřízených jednotek, k udržení komunikace s vyšším velením, zároveň se však účastnit bojových akcí.
Technická data tanku T-80UK :
> hmotnost : bojová 46 t
> posádka : 3 muži
> rozměry : délka (s kanonem dopředu) 9654 mm, šířka 3603 mm, výška 2002 mm,
> měrný výkon : 27,2 kW/t
> výzbroj : kanon ráže 125 mm (30 nábojů), spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm (1250 nábojů), protiletadlový kulomet NSVT ráže 12,7 mm (450 nábojů)
> pohon : plynová turbína GTD-1250 o výkonu 919 kW (1250 HP)
> rychlost : silnice 70 km/h
> dojezd : silnice 440 km
> překážky : příkop 2,81 m, kolmá stěna 1,0 m, stoupavost 40%, boční náklon 36% , brod 1,80 m


< Tank T-80UK. Velitelský tank verze T-80U má nainstalován elektronický obranný systém Štora-1.
> Tank T-80UK se vyznačuje velkou dynamikou pohybu.

Bojový tank verze T-80UA : Po roce 2000 došlo v Rusku k hospodářskému vzrůstu, což se odrazilo na zvýšení vojenských výdajů a armáda se rozhodla zmodernizovat stávající tankovou techniku elitních jednotek s cílem obstát na moderním bojišti. Vylepšená varianta dostala označení T-80UA, v kódu NATO T-80U Model 2006. Stroj byl vyzbrojen kanonem 2A46M-4, s delší životností hlavně. Konstrukce kanonu je vytvořena tak, aby bylo možné vyměnit její hlaveň v polních podmínkách (bez nutnosti demontáže celého kanonu) do 2 hodin. Byla vyvinuta nová munice pro kanon mimo již používaných typů 3BM46, 3BK25, 3VOF36, 9M119M, 3UBK20M.
Vozidlo je mimo jiné vybaveno novějším systémem řízení palby 1A45M (systém 1A42, termovize T01-PO2T, pozorovací systém PNK-4S, stabilizátoru 2E42-4, meteosenzory).
Samozřejmostí je reaktivní pancíř Relikt, systém aktivní ochrany Arena-E a dalších vylepšení ochrany. Pohon zajišťuje plynová turbína GTD-1250G s výkonem 918,75 kW (1250 HP).
Střelec má mimo jiné k dispozici nové pozorovací přístroje, termovizi a dvoukanálový laserový dálkoměr. Systém řízení palby obsahuje automatické sledování cíle, což výrazně urychluje ničení pohyblivých cílů a celkově byl zvýšen dostřel od předchozích verzí o 1000 metrů.
Posádka používá nový pozorovací komplex PNK-4S, obsahující mimo jiné gyrostabilizátor, přístroje pro noční vidění a dálkoměr s termální kamerou. Ruské tanky používají nejnovější reaktivní pancíř „Relikt”, aktivní systém ochrany „Arena-E” a automatický hasící systém. Mimo standardní odminovací prostředky KMT-6M, , KMT-7, KMT-8, které lze na tank instalovat, k likvidaci magnetických min slouží elektromagnetický trall, který vytváří náhradní magnetické pole a způsobuje spuštění magnetických min před tankem a po jeho bocích. Proti minám bylo upraveno dno korby a řidičova sedačka má úchyt na stropě korby. Vozidlo využívá systém aktivní ochrany detekce laserového osvitu, který je v součinnosti s SŘP a zajišťuje automatické nebo ruční odpálení maskovacích dýmových granátů ZD17 tlumících infračervené vyzařování do směru ozáření. Kouř granátu má nové složení, které pohlcuje nejen laserové paprsky, ale i tepelné záření. Tank zacloněný dýmem zmizí z protivníkových termovizních pozorovacích a pátracích soustav.
Pro zlepšení mobility tanku T-80UA se počítá s montáží výkonnější plynové turbíny s výkonem 918,75 kW (1250 HP), posádka má k dispozici i pomocný generátor GTA-18 (18 kW), vylepšen je podvozek (zavěšení).

Tank verze T-80UD

Bojový tank verze T-80UD : Tato varianta tanku vznikala na počátku 80. let v konstrukční kanceláři charkovského závodu pod velením hlavního konstruktéra N.A.Šomina. Stroj vycházel z předchozích vozidel Objekt 478 a tanku T-80U, který byl v tom čase produkován. Vývoj trval téměř sedm let, sériová výroba byla zahájena na začátku roku 1987 (jiný zdroj uvádí zahájení výroby v roce 1985). Tank je vyzbrojen kanonem KBA-3 ráže 125 mm s hladkým vývrtem hlavně, spřažený s kulometem PKT ráže 7,62 mm a protiletadlovým kulometem NSVT ráže 12,7 mm. Samozřejmostí je automatické nabíjení kanonu a hlaveň má tepelnou ochranu. Střelbu z kanonu mimo střelce může zahájit i velitel tanku, shodně mohou použít i spřažený kulomet. Protiletadlový kulomet se nachází na velitelské věžičce a velitel tanku jej ovládá dálkově. Jeho náměr je od -5° do +70°, odměr pak 75° na obě strany, nebo 360° pohybem celé věže. Vertikální stabilizátor kulometu poskytuje stabilizaci v rozmezí -3° do +20°.
Moderní systém řízení palby tvoří denní zaměřovač střelce 1G46, systém pro noční vidění TO1-KO1E, pozorovací systém velitele PNK-4S, balistický počítač 1V528-1 a stabilizátor 2E42.
O pasivní ochranu tanku se dělí vrstvený a reaktivní pancíř, vozidlo má úchyty na odminovací zařízení typu KMT-6 a KMT-7. Výrobce dokládá, že vozidlo je použitelné v rozsahu teploty od -40° do +55°C.
Technická data tanku T-80UD :
> hmotnost : bojová 46 t
> posádka : 3 muži
> rozměry : délka (s kanonem dopředu) 9720 mm, délka korby 7085 mm, šířka 3560 mm, výška (s kulometem) 2740 mm, světlost 515 mm
> měrný výkon : 21,7 kW/t
> tlak na půdu : 0,93 kg/cm2
> výzbroj : kanon KBA-3 ráže 125 mm (45 nábojů - 28 v automatu), spřažený kulomet PKT KT ráže 7,62 mm (1250 nábojů), protiletadlový kulomet KT ráže 12,7 mm (450 nábojů)
> pohon : vznětový 6-ti válcový kapalinou chlazený motor 6DT-1 o výkonu 750 kW (1006 HP), spojený s 7-mi stupňovou převodovkou
> rychlost : silnice 65 km/h, terén 45 km/h
> dojezd : silnice 580 km, terén od 360 do 450 km
> překážky : příkop 2,81 m, kolmá stěna 1,0 m, stoupavost 63%, boční náklon 36%, brod 1,80 m (s přípravou) 5,0 m

Tanky T-80UD. Stroj může používat radlici, se kterou si sám vyhloubí bojové postavení. Nyní je ve výzbroji armád Ruska, Ukrajiny a Pákistánu.

BREM-80U : Servisní vozidlo Brem-80U bylo vyvinuto na základě tanku T-80U a tím převzalo všechny dobré schopnosti tohoto tanku jako jsou obratnost, rychlost, překonávání překážek či ochrana posádky. Na jeho vývoji pracovala od roku 1995 shodná konstrukční kancelář, která předtím vyvinula předchozí speciální vozidla na konstrukci tanků T-55, T-72 jako byla Brem-1, IMR či MTU ..., které doposud slouží v ruské armádě. V případě Brem-80U byly použity moderní technická řešení a modernější materiály. Sériová výroba byla zahájena koncem roku 1997 a do výzbroje ruské armády byl speciál přijat o rok později.
Vozidlo Brem ovládá tříčlenná posádka, velitel, řidič-technik a mechanik-svářeč, mimo jmenovanou základní posádku zde mají vytvořené místo další odborníci přes elektroniku a zbraně. Na podvozku tanku je v přední polovině postavena velká nástavba, na zadní části pak nákladová plošina. Na takto upravené korbě je na levé straně nainstalován jeřáb se základní nosností 18 tun, s pomocí pomůcek až 30 tun. Na přední části korby je uchycena dozérová radlice, ovládaná hydraulikou. Stroj slouží také k vyproštění vozidel, k tomu používá hlavní naviják o tahu 35 tun, s využitím kladek až 140 tun. Vozidlo je vybaveno tak, že je posádka schopná provádět veškerou základní údržbu a nezbytné opravy tanků přímo v terénu. Mimo boxy s náhradními díly a další nářadí převáží také svařovací zařízení. Speciál je používán k vyproštění uvízlé, a k odtahu poškozené techniky, mimo to může zastoupit ženijní vozidlo při zemních pracích a likvidaci zátarasů. Speciál Brem je uzpůsoben tak, že v případě překonání vodního toku má stejné možnosti jako standardní bojový tank. Pohon vozidla, na běžící na jakýkoli typ paliva, zajišťuje rychlost až 70 km/h. Mimo osobní zbraně posádky (i ruční granáty) má vozidlo na otočné věžičce nainstalován kulomet ráže 12,7 mm, používaný hlavně jako protiletadlový. Prostor pro posádku obsahuje ochranu proti zbraním hromadného ničení, klimatizaci, celé vozidlo hlídá protipožární systém. Vhodná „deformující" kamufláž v kombinaci s nízkou hlučností motoru pomáhá vozidlu být nenápadné při přesunu, kvalitní podvozek umožňuje plynulou jízdu a jmenované zařízení staví speciál Brem-80 jako nepostradatelný pro posádky bojových tanků.
Technická data tanku BREM-80U :
> hmotnost : bojová 46,8 t
> posádka : 3 +1/2 muži
> rozměry : délka 8350 mm, šířka 3730 mm, výška (s kulometem) 2350 mm, světlost 430 mm
> výzbroj : protiletadlový kulomet NSVT ráže 12,7 mm (840 nábojů), 2x4 vrhače dýmových granátů ráže 81 mm
> pohon : turbína GTD-1250 o výkonu 919 kW (1250 HP), pomocný agregát o výkonu 24,5 kW
> rychlost : silnice až 70 km/h, při použití radlice 10 km/h
> dojezd : silnice 550 km
> překážky : příkop 2,91 m, kolmá stěna 0,80 m, brod 1,4 m (s přípravou) do 5,0 m
> radlice : šířka 3500 mm, výška 950 mm
> pracovní výkon radlice : asi 200 m3/h
> naviják : o tahu 35 tun, délka lana 160 m
> pomoc. naviják : o tahu 1 tuny, délka lana 320 m
> zvedák (jeřáb) : nosnost 18 tun

Servisní vozidlo BREM-80U

Vozidlo BREM-80U při předváděcích testech.

Mostní tank MTU-80U : Speciální tank upravený jako nosič mostovky, se zařízením na ukládání a opětovné složení. Slouží na překlenutí přírodních překážek, jako jsou úzké vodní toky, hluboké příkopy a strže do šířky 24 metrů. Mostní tank zajišťuje rychlé překonání překážek pro ostatní techniku, za všech povětrnostních podmínek, i v zamořeném terénu.
Technická data tanku MTU-80U :
> hmotnost : bojová 44,8 t
> délka korby 7050 mm, výška 3200 mm, šířka 3680 mm, světlost 440 mm
> posádka : 2 muži
> šířka překážky : max. 24 m
> nosnost mostu : 60 t
> pohon : turbína GTD-1250 o výkonu 919 kW (1250 HP)
> rychlost : silnice až 70 km/h
> dojezd : silnice 440 km
> položení mostovky : 3 minuty

Mostní tank MTU-80U na polygonu.

Objekt 640 "Черный орел" (Black Eagle) : Vývoj tanku byl pravděpodobně zahájen na začátku 90. let. Přes velké množství novinek je znát, že to není kompletně nová konstrukce,ale že se na tanku podepsalo použití prvků jeho předchůdců, tanků T-72, T-90, hlavně však T-80U, ne zbytečně se začíná používat také označení T-80UM. Prototypové vozidlo bylo poprvé spatřeno na omském polygonu v roce 1997, jak bylo později zjištěno, byly postaveny dva stroje, odlišující se délkou, a počtem pojezdových kol. Jeden z nich měl sedm párů, což se při testech odrazilo na plynulejší jízdě, druhý prototyp byl postaven na podvozku tanku T-80U.
Věž tanku, pravděpodobně svařovaná, se vůbec nepodobá věžím svých předchůdců. Přední část věže má sklon asi 120°, je osazena reaktivním pancířem a na jejím vrcholu má instalováno čidlo laserového osvitu.
Na každé ze stran věže je uchycen raketomet, pravděpodobně pro vypouštění střel komplexu Drozd-M. Vnitřní uspořádání věže se také velmi odlišuje od předchozích modelů sovětských tanků. Munice bude kompletně uložena v zadní části věže ve zvláštním „boxu”, oddělena od bojového prostoru posádky. V případě zásahu do muniční části, exploze by neměla nijak vážně ohrozit posádku. Posádka je standardní tříčlenná, jak v posledních typech, avšak při bojovém postavení se všichni nachází v korbě a to díky nastavitelným sedačkám. Bojový prostor posádky je oddělen také od palivových nádrží a hlavní zbraně.
Ráže hlavní zbraně ještě nebyla definitivně určena, spekulace či plány se rozcházejí, měla to být ráže 135 mm či dokonce 152 mm, prototypy avšak byly osazeny známým kanonem 2A46-M ráže 125 mm. Automatické nabíjení je nového typu, od vertikálního uložení se přešlo k horizontálnímu, což se kladně projevilo na rychlosti palby (až 12 ran/min), použití delších střel APFSDS a nižší siluetě tanku. Prototyp v roce 1999 nedisponoval žádnou další výzbrojí, ale kresby či makety obnášely nejméně velkorážným kulometem (asi ráže 12,7 mm) na střeše věže. Není vyloučen spřažený kulomet ráže 7,62 mm. Tank je chráněn vrstveným pancířem, na určitých částech pak reaktivním, pravděpodobně typu Kaktus a nakonec systémem aktivní ochrany Drozd-2.
Velitel i střelec s určitostí používají laserové a termo přístroje, oba mají pak souhrnné informace na displei. Hmotnost stroje se pohybuje od 48 do 50 tun, a k pohonu plynová turbína o výkonu 1500 HP. Ruská armáda s tím vozidlem ve výzbroji pravděpodobně nepočítá, má být vyráběn pouze pro export.
Technická data tanku Objekt 640 („Černý Orel”) :
> hmotnost : bojová 46 t
> posádka : 3 muži
> rozměry : délka korby asi 7000 mm, šířka 3852 mm, výška asi 1800 mm, světlost 451 mm
> výzbroj : kanon ráže 125 mm (45 nábojů), spřažený kulomet PKT KT ráže 7,62 mm ( nábojů), protiletadlový kulomet KT ráže 12,7 mm ( nábojů), 8 vrhačů dýmových granátů
> pohon : 16-tiválcový turbodiesel o výkonu 919 kW (1250 HP)
> rychlost : silnice 70 km/h
> dojezd : silnice 400 km
(téměř všechny zdroje uvádí nepodložené či pravděpodobné informace)

Objekt 640 "Черный орел"


< Objekt 640 "Черный орел"
> Testovaný prototyp T-84 Oplot

Tank T-84 : Nesplést si tuto ukrajinskou verzi s jugoslávskou variantou M-84. Tank T-84 vznikl pokračováním vývoje sovětského tanku T-80. Vývoj probíhal v letech 1993 až 1994 v charkovské konstrukční kanceláři, následovaly náročné testy, vylepšování a odstraňování nedostatků, do armády bylo vozidlo přijato v roce 1999. Tank vychází z konstrukce tanku T-80UD, a jeho výkonný motor ho řadí k nejrychlejším tankům. Cílem nového projektu byla nezávislost zbrojního průmyslu na Rusku, neboť předešlá zakázka tanků T-80UD pro Pákistán byla problematická, díky části ruských dílů. Od tanku T-80UD se tank T-84 viditelně odlišuje novou svařovanou ukrajinskou věží, část tanků pákistánské zakázky dostala novou věž, ale bez dalšího vylepšení tanku T-84. Tank svým měrným výkonem 26 HP/t získal přezdívku „Létající tank”, pro porovnání ruský tank T-90 má 18 HP/t, novější T-90S pak 22 HP/t. Stroj T-84 byl vyvinut i pro službu v tropických oblastech. Rozpad Sovětského svazu se podepsal na problémech s pancéřováním, pouze první sériové verze dostaly „ruský” vrstvený pancíř, další kompozitní pancíř s použitím gumy, oceli a slitin, což může zavádět „snížením” pancéřové ochrany. Ukrajina vyvinula několik modernizovaných prototypových vozidel pro domácí a zahraniční trh. Jedná se tank T-84-120 „Oplot”, kterých bylo pravděpodobně vyrobeno asi deset pro ukrajinskou armádu. Dalším byl prototyp T-84-120 „Yatagan”, což byl vylepšenou variantou předchozího tanku, určeného pro konkurz vyhlášený tureckou armádou.
Technická data tanku T-84 :
> hmotnost : bojová 46 t
> posádka : 3 muži
> rozměry : délka korby 7086 mm, šířka 3775 mm, výška 2215 mm, světlost 515 mm
> měrný výkon : 19 kW/t
> obsah nádrží : 1300 l
> výzbroj : kanon KBA-3 ráže 125 mm (43 nábojů), spřažený kulomet PKT KT ráže 7,62 mm ( nábojů), protiletadlový kulomet KT ráže 12,7 mm ( nábojů)
> náměr kanonu : od -6° do +13°
> pohon : vznětový 6-ti válcový kapalinou chlazený motor KMDB 6TD-2 o výkonu 890 kW (1200 HP)
> rychlost : silnice 65 km/h
> dojezd : silnice 540 km


< Ukrajinský tank T-84
> Modernější verze tanku T-84-120 Oplot

Tank T-84-120 „Oplot" : Projekt ukrajinského tanku „Oplot" vychází konstrukce tanku T-84U, od kterého se odlišuje ráží hlavní zbraně zacílené na standard armád NATO, tedy ráže 120 mm. Při stavbě byly použity zkušenosti z vývoje tanku T-72-120, avšak veškeré díly použité při stavbě prototypu tanku jsou domácí výroby. Podvozek tanku se od T-84U příliš neodlišuje, věž ale zaznamenala velkou změnu, hlavně její zadní část, která byla kompletně přestavěna na pancéřový zásobník s upraveným nabíjecím automatem z tanku T-72-120. Prototyp byl označen jako T-84 KERN2-120. Výrobce v prospektu uvádí, že se nebrání instalaci libovolného zahraničního vybavení dle přání zákazníka. Projekt byl zahájen na začátku roku 2000, a stavba prvního prototypu byla pravděpodobně ukončena téhož roku.
Korba tanku je svařena z pancéřových desek, přičemž na čele korby byl použit navíc vrstvený pancíř, který chrání také čelo a část boků věže. Pancéřování vozidla doplňuje přidavný reaktivní pancíř nového typu (Nož), nachází se na přední části korby, na věži pak na jejím čele, částečně na bocích a stropě. Dynamický pancíř doplňují zástěry z texgumoidu (speciální mix textilu a gumy), shodný materiál je použit v pásech na krytí boků korby. Boky přední části korby jsou na každé straně obloženy třemi bloky reaktivního pancíře. Ochrana horní větve pásu slouží také na snížení prašnosti.
Do nově vyvinuté věže byl nainstalován kanon domácí výroby ráže 120 mm s hladkým vývrtem hlavně. Hlaveň kanonu je samozřejmě osazena ejektorem, tepelnou ochranou a plnou stabilizací. Kanon má automatické nabíjení, uložené v zadní části věže obsahující 22 nábojů, další náboje v počtu 16 kusů je uloženo v kontejneru a pouze dva náboje se nachází v bojovém prostoru. Posádka může ke střelbě použít jak standardní munici NATO ráže 120 mm, tak ukrajinskou, shodné ráže 120 mm. Dále může vypouštět protitankové řízené střely, návázené laserem a nově vyvinutou municí s časovačem. Hlavní zbraň je vyrobena tak, že výměna jeho hlavně v polních dílnách nepotřebuje demontáž celého kanonu. Sekundární výzbroj zastupují kulomety, spřažený ráže 7,62 mm a protiletadlový ráže 12,7 mm.
Jako pohon novému tanku byl vybrán dieselový motor 6TD-2 s výkonem 895 kW (1220 HP), ve spojení s mechanickou převodovou skříní. Další vybavení motoru obsahuje ohřev pro zimní období, čištění vzduchu a další filtry na zachycení prachu a písku. Zásoba paliva je rozdělena, v hlavní nádrži 850 litrů, v záložních pak 450 ltrů, stroj může převážet dalších 400 litrů v barelech. Podvozek je složen ze šesti párů pojezdových kol, páru hnacích a napínacích kol, přičemž horní část pásu by mělo podpořit pět kladek. Pásy jsou celokovové nebo kovově s gumovými patkami. Veškeré systémy spolehlivě fungují v rozpětí teplot od -40° do +55°C.
Vybavení systémy a přístrojů je následné, střelcův zaměřovač 1G46M (dvourovinná stabilizace, laserový dálkoměr), termokamera Buran-Katherine-E, velitel má k dispozici pozorovací přístroj TKN-5 a senzor pozice kanónu. Další výbava tanku, zaměřovač protiletadlového kulometu PZU-7, balistický počítač LIO-V, stabilizátor výzbroje 2E46M, senzory vstupních dat, navigace, pro řidiče pasivní noktovizor. Pro ochranu tanku je zde aktivním ochranným systémem Varta (detektor ozáření laserem, infračervený rušící zařízení a vrhače dýmových granátů. Ty mohou být podle potřeby odpáleny ručně a používají se dýmové a aerosolové. Vozidlo má zařízení pro tvorbu kouře, ochranu proti zbraním hromadného ničení, kevralovou vložkou pro střepinám, automatickým hasícím zařízením a tzv. odfukovací panely při zásahu munice. Přežití na moderním bojišti pomáhá nátěr pohlcujícím záření radaru, stínění motoru, chlazení výfukových plynů a snížení hlučnosti.
Dalším vylepšením pro nabídku turecké armádě vznikl prototyp Yatagan.
Technická data tanku T-84-120 Oplot :
> hmotnost : bojová 48 t
> posádka : 3 muži
> rozměry : délka (s kanonem dopředu) 9664 mm, délka korby 7705 mm, šířka 3775 mm, výška (s kulometem) 2215 mm, světlost 515 mm
> měrný výkon : 18,65 kW/t
> tlak na půdu : 0,93 kg/cm2
> výzbroj : kanon ráže 120 mm (40 nábojů), spřažený kulomet PKT KT ráže 7,62 mm (4000 nábojů), protiletadlový kulomet KT ráže 12,7 mm (450 nábojů), vrhače dýmových granátů 2x6
> pohon : vznětový 6-ti válcový kapalinou chlazený motor o výkonu 895 kW (1220 HP)
> rychlost : silnice 65 km/h, terén až 50 km/h
> dojezd : silnice 540 km, terén až 400 km
> překážky : příkop 2,85 m, kolmá stěna 1,0 m, stoupavost 63% , boční náklon 36% , brod 1,80 m (s přípravou) 5,0 m
> zásoba paliva : 1300 l


< T-84-120 Oplot
> Tank verze T-80U

Tank ve variantě T-84 Yatagan

Pokračování ve 6. části

Tankové jednotky sovětské armády začaly být tanky T-80 vyzbrojovány už koncem 70. let, kde první stroje byly dovezeny do bývalé NDR k Západní skupině Sovětské armády. Při mnoha cvičeních a manévrech vojsk Varšavské smlouvy byly prověřovány možnosti těchto strojů, kde spolu s tanky T-64 vytvářely hlavní údernou skupinu. Optimisti mezi vojenskými stratégy "obranného" uskupení Varšavské smlouvy plánovali, že při rozpoutání konfliktu dosáhnou tanky břehů kanálu La Manche do pěti nebo šesti dnů, pesimisti pak tvrdili, že se tanky této hranice dotknou maximálně do 14 dní. Buď jak buď, sovětští tankisté své stroje T-80 vtipně nazvali " tanky La Manche". Své schopnosti ukázaly tanky T-80, když se ,,jakoby náhodou,, při jednom cvičení vyskytl prapor jmenovaných strojů na dálnici do Berlína a uháněl shodnou rychlostí zájezdových autobusů a osobních vozidel. A toto ,,představení" proběhlo v době, kdy byly tyto tanky evidovány v kategorie supertajné. V okamžiku zavedení do výzbroje byl tank T-80 pravděpodobně hodnocen jako nejmodernější a nejúčinnější tank světa. Vychvalována byla zvláště jeho rychlost a možnost rychlého zapojení do akce po zastavení turbíny. Jediným problémem bylo přehřívání turbíny v horkém klimatu, proto jimi nebyly vyzbrojeny tankové útvary sloužící na jižních hranicích Sovětského svazu. Tato situace s přehříváním pohonné jednotky byla vyřešena až po vzniku verze UD (dieselový agregát).


< Sovětský tank T-80 za Západní skupiny vojsk v NDR.
> Jeden se šesti tanků T-80UD z 12. gardového tankového pluku 4. Kantěmirské gardové tankové divize, který se účastnil ostřelování sídla Nejvyššího sovětu Ruské federace dne 4. října 1992.

Tank T-80U při testech.

Když si velení vojenského paktu NATO uvědomilo, že je možné, aby tanky vojsk Varšavské smlouvy dosáhly za dva týdny pobřeží Atlantiku, začalo hledat možnosti obrany. Toto se odrazilo na prudkém růstu bojových vrtulníků a vývoji dalších systémů protitankových zbraní. Jak bylo později zjištěno, v letech 1986 a 1987 se nacházelo na území Německé demokratické republiky 3990 tanků T-64 a 2256 tanků T-80. O pár let dále, v roce 1991 vykazovala armáda rozpadajícího sovětského impéria 4839 různých verzí tanku T-80 a v roce 1994 dokonce 5000 těchto strojů. Mimo tyto vozidla bylo ještě ve výzbroji asi 9000 tanků T-72 a 4000 zastarávajících T-64. Společenství armád NATO proti nim mohlo nasadit 7918 amerických M1 Abrams (různé verze), 1700 německých tanků Leopard 2 a 650 vozidel Leclerc francouzské armády. Rusové v roce 1998 snížili stav tanků T-80 na 3500 a později pak na 3044 strojů, i když si ponechávají 1456 v rezervě.
Podle některých pramenů Sovětský svaz nevyvážel základní (první) verze tanku T-80.
Arménská armáda převzala do používání asi 20 tanků T-80 nezjištěné varianty a Bělorusko pak 95 tanků T-80, v letech 2003 a 2005 vykazovalo stav 92 vozidel, v nynější době pravděpodobně 90 tanků.
Kypr si tanky T-80 objednal v roce 1996, šlo o 27 tanků T-80U, dodané v roce 1996 a 14 tanků T-80UK dovezených v průběhu roku 1997.
Egyptská armáda v roce 1997 dovezla z Ruska na 20 tanků verze T-80U a 14 velitelských vozidel T-80UK.
Jižní Korea si v roce 1995 objednala 33 tanků T-80U, dovoz probíhal v letech 1996 až 1997, dva velitelské tanky T-80UK jihokorejská armáda získala v roce 2005.
Ukrajina celkově prodala do Pákistánu na 320 tanků T-80UD, pozdější dodávky se zpozdily, neboť ruská strana protestovala (ruská konstrukce vozidla).
Ruská armáda vykazovala v roce 1995 na 3144 provozních a 1856 uložených tanků, v roce 1998 (3500 vozidel), v roce 2000 byl stav 3058 provozních a 1442 uložených tanků. V roce 2008 byl stav následující - 3044 provozních a 1456 uložených a v nynější době téměř opačný - 1400 provozních a ne celých 3100 uložených tanků T-80.
Jemenská armáda nahlásila v roce 2000 stav 31 tanků T-80 (verze neuvedena).

Velitelská varianta tanku T-80UK

V současnosti se tank T-80 se svými počty řadí mezi nejpočetnější tanky, před ním jsou tanky verzí T-72 a varianty M1.
Bojové tanky T-80 všech verzí se nikdy neúčastnily žádných standardních bojových operací, pro které byly vytvořeny. Jejich evropské ,,bojové" nasazení se uskutečnilo na půdě země ve které byly vyrobeny. Jejich první akce se udála v srpnu roku 1991 během pokusu o svržení Michaila Gorbačova, kdy zaskočení komunisté a vojáci chtěli zpět bývalý Sovětský svaz. Tanky T-80 vyrazily do moskevských ulic, ale z převratu se stala komedie, která jen uspíšila rozklad impéria. K další ,,bojové" operaci došlo za necelé dva roky, kdy tyto stroje nasadil Boris Jelcin jako argument proti neposlušnému parlamentu. Dne 4. října 1993 zaujalo šest tanků T-80 UD z 12. gardového pluku 4. Kantěmirské gardové tankové divize pozice na Kalininském mostu, nacházejícím se naproti sídla Nejvyššího sovětu ruské federace. Na objekt obecně nazývaný Bílý dům bylo celkově vypáleno dvanáct střel, z toho bylo deset tříštivých a dvě podkaliberní protitankové střely. Není jisté, zda bylo použití protitankové munice důsledkem chybného rozhodnutí nabíječe, nebo zda byly střely, které dokážou prorazit několik desítek zdí, vystřeleny účelově, aby tak důrazněji zastrašily poslance. Nepochybné však je, že se i tato ,, bojová akce" stala fraškou, když se kolem shromáždil dav civilistů a celá událost nakonec připomínala piknik. Ve skutečné válce ovšem tanky T-80 (ve verzích B a BV) nebyly v souladu se svým určením využity. Byly totiž určeny k vedení rychlé mobilní války a ne k dobývání měst. A novoroční útok na hlavní město vzbouřenecké Čečenské republiky, který měl ruským generálům přinést další medaile, skončil neslavně. Armáda, jež měla koncem roku 1994 obsadit Groznyj, nebyla na tuto akci vůbec připraveno. Město bránili mimo jiné i veteráni z afgánské války a nasazené tanky postrádaly reaktivní pancíře. Stejně by příliš nepomohl, protože čečenští obránci zahájili na nezkušené posádky tanků, které ani neznaly město, masivní palbu z ručních protitankových zbraní a raketometů. Střelba byla vedena ze sklepů a vysokých budov, a to na ta místa vozidel, kde byl pancíř značně tenčí. Zničené tanky dostaly v průměru tři až šest zásahů. Na každý tank střílelo šest nebo sedm obránců. Část tanků explodovala po zásahu nabíjecího automatu se svisle postavenými náboji. Teoreticky měl být podavač automatu chráněn nosným kolem, při výstřelu do boku však docházelo k výbuchu munice připravené ke střelbě. Zničená byla většina z 250 bojových vozidel, která vjela do Grozného, z toho asi 100 tanků. Později po změně taktiky, již tanky T-80 při dobývání měst využívány nebyly, pouze k podpoře pěchoty z bezpečné vzdálenosti. V ,,bojové historii,, tohoto vozidla je zapsán i jeden zábavný incident, v jisté míře pro Rusko v období hospodářských změn, k jakým v této zemi na přelomu 20. a 21. století docházelo, typický. Jednoho červencového dne roku 1998 vjel na náměstí před administrativní budovou ve městě Novosmolensk tank T-80 a namířil kanon do oken. V tanku byl major Igor Běljajev, tankista z 22. vševojskové armády sloužící v posádce v Molinsku. Příčinou jeho zoufalého činu bylo již po mnoho měsíců nevyplácené služné. Zpočátku se s ním pokoušel vyjednávat samotný velitel armády, později došlo k pokusu odtáhnout jeho tank pomocí druhého T-80, tento pokus však znemožnilo místní obyvatelstvo, které zoufalce podporovalo. Výsledkem byl majorův úspěch - personálu 22. armády začal být dlužný plat vyplácen.
Vývoz bojového tanku T-80
Exportu bojového tanku do rozpadu Sovětského svazu předcházel vývoz tanku T-72. Jeho výrobou se mimo jiné zabývalo Československo, Polsko a Jugoslávie. V té době byla výroba tanku T-80 utajována, neexistovaly žádné veřejné ukázky. Ke změně situace došlo po roce 1991. První tanky T-80, které byly prodány na "západ", byly za nejasných okolností dovezeny do Velké Británie. Prodej nebyl oficiální, také tomu odpovídala cena, která byla oproti vlastní ceně dvojnásobná (místo 2 milionů za kus byla nabídnuta cena 5 milionů za jeden stroj). Tanky prošly náročnými zkouškami na britských polygonech, dokonce se jeden dostal i na americký polygon v Aberdeenu. K tomu, že Britové vlastní tyto bojové stroje bylo oficiálně vyhlášeno až v roce 1994. Slabá místa tohoto tanku využili (spíše zneužili) Britové k účinné blokádě prodeje tohoto typu do států Blízkého a Středního východu. První oficiální veřejná ukázka tanku T-80 proběhla v Abú Zabí v roce 1993, vyvolala rozruch, byl projeven zájem, ale nedošlo k žádnému obchodnímu závazku.


< Turbína GTD-1000
> Turbína GTD-1250


< Turbína GTD-350
> Detail odminovacího zařízení

Prvním zájemcem o koupi tanků T-80 se stal Kypr, který se tím také stal prvním oficiálním zahraničním vlastníkem. Kyperská armáda tímto nákupem 41 stroje za cenu 174 milionů dolarů, chtěla posílit svoje tankové jednotky. Tyto vozidla by nahradily starší francouzské tanky AMX-30B se slabým pancířem. Tanky verze T-80UD by Kypr získal rozhodující převahu nad stroji M48A5, které měla v té době turecká armáda v jejich části ostrova. Několik let zpět projevila kyperská vláda zájem o nákup ukrajinských tanků T-84, ale sebejistý ruský exportér, nasadil neúměrně vysokou cenu. V té souvislosti jistě není od věci podotknout, že ještě v 70. letech disponovaly kyperské tankové útvary obstarožními tanky T-34/85. Po rozpadu Sovětského svazu zůstaly tanky T-80 v nově vzniklých armádách Běloruska (90), Kazachstánu (počty neuvedeny) a Ukrajiny (320). Mimo Kypr nakoupila tanky také Čína (50), Jižní Korea (80) a Sýrie (320). Korea tyto tanky dostala v rámci vyrovnání ruských dluhů. Čína pak měla podle některých zdrojů domluvit zakázku na dodávku 200 kusů. Nakonec bylo do Číny vyvezeno pouze 50 tanků, které však byly využity jen k výcviku. Do Pákistánu se dostalo 35 kusů ukrajinských T-80. Byly to tanky pocházející z rezerv ukrajinské armády. První úmluva byla, že do Pákistánu Ukrajina vyveze podle smlouvy uzavřené v srpnu 1996 celkem 320 tanků. První transport 15 strojů odjel v únoru 1997. Proti dalším dodávkám silně protestovalo Rusko, které mělo doložit, že T-80 mají 100% ruskou konstrukci a Ukrajina nemá právo ji vyvážet. Ještě v květnu se podařilo odvést dalších 20 těchto strojů, zbytek smlouvy byl však realizován dodávkami T-84 ukrajinské konstrukce. Nevelký počet pákistánských T-84 byl pak předveden na přehlídce v Islámabádu. Podezření, že Pákistán předal jistý počet těchto tanků i s posádkami Talibánu, který bojoval proti legální afghánské vládě, však pákistánská vláda rozhodně dodnes popírá. Vedle těchto obchodů byl zájem prodat tanky T-80 armádám Řecka a Turecka, které sháněly novou obrněnou techniku, ale k prodeji zatím nedošlo.


< Tank T-80U, muzeum Kubinka, rok 2002
> Tank T-80 (nácvik noční střelby)

Porovnání tanků (z jiného ruského zdroje)
> typ tanku : T-64A T-72 T-80
> bojová hmotnost (t) : 38,5 41 42
> délka celkem (mm) : 9225 9530 9656
> délka korby (mm) : 6540 6860 6982
> šířka (mm) : 3270 3370 3380
> výška (mm) : 2170 2190 3380
> délka nosné plochy (mm) : 4242 4270 4279
> světlá výška (mm) : 500 470 451
> měrný výkon (HP / t) : 18 19 24
> měrný tlak (kg / cm2) : 0,84 0,83 0,83

Kamufláže tanku T-80

Tank verze T-80UM s dvojbarevnou kamufláží, stroj je modernizovanou verzí U, která byla dána do výzbroje v roce 1986. U verze UM byl mimo jiné zaveden nový termovizní zaměřovač střelce.


Tank verze T-80B s dvojbarevnou kamufláží z konce 80. let. Jednotka, do které patří, není zjištěna, chybí také taktické označení. Tank má ale kamufláž používanou v asijských oblastech Sovětského svazu. Tento tank byl první verzí T-80, vybavenou systémem řízení palby 1A33 a možností vystřelovat z hlavně řízené střely 9M112 Kobra.

Tank T-80B

Tank T-80

Tank T-80BV

Modelářský koutek

Modely tanků T-80

Konkurenti, případní protivníci tanku T-80
Tank M1 Abrams
Změna politické situace ve světě zavinila, že výměna tanku Abrams novým typem je v nejbližších letech málo pravděpodobné. Americký tank M1 Abrams vznikl počátkem 70. let jako reakce na potřeby armády USA, která chtěla nahradit rychle zastarávající tanky typu M60 bojovými vozidly nové generace. První série tanku Abrams byly vyzbrojeny kanonem M68 ráže 105 mm. Verze M1 Improved měla změněný pancíř a další, označená jako M1A1, byla kromě změn na pancíři vylepšena dokonalejším kanonem ráže 120 mm, což byla licenční verze kanonu, jenž tvořil hlavní výzbroj německého tanku Leopard 2. Část vozidel série M1A1 byla vybavena pancířem, jehož složkou byl ochuzený uran. Nejnovější verzí tohoto tanku je M1A2, oproti prvním sériím tohoto vozidla značně modernizovaný.
Technická data tanku M1A2 :
> celková hmotnost : 63 t
> posádka : 4 muži
> rozměry : délka (+ kanon) 9830 mm, šířka 3658 mm, výška 2475 mm
> výzbroj : kanon M256 ráže 120 mm s hladkým vývrtem (40 nábojů) spřažený s kulometem M240 ráže 7,62 mm, protiletadlové - kulomet M240 ráže 7,62 mm a kulomet M2HB ráže12,7 mm, granátomety 2x6 M239 ráže 76 mm
> pancíř : ocelový, vrstvený s vložkami z ochuzeného uranu, síla utajena
> pohon : plynová turbína Avco Lycoming AGT 1500 C o výkonu 1118 kW (1500 HP)
> rychlost : 67,6 km/hod., dojezd na silnici : 465 km

Munice k tanku T-80

Tank Leopard 2
Dělostřelecká munice používaná v tanku Leopard 2 byla jednou z prvních , u nichž byla použita spalitelná nábojnice. Po výstřelu zůstane z nábojnice jen kovové dno, které spadne do pytle upevněného pod závěrem kanonu. Německý tank Leopard 2 vznikl v 70. letech po odmítnutí mezinárodního projektu MBT-70. Konstrukce Leopardu 2 využívá některá řešení vzniklá v rámci tohoto projektu. Od okamžiku zařazení do výzbroje Bundeswehru je vozidlo permanentně modifikováno s cílem soustavně ho přizpůsobovat moderním bojištím. V současné době slouží nejrůznější verze tohoto tanku v armádách Německa, Polska, Švédska, Španělska, Nizozemí a Dánska.
Technická data tanku Leopard 2A6 :
> celková hmotnost : 60,2 t
> posádka : 4 muži
> rozměry : délka i s hlavní dopředu 10 930 mm, šířka 3700 mm, výška 2480 mm
> výzbroj : kanon Rh 120 ráže 120 mm s hlad. vývrt. hlavně (42 nábojů) spřažený s kulometem MG3A ráže 7,62 mm, protiletadlový kulomet MG3A ráže 7,62 mm (celkově 4750 nábojů), granátomety 2x8 DM35 ráže 77 mm
> pancíř : kompozitní ocel / Chobham, ekvivalent 60 - 700 mm oceli
> motor : MTU MB873-Ka-501, dvanáctiválec, vícepalivový, výkon 1119 kW (1500 HP) při 2 600 ot./min.
> rychlost : silnice 72 km, dojezd : silnice 550 km



Pár střípků nakonec
> Rozhodnutí o vytvoření tanku s pohonem plynovou turbínou bylo přijato ÚV KSSS a Radou ministrů SSSR 16. dubna 1968. Od tohoto okamžiku se začala psát historie bojového tanku T-80.
> Na kanonu tanku T-80 je instalován úsťový referenční systém, umožňující osádce rektifikaci kanonu bez opuštění tanku. Polní dílny jsou schopny provést výměnu hlavně tanku T-80 za dvě hodiny bez nutnosti demontáže kanonu.
> Laserem naváděné střely jsou schopny likvidovat tanky nebo vrtulníky na vzdálenost 5 km.
> Použití zařízení TSU-1 snižuje pravděpodobnost zásahu tanku u raket s poloautomatickým systémem řízení typu TOW, HOT, Dragon, Milan 3 až 5 krát. U dělostřeleckých střel s použitím laserového zaměřovače při střelbě 1,5 krát. U raket s vlastním laserem v hlavě typu Helfire, Maverick a řízené střely Copperhead snižuje 4 až 5 krát.
> Systém komplexu aktivní obrany Šaťor (Stan) obsahoval 20 kazetových náloží a měl zajišťovat ochranu v pásmu 200˚v přední polosféře.
> Systém Arena umožňuje ničení protitankových řízených střel, letících na tank přímo a seshora. Komplex umístěný na střeše věže a obsahující 26 náloží, je připraven k okamžitému použití i během jízdy a při jakémkoli postavení věže. Zároveň rozlišuje náhodné předměty a lidi od přilétajících střel, nereaguje však na předměty nacházející se ve vzdálenosti vyšší než 50 m. Reakční čas je velice krátký, od zjištění cíle k jeho zničení stačí 0,07 s. Další nálož může být vystřelena již po 0,2-0,4 s. Je to jediný systém svého druhu na světě, instalovaný do sériových tanků.
> Sovětská armáda na konci 80. let měla v tankových jednotkách na východ od Uralu asi 100 tanků T-80, 3700 tanků T-80B a 600 tanků T-80BV. Jeden z pramenů informací uvádí, že v roce 1987 bylo v uvedeném prostoru umístěno asi 2260 tanků verzí T-80B a T-80BV a také 4000 tanků ve variantách T-64A, T-64B a T-64BV, z čehož vyplývá, že tam tvořily tyto tanky (T-64 a T-80) základ obrněné síly.
> Sekundární výzbroj tanku T-80 se skládá ze spřaženého kulometu ráže 7,62 mm používaného nejen střelcem, ale i velitelem tanku a protiletadlového kulometu ráže 12,7 mm. Ten je k dispozici pouze veliteli vozidla. Velkorážný kulomet je poháněn elektricky a s náměrem od -5° do +70° a odměrem (od osy věže) -75° do +75°, nebo 360° při pohybu celou věží. Jmenovaný kulomet lze nasadit i proti živé síle a lehce obrněným strojům. V náměru -3° až +20° je kulomet stabilizován.



Zdroje informací :
čas. Tanky, nakl. P. M. Amer.Com.
kn. Tanky, nakl. Naše vojsko, (Chris Chant, 2006)
fas.org., válka, military, morozov.ua., palba.cz
vojsko.net, fofanov.net, army-technology,
rbs.ru, t80leningrad.narod.ru, vttvomsk.ru,
warfront.ucoz.ru, en.wikipedia.org, vadimvswar.narod.ru,
alexfiles99.narod.ru, dic.academic.ru/dic.nsf.
Fotozdroje :
čas. Tanky, nakl. P. M. Amer.Com, palba.cz
fas.org, armyrecognition., army-technology.
fofanov.armor.kiev.ua, morozov.ua, rbs.ru.
Zdroj modely : track-liks.net

- článek opět aktualizován a upraven
(Předchozí článek přesunut do archívu)

Co se nevešlo do článku (detaily)


Detaily tanku T-84


< Vrhače dýmových granátů tanku T-84.
> Zařízení pro hluboké brodění k tanku T-80BV.


Detail protiletadlového kulometu tanku T-80BV




Detaily tanku T-80BV


< Reaktivní pancíř tanku T-80BV
> Stanoviště střelce T-80BV

Zdroj : jako hlavní článek

Co se nevešlo do článku (nákresy)

Nákres protiletadlového kulometu ráže 12,7 mm

Nákres nabíjecího zařízení pro kanon

Nákres tanku T-80





Zdroj : jako hlavní článek

Tony, když jsem si přečetl Tvůj elaborát o T-80U a jeho další obměny se všemi obrannýmy systémy, tak mi vyšlo, že tento tank lze zničit jen minou, a ještě možná z boku ve městě nějakou rpg 2stupňovou! Jinak, nevím jak na něj! Je doopravdy velice dobře zajištěn co se obrany týče! A je překvapivé, že starší tank a vyšvihl se kvalitativně až na 4generaci!

Další možnost omezení bojového použití tanku T-80 je použití zbraní hromadného zmrtvění organismu, v tomto případě vodky, totálně ožrat posádku tanku a sebrat jim klíče od vozidla.

Velice sympatické zmrtvění osádky! Znám! Předevčírem si mě vožrávali kámošky a kámoši až do 4,30!!! Prý pracovní schůzka! Jsme vlastně ,,pracanti,,!

Tony nevis jake byly ty nedostatky T-80, ktere zjistili Anglicani? A zda to Rusove napravili? A kdyz uz se ptam, tak bych se i zeptal jak je u T-80 chranene strelivo? Zda je to nejak lip nez u T-72, aby nedochazelo ke katapultaci veze i s posadkou... Nekde jsem cetl ze u T-90 se stejnym nabijecim automatem jako T-72 to vyresili nejakymi schrankami na naboje, ale muze to byt nejaky blaf.

Chlapci já bych byl v tom nadhodnocování T-80xx opatrnější.Stejně jako vy jsem si do jisté chvíle myslel jak je tento tank super a že i pro amerického Abramse představuje problém.Jenže ono tomu tak není.Zjistil jsem to ve chvíli kdy jsem se dal do řeči s bývalím důstojníkem tankového pluku ruské federace,toho času pracujícího u nás jako zedník.Ono totiž T-80xx trpí několika nedostatky o kterých se z oficiálních zdrojů nedozvíte.V tomto případě se jedná o verzi T-80U.Značným nedostatkem je velká poruchovost systému řízení palby a střeleckého počítače u kterého pokaždé když změníte druh munice dojde k zaseknutí a jedinou možností jak dál je restart.Což je v boji velmi nepraktické.Pancéřová ochrana zase není až takový zázrak,protože pancíř tohoto tanku,včetně přídavného,lze prostřelit i cvičnou střelou a to pravděpodobně i z čela.Alespoň o tom "Ivan" takhle mluvil,ale neupřesnil.A navíc celkově u ruských tanků platí že systémy pasivní i aktivní ochrany nejsou vždy plně funkční tak jak to lze vidět v různých filmečcích a "reklamách".T-80U podle "Ivana" prý po zásahu od Abramse na 2km novou tankovou municí,asi myslel M829A3 to nevím přesně,dopadne stejně jako irácké T-72 v první válce v zálivu a bude prý jedno kam "to" dostane.T-80UD dost možná v této "tradici" pokračuje.Samozřejmě se také pochlubil že nové T-80UD střílí skoro stejně přesně jako západní tanky.

T-80UD má pravděpodobnost zásahu první ranou na 2km je přibližně jen o 0,05 horší než M1A2 Abrams.Pravda je,že jen v ideálních podmínkách.Pravděpodobnost zásahu první ranou je u T-80UD 0,93 klasickou municí a u PTŘS je to 0,8-0,85.M1A2 Abrams má pravděpodobnost zásahu 0,95-0,98 první ranou,Leopard 2A6 pak 0,95.Challenger 2 je na tom o poznání hůře,šance zásahu je jen 0,85.

O tej cvičnej strle to bude si blbost niečo sa o tom pisalo lenže pokial viem bolo to u stareho t-72 použivaneho bindeswehrom ako cvičny terč ta strela prebila niektore miesta.
O aktivnej ochrane možme len špekulovať lebo toho vela nevieme ale vzhladom k cene asi yo take zle nebude.

O tom balistickom computey je to podlamna tiež nezmysel lebo by tie tan ky boli nepoužitelne a asi by o tom aj bolo niečo zname.

A pancier samozrejme ide prebit tak ako všetky hlavne s M829A3 ale iba do 2km potom to pri zasahu do šela može T-80 prežit nakolko odlnost proti apfsds je okolo 700 až 800mm. a skutočna učinnost tej strely v podtate nieje znama nakolko sa zdroje a hodnoty rozchadzaju.

V sučasnosti dochadza k modenizacii hlavne tankov T-80B novym reaktivnym pancierom relikt a novym systemom riedenia palby na niektore t-80U sa montuje termal imager.

Co jsem viděl v TV jak střílejí s Challengeru a ze 14 střel se trefili angláni 9x, tak nevím co si mám o tom tanku myslet! A to tanky nestřílely za jízdy, stály na fleku! A to v jedné anketě skončil jako nejlepší tank na světě! A není to tak dlouho! Já vím, je to TV! Ale takové masáže....!

Vzhledem k tomu že šlo jen o rozhovor bez výměny fotek a dokumentů a tudíž to nemůžu na 100% potvrdit tak si o tom může myslet kdo chce co chce.freemane buď si ale jistý že šlo opravdu o T80U.Je to sice už tři roky ale přesto si pamatuji že jsem se ujišťoval že šlo opravdu o tento typ.Sám jsem tomu nevěřil.Věřit informacím ohledně střeleckého počítače s přihlédnutím na jiné informace z neoficiálních ruských zdrojů není zas tak mimo mísu.Hlavně když to slyšíš od člověka který u těchto tanků sloužil.Událost se odehrála v rusku při jednom nácviku tankového útoku s ostrou střelbou cvičnou municí.

M829A3 podle informací které mám prorazí 920mm do 500m a 810mm na vzdálenost 2,5km.Počáteční rychlost střely 1848m/s.Konstrukce střely umožňuje proniknout přes pancíř který je pod "úhlem" aniž by se zlomila a dovoluje jí proniknout i přes ruské přídavné pancíře jejiž úkolem je podkaliberní střely lámat.Jednou z vlastností které jí to dovolují je,že je částečně ohebná.Toto nemusí být skutečné informace,možná mi něco uteklo,a tak je berte jen jako orientační.

freemane když z T-80xx sundáš přídavné pancéřování kolik ti tam té tlošťky zbyde? Pokud vím tak u T-80xx je tlošťka čelního pancíře bez přidaných blbůstek stejná nebo horší než u tanku Leopard 2A4,což je cca 600-700mm proti KE střelám.Takže pokud by někdo vystřelil na T-80xx střelu M829A3 ze vzdálenosti 800-1000m,což je řekněme normální vzdálenost při tankovém boji,a její vlstnosti by jí dovolily projít přes přídavné pancéřování tak co by následovalo? Vý bůh nebo výbuch

jo jo janmildo v tom "TV" s tebou souhlasím.Pokud vím tak angláni přestali jezdit na "tankové" soutěže NATO právě z důvodu přesnosti jejich tanků.Je to ale nějaký ten pátek stará informace.

Chlapci já bych byl v tom nadhodnocování T-80xx opatrnější.Stejně jako vy jsem si do jisté chvíle myslel jak je tento tank super a že i pro amerického Abramse představuje problém.Jenže ono tomu tak není.Zjistil jsem to ve chvíli kdy jsem se dal

T-80U bol super tank v dobe, keď bol zavádzaný. A ako každá zbraň reagoval na vtedajších "súperov", nie čo bude za 20 rokov. Porovnávať T-80U - tank, u ktorého plná sériová výroba začala v roku 85 / a prvé testovacie kusy "vybehli" v roku 83 / so strelou zavádzanou v roku 2003, jednoducho nie je objektívne. Ten tank treba porovnávať s tým čo bolo v tej dobe.

V tomto případě se jedná o verzi T-80U.Značným nedostatkem je velká poruchovost systému řízení palby a střeleckého počítače u kterého pokaždé když změníte druh munice dojde k zaseknutí a jedinou možností jak dál je restart

Tvoj zdroj "Ivan" mal obrovské šťastie, že sa mu podarilo sedieť v T-80U. Tých tankov je tak málo, že s najväčšou pravdepodobnosťou bol príslušník jednej z elitných tank. jednotiek, ktoré boli už aj za socializmu profesionálne.

Je dosť málo pravdepodobné, že by pustili do výroby, zbraň s tak vážnymi chybami, ale samozrejme je to možné, no v krátkom čase by bola verzia T-80Ub, kde by to odstránili a spätne by to "nahodili" aj do starších verzií. Pozor to nie je Lada, alebo Volga, to to bola jedna z ich prioritných zbraní.

A navíc celkově u ruských tanků platí že systémy pasivní i aktivní ochrany nejsou vždy plně funkční tak jak to lze vidět v různých filmečcích a "reklamách"

A s akým systémom aktívnej ochrany sa "Ivan" stretol ? Aréna ? Tá ešte nie je sériovo zavádzaná. Drozd ? Pár kusov T-55 zo začiatku 80. rokov. Drozd 2 ? skúšaný na T-80UM-1. A pasívna ? Že by mal to šťastie a previezol sa na T-90, ktorých bolo do nedávna cca 120-150 ks / teraz cca 230 ks / a von sa dostávali len na slávnosti a "predvádzačky" pre delegácie.

T-80U podle "Ivana" prý po zásahu od Abramse na 2km novou tankovou municí,asi myslel M829A3 to nevím přesně,dopadne stejně jako irácké T-72 v první válce v zálivu a bude prý jedno kam "to" dostane

V 99. bola T-80U / bez prídavného panciera / ostreľovaná 3BM42 zo vzdialenosti 1500m, ani jeden náboj z 5, / ale jeden úplne minul cieľ / , neprestrelil a dva náboje prešli len do 1/2 polovice hrúbky panciera a jeden prestrelil hlaveň. Samozrejme výsledky s M829A3 by boli ,asi , pre T-80U horšie, ale ako som uviedol vyššie, nie je to nič výnimočné.


Výrobca tankov T-80U v Rusku Omsktransmaš zbankrotoval. Časť zariadení bola predaná, ale základ kúpila "KbTM" a zakladá firmu RMC / remontno-modernizacionij komplex / v ktorom sa má vykonávať hĺbková modernizácia T-80b a T-80bV do úrovne T-80U / môj názor skôr však Rogatka / . Cena modernizácie jedného stroja je 30- 40 ml rub a už od roku 2008 by mala vláda vyčleňovať 700 mil - 1mld ročne na modernizáciu T-80. No uvidíme.

Sám jsem tomu nevěřil.Věřit informacím ohledně střeleckého počítače s přihlédnutím na jiné informace z neoficiálních ruských zdrojů není zas tak mimo mísu.

No,ale na druhú stranu, úplne dôverovať neoficiálnym zdrojom nie je asi tiež boh vie čo.

když z T-80xx sundáš přídavné pancéřování kolik ti tam té tlošťky zbyde? Pokud vím tak u T-80xx je tlošťka čelního pancíře bez přidaných blbůstek stejná nebo horší než u tanku Leopard 2A4,což je cca 600-700mm proti KE střelám.Takže pokud by někdo vystřelil na T-80xx střelu M829A3 ze vzdálenosti 800-1000m,což je řekněme normální vzdálenost při tankovém boji,a její vlstnosti by jí dovolily projít přes přídavné pancéřování tak co by následovalo? Vý bůh nebo výbuch

No, ak ideme popustiť uzdu svojej fantázii, tak čo by sa stalo s Abramsom, ak by na neho T-80U vystrieľalo celú zásobu svojich "Refleksov" ? Jej dostrel je 5km, tak to má dosť času pokým príde M1A2 na 1km.

S "Ivanem" jsem mluvil krátce po "ofiko" válce v iráku r.2004.Takže pochybuji že by neznal "Kontakty" a spol.

Pokud je mi známo tak 3BM42 má průraznost do 500m 580mm a na vzdálenost 2,5km je to jen 460mm pancíře a úsťová rychlost 1700m/s.Novější 3BM42M má průraznost 630mm do 500m a 510mm na 2,5km,úsťová rychlost 1600m/s.Není tady divu že ten tank vydržel.Při hodnotách 600-700mm RHA.

Ohledně "Reflexů" je dobré si všimnout že těch 5km je vzdálenost použitelnosti proti vrtulníkům a nízko letícím letounům.Na pozemní cíle jsou to už jen 4km (maximální dosah použitelnosti M829A3) a to ještě s pravděpodobností zásahu 0,8-0,85.Nutné ještě dodat že v ideálních podmínkách které budeš mít na střelnici ale ne na bojišti.Navíc rychlost Reflexu je přibližně 340m/s a na maximální vzdálenost (4km) poletí k Abramsu nějakých 12s.Což je dost dlouhá doba na to,aby se amík schoval nebo ti jen čistou náhodou zajel do krytu s úmyslem přiblížit se.Pokud se nepletu tak při navádění Reflexu musíš cíl sledovat/ozařovat laserem.Navíc je dobré si uvědomit že taková příležitost prakticky nemá šanci na bojišti vzniknout,už třeba jen kvůli členitosti terénu a rozmarům počasí.Když čistě teoreticky vemu v úvahu že by se amík blížil k Ivanovi čelem tak nesmím zapomenout že průraznost Reflexu je 650-700mm RHA a Abrams má na čele 1300+mm RHA vs. HEAT.Jde taky o to že Reflex by musel "dopadnout" pod příznivým úhlem aby měl alespoň nějakou šanci,pokud by nenarazil z čela.PTŘS jako je Reflex,TOW a jiné mají totiž jakýsi "skokanský" způsob letu,tudíž se mohou o cíl jen "rozplácnout" a nic se nestane.

Jinak co je mi známo tak T-80xx veze zásobu šesti PTŘS a určitě by nevypálil víc jak jednu.

(Parametry a hodnoty zde mnou uváděné vám nemusí souhlasit s tím co víte vy,mohlo mi něco uniknout,tak mě nekamenujte.Díky)

Jinak abych to doplnil,proti T-80U by zřejmě amíci střílely střely M829A1 s průrazností 700mm do 500m a 560mm na vzdálenost 2,5km s úsťovou rychlostí 1575m/s.