Československé samonabíjecí pušky 1918-1939
Napsal: 11/2/2008, 23:17
Československé samonabíjecí pušky 1918-1939
Československá prvorepubliková armáda řešila již krátce po vzniku republiky dilema sjednocení výzbroje. Po armádě bývalého mocnářství zde zůstala opakovačka Mannlicher a náboj 8x52R. Na začátku 20. let zde vyvstal problém výběru jednotného puškového náboje, konkurentem Mannlicheru zde byl Mauser se svou dnes legendární opakovačkou s nábojem 7,92x57. Přes počáteční rozhodnutí používat pušku Mannlicher je do výzbroje naší armády zaveden náboj Mauser a puška systému Mauser, zavedená do výzbroje jako 7,92 mm puška vz. 24. Armáda tedy byla vyzbrojena kvalitními opakovacími puškami, ale již v průběhu první světové války se na scénu dostávají samonabíjecí pušky. Nejde sice o nějaké masové nasazení, nicméně jejich použití znamená jistý posun v možnosti zesílení palby při zachování rozměrů a hmotnosti již používaných opakovacích pušek. Tyto pušky mohou také za určitých okolností v boji nahradit lehké kulomety. Nevýhodou je zde ale vyšší cena samonabíjecí pušky (oproti opakovačce) a také zvýšená spotřeba střeliva. Proto se v meziválečném období mnoho samonabíjecích pušek neuchytí, ve výzbroji většiny armád převládají vesměs stejné či upravené opakovací pušky používané již v době před první světovou válkou. Jako vyjímku lze samozřejmě uvést americkou pušku Garand M1 nebo sovětské modely AVS a SVT.
Československo jako zbrojní velmoc nemohlo zůstat pozadu ani ve vývoji samonabíjecích pušek. Nešlo a ni tak o výzbroj naší armády, velký výrobce jako Zbrojovka Brno prostě musel mít v nabídce samonabíjecí pušku. Jako první se ke slovu dostává zbrojovka Praga a její konstruktér ing. Karel Krnka (1858-1926). Ten vytvořil několik modelů opakovacích a samonabíjecích pušek, na jaře 1925 přechází do Zbrojovky Brno. Na podzim 1925 je vojenskou zprávou testována jeho samonabíjecí puška, testy v říjnu 1925 označeny jako „velmi uspokojující“. Karel Krnka však v únoru 1926 umírá. Zbrojovka Praga je nucena v roce 1926 ukončit výrobu, její strojní zařízení odkupuje Česká zbrojovka Strakonice, zde také přechází konstruktér Emanuel Holek (1899-1982), nejmladší bratr z legendární konstruktérské rodiny Holků. Společně s ředitelem továrny, ing. Gustavem Benešem, konstruuje svoji první samonabíjecí pušku HB (Holek-Beneš). Vývoj samonabíjecích pušek ve Strakonicích pokračuje, ale již bez Emanuela Holka.
V létě 1927 proběhla soutěž samonabíjecích pušek, k dispozici byla Krnkova poslední verze pušky, označené jako „vz. K“ a strakonické pušky HB, označené jako „vz. S“. Obě zbraně byly označeny jako poruchové, navíc zde hrálo velkou roli zavedení nové opakovačky vz. 24 do výzbroje armády.
Emanuel Holek jako druhý z bratrů Holků nastupuje v roce 1927 do brněnské zbrojovky. Vývoji samonabíjecí pušky se začíná věnovat v roce 1928. Jeho první prototyp nesl označení “Z“, Holek zde používá funkci spoušťového a bicího mechanismu jako u pušky HB. Závěr pušky Z (i dalších vývojových variant) byl uzamčen výkyvným závorníkem, jeho zadní část se vyklápěla příčně v horizontální rovině. Typickým rysem Holkových samonabíjecích pušek byla doprava odkloněná osa hlavně od osy pouzdra závěru. Zajímavostí je zde funkce střelecké pohotovosti, po vystřelení posledního náboje zůstává závěr otevřen. Po naplnění nábojové schránky, později po nasazení plného zásobníku, stačí stisknout spoušť a závěr se přesunul vpřed. Další stlačení spouště již vede k výstřelu.
Po pušce Z následovalo několik prototypů označených jako H.2, H.3 a System H. Poslední z nich již představovala budoucí základ nové pušky, označené jako ZH 29. ZH 29 fungovala na principu odběru plynů z hlavně, závěrový systém měl stejnou funkci jako u pušky Z. Hlaveň byla oproti závěru vyosena o 1°, toto řešení bylo velmi náročné na přesnost výroby a mělo samozřejmě také vliv na cenu pušky. Puška byla samozřejmě komorována pro standardní čs. náboj Mauser 7,92x57. Zásobník měl kapacitu 10 nábojů, doslova revoluční funkcí byla možnost použít zásobník lehkého kulometu ZB 26. Pozdější verze ZH 32 se od verze 29 lišila jen úpravami mechanismu, na první pohled nelze pušky rozeznat.
ZH 29
ZH 29Puška se dočkala i menšího exportního úspěchu, do Číny bylo vyvezeno v první polovině roku 1929 150 kusů, celkový počet zde vyvezených pušek byl několik set. V témže roce byla vyhlášena v USA soutěž samonabíjecích pušek v ráži .276 Pedersen. V létě 1929 se soutěže zúčastnila Zbrojovka Brno, na cestu se vydal Emanuel Holek se dvěma puškami ZH 29. Puška si vedla velmi dobře i když komise hodnotila lépe pušky Garand a Pedersen. Pušky ZH 29 a 32 byly předváděny v mnoha vývozních destinacích Zbrojovky, například Etiopii, Rumunsku, Íránu, Ekvádoru a jinde. V roce 1935 byl Emanuel Holek opět v USA, puška ZH 32 se opět snažila prorazit v soutěži o novou samonabíjecí pušku. V lednu 1936 tuto soutěž nakonec vyhrál J. C. Garand. a jeho puška (M1).
Mezitím samozřejmě pokračoval vývoj ve Strakonicích, tam se objevila nová konstrukce vz. 35. Pozdější verze, označená jako ČZ 37 měla oproti předchůdkyni několik změn. Místo zásobníku byla použita pevná schránka plněná podobně jako u opakovačky vzor 24, manipulace byla také podobná jako u vzoru 24. Těsně před okupací v březnu 1939 byla nová verze pušky zavedena do výzbroje armády jako 7,92mm puška vz. 39
Puška Emanuela Holka se nakonec doma neujala, i když jeho verze ZH 37 (Z 37) patřila mezi favority soutěže. Další zbrojovkou, která se pokoušela prorazit v této kategorii, byla Zbrojovka Janeček. Tam vznikla v roce 1937 puška s pevnou hlavní, neuzamčeným závěrem brzděným převodem mechanismu a podélnými drážkami Revelli pro snadnější vytahování nábojnic. Tato puška však v soutěži s brněnskou a strakonickou puškou neuspěla.
ZH 37
ZH 37Řadu samonabíjecích pušek vytvořil další velmi známý konstruktér, Josef Koucký. Ale jeho pušky, hlavně ZK 420 si nechám do pokračování tohoto tématu.
Technické data ZH 29
ráže – 7,92x57 Mauser
délka – 995 mm
hmotnost s prázdným zásobníkem – 4,285 kg
kapacita zásobníku – 10 (5) nábojů
Technické data ČZ vz.39
ráže – 7,92x57 Mauser
délka – 1150 mm
hmotnost s prázdným zásobníkem – 4,4 kg
kapacita zásobníku – 10 nábojů
Použité zdroje:
Lubomír Popelínský – Československé automatické zbraně a jejich tvůrci
časopis Střelecká revue 4/2006
foto - Spring Firearms Auction 2008 http://juliaauctions.net/
